Krize Římské republiky: Římské dějiny II - Občanské války 3119990258, 802050060X, 9788020500601

Citation preview

APPlANOS KRIZE ŘÍMSKÉ REPUBLIKY (Římské dějiny II — Občanské války)

SVOBODA 1989

APPlANOS KRIZE ŘÍMSKÉ REPUBLIKY (Římské dějiny II — Občanské války)

SVOBODA 1989

PŘELOŽILI JAN BURIAN A BOHUMILA MOUČKOVÁ

MZK-PK B

PŘEDMLUVA

7

APPIÁNOS A KRIZE ŘÍMSKÉ REPUBLIKY

®3119990258®

Translation © Jan Burian and Bohumila Mouchová, 1989 Preface © Bohumila Mouchová, 1989

ISBN 80-205-0060-X

Zájem řeckého historika Appiána o období římských občan­ ských válek, v němž odumírala republika a rodilo se císař­ ství, nebyl vyvolán jen úsilím zachytit rychlý spád a složité souvislosti odehrávajících se událostí, ale najít i odpověď na otázku, proč republikánské zřízení ustoupilo režimu osobní moci a bylo vystřídáno císařstvím. Appiános sledoval vývoj událostí z pozice loajálního stoupence císařství, který však v sobě přece jen nezapřel svůj řecký původ á dáv­ nou minulost posuzoval s morálním nadhledem nad líčený­ mi ději i lidmi. Obdivoval zejména osobní statečnost a věr­ nost zvoleným zásadám, aV se projevily u stoupenců republi­ ky, nebo u jejich odpůrců, a stejně tak se netajil odmítavým postojem k věrolomnosti nebo samoúčelným násilnickým metodám. Své historické dílo považoval zřejmě za svůj životní úspěch. Lze tak soudit z pocitu sebevědomí, s nímž napsal vlastní biografii, na kterou odkazuje v hlavní předmluvě svých dějin: »Kdo jsem já, autor těchto dějin, vědí mnozí a sám jsem to již prozradil. Abych se však vyjádřil jasněji— jsem Appiános z Alexandrie, který dosáhl ve své vlasti nejvyššího postavení; potom jsem působil v Římě jako právník na císař­ ských soudech, až mě císařové uznali za hodna být jejich procuratorem. A má-li někdo zájem zjistit i ostatní podrob­ nosti, napsal jsem pojednání i o tom.« Tento životopis však již neměl k dispozici ani vzdělaný konstantinopolský patriarcha Fótios v 9. století, ačkoliv os­ tatní Appiánovo dílo četl ještě v úplnosti. Zato se dodnes

PŘELOŽILI JAN BURIAN A BOHUMILA MOUČKOVÁ

MZK-PK B

PŘEDMLUVA

7

APPIÁNOS A KRIZE ŘÍMSKÉ REPUBLIKY

®3119990258®

Translation © Jan Burian and Bohumila Mouchová, 1989 Preface © Bohumila Mouchová, 1989

ISBN 80-205-0060-X

Zájem řeckého historika Appiána o období římských občan­ ských válek, v němž odumírala republika a rodilo se císař­ ství, nebyl vyvolán jen úsilím zachytit rychlý spád a složité souvislosti odehrávajících se událostí, ale najít i odpověď na otázku, proč republikánské zřízení ustoupilo režimu osobní moci a bylo vystřídáno císařstvím. Appiános sledoval vývoj událostí z pozice loajálního stoupence císařství, který však v sobě přece jen nezapřel svůj řecký původ á dáv­ nou minulost posuzoval s morálním nadhledem nad líčený­ mi ději i lidmi. Obdivoval zejména osobní statečnost a věr­ nost zvoleným zásadám, aV se projevily u stoupenců republi­ ky, nebo u jejich odpůrců, a stejně tak se netajil odmítavým postojem k věrolomnosti nebo samoúčelným násilnickým metodám. Své historické dílo považoval zřejmě za svůj životní úspěch. Lze tak soudit z pocitu sebevědomí, s nímž napsal vlastní biografii, na kterou odkazuje v hlavní předmluvě svých dějin: »Kdo jsem já, autor těchto dějin, vědí mnozí a sám jsem to již prozradil. Abych se však vyjádřil jasněji— jsem Appiános z Alexandrie, který dosáhl ve své vlasti nejvyššího postavení; potom jsem působil v Římě jako právník na císař­ ských soudech, až mě císařové uznali za hodna být jejich procuratorem. A má-li někdo zájem zjistit i ostatní podrob­ nosti, napsal jsem pojednání i o tom.« Tento životopis však již neměl k dispozici ani vzdělaný konstantinopolský patriarcha Fótios v 9. století, ačkoliv os­ tatní Appiánovo dílo četl ještě v úplnosti. Zato se dodnes

8

PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA

dochoval dopis adresovaný císaři Antonínovi Piovi od Appiánova přítele Marka Cornelia Frontona, římského rétora, původem z africké Cirty, který je znám jako vychovatel císa­ ře Marka Aurelia. Fronto v tomto listě Antonina Pia prosí, aby na Appiána pamatoval s dalším úředním postupem, a mezi jiným píše: xPřimlouvám se u tebe již po dvě léta za svého přítele Appiána, k němuž mě poutá blízký vztah dáv­ ného data a s nímž se téměř denně zaobírám studiem.« Po­ tom Fronto připojuje poznámku, že jeho přítel netouží po povýšení ze ctižádosti nebo kvůli penězům, a pokračuje: »A když jsem se o něm zmínil poprvé, přijal jsi mou prosbu tak laskavě, že jsem pevně doufal v její splnění. Před rokem jsi mi na mou žádost dal odpověď podrobnou a příznivou, ale také jsi vlídně naznačil, že dáš-li na mou prosbu hodnost procuratora Appiánóvi, vyrazí všichni právníci v jednom ši­ ku se žádostí o stejný postup. Vzpomínáš si ještě, kterého ji­ ného Řeka jsi jmenoval s pobaveným úsměvem? Ale mezi těmi dvěma je velký rozdíl: věk a opuštěnost, která potřebuje útěchu. Osměluji se tvrdit, že oba dva se nemálo liší svou důstojností a solidností. Píši tyto řádky proto s větší volnos­ tí, že nejmenuji onoho druhého uchazeče, před nímž dávám přednost svému příteli. Konečně uvedu, jak mě k tomu ve­ de má opravdová upřímnost a přesvědčení o tvé náklonnos­ ti ke mně, že by bylo spravedlivější, aby kvůli mně dostal hodnost právě Appiános.« Z dopisu je patrný nejen blízký vztah Frontona k císaři a jeho přátelství s Appiánem, ale i okolnost, že prosazení nové Appiánovy hodnosti nebylo zcelá snadné. F každém případě lze ostatně konstatovat, že dějepisnou tvorbou se Appiános proslavil daleko více než úřední činností. Své dílo začal psát až kolem roku 160 a část věnova­ nou občanským válkám zamýšlel podle hlavní předmluvy rozvrhnout do pěti knih: sRozbroje mezi Římany a občanské války, které se pro ně staly jedním z nejstrašnějších údobí,

jsem rozčlenil podle vůdců jednotlivých stran na válku mezi Mariem a Sullou, Pompeiem a Caesarem, Antoniem a dru­ hým Caesarem, zvaným Augustus, a na jeho boj s vrahy předchozího Caesara, a konečně na válku mezi Antoniem a Caesarem Augustem« (Úvod, kap. 14). Tento plán Appiá­ nos při psaní pozměnil v tom smyslu, že do dějin občan­ ských válek nezahrnul boj o moc mezi Antoniem a Octavianem, poněvadž jej pojal do historie Egypta, a skončil je tudíž rokem 35 př. n. I., porážkou a smrtí Sexta Pompeia. Svou práci také nezačal přímo líčením rozbrojů mezi Mari­ em a Sullou, protože je zařadil do mnohem širšího rámce tím, že první knihu s rozsáhlým úvodem začal historií grakchovského hnutí. Appiános psal řecký a pro Řeky, jak lze usuzovat z jeho vysvětlivek některých římských sociálně politických termínů. Latinu ovšem jako právník ve službách císařské pokladny v Římě ovládal, a dokonce jeho řečtina je jí poznamenána,

9

neboť se vyznačuje četnými latinismy, hojnými nejen ve sloůní zásobě, nýbrž i ve větné syntaxi. A ty současně pro­ zrazuji, že Appiános užíval latinsky psaných pramenů. Pro posouzení Appiánových názorů i jeho výkonu jako historika je prvořadá otázka, odkud získával své vědomosti o líčené době a jak tyto údaje sám zpracovával. Předpokládá se, ze jeho hlavním pramenem byl latinsky psaný historický spis a že Appiános jej většinou převyprávěl ve zhuštěné po­ době, někdy se jej přidržel těsněji, a ve dvou případech se rozhodl dokonce k jeho doslovnému překladu. K tomuto postupu sáhl v. případě proskripčního ediktu (IV, 11), v němž triumvirové Octavianus, Antonius a Lepidus vyhla­ šuji nemilosrdné stíhání svých odpůrců, nebo při rozmluvě Lucia Antonia, bratra triumvira Marka Antonia, s Octavianem po dobytí Perusie (V, 45). Jakkoliv je otázka, odkud Appiános čerpal svou látku, komplikovaná, není nemožné odhalit rozdíly v politickém

8

PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA

dochoval dopis adresovaný císaři Antonínovi Piovi od Appiánova přítele Marka Cornelia Frontona, římského rétora, původem z africké Cirty, který je znám jako vychovatel císa­ ře Marka Aurelia. Fronto v tomto listě Antonina Pia prosí, aby na Appiána pamatoval s dalším úředním postupem, a mezi jiným píše: xPřimlouvám se u tebe již po dvě léta za svého přítele Appiána, k němuž mě poutá blízký vztah dáv­ ného data a s nímž se téměř denně zaobírám studiem.« Po­ tom Fronto připojuje poznámku, že jeho přítel netouží po povýšení ze ctižádosti nebo kvůli penězům, a pokračuje: »A když jsem se o něm zmínil poprvé, přijal jsi mou prosbu tak laskavě, že jsem pevně doufal v její splnění. Před rokem jsi mi na mou žádost dal odpověď podrobnou a příznivou, ale také jsi vlídně naznačil, že dáš-li na mou prosbu hodnost procuratora Appiánóvi, vyrazí všichni právníci v jednom ši­ ku se žádostí o stejný postup. Vzpomínáš si ještě, kterého ji­ ného Řeka jsi jmenoval s pobaveným úsměvem? Ale mezi těmi dvěma je velký rozdíl: věk a opuštěnost, která potřebuje útěchu. Osměluji se tvrdit, že oba dva se nemálo liší svou důstojností a solidností. Píši tyto řádky proto s větší volnos­ tí, že nejmenuji onoho druhého uchazeče, před nímž dávám přednost svému příteli. Konečně uvedu, jak mě k tomu ve­ de má opravdová upřímnost a přesvědčení o tvé náklonnos­ ti ke mně, že by bylo spravedlivější, aby kvůli mně dostal hodnost právě Appiános.« Z dopisu je patrný nejen blízký vztah Frontona k císaři a jeho přátelství s Appiánem, ale i okolnost, že prosazení nové Appiánovy hodnosti nebylo zcelá snadné. F každém případě lze ostatně konstatovat, že dějepisnou tvorbou se Appiános proslavil daleko více než úřední činností. Své dílo začal psát až kolem roku 160 a část věnova­ nou občanským válkám zamýšlel podle hlavní předmluvy rozvrhnout do pěti knih: sRozbroje mezi Římany a občanské války, které se pro ně staly jedním z nejstrašnějších údobí,

jsem rozčlenil podle vůdců jednotlivých stran na válku mezi Mariem a Sullou, Pompeiem a Caesarem, Antoniem a dru­ hým Caesarem, zvaným Augustus, a na jeho boj s vrahy předchozího Caesara, a konečně na válku mezi Antoniem a Caesarem Augustem« (Úvod, kap. 14). Tento plán Appiá­ nos při psaní pozměnil v tom smyslu, že do dějin občan­ ských válek nezahrnul boj o moc mezi Antoniem a Octavianem, poněvadž jej pojal do historie Egypta, a skončil je tudíž rokem 35 př. n. I., porážkou a smrtí Sexta Pompeia. Svou práci také nezačal přímo líčením rozbrojů mezi Mari­ em a Sullou, protože je zařadil do mnohem širšího rámce tím, že první knihu s rozsáhlým úvodem začal historií grakchovského hnutí. Appiános psal řecký a pro Řeky, jak lze usuzovat z jeho vysvětlivek některých římských sociálně politických termínů. Latinu ovšem jako právník ve službách císařské pokladny v Římě ovládal, a dokonce jeho řečtina je jí poznamenána,

9

neboť se vyznačuje četnými latinismy, hojnými nejen ve sloůní zásobě, nýbrž i ve větné syntaxi. A ty současně pro­ zrazuji, že Appiános užíval latinsky psaných pramenů. Pro posouzení Appiánových názorů i jeho výkonu jako historika je prvořadá otázka, odkud získával své vědomosti o líčené době a jak tyto údaje sám zpracovával. Předpokládá se, ze jeho hlavním pramenem byl latinsky psaný historický spis a že Appiános jej většinou převyprávěl ve zhuštěné po­ době, někdy se jej přidržel těsněji, a ve dvou případech se rozhodl dokonce k jeho doslovnému překladu. K tomuto postupu sáhl v. případě proskripčního ediktu (IV, 11), v němž triumvirové Octavianus, Antonius a Lepidus vyhla­ šuji nemilosrdné stíhání svých odpůrců, nebo při rozmluvě Lucia Antonia, bratra triumvira Marka Antonia, s Octavianem po dobytí Perusie (V, 45). Jakkoliv je otázka, odkud Appiános čerpal svou látku, komplikovaná, není nemožné odhalit rozdíly v politickém

PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA

postoji autora Appiánova hlavního pramene a Appiána sa­ motného. Své politické krédo formuloval Appianos v hlavni předmluvě k Římským dějinám i v počátečních kapitolách první knihy o občanských válkách tak jednoznačně, že ne­ může být pochyb o tom, kde tlumočí své stanovisko, aniž přebírá cizí názor. Jeho pohled je totožný s mmenim vyšších vrstev římské společnosti, především těch, jimž císařství ský­ talo výhodné a bezpečné postavení. Císařský úředník Appiános je bezvýhradným a přesvědčeným přívržencem římské »monarchiá« a Upřímně obdivuje velikost římské říše. K cí­ sařství spatřuje jedinou bezpečnou záruku vnitřního klidu a stability státu. K jeho vzniku vede ona dlouhá, nepřetržitá řada násilí a rozbrojů, které vyústily ve vleklé občanské vál­ ky, v nichž bojovali jedinci, opírajíce se o obrovské armády. S tímto tragickým obdobím konce republiky Appiános nepře­ stává s pocitem uspokojení srovnávat šťastný a klidný život

45 př. n. I. a o pět let později konsulát. Po triumfu, který slavil roku 39 př. n. I. nad illyrským kmenem Parthénů, se z politického života stáhl a věnoval se literatuře. Když se Octavianus chystal k rozhodující bitvě s Antoniem a žádal ho, aby ho doprovázel, omezil se na odpověď: »Mé zásluhy o Antonia jsou dosti značné, i když se ví více o jeho náklon­ nosti ke mně. Já tedy zůstanu stranou vašeho zápasu a při­ padnu vítězi jako kořist.« Asinius byl činný jako básník, tragik i autor filologicky zaměřených pojednání, zavedl v Římě veřejné předčítání literárních děl a z kořisti získané v Illyrii postavil v Římě první veřejnou knihovnu. Přátelil se s Catullem, později s Horatiem a Vergiliem, jehož maje­ tek v Předalpské Galii'zachránil roku 41 př. n. I. před kon­ fiskací. Svůj zájem věnoval i historii, ale jeho dílo o 17 knihách, zahrnující Období od roku 60 př. n. l.do bitvy u Fi­ lipp v roce 42 př. n. I., tedy jeho živou současnost, stihl stej­ ný osud jako všechny jeho ostatní spisy, — nedochovalo se. Avšak některé jeho závažné politické názory a postoje jsou známy z epizod zaznamenaných porůznu římskými autory. Výmluvné svědectví podává také jeho dopis z března 43 př. n. I. Ciceronovi, v němž dává své síly do služeb repu­ bliky. Asinius Pollio mezi jiným poznamenává: »Moje pova­ ha i můj zájem o dějiny mě vedou k míru a touze po svobo­ dě. A tak jsem často se slzami litoval, že došlo až k občanské válce. Nemohl jsem v ní však zůstat neutrální, vždyť na obou stranách jsem měl zaryté nepřátele. Pompeiovu táboru jsem se vyhnul, poněvadž jsem věděl, že tam nebudu před nimi v bezpečí. Dohnán tam, kde jsem rozhodně stanout ne­ chtěl, podstoupil jsem nebezpečí, abych nezůstal mezi po­ sledními. Caesara jsem ovšem miloval zcela oddaně, choval jsem k němu úctu a byl jsem mu věrný. Vždyť mě vyzname­ nával jako své dávné přátele, ačkoliv mě poznal až na vrcholu své Štěstěny. Co jsem dělal ze své vůle, dělal jsem tak, aby všichni řádní občané byli naprosto spokojeni, příka­

10

své doby. S Appiánovým obdivem k císařství i s jeho názory na druhé straně kontrastuje jiná výrazná tendence, jejímiž zá­ kladními rysy je prorepublikánské stanovisko, oslava repu­ blikánské svobody, silné zaujetí pro boj Bruta a Cassia proti triumvirům, ale zároveň i příznivý postoj k Antoniovi. Tyto prvky spolu s některými dalšími svědčí o tom, že Appianovo nadšení císařstvím nevylučovalo sympatie k idealizované re­ publice a jejím posledním obráncům. Původ těchto představ je vysvětlitelný nejspíše tak, že jejich autor byl přímým svědkem i bezprostředním účastní­ kem bojů na konci římské republiky. Často, a patrně prá­ vem, bývá shledáván v Asiniovi Pollionovi, významné osob­ nosti římského kulturního života (76 př. n. I.—4 n. I.), zná­ mé svou osobitostí a otevřeností. V občanské válce stanul po boku Caesara, spolu s ním překročil Rubikon a v roce 43 př. n. I. se připojil k Antoniovi. Za své úřední a vojenské kariéry zastával kromě jiných hodností praeturu v roce

11

PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA

postoji autora Appiánova hlavního pramene a Appiána sa­ motného. Své politické krédo formuloval Appianos v hlavni předmluvě k Římským dějinám i v počátečních kapitolách první knihy o občanských válkách tak jednoznačně, že ne­ může být pochyb o tom, kde tlumočí své stanovisko, aniž přebírá cizí názor. Jeho pohled je totožný s mmenim vyšších vrstev římské společnosti, především těch, jimž císařství ský­ talo výhodné a bezpečné postavení. Císařský úředník Appiános je bezvýhradným a přesvědčeným přívržencem římské »monarchiá« a Upřímně obdivuje velikost římské říše. K cí­ sařství spatřuje jedinou bezpečnou záruku vnitřního klidu a stability státu. K jeho vzniku vede ona dlouhá, nepřetržitá řada násilí a rozbrojů, které vyústily ve vleklé občanské vál­ ky, v nichž bojovali jedinci, opírajíce se o obrovské armády. S tímto tragickým obdobím konce republiky Appiános nepře­ stává s pocitem uspokojení srovnávat šťastný a klidný život

45 př. n. I. a o pět let později konsulát. Po triumfu, který slavil roku 39 př. n. I. nad illyrským kmenem Parthénů, se z politického života stáhl a věnoval se literatuře. Když se Octavianus chystal k rozhodující bitvě s Antoniem a žádal ho, aby ho doprovázel, omezil se na odpověď: »Mé zásluhy o Antonia jsou dosti značné, i když se ví více o jeho náklon­ nosti ke mně. Já tedy zůstanu stranou vašeho zápasu a při­ padnu vítězi jako kořist.« Asinius byl činný jako básník, tragik i autor filologicky zaměřených pojednání, zavedl v Římě veřejné předčítání literárních děl a z kořisti získané v Illyrii postavil v Římě první veřejnou knihovnu. Přátelil se s Catullem, později s Horatiem a Vergiliem, jehož maje­ tek v Předalpské Galii'zachránil roku 41 př. n. I. před kon­ fiskací. Svůj zájem věnoval i historii, ale jeho dílo o 17 knihách, zahrnující Období od roku 60 př. n. l.do bitvy u Fi­ lipp v roce 42 př. n. I., tedy jeho živou současnost, stihl stej­ ný osud jako všechny jeho ostatní spisy, — nedochovalo se. Avšak některé jeho závažné politické názory a postoje jsou známy z epizod zaznamenaných porůznu římskými autory. Výmluvné svědectví podává také jeho dopis z března 43 př. n. I. Ciceronovi, v němž dává své síly do služeb repu­ bliky. Asinius Pollio mezi jiným poznamenává: »Moje pova­ ha i můj zájem o dějiny mě vedou k míru a touze po svobo­ dě. A tak jsem často se slzami litoval, že došlo až k občanské válce. Nemohl jsem v ní však zůstat neutrální, vždyť na obou stranách jsem měl zaryté nepřátele. Pompeiovu táboru jsem se vyhnul, poněvadž jsem věděl, že tam nebudu před nimi v bezpečí. Dohnán tam, kde jsem rozhodně stanout ne­ chtěl, podstoupil jsem nebezpečí, abych nezůstal mezi po­ sledními. Caesara jsem ovšem miloval zcela oddaně, choval jsem k němu úctu a byl jsem mu věrný. Vždyť mě vyzname­ nával jako své dávné přátele, ačkoliv mě poznal až na vrcholu své Štěstěny. Co jsem dělal ze své vůle, dělal jsem tak, aby všichni řádní občané byli naprosto spokojeni, příka­

10

své doby. S Appiánovým obdivem k císařství i s jeho názory na druhé straně kontrastuje jiná výrazná tendence, jejímiž zá­ kladními rysy je prorepublikánské stanovisko, oslava repu­ blikánské svobody, silné zaujetí pro boj Bruta a Cassia proti triumvirům, ale zároveň i příznivý postoj k Antoniovi. Tyto prvky spolu s některými dalšími svědčí o tom, že Appianovo nadšení císařstvím nevylučovalo sympatie k idealizované re­ publice a jejím posledním obráncům. Původ těchto představ je vysvětlitelný nejspíše tak, že jejich autor byl přímým svědkem i bezprostředním účastní­ kem bojů na konci římské republiky. Často, a patrně prá­ vem, bývá shledáván v Asiniovi Pollionovi, významné osob­ nosti římského kulturního života (76 př. n. I.—4 n. I.), zná­ mé svou osobitostí a otevřeností. V občanské válce stanul po boku Caesara, spolu s ním překročil Rubikon a v roce 43 př. n. I. se připojil k Antoniovi. Za své úřední a vojenské kariéry zastával kromě jiných hodností praeturu v roce

11

PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA

zy jsem však prováděl tak, aby bylo jasné, že je plním nedo­ brovolně. Záští, byť zcela nezaslouženou, která mě za to stíhala, jsem se poučil, jak sladká je svoboda a jak ubohý je život v porobě. A tak, jde-li o to, aby všechna moc byla opět v rukou jedince, at je to kdokoliv, vyhlašuji mu své nepřá­ telství a kvůli svobodě neváhám podstoupit žádné nebezpe­ čí ani se mu nechci vyhýbat... Věř, že v první řadě bytost­ ně toužím po volnosti, poněvadž chci, aby se žádnému obča­ nu neděla křivda, a dále, že jsem republice ochoten ke svo­ bodě pomáhat.« Nakonec se však, donucen okolnostmi, připojil k An­ toniovi a stíhal svou nenávistí Cicerona, senát i Octaviana. Jeho vztah k Octavianovi byl velmi kritický, ale když na něj Octavianus zaútočil verši, poznamenal: »Mé odpově­ di se nedočká. Čí rukou lze padnout, toho není radno napadnout.« Také další fakta tradovaná ze života Asinia Polliona u jiných spisovatelů naznačují, že jeho názory se mnohdy kryjí se stanovisky Appiánova pramene. Jen namátkou lze připomenout alespoň skutečnost, že Appiánovo nepříznivé hodnocení Dolabelly, konsula roku 44 př. n. I., je v plném souhlase se zprávami, podle nichž s ním měl Asinius Pollio těžké kontroverze. Rada relevantních detailů, shodných mezi Appiánem a zprávami jiných antických autorů o Dějinách Asinia Pol­ liona, nemůže být náhodná. Na druhé straně je ovšem samo­ zřejmé, že toto dílo nebylo jediným Appiánovým pramenem, neboť v jeho Občanských válkách lze vystopovat několikrát protichůdné tendence, vysvětlitelné pouze tak, že se Appiános přidržoval různých autorit, z nichž čerpal. Objevují se u něho prvky liviovské tradice, zejména při popisu bojů me­ zi mariovci a sullovci v letech 88— 79 př. n. I. V této sou­ vislosti Appiános upustil od pramene, který mu sloužil pro předchozí léta 138—88 př. n. I. Učinil tak zřejmě proto, že

chtěl vylíčit občanskou válku mezi Mariem a Sullou s de­ taily, které patrně nemohl získat v pramenu, jejž měl pro dřívější období a jenž se vyznačoval značnou hutností. Spíše však zaráží okolnost, že oba prameny měly zcela protichůd­ né základní zaměření a že Appiánovi nevadilo užít jednoho vzápětí po druhém. První pramen, zpracovaný při líčení hnutí bratří Gracchů a války se spojenci, byl výrazně antiliviovského ražení a vyznačoval se téměř citlivým porozuměním pro boj řím­ ských spojenců za rovnoprávnost, pohledem celoitalským, a ne jen úzce římským, bylo mu cizí omezené moralistní sta­ novisko a obsahoval i pronikavou analýzu sociálních a eko­ nomických faktorů. Přitom je více než pouze pozoruhodné, že právě Asinius Pollio mohl mít blízký vztah k boji spojen­ ců za zrovnoprávnění. Jeho děd, Herius Asinius, totiž po­ cházel z kmene Marrucinů na východě střední Itálie, byl jedním z vůdců spojenců a Appiános jej mezi nimi rovněž jmenuje (I, 40). A není bez zajímavosti, že Asinius Pollio dal dědovo jméno svému synovi. Válka mezi Mariem a Sullou je však Appiánem podána z hlediska centrálně římského, oligarchického a moralistního. V rámci jedné knihy — v to.mto případě jde o jeho prv­ ní knihu o občanských válkách — byl tedy Appiános scho­ pen podle potřeby střídat prameny, a to nejedenkrát. Závěr této první knihy o občanských válkách tvoří historie Sparta­ kova povstání s idealizovanou postavou Spartaka. A tato idealizace, podobná plútarchovské, kontrastuje s liviovským líčením, jehož stopy se zrcadlí v podání Flora, římského his­ torika z hadriánovského období. Ovšem sympatie ke Sparta­ kovi jsou u Appiána těžko slučitelné i s vlastním stručným Appiánovým komentářem, který připojil k vyprávění, že dn­ na nechal pobít zběhlé otroky, když ho přestali poslouchat a obrátili se proti boháčům, zejména proti svým vlastníkům: »Takto spravedlivě odpykali několikerou zradu na svých pá­

12

13

PŘEDMLUVA

PŘEDMLUVA

zy jsem však prováděl tak, aby bylo jasné, že je plním nedo­ brovolně. Záští, byť zcela nezaslouženou, která mě za to stíhala, jsem se poučil, jak sladká je svoboda a jak ubohý je život v porobě. A tak, jde-li o to, aby všechna moc byla opět v rukou jedince, at je to kdokoliv, vyhlašuji mu své nepřá­ telství a kvůli svobodě neváhám podstoupit žádné nebezpe­ čí ani se mu nechci vyhýbat... Věř, že v první řadě bytost­ ně toužím po volnosti, poněvadž chci, aby se žádnému obča­ nu neděla křivda, a dále, že jsem republice ochoten ke svo­ bodě pomáhat.« Nakonec se však, donucen okolnostmi, připojil k An­ toniovi a stíhal svou nenávistí Cicerona, senát i Octaviana. Jeho vztah k Octavianovi byl velmi kritický, ale když na něj Octavianus zaútočil verši, poznamenal: »Mé odpově­ di se nedočká. Čí rukou lze padnout, toho není radno napadnout.« Také další fakta tradovaná ze života Asinia Polliona u jiných spisovatelů naznačují, že jeho názory se mnohdy kryjí se stanovisky Appiánova pramene. Jen namátkou lze připomenout alespoň skutečnost, že Appiánovo nepříznivé hodnocení Dolabelly, konsula roku 44 př. n. I., je v plném souhlase se zprávami, podle nichž s ním měl Asinius Pollio těžké kontroverze. Rada relevantních detailů, shodných mezi Appiánem a zprávami jiných antických autorů o Dějinách Asinia Pol­ liona, nemůže být náhodná. Na druhé straně je ovšem samo­ zřejmé, že toto dílo nebylo jediným Appiánovým pramenem, neboť v jeho Občanských válkách lze vystopovat několikrát protichůdné tendence, vysvětlitelné pouze tak, že se Appiános přidržoval různých autorit, z nichž čerpal. Objevují se u něho prvky liviovské tradice, zejména při popisu bojů me­ zi mariovci a sullovci v letech 88— 79 př. n. I. V této sou­ vislosti Appiános upustil od pramene, který mu sloužil pro předchozí léta 138—88 př. n. I. Učinil tak zřejmě proto, že

chtěl vylíčit občanskou válku mezi Mariem a Sullou s de­ taily, které patrně nemohl získat v pramenu, jejž měl pro dřívější období a jenž se vyznačoval značnou hutností. Spíše však zaráží okolnost, že oba prameny měly zcela protichůd­ né základní zaměření a že Appiánovi nevadilo užít jednoho vzápětí po druhém. První pramen, zpracovaný při líčení hnutí bratří Gracchů a války se spojenci, byl výrazně antiliviovského ražení a vyznačoval se téměř citlivým porozuměním pro boj řím­ ských spojenců za rovnoprávnost, pohledem celoitalským, a ne jen úzce římským, bylo mu cizí omezené moralistní sta­ novisko a obsahoval i pronikavou analýzu sociálních a eko­ nomických faktorů. Přitom je více než pouze pozoruhodné, že právě Asinius Pollio mohl mít blízký vztah k boji spojen­ ců za zrovnoprávnění. Jeho děd, Herius Asinius, totiž po­ cházel z kmene Marrucinů na východě střední Itálie, byl jedním z vůdců spojenců a Appiános jej mezi nimi rovněž jmenuje (I, 40). A není bez zajímavosti, že Asinius Pollio dal dědovo jméno svému synovi. Válka mezi Mariem a Sullou je však Appiánem podána z hlediska centrálně římského, oligarchického a moralistního. V rámci jedné knihy — v to.mto případě jde o jeho prv­ ní knihu o občanských válkách — byl tedy Appiános scho­ pen podle potřeby střídat prameny, a to nejedenkrát. Závěr této první knihy o občanských válkách tvoří historie Sparta­ kova povstání s idealizovanou postavou Spartaka. A tato idealizace, podobná plútarchovské, kontrastuje s liviovským líčením, jehož stopy se zrcadlí v podání Flora, římského his­ torika z hadriánovského období. Ovšem sympatie ke Sparta­ kovi jsou u Appiána těžko slučitelné i s vlastním stručným Appiánovým komentářem, který připojil k vyprávění, že dn­ na nechal pobít zběhlé otroky, když ho přestali poslouchat a obrátili se proti boháčům, zejména proti svým vlastníkům: »Takto spravedlivě odpykali několikerou zradu na svých pá­

12

13

PfiEDMLUVA

PfiEDMLUVA

nech« (I, 74). Pokud snad tento dovětek nedodal Appiános sám, převzal jej, a tedy s ním souhlasil. Kromě prvků historické tradice se objevují i stopy tra­ dice politické. Je tomu tak zejména ve 3. knize při popisu rozporů mezi Antoniem a Octavianem, kde se střídá tenden­ ce proantoniovská s prooktaviánovskou.. Appiános, nebo už autor pramene, odkud Appiános tuto látku přejímal, se sna­ žil obě tendence smířit a ocll se nakonec v rozpacích, pro kterou z nich se má rozhodnout. V souladu se starověkým pojetím dějin stojí u Appiána v popředí jako rozhodující činitelé významné osobnosti. Z bohaté galerie postav vystupují Sulla a Marius, Caesar a Pompeius, Marcus Antonius a Octavianus, Brutus a Cas­ sius i Sextus Pompeius. Svůj zájem však Appiános věnuje i jiným jedincům, pokud ho upoutaly jejich názory nebo sta­ tečnost, či naopak její nedostatek. Boj Caesara s Pompeiem sleduje Appiános v jeho eta­ pách a vinu za občanskou válku nesvaluje ani na jednoho, ani na druhého. Avšak Appiánův Caesar překročením Rubikónu způsobil spíše pohromu státu než sobě, takže Pom­ peius se nakonec pro Appiána stává obráncem svobody. Je ovšem pravda, že jeho celkové hodnocení je velmi realistic­ ké: »Od svých třiadvaceti let do padesáti osmi měl nepřetrži­ tě neomezenou moc, ačkoliv chtěl v roli Caesarova protivní­ ka budit zdání, že je zastáncem demokracie:: (II, 86). Na druhé straně však se historik snaží vysvětlit, proč Pompeius podlehl, a zodpovědět tak otázku, s níž se museli vyrovná­ vat tehdejší současníci i pozdější generace. Jednak svaluje prohru na Pompeiovo okolí, jednak ji spojuje s božím říze­ ním a Osudem, majícím dvě tváře. Caesara obdařil Štěstě­ nou, která ho neodlučně provází, kdežto Pompeia zaslepil tou měrou, že promarňoval jednu příležitost za druhou až do své smrti. Appiános je ve svých úsudcích ovlivněn patrně autoritou, z níž čerpal, ale jeho vlastní úsudek se projevuje

v tom, že Pompeiovu prohru zapojil do své koncepce: Pornpeiova porážka byla dílem božstva, které chtělo^ aby vznikla nová forma moci — císařství (II, 72). Caesár sice dosáhl ví­ tězství, ale jeho vlastní zásluhy o ně jsou značně zeslabeny tím, že mu přálo štěstí. Jinou otázkou, která Appiána zvlášť zaujala, je Caesa­ rova násilná smrt i osud Caesarových vrahů, zejména Bruta a Cassia. V souladu s jeho koncepcí byli a museli být Caesarovi vrazi potrestáni, ale přesto líčí Brutův a Cássiův zápas za svobodu v oslavném duchu. Tradice, která nalezla v Appiánovi jednoho ze svých přívrženců, nepochybovala o tom, že Caesar vskutku usiloval o královský titul, což při zakoře­ něném římském odporu ke královládě muselo vyvolávat v širší veřejnosti odmítavou reakci. Tím lze vysvětlit i okol­ nost, že postup Caesarových vrahů zřejmě neměl v očích té­ to veřejnosti pouze odsouzeníhodné aspekty. Appiános se také zmiňuje o tom, že sami Caesarovi vrahové uváděli jako důvod svého činu touhu po starém řádu, avŠák na první místo klade jiné faktory, mezi nimi závist. ' I v tomto případě vyvstala tudíž pro Appiána, podobně jako v souvislosti s Pompeiem, nutnost odpovědět na otáz­ ku, proč zastánci republikánské svobody podlehli svým, sou­ peřům: Appiános tu nalézá obdobnou odpověď jako při úva­ hách o důvodech Pompeiovy porážky a shledává ji v řízení bohů a Osudu a v Octavianově Štěstěně. V Appiánově líče­ ní Brutovy slabosti vůči vlastním vojákům, kteří proti jeho vůli naléhali na svedení bitvy, se opakuje situace, v níž se octl Pompeius před Farsálem, a Appiános dává Brutovi pro­ nést tato slova: »Zdá se, že válčím jako Pompeius Veliký, neboť už vojsko nevedu, ale dávám se vésťjím:: (IV, 124). Kromě uvedených okolností se však uplatňuje další důvod vedoucí k prohře republikánů, totiž hněv bohů způsobený Caesarovou vraždou, neodčinitelnou jinak než snirtí vrahů. Appiános stále zdůrazňuje, že tuto vraždu nemohou omlu-

14

15

PfiEDMLUVA

PfiEDMLUVA

nech« (I, 74). Pokud snad tento dovětek nedodal Appiános sám, převzal jej, a tedy s ním souhlasil. Kromě prvků historické tradice se objevují i stopy tra­ dice politické. Je tomu tak zejména ve 3. knize při popisu rozporů mezi Antoniem a Octavianem, kde se střídá tenden­ ce proantoniovská s prooktaviánovskou.. Appiános, nebo už autor pramene, odkud Appiános tuto látku přejímal, se sna­ žil obě tendence smířit a ocll se nakonec v rozpacích, pro kterou z nich se má rozhodnout. V souladu se starověkým pojetím dějin stojí u Appiána v popředí jako rozhodující činitelé významné osobnosti. Z bohaté galerie postav vystupují Sulla a Marius, Caesar a Pompeius, Marcus Antonius a Octavianus, Brutus a Cas­ sius i Sextus Pompeius. Svůj zájem však Appiános věnuje i jiným jedincům, pokud ho upoutaly jejich názory nebo sta­ tečnost, či naopak její nedostatek. Boj Caesara s Pompeiem sleduje Appiános v jeho eta­ pách a vinu za občanskou válku nesvaluje ani na jednoho, ani na druhého. Avšak Appiánův Caesar překročením Rubikónu způsobil spíše pohromu státu než sobě, takže Pom­ peius se nakonec pro Appiána stává obráncem svobody. Je ovšem pravda, že jeho celkové hodnocení je velmi realistic­ ké: »Od svých třiadvaceti let do padesáti osmi měl nepřetrži­ tě neomezenou moc, ačkoliv chtěl v roli Caesarova protivní­ ka budit zdání, že je zastáncem demokracie:: (II, 86). Na druhé straně však se historik snaží vysvětlit, proč Pompeius podlehl, a zodpovědět tak otázku, s níž se museli vyrovná­ vat tehdejší současníci i pozdější generace. Jednak svaluje prohru na Pompeiovo okolí, jednak ji spojuje s božím říze­ ním a Osudem, majícím dvě tváře. Caesara obdařil Štěstě­ nou, která ho neodlučně provází, kdežto Pompeia zaslepil tou měrou, že promarňoval jednu příležitost za druhou až do své smrti. Appiános je ve svých úsudcích ovlivněn patrně autoritou, z níž čerpal, ale jeho vlastní úsudek se projevuje

v tom, že Pompeiovu prohru zapojil do své koncepce: Pornpeiova porážka byla dílem božstva, které chtělo^ aby vznikla nová forma moci — císařství (II, 72). Caesár sice dosáhl ví­ tězství, ale jeho vlastní zásluhy o ně jsou značně zeslabeny tím, že mu přálo štěstí. Jinou otázkou, která Appiána zvlášť zaujala, je Caesa­ rova násilná smrt i osud Caesarových vrahů, zejména Bruta a Cassia. V souladu s jeho koncepcí byli a museli být Caesarovi vrazi potrestáni, ale přesto líčí Brutův a Cássiův zápas za svobodu v oslavném duchu. Tradice, která nalezla v Appiánovi jednoho ze svých přívrženců, nepochybovala o tom, že Caesar vskutku usiloval o královský titul, což při zakoře­ něném římském odporu ke královládě muselo vyvolávat v širší veřejnosti odmítavou reakci. Tím lze vysvětlit i okol­ nost, že postup Caesarových vrahů zřejmě neměl v očích té­ to veřejnosti pouze odsouzeníhodné aspekty. Appiános se také zmiňuje o tom, že sami Caesarovi vrahové uváděli jako důvod svého činu touhu po starém řádu, avŠák na první místo klade jiné faktory, mezi nimi závist. ' I v tomto případě vyvstala tudíž pro Appiána, podobně jako v souvislosti s Pompeiem, nutnost odpovědět na otáz­ ku, proč zastánci republikánské svobody podlehli svým, sou­ peřům: Appiános tu nalézá obdobnou odpověď jako při úva­ hách o důvodech Pompeiovy porážky a shledává ji v řízení bohů a Osudu a v Octavianově Štěstěně. V Appiánově líče­ ní Brutovy slabosti vůči vlastním vojákům, kteří proti jeho vůli naléhali na svedení bitvy, se opakuje situace, v níž se octl Pompeius před Farsálem, a Appiános dává Brutovi pro­ nést tato slova: »Zdá se, že válčím jako Pompeius Veliký, neboť už vojsko nevedu, ale dávám se vésťjím:: (IV, 124). Kromě uvedených okolností se však uplatňuje další důvod vedoucí k prohře republikánů, totiž hněv bohů způsobený Caesarovou vraždou, neodčinitelnou jinak než snirtí vrahů. Appiános stále zdůrazňuje, že tuto vraždu nemohou omlu-

14

15

17

předmluva 16

9

PŘEDMLUVA

vit ani zápas za svobodu, ani vysoké morální hodnoty Bruta a Cassia. Tímto názorem se v souhlase se svou koncepcí při­ pojil ke všem těm, kteří tvrdili, že Caesarovy vrahy musel stihnout trest, aby se naplnil osud nmske řise. Osobitost appiánovské tradice se projevila i v hodnoce­ ní Lucia Antonia, bratra triumvira Marka Antonia. Jeho po­ jetím se Appiános odlišuje od augustovské historiografie, pro niž Lucius Antonius nebyl ničím jiným než nohsledem ctižádostivé Fulvie, manželky Marka Antonia. U Appiána však vystupuje v hodnosti konsula jako představitel státní moci proti samozvaným triumvirům a soustřeďuje kolem sebe protitriumvirátní opozici ve snaze obnovit staré republi­ kánské zřízení, charakterizované svobodou, v níž se mohou uplatnit demokratické i aristokratické prvky. Idealizace re­ publiky není v appiánovské tradici náhodná a je příznakem toho, že zvláště v poslední Appiánově knize o občanských válkách se prosadila tendence, která sice neodmítala císař­ ství, ale nebyla zvlášť nakloněna Octavianovi. Nedůslednosti a přímé rozpory ve svém výkladu někte­ rých historických procesů i v pojetí předních politických osobností z krizového období římské republiky nepokládal Appiános zřejmě za tak závažné, aby ohrozily věcnou hod­ notu celého díla. Patrně se při svém pracovním postupu ne­ zdržoval nejen promýšlením a hodnocením věcné správnosti detailních údajů, ale ani důslednou koordinací svých názo­ rů a jejich promítnutím do podávaného obrazu líčených

osobností. Tato skutečnost, zdůrazněná ještě řadou nepřesností geografického i chronologického charakteru, vedla k tomu, že Appiános byl moderními dějepisci považován za druhořa­ dého autora, jemuž ani nepatří místo mezi uznávanými představiteli antické historické tvorby. Ať už je moderní po­ hled na Appiána poznamenán výhradami jakéhokoliv dru­ hu, je nutno uznat, že zachytil závěrečnou fázi dějin římské

repuWity. je dnes jediným zachovaným celistvým

*

y

"plů upadly v rapomo-

„ jeho

sledkem ztrát ce ny výkladu neomezoval na nutí, a že se Appiános v . MuWí mechanický popis uda ostí, ae™ Skutečnost, že si souvislosti v sociálně s hospodářským uvědomoval těsné sepětí politického boje sh^I

Appiános jasné a zr . ’ £ o pozemkové vlastnictví" ( ■ g

střední dojem z cetoy yippi j K Marx B. Engelsovi .Naproti ° J Appianovy nmske obc

Ludvík Feuerbach Svůj bqzpro-

nora 1861: , feckém „ripMIe. Eelmi Schlosser o něm

^iXXdta «

, D s • „ Sv 21 1 vvd. Praha, Svoboda 1967, ‘ Marx, K.—Engels, B.: Spisy. Sv. 21. vy s. 332.

í

O

A 1

17

předmluva 16

9

PŘEDMLUVA

vit ani zápas za svobodu, ani vysoké morální hodnoty Bruta a Cassia. Tímto názorem se v souhlase se svou koncepcí při­ pojil ke všem těm, kteří tvrdili, že Caesarovy vrahy musel stihnout trest, aby se naplnil osud nmske řise. Osobitost appiánovské tradice se projevila i v hodnoce­ ní Lucia Antonia, bratra triumvira Marka Antonia. Jeho po­ jetím se Appiános odlišuje od augustovské historiografie, pro niž Lucius Antonius nebyl ničím jiným než nohsledem ctižádostivé Fulvie, manželky Marka Antonia. U Appiána však vystupuje v hodnosti konsula jako představitel státní moci proti samozvaným triumvirům a soustřeďuje kolem sebe protitriumvirátní opozici ve snaze obnovit staré republi­ kánské zřízení, charakterizované svobodou, v níž se mohou uplatnit demokratické i aristokratické prvky. Idealizace re­ publiky není v appiánovské tradici náhodná a je příznakem toho, že zvláště v poslední Appiánově knize o občanských válkách se prosadila tendence, která sice neodmítala císař­ ství, ale nebyla zvlášť nakloněna Octavianovi. Nedůslednosti a přímé rozpory ve svém výkladu někte­ rých historických procesů i v pojetí předních politických osobností z krizového období římské republiky nepokládal Appiános zřejmě za tak závažné, aby ohrozily věcnou hod­ notu celého díla. Patrně se při svém pracovním postupu ne­ zdržoval nejen promýšlením a hodnocením věcné správnosti detailních údajů, ale ani důslednou koordinací svých názo­ rů a jejich promítnutím do podávaného obrazu líčených

osobností. Tato skutečnost, zdůrazněná ještě řadou nepřesností geografického i chronologického charakteru, vedla k tomu, že Appiános byl moderními dějepisci považován za druhořa­ dého autora, jemuž ani nepatří místo mezi uznávanými představiteli antické historické tvorby. Ať už je moderní po­ hled na Appiána poznamenán výhradami jakéhokoliv dru­ hu, je nutno uznat, že zachytil závěrečnou fázi dějin římské

repuWity. je dnes jediným zachovaným celistvým

*

y

"plů upadly v rapomo-

„ jeho

sledkem ztrát ce ny výkladu neomezoval na nutí, a že se Appiános v . MuWí mechanický popis uda ostí, ae™ Skutečnost, že si souvislosti v sociálně s hospodářským uvědomoval těsné sepětí politického boje sh^I

Appiános jasné a zr . ’ £ o pozemkové vlastnictví" ( ■ g

střední dojem z cetoy yippi j K Marx B. Engelsovi .Naproti ° J Appianovy nmske obc

Ludvík Feuerbach Svůj bqzpro-

nora 1861: , feckém „ripMIe. Eelmi Schlosser o něm

^iXXdta «

, D s • „ Sv 21 1 vvd. Praha, Svoboda 1967, ‘ Marx, K.—Engels, B.: Spisy. Sv. 21. vy s. 332.

í

O

A 1

PŘEDMLUVA

OBČANSKÉ VÁLKY I

charakter, skutečný představitel antického proletariatu. Pompeius vyložený srab; získal nezaslouzene povést jenom tím, že mu byly připsány Lucullovy úspěchy (proti Mithridatovi), pak úspěchy Sertoriovy (Španělsko) atd. . . . Jako ge­ nerál byl římským Odilonem Barrotem. Když měl ukázat proti Caesarovi, co v něm je — splaskl jako bublina. Caesar dělal ty největší vojenské chyby, vědomě nesmyslné, aby za­ motal filistrovi, kterého měl proti sobě, hlavu. Obyčejný římský vojevůdce, jako třeba Crassus, by ho v boji v Epeiru šestkrát zničil. Ale s Pompeiem si mohl dovolit všechno. Shakespeare asi v kuse „Marné lásky snaha“ tušil, co byl

KNIHA I

18

Pompeius doopravdy zač.«2 Appiánův zájem o sociální a hospodářské problémy a jejich působnost v římském politickém dění, jakož i snaha zachytit některé pozitivní rysy v historii národu podmaně­ ných Římem dávají jeho dílu přes všechny známé nedostat­ ky a problematické stránky zvláštní místo v celé dějepisné tvorbě římského období. V Appianovych názorech se nepo­ chybně obráží i postoj řeckých vzdělanců k římskému impé­ riu, kteří ve svém subjektivním stanovisku dokázali spojit občanskou loajalitu k římskému panství s citovým porozu­ měním pro neřímské národy a se schopností vidět a posou­ dit některé momenty politických zápasů na sklonku republi­ ky v mnohem jasnějším světle, než byli schopni samotni

Římané. Bohumila Mouchová

2 Marx, K.—Engels, B.: Spisy. Sv. 30. 1. vyd. Praha, Svoboda 1969,

s. 192—193. a

19

Úvod

1/ Římský lid a senát sváděli mezi sebou často boje o záko­ ny, o zrušení dluhů, pro příděly půdy nebo kvůli volbě úřed­ níků. Nebyly to však skutečné občanské války, jen různice a spory v mezích zákona a urovnávaly se s obapolnou ohle­ duplností á vzájemnými ústupky. Jeden takový spor vypukl v době, kdy lid táhl do války a měl zbraně. Nesáhl k nim však, nýbrž stáhl se na horu, zvanou od těch dob Svatou; a ani tehdy nerozpoutal násilný boj, ale zvolil si ke své ochraně úředníky a nazval je tribuny. Ti neměli především dopustit, aby se veškerá moc ve státě soustřeďovala v rukou konsulů volených senátem. Od té chvíle však úředníci cho­ vali vůči sobě ještě tvrdší nepřátelství a byla mezi nimi ještě větší řevnivost; senát i lid se k nim připojoval a jedni se stra­ žili ovládnout druhé tak, že svým představitelům pomáhali získat převahu. Marcius Coriolanus, který byl za těchto roz­ brojů nespravedlivě vyhnán ze země, utekl k Volskům a zvedl proti vlasti válku. 2/ Toto jediné prokazatelné použití zbraní za dávných růz­ nic bylo tedy dílem zběha. Na shromáždění lidu se neobjevi­ ly zbraně, ani na něm nebyla prolita krev občana až do doby Tiberia Graccha. Teprve tribun lidu Tiberius Gracchus, kte­ rý navrhoval i nbvé zákony, zahynul první za nepokojů a s ním přišlo o život mnoho dalších na Kapitolu ve shluku kolem chrámu. Tímto zločinem však rozbroje neustaly. Po­ každé se tábory otevřeně rozdělily, často se používalo i dýk a občas byl v chrámě nebo na shromáždění nebo na fóru usmrcen nějaký úředník, tribun, praetor, konsul nebo ucha­ zeči o tyto hodnosti či jinak známé osobnosti. Násilí, neznají­

PŘEDMLUVA

OBČANSKÉ VÁLKY I

charakter, skutečný představitel antického proletariatu. Pompeius vyložený srab; získal nezaslouzene povést jenom tím, že mu byly připsány Lucullovy úspěchy (proti Mithridatovi), pak úspěchy Sertoriovy (Španělsko) atd. . . . Jako ge­ nerál byl římským Odilonem Barrotem. Když měl ukázat proti Caesarovi, co v něm je — splaskl jako bublina. Caesar dělal ty největší vojenské chyby, vědomě nesmyslné, aby za­ motal filistrovi, kterého měl proti sobě, hlavu. Obyčejný římský vojevůdce, jako třeba Crassus, by ho v boji v Epeiru šestkrát zničil. Ale s Pompeiem si mohl dovolit všechno. Shakespeare asi v kuse „Marné lásky snaha“ tušil, co byl

KNIHA I

18

Pompeius doopravdy zač.«2 Appiánův zájem o sociální a hospodářské problémy a jejich působnost v římském politickém dění, jakož i snaha zachytit některé pozitivní rysy v historii národu podmaně­ ných Římem dávají jeho dílu přes všechny známé nedostat­ ky a problematické stránky zvláštní místo v celé dějepisné tvorbě římského období. V Appianovych názorech se nepo­ chybně obráží i postoj řeckých vzdělanců k římskému impé­ riu, kteří ve svém subjektivním stanovisku dokázali spojit občanskou loajalitu k římskému panství s citovým porozu­ měním pro neřímské národy a se schopností vidět a posou­ dit některé momenty politických zápasů na sklonku republi­ ky v mnohem jasnějším světle, než byli schopni samotni

Římané. Bohumila Mouchová

2 Marx, K.—Engels, B.: Spisy. Sv. 30. 1. vyd. Praha, Svoboda 1969,

s. 192—193. a

19

Úvod

1/ Římský lid a senát sváděli mezi sebou často boje o záko­ ny, o zrušení dluhů, pro příděly půdy nebo kvůli volbě úřed­ níků. Nebyly to však skutečné občanské války, jen různice a spory v mezích zákona a urovnávaly se s obapolnou ohle­ duplností á vzájemnými ústupky. Jeden takový spor vypukl v době, kdy lid táhl do války a měl zbraně. Nesáhl k nim však, nýbrž stáhl se na horu, zvanou od těch dob Svatou; a ani tehdy nerozpoutal násilný boj, ale zvolil si ke své ochraně úředníky a nazval je tribuny. Ti neměli především dopustit, aby se veškerá moc ve státě soustřeďovala v rukou konsulů volených senátem. Od té chvíle však úředníci cho­ vali vůči sobě ještě tvrdší nepřátelství a byla mezi nimi ještě větší řevnivost; senát i lid se k nim připojoval a jedni se stra­ žili ovládnout druhé tak, že svým představitelům pomáhali získat převahu. Marcius Coriolanus, který byl za těchto roz­ brojů nespravedlivě vyhnán ze země, utekl k Volskům a zvedl proti vlasti válku. 2/ Toto jediné prokazatelné použití zbraní za dávných růz­ nic bylo tedy dílem zběha. Na shromáždění lidu se neobjevi­ ly zbraně, ani na něm nebyla prolita krev občana až do doby Tiberia Graccha. Teprve tribun lidu Tiberius Gracchus, kte­ rý navrhoval i nbvé zákony, zahynul první za nepokojů a s ním přišlo o život mnoho dalších na Kapitolu ve shluku kolem chrámu. Tímto zločinem však rozbroje neustaly. Po­ každé se tábory otevřeně rozdělily, často se používalo i dýk a občas byl v chrámě nebo na shromáždění nebo na fóru usmrcen nějaký úředník, tribun, praetor, konsul nebo ucha­ zeči o tyto hodnosti či jinak známé osobnosti. Násilí, neznají­

20

APPIÁNOS

cí řád, ustávalo jen na krátkou chvíli a zákony i právo byly hanebně přezírány. Zlo se vzmáhalo, propukala otevřená po­ vstání proti vládě a uprchlíci nebo zloěinci a soupeři o něja­ ký úřad či o velení vojsku vedli velká, násilná tažení proti vlasti. Casto již šlo o nezákonnou vládu a představitelé poli­ tických skupin měli neomezenou moc: jedni nerozpustili vojsko svěřené jim lidem, druzí je najímali proti sobě navzá­ jem, aniž stát vyslovil s jejich poěínáním souhlas. Kdykoliv se jedna skupina zmocnila města, pustila se druhá do boje, jak tvrdila, proti opozici, ve skuteěnosti však proti vlasti. Na­ padali ji, jako by šlo o nepřátele, zabíjeli nemilosrdně všech­ ny, kdož jim stáli v cestě, jiné proskribovali, vyháněli je ze země, jejich majetek zabavovali, a některé dokonce krůtě muěili. 3/ Žádný zloěin nebyl vynechán, až se asi v padesátém ro­ ce po Gracchovi jeden z těchto politických vůdců, Cornelius Sulla, ve snaze léčit zlo zlem prohlásil neomezeným vládcem na neohraničenou dobu. Takoví úřednici se kdysi nazývali diktátoři a byli volení za krajního nebezpečí na šest měsíců; od tohoto zvyku se však již dávno upustilo. Sulla si vynutil doživotní diktaturu tvrdým násilím, ale prohlašoval o sobě, žebyl zvolen. Přece však byl na světěprvní, pokud vím, kdo měl odvahu vzdát se samovlády dobrovolně, jakmile se nasy­ til moci, a nadto prohlásil, že nespokojencům složí účty. Dlouho chodil jako prostý občan před zraky všech na fóru a vracel se domů, aniž se mu čo stalo. Ti, kteří ho viděli, mě­ li stále ještě tak velký strach z jeho moci nebo žasli nad jeho odvahou, že se jí vzdal, nebo ho obdivovali, že chtěl vydat počet ze svých činů, nebo k němu chovali jiný citový vztah a uvědomovali si prospěšnost jeho neomezené vlády. Za Sul­ ly různice na krátký čas utichly; to byla odměna za zlo, jež napáchal. 4/ Ale po Sullovi propukly podobné nešváry, až se objevil na scéně Gaius Caesar. Zastával dlouho volenou hodnost

OBČANSKÉ VÁLKY I

21

v Galii, a když ho senát, vyzval, aby velení složil, namítal, že to není vůle senátu, nýbrž Pompeiá, jeho nepřítele a velitele vojska v Itálii, který ho chce zbavit moci. Proto předložil ná­ vrh: buď si podrží vojsko oba, aby se žádný nemusel bát své­ ho protivníka, nebo také Pompeius propustí svou armádu, a pak se podřídí oba zákonům jako prostí občané. Protože Caesar neprosadil ani jeden, ani druhý návrh, vytáhl z Galie proti Pompeiovi a vtrhl do vlasti. Nad Pompeiem, který se dal na útěk, dobyl skvělého vítězství ve velké bitvě v Thessalii a pronásledoval ho na jeho útěku do Egypta. Když Egyp­ ťané Pompeia zabili, uspořádal Caesar v Egyptě nutné záleži­ tosti a zdržel se tam do té doby, než zabezpečil tamější krá­ lovskou moc. Teprve potom se vrátil do ftíma. Protože potřel v otevřené válce svého největšího soupeře, který dostal jmé­ no Veliký za veliké válečné činy, neodvažoval se mu pak ni­ kdo klást odpor a byl jakojdruhýpoSullovi zvolen diktátorem na doživotí. Zase ustaly všechny rozbroje, až i Caesara — přestože byl v nesmírné oblibě u lidu a vládl velmi zkuše­ ně — zabili v senátě Brutus a Cassius, poněvadž žárlili na je­ ho velkou moc a toužilípo bývalé ústavě. Caesara postrádal nejvíce lid; hledal jeho vrahy na různých místech, jeho tělo spálil uprostřed fóra, nad hranicí vystavěl chrám a ctí ho oběťmi jako boha. 5/ Potom vypukly nepokoje, a to s nejvyšší urputností, a nabyly velkých rozměrů. Lidé se vraždili, posílali do vy­ hnanství, byli proskribováni senátoři i jezdci, jedni i druzí najednou a ve velkém množství. Bojující strany stíhaly, na­ vzájem své nepřátele a nedbaly, zda přitom jde o jejich dru­ hy či bratry. Do té míry potlačila horlivost vzájemně se zničit citový vztah k blízkým. Postupem doby si mezi sebou rozdě­ lili římskou říši jako svůj soukromý majetek tři mužové: Antonius, Lepidus a ten, který měl zprvu jméno Octavius a po­ tom je změnilna^Caesar, příbuzný Caesara a adoptovaný jím v poslední vůli. Brzy po tomto děléní se přirozeně znepřáte-

20

APPIÁNOS

cí řád, ustávalo jen na krátkou chvíli a zákony i právo byly hanebně přezírány. Zlo se vzmáhalo, propukala otevřená po­ vstání proti vládě a uprchlíci nebo zloěinci a soupeři o něja­ ký úřad či o velení vojsku vedli velká, násilná tažení proti vlasti. Casto již šlo o nezákonnou vládu a představitelé poli­ tických skupin měli neomezenou moc: jedni nerozpustili vojsko svěřené jim lidem, druzí je najímali proti sobě navzá­ jem, aniž stát vyslovil s jejich poěínáním souhlas. Kdykoliv se jedna skupina zmocnila města, pustila se druhá do boje, jak tvrdila, proti opozici, ve skuteěnosti však proti vlasti. Na­ padali ji, jako by šlo o nepřátele, zabíjeli nemilosrdně všech­ ny, kdož jim stáli v cestě, jiné proskribovali, vyháněli je ze země, jejich majetek zabavovali, a některé dokonce krůtě muěili. 3/ Žádný zloěin nebyl vynechán, až se asi v padesátém ro­ ce po Gracchovi jeden z těchto politických vůdců, Cornelius Sulla, ve snaze léčit zlo zlem prohlásil neomezeným vládcem na neohraničenou dobu. Takoví úřednici se kdysi nazývali diktátoři a byli volení za krajního nebezpečí na šest měsíců; od tohoto zvyku se však již dávno upustilo. Sulla si vynutil doživotní diktaturu tvrdým násilím, ale prohlašoval o sobě, žebyl zvolen. Přece však byl na světěprvní, pokud vím, kdo měl odvahu vzdát se samovlády dobrovolně, jakmile se nasy­ til moci, a nadto prohlásil, že nespokojencům složí účty. Dlouho chodil jako prostý občan před zraky všech na fóru a vracel se domů, aniž se mu čo stalo. Ti, kteří ho viděli, mě­ li stále ještě tak velký strach z jeho moci nebo žasli nad jeho odvahou, že se jí vzdal, nebo ho obdivovali, že chtěl vydat počet ze svých činů, nebo k němu chovali jiný citový vztah a uvědomovali si prospěšnost jeho neomezené vlády. Za Sul­ ly různice na krátký čas utichly; to byla odměna za zlo, jež napáchal. 4/ Ale po Sullovi propukly podobné nešváry, až se objevil na scéně Gaius Caesar. Zastával dlouho volenou hodnost

OBČANSKÉ VÁLKY I

21

v Galii, a když ho senát, vyzval, aby velení složil, namítal, že to není vůle senátu, nýbrž Pompeiá, jeho nepřítele a velitele vojska v Itálii, který ho chce zbavit moci. Proto předložil ná­ vrh: buď si podrží vojsko oba, aby se žádný nemusel bát své­ ho protivníka, nebo také Pompeius propustí svou armádu, a pak se podřídí oba zákonům jako prostí občané. Protože Caesar neprosadil ani jeden, ani druhý návrh, vytáhl z Galie proti Pompeiovi a vtrhl do vlasti. Nad Pompeiem, který se dal na útěk, dobyl skvělého vítězství ve velké bitvě v Thessalii a pronásledoval ho na jeho útěku do Egypta. Když Egyp­ ťané Pompeia zabili, uspořádal Caesar v Egyptě nutné záleži­ tosti a zdržel se tam do té doby, než zabezpečil tamější krá­ lovskou moc. Teprve potom se vrátil do ftíma. Protože potřel v otevřené válce svého největšího soupeře, který dostal jmé­ no Veliký za veliké válečné činy, neodvažoval se mu pak ni­ kdo klást odpor a byl jakojdruhýpoSullovi zvolen diktátorem na doživotí. Zase ustaly všechny rozbroje, až i Caesara — přestože byl v nesmírné oblibě u lidu a vládl velmi zkuše­ ně — zabili v senátě Brutus a Cassius, poněvadž žárlili na je­ ho velkou moc a toužilípo bývalé ústavě. Caesara postrádal nejvíce lid; hledal jeho vrahy na různých místech, jeho tělo spálil uprostřed fóra, nad hranicí vystavěl chrám a ctí ho oběťmi jako boha. 5/ Potom vypukly nepokoje, a to s nejvyšší urputností, a nabyly velkých rozměrů. Lidé se vraždili, posílali do vy­ hnanství, byli proskribováni senátoři i jezdci, jedni i druzí najednou a ve velkém množství. Bojující strany stíhaly, na­ vzájem své nepřátele a nedbaly, zda přitom jde o jejich dru­ hy či bratry. Do té míry potlačila horlivost vzájemně se zničit citový vztah k blízkým. Postupem doby si mezi sebou rozdě­ lili římskou říši jako svůj soukromý majetek tři mužové: Antonius, Lepidus a ten, který měl zprvu jméno Octavius a po­ tom je změnilna^Caesar, příbuzný Caesara a adoptovaný jím v poslední vůli. Brzy po tomto děléní se přirozeně znepřáte-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

lili a Caesar, poněvadž byl prozíravější, odňal Lepidovi Afri­ ku, která mu připadla losem, a vítězstvím u Aktia zbavil Antonia moci nad územím od Syne az k Iónskému moři. Po těchto závažných a nikým neěekaných událostech vyplul Caesar proti Egyptu a zmocnil se říše, která si zachovala od Alexandra do tehdejší doby nejdéle samostatnou existenci, dosáhla největšího rozmachu a jediná chyběla Římanům k jejich nynější državě. Hned po tomto vítězství jej Římané jako prvního ještě za jeho života pokládali za Augusta a nazý­ vali jej takto. Sám se pak prohlásil hlavou státu a všech pod­ daných národů stejně jako Gaius, ale s ještě větší mocí. Ne­ potřeboval ani volbu, ani schválení, ani žádnou záminku. Po dlouhé a pevné vládě, při níž mu ve všem přálo štěstí a při níž budil strach, zanechal po sobě rod dědící vládu podobně

Hnutí bratří Gracchů

22

jako on. 6/ Tak dospělo římské politické zřízení po rozličných roz­ brojích k svornosti a jedinovládě. Já jsem zpracoval a sepsal, jak k tomu došlo, poněvadž tyto události mohou zajímat kaž­ dého, kdo chce poznat bezmeznou ctižádost, propastnou touhu po moci, neúmornou vytrvalost i neštěstí v nesčísl­ ných podobách. Tyto děje jsem ovšem musel vylíčit dříve než egyptskou historii, protože jí předcházejí a zahrnují její počátky i konce. Egypt byl totiž podroben právě v těch bo­ jích, v nichž Kleopatra pomáhala jako spojenec Antoniovi. Vzhledem k obšírnosti se toto dílo člení na části líčící udá­ losti ód Sempronia Graccha po Cornelia Sullu a potom až po Caesarovu smrt. Zbylé knihy o občanských válkách po­ pisují akce triumvirů proti sobě i Římanům až k poslední­ mu a největšímu konfliktu v bitvě u Aktia, kde se střetl Caesar s Antoniem a Kleopatrou, což bude i začátek Knih egyptských.

23

7/ Když se Římané válečnou cestou postupně zmocňovali Itálie, přivlastňovali si část dobyté země a zakládali na ní města, nebo posílali do tamějších měst své osadníky, chtějíce z nich učinit své opěrné body. Obdělanou půdu získanou ve válce pokaždé hned rozdělovali osadníkům, prodávali ji nebo dávali do nájmu. Pokud to byly pozemky ležící ladem vzhle­ dem k válce — a těch bylo pohříchu hodně —, nerozdělova­ li je losem, nýbrž vyhlásili, že ji zatím může obdělávat kdo­ koliv za roční dávky z výnosů, a to za desátek z obilovin a pětinu ze stromoví. Také chovatelům dobytka předepsali dávky z větších i menších domácích zvířat. Takto chtěli zvý­ šit počet italského obyvatelstva, poněvadž je pokládali za houževnaté, a chtěli v něm získat ve vlastní zemi spojence. Nastal však pravý opak. Velkou plochu této nerozdělené pů­ dy totiž zabrali boháči. Sotvaže po čase nabyli pevné jistoty, že jim půdu nikdo nevezme, skupovali další políčka od chu­ dých, které buď přesvědčili, nebo donutili násilím, a místo jednotlivých polí obdělávali velké lány. K obdělávání půdy i chovu dobytka používali otroků, protože svobodní mohli být z polí odvedeni do vojska. Jejich otroci pro ně znamenali velké zisky, neboť měli mnoho dětí a jejich přírůstek nebyl ničím ohrožen, poněvadž nemuseli do vojenské služby. Tak­ to někteří vlivní jednotlivci zbohatli a zemi zaplnili otroci, kdežto Italiků —. hlavně mužů — bylo málo, sužovala je bí­ da, daně a vojenská povinnost. A když na ně tato neštěstí zrovna nedoléhala, neměli práci, vždyť půdu vlastnili boháči a obdělávali ji otroci místo svobodných. 8/ Lid tento stav znepokojoval: že nebude dosti spojenců v Itálii a že jeho vláda nebude při takovém velkém počtu otroků bezpečná. Nenalezla se však žádná náprava, protože nebylo snadné a vlastně ani spravedlivé zbavit takové množ­ ství lidí po dlouhé době velkého majetku, vlastních stromů,

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

lili a Caesar, poněvadž byl prozíravější, odňal Lepidovi Afri­ ku, která mu připadla losem, a vítězstvím u Aktia zbavil Antonia moci nad územím od Syne az k Iónskému moři. Po těchto závažných a nikým neěekaných událostech vyplul Caesar proti Egyptu a zmocnil se říše, která si zachovala od Alexandra do tehdejší doby nejdéle samostatnou existenci, dosáhla největšího rozmachu a jediná chyběla Římanům k jejich nynější državě. Hned po tomto vítězství jej Římané jako prvního ještě za jeho života pokládali za Augusta a nazý­ vali jej takto. Sám se pak prohlásil hlavou státu a všech pod­ daných národů stejně jako Gaius, ale s ještě větší mocí. Ne­ potřeboval ani volbu, ani schválení, ani žádnou záminku. Po dlouhé a pevné vládě, při níž mu ve všem přálo štěstí a při níž budil strach, zanechal po sobě rod dědící vládu podobně

Hnutí bratří Gracchů

22

jako on. 6/ Tak dospělo římské politické zřízení po rozličných roz­ brojích k svornosti a jedinovládě. Já jsem zpracoval a sepsal, jak k tomu došlo, poněvadž tyto události mohou zajímat kaž­ dého, kdo chce poznat bezmeznou ctižádost, propastnou touhu po moci, neúmornou vytrvalost i neštěstí v nesčísl­ ných podobách. Tyto děje jsem ovšem musel vylíčit dříve než egyptskou historii, protože jí předcházejí a zahrnují její počátky i konce. Egypt byl totiž podroben právě v těch bo­ jích, v nichž Kleopatra pomáhala jako spojenec Antoniovi. Vzhledem k obšírnosti se toto dílo člení na části líčící udá­ losti ód Sempronia Graccha po Cornelia Sullu a potom až po Caesarovu smrt. Zbylé knihy o občanských válkách po­ pisují akce triumvirů proti sobě i Římanům až k poslední­ mu a největšímu konfliktu v bitvě u Aktia, kde se střetl Caesar s Antoniem a Kleopatrou, což bude i začátek Knih egyptských.

23

7/ Když se Římané válečnou cestou postupně zmocňovali Itálie, přivlastňovali si část dobyté země a zakládali na ní města, nebo posílali do tamějších měst své osadníky, chtějíce z nich učinit své opěrné body. Obdělanou půdu získanou ve válce pokaždé hned rozdělovali osadníkům, prodávali ji nebo dávali do nájmu. Pokud to byly pozemky ležící ladem vzhle­ dem k válce — a těch bylo pohříchu hodně —, nerozdělova­ li je losem, nýbrž vyhlásili, že ji zatím může obdělávat kdo­ koliv za roční dávky z výnosů, a to za desátek z obilovin a pětinu ze stromoví. Také chovatelům dobytka předepsali dávky z větších i menších domácích zvířat. Takto chtěli zvý­ šit počet italského obyvatelstva, poněvadž je pokládali za houževnaté, a chtěli v něm získat ve vlastní zemi spojence. Nastal však pravý opak. Velkou plochu této nerozdělené pů­ dy totiž zabrali boháči. Sotvaže po čase nabyli pevné jistoty, že jim půdu nikdo nevezme, skupovali další políčka od chu­ dých, které buď přesvědčili, nebo donutili násilím, a místo jednotlivých polí obdělávali velké lány. K obdělávání půdy i chovu dobytka používali otroků, protože svobodní mohli být z polí odvedeni do vojska. Jejich otroci pro ně znamenali velké zisky, neboť měli mnoho dětí a jejich přírůstek nebyl ničím ohrožen, poněvadž nemuseli do vojenské služby. Tak­ to někteří vlivní jednotlivci zbohatli a zemi zaplnili otroci, kdežto Italiků —. hlavně mužů — bylo málo, sužovala je bí­ da, daně a vojenská povinnost. A když na ně tato neštěstí zrovna nedoléhala, neměli práci, vždyť půdu vlastnili boháči a obdělávali ji otroci místo svobodných. 8/ Lid tento stav znepokojoval: že nebude dosti spojenců v Itálii a že jeho vláda nebude při takovém velkém počtu otroků bezpečná. Nenalezla se však žádná náprava, protože nebylo snadné a vlastně ani spravedlivé zbavit takové množ­ ství lidí po dlouhé době velkého majetku, vlastních stromů,

24

ÁPPIÁNOS

budov a zařízení. Jen stěží přistoupili jedenkrát na návrh tri­ bunů a rozhodli, že nikdo nesmí vlastnit více než pět set ji­ ter této půdy nebo na ní pást více než sto kusů dobytka a více než pět set ovcí. Přikázali jim, aby u nich pracovalo urěité množství svobodných; ti měli sledovat a hlásit, co se děje. Rozhodnutí zakotvili v zákoně, zákon stvrdili přísahou a stanovili trest za jeho nedodržování. Domnívali se, že zbylá půda bude ihned rozdělena po ěástech nemajetným. Ale ani zákon, ani přísahu nikdo nectil. Někteří sice předstírali, že jej uznávají, a naoko rozdělili půdu svým příbuzným, ale vět­ šina se na zákon vůbec neohlížela. Tiberius Gracchus

9/ Tiberius Sempronius Gracchus, významný a ctižádosti­ vý muž, schopný řečník, a protovŠěm známý, pronesl jako tribun lidu řeě, že Italikové, velmi zdatní vojáci a příbuzní Římanů, pozvolna chudnou, ubývá jich a nemají naději na obrat k lepšímu. Pohoršoval se nad tím, že otroci nepodléha­ jí vojenské službě a nikdy nejsou věrni svým pánům. Při­ pomněl i nedávnou pohromu na Sicílii způsobenou pánům otroky, kteří pracovali ve velkém množství na polích, i to, že válka Římanů proti otrokům nebyla ani snadná, ani krátká, nýbrž vleklá, s rozmanitými a nebezpeěnými zvraty. Po těch­ to slovech obnovil zákon, aby nikdo nevlastnil více než pět set jiter půdy. Na rozdíl od starého zákona navrhl, že synové majitele mohou vlastnit ještě polovinu zrtéto rozjohy^půdy. Zbyíépolnosti měli rozdělit nemajetným tři volení úředníci, měnící se po roce. 10/ Toto opatření hnětlo nejvíce boháěe, protože již ne­ mohli jako dříve nedbat zákona, když zde byli úředníci roz­ dělující půdu, ani skupovat pole od lidí, jimž byla přidělena, neboť Gracchus tuto možnost předvídal a příděly zakázal prodávat. Bohatí se shlukovali, hořekovali a předhazovali

OBČANSKÉ VÁLKY I

25

chudákům svou někdejší práci, zasázené stromoví i domy, někdy také peníze, které zaplatili sousedům. Dotazovali se, zda ztratí s půdou i je. Někteří uváděli, že na té půdě mají hroby svých předků, že pole zdědili, jiní že na ne vynaložili věno svých žen nebo je dali věnem dcerám, a věřitelé před­ kládali dluhy váznoucí na pozemcích. Byl to zkrátka nevída­ ný nářek smíšený s rozhořčením. Ghudí zase bědovali, že se jim vedlo dobře, ale že upadli do největší nouze a nemohou mít děti, protože nejsou s to je uživit. Vypočítávali válečná tažení, jichž se účastnili a za nichž právě tu půdu získali, a byli roztrpčeni, že by měli přijít o podíl na společném ma­ jetku. Zároveň boháčům spílali, že si berou místo svobod­ ných lidí — občanů a vojáků — otroky, nespolehlivé za každé situace, a proto nepoužitelné ve válce. Zatímco jedni i druzí takto naříkali a zahrnovali se navzájem výtkami, jiná skupina, tvořená obyvateli kolonií a municipií nebo lidmi podílejícími se na půdě jiným způsobem, měla rovněž strach a přidávala se k jedné nebo druhé straně. Spoléhajíce na své množství, nevražili na sebe navzájem a pouštěli se do ne­ lítostných půtek. Cekali na schválení zákona, jedni připrave­ ni neustoupit v žádném případě, druzí prosadit jej stůj co stůj. Kvůli výhodám, v něž doufaly, a ve snaze zvítězit se obě strany proti sobě chystaly na rozhodující den. 11/ Gracchův zákon však neměl přivodit blahobyt, nýbrž zabezpečit dostatek bojeschopných mužů. Gracchus se dal unést představou, že jde o prospěšný čin a že Itálii nemůže potkat nikdy nic významnějšího a velkolepějšího. Naprosto mu nepřišlo na mysl, jak těžké je návrh uskutečnit. Než do­ šlo k hlasování, uvedl v dlouhé řeči mnoho vážných důvodů pro zákon a položil mezi jiným otázku, zda není spravedlivé rozdělit společný majetek všem a zda nemá občan větší hod­ notu než otrok, voják než nevoják a zda nemá ke státu lepší vztah právě jeho občan. Srovnání nerozváděl dlouho, proto­ že to nepokládal za vhodné, a opět začal probírat naděje

24

ÁPPIÁNOS

budov a zařízení. Jen stěží přistoupili jedenkrát na návrh tri­ bunů a rozhodli, že nikdo nesmí vlastnit více než pět set ji­ ter této půdy nebo na ní pást více než sto kusů dobytka a více než pět set ovcí. Přikázali jim, aby u nich pracovalo urěité množství svobodných; ti měli sledovat a hlásit, co se děje. Rozhodnutí zakotvili v zákoně, zákon stvrdili přísahou a stanovili trest za jeho nedodržování. Domnívali se, že zbylá půda bude ihned rozdělena po ěástech nemajetným. Ale ani zákon, ani přísahu nikdo nectil. Někteří sice předstírali, že jej uznávají, a naoko rozdělili půdu svým příbuzným, ale vět­ šina se na zákon vůbec neohlížela. Tiberius Gracchus

9/ Tiberius Sempronius Gracchus, významný a ctižádosti­ vý muž, schopný řečník, a protovŠěm známý, pronesl jako tribun lidu řeě, že Italikové, velmi zdatní vojáci a příbuzní Římanů, pozvolna chudnou, ubývá jich a nemají naději na obrat k lepšímu. Pohoršoval se nad tím, že otroci nepodléha­ jí vojenské službě a nikdy nejsou věrni svým pánům. Při­ pomněl i nedávnou pohromu na Sicílii způsobenou pánům otroky, kteří pracovali ve velkém množství na polích, i to, že válka Římanů proti otrokům nebyla ani snadná, ani krátká, nýbrž vleklá, s rozmanitými a nebezpeěnými zvraty. Po těch­ to slovech obnovil zákon, aby nikdo nevlastnil více než pět set jiter půdy. Na rozdíl od starého zákona navrhl, že synové majitele mohou vlastnit ještě polovinu zrtéto rozjohy^půdy. Zbyíépolnosti měli rozdělit nemajetným tři volení úředníci, měnící se po roce. 10/ Toto opatření hnětlo nejvíce boháěe, protože již ne­ mohli jako dříve nedbat zákona, když zde byli úředníci roz­ dělující půdu, ani skupovat pole od lidí, jimž byla přidělena, neboť Gracchus tuto možnost předvídal a příděly zakázal prodávat. Bohatí se shlukovali, hořekovali a předhazovali

OBČANSKÉ VÁLKY I

25

chudákům svou někdejší práci, zasázené stromoví i domy, někdy také peníze, které zaplatili sousedům. Dotazovali se, zda ztratí s půdou i je. Někteří uváděli, že na té půdě mají hroby svých předků, že pole zdědili, jiní že na ne vynaložili věno svých žen nebo je dali věnem dcerám, a věřitelé před­ kládali dluhy váznoucí na pozemcích. Byl to zkrátka nevída­ ný nářek smíšený s rozhořčením. Ghudí zase bědovali, že se jim vedlo dobře, ale že upadli do největší nouze a nemohou mít děti, protože nejsou s to je uživit. Vypočítávali válečná tažení, jichž se účastnili a za nichž právě tu půdu získali, a byli roztrpčeni, že by měli přijít o podíl na společném ma­ jetku. Zároveň boháčům spílali, že si berou místo svobod­ ných lidí — občanů a vojáků — otroky, nespolehlivé za každé situace, a proto nepoužitelné ve válce. Zatímco jedni i druzí takto naříkali a zahrnovali se navzájem výtkami, jiná skupina, tvořená obyvateli kolonií a municipií nebo lidmi podílejícími se na půdě jiným způsobem, měla rovněž strach a přidávala se k jedné nebo druhé straně. Spoléhajíce na své množství, nevražili na sebe navzájem a pouštěli se do ne­ lítostných půtek. Cekali na schválení zákona, jedni připrave­ ni neustoupit v žádném případě, druzí prosadit jej stůj co stůj. Kvůli výhodám, v něž doufaly, a ve snaze zvítězit se obě strany proti sobě chystaly na rozhodující den. 11/ Gracchův zákon však neměl přivodit blahobyt, nýbrž zabezpečit dostatek bojeschopných mužů. Gracchus se dal unést představou, že jde o prospěšný čin a že Itálii nemůže potkat nikdy nic významnějšího a velkolepějšího. Naprosto mu nepřišlo na mysl, jak těžké je návrh uskutečnit. Než do­ šlo k hlasování, uvedl v dlouhé řeči mnoho vážných důvodů pro zákon a položil mezi jiným otázku, zda není spravedlivé rozdělit společný majetek všem a zda nemá občan větší hod­ notu než otrok, voják než nevoják a zda nemá ke státu lepší vztah právě jeho občan. Srovnání nerozváděl dlouho, proto­ že to nepokládal za vhodné, a opět začal probírat naděje

26

APPIÁNOS

i obavy vlasti: Římané ovládají většinu země získanou doby­ vačnými válkami a mají naději, že se zmocní zbytku světa. Jde tedy o všechno. Buď jejich bojeschopní muži získají zbý­ vající území, nebo je nepřátelé připraví i o to, co jim patří, protože nebudou mít sil. Když pak náležitě zdůraznil slávu a blahobyt jedněch a poukázal na nebezpečné postavení a strach druhých, vyzval boháče, ať zváží situaci a tuto půdu darují dobrovolně, bude-li zapotřebí, těm, kdož vychovávají děti, aby se mohly uskutečnit světovládné naděje. Nechť se nepřou o maličkosti a nepouštějí ze zřetele závažné okolno­ sti, zejména když každý z nich bude mít dostatečné odškod1nění za svou práci — trvalé a bezplatné vlastnictví pěti set jiter, a pokud mají syny, bude každý z nich vlastnit navíc po­ lovinu z této rozlohy. Touto svou obšírnou řečí dodal Grac­ chus odvahu chudým i těm, kdož se řídili spíše rozvahou než touhou po zisku, a vyzval písaře, aby přečetl znění záko­ na. 12/ Qruhý tribun lidu,J\IarcusOctavius, zpracovaný maji­ teli pozemků, aby podal veto — v Římě vítězí totiž vždy ten, kdo vetuje —, však písaři nařídil mlčet. Gracchus se na něj prudce obořil a jednání odložil na příští schůzi. Obklopil se početnou stráží, aby Octavia donutil k ústupu násilím, a pí­ saři výhružně rozkázal, aby zákon přečetl lidu. Ten začal číst, ale když mu v tom Octavius bránil, zmlkl. Nato si tribu­ nové začali navzájem spílat a lid křičel, takže vlivní občane žádali, ať se tribunové lidu obrátí ve sporné záležitosti na se­ nát. Gracchus se tohoto návrhu chopil, protože myslel, že všichni rozumní občané zákon schválí, a spěchal do senátu. Tam však našel jen málo přívrženců a stal se terčem útoku. Proto se hned rychle vrátil na forum a oznámil, že na příštím shromáždění dá hlasovat jak o zákoně, tak o Octaviově hod­ nosti, zda smí být tribunem, kdo jedná proti zájmům lidu. A postupoval takto: Když se Octavius nezalekl a opět odpo­ roval, dal hlasovat nejprve o jeho úřadě. Sotvaže první tribus

OBČANSKÉ VÁLKY I

27

odhlasovala, aby úřad složil, obrátil se k němu Gracchus a požádal ho, ať vezme veto zpět. Poněvadž ho nemohl pře­ svědčit, dal'hlasovat další tribui. Bylo jich tehdy pětatřicet; prvních sedmnáct hlasovalo rozhořčeně proti Octaviovi, tak­ že osmnáctá měla výsledek rozhodnout. Gracchus opět před očima lidu na Octavia naléhal a prosil jej v krajně kritické si­ tuaci, aby nekazil dílo pro celou Itálii nejpožehnanější a nej­ užitečnější a nemařil velké naděje lidu, jehož přání se má jako jeho tribun spíše podvolit, a ne lhostejně a povýšeně přihlížet, jak se mu odnímá jeho úřad. Takto mluvil a dovolá­ val se svědectví bohů, že svého kolegu zbavuje hodnosti pro­ ti své vůli. Když ho však nemohl přesvědčit, dal hlasovat. Octavius byl okamžitě zproštěn úřadu, načež potají utekl. Na jeho místo byl zvolen Quintus Mummius a zákon o půdě byl schválen. 13/ K rozdělování pozemků byl v první řadě zvolen Grac­ chus jako autor zákona, dále jeho stejnojmenný bratr a Tiberiův tchán Áppius Claudius, protože lid se obával, že zákon nebude proveden, neprosadí-li ho Gracchus s celou svou ro­ dinou. Graccha, který si díky zákonu získal velkou oblibu, doprovodil lid domů a nepovažoval ho jen za zakladatele je­ diného města nebo jediného národa, nýbrž všech národů Itá­ lie. Potom se vítězové vrátili na venkov, odkud kvůli zákonu přišli, kdežto poražená strana ještě rozhořčeně vyčkávala a rozhlašovala, že Gracchus bude litovat, jen co složí funkci, protože pošlapal posvátný a nedotknutelný úřad a zasel v Itá­ lii zárodky nezvládnutelných nepokojů. Smrt Tiberia Graccha

14/ Již bylo léto a s ním přišly volby tribunů na příští rok. Cím víc se blížil den voleb, stavěli se boháči nepokrytě za kandidáty, kteří byli největšími Gracchovými nepřáteli. Ten se obával, že mu hrozí nebezpečí, nebude-li tribunem i na­

26

APPIÁNOS

i obavy vlasti: Římané ovládají většinu země získanou doby­ vačnými válkami a mají naději, že se zmocní zbytku světa. Jde tedy o všechno. Buď jejich bojeschopní muži získají zbý­ vající území, nebo je nepřátelé připraví i o to, co jim patří, protože nebudou mít sil. Když pak náležitě zdůraznil slávu a blahobyt jedněch a poukázal na nebezpečné postavení a strach druhých, vyzval boháče, ať zváží situaci a tuto půdu darují dobrovolně, bude-li zapotřebí, těm, kdož vychovávají děti, aby se mohly uskutečnit světovládné naděje. Nechť se nepřou o maličkosti a nepouštějí ze zřetele závažné okolno­ sti, zejména když každý z nich bude mít dostatečné odškod1nění za svou práci — trvalé a bezplatné vlastnictví pěti set jiter, a pokud mají syny, bude každý z nich vlastnit navíc po­ lovinu z této rozlohy. Touto svou obšírnou řečí dodal Grac­ chus odvahu chudým i těm, kdož se řídili spíše rozvahou než touhou po zisku, a vyzval písaře, aby přečetl znění záko­ na. 12/ Qruhý tribun lidu,J\IarcusOctavius, zpracovaný maji­ teli pozemků, aby podal veto — v Římě vítězí totiž vždy ten, kdo vetuje —, však písaři nařídil mlčet. Gracchus se na něj prudce obořil a jednání odložil na příští schůzi. Obklopil se početnou stráží, aby Octavia donutil k ústupu násilím, a pí­ saři výhružně rozkázal, aby zákon přečetl lidu. Ten začal číst, ale když mu v tom Octavius bránil, zmlkl. Nato si tribu­ nové začali navzájem spílat a lid křičel, takže vlivní občane žádali, ať se tribunové lidu obrátí ve sporné záležitosti na se­ nát. Gracchus se tohoto návrhu chopil, protože myslel, že všichni rozumní občané zákon schválí, a spěchal do senátu. Tam však našel jen málo přívrženců a stal se terčem útoku. Proto se hned rychle vrátil na forum a oznámil, že na příštím shromáždění dá hlasovat jak o zákoně, tak o Octaviově hod­ nosti, zda smí být tribunem, kdo jedná proti zájmům lidu. A postupoval takto: Když se Octavius nezalekl a opět odpo­ roval, dal hlasovat nejprve o jeho úřadě. Sotvaže první tribus

OBČANSKÉ VÁLKY I

27

odhlasovala, aby úřad složil, obrátil se k němu Gracchus a požádal ho, ať vezme veto zpět. Poněvadž ho nemohl pře­ svědčit, dal'hlasovat další tribui. Bylo jich tehdy pětatřicet; prvních sedmnáct hlasovalo rozhořčeně proti Octaviovi, tak­ že osmnáctá měla výsledek rozhodnout. Gracchus opět před očima lidu na Octavia naléhal a prosil jej v krajně kritické si­ tuaci, aby nekazil dílo pro celou Itálii nejpožehnanější a nej­ užitečnější a nemařil velké naděje lidu, jehož přání se má jako jeho tribun spíše podvolit, a ne lhostejně a povýšeně přihlížet, jak se mu odnímá jeho úřad. Takto mluvil a dovolá­ val se svědectví bohů, že svého kolegu zbavuje hodnosti pro­ ti své vůli. Když ho však nemohl přesvědčit, dal hlasovat. Octavius byl okamžitě zproštěn úřadu, načež potají utekl. Na jeho místo byl zvolen Quintus Mummius a zákon o půdě byl schválen. 13/ K rozdělování pozemků byl v první řadě zvolen Grac­ chus jako autor zákona, dále jeho stejnojmenný bratr a Tiberiův tchán Áppius Claudius, protože lid se obával, že zákon nebude proveden, neprosadí-li ho Gracchus s celou svou ro­ dinou. Graccha, který si díky zákonu získal velkou oblibu, doprovodil lid domů a nepovažoval ho jen za zakladatele je­ diného města nebo jediného národa, nýbrž všech národů Itá­ lie. Potom se vítězové vrátili na venkov, odkud kvůli zákonu přišli, kdežto poražená strana ještě rozhořčeně vyčkávala a rozhlašovala, že Gracchus bude litovat, jen co složí funkci, protože pošlapal posvátný a nedotknutelný úřad a zasel v Itá­ lii zárodky nezvládnutelných nepokojů. Smrt Tiberia Graccha

14/ Již bylo léto a s ním přišly volby tribunů na příští rok. Cím víc se blížil den voleb, stavěli se boháči nepokrytě za kandidáty, kteří byli největšími Gracchovými nepřáteli. Ten se obával, že mu hrozí nebezpečí, nebude-li tribunem i na­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

dále, a proto svolal k volbám lid z venkova. Rolníci však ne­ měli v létě ěas, takže byl nucen obrátit se na lid ve městě. Obcházel tedy každého zvlášť a žádal, aby ho zvolili tribu­ nem lidu na příští rok, neboť mu kvůli nim hrozí nebezpeěí. Při volbách hlasovaly první dvě tribue pro Graccha, ale boháěi se ohrazovali, že týž ělověk “nesmí podle zákona zastávat úřad dvakrát za sebou. Poněvadž si Rubrius, tribun lidu, vy­ braný losem, aby předsedal komiciím, nevěděl v dané situaci rady, požádal ho Mummius, tribun zvolený na místo Octa­ via, aby mu předsednictví postoupil. Sotvaže mu je Rubrius předal, žádali ostatní tribunové, aby se o předsednictví loso­ valo, protože odstupující tribun byl vylosován. Prohlašovali, že jeho odchodem nabývají všichni práva na rozhodnutí lo­ sem. Když i kvůli tomu došlo k velkým sporům, dostal Grac­ chus strach, že podlehne, a odložil hlasování na příští den. Propadl úplné beznaději a ještě v úřední hodnosti vodil po zbytek dne v ěerném oděvu svého syna po fóru, s každým kolemjdoucím se zastavoval a svého syna mu odporouěel, jako by jej samotného nepřátelé měli ihned sprovodit ze

shromáždění s takovým řevem, že tribunové ustrašeně utíka­ li, kněží zavřeli chrám a dav začal bezhlavě prchat. Šířily se zmatené pověsti: jedni tvrdili, že Gracchus zbaví úřadu i os­ tatní tribuny, a zdálo se, že je to pravda, protože je nebylo vi­ dět, zatímco jiní rozhlašovali, že se prohlásí tribunem na další rok bez hlasování. 16/ Zatím se sešel senát do chrámu bohyně Poctivosti. Mně je divné, že tehdy nepřipadli na možnost jmenovat diktátora, ačkoliv je v podobném nebezpečí často zachránil jedinec s neomezenou mocí. Lid si nevzpomněl ani tehdy, ani poz­ ději na tento úřad, který jeho předkové zavedli k velkému užitku. Jakmile se rozhodli tak, jak se rozhodli, vydali se na Kapitol. V čele šel nejvyšší pontifex Cornelius Scipio Nasica. Ten zvolal mohutným hlasem, ať ho následují ti, kdož chtějí zachránit vlast. Přehodil si okraj tógy přes hlavu, buď aby svým zvláštním vzezřením přilákal více přívrženců, nebo aby dal bojové znamení těm, kteří ho viděli; jako by si nasazoval přílbu nebo se zahaloval před bohy, aby nevěděli, co zamýšlí udělat. Sotvaže přišel do chrámu a vyrazil proti grakchovcům, ustoupili před ním z úcty jakožto před významným ob­ čanem i před senátory jdoucími s ním. Scipionovi přívrženci vyrvali grakchovcům hole, rozbili podnožky a jiné předměty, jaké se nosí do shromáždění lidu, začali je tlouci, pronásle­ dovat a svrhli je ze srázů. V tom davu bylo zabito mnoho grakchovců. Sám Gracchus, který se pohyboval v okolí chrá­ mu, byl zavražděn před chrámovými dveřmi u soch králů. Všechny mrtvoly byly pak v noci hozeny do Tiberu. 17/ Takto zahynul na Kapitolu kvůli znamenitému návrhu, který však byl prosazován násilím, tehdejší tribun Gracchus, syn dvojnásobného konsula Graccha a Cornelie, dcery toho Scipiona, jenž vyrval Kartágu světové prvenství. Tento první odporný zločin spáchaný na lidovém shromáždění nezůstal ojedinělý, neboť čas od času se podobné vraždy opakovaly. Gracchova smrt vyvolala u Římanů zármutek i radost. Ně­

28

světa. 15/ Chudí zaěali hořce bědovat jak nad sebou, že již nebu­ dou mít stejná práva s ostatními oběany, ale budou nuceni ze všech sil otroěit boháěům, tak nad Gracchem, který se to­ lik bál a trpěl kvůli nim, a provázeli jej všichni s nářkem ve­ čer domů, povzbuzujíce ho, ať má příští den odvahu. Grac­ chus nabyl dobré mysli, shromáždil ještě v noci své přívržen­ ce a dal jim pokyny k boji, bude-li toho třeba. Potom obsadil chrám na Kapitolu, kde se mělo hlasovat, a zaujal místo uprostřed shromážděného lidu. Znepokojován tribuny a bo­ háči, kteří nechtěli dovolit, aby se o něm hlasovalo, dal zka­ mení k boji. Jeho přívrženci najednou začali křičet a rozpou­ talo se násilí. Část stoupenců chránila Graccha jako tělesná stráž, část si podkasala šat, vyrvala svazky prutů a hole z ru­ kou liktorů a zlámala je. Boháče zasypali ranami a vyhnali ze

29

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

dále, a proto svolal k volbám lid z venkova. Rolníci však ne­ měli v létě ěas, takže byl nucen obrátit se na lid ve městě. Obcházel tedy každého zvlášť a žádal, aby ho zvolili tribu­ nem lidu na příští rok, neboť mu kvůli nim hrozí nebezpeěí. Při volbách hlasovaly první dvě tribue pro Graccha, ale boháěi se ohrazovali, že týž ělověk “nesmí podle zákona zastávat úřad dvakrát za sebou. Poněvadž si Rubrius, tribun lidu, vy­ braný losem, aby předsedal komiciím, nevěděl v dané situaci rady, požádal ho Mummius, tribun zvolený na místo Octa­ via, aby mu předsednictví postoupil. Sotvaže mu je Rubrius předal, žádali ostatní tribunové, aby se o předsednictví loso­ valo, protože odstupující tribun byl vylosován. Prohlašovali, že jeho odchodem nabývají všichni práva na rozhodnutí lo­ sem. Když i kvůli tomu došlo k velkým sporům, dostal Grac­ chus strach, že podlehne, a odložil hlasování na příští den. Propadl úplné beznaději a ještě v úřední hodnosti vodil po zbytek dne v ěerném oděvu svého syna po fóru, s každým kolemjdoucím se zastavoval a svého syna mu odporouěel, jako by jej samotného nepřátelé měli ihned sprovodit ze

shromáždění s takovým řevem, že tribunové ustrašeně utíka­ li, kněží zavřeli chrám a dav začal bezhlavě prchat. Šířily se zmatené pověsti: jedni tvrdili, že Gracchus zbaví úřadu i os­ tatní tribuny, a zdálo se, že je to pravda, protože je nebylo vi­ dět, zatímco jiní rozhlašovali, že se prohlásí tribunem na další rok bez hlasování. 16/ Zatím se sešel senát do chrámu bohyně Poctivosti. Mně je divné, že tehdy nepřipadli na možnost jmenovat diktátora, ačkoliv je v podobném nebezpečí často zachránil jedinec s neomezenou mocí. Lid si nevzpomněl ani tehdy, ani poz­ ději na tento úřad, který jeho předkové zavedli k velkému užitku. Jakmile se rozhodli tak, jak se rozhodli, vydali se na Kapitol. V čele šel nejvyšší pontifex Cornelius Scipio Nasica. Ten zvolal mohutným hlasem, ať ho následují ti, kdož chtějí zachránit vlast. Přehodil si okraj tógy přes hlavu, buď aby svým zvláštním vzezřením přilákal více přívrženců, nebo aby dal bojové znamení těm, kteří ho viděli; jako by si nasazoval přílbu nebo se zahaloval před bohy, aby nevěděli, co zamýšlí udělat. Sotvaže přišel do chrámu a vyrazil proti grakchovcům, ustoupili před ním z úcty jakožto před významným ob­ čanem i před senátory jdoucími s ním. Scipionovi přívrženci vyrvali grakchovcům hole, rozbili podnožky a jiné předměty, jaké se nosí do shromáždění lidu, začali je tlouci, pronásle­ dovat a svrhli je ze srázů. V tom davu bylo zabito mnoho grakchovců. Sám Gracchus, který se pohyboval v okolí chrá­ mu, byl zavražděn před chrámovými dveřmi u soch králů. Všechny mrtvoly byly pak v noci hozeny do Tiberu. 17/ Takto zahynul na Kapitolu kvůli znamenitému návrhu, který však byl prosazován násilím, tehdejší tribun Gracchus, syn dvojnásobného konsula Graccha a Cornelie, dcery toho Scipiona, jenž vyrval Kartágu světové prvenství. Tento první odporný zločin spáchaný na lidovém shromáždění nezůstal ojedinělý, neboť čas od času se podobné vraždy opakovaly. Gracchova smrt vyvolala u Římanů zármutek i radost. Ně­

28

světa. 15/ Chudí zaěali hořce bědovat jak nad sebou, že již nebu­ dou mít stejná práva s ostatními oběany, ale budou nuceni ze všech sil otroěit boháěům, tak nad Gracchem, který se to­ lik bál a trpěl kvůli nim, a provázeli jej všichni s nářkem ve­ čer domů, povzbuzujíce ho, ať má příští den odvahu. Grac­ chus nabyl dobré mysli, shromáždil ještě v noci své přívržen­ ce a dal jim pokyny k boji, bude-li toho třeba. Potom obsadil chrám na Kapitolu, kde se mělo hlasovat, a zaujal místo uprostřed shromážděného lidu. Znepokojován tribuny a bo­ háči, kteří nechtěli dovolit, aby se o něm hlasovalo, dal zka­ mení k boji. Jeho přívrženci najednou začali křičet a rozpou­ talo se násilí. Část stoupenců chránila Graccha jako tělesná stráž, část si podkasala šat, vyrvala svazky prutů a hole z ru­ kou liktorů a zlámala je. Boháče zasypali ranami a vyhnali ze

29

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

kteří naříkali nad sebou, nad mm i nad stávajícími poměry, že již nevládnou zákony, ale pěstní právo, zatímco se jiní tě­ šili, že se jim splnila všechna praní.

kládají jejich rozhodnutí za nestranné, nýbrž jiní. Svůj návrh hladce prosadil, neboť se zdál spravedlivý. Soudy byly svěře­ ny konsulovi Tuditanovi. Ten se úkolu ujal, ale sotvaže po­ chopil jeho nesnáze, vytáhl proti Illyrům a získal tím zámin­ ku, aby soudit nemusel. Triumvirové rozdělující půdu nedě­ lali nic, protože se na ně nikdo neobracel. Lid zaěal Scipiona nenávidět a horšil se na něj, neboť z lásky k němu ěasto od­ poroval mocným oběanům, hájil jeho zájmy a v rozporu se zákonem ho dvakrát zvolil konsulem. Nyní však viděl, že Sci­ pio stojí proti němu na straně Italiků. Jakmile si to Scipionovi nepřátelé uvědomili, začali křičet, že chce Gracchův zá­ kon úplně zrušit a kromě toho že zamýšlí vyvolat rozbroje a krveprolití. 20/ Lidu se zmocnil strach. A tu byl Scipio, který si večer položil vedle sebe tabulku, aby na ni v noci napsal projev k lidu, nalezen mrtev bez viditelného zranění. Šlo snad o úklad, zosnovaný Gracchoyou matkou Cornelií, která ne­ chtěla, aby byl zákon zrušen, společně s dcerou Sempronií, Scipionovou manželkou. Scipio ji totiž nemiloval, protože byla ošklivá a neměla děti, ale ani ona ho neměla ráda. Ně­ kteří se domnívají, že Scipio spáchal sebevraždu, poněvadž pochopil, že své sliby nemůže splnit. Podle jiných prý jeho otroci na mučidlech vypověděli, že ho zardousili cizí lidé, vpuštění v noci do domu zadním vchodem; ačkoliv se sami pak o zločinu dozvěděli, zdráhali se jej oznámit, neboť vědě­ li, že lid se na Scipiona ještě hněvá a bude mít z jeho smrti radost. Scipio byl tedy mrtev. Nebyl mu dopřán ani státní pohřeb, ačkoliv se nejvíc zasloužil o římskou světovládu. Do té míry převládla čerstvá zášť nad někdejší vděčností. Ale tato udá­ lost, jakkoli byla významná, představovala jen malý incident v grakchovských bouřích. 21/ Majitelé půdy se i potom dlouho snažili rozdělování pů­ dy pod různými záminkami oddálit. Někteří navrhovali udě­

30

Situace po Gracchově vraždě

18/ K této události došlo v době, kdy bojoval s Římany o vládu nad Asií Aristoníkos. Po Gracchově vraždě a po smr­ ti Appia Claudia byli na jejich místo urěeni mladší Gracchus, Fulvius Flaccus a Papirius Carbo a měli rozdělovat půdu. Protože její majitelé ji však nehodlali přihlásit, vyzvali pově­ ření úředníci žalobce, aby na majitele podali oznámeni. Vzá­ pětí došlo k mnoha vážným sporům. Při každém kusu půdy, který byl prodán nebo přidělen spojencům, se přeměřovala celá plocha a zjišťovalo se, jak byla koupena a jak rozdělena. Ne všichni měli kupní smlouvu nebo doklady o jejím přidě­ lení, a i když se našly, byly sporné hodnoty. Jakmile byla pů­ da vyměřena, museli se někteří přesunout z osázené a obdě­ lané půdy na úhor, jiní z úrodné na pustou nebo bažinatou ěi plnou mokřin, protože pozemky na dobytém území nebyly zpoěátku přesně vymezeny. Vyhlaska, ze nerozdělenou pu­ du smí obdělávat, kdo chce, vedla mnohé k záboru soused­ ních polností, a tak splynula hranice mezi oběma druhy po­ zemků a čas postupně všechno zahladil. Bylo těžké odhalit nespravedlnost boháěů, ať byla jakkoliv velká. A proto nedo­ šlo k ničemu jinému než k pobouření majitelů, kteří se stě­ hovali a přemísťovali na jme pozemky. 19/ Italikové nesli těžce takový postup i spěch soudců a prosili Cornelia Scipiona, vítěze nad Kartágem, aby se jich zastal, když trpí křivdu. Protože mu oddaně sloužili ve vál­ kách, zdráhal se jim nevyhovět. Přišel tedy do senátu, ale kvůli lidů nenapadl Gracchův zákon otevřeně; poukazoval pouze na obtíže s ním spojené a žádal, aby soudy nekonali úředníci rozdělující půdu, poněvadž souzení oběané nepo­

31

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

kteří naříkali nad sebou, nad mm i nad stávajícími poměry, že již nevládnou zákony, ale pěstní právo, zatímco se jiní tě­ šili, že se jim splnila všechna praní.

kládají jejich rozhodnutí za nestranné, nýbrž jiní. Svůj návrh hladce prosadil, neboť se zdál spravedlivý. Soudy byly svěře­ ny konsulovi Tuditanovi. Ten se úkolu ujal, ale sotvaže po­ chopil jeho nesnáze, vytáhl proti Illyrům a získal tím zámin­ ku, aby soudit nemusel. Triumvirové rozdělující půdu nedě­ lali nic, protože se na ně nikdo neobracel. Lid zaěal Scipiona nenávidět a horšil se na něj, neboť z lásky k němu ěasto od­ poroval mocným oběanům, hájil jeho zájmy a v rozporu se zákonem ho dvakrát zvolil konsulem. Nyní však viděl, že Sci­ pio stojí proti němu na straně Italiků. Jakmile si to Scipionovi nepřátelé uvědomili, začali křičet, že chce Gracchův zá­ kon úplně zrušit a kromě toho že zamýšlí vyvolat rozbroje a krveprolití. 20/ Lidu se zmocnil strach. A tu byl Scipio, který si večer položil vedle sebe tabulku, aby na ni v noci napsal projev k lidu, nalezen mrtev bez viditelného zranění. Šlo snad o úklad, zosnovaný Gracchoyou matkou Cornelií, která ne­ chtěla, aby byl zákon zrušen, společně s dcerou Sempronií, Scipionovou manželkou. Scipio ji totiž nemiloval, protože byla ošklivá a neměla děti, ale ani ona ho neměla ráda. Ně­ kteří se domnívají, že Scipio spáchal sebevraždu, poněvadž pochopil, že své sliby nemůže splnit. Podle jiných prý jeho otroci na mučidlech vypověděli, že ho zardousili cizí lidé, vpuštění v noci do domu zadním vchodem; ačkoliv se sami pak o zločinu dozvěděli, zdráhali se jej oznámit, neboť vědě­ li, že lid se na Scipiona ještě hněvá a bude mít z jeho smrti radost. Scipio byl tedy mrtev. Nebyl mu dopřán ani státní pohřeb, ačkoliv se nejvíc zasloužil o římskou světovládu. Do té míry převládla čerstvá zášť nad někdejší vděčností. Ale tato udá­ lost, jakkoli byla významná, představovala jen malý incident v grakchovských bouřích. 21/ Majitelé půdy se i potom dlouho snažili rozdělování pů­ dy pod různými záminkami oddálit. Někteří navrhovali udě­

30

Situace po Gracchově vraždě

18/ K této události došlo v době, kdy bojoval s Římany o vládu nad Asií Aristoníkos. Po Gracchově vraždě a po smr­ ti Appia Claudia byli na jejich místo urěeni mladší Gracchus, Fulvius Flaccus a Papirius Carbo a měli rozdělovat půdu. Protože její majitelé ji však nehodlali přihlásit, vyzvali pově­ ření úředníci žalobce, aby na majitele podali oznámeni. Vzá­ pětí došlo k mnoha vážným sporům. Při každém kusu půdy, který byl prodán nebo přidělen spojencům, se přeměřovala celá plocha a zjišťovalo se, jak byla koupena a jak rozdělena. Ne všichni měli kupní smlouvu nebo doklady o jejím přidě­ lení, a i když se našly, byly sporné hodnoty. Jakmile byla pů­ da vyměřena, museli se někteří přesunout z osázené a obdě­ lané půdy na úhor, jiní z úrodné na pustou nebo bažinatou ěi plnou mokřin, protože pozemky na dobytém území nebyly zpoěátku přesně vymezeny. Vyhlaska, ze nerozdělenou pu­ du smí obdělávat, kdo chce, vedla mnohé k záboru soused­ ních polností, a tak splynula hranice mezi oběma druhy po­ zemků a čas postupně všechno zahladil. Bylo těžké odhalit nespravedlnost boháěů, ať byla jakkoliv velká. A proto nedo­ šlo k ničemu jinému než k pobouření majitelů, kteří se stě­ hovali a přemísťovali na jme pozemky. 19/ Italikové nesli těžce takový postup i spěch soudců a prosili Cornelia Scipiona, vítěze nad Kartágem, aby se jich zastal, když trpí křivdu. Protože mu oddaně sloužili ve vál­ kách, zdráhal se jim nevyhovět. Přišel tedy do senátu, ale kvůli lidů nenapadl Gracchův zákon otevřeně; poukazoval pouze na obtíže s ním spojené a žádal, aby soudy nekonali úředníci rozdělující půdu, poněvadž souzení oběané nepo­

31

32

APPIÁNOS

lit všem spojencům — ti se totiž hlavně stavěli proti dělení — římské oběanství, aby pociťovali větší vděěnost a nepůso­ bili kvůli půdě nesnáze. Italikové návrh rádi přijali, neboť dávali vskutku přednost občanství před vlastnictvím půdy. Pomáhal jim při tom především konsul a zároveň triumvir Fulvius Flaccus. Ale senátory hnětlo, že poddaní by měli mít stejná práva s občany. Z toho důvodu tento pokus ztroskotal a lid, těšící se do té doby, že dostane půdu, tuto naději ztra-„ til. Gaius Gracchus

Za této situace se objevil vítaný kandidát na tribunát, člen komise pro rozdělení půdy, Gaius Gracchus, mladší bratr Graccha, který zákon navrhl. Po bratrově neštěstí se držel dlouho stranou. Protože s ním však mnozí senátoři jed­ nali svrchu, rozhodl se ucházet o tribunát. Byl zvolen s vel­ kou slávou a hned vystoupil proti senátu s návrhem, aby každý občan dostával měsíční příděl obilí na státní útraty. Takový příděl nebyl dříve zvykem. S pomocí Fulvia Flakka se Gaius Gracchus stal rázem jediným politickým tahem vůd­ cem lidu a hned nato byl zvolen tribunem lidu na další rok. Mezitím byl totiž schválen zákon, že neprojde-li některý z uchazečů o tribunát, může lid vybrat kohokoliv. 22/ Gaius Gracchus se takto stal tribunem podruhé. Jakmi­ le si zavázal lid, snažil se získat jiným politickým manévrem i jezdce, kteří stojí společensky mezi senátory a lidem. Pře­ vedl totiž soudy, mající špatnou pověst pro úplatkářství, z pravomoci senátorů na jezdce. Vytýkal senátorům zejména nedávné případy, že soudci osvobodili Aurelia Cottu, Salinatora a jako třetího s nimi Mania Aquilia, vítěze nad Asií, zná­ mé úplatkáře, ačkoliv poslové vypravení svědčit proti nim byli ještě v Římě a plni hněvu chodili po městě, pohoršujíce se nad tím. Senát zákon ze studu přijal a lid jej potvrdil. Tak

OBČANSKÉ VÁLKY I

33

byla přenesena soudní pravomoc ze senátu na jezdce. Vyprá­ ví se, že Gracchus hned po schválení zákona řekl, že jedním rázem zlomil moc senátu. Jak se Gracchovo dílo uskutečňo­ valo, ukázala se pravdivost tohoto výroku ještě V jasnějším světle. Soudní pravomoc nad Římany a všemi Italiky i Samý­ mi senátory ve všech záležitostech majetkových, občansko­ právních i ve věci vyhnanství povýšila jezdce nad senátory. Stali se svým způsobem jejich pány a senátoři poddanými. A když se jezdci při hlasování postavili na stranu tribunů li­ du, získali za tento postup, cokoliv chtěli, a stávali se pro se­ nátory velkým postrachem. Zakrátko se situace ve státě od základu změnila: senátu zbyla čest, kdežto jezdci měli moc. Šli ještě dále, a nejen vládli, ale dopouštěli se na senátorech i zjevného a nezákonného bezpráví. Přiučili se od nich úplatkářství, a když sami okusili, jak chutnají velké zisky, do­ kázali je nabývat ještě nestoudněji, aniž znali míru. Obstará­ vali si proti bohatým podplacené žalobce a soudy proti úplat­ kům zrušili úplně jednak vzájemnou dohodou, jednak násil­ ně, takže vyšetřování toho druhu docela ustalo a zákon o soudech vyvolal nové dlouhotrvající nepokoje, o nic menší než bývalé. 23/ Gracchus dal stavět v Itálii dálkové silnice, čímž si zavá­ zal k bezvýhradné poslušnosti mnoho podnikatelů a řemesl­ níků, a zakládal četné kolonie. Vyzýval i Latiny, aby se do­ máhali stejných práv s Římany, protože senát se nemůže v té věci se ctí postavit proti, když jde o pokrevní příbuzné. Os­ tatním spojencům, kteří do té doby neměli právo hlasovat při římských volbách, toto právo udělil, protože chtěl, aby mu byli nápomocni při schvalování jeho zákonů. Senát se neobyčejně vylekal a přikázal konsulům vydat nařízení, aby nikdo, pokud nemá hlasovací právo, neprodléval ve městě, ani se k němu při jednání o těchto zákonech nepřibližoval do vzdálenosti čtyřiceti stadií. Přesvědčil druhého tribuna Livia Drusa, aby zabránil Gracchovým zákonům, ale nesdělil

32

APPIÁNOS

lit všem spojencům — ti se totiž hlavně stavěli proti dělení — římské oběanství, aby pociťovali větší vděěnost a nepůso­ bili kvůli půdě nesnáze. Italikové návrh rádi přijali, neboť dávali vskutku přednost občanství před vlastnictvím půdy. Pomáhal jim při tom především konsul a zároveň triumvir Fulvius Flaccus. Ale senátory hnětlo, že poddaní by měli mít stejná práva s občany. Z toho důvodu tento pokus ztroskotal a lid, těšící se do té doby, že dostane půdu, tuto naději ztra-„ til. Gaius Gracchus

Za této situace se objevil vítaný kandidát na tribunát, člen komise pro rozdělení půdy, Gaius Gracchus, mladší bratr Graccha, který zákon navrhl. Po bratrově neštěstí se držel dlouho stranou. Protože s ním však mnozí senátoři jed­ nali svrchu, rozhodl se ucházet o tribunát. Byl zvolen s vel­ kou slávou a hned vystoupil proti senátu s návrhem, aby každý občan dostával měsíční příděl obilí na státní útraty. Takový příděl nebyl dříve zvykem. S pomocí Fulvia Flakka se Gaius Gracchus stal rázem jediným politickým tahem vůd­ cem lidu a hned nato byl zvolen tribunem lidu na další rok. Mezitím byl totiž schválen zákon, že neprojde-li některý z uchazečů o tribunát, může lid vybrat kohokoliv. 22/ Gaius Gracchus se takto stal tribunem podruhé. Jakmi­ le si zavázal lid, snažil se získat jiným politickým manévrem i jezdce, kteří stojí společensky mezi senátory a lidem. Pře­ vedl totiž soudy, mající špatnou pověst pro úplatkářství, z pravomoci senátorů na jezdce. Vytýkal senátorům zejména nedávné případy, že soudci osvobodili Aurelia Cottu, Salinatora a jako třetího s nimi Mania Aquilia, vítěze nad Asií, zná­ mé úplatkáře, ačkoliv poslové vypravení svědčit proti nim byli ještě v Římě a plni hněvu chodili po městě, pohoršujíce se nad tím. Senát zákon ze studu přijal a lid jej potvrdil. Tak

OBČANSKÉ VÁLKY I

33

byla přenesena soudní pravomoc ze senátu na jezdce. Vyprá­ ví se, že Gracchus hned po schválení zákona řekl, že jedním rázem zlomil moc senátu. Jak se Gracchovo dílo uskutečňo­ valo, ukázala se pravdivost tohoto výroku ještě V jasnějším světle. Soudní pravomoc nad Římany a všemi Italiky i Samý­ mi senátory ve všech záležitostech majetkových, občansko­ právních i ve věci vyhnanství povýšila jezdce nad senátory. Stali se svým způsobem jejich pány a senátoři poddanými. A když se jezdci při hlasování postavili na stranu tribunů li­ du, získali za tento postup, cokoliv chtěli, a stávali se pro se­ nátory velkým postrachem. Zakrátko se situace ve státě od základu změnila: senátu zbyla čest, kdežto jezdci měli moc. Šli ještě dále, a nejen vládli, ale dopouštěli se na senátorech i zjevného a nezákonného bezpráví. Přiučili se od nich úplatkářství, a když sami okusili, jak chutnají velké zisky, do­ kázali je nabývat ještě nestoudněji, aniž znali míru. Obstará­ vali si proti bohatým podplacené žalobce a soudy proti úplat­ kům zrušili úplně jednak vzájemnou dohodou, jednak násil­ ně, takže vyšetřování toho druhu docela ustalo a zákon o soudech vyvolal nové dlouhotrvající nepokoje, o nic menší než bývalé. 23/ Gracchus dal stavět v Itálii dálkové silnice, čímž si zavá­ zal k bezvýhradné poslušnosti mnoho podnikatelů a řemesl­ níků, a zakládal četné kolonie. Vyzýval i Latiny, aby se do­ máhali stejných práv s Římany, protože senát se nemůže v té věci se ctí postavit proti, když jde o pokrevní příbuzné. Os­ tatním spojencům, kteří do té doby neměli právo hlasovat při římských volbách, toto právo udělil, protože chtěl, aby mu byli nápomocni při schvalování jeho zákonů. Senát se neobyčejně vylekal a přikázal konsulům vydat nařízení, aby nikdo, pokud nemá hlasovací právo, neprodléval ve městě, ani se k němu při jednání o těchto zákonech nepřibližoval do vzdálenosti čtyřiceti stadií. Přesvědčil druhého tribuna Livia Drusa, aby zabránil Gracchovým zákonům, ale nesdělil

34

APPIÁNOS

lidu důvody; vetující tribuni totiž nemusí uvádět pncmu svého jednání. Drusovi dali senátoři i příležitost zavděčit se lidu plánem na založení dvanácti kolonií, takže hd, zlákány tímto návrhem, nevěnoval již Gracchovým zákonům pozor-

24/ Když Gracchus ztratil přízeň lidu, odplul do Afriky spolu s Fulviem Flakkem, který byl po konsulátu zvolen z týchž důvodů jako Gracchus tribunem lidu. Bylo totiž roz­ hodnuto založit v Africe, pověstné svou úrodností, kolonu a tito dva tribunové byli vybráni za předáky kolonistu záměr­ ně, aby senát měl za jejich nepřítomnosti po nějakou dobu klid. Pro kolonii vybrali místo, kde kdysi stálo Kartágo aniž se ohlíželi na to, že Scipio, když je vyvrátil, vynesl kletbu, aby toto místo zůstalo provždy pustinou. Množství osadníku stanovili na šest tisíc místo menšího počtu, který dovolova zákon, aby si i takto naklonili lid. Po návratu do Říma vyzva­ li šest tisíc obyvatel z celé Itálie k přesídlení. Tu však poslali muži, kteří mezitím v Africe město ještě vyměřovali, zprávu, že Gracchovy a Fulviovy mezníky vyvrátili a zpřeházeli vlci a že věštci to pokládají za neblahé znamení. Proto dal senát svolat lidové shromáždění, na němž měl být zákon o teto ko­ lonii zrušen. Protože Gracchus a Fulvius neměli ani v tomto směru úspěch, tvrdili jako pomatení, že si senát Pohodu s v ky vymyslel. Nejsmělejší jednotlivci se k nim připojili a sli s dýkami na Kapitol, kde se o kolonii mělo jednat. 25/ Lid už byl shromážděn a Fulvius začal hovořit o situaci. V té chvíli vystupoval Gracchus na Kapitol v doprovodu svých přívrženců. Byl rozčilen, neboť věděl, že jde o nebez­ pečný plán, a proto se vyhnul shromáždění, vešel do sloupo­ řadí, procházel se tam a sledoval, co se bude dít. Když ho uviděl takto rozrušeného jakýsi Antyllus, který ve sloupořadí obětoval, uchopil ho za ruku, snad že něco zaslechl nebo ze něco tušil ěi byl na svůj nápad přiveden jinak, a zadal ho, aby bral ohled na vlast. Gracchus byl tím rozdrážděn jeste

OBČANSKÉ VÁLKY I

35

více a ze strachu, že je odhalen, vrhl na Antylla zuřivý po­ hled. A tu kdosi z přítomných bez jakéhokoliv znamení nebo příkazu usoudil z pouhého Gracchova vzteklého pohledu, že již nastal čas. Chtěje se zavděčit Gracchovi, začal jednat, vy­ táhl dýku a Antylla zabil. Hned se strhl křik, a když lidé uvi­ děli uprostřed davu mrtvolu, utíkali hromadně z chrámu, neboť se báli podobného osudu. Gracchus se pak odebral na shromáždění, protože se chtěl ospravedlnit za to, co se stalo, ale nikdo mu nevěnoval pozornost a všichni se od něho odvraceli jako od člověka poskvrněného krví. Gracchus i Flaccus se ocitli v úzkých, protože předčasný zásah zmařil jejich plány. Rozešli se tedy spěšně domů v doprovodu svých přívrženců. Zbývající dav obsadil kolem půlnoci forum, jako by hrozilo nějaké vážné nebezpečí. Kónsul Opimius, který byl v Římě, rozkázal, aby se na úsvitu odebral na Kapitol určitý počet ozbrojených mužů, svolal prostřednictvím hlasatelů senát a sám čekal uprostřed města v chrámu Castora a Polluka, co se bude dít. 26/ Za této situace vyzvali senátoři Graccha a Fulvia, aby opustili své domy a dostavili se do senátu k obhajobě. Oni se však chopili zbraní a utekli na pahorek Aventin v naději, že senát s nimi uzavře dohodu, podaří-li se jim pahorek obsa­ dit. Na útěku svolávali otroky a nabízeli jim svobodu, ale ani ti je už neposlouchali. Obsadili tedy se svými stoupenci Minervin chrám, opevnili se v něm a vyslali Flakkova syna Quinta do senátu dojednat smír a svornost v dalším životě. Senátoři jim přikázali složit zbraně, přijít osobně do senátu a sdělit své záměry, nebo více nikoho neposílat. Když však Quinta vyslali znovu, tu ho konsul Opimius zatkl s tím, že přestal být poslem, a vypravil proti Gracchovým společní­ kům ozbrojence. Gracchus utekl s jedním otrokem po dřevěném mostě na druhou stranu řeky do jakéhosi háje, a když mu hrozilo, že bude chycen, nastavil otrokovi hrdlo. Flaccus uprchl do

34

APPIÁNOS

lidu důvody; vetující tribuni totiž nemusí uvádět pncmu svého jednání. Drusovi dali senátoři i příležitost zavděčit se lidu plánem na založení dvanácti kolonií, takže hd, zlákány tímto návrhem, nevěnoval již Gracchovým zákonům pozor-

24/ Když Gracchus ztratil přízeň lidu, odplul do Afriky spolu s Fulviem Flakkem, který byl po konsulátu zvolen z týchž důvodů jako Gracchus tribunem lidu. Bylo totiž roz­ hodnuto založit v Africe, pověstné svou úrodností, kolonu a tito dva tribunové byli vybráni za předáky kolonistu záměr­ ně, aby senát měl za jejich nepřítomnosti po nějakou dobu klid. Pro kolonii vybrali místo, kde kdysi stálo Kartágo aniž se ohlíželi na to, že Scipio, když je vyvrátil, vynesl kletbu, aby toto místo zůstalo provždy pustinou. Množství osadníku stanovili na šest tisíc místo menšího počtu, který dovolova zákon, aby si i takto naklonili lid. Po návratu do Říma vyzva­ li šest tisíc obyvatel z celé Itálie k přesídlení. Tu však poslali muži, kteří mezitím v Africe město ještě vyměřovali, zprávu, že Gracchovy a Fulviovy mezníky vyvrátili a zpřeházeli vlci a že věštci to pokládají za neblahé znamení. Proto dal senát svolat lidové shromáždění, na němž měl být zákon o teto ko­ lonii zrušen. Protože Gracchus a Fulvius neměli ani v tomto směru úspěch, tvrdili jako pomatení, že si senát Pohodu s v ky vymyslel. Nejsmělejší jednotlivci se k nim připojili a sli s dýkami na Kapitol, kde se o kolonii mělo jednat. 25/ Lid už byl shromážděn a Fulvius začal hovořit o situaci. V té chvíli vystupoval Gracchus na Kapitol v doprovodu svých přívrženců. Byl rozčilen, neboť věděl, že jde o nebez­ pečný plán, a proto se vyhnul shromáždění, vešel do sloupo­ řadí, procházel se tam a sledoval, co se bude dít. Když ho uviděl takto rozrušeného jakýsi Antyllus, který ve sloupořadí obětoval, uchopil ho za ruku, snad že něco zaslechl nebo ze něco tušil ěi byl na svůj nápad přiveden jinak, a zadal ho, aby bral ohled na vlast. Gracchus byl tím rozdrážděn jeste

OBČANSKÉ VÁLKY I

35

více a ze strachu, že je odhalen, vrhl na Antylla zuřivý po­ hled. A tu kdosi z přítomných bez jakéhokoliv znamení nebo příkazu usoudil z pouhého Gracchova vzteklého pohledu, že již nastal čas. Chtěje se zavděčit Gracchovi, začal jednat, vy­ táhl dýku a Antylla zabil. Hned se strhl křik, a když lidé uvi­ děli uprostřed davu mrtvolu, utíkali hromadně z chrámu, neboť se báli podobného osudu. Gracchus se pak odebral na shromáždění, protože se chtěl ospravedlnit za to, co se stalo, ale nikdo mu nevěnoval pozornost a všichni se od něho odvraceli jako od člověka poskvrněného krví. Gracchus i Flaccus se ocitli v úzkých, protože předčasný zásah zmařil jejich plány. Rozešli se tedy spěšně domů v doprovodu svých přívrženců. Zbývající dav obsadil kolem půlnoci forum, jako by hrozilo nějaké vážné nebezpečí. Kónsul Opimius, který byl v Římě, rozkázal, aby se na úsvitu odebral na Kapitol určitý počet ozbrojených mužů, svolal prostřednictvím hlasatelů senát a sám čekal uprostřed města v chrámu Castora a Polluka, co se bude dít. 26/ Za této situace vyzvali senátoři Graccha a Fulvia, aby opustili své domy a dostavili se do senátu k obhajobě. Oni se však chopili zbraní a utekli na pahorek Aventin v naději, že senát s nimi uzavře dohodu, podaří-li se jim pahorek obsa­ dit. Na útěku svolávali otroky a nabízeli jim svobodu, ale ani ti je už neposlouchali. Obsadili tedy se svými stoupenci Minervin chrám, opevnili se v něm a vyslali Flakkova syna Quinta do senátu dojednat smír a svornost v dalším životě. Senátoři jim přikázali složit zbraně, přijít osobně do senátu a sdělit své záměry, nebo více nikoho neposílat. Když však Quinta vyslali znovu, tu ho konsul Opimius zatkl s tím, že přestal být poslem, a vypravil proti Gracchovým společní­ kům ozbrojence. Gracchus utekl s jedním otrokem po dřevěném mostě na druhou stranu řeky do jakéhosi háje, a když mu hrozilo, že bude chycen, nastavil otrokovi hrdlo. Flaccus uprchl do

OBČANSKÉ VÁLKY I 36

37

APPIÁNOS

dílny jednoho svého známého. Jeho pronásledovatelé však nevěděli, o který dům jde, a hrozili, že zapálí celou ulici. Člověk, který Flakka ukrýval, se však zdráhal sám prosební­ ka udat a pověřil tedy oznámením někoho jiného. Tak byl Flaccus chycen a zabit. Jeho i Gracchovu hlavu přinesli Opimiovi a ten za ně dal stejnou váhu zlata. Lid však domy je­ jich vrahů zpustošil. Opimius nařídil Gracchovy stoupence pochytat, uvrhnout je do žaláře a zardousit. Flakkovu synu Quintovi dovolil, aby si sám zvolil způsob smrti. Potom měs­ to rituálně oěistil od vražd a senát mu poručil, aby dal posta­

vit na fóru chrám Svornosti. Apuleius Satuminus a Glaucia 27/ Takto tedy skončily bouře rozpoutané druhým Gracchem. Zanedlouho nato byl schválen zákon, že půdu, o niž byly spory, smějí majitelé prodávat, což nebylo ód dob první­ ho Graccha povoleno. Boháči okamžitě zaěali od chudých vykupovat pozemky a nutili je hned pod tou, hned pod jinou záminkou k prodeji. Chudákům bylo ještě hůře, až tribun li­ du Spurius Thorius navrhl zákon, aby se půda nadále neroz­ dělovala a ponechala se současným držitelům, kteří by za m odváděli lidu poplatky; tyto peníze se měly průběžně rozdě­ lovat. Takovéto řešení sice znamenalo pro lid jistou úlevu, ale nemělo vliv na růst počtu obyvatel. Těmito pletichami byl tudíž nadobro zmařen Gracchův zákon, vynikající a vše­ obecně prospěšný, pokud by mohl být uveden y život. O ně­ co později zrušil jiný tribun poplatky z půdy, čímž lid přišel úplně o všechno. Po Gracchově zákonodárství asi během patnácti let ubývalo ještě více občanů, a tudíž i vojáků, usta­ lo odvádění daní z půdy i jejich rozdělování, protože činnost

příslušných soudů byla zrušena. 28/ V téže době strhl konsul Scipio divadlo, které začal bu­ dovat Lucius Cassius a které bylo již téměř hotovo; prý to

bude semeniště dalších nepokojů a pro Římany prý vůbec není užitečné zvykat si na řeckou zábavu. Censor Quintus Caecilius Metellus chtěl zbavit členství v senátu senátora Glauciu a bývalého tribuna lidu Apuleia Saturnina pro ne­ mravný život, ale nemohl, protože jeho kolega k zákroku ne­ dal svolení. O něco později se Apuleius ucházel podruhé o tribunát, aby se Metellovi pomstil. Vyčkal na okamžik, až bude Glaucia praetorem a bude řídit volby. Ale tribunem se stal významný občan Nonius, který promluvil otevřeně proti Apuleiovi a káral Glauciu. Glaucia a Apuleius dostali strach, aby se jim jako tribun nemstil. Proto poslali hned v okamžiku, kdy odcházel ze shromáždění, proti němu dav povykujících li­ dí a ti ho ubodali v jakési krčmě, kde se ukryl. Jeho vražda vzbudila zármutek i zděšení a Glauciovi stoupenci zvolili na úsvitu tribunem Apuleia předtím, než se lid vůbec sešel. O násilné smrti Noniově se za Apuleiova tribunátu už nejednalo, protože se všichni báli Apuleia usvědčit. 29/ Metella poslali do vyhnanství s pomocí Gaia Maria, kte­ rý tehdy zastával konsulát pošesté a byl tajným Metellovým nepřítelem. Spolupracovali spolu takto: Apuleius navrhl zá­ kon, aby se rozdělila půda, kterou v Galii — tak tuto zemi nazývají Římané — zabrali kdysi keltští Kimbrové. Ty Ma­ rius nedávno zahnal, půdu jim odňal a předal Římanům, takže přestala být keltským majetkem. K zákonu připojili do­ datek: Pokud lid zákon schválí, musí senát během pěti dnů odpřisáhnout, že se zákonu podřídí. Kdo přísahu nesloží, přestane být senátorem a zaplatí lidu dvacet talentů. Domní­ vali se, že se takto pomstí všem senátorům za to,1 že jim ne­ přáli, ale hlavně Metellovi, který z pýchy přísahu odmítne. Tak zněl návrh zákona. Apuleius určil den jeho projednání a rozeslal posly s touto zprávou mezi venkovský lid, v který skládal největší naděje, protože sloužil v Mariově vojsku. Městský lid nebyl zákonem nadšen, poněvadž zvýhodňoval Italiky.

OBČANSKÉ VÁLKY I 36

37

APPIÁNOS

dílny jednoho svého známého. Jeho pronásledovatelé však nevěděli, o který dům jde, a hrozili, že zapálí celou ulici. Člověk, který Flakka ukrýval, se však zdráhal sám prosební­ ka udat a pověřil tedy oznámením někoho jiného. Tak byl Flaccus chycen a zabit. Jeho i Gracchovu hlavu přinesli Opimiovi a ten za ně dal stejnou váhu zlata. Lid však domy je­ jich vrahů zpustošil. Opimius nařídil Gracchovy stoupence pochytat, uvrhnout je do žaláře a zardousit. Flakkovu synu Quintovi dovolil, aby si sám zvolil způsob smrti. Potom měs­ to rituálně oěistil od vražd a senát mu poručil, aby dal posta­

vit na fóru chrám Svornosti. Apuleius Satuminus a Glaucia 27/ Takto tedy skončily bouře rozpoutané druhým Gracchem. Zanedlouho nato byl schválen zákon, že půdu, o niž byly spory, smějí majitelé prodávat, což nebylo ód dob první­ ho Graccha povoleno. Boháči okamžitě zaěali od chudých vykupovat pozemky a nutili je hned pod tou, hned pod jinou záminkou k prodeji. Chudákům bylo ještě hůře, až tribun li­ du Spurius Thorius navrhl zákon, aby se půda nadále neroz­ dělovala a ponechala se současným držitelům, kteří by za m odváděli lidu poplatky; tyto peníze se měly průběžně rozdě­ lovat. Takovéto řešení sice znamenalo pro lid jistou úlevu, ale nemělo vliv na růst počtu obyvatel. Těmito pletichami byl tudíž nadobro zmařen Gracchův zákon, vynikající a vše­ obecně prospěšný, pokud by mohl být uveden y život. O ně­ co později zrušil jiný tribun poplatky z půdy, čímž lid přišel úplně o všechno. Po Gracchově zákonodárství asi během patnácti let ubývalo ještě více občanů, a tudíž i vojáků, usta­ lo odvádění daní z půdy i jejich rozdělování, protože činnost

příslušných soudů byla zrušena. 28/ V téže době strhl konsul Scipio divadlo, které začal bu­ dovat Lucius Cassius a které bylo již téměř hotovo; prý to

bude semeniště dalších nepokojů a pro Římany prý vůbec není užitečné zvykat si na řeckou zábavu. Censor Quintus Caecilius Metellus chtěl zbavit členství v senátu senátora Glauciu a bývalého tribuna lidu Apuleia Saturnina pro ne­ mravný život, ale nemohl, protože jeho kolega k zákroku ne­ dal svolení. O něco později se Apuleius ucházel podruhé o tribunát, aby se Metellovi pomstil. Vyčkal na okamžik, až bude Glaucia praetorem a bude řídit volby. Ale tribunem se stal významný občan Nonius, který promluvil otevřeně proti Apuleiovi a káral Glauciu. Glaucia a Apuleius dostali strach, aby se jim jako tribun nemstil. Proto poslali hned v okamžiku, kdy odcházel ze shromáždění, proti němu dav povykujících li­ dí a ti ho ubodali v jakési krčmě, kde se ukryl. Jeho vražda vzbudila zármutek i zděšení a Glauciovi stoupenci zvolili na úsvitu tribunem Apuleia předtím, než se lid vůbec sešel. O násilné smrti Noniově se za Apuleiova tribunátu už nejednalo, protože se všichni báli Apuleia usvědčit. 29/ Metella poslali do vyhnanství s pomocí Gaia Maria, kte­ rý tehdy zastával konsulát pošesté a byl tajným Metellovým nepřítelem. Spolupracovali spolu takto: Apuleius navrhl zá­ kon, aby se rozdělila půda, kterou v Galii — tak tuto zemi nazývají Římané — zabrali kdysi keltští Kimbrové. Ty Ma­ rius nedávno zahnal, půdu jim odňal a předal Římanům, takže přestala být keltským majetkem. K zákonu připojili do­ datek: Pokud lid zákon schválí, musí senát během pěti dnů odpřisáhnout, že se zákonu podřídí. Kdo přísahu nesloží, přestane být senátorem a zaplatí lidu dvacet talentů. Domní­ vali se, že se takto pomstí všem senátorům za to,1 že jim ne­ přáli, ale hlavně Metellovi, který z pýchy přísahu odmítne. Tak zněl návrh zákona. Apuleius určil den jeho projednání a rozeslal posly s touto zprávou mezi venkovský lid, v který skládal největší naděje, protože sloužil v Mariově vojsku. Městský lid nebyl zákonem nadšen, poněvadž zvýhodňoval Italiky.

38

APPIÁNOS

30/ Ve stanovený den však vypukly nepokoje. Tribunové li­ du, kteří se postavili proti zákonům, byli napadeni Apuleiem a seskočili z tribuny. Městský dav křičel, že při komiciích by­ lo slyšet hřmění — v takovém případě totiž nesmějí Římane už nic schvalovat. Protože Apuleiovi stoupenci přesto v jed­ nání pokračovali, podkasal si městský lid šat, chopil se klac­ ků, jež byly po ruce, a venkovany rozehnal. Když je Apuleius shromáždil znovu, zaútočili na městský lid také klacky a prosadili zákon násilím. Sotvaže byl zákon schválen, vyzval hned Marius jakožto konsul senát, aby se vyjádřil o přísaze. Znal totiž Metella jako muže názorově neoblomného a dů­ sledného v záměrech i výrocích. Za svou osobu pak Marius jako první přede všemi záludně prohlásil, že tuto přísahu nikdy nesloží dobrovolně. Protože s ním Metellus souhlasů a ostatní je pochválili, Marius senát rozpustil. Až pátého dne, kdy byla podle zákona poslední možnost k přísaze, svolal Marius narychlo okolo desáté hodiny senátory a pro­ hlásil, že se bojí lidu, kterému na zákonu záleží, a že pova­ žuje za vhodný tento manévr: přísahat, že se podřídí záko­ nu po dobu jeho platnosti, a tak přimět obratně k rozcho­ du obyvatele z venkova, kteří ještě vyčkávali ve městě; poz­ ději že budou moci snadno dokázat neplatnost zákona od­ hlasovaného pod nátlakem a za hřmění, a tudíž proti zvy­ ku předků. 31/ Po těch slovech nevyčkal na rozhodnutí, a zatímco všichni, překvapeni obratným úskokem a zaskočeni vyprše­ ním lhůty, mlčeli, nedopřál jim čas, aby se vzpamatovali, a vyrazil do Saturnova chrámu, kde zpravidla skládali přísa­ hu kvéstoři, a složil ji se svými přáteli jako první. Přísahali i ostatní, každý ve strachu o vlastní bezpečnost. Jediný Me­ tellus přísahu nesložil a trval neochvějně na svém dřívějším rozhodnutí. Apuleius poslal hned následujícího dne sluhu a snažil se přimět ho k odchodu ze senátu. Protože ostatní tribunové Metella chránili, spěchali Glaucia a Apuleius

OBČANSKÉ VÁLKY I

39

k obyvatelům venkova a oznámili jim, že nedostanou půdu a zákon nebude platit, pokud Metellus nebude poslán do vyhnanství. Sepsali tedy návrh na jeho vypovězení a připoji­ li, ať konsulové vyhlásí, že nikdo nesmí poskytnout Metellovi oheň, vodu nebo přístřeší, a určili den ke schválení záko­ na. Městský lid byl nejvyšší měrou rozhořčen a doprovázel Metella, ozbrojen dýkami. Metellus poděkoval, pochválil dobrý úmysl, ale podotkl, že nedovolí, aby kvůli němu vznik­ la nějaká nebezpečná situace pro stát. Po těchto slovech odešel z Říma. Apuleius pak dosáhl, že zákon byl schválen, a Marius dal jeho znění vyhlásit. 32/ Takto byl poslán do vyhnanství vynikající občan Metel­ lus a Apuleius byl potřetí tribunem. Jeho kolegou se stal ja­ kýsi uprchlý otrok, který se vydával za syna staršího Graccha a lid ho při volbě podporoval, protože Graccha postrádal. V příštích konsulských volbách byl zvolen konsulem jedno­ značně Marcus Antonius; o druhé místo se ucházeli Glaucia a Memmius. Protože Memmius byl mnohem proslulejší, do­ stali Glaucia i Apuleius strach a poslali přímo do volebního shromáždění nějaké muže s holemi a ti Memmia veřejně před zraky všech ztloukli. Ohromené shromáždění se zděše­ ně rozuteklo, že již neplatí ani zákony, ani soudy, ani úcta před čímkoliv, a rozhořčený lid se následujícího dne seběhl, aby Apuleia zabil. Ten však spolu s Glauciou a kvéstorem Gaiem Saufeiem shromáždil jiný dav z venkova a obsadil Ka­ pitol. Senát se rozhodl, že je zahubí, a Marius byl nucen, byť nerad, narychlo sehnat nějaké ozbrojence. Protože nepospí­ chali, odřízli nějací lidé na Kapitol přívod vody. Saufeius chtěl chrám zapálit, neboť již umíral žízní, kdežto Glaucia a Apuleius doufali v Mariovu pomoc a vzdali se mu jako prv­ ní; potom se vzdal i Saufeius. Všichni Maria vybízeli, aby je hned dal zabít, ale on je zavřel do senátu, že s nimi bude na­ kládat podle zákona. Lidé považovali Mariova slova za vý­ mluvu, strhávali tašky ze střechy senátu a házeli je na Apu-

38

APPIÁNOS

30/ Ve stanovený den však vypukly nepokoje. Tribunové li­ du, kteří se postavili proti zákonům, byli napadeni Apuleiem a seskočili z tribuny. Městský dav křičel, že při komiciích by­ lo slyšet hřmění — v takovém případě totiž nesmějí Římane už nic schvalovat. Protože Apuleiovi stoupenci přesto v jed­ nání pokračovali, podkasal si městský lid šat, chopil se klac­ ků, jež byly po ruce, a venkovany rozehnal. Když je Apuleius shromáždil znovu, zaútočili na městský lid také klacky a prosadili zákon násilím. Sotvaže byl zákon schválen, vyzval hned Marius jakožto konsul senát, aby se vyjádřil o přísaze. Znal totiž Metella jako muže názorově neoblomného a dů­ sledného v záměrech i výrocích. Za svou osobu pak Marius jako první přede všemi záludně prohlásil, že tuto přísahu nikdy nesloží dobrovolně. Protože s ním Metellus souhlasů a ostatní je pochválili, Marius senát rozpustil. Až pátého dne, kdy byla podle zákona poslední možnost k přísaze, svolal Marius narychlo okolo desáté hodiny senátory a pro­ hlásil, že se bojí lidu, kterému na zákonu záleží, a že pova­ žuje za vhodný tento manévr: přísahat, že se podřídí záko­ nu po dobu jeho platnosti, a tak přimět obratně k rozcho­ du obyvatele z venkova, kteří ještě vyčkávali ve městě; poz­ ději že budou moci snadno dokázat neplatnost zákona od­ hlasovaného pod nátlakem a za hřmění, a tudíž proti zvy­ ku předků. 31/ Po těch slovech nevyčkal na rozhodnutí, a zatímco všichni, překvapeni obratným úskokem a zaskočeni vyprše­ ním lhůty, mlčeli, nedopřál jim čas, aby se vzpamatovali, a vyrazil do Saturnova chrámu, kde zpravidla skládali přísa­ hu kvéstoři, a složil ji se svými přáteli jako první. Přísahali i ostatní, každý ve strachu o vlastní bezpečnost. Jediný Me­ tellus přísahu nesložil a trval neochvějně na svém dřívějším rozhodnutí. Apuleius poslal hned následujícího dne sluhu a snažil se přimět ho k odchodu ze senátu. Protože ostatní tribunové Metella chránili, spěchali Glaucia a Apuleius

OBČANSKÉ VÁLKY I

39

k obyvatelům venkova a oznámili jim, že nedostanou půdu a zákon nebude platit, pokud Metellus nebude poslán do vyhnanství. Sepsali tedy návrh na jeho vypovězení a připoji­ li, ať konsulové vyhlásí, že nikdo nesmí poskytnout Metellovi oheň, vodu nebo přístřeší, a určili den ke schválení záko­ na. Městský lid byl nejvyšší měrou rozhořčen a doprovázel Metella, ozbrojen dýkami. Metellus poděkoval, pochválil dobrý úmysl, ale podotkl, že nedovolí, aby kvůli němu vznik­ la nějaká nebezpečná situace pro stát. Po těchto slovech odešel z Říma. Apuleius pak dosáhl, že zákon byl schválen, a Marius dal jeho znění vyhlásit. 32/ Takto byl poslán do vyhnanství vynikající občan Metel­ lus a Apuleius byl potřetí tribunem. Jeho kolegou se stal ja­ kýsi uprchlý otrok, který se vydával za syna staršího Graccha a lid ho při volbě podporoval, protože Graccha postrádal. V příštích konsulských volbách byl zvolen konsulem jedno­ značně Marcus Antonius; o druhé místo se ucházeli Glaucia a Memmius. Protože Memmius byl mnohem proslulejší, do­ stali Glaucia i Apuleius strach a poslali přímo do volebního shromáždění nějaké muže s holemi a ti Memmia veřejně před zraky všech ztloukli. Ohromené shromáždění se zděše­ ně rozuteklo, že již neplatí ani zákony, ani soudy, ani úcta před čímkoliv, a rozhořčený lid se následujícího dne seběhl, aby Apuleia zabil. Ten však spolu s Glauciou a kvéstorem Gaiem Saufeiem shromáždil jiný dav z venkova a obsadil Ka­ pitol. Senát se rozhodl, že je zahubí, a Marius byl nucen, byť nerad, narychlo sehnat nějaké ozbrojence. Protože nepospí­ chali, odřízli nějací lidé na Kapitol přívod vody. Saufeius chtěl chrám zapálit, neboť již umíral žízní, kdežto Glaucia a Apuleius doufali v Mariovu pomoc a vzdali se mu jako prv­ ní; potom se vzdal i Saufeius. Všichni Maria vybízeli, aby je hned dal zabít, ale on je zavřel do senátu, že s nimi bude na­ kládat podle zákona. Lidé považovali Mariova slova za vý­ mluvu, strhávali tašky ze střechy senátu a házeli je na Apu-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

leia a jeho stoupence, až jej zabili a spolu s nim kvestora, tribuna a praetora, přestože měli odznaky sve moci. 33/ V nepokojích přišlo o život i mnoho dalších občanů a druhý tribun, domnělý syn Gracchův, který toho dne na­ stoupil úřad. Již nic nevážila svoboda, demokracie, zákony, důstojnost a úřady, mezi nimi ani tribunát, který vznikl, aby se zabránilo přehmatům. Ačkoliv byl posvátný a nedotknu­ telný, tribuni napáchali i utrpěli mnoho příkoří. Po záhubě Apuleiových stoupenců zaěal senát i lid křičet, aby byl povo­ lán z vyhnanství Metellus, ale tribun lidu Publius Furius, je­ hož otec nebyl svobodný občan, nýbrž propuštěný otrok, jim odporoval a nedal se pohnout, ani když ho prosil Metellus, syn Metellův, a klesl před ním s pláčem na kolena. Tento syn potom dostal podle této prosby jméno Pius. Furius byl násle­ dujícího roku pohnán za svůj postup na soud tribunem Gaiem Canuleiem a lid ho rozsápal, aniž čekal na jeho obha­ jobu. Takto se každého roku odehrál na fóru nějaký zločin. Metellus dostal povolení k návratu a prý nestačil den, aby ho u bran uvítali ti, kdož mu vyšli vstříc. Toto tedy byla třetí ob­ čanská bouře po dvou grakchovských a způsobila Římanům

dě a přestanou žít v područí. Sotva však vyjádřil svůj návrh a neochvějně na něm trval, vyslal ho senát z tohoto důvodu jako velitele na jakési tažení. Mezitím mu vypršela doba konsulátu, načež byl zvolen tribunem. Snažil se získat za kolegu mladšího Graccha, který navrhoval podobná opatření ku prospěchu Itálie. Když byli oba usmrceni, jak jsem již vylíčil, dostali se Italikové do ještě většího varu. Nechtěli být podda­ nými, žádali rovnoprávné postavení a nesli těžce, že Flakka a Graccha potkalo takové neštěstí, když hájili jejich práva.

40

velké škody. Válka Říma se spojenci

34/ Za této situace vypukla ještě spojenecká válka mezi Ří­

mem a mnoha italskými národy. Začala nečekaně a nabyla velkých rozměrů. Strach z ní uhasil nadlouho rozbroje v Ří­

mě. Když skončila, nastaly jiné nepokoje mezi mocnějšími soupeři, ale ti už proti sobě neužívali nové zákony, ani de­ magogii, nýbrž celé armády. Spojeneckou válku jsem zařadil do tohoto díla, protože byla důsledkem nepokojů v Římě

a vedla k dalším, mnohem horším. Začala takto: Konsul Fulvius Flaccus poprvé zcela otevřeně vybízel Italiky, ať usilují o římské občanství, podílejí se na světovlá-

41

Návrhy zákonů Livia Drusa

35/ Potom slíbil také tribun lidu Livius Drusus, občan vel­ mi vznešeného původu, že na žádost Italiků opět navrhne zákon o občanství. Toužili po něm nesmírně, neboť věřili, že jen tak se stanou z poddaných pány. Livius Drusus se snažil získat pro svůj plán lid a naklonil si jej návrhy na založení řady kolonií v Itálii a na Sicílii; tyto osady byly sice schvále­ ny, ale nebyly založeny. Senátory a jezdce, kteří se tehdy mezi sebou svářili hlavně kvůli soudům, chtěl smířit záko­ nem vyhovujícím oběma stranám. Protože nemohl soudy převést do pravomoci senátu nezakrytě, snažil se obratně vyjít vstříc oběma stranám. Poněvadž senátorů bylo v dů­ sledku nepokojů stěží asi tři sta, zamýšlel k nim přibrat vol­ bou dalších tři sta z řad jezdců podle jejich zásluh; ti všichni měli napříště zasedat na soudech. K zákonu připojil doda­ tek, že se mají konat vyšetřování o korupci. Tato žaloba byla málem již neznámá, neboť zvyk brát úplatky se šířil zcela bez zábran. Livius svým plánem sledoval prospěch obou stran, ale docílil pravý opak. Senátoři nesli těžce, že jedním rázem k nim bude přibráno tolik nových členů, kteří se dostanou z jezdeckého stavu na nejvyšší společenskou úroveň. Rodilí senátoři přitom nepokládali za nepravděpodobné, že jezdci, i když se stanou senátory, budou bojovat s původními členy

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

leia a jeho stoupence, až jej zabili a spolu s nim kvestora, tribuna a praetora, přestože měli odznaky sve moci. 33/ V nepokojích přišlo o život i mnoho dalších občanů a druhý tribun, domnělý syn Gracchův, který toho dne na­ stoupil úřad. Již nic nevážila svoboda, demokracie, zákony, důstojnost a úřady, mezi nimi ani tribunát, který vznikl, aby se zabránilo přehmatům. Ačkoliv byl posvátný a nedotknu­ telný, tribuni napáchali i utrpěli mnoho příkoří. Po záhubě Apuleiových stoupenců zaěal senát i lid křičet, aby byl povo­ lán z vyhnanství Metellus, ale tribun lidu Publius Furius, je­ hož otec nebyl svobodný občan, nýbrž propuštěný otrok, jim odporoval a nedal se pohnout, ani když ho prosil Metellus, syn Metellův, a klesl před ním s pláčem na kolena. Tento syn potom dostal podle této prosby jméno Pius. Furius byl násle­ dujícího roku pohnán za svůj postup na soud tribunem Gaiem Canuleiem a lid ho rozsápal, aniž čekal na jeho obha­ jobu. Takto se každého roku odehrál na fóru nějaký zločin. Metellus dostal povolení k návratu a prý nestačil den, aby ho u bran uvítali ti, kdož mu vyšli vstříc. Toto tedy byla třetí ob­ čanská bouře po dvou grakchovských a způsobila Římanům

dě a přestanou žít v područí. Sotva však vyjádřil svůj návrh a neochvějně na něm trval, vyslal ho senát z tohoto důvodu jako velitele na jakési tažení. Mezitím mu vypršela doba konsulátu, načež byl zvolen tribunem. Snažil se získat za kolegu mladšího Graccha, který navrhoval podobná opatření ku prospěchu Itálie. Když byli oba usmrceni, jak jsem již vylíčil, dostali se Italikové do ještě většího varu. Nechtěli být podda­ nými, žádali rovnoprávné postavení a nesli těžce, že Flakka a Graccha potkalo takové neštěstí, když hájili jejich práva.

40

velké škody. Válka Říma se spojenci

34/ Za této situace vypukla ještě spojenecká válka mezi Ří­

mem a mnoha italskými národy. Začala nečekaně a nabyla velkých rozměrů. Strach z ní uhasil nadlouho rozbroje v Ří­

mě. Když skončila, nastaly jiné nepokoje mezi mocnějšími soupeři, ale ti už proti sobě neužívali nové zákony, ani de­ magogii, nýbrž celé armády. Spojeneckou válku jsem zařadil do tohoto díla, protože byla důsledkem nepokojů v Římě

a vedla k dalším, mnohem horším. Začala takto: Konsul Fulvius Flaccus poprvé zcela otevřeně vybízel Italiky, ať usilují o římské občanství, podílejí se na světovlá-

41

Návrhy zákonů Livia Drusa

35/ Potom slíbil také tribun lidu Livius Drusus, občan vel­ mi vznešeného původu, že na žádost Italiků opět navrhne zákon o občanství. Toužili po něm nesmírně, neboť věřili, že jen tak se stanou z poddaných pány. Livius Drusus se snažil získat pro svůj plán lid a naklonil si jej návrhy na založení řady kolonií v Itálii a na Sicílii; tyto osady byly sice schvále­ ny, ale nebyly založeny. Senátory a jezdce, kteří se tehdy mezi sebou svářili hlavně kvůli soudům, chtěl smířit záko­ nem vyhovujícím oběma stranám. Protože nemohl soudy převést do pravomoci senátu nezakrytě, snažil se obratně vyjít vstříc oběma stranám. Poněvadž senátorů bylo v dů­ sledku nepokojů stěží asi tři sta, zamýšlel k nim přibrat vol­ bou dalších tři sta z řad jezdců podle jejich zásluh; ti všichni měli napříště zasedat na soudech. K zákonu připojil doda­ tek, že se mají konat vyšetřování o korupci. Tato žaloba byla málem již neznámá, neboť zvyk brát úplatky se šířil zcela bez zábran. Livius svým plánem sledoval prospěch obou stran, ale docílil pravý opak. Senátoři nesli těžce, že jedním rázem k nim bude přibráno tolik nových členů, kteří se dostanou z jezdeckého stavu na nejvyšší společenskou úroveň. Rodilí senátoři přitom nepokládali za nepravděpodobné, že jezdci, i když se stanou senátory, budou bojovat s původními členy

42

APPIÁNOS

senátu ještě rozhodněji. Ale i jezdci se na návrh dívali s oba­ vou, že tímto opatřením přejdou napříště soudy z jejich pra­ vomoci pouze na senát. Toto pomyslem je hnětlo, protože ze soudů těžili a díky jim měli moc. Bylo jich mnoho, a proto se ocitli v nejistotě a navzájem si začali závidět, kdo z nich bu­ de shledán vhodnějším být jedním z tří set vybraných. Úspěch lepších působil závist mezi ostatními jezdci. Hlavně je však znepokojovalo obnovené stíhání korupce, protože se domnívali, že ji podle svých sil úplně vymýtili. 36/ A tak jezdci i senát přes své vzájemné rozmíšky shodně nenáviděli Drusa a pouze lid se radoval z návrhu na založení kolonií. Avšak Italikové, kvůli nimž především Drusus vymy­ slel tato opatření, měli ze zákona o koloniích strach. Báli se totiž, že jim bude odňata obecní římská půda, kterou obdě­ lávali,, protože nebyla rozdělena — jedni šiji zabrali násilím, druzí potají —, a že budou mít mnoho starostí i se svým ma­ jetkem. Etruskové a Umbrové sdíleli obavy s Italiky. A když je konsulové povolali do města pod záminkou, aby Drusa ža­ lovali, ve skutečnosti, aby ho zahubili, otevřeně zákon odsu­ zovali a čekali na den, kdy bude schvalován. Drusus si toho povšiml, vycházel jen zřídka a pracoval stále doma v atriu s malým osvětlením. Když jednou večer propouštěl skupinu lidí, najednou vykřikl, že je zraněn, a při těchto slovech klesl k zemi. V jeho boku našli ševcovský nožík. Události po Drusově zavraždění

37/ Takto byl zabit Drusus v době svého tribunátu. Jezdci použili jeho politického postupu jako prostředku ke křivému nařčení svých nepřátel a přiměli tribuna Quinta Vana k ná­ vrhu, aby byli pohnáni před soud občané, kteří budou pomá­ hat Italikům veřejně nebo potají k občanským právům. Dou­ fali, že brzy zapletou všechny mocné do ošklivých obžalob, budou je sami soudit, a až je odstraní, ovládnou město ještě

OBČANSKÉ VÁLKY I

43

pevněji. Protože ostatní tribunové návrh zákona zamítli, ob­ klopili je jezdci s obnaženými dýkami a vynutili si jeho schválení. Jakmile se to stalo, okamžitě se přihlásili žalobci obviňující nejvýznamnější senátory. Bestia ani neuposlechl vyzvání k soudu a šel dobrovolně do vyhnanství, aby se ne­ vydal do rukou nepřátel. Potom přišel na soud Cotta, pro­ nesl slavnostní řeč o svých politických činech, zahrnul jezd­ ce veřejně výtkami a odešel z města ještě před rozsudkem. Vítěze nad Řeckem, Mummia, jezdci lstivě zaskočili, a přes­ tože mu slíbili milost, byl poslán do vyhnanství a skončil svůj život na Délu. Začátek války se spojenci

38/ Pronásledování senátorů stále sílilo, takže lid, ztrácející jedním rázem významné a zasloužilé muže, začal projevovat nevoli. Italikové, kteří se dověděli o Drusově vraždě, a- pod jakými záminkami byli vypovězeni ostatní, se domnívali, že nelze dále snášet, aby takto trpěli politikové jednající v jejich zájmu. A protože neviděli žádnou jinou možnost, jak získat občanství, rozhodli se, že se proti Římanům vzbouří a 'pove­ dou proti nim válku. Potají tedy rozeslali posly, uzavřeli do­ hody a vyměnili si navzájem rukojmí. Římané si jejich vyjednávání dlouho nepovšimli, proto­ že v Římě se konaly soudy a docházelo k nepokojům. Jakmi­ le se však o tom dozvěděli, rozeslali do jednotlivých měst lidi, kteří znali velmi dobře tamější poměry, aby nenápadně zjistili, co se děje. Jeden ž nich uviděl mladíka vedeného ja­ ko rukojmí z Ascula do jiného města a podal zprávu praetoru Serviliovi, meškajícímu v té oblasti. Zdá se totiž, že tehdy praetoři spravovali i jednotlivé části Itálie; mnohem později tuto zásadu napodobil a obnovil římský císař Hadrianus, ale po něm se dlouho neudržela. Servilius přispěchal rázně do Ascula. Jeho obyvatelé právě slavili svátek, a poněvadž jim

42

APPIÁNOS

senátu ještě rozhodněji. Ale i jezdci se na návrh dívali s oba­ vou, že tímto opatřením přejdou napříště soudy z jejich pra­ vomoci pouze na senát. Toto pomyslem je hnětlo, protože ze soudů těžili a díky jim měli moc. Bylo jich mnoho, a proto se ocitli v nejistotě a navzájem si začali závidět, kdo z nich bu­ de shledán vhodnějším být jedním z tří set vybraných. Úspěch lepších působil závist mezi ostatními jezdci. Hlavně je však znepokojovalo obnovené stíhání korupce, protože se domnívali, že ji podle svých sil úplně vymýtili. 36/ A tak jezdci i senát přes své vzájemné rozmíšky shodně nenáviděli Drusa a pouze lid se radoval z návrhu na založení kolonií. Avšak Italikové, kvůli nimž především Drusus vymy­ slel tato opatření, měli ze zákona o koloniích strach. Báli se totiž, že jim bude odňata obecní římská půda, kterou obdě­ lávali,, protože nebyla rozdělena — jedni šiji zabrali násilím, druzí potají —, a že budou mít mnoho starostí i se svým ma­ jetkem. Etruskové a Umbrové sdíleli obavy s Italiky. A když je konsulové povolali do města pod záminkou, aby Drusa ža­ lovali, ve skutečnosti, aby ho zahubili, otevřeně zákon odsu­ zovali a čekali na den, kdy bude schvalován. Drusus si toho povšiml, vycházel jen zřídka a pracoval stále doma v atriu s malým osvětlením. Když jednou večer propouštěl skupinu lidí, najednou vykřikl, že je zraněn, a při těchto slovech klesl k zemi. V jeho boku našli ševcovský nožík. Události po Drusově zavraždění

37/ Takto byl zabit Drusus v době svého tribunátu. Jezdci použili jeho politického postupu jako prostředku ke křivému nařčení svých nepřátel a přiměli tribuna Quinta Vana k ná­ vrhu, aby byli pohnáni před soud občané, kteří budou pomá­ hat Italikům veřejně nebo potají k občanským právům. Dou­ fali, že brzy zapletou všechny mocné do ošklivých obžalob, budou je sami soudit, a až je odstraní, ovládnou město ještě

OBČANSKÉ VÁLKY I

43

pevněji. Protože ostatní tribunové návrh zákona zamítli, ob­ klopili je jezdci s obnaženými dýkami a vynutili si jeho schválení. Jakmile se to stalo, okamžitě se přihlásili žalobci obviňující nejvýznamnější senátory. Bestia ani neuposlechl vyzvání k soudu a šel dobrovolně do vyhnanství, aby se ne­ vydal do rukou nepřátel. Potom přišel na soud Cotta, pro­ nesl slavnostní řeč o svých politických činech, zahrnul jezd­ ce veřejně výtkami a odešel z města ještě před rozsudkem. Vítěze nad Řeckem, Mummia, jezdci lstivě zaskočili, a přes­ tože mu slíbili milost, byl poslán do vyhnanství a skončil svůj život na Délu. Začátek války se spojenci

38/ Pronásledování senátorů stále sílilo, takže lid, ztrácející jedním rázem významné a zasloužilé muže, začal projevovat nevoli. Italikové, kteří se dověděli o Drusově vraždě, a- pod jakými záminkami byli vypovězeni ostatní, se domnívali, že nelze dále snášet, aby takto trpěli politikové jednající v jejich zájmu. A protože neviděli žádnou jinou možnost, jak získat občanství, rozhodli se, že se proti Římanům vzbouří a 'pove­ dou proti nim válku. Potají tedy rozeslali posly, uzavřeli do­ hody a vyměnili si navzájem rukojmí. Římané si jejich vyjednávání dlouho nepovšimli, proto­ že v Římě se konaly soudy a docházelo k nepokojům. Jakmi­ le se však o tom dozvěděli, rozeslali do jednotlivých měst lidi, kteří znali velmi dobře tamější poměry, aby nenápadně zjistili, co se děje. Jeden ž nich uviděl mladíka vedeného ja­ ko rukojmí z Ascula do jiného města a podal zprávu praetoru Serviliovi, meškajícímu v té oblasti. Zdá se totiž, že tehdy praetoři spravovali i jednotlivé části Itálie; mnohem později tuto zásadu napodobil a obnovil římský císař Hadrianus, ale po něm se dlouho neudržela. Servilius přispěchal rázně do Ascula. Jeho obyvatelé právě slavili svátek, a poněvadž jim

44

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

vyhrožoval, zabili ho v domnění, že odhalil jejich plány. Spo­ lu s ním zahubili i Fonteia, jeho legáta (tak se nazývají sená­ toři, kteří provázejí správce provincie a pomáhají mu v úřed­ ních věcech). Jakmile tito dva padli, nešetřili Asculští žádné­ ho Římana ve městě, ale všechny napadli, pobili je a jejich majetek rozkradli. 39/ Sotva vzpoura propukla, poskytly Asculským pomoc všechny okolní národy: Maršové, Paelignové, Vestini, Marrucini, Frentanové, Hirpinové, Pompejští, Venusijští, Apulové, Lukánové, Samnité, národy působící Římanům těžkosti již dříve, a všechny ostatní od řeky Liris, zvané dnes tuším Litemus, až k ohybu loňského moře na souši i na moři. Když vyslali do Říma posly se stížností, že se všestranně po­ díleli na vzniku římské říše, ale nejsou za svou pomoc hodni oběanství, odpověděl jim senát ostře, že posly mohou vysílat, až projeví lítost nad tím, co se stalo, jinak ne. Italikové se tu­ díž vzdali vší naděje a připravovali se k válce. Kromě vojska chránícího jednotlivá města měli dohromady sto tisíc jezdců i pěších. Římané proti nim vypravili stejné množství svých vojáků a spojenců, kteří jim v Itálii zůstali věrni. 40/ Římanům veleli konsulové Sextus lulius Caesar a Pu­ blius Rutilius Lupus. Vytáhli do pole oba, protože šlo o vál­ ku v Itálii, zatímco jiní velitelé střežili brány a hradby Říma, jak tomu bývá při válce v zemi v nejbližším sousedství Říma. Protože ji pokládali za složitou a komplikovanou, poslali s konsuly jako jejich podvelitele nejznamenitější muže té do­ by. Rutilia doprovázel Gnaeus Pompeius, otec Pompeia Veli­ kého, Quintus Caepio, Gaius Perpenna, Gaius Marius, Vale­ rius Messala, Sexta Caesara Publius Lentulus, Caesarův bratr, Titus Didius, Licinius Crassus, Cornelius Sulla a Mar­ cellus. Byli rozděleni do jednotlivých krajů a podléhali konsulům, kdežto konsulové se pohybovali v celé oblasti. Říma­ né jim posílali stále nové posily, protože věděli, že jde o vel­ kou válku. Italikové měli jedny velitele ve městech a druhé

45

spoleěné pro společné vojsko. Jejich hlavními vojevůdci byli Titus Lafrenius, Gaius Pontilius, Marius Egnatius, Quintus Popaedius, Gaius Papius, Marcus Lamponius, Gaius Vidacilius, Herius Asinius a Vettius Scato. Vojsko si rozdělili stej­ ným dílem a postavili se proti římským velitelům; sklidili četné úspěchy i mnoho pohrom. Uvedu souhrnně nejpozo­ ruhodnější události, jak se odehrávaly na obou stranách. 41/ Vettius Scato porazil Sexta lulia, pobil dva tisíce jeho vojáků a vydal se proti Aesernii, jež byla na straně Římanů. Její velitelé Lucius Scipio a Lucius Acilius uprchli v přestro­ jení za otroky a nepřátelé po čase zdolali město hladem. Ma­ rius Egnatius dobyl zradou Venafrum a pobil dvě tamější římské kohorty. Publius Praesentaeus porazil Perpennu, který měl deset tisíc vojáků, pobil jich čtyři tisíce a většině zbylých pobral zbraně. Proto konsul Rutilius zbavil Perpen­ nu velení a jeho díl vojska přidal Gaiu Mariovi. Marcus Lam­ ponius zahubil z vojska Licinia Crassa asi osm set mužů a zbývající stíhal do města Grumenta. 42/ Gaius Papius dobyl zradou Nolu a dal vyhlásit Říma­ nům, jichž tam byly asi dva tisíce, že mohou přejít k němu a bojovat na jeho straně. Když tak učinili, zařadil je do svého vojska. Jejich velitele však zajal a dal usmrtit hladem, proto­ že na jeho návrh nepřistoupili. Papius rovněž dobyl Stabie, Minervium i římskou kolonii Salemum a přijal odtud do své­ ho vojska zajatce a otroky. Protože vypálil celé okolí Nucerie, přidala se na jeho stranu poděšená města v blízkém okolí a poskytla mu na jeho žádost asi deset tisíc pěších a tisíc jezdců. Papius s nimi oblehl Acerry. Sextus Caesar však při­ bral do svých řad deset tisíc keltských pěšáků a tisíc numidských a mauretánských jezdců i pěších a táhl proti Acerrám. Tu Papius přivedl z Venusie syna někdejšího numidského krále Jugurthy Oxynta, kterého Římané střežili ve Venusii, a ukazoval ho často v královském purpuru Numiďanůni v Caesarově vojsku. Jelikož mnozí z nich přeběhli ke svému

44

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

vyhrožoval, zabili ho v domnění, že odhalil jejich plány. Spo­ lu s ním zahubili i Fonteia, jeho legáta (tak se nazývají sená­ toři, kteří provázejí správce provincie a pomáhají mu v úřed­ ních věcech). Jakmile tito dva padli, nešetřili Asculští žádné­ ho Římana ve městě, ale všechny napadli, pobili je a jejich majetek rozkradli. 39/ Sotva vzpoura propukla, poskytly Asculským pomoc všechny okolní národy: Maršové, Paelignové, Vestini, Marrucini, Frentanové, Hirpinové, Pompejští, Venusijští, Apulové, Lukánové, Samnité, národy působící Římanům těžkosti již dříve, a všechny ostatní od řeky Liris, zvané dnes tuším Litemus, až k ohybu loňského moře na souši i na moři. Když vyslali do Říma posly se stížností, že se všestranně po­ díleli na vzniku římské říše, ale nejsou za svou pomoc hodni oběanství, odpověděl jim senát ostře, že posly mohou vysílat, až projeví lítost nad tím, co se stalo, jinak ne. Italikové se tu­ díž vzdali vší naděje a připravovali se k válce. Kromě vojska chránícího jednotlivá města měli dohromady sto tisíc jezdců i pěších. Římané proti nim vypravili stejné množství svých vojáků a spojenců, kteří jim v Itálii zůstali věrni. 40/ Římanům veleli konsulové Sextus lulius Caesar a Pu­ blius Rutilius Lupus. Vytáhli do pole oba, protože šlo o vál­ ku v Itálii, zatímco jiní velitelé střežili brány a hradby Říma, jak tomu bývá při válce v zemi v nejbližším sousedství Říma. Protože ji pokládali za složitou a komplikovanou, poslali s konsuly jako jejich podvelitele nejznamenitější muže té do­ by. Rutilia doprovázel Gnaeus Pompeius, otec Pompeia Veli­ kého, Quintus Caepio, Gaius Perpenna, Gaius Marius, Vale­ rius Messala, Sexta Caesara Publius Lentulus, Caesarův bratr, Titus Didius, Licinius Crassus, Cornelius Sulla a Mar­ cellus. Byli rozděleni do jednotlivých krajů a podléhali konsulům, kdežto konsulové se pohybovali v celé oblasti. Říma­ né jim posílali stále nové posily, protože věděli, že jde o vel­ kou válku. Italikové měli jedny velitele ve městech a druhé

45

spoleěné pro společné vojsko. Jejich hlavními vojevůdci byli Titus Lafrenius, Gaius Pontilius, Marius Egnatius, Quintus Popaedius, Gaius Papius, Marcus Lamponius, Gaius Vidacilius, Herius Asinius a Vettius Scato. Vojsko si rozdělili stej­ ným dílem a postavili se proti římským velitelům; sklidili četné úspěchy i mnoho pohrom. Uvedu souhrnně nejpozo­ ruhodnější události, jak se odehrávaly na obou stranách. 41/ Vettius Scato porazil Sexta lulia, pobil dva tisíce jeho vojáků a vydal se proti Aesernii, jež byla na straně Římanů. Její velitelé Lucius Scipio a Lucius Acilius uprchli v přestro­ jení za otroky a nepřátelé po čase zdolali město hladem. Ma­ rius Egnatius dobyl zradou Venafrum a pobil dvě tamější římské kohorty. Publius Praesentaeus porazil Perpennu, který měl deset tisíc vojáků, pobil jich čtyři tisíce a většině zbylých pobral zbraně. Proto konsul Rutilius zbavil Perpen­ nu velení a jeho díl vojska přidal Gaiu Mariovi. Marcus Lam­ ponius zahubil z vojska Licinia Crassa asi osm set mužů a zbývající stíhal do města Grumenta. 42/ Gaius Papius dobyl zradou Nolu a dal vyhlásit Říma­ nům, jichž tam byly asi dva tisíce, že mohou přejít k němu a bojovat na jeho straně. Když tak učinili, zařadil je do svého vojska. Jejich velitele však zajal a dal usmrtit hladem, proto­ že na jeho návrh nepřistoupili. Papius rovněž dobyl Stabie, Minervium i římskou kolonii Salemum a přijal odtud do své­ ho vojska zajatce a otroky. Protože vypálil celé okolí Nucerie, přidala se na jeho stranu poděšená města v blízkém okolí a poskytla mu na jeho žádost asi deset tisíc pěších a tisíc jezdců. Papius s nimi oblehl Acerry. Sextus Caesar však při­ bral do svých řad deset tisíc keltských pěšáků a tisíc numidských a mauretánských jezdců i pěších a táhl proti Acerrám. Tu Papius přivedl z Venusie syna někdejšího numidského krále Jugurthy Oxynta, kterého Římané střežili ve Venusii, a ukazoval ho často v královském purpuru Numiďanůni v Caesarově vojsku. Jelikož mnozí z nich přeběhli ke svému

46

APPIÁNOS

králi, přestal Sextus Caesar pokládat zbylé Numiďany za spo­ lehlivé a poslal je do Afriky. Když se pak Papius sebevědomě přiblížil k městu a strhl dokonce ěást jeho opevnění, vyslal Caesar druhou branou jezdce a pobil asi šest tisíc Papiových vojáků. Potom z Acerr odtáhl. K Vidaciliovi se v Apulii připojilo Canusium, Venusie a mnoho jiných měst. Některá mu však odepřela poslušnost, a proto je obléhal. Pobil v nich významné Římany, kdežto

lid s otroky přijal do svého vojska. 43/ Konsul Rutilius a Gaius Marius postavili na řece Liriš v nevelké vzdálenosti od sebe mosty pro přechod. Vettius Scato rozbil svůj tábor proti nim, blíže k mostu Mariovu, a tajně umístil v noci u Rutdiova mostu v roklinách zálohu. Na úsvitu nechal Rutilia přejít, pak ze zálohy vyrazil, pobil mnoho jeho vojáků na pevné půdě a mnoho jich svrhl do ře­ ky. Sám Rutilius byl při této srážce zasažen do hlavy a za­ krátko zemřel. Marius na druhé straně mostu si podle mrtvol unášených proudem domyslel, co se stalo, odrazil nepřátele, stojící mu v cestě, přešel řeku a dobyl Scatonův tábor hlída­ ný jen hrstkou nepřátel. Donutil Scatona přenocovat na mís­ tě, kde zvítězil, a za svítání pak musel Scato pro nedostatek zásob odtáhnout. Mrtvého Rutilia a innohé jiné osobnosti převezli do Říma, aby je pohřbili. Byl to skličující pohled na mrtvého konsula a na tolik dalších padlých. V důsledků toho trval v Římě smutek po několik dní. Senát potom rozhodl pohřbívat v budoucnu padlé vojáky na místě smrti, aby ostat­ ní občany neodstrašovala smutná podívaná od vojenské služ­ by. Sotvaže se o tom dozvěděli nepřátelé, přijali stejné roz­ hodnutí. 44/ Rutilius neměl po zbytek roku nástupce, protože Sex­ tus Caesar se nemohl pro nedostatek času odebrat na voleb­ ní shromáždění do Říma. Proto veleli Rutiliovu vojsku z pří­ kazu senátu Gaius Marius a Quintus Caepio. K Caepionovi přišel nepřátelský velitel Quintus Popaedius. Vydával se za

OBČANSKÉ VÁLKY I

47

zběha a Caepionovi dal jako rukojmí dva malé otroky v pur­ purové tóze, jako by to byly jeho děti. Na důkaz své spolehli­ vosti přinesl i pozlacené a postříbřené kusy olova. Žádal na něm, aby ho rychle následoval i s vojskem a dobyl jeho tá­ bor, poněvadž tam není ještě nový velitel. Caepio mu důvě­ řoval a táhl s ním. Jakmile se Popaedius dostal do blízkosti čekající zálohy, vyběhl na jakýsi kopec, jako by chtěl pozoro­ vat nepřátele, a dal jim znamení. Ti se hned objevili, Caepiona zabili a spolu s ním i mnoho jeho vojáků. Zbývající Caepionovo vojsko připojil senát k Mariově armádě. 45/ Když Sextus Caesar táhl s třiceti tisíci pěšáky a pěti tisí­ ci jezdci jakousi roklí obklopenou srázy, napadl ho znenadá­ ní Marius Egnatius a zatlačil zpět do rokle. Sextus Caesar byl nemocný a unikl v nosítkách k jakési řece, přes kterou byl jediný most. Tam ztratil většinu vojáků, zbývající muži přišli o zbraně a sám se stěží zachránil útěkem do Teana, kde pak podle možnosti vyzbrojil zbývající část svého vojska. Sotva , k němu spěšně dorazily další jednotky, přešel k Acerrám, které ještě obléhal Papius. Oba se položili táborem proti so­ bě, ale ani jeden se ze strachu neodvážil na druhého zaúto­ čit. 46/ Cornelius Sulla a Gaius Marius pronásledovali neúnav> ně Marsy, kteří je napadli, a zahnali je k ohradám vinic. Mar­ šové je s velkou námahou přelezli, ale Marius a Sulla nepo­ važovali za nutné pouštět se za nimi. Cornelius Sulla totiž měl tábor na druhé straně těchto vinic, a sotvaže zpozoroval, co se stalo, postavil Se proti prchajícím a rovněž on jich mnoho pobil, takže toho dne Římané zabili přes šest tisíc Marsů a ukořistili ještě více zbraní. Marsy porážka rozlítila jako dravou zvěř. Proto se znovu vyzbrojili a připravovali se k útoku; neodvážili se však zaútočit ani začít bitVu. Je to ná­ rod neobyčejně bojovný, takže Římané prý nad nimi slavili triumf jenom po této porážce. Předtím se říkalo: »Žádný tri­ umf nad Marsy, žádný bez Marsů.«

46

APPIÁNOS

králi, přestal Sextus Caesar pokládat zbylé Numiďany za spo­ lehlivé a poslal je do Afriky. Když se pak Papius sebevědomě přiblížil k městu a strhl dokonce ěást jeho opevnění, vyslal Caesar druhou branou jezdce a pobil asi šest tisíc Papiových vojáků. Potom z Acerr odtáhl. K Vidaciliovi se v Apulii připojilo Canusium, Venusie a mnoho jiných měst. Některá mu však odepřela poslušnost, a proto je obléhal. Pobil v nich významné Římany, kdežto

lid s otroky přijal do svého vojska. 43/ Konsul Rutilius a Gaius Marius postavili na řece Liriš v nevelké vzdálenosti od sebe mosty pro přechod. Vettius Scato rozbil svůj tábor proti nim, blíže k mostu Mariovu, a tajně umístil v noci u Rutdiova mostu v roklinách zálohu. Na úsvitu nechal Rutilia přejít, pak ze zálohy vyrazil, pobil mnoho jeho vojáků na pevné půdě a mnoho jich svrhl do ře­ ky. Sám Rutilius byl při této srážce zasažen do hlavy a za­ krátko zemřel. Marius na druhé straně mostu si podle mrtvol unášených proudem domyslel, co se stalo, odrazil nepřátele, stojící mu v cestě, přešel řeku a dobyl Scatonův tábor hlída­ ný jen hrstkou nepřátel. Donutil Scatona přenocovat na mís­ tě, kde zvítězil, a za svítání pak musel Scato pro nedostatek zásob odtáhnout. Mrtvého Rutilia a innohé jiné osobnosti převezli do Říma, aby je pohřbili. Byl to skličující pohled na mrtvého konsula a na tolik dalších padlých. V důsledků toho trval v Římě smutek po několik dní. Senát potom rozhodl pohřbívat v budoucnu padlé vojáky na místě smrti, aby ostat­ ní občany neodstrašovala smutná podívaná od vojenské služ­ by. Sotvaže se o tom dozvěděli nepřátelé, přijali stejné roz­ hodnutí. 44/ Rutilius neměl po zbytek roku nástupce, protože Sex­ tus Caesar se nemohl pro nedostatek času odebrat na voleb­ ní shromáždění do Říma. Proto veleli Rutiliovu vojsku z pří­ kazu senátu Gaius Marius a Quintus Caepio. K Caepionovi přišel nepřátelský velitel Quintus Popaedius. Vydával se za

OBČANSKÉ VÁLKY I

47

zběha a Caepionovi dal jako rukojmí dva malé otroky v pur­ purové tóze, jako by to byly jeho děti. Na důkaz své spolehli­ vosti přinesl i pozlacené a postříbřené kusy olova. Žádal na něm, aby ho rychle následoval i s vojskem a dobyl jeho tá­ bor, poněvadž tam není ještě nový velitel. Caepio mu důvě­ řoval a táhl s ním. Jakmile se Popaedius dostal do blízkosti čekající zálohy, vyběhl na jakýsi kopec, jako by chtěl pozoro­ vat nepřátele, a dal jim znamení. Ti se hned objevili, Caepiona zabili a spolu s ním i mnoho jeho vojáků. Zbývající Caepionovo vojsko připojil senát k Mariově armádě. 45/ Když Sextus Caesar táhl s třiceti tisíci pěšáky a pěti tisí­ ci jezdci jakousi roklí obklopenou srázy, napadl ho znenadá­ ní Marius Egnatius a zatlačil zpět do rokle. Sextus Caesar byl nemocný a unikl v nosítkách k jakési řece, přes kterou byl jediný most. Tam ztratil většinu vojáků, zbývající muži přišli o zbraně a sám se stěží zachránil útěkem do Teana, kde pak podle možnosti vyzbrojil zbývající část svého vojska. Sotva , k němu spěšně dorazily další jednotky, přešel k Acerrám, které ještě obléhal Papius. Oba se položili táborem proti so­ bě, ale ani jeden se ze strachu neodvážil na druhého zaúto­ čit. 46/ Cornelius Sulla a Gaius Marius pronásledovali neúnav> ně Marsy, kteří je napadli, a zahnali je k ohradám vinic. Mar­ šové je s velkou námahou přelezli, ale Marius a Sulla nepo­ važovali za nutné pouštět se za nimi. Cornelius Sulla totiž měl tábor na druhé straně těchto vinic, a sotvaže zpozoroval, co se stalo, postavil Se proti prchajícím a rovněž on jich mnoho pobil, takže toho dne Římané zabili přes šest tisíc Marsů a ukořistili ještě více zbraní. Marsy porážka rozlítila jako dravou zvěř. Proto se znovu vyzbrojili a připravovali se k útoku; neodvážili se však zaútočit ani začít bitVu. Je to ná­ rod neobyčejně bojovný, takže Římané prý nad nimi slavili triumf jenom po této porážce. Předtím se říkalo: »Žádný tri­ umf nad Marsy, žádný bez Marsů.«

OBČANSKÉ VÁLKY I

48

49

APPIÁNOS

47/ Vidacilius, Titus Lafrenius a Publius Vettius sjednotili své síly, porazili u hory Falerna Gnaea Pompeia a pronásle­ dovali ho do města Firma. Zatímco Vidacilius a Vettius táhli každý na jinou stranu, obléhal Lafrenius Pompeia ve Firmu. Ten hned vyzbrojoval zbylé vojáky, ale do boje se nepouštěl. Když se blížilo další vojsko, poslal Sulpicia oklikou, aby se dostal na Lafrenia z týlu, a sám proti němu postupoval čelně. V bitvě, jež se strhla, měly obě strany ztráty a Sulpicius zapálil nepřátelský tábor. Sotvaže nepřátelé oheň spatřili, prchali ve zmatku a každý na svou pěst do Ascula; Lafrenius totiž v boji padl. Pompeius dorazil k Asculu a obléhal je. 48/ Vidacilius, rodák z Ascula, dostal o město strach a spě­ chal tam s osmi kohortami. Napřed vyslal posly a poručil Asculským, aby vyrazili na obléhající, jakmile z dálky uvidí jeho příchod, tak aby nepřítel musel bojovat na dvě strany. Přestože se Asculští neodvážili učinit výpad, dostal se Vida­ cilius středem nepřátel do města s několika vojáky, jak to jen bylo možné, a vytýkal Asculským nedostatek odvahy a sebe­ důvěry. Protože ztratil naději, že město zachrání, dal zavraž­ dit všechny své nepřátele, kteří s ním měli do té doby nesho­ dy a ze zášti nedovolili lidu vykonat jeho příkazy. Potom navršil hranici v chrámu, položil na ni lehátko a uspořádal vedle hostinu s přáteli. Během pití požil jed, uložil se na le­ hátko a poručil přátelům, aby hranici zapálili. Takto tedy ze­ mřel Vidacilius, který se rozhodl zhynout dříve než jeho rodiště. Sextus Caesar, zvolený senátem po skončení úřadu prokonsulem, zaútoěil s dvaceti tisíci muži na nepřátele, když stěhovali tábor, zabil jich asi osm tisíc a mnohem větší­ mu množství odňal zbraně. Za dlouhého oblehaní Ascula ze­ mřel na nemoc a svým nástupcem v hodnosti velitele stano­ vil Gaia Baebia. 49/ To se odehrávalo v Itálii u loňského moře. Zpráva o těchto událostech zapůsobila na obyvatele na druhé straně Itálie, na Etrusky, Umbry a některé další národy sousedící

s nimi, takže i oni se chystali ke vzpouře. Senát se ulekl, aby se válka nerozšířila na území kolem Říma, kdyby se událos­ tem nechal volný průběh. Proto dal střežit moře od Cum k Římu propuštěncům, kteří byli tehdy poprvé povoláni do zbraní, protože byl nedostatek vojáků, a udělil i věrným Itali­ kům občanství. Právě to si každý z nich nejvíce přál. Římané rozeslali usnesení po Etrurii a Etruskové přijali občanské právo s radostí. Touto přízní si senát zvýšil spolehlivost spo­ lehlivých, zabezpečil si přízeň kolísajících a nadějí na podob­ né výhody zmenšil horlivost bojujících. Římané nezařadili nové občany do dosavadních třiceti pěti tribuí, aby nenabyli při hlasování převahy, protože jich bylo více než původních občanů, ale zřídili deset dalších tribuí a ty hlasovaly napo­ sled. Casto neměl jejich hlas vůbec cenu, neboť starých tři­ cet pět tribuí bylo voláno k hlasování dříve a měly nadpolo­ viční většinu. Tuto okolnost Italikové buď hned nepostřehli, nebo byli i s tím spokojeni. Později yšak pochopili stav věcí, což se stalo důvodem k novým nepokojům. 50/ Vzbouřenci u loňského moře ještě nevěděli ó novém postoji Etrusků a poslali jim jako spojeneckou pomoc pat­ náct tisíc mužů namáhavou a dlouhou cestou. Tyto vojáky napadl Gnaeus Pompeius, který již měl hodnost konsula, a zahubil jich pět tisíc. Zbytek se rozutekl domů. Polovina z nich se v neschůdné krajině a za tuhé zimy živila žaludy a zahynula. Téže zimy přišel o život Pompeiův kolega Porcius Cato v boji s Marsy. Lucius Cluentius se položil táborem sebevědomě ve vzdálenosti tří stadií u pompejských kopců. Sulla tuto drzost nesnesl a zaútočil na něj, aniž čekal, až se jeho vlastní vojáci vrátí s pící, a v boji podlehl. Na útěku však přibral vojáky, kteří opatřovali píci, a Cluentia porazil. Ten ihned přesunul tábor dále, ale když mu přišli na pomoc Galové, posunul se znovu k Sullovi. Při srážce vojsk vyběhl jeden mohutný Gal

OBČANSKÉ VÁLKY I

48

49

APPIÁNOS

47/ Vidacilius, Titus Lafrenius a Publius Vettius sjednotili své síly, porazili u hory Falerna Gnaea Pompeia a pronásle­ dovali ho do města Firma. Zatímco Vidacilius a Vettius táhli každý na jinou stranu, obléhal Lafrenius Pompeia ve Firmu. Ten hned vyzbrojoval zbylé vojáky, ale do boje se nepouštěl. Když se blížilo další vojsko, poslal Sulpicia oklikou, aby se dostal na Lafrenia z týlu, a sám proti němu postupoval čelně. V bitvě, jež se strhla, měly obě strany ztráty a Sulpicius zapálil nepřátelský tábor. Sotvaže nepřátelé oheň spatřili, prchali ve zmatku a každý na svou pěst do Ascula; Lafrenius totiž v boji padl. Pompeius dorazil k Asculu a obléhal je. 48/ Vidacilius, rodák z Ascula, dostal o město strach a spě­ chal tam s osmi kohortami. Napřed vyslal posly a poručil Asculským, aby vyrazili na obléhající, jakmile z dálky uvidí jeho příchod, tak aby nepřítel musel bojovat na dvě strany. Přestože se Asculští neodvážili učinit výpad, dostal se Vida­ cilius středem nepřátel do města s několika vojáky, jak to jen bylo možné, a vytýkal Asculským nedostatek odvahy a sebe­ důvěry. Protože ztratil naději, že město zachrání, dal zavraž­ dit všechny své nepřátele, kteří s ním měli do té doby nesho­ dy a ze zášti nedovolili lidu vykonat jeho příkazy. Potom navršil hranici v chrámu, položil na ni lehátko a uspořádal vedle hostinu s přáteli. Během pití požil jed, uložil se na le­ hátko a poručil přátelům, aby hranici zapálili. Takto tedy ze­ mřel Vidacilius, který se rozhodl zhynout dříve než jeho rodiště. Sextus Caesar, zvolený senátem po skončení úřadu prokonsulem, zaútoěil s dvaceti tisíci muži na nepřátele, když stěhovali tábor, zabil jich asi osm tisíc a mnohem větší­ mu množství odňal zbraně. Za dlouhého oblehaní Ascula ze­ mřel na nemoc a svým nástupcem v hodnosti velitele stano­ vil Gaia Baebia. 49/ To se odehrávalo v Itálii u loňského moře. Zpráva o těchto událostech zapůsobila na obyvatele na druhé straně Itálie, na Etrusky, Umbry a některé další národy sousedící

s nimi, takže i oni se chystali ke vzpouře. Senát se ulekl, aby se válka nerozšířila na území kolem Říma, kdyby se událos­ tem nechal volný průběh. Proto dal střežit moře od Cum k Římu propuštěncům, kteří byli tehdy poprvé povoláni do zbraní, protože byl nedostatek vojáků, a udělil i věrným Itali­ kům občanství. Právě to si každý z nich nejvíce přál. Římané rozeslali usnesení po Etrurii a Etruskové přijali občanské právo s radostí. Touto přízní si senát zvýšil spolehlivost spo­ lehlivých, zabezpečil si přízeň kolísajících a nadějí na podob­ né výhody zmenšil horlivost bojujících. Římané nezařadili nové občany do dosavadních třiceti pěti tribuí, aby nenabyli při hlasování převahy, protože jich bylo více než původních občanů, ale zřídili deset dalších tribuí a ty hlasovaly napo­ sled. Casto neměl jejich hlas vůbec cenu, neboť starých tři­ cet pět tribuí bylo voláno k hlasování dříve a měly nadpolo­ viční většinu. Tuto okolnost Italikové buď hned nepostřehli, nebo byli i s tím spokojeni. Později yšak pochopili stav věcí, což se stalo důvodem k novým nepokojům. 50/ Vzbouřenci u loňského moře ještě nevěděli ó novém postoji Etrusků a poslali jim jako spojeneckou pomoc pat­ náct tisíc mužů namáhavou a dlouhou cestou. Tyto vojáky napadl Gnaeus Pompeius, který již měl hodnost konsula, a zahubil jich pět tisíc. Zbytek se rozutekl domů. Polovina z nich se v neschůdné krajině a za tuhé zimy živila žaludy a zahynula. Téže zimy přišel o život Pompeiův kolega Porcius Cato v boji s Marsy. Lucius Cluentius se položil táborem sebevědomě ve vzdálenosti tří stadií u pompejských kopců. Sulla tuto drzost nesnesl a zaútočil na něj, aniž čekal, až se jeho vlastní vojáci vrátí s pící, a v boji podlehl. Na útěku však přibral vojáky, kteří opatřovali píci, a Cluentia porazil. Ten ihned přesunul tábor dále, ale když mu přišli na pomoc Galové, posunul se znovu k Sullovi. Při srážce vojsk vyběhl jeden mohutný Gal

50

APPIÁNOS

dopředu a vybídl někoho z Římanu na souboj. Jeho vyzvu přijal malý Maur, a když ho zabil, začali ostatní Galové hrů­ zou prchat. Šik se uvolnil a ani zbylí Cluentiovi vojáci už ne­ čekali, ale utíkali ve zmatku do Noly. Sulla je pronásledoval a pobil jich na třicet tisíc. Protože obyvatelé Noly jim otevře­ li pouze jednu bránu ze strachu, aby nepřátelé nevpadli do města spolu s nimi, zabil Sulla dalších asi dvacet tisíc vojáku u hradeb; spolu s nimi padl v boji i Cluentius. 51/ Sulla se pak přesunul k jinému kmeni, k Hirpinům, a položil se táborem u Aeculana. Jeho obyvatelé očekávali téhož dne pomoc Lukánů, a proto žádali Sullu o čas na roz­ myšlenou. Sulla postřehl, že jde o uskok, a povolil jim hodi­ nu. Během ní nahromadil kolem dřevěné hradby roští a po jejím uplynutí je dal zapálit. Aeculanští město ze strachu vy­ dali a Sulla je vyplenil za to, že se mu nevzdalo dobrovolně, nýbrž až na nátlak. Ostatní sousední města ušetřil a podrobil si celý kmen Hirpinů. Potom přešel k Samnitům, ne však tou cestou, kterou střežil samnitský velitel Mutilus, ale neče­ kanou oklikou. Napadl Samnity znenadání a mnoho jich po­ bil; zbytek se rozprchl na různé strany. Zraněný Mutilus uprchl s hrstkou vojáků do Aesemie a Sulla zničil jeho tá­ bor. Pak táhl proti Bovianu, kde sídlila společná rada vzbou­ řenců. Město mělo tři pevnosti. Protože jeho obyvatelé za­ měřili svou pozornost na Sullu, poslal Sulla nějaké oddíly oklikou a poručil jim, aby se zmocnily kterékoliv z pevností a daly mu znamení kouřem. Sotva začal dym stoupat, učinil Sulla čelný útok a v tuhém boji trvajícím tři hodiny město dobyl. Takové byly Sullovy úspěchy toho léta. Když se blížila zima, vrátil se do Říma, aby se ucházel o konsulat. 52/ Gnaeus Pompeius podrobil Marsy, Marruciny a Vestiny, Gaius Cosconius, další římský vojevůdce, vypálil Salapii, zmocnil se Kann a obléhal Canusium. Svedl statečný boj se Samnity, kteří tam přišli. Obě strany měly velké ztráty, až nakonec Cosconius podlehl a stáhl se do Kann. Vojska oddě­

OBČANSKĚ VÁLKY I

51

lovala řeka. Samnitský velitel Trebatius vzkázal Cošconiovi, aby buď sám překročil řeku a svedl s ním bitvu, nebo aby ustoupil a umožnil mu přechod. Cosconius se stáhl, ale zaúto­ čil na něho při přechodu řeky a získal v bitvě převahu. Když Trebatius utíkal k řece, Cosconius mu zahubil patnáct tisíc vo­ jáků; zbylí uprchli s Trebatiem do Canusia. Cosconius prošel spěšně územím Larina, Venusie a Ascula, vtrhl k Poedikulům a během dvou dní přijal kapitulaci tohoto kmene. 53/ Jeho nástupce v praetorské hodnosti Caecilius Metellus zaútočil na Apuly a zvítězil nad nimi. Přitom padl jeden ze vzbouřeneckých velitelů Popaedius; zbývající vojáci přeběhli k Metellovi. To se odehrávalo v Itálii v souvislosti se spoje­ neckou válkou. Tato válka neskončila, dokud celá Itálie mi­ mo Lukány a Samnity nedostala římské občanství. Myslím však, že i ti později získali, co chtěli. Byli přiděleni do týchž tribuí jako spojenci, kteří nabyli občanství dříve, aby nebyli smíšeni se starými občany a nezískali při hlasování převahu, poněvadž jich bylo více. Boje mezi dlužníky a věřiteli v Římě

54/ V té době vypukly v Římě také boje mezi dlužníky a vě­ řiteli půjčujícími na úrok, ačkoliv dávno vydaný zákon tako­ vé půjčky zakazoval nebo uvaloval na takového věřitele trest. Mám za to, že staří Římané stejně jako Řekové opovrhovali lichvou jako podvodem a břemenem chudých, plodícím ne­ šváry a nepřátelství. Rovněž tak Peršané pokládali půjčování na úroky za podvod. Protože však dlouhotrvající zvyk vybírá­ ní úroků potvrdil, žádali je věřitelé, jak byli zvyklí, kdežto dlužníci splácení odsouvali a vymlouvali se na válku a roz­ broje. Někteří také vyhrožovali, že budou pro lichváře žádat trest. Praetor Asellio, do jehož pravomoci takové spory spada­ ly, je nepřiměl ke smíru a dovolil, aby proti sobě vedli soud­

50

APPIÁNOS

dopředu a vybídl někoho z Římanu na souboj. Jeho vyzvu přijal malý Maur, a když ho zabil, začali ostatní Galové hrů­ zou prchat. Šik se uvolnil a ani zbylí Cluentiovi vojáci už ne­ čekali, ale utíkali ve zmatku do Noly. Sulla je pronásledoval a pobil jich na třicet tisíc. Protože obyvatelé Noly jim otevře­ li pouze jednu bránu ze strachu, aby nepřátelé nevpadli do města spolu s nimi, zabil Sulla dalších asi dvacet tisíc vojáku u hradeb; spolu s nimi padl v boji i Cluentius. 51/ Sulla se pak přesunul k jinému kmeni, k Hirpinům, a položil se táborem u Aeculana. Jeho obyvatelé očekávali téhož dne pomoc Lukánů, a proto žádali Sullu o čas na roz­ myšlenou. Sulla postřehl, že jde o uskok, a povolil jim hodi­ nu. Během ní nahromadil kolem dřevěné hradby roští a po jejím uplynutí je dal zapálit. Aeculanští město ze strachu vy­ dali a Sulla je vyplenil za to, že se mu nevzdalo dobrovolně, nýbrž až na nátlak. Ostatní sousední města ušetřil a podrobil si celý kmen Hirpinů. Potom přešel k Samnitům, ne však tou cestou, kterou střežil samnitský velitel Mutilus, ale neče­ kanou oklikou. Napadl Samnity znenadání a mnoho jich po­ bil; zbytek se rozprchl na různé strany. Zraněný Mutilus uprchl s hrstkou vojáků do Aesemie a Sulla zničil jeho tá­ bor. Pak táhl proti Bovianu, kde sídlila společná rada vzbou­ řenců. Město mělo tři pevnosti. Protože jeho obyvatelé za­ měřili svou pozornost na Sullu, poslal Sulla nějaké oddíly oklikou a poručil jim, aby se zmocnily kterékoliv z pevností a daly mu znamení kouřem. Sotva začal dym stoupat, učinil Sulla čelný útok a v tuhém boji trvajícím tři hodiny město dobyl. Takové byly Sullovy úspěchy toho léta. Když se blížila zima, vrátil se do Říma, aby se ucházel o konsulat. 52/ Gnaeus Pompeius podrobil Marsy, Marruciny a Vestiny, Gaius Cosconius, další římský vojevůdce, vypálil Salapii, zmocnil se Kann a obléhal Canusium. Svedl statečný boj se Samnity, kteří tam přišli. Obě strany měly velké ztráty, až nakonec Cosconius podlehl a stáhl se do Kann. Vojska oddě­

OBČANSKĚ VÁLKY I

51

lovala řeka. Samnitský velitel Trebatius vzkázal Cošconiovi, aby buď sám překročil řeku a svedl s ním bitvu, nebo aby ustoupil a umožnil mu přechod. Cosconius se stáhl, ale zaúto­ čil na něho při přechodu řeky a získal v bitvě převahu. Když Trebatius utíkal k řece, Cosconius mu zahubil patnáct tisíc vo­ jáků; zbylí uprchli s Trebatiem do Canusia. Cosconius prošel spěšně územím Larina, Venusie a Ascula, vtrhl k Poedikulům a během dvou dní přijal kapitulaci tohoto kmene. 53/ Jeho nástupce v praetorské hodnosti Caecilius Metellus zaútočil na Apuly a zvítězil nad nimi. Přitom padl jeden ze vzbouřeneckých velitelů Popaedius; zbývající vojáci přeběhli k Metellovi. To se odehrávalo v Itálii v souvislosti se spoje­ neckou válkou. Tato válka neskončila, dokud celá Itálie mi­ mo Lukány a Samnity nedostala římské občanství. Myslím však, že i ti později získali, co chtěli. Byli přiděleni do týchž tribuí jako spojenci, kteří nabyli občanství dříve, aby nebyli smíšeni se starými občany a nezískali při hlasování převahu, poněvadž jich bylo více. Boje mezi dlužníky a věřiteli v Římě

54/ V té době vypukly v Římě také boje mezi dlužníky a vě­ řiteli půjčujícími na úrok, ačkoliv dávno vydaný zákon tako­ vé půjčky zakazoval nebo uvaloval na takového věřitele trest. Mám za to, že staří Římané stejně jako Řekové opovrhovali lichvou jako podvodem a břemenem chudých, plodícím ne­ šváry a nepřátelství. Rovněž tak Peršané pokládali půjčování na úroky za podvod. Protože však dlouhotrvající zvyk vybírá­ ní úroků potvrdil, žádali je věřitelé, jak byli zvyklí, kdežto dlužníci splácení odsouvali a vymlouvali se na válku a roz­ broje. Někteří také vyhrožovali, že budou pro lichváře žádat trest. Praetor Asellio, do jehož pravomoci takové spory spada­ ly, je nepřiměl ke smíru a dovolil, aby proti sobě vedli soud­

52

APPIÁNOS

ní řízení, čímž přenášel rozpor mezi zákonem a zvyklostí na soudce. Věřitelé byli rozlíceni, že obnovil starý zákon, a tak­ to ho zavraždili: Jednou obětoval na fóru Castorovi a Pollukovi a lid stál kolem něho, jak tomu bývá při oběti. Vtom po něm kdosi vrhl kámen. Asellio odhodil obětní misku a běžel rychle do Vestina chrámu. Vrahové ho však předběhli, nedo­ volili mu vstoupit dovnitř a zabili ho, když pak utíkal do ja­ kési krčmy. Mnozí jeho pronásledovatelé se však domnívali, že našel útočiště u vestálek, a vtrhli do chrámu, ačkoliv tam muži neměli přístup. Tak byl zavražděn praetor Asellio při oběti v posvátném rouchu lemovaném zlatém, obvyklém při takovém úkonu, okolo druhé hodiny denní na fóru v blíz­ kosti chrámů. Senát sice vyhlásil odměnu za. svědectví o Aselliově vraždě: svobodnému občanu peníze, otrokovi svobodu a odpuštění tomu, kdo přizná účast na vraždě, avšak vypovídat se neodhodlal nikdo. Tak se lichvářům po­ dařilo všechno utajit. Boje mezi Mariem a Sullou

55/ Tyto vraždy a nepokoje se stále ještě odehrávaly mezi menšími skupinami občanů. Později si však političtí odpůrci navzájem vyrovnávali účty ve válce pomocí silných armád a předmětem jejich zápasu se stal stát. Takové rozbroje vy­ pukly z různých podnětů ihned po válce se spojenci. V předešlé knize jsem vylíčil, jak Mithridatés, král Pon­ tu a dalších národů, vtrhl do Bíthýnie, Frygie a sousední Asie. Tehdy získal konsul Sulla losem velení v Asii i v této válce s Mithridatem. Prozatím se však ještě zdržoval v Římě. Marius považoval válku za snadnou i výnosnou a zatoužil po vojenském velení. Mnoha sliby si zavázal tribuna lidu Publia Sulpicia a vzbudil naděje i u nových občanů z Itálie, kteří neměli při hlasování vliv, že je rozdělí do všech tribuí. Ne­ zmínil se ovšem o svém cíli a očekával, že mu budou ve

OBČANSKÉ VÁLKY I

53

všem po vůli. Sulpicius tedy předložil ihned příslušný návrh zákona. Kdyby byl návrh schválen, mohl Marius se Sulpiciem dosáhnout všeho, co si přáli, protože nových občanů bylo mnohem více než starých. Staří občané však jejich záměr prohlédli a postavili se rozhodně novým na odpor. Bili se klac­ ky, házeli po sobě kameny, takže konsulové se zalekli, a jakmi­ le se blížil den schválení zákona, vyhlásili, že se úřední jedná­ ní po dobu několika dní zastavuje, jako tomu bylo zvykem o svátcích. Chtěli totiž nebezpečné hlasování odsunout. 56/ Sulpicius však nečekal na konec úředního klidu, nýbrž přikázal svým stoupencům přijít na forum s ukrytými dýka­ mi, dělat, co žádá nutnost, a bude-li třeba, nešetřit ani konsulů. Sotvaže bylo všechno hotovo, podal Sulpicius stížnost, že úřední jednání bylo zastaveno protizákonně, a vyzval konsuly Cornelia Súllu a Quinta Pompeia, ať úřední klid hned odvolají, aby se mohlo hlasovat o zákonech. Nastalo pobou­ ření, při němž muži povolaní Sulpiciem vytáhli dýky a vy­ hrožovali konsulům, že je zabijí. Pompeius proto potají utekl a Sulla odešel jakoby na poradu. Mezitím sulpiciovci zabili Pompeiova syna a Sullova zetě, protože pronesl svůj názor příliš otevřeně. Sulla se pak vrátil, obnovil možnost úřední­ ho jednání a spěchal do Capuy k vojsku. Chtěl s ním přeplout z Capuy do Asie a válčit proti Mithridatovi, poněvadž dosud nezpozoroval žádné úklady proti sobě. Sotva však byl sváteční klid zrušen a Sulla odešel z města, dal Sulpicius zá­ kon odhlasovat a Marius, kvůli němuž se to všechno dělo, byl okamžitě zvolen na místo Sully velitelem ve válce s Mi­ thridatem. Sulla táhne proti Římu

57/ Jakmile se Sulla o jeho zvolení dozvěděl, rozhodl se ře­ šit spornou záležitost válkou. Svolal vojáky, kteří dychtili po válce s Mithridatem, protože slibovala kořist^ a domnívali se,

52

APPIÁNOS

ní řízení, čímž přenášel rozpor mezi zákonem a zvyklostí na soudce. Věřitelé byli rozlíceni, že obnovil starý zákon, a tak­ to ho zavraždili: Jednou obětoval na fóru Castorovi a Pollukovi a lid stál kolem něho, jak tomu bývá při oběti. Vtom po něm kdosi vrhl kámen. Asellio odhodil obětní misku a běžel rychle do Vestina chrámu. Vrahové ho však předběhli, nedo­ volili mu vstoupit dovnitř a zabili ho, když pak utíkal do ja­ kési krčmy. Mnozí jeho pronásledovatelé se však domnívali, že našel útočiště u vestálek, a vtrhli do chrámu, ačkoliv tam muži neměli přístup. Tak byl zavražděn praetor Asellio při oběti v posvátném rouchu lemovaném zlatém, obvyklém při takovém úkonu, okolo druhé hodiny denní na fóru v blíz­ kosti chrámů. Senát sice vyhlásil odměnu za. svědectví o Aselliově vraždě: svobodnému občanu peníze, otrokovi svobodu a odpuštění tomu, kdo přizná účast na vraždě, avšak vypovídat se neodhodlal nikdo. Tak se lichvářům po­ dařilo všechno utajit. Boje mezi Mariem a Sullou

55/ Tyto vraždy a nepokoje se stále ještě odehrávaly mezi menšími skupinami občanů. Později si však političtí odpůrci navzájem vyrovnávali účty ve válce pomocí silných armád a předmětem jejich zápasu se stal stát. Takové rozbroje vy­ pukly z různých podnětů ihned po válce se spojenci. V předešlé knize jsem vylíčil, jak Mithridatés, král Pon­ tu a dalších národů, vtrhl do Bíthýnie, Frygie a sousední Asie. Tehdy získal konsul Sulla losem velení v Asii i v této válce s Mithridatem. Prozatím se však ještě zdržoval v Římě. Marius považoval válku za snadnou i výnosnou a zatoužil po vojenském velení. Mnoha sliby si zavázal tribuna lidu Publia Sulpicia a vzbudil naděje i u nových občanů z Itálie, kteří neměli při hlasování vliv, že je rozdělí do všech tribuí. Ne­ zmínil se ovšem o svém cíli a očekával, že mu budou ve

OBČANSKÉ VÁLKY I

53

všem po vůli. Sulpicius tedy předložil ihned příslušný návrh zákona. Kdyby byl návrh schválen, mohl Marius se Sulpiciem dosáhnout všeho, co si přáli, protože nových občanů bylo mnohem více než starých. Staří občané však jejich záměr prohlédli a postavili se rozhodně novým na odpor. Bili se klac­ ky, házeli po sobě kameny, takže konsulové se zalekli, a jakmi­ le se blížil den schválení zákona, vyhlásili, že se úřední jedná­ ní po dobu několika dní zastavuje, jako tomu bylo zvykem o svátcích. Chtěli totiž nebezpečné hlasování odsunout. 56/ Sulpicius však nečekal na konec úředního klidu, nýbrž přikázal svým stoupencům přijít na forum s ukrytými dýka­ mi, dělat, co žádá nutnost, a bude-li třeba, nešetřit ani konsulů. Sotvaže bylo všechno hotovo, podal Sulpicius stížnost, že úřední jednání bylo zastaveno protizákonně, a vyzval konsuly Cornelia Súllu a Quinta Pompeia, ať úřední klid hned odvolají, aby se mohlo hlasovat o zákonech. Nastalo pobou­ ření, při němž muži povolaní Sulpiciem vytáhli dýky a vy­ hrožovali konsulům, že je zabijí. Pompeius proto potají utekl a Sulla odešel jakoby na poradu. Mezitím sulpiciovci zabili Pompeiova syna a Sullova zetě, protože pronesl svůj názor příliš otevřeně. Sulla se pak vrátil, obnovil možnost úřední­ ho jednání a spěchal do Capuy k vojsku. Chtěl s ním přeplout z Capuy do Asie a válčit proti Mithridatovi, poněvadž dosud nezpozoroval žádné úklady proti sobě. Sotva však byl sváteční klid zrušen a Sulla odešel z města, dal Sulpicius zá­ kon odhlasovat a Marius, kvůli němuž se to všechno dělo, byl okamžitě zvolen na místo Sully velitelem ve válce s Mi­ thridatem. Sulla táhne proti Římu

57/ Jakmile se Sulla o jeho zvolení dozvěděl, rozhodl se ře­ šit spornou záležitost válkou. Svolal vojáky, kteří dychtili po válce s Mithridatem, protože slibovala kořist^ a domnívali se,

54

APPIÁNOS

že Marius je zamění jinými. Sulla promluvil o Sulpiciově a Mariově zlovůli vůěi sve osobě, a třebaže se nevyslovoval otevřeně a neodvažoval se zmínit o občanské válce, vybízel je, af jsou připraveni plnit jeho příkazy. Vojáci jeho záměr pochopili a v obavě, že přijdou o válečné tažení, vyjádřili sa­ mi plány svého velitele a pobídli ho, aby se nebal vyrazit s nimi proti Římu. Sulla pak s radostí ihned vytáhl se šesti legiemi. Velitelé vojska s výjimkou jednoho kvéstora však od něho utekli do Říma, protože nechtěli vést vojsko proti vlasti. Poslové vyslaní senátem se se Sullou setkali na cestě a tázali se ho, proě jde proti vlasti se zbraněmi. Sulla odpo­ věděl, že ji chce vysvobodit z tyranie. Tutéž odpověď dal podruhé a potřetí dalším poslům, jakmile se k němu dosta­ vili, a dodal, mají-li zájem, aby se senát a Marius se Sulpiciem s ním sešli na Martově poli, že učiní, na čem se po poradě dohodnou. Když se bhzil k městu, přisel mu v ústrety jeho kolega Pompeius, pochválil jeho postup a nabídl mu všestrannou spolupráci. Zatím Marius a Sulpicius potřebovali nějaký čas na přípravu a vyslali další po­ sly, jako by i je vypravil senát. Žádali po Sullovi, af neroz­ biji tábor blíže než čtyřicet stadii od Říma, dokud se sami neporadí o dané situaci. Sulla a Pompeius však záměr pro­ hlédli a slíbili, že tak učiní; vzápětí se nicméně vydali za odcházejícími posly. 58/ Sulla dobyl s jednou legií bránu na Eskvilínu a přilehlé hradby, Pompeius s druhou legií Collinskou bránu; třetí le­ gie táhla proti dřevěnému mostu a čtvrtá čekala na střídání před hradbami. Se zbylými vojáky vstoupil Sulla do města ja­ ko skutečný nepřítel, aniž to zastíral. Proto na něj obyvatelé bydlící v okolí v sebeobraně házeli různé předměty, dokud nepohrozil, že domy zapálí. Teprve pak přestali. Marius a Sulpicius, doprovázeni vojáky, ktere stačili vyzbrojit, se střetli se Sullou u Eskvilínské brány. Nastal boj nepřátel s nepřáteli. Poprvé nešlo v Římě o nepokoje, nýbrž o otevře­

OBČANSKÉ VÁLKY 1

55

né střetnutí, při němž nechyběl zvuk polnic a prapory jako v opravdové bitvě. K takovým neblahým koncům vedly ob­ čanské nepokoje, jimž byl dán volný průběh. Když začali Sullovi vojáci kolísat, chopil se Sulla prapo­ ru a šel vstříc nebezpečí. Vojáci ihned přestali utíkat jednak z úcty k veliteli, jednak ze studu, že ztratí svou čest, a násle­ dovali ho. Potom povolal Sulla čerstvé síly z tábora a další jednotky poslal oklikou Suburskou cestou, aby obchvatem vpadly nepřátelům do týlu. Mariovci bojovali proti nastupují­ cím svěžím mužům chabě, a protože dostali strach, že budou obklíčeni vojáky, kteří šli oklikou, svolali občany stále ještě bojující z jednotlivých domů a vyhlásili svobodu pro otroky, pokud se s nimi účastní boje. Nikdo se však k nim nepřidá­ val, a proto všechno vzdali, utíkali z města a s nimi i urození jednotlivci, pokud jim pomáhali. 59/ Sulla táhl ke Svaté cestě a potrestal na místě před oči­ ma všech ty vojáky, kteří příležitostně loupili. Potom postavil v určité vzdálenosti po městě stráže a v noci je spolu s Pompeiem všechny objížděli, aby se ustrašení občané ani vítězo­ vé nedopustili nějakého násilí. Na úsvitu svolali lid do shro­ máždění. Projevovali lítost nad tím, že stát byl dlouho vydán napospas demagogům, a zdůrazňovali, že je k tak tvrdému postupu dohnala nutnost. Navrhovali, aby nebylo předlože­ no lidu ke schválení nic, co by napřed neprojednal senát, jak znělo staré, ale dlouho opomíjené usnesení. Hlasovat se při­ tom nemělo po tribuích, nýbrž po centuriích podle ustano­ vení krále Tullia. Domnívali se totiž, že tato dvě opatření zabrání tomu, aby nějaký zákon byl navržen lidu dříve než senátu a aby chudí a opovážliví dávali svým hlasováním pod­ nět k dalším rozbrojům, místo aby platila opatření bohatých a rozvážných. Dále zrušili mnoho jiných výsad tribunské moci, poněvadž si osobovala zcela mimořádná práva, a vy­ brali si z nobility najednou tři sta nových členů senátu; ten byl tehdy málo početný a nepožíval z toho důvodu vážnosti.

54

APPIÁNOS

že Marius je zamění jinými. Sulla promluvil o Sulpiciově a Mariově zlovůli vůěi sve osobě, a třebaže se nevyslovoval otevřeně a neodvažoval se zmínit o občanské válce, vybízel je, af jsou připraveni plnit jeho příkazy. Vojáci jeho záměr pochopili a v obavě, že přijdou o válečné tažení, vyjádřili sa­ mi plány svého velitele a pobídli ho, aby se nebal vyrazit s nimi proti Římu. Sulla pak s radostí ihned vytáhl se šesti legiemi. Velitelé vojska s výjimkou jednoho kvéstora však od něho utekli do Říma, protože nechtěli vést vojsko proti vlasti. Poslové vyslaní senátem se se Sullou setkali na cestě a tázali se ho, proě jde proti vlasti se zbraněmi. Sulla odpo­ věděl, že ji chce vysvobodit z tyranie. Tutéž odpověď dal podruhé a potřetí dalším poslům, jakmile se k němu dosta­ vili, a dodal, mají-li zájem, aby se senát a Marius se Sulpiciem s ním sešli na Martově poli, že učiní, na čem se po poradě dohodnou. Když se bhzil k městu, přisel mu v ústrety jeho kolega Pompeius, pochválil jeho postup a nabídl mu všestrannou spolupráci. Zatím Marius a Sulpicius potřebovali nějaký čas na přípravu a vyslali další po­ sly, jako by i je vypravil senát. Žádali po Sullovi, af neroz­ biji tábor blíže než čtyřicet stadii od Říma, dokud se sami neporadí o dané situaci. Sulla a Pompeius však záměr pro­ hlédli a slíbili, že tak učiní; vzápětí se nicméně vydali za odcházejícími posly. 58/ Sulla dobyl s jednou legií bránu na Eskvilínu a přilehlé hradby, Pompeius s druhou legií Collinskou bránu; třetí le­ gie táhla proti dřevěnému mostu a čtvrtá čekala na střídání před hradbami. Se zbylými vojáky vstoupil Sulla do města ja­ ko skutečný nepřítel, aniž to zastíral. Proto na něj obyvatelé bydlící v okolí v sebeobraně házeli různé předměty, dokud nepohrozil, že domy zapálí. Teprve pak přestali. Marius a Sulpicius, doprovázeni vojáky, ktere stačili vyzbrojit, se střetli se Sullou u Eskvilínské brány. Nastal boj nepřátel s nepřáteli. Poprvé nešlo v Římě o nepokoje, nýbrž o otevře­

OBČANSKÉ VÁLKY 1

55

né střetnutí, při němž nechyběl zvuk polnic a prapory jako v opravdové bitvě. K takovým neblahým koncům vedly ob­ čanské nepokoje, jimž byl dán volný průběh. Když začali Sullovi vojáci kolísat, chopil se Sulla prapo­ ru a šel vstříc nebezpečí. Vojáci ihned přestali utíkat jednak z úcty k veliteli, jednak ze studu, že ztratí svou čest, a násle­ dovali ho. Potom povolal Sulla čerstvé síly z tábora a další jednotky poslal oklikou Suburskou cestou, aby obchvatem vpadly nepřátelům do týlu. Mariovci bojovali proti nastupují­ cím svěžím mužům chabě, a protože dostali strach, že budou obklíčeni vojáky, kteří šli oklikou, svolali občany stále ještě bojující z jednotlivých domů a vyhlásili svobodu pro otroky, pokud se s nimi účastní boje. Nikdo se však k nim nepřidá­ val, a proto všechno vzdali, utíkali z města a s nimi i urození jednotlivci, pokud jim pomáhali. 59/ Sulla táhl ke Svaté cestě a potrestal na místě před oči­ ma všech ty vojáky, kteří příležitostně loupili. Potom postavil v určité vzdálenosti po městě stráže a v noci je spolu s Pompeiem všechny objížděli, aby se ustrašení občané ani vítězo­ vé nedopustili nějakého násilí. Na úsvitu svolali lid do shro­ máždění. Projevovali lítost nad tím, že stát byl dlouho vydán napospas demagogům, a zdůrazňovali, že je k tak tvrdému postupu dohnala nutnost. Navrhovali, aby nebylo předlože­ no lidu ke schválení nic, co by napřed neprojednal senát, jak znělo staré, ale dlouho opomíjené usnesení. Hlasovat se při­ tom nemělo po tribuích, nýbrž po centuriích podle ustano­ vení krále Tullia. Domnívali se totiž, že tato dvě opatření zabrání tomu, aby nějaký zákon byl navržen lidu dříve než senátu a aby chudí a opovážliví dávali svým hlasováním pod­ nět k dalším rozbrojům, místo aby platila opatření bohatých a rozvážných. Dále zrušili mnoho jiných výsad tribunské moci, poněvadž si osobovala zcela mimořádná práva, a vy­ brali si z nobility najednou tři sta nových členů senátu; ten byl tehdy málo početný a nepožíval z toho důvodu vážnosti.

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

Odvolali také všechny Sulpiciovy návrhy schválené poté, co byl zrušen zákaz veřejného jednání. 60/ Takto se nepokoje stupňovaly od svárů a řevnivosti až k vraždám a od vražd k otevřeným válkám. Tehdy poprvé vtrhlo občanské vojsko do své vlastní země jako do nepřátel­ ské ciziny. Od té doby se třenice rozhodovaly vojensky, ne­ ustávaly vpády do Říma, bitvy před hradbami a podobné vojenské akce, protože násilníci se nedali zadržet ohledem na zákony, stát či vlast. Sulpicius, stále ještě tribun lidu, Ma­ rius, konsul pošesté, Mariův syn, Publius Cethegus, lunius Brutus, Gnaeus a Quintus Graniové, Publius Albinovanus, Marcus Laetorius a asi dvanáct jiných, kteří uprchli spolu s nimi z Říma, byli prohlášeni za nepřátele Římanů, protože vyvolali rozbroje, bojovali proti konsulům a pobízeli otroky ke vzpouře tím, že jim nabídli svobodu. Kdokoliv je potkal, mohl je beztrestně zabít nebo přivést před konsuly a jejich majetek byl zabaven. Slídilové se po nich pídili a Sulpicia, který jiní padl do rukou, zabili.

Marius ve vyhnanství

se mu prý totiž do záhybu tógy sedm orlích mláďat a věštci vyložili znamení tak, že Marius bude sedmkrát zastávat nejvyšší úřad. 62/ Úředníci z Minturn pamětlivi věštby a v domnění, že Galovi vnukl bázeň bůh, poslali Maria okamžitě z města pryč, ať si hledá záchranu, kde může. Marius věděl, že Sulla po něm pátrá a že ho pronásledují jeho jezdci. Spěchal tedy po neschůdných cestách k moři a přikryt listím odpočíval v chatrči, na niž narazil. Vtom uslyšel hluk a zahrabal se hlouběji do listí; když se zaposlouchal pozorněji, vyběhl, skočil do loďky, odstrčil starého rybáře, přesekl lano, natáhl plachtu, a přestože byla bouře, svěřil svůj život osudu. Vlny ho zahnaly na nějaký ostrov. Zde se dostal na loď svých přá­ tel plující kolem a přepravil se do Afriky. Správce provincie Sextilius mu však jako nepříteli nedovolil do Afriky vstoupit. Přečkal tedy zimu na moři v malé vzdálenosti od provincie u numidských hranic. Jakmile se rozneslo, že se tam zdržu­ je, připluli k němu jeho přívrženci Cethegus, Granius, Albi­ novanus, Laetorius spolu s dalšími, a také jeho syn. Ti utekli z Říma k numidskému králi Hiempsalovi, ale dostali strach,

61/ Marius však před nimi uprchl do Minturn zcela sám bez doprovodu a otroků. Zatímco odpočíval v jakémsi ponu­ rém domě, dostali úředníci toho města strach z vyhlášky li­ du, ale zdráhali se zabít šestinásobného proslulého a úspěš­ ného konsula. Proto vyslali tamějšího Gala, aby ho zahubil mečem. Jak se však Gal blížil potmě k Mariovu loži, ulekl prý se, protože se mu zdálo, že z Mariových očí vychází ohnivá záře a šlehá plamen. Vtom vstal Marius z luzka a hla­ sitě zakřičel: »Ty se opovažuješ zabít Gaia Maria?« Gal vyra­ zil prudce dveřmi ven jako šílený a křičel: »Nemohu ho zabít!« Na úředníky, kteří se i předtím rozhodovali váhavě, padla bázeň, neboť se rozpomněli, že Mariovi jakožto chlapci předpověděly věštby sedm konsulátů. Když byl malý, slétlo

že je vydá Sullovi, a proto odtamtud uprchli. Obírali se však plánem ovládnout vlast mocí podle Sullova vzoru. Protože neměli vojsko, čekali jen na vhodnou příležitost. 63/ Zatím se Sulla, který první dobyl Řím zbraněmi a mohl se snad už tehdy stát neomezeným vládcem, vzdal o své vůli této možnosti, odeslal vojsko do Capuy a úřadoval opět jako konsul. Přívrženci vyhnanců, hlavně boháči a mnoho zá­ možných žen, se vzpamatovali ze strachu před násilím a sna­ žili se připravit návrat těchto mužů. Na svůj plán vynaložili veškerou horlivost i peníze a osnovali úklady i konsulům, protože se domnívali, že jsou-li naživu přívrženci jedné stra­ ny, není cesta zpět pro stoupence druhé. I když Sulla přestal být konsulem, zůstalo mu vojsko vypravené do války s Mithridatem a to mu zaručovalo jeho bezpečnost. Druhému kon-

56

57

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

Odvolali také všechny Sulpiciovy návrhy schválené poté, co byl zrušen zákaz veřejného jednání. 60/ Takto se nepokoje stupňovaly od svárů a řevnivosti až k vraždám a od vražd k otevřeným válkám. Tehdy poprvé vtrhlo občanské vojsko do své vlastní země jako do nepřátel­ ské ciziny. Od té doby se třenice rozhodovaly vojensky, ne­ ustávaly vpády do Říma, bitvy před hradbami a podobné vojenské akce, protože násilníci se nedali zadržet ohledem na zákony, stát či vlast. Sulpicius, stále ještě tribun lidu, Ma­ rius, konsul pošesté, Mariův syn, Publius Cethegus, lunius Brutus, Gnaeus a Quintus Graniové, Publius Albinovanus, Marcus Laetorius a asi dvanáct jiných, kteří uprchli spolu s nimi z Říma, byli prohlášeni za nepřátele Římanů, protože vyvolali rozbroje, bojovali proti konsulům a pobízeli otroky ke vzpouře tím, že jim nabídli svobodu. Kdokoliv je potkal, mohl je beztrestně zabít nebo přivést před konsuly a jejich majetek byl zabaven. Slídilové se po nich pídili a Sulpicia, který jiní padl do rukou, zabili.

Marius ve vyhnanství

se mu prý totiž do záhybu tógy sedm orlích mláďat a věštci vyložili znamení tak, že Marius bude sedmkrát zastávat nejvyšší úřad. 62/ Úředníci z Minturn pamětlivi věštby a v domnění, že Galovi vnukl bázeň bůh, poslali Maria okamžitě z města pryč, ať si hledá záchranu, kde může. Marius věděl, že Sulla po něm pátrá a že ho pronásledují jeho jezdci. Spěchal tedy po neschůdných cestách k moři a přikryt listím odpočíval v chatrči, na niž narazil. Vtom uslyšel hluk a zahrabal se hlouběji do listí; když se zaposlouchal pozorněji, vyběhl, skočil do loďky, odstrčil starého rybáře, přesekl lano, natáhl plachtu, a přestože byla bouře, svěřil svůj život osudu. Vlny ho zahnaly na nějaký ostrov. Zde se dostal na loď svých přá­ tel plující kolem a přepravil se do Afriky. Správce provincie Sextilius mu však jako nepříteli nedovolil do Afriky vstoupit. Přečkal tedy zimu na moři v malé vzdálenosti od provincie u numidských hranic. Jakmile se rozneslo, že se tam zdržu­ je, připluli k němu jeho přívrženci Cethegus, Granius, Albi­ novanus, Laetorius spolu s dalšími, a také jeho syn. Ti utekli z Říma k numidskému králi Hiempsalovi, ale dostali strach,

61/ Marius však před nimi uprchl do Minturn zcela sám bez doprovodu a otroků. Zatímco odpočíval v jakémsi ponu­ rém domě, dostali úředníci toho města strach z vyhlášky li­ du, ale zdráhali se zabít šestinásobného proslulého a úspěš­ ného konsula. Proto vyslali tamějšího Gala, aby ho zahubil mečem. Jak se však Gal blížil potmě k Mariovu loži, ulekl prý se, protože se mu zdálo, že z Mariových očí vychází ohnivá záře a šlehá plamen. Vtom vstal Marius z luzka a hla­ sitě zakřičel: »Ty se opovažuješ zabít Gaia Maria?« Gal vyra­ zil prudce dveřmi ven jako šílený a křičel: »Nemohu ho zabít!« Na úředníky, kteří se i předtím rozhodovali váhavě, padla bázeň, neboť se rozpomněli, že Mariovi jakožto chlapci předpověděly věštby sedm konsulátů. Když byl malý, slétlo

že je vydá Sullovi, a proto odtamtud uprchli. Obírali se však plánem ovládnout vlast mocí podle Sullova vzoru. Protože neměli vojsko, čekali jen na vhodnou příležitost. 63/ Zatím se Sulla, který první dobyl Řím zbraněmi a mohl se snad už tehdy stát neomezeným vládcem, vzdal o své vůli této možnosti, odeslal vojsko do Capuy a úřadoval opět jako konsul. Přívrženci vyhnanců, hlavně boháči a mnoho zá­ možných žen, se vzpamatovali ze strachu před násilím a sna­ žili se připravit návrat těchto mužů. Na svůj plán vynaložili veškerou horlivost i peníze a osnovali úklady i konsulům, protože se domnívali, že jsou-li naživu přívrženci jedné stra­ ny, není cesta zpět pro stoupence druhé. I když Sulla přestal být konsulem, zůstalo mu vojsko vypravené do války s Mithridatem a to mu zaručovalo jeho bezpečnost. Druhému kon-

56

57

58

APPIÁNOS

sulovi, Quintu Pompeiovi, udělil lid ze soucitu s jeho ohro­ ženým postavením správu Itálie a velení nad dalším tamějším vojskem, jemuž stál tehdy v čele Gnaeus Pompeius. Sot­ važe se však o tomto rozhodnutí Gnaeus dozvěděl, byl po­ bouřen, ale Quinta po jeho příchodu do tábora přijal. Když příštího dne Quintus něco zařizoval, stáhl se Gnaeus na chvíli do pozadí jako řadový občan. Vtom se shlukli vojáci kolem konsula a předstírali, že chtějí, aby je přijal. Pak ho ale obklíčili a zavraždili. Gnaeus se postavil do cesty ostat­ ním, kteří se dali na útěk, a vyjádřil své rozhořčení, že konsul byl zabit protizákonně. Přestože dával najevo pobouření, ujal se opět ihned velení. Mariův návrat

64/ Jakmile se zpráva o Pompeiově smrti donesla do města, dostal Sulla strach o svou bezpečnost a obklopoval se stále — i v noci — svými přáteli. V Římě se dlouho nezdržel a vy­ razil k vojsku do Capuy a odtud do Asie. Přátelé vyhnanců se spoléhali na Cinnu, konsula po Sullovi, a podněcovali no­ vé občany, af usilují podle Mariova návrhu o začlenění do všech tribuí, aby jejich hlasy nebyly bezcenné, když volí až na konec. Tento krok byl předehrou k návratu Maria a jeho druhů. Ačkoliv občané, kteří měli staré občanství, se stavěli prudce proti návrhu, podporoval Cinna nové občany a prý za to dostal tři sta talentů. Druhý konsul Octavius napomá­ hal starým. Cinnovi přívrženci však obsadili s ukrytými dý­ kami forum a křičeli, že chtějí být zařazeni do všech tribuí. Lepší část lidu stála při Octaviovi a byla rovněž vyzbrojena dýkami. Octaviovi, který byl zatím doma a čekal na zprávu, oznámili, že většina tribunů lidu návrh zamítla, ale že noví občané povykují a už vytahují dýky na ulici proti tribunům vetujícím na řečništi. Sotvaže se to Octavius dověděl, vydal

OBČANSKÉ VÁLKY I

59

se v silném doprovodu po Svaté cestě, vpadl na forum jako příval, razil si cestu davem a rozehnal jej. Nahnal mu sice strach, ale Cinnovi se vyhnul a sám se odebral do chrámu Castora a Polluka. Jeho průvodci však bez rozkazu napadli nové občany, mnoho jich zabili a jiné, kteří utíkali, pronásle­ dovali až k městským branám. 65/ Cinna se opíral o množství nových občanů a vsadil vše na násilí, ale viděl, že vzdor jeho očekávání zvítězila menší hrstka svou odvahou. Pobíhal proto městem, svolával otroky a sliboval jim svobodu. Protože se k němu nikdo nepřidával, odešel narychlo do blízkých měst, která nedávno dostala římské občanství, do Tiburu, Praeneste a dalších až k Nole. Tam vyzýval všechny ke vzpouře a sbíral peníze na válku. Zatímco se Cinna připravoval uskutečnit své záměry, připoji­ li se k němu stejně smýšlející senátoři Gaius Milonius, Quin­ tus Sertorius a druhý Gaius Marius. Senát se však usnesl, že Cinna již není konsulem ani občanem, protože vyhlásil svobodu pro otroky a v nebezpeč­ né situaci opustil město, ačkoliv zastával konsulát. Místo ně­ ho zvolil konsulem Lucia Merulu, Jovova kněze. Ten se nyní nazývá flamen a nosí stále špičatý klobouk, kdežto ostatní kněží jej mají pouze při obřadech. Cinna se potom odebral do Capuy, kde bylo ještě jiné římské vojsko, a získal na svou stranu tamější velitele a senátory. Přišel na shromáždění sice jako konsul, ale složil tam svazky prutů a jako prostý občan promluvil se slzami v očích: »Vy jste mi, občané, svěřili ten­ to úřad, neboť pro mne hlasoval lid, ale senát mi jej bez va­ šeho souhlasu odňal. Takový je můj osobní úděl uprostřed všeobecných starostí, v nichž mně jde jen o vás. Proč se sta­ ráme o pravomoc tribuí při volbách, k čemu vás vůbec potře­ bujeme, jaký bude váš vliv ve shromáždění lidu, při hlasová­ ní, při volbách konsulů, nezajistíte-li pro sebe, co dáváte jiným, a dovohte-li, aby vám bylo odňato, co jste sami schvá­ lili.«

58

APPIÁNOS

sulovi, Quintu Pompeiovi, udělil lid ze soucitu s jeho ohro­ ženým postavením správu Itálie a velení nad dalším tamějším vojskem, jemuž stál tehdy v čele Gnaeus Pompeius. Sot­ važe se však o tomto rozhodnutí Gnaeus dozvěděl, byl po­ bouřen, ale Quinta po jeho příchodu do tábora přijal. Když příštího dne Quintus něco zařizoval, stáhl se Gnaeus na chvíli do pozadí jako řadový občan. Vtom se shlukli vojáci kolem konsula a předstírali, že chtějí, aby je přijal. Pak ho ale obklíčili a zavraždili. Gnaeus se postavil do cesty ostat­ ním, kteří se dali na útěk, a vyjádřil své rozhořčení, že konsul byl zabit protizákonně. Přestože dával najevo pobouření, ujal se opět ihned velení. Mariův návrat

64/ Jakmile se zpráva o Pompeiově smrti donesla do města, dostal Sulla strach o svou bezpečnost a obklopoval se stále — i v noci — svými přáteli. V Římě se dlouho nezdržel a vy­ razil k vojsku do Capuy a odtud do Asie. Přátelé vyhnanců se spoléhali na Cinnu, konsula po Sullovi, a podněcovali no­ vé občany, af usilují podle Mariova návrhu o začlenění do všech tribuí, aby jejich hlasy nebyly bezcenné, když volí až na konec. Tento krok byl předehrou k návratu Maria a jeho druhů. Ačkoliv občané, kteří měli staré občanství, se stavěli prudce proti návrhu, podporoval Cinna nové občany a prý za to dostal tři sta talentů. Druhý konsul Octavius napomá­ hal starým. Cinnovi přívrženci však obsadili s ukrytými dý­ kami forum a křičeli, že chtějí být zařazeni do všech tribuí. Lepší část lidu stála při Octaviovi a byla rovněž vyzbrojena dýkami. Octaviovi, který byl zatím doma a čekal na zprávu, oznámili, že většina tribunů lidu návrh zamítla, ale že noví občané povykují a už vytahují dýky na ulici proti tribunům vetujícím na řečništi. Sotvaže se to Octavius dověděl, vydal

OBČANSKÉ VÁLKY I

59

se v silném doprovodu po Svaté cestě, vpadl na forum jako příval, razil si cestu davem a rozehnal jej. Nahnal mu sice strach, ale Cinnovi se vyhnul a sám se odebral do chrámu Castora a Polluka. Jeho průvodci však bez rozkazu napadli nové občany, mnoho jich zabili a jiné, kteří utíkali, pronásle­ dovali až k městským branám. 65/ Cinna se opíral o množství nových občanů a vsadil vše na násilí, ale viděl, že vzdor jeho očekávání zvítězila menší hrstka svou odvahou. Pobíhal proto městem, svolával otroky a sliboval jim svobodu. Protože se k němu nikdo nepřidával, odešel narychlo do blízkých měst, která nedávno dostala římské občanství, do Tiburu, Praeneste a dalších až k Nole. Tam vyzýval všechny ke vzpouře a sbíral peníze na válku. Zatímco se Cinna připravoval uskutečnit své záměry, připoji­ li se k němu stejně smýšlející senátoři Gaius Milonius, Quin­ tus Sertorius a druhý Gaius Marius. Senát se však usnesl, že Cinna již není konsulem ani občanem, protože vyhlásil svobodu pro otroky a v nebezpeč­ né situaci opustil město, ačkoliv zastával konsulát. Místo ně­ ho zvolil konsulem Lucia Merulu, Jovova kněze. Ten se nyní nazývá flamen a nosí stále špičatý klobouk, kdežto ostatní kněží jej mají pouze při obřadech. Cinna se potom odebral do Capuy, kde bylo ještě jiné římské vojsko, a získal na svou stranu tamější velitele a senátory. Přišel na shromáždění sice jako konsul, ale složil tam svazky prutů a jako prostý občan promluvil se slzami v očích: »Vy jste mi, občané, svěřili ten­ to úřad, neboť pro mne hlasoval lid, ale senát mi jej bez va­ šeho souhlasu odňal. Takový je můj osobní úděl uprostřed všeobecných starostí, v nichž mně jde jen o vás. Proč se sta­ ráme o pravomoc tribuí při volbách, k čemu vás vůbec potře­ bujeme, jaký bude váš vliv ve shromáždění lidu, při hlasová­ ní, při volbách konsulů, nezajistíte-li pro sebe, co dáváte jiným, a dovohte-li, aby vám bylo odňato, co jste sami schvá­ lili.«

60

APPIÁNOS

66/ Těmito řečmi se je snažil pobouřit a vyvolat u nich nad sebou lítost. Potom si roztrhl šat, seskočil z tribuny mezi ně a ležel dlouho na zemi, až se nad ním slitovali; postavili ho na nohy a opět ho usadili na křeslo, zvedli svazky prutů a vy­ bídli jej, ať nezoufá, vždyť je konsul, a ať je vede, kam je tře­ ba. Velitelé ihned využili vhodné příležitosti, složili Cinnovi vojenskou přísahu a každý z nich zavázal přísahou své podří­ zené. Jakmile si Cinna takto zajistil jejich věrnost, spěchal do spojeneckých měst a také je pobuřoval. Hlavně kvůli nim, jak pravil, ho potkalo neštěstí; a tam mu poskytli jak peníze, tak vojsko. Na jeho stranu se přidali i další občané, mezi ni­ mi i vlivní činitelé z Říma, poněvadž byli nespokojeni s pev­ nou vládou. Zatímco Cinna podnikal tyto akce, konsulové Octavius a Merula opevňovali Řím příkopy, opravovali hradby a stavě­ li na ně válečné stroje. Pro vojsko poslali do měst, která jim ještě zachovávala věrnost, i do sousední Galie a žádali Gnaea Pompeia, prokonsula a velitele vojska u loňského mo­

ře, ať rychle přispěchá na pomoc vlasti. 67/ Pompeius přišel a položil se táborem u Collinské brány. Cinna proti němu vytáhl a utábořil se naproti. Jakmile se o tom dověděl Gaius Marius, vyplul do Etrurie se spoluvyhnanci a otroky, kteří k němu přišli z Říma, dohromady asi s pěti sty muži. Šel od města k městu špinavý a dlouhovlasý a na první pohled budil soucit. Vyzdvihoval své bitvy a vítěz­ ství nad Kimbry i šest konsulátů, sliboval obyvatelům jednot­ livých měst pomoc ve volebních záležitostech, na nichž jim velmi záleželo, a protože vzbuzoval důvěru, shromáždil šest tisíc Etrusků, s nimiž přišel za Činnou, který ho ochotně při­ jal v dané situaci jako společníka. Jakmile se spojili, položili se táborem u řeky Tiberu a rozdělili armádu do tří částí: Cin­ na s Carbonem stáli proti městu, Sertorius nad ním a Marius u mořského pobřeží. Sertorius a Marius vystavěli mosty a usadili se na obou stranách řeky, aby znemožnili městu zá­

OBČANSKÉ VÁLKY I

61

sobování. Marius dobyl a vyplenil Ostii, zatímco Cinna vyslal vojáky proti Ariminu a město obsadil, aby tudy nemohlo pro­ jít do Říma z podrobené Galie žádné vojsko. 68/ Konsulové dostali strach, a protože potřebovali další vojsko a nemohli povolat Sullu, který se již přepravil do Asie, rozkázali Caeciliovi Metellovi, bojujícíinu v poslední fá­ zi spojenecké války se Samnity, aby uzavřel přijatelný mír a přispěl na pomoc obklíčenému Římu. Poněvadž Metellus nechtěl na požadavky Samnitů přistoupit, uzavřel s nimi mír Marius, který dobře rozuměl Metellovým průtahům, a přijal všechny jejich podmínky. A tak na jeho straně bojovali i Samnité. Marius se obrátil na vojenského tribuna Appia Claudia střežícího římské hradby na pahorku Janikulu, při­ pomněl mu dobrodiní, jež mu sám kdysi prokázal, a ten mu na úsvitu otevřel bránu. Marius vstoupil do města a vpustil tam i Cinnu. Byli však ihned odraženi společným protiúto­ kem Octavia a Pompeia. Tehdy zasáhlo Pompeiův tábor ně­ kolik blesků a zabilo Pompeia i jiné urozené muže. 69/ Jakmile se Mariovi podařilo přerušit zásobování z moře i po řece, jezdil do měst poblíž Říma, kde měli Římané skla­ dy potravin. Napadl znenadání strážní oddíly a obsadil Antium, Aricii, Lanuvium a jiná města; některá se mu dostala do rukou i zradou. Sotvaže začal kontrolovat i zásobování po souši, vyrazil hned směle Appiovou silnicí na Řím, dříve než tam dojdou nějaké zásoby odjinud. Spolu s Činnou a svými veliteli Carbonem a Sertoriem se utábořil ve vzdálenosti sto stadii od Říma. Octavius, Crassus a Metellus se usadili proti

nim u Albské hory a čekali, co se bude dít. Třebaže si o sobě mysleli, že jsou statečnější a silnější, rozmýšleli se dát neroz­ vážně v sázku osud celé vlasti v jediné bitvě. Tu Cinna roze­ slal po městě hlasatele a nabízel svobodu otrokům, pokud k němu přeběhnou; a ti přebíhali ihned a v hojném počtu. Senát byl znepokojen, a protože předpokládal mezi lidem řa­ du nepokojů, potrvá-li dlouho nedostatek potravin, změnil

60

APPIÁNOS

66/ Těmito řečmi se je snažil pobouřit a vyvolat u nich nad sebou lítost. Potom si roztrhl šat, seskočil z tribuny mezi ně a ležel dlouho na zemi, až se nad ním slitovali; postavili ho na nohy a opět ho usadili na křeslo, zvedli svazky prutů a vy­ bídli jej, ať nezoufá, vždyť je konsul, a ať je vede, kam je tře­ ba. Velitelé ihned využili vhodné příležitosti, složili Cinnovi vojenskou přísahu a každý z nich zavázal přísahou své podří­ zené. Jakmile si Cinna takto zajistil jejich věrnost, spěchal do spojeneckých měst a také je pobuřoval. Hlavně kvůli nim, jak pravil, ho potkalo neštěstí; a tam mu poskytli jak peníze, tak vojsko. Na jeho stranu se přidali i další občané, mezi ni­ mi i vlivní činitelé z Říma, poněvadž byli nespokojeni s pev­ nou vládou. Zatímco Cinna podnikal tyto akce, konsulové Octavius a Merula opevňovali Řím příkopy, opravovali hradby a stavě­ li na ně válečné stroje. Pro vojsko poslali do měst, která jim ještě zachovávala věrnost, i do sousední Galie a žádali Gnaea Pompeia, prokonsula a velitele vojska u loňského mo­

ře, ať rychle přispěchá na pomoc vlasti. 67/ Pompeius přišel a položil se táborem u Collinské brány. Cinna proti němu vytáhl a utábořil se naproti. Jakmile se o tom dověděl Gaius Marius, vyplul do Etrurie se spoluvyhnanci a otroky, kteří k němu přišli z Říma, dohromady asi s pěti sty muži. Šel od města k městu špinavý a dlouhovlasý a na první pohled budil soucit. Vyzdvihoval své bitvy a vítěz­ ství nad Kimbry i šest konsulátů, sliboval obyvatelům jednot­ livých měst pomoc ve volebních záležitostech, na nichž jim velmi záleželo, a protože vzbuzoval důvěru, shromáždil šest tisíc Etrusků, s nimiž přišel za Činnou, který ho ochotně při­ jal v dané situaci jako společníka. Jakmile se spojili, položili se táborem u řeky Tiberu a rozdělili armádu do tří částí: Cin­ na s Carbonem stáli proti městu, Sertorius nad ním a Marius u mořského pobřeží. Sertorius a Marius vystavěli mosty a usadili se na obou stranách řeky, aby znemožnili městu zá­

OBČANSKÉ VÁLKY I

61

sobování. Marius dobyl a vyplenil Ostii, zatímco Cinna vyslal vojáky proti Ariminu a město obsadil, aby tudy nemohlo pro­ jít do Říma z podrobené Galie žádné vojsko. 68/ Konsulové dostali strach, a protože potřebovali další vojsko a nemohli povolat Sullu, který se již přepravil do Asie, rozkázali Caeciliovi Metellovi, bojujícíinu v poslední fá­ zi spojenecké války se Samnity, aby uzavřel přijatelný mír a přispěl na pomoc obklíčenému Římu. Poněvadž Metellus nechtěl na požadavky Samnitů přistoupit, uzavřel s nimi mír Marius, který dobře rozuměl Metellovým průtahům, a přijal všechny jejich podmínky. A tak na jeho straně bojovali i Samnité. Marius se obrátil na vojenského tribuna Appia Claudia střežícího římské hradby na pahorku Janikulu, při­ pomněl mu dobrodiní, jež mu sám kdysi prokázal, a ten mu na úsvitu otevřel bránu. Marius vstoupil do města a vpustil tam i Cinnu. Byli však ihned odraženi společným protiúto­ kem Octavia a Pompeia. Tehdy zasáhlo Pompeiův tábor ně­ kolik blesků a zabilo Pompeia i jiné urozené muže. 69/ Jakmile se Mariovi podařilo přerušit zásobování z moře i po řece, jezdil do měst poblíž Říma, kde měli Římané skla­ dy potravin. Napadl znenadání strážní oddíly a obsadil Antium, Aricii, Lanuvium a jiná města; některá se mu dostala do rukou i zradou. Sotvaže začal kontrolovat i zásobování po souši, vyrazil hned směle Appiovou silnicí na Řím, dříve než tam dojdou nějaké zásoby odjinud. Spolu s Činnou a svými veliteli Carbonem a Sertoriem se utábořil ve vzdálenosti sto stadii od Říma. Octavius, Crassus a Metellus se usadili proti

nim u Albské hory a čekali, co se bude dít. Třebaže si o sobě mysleli, že jsou statečnější a silnější, rozmýšleli se dát neroz­ vážně v sázku osud celé vlasti v jediné bitvě. Tu Cinna roze­ slal po městě hlasatele a nabízel svobodu otrokům, pokud k němu přeběhnou; a ti přebíhali ihned a v hojném počtu. Senát byl znepokojen, a protože předpokládal mezi lidem řa­ du nepokojů, potrvá-li dlouho nedostatek potravin, změnil

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

smýšlení a vypravil k Cinnovi posly vyjednávat o smír. Když, se jich však Cinna otázal, zda k němu přicházejí jako ke konsulovi, nebo k řadovému občanovi, upadli do rozpaku a vrá­ tili se do Říma. Ale to se již mnozí svobodní občané k němu houfně připojovali. Cast se obavala hladu, cast jiz dávno sympatizovala s Cinnovou skupinou a vyčkávala jen, až pad­

Marius a Cinna vraždí své odpůrce

62

ne rozhodnutí. 70/ To se již Cinna sebevědomě přiblížil k hradbám a polo­ žil se táborem na dostřel. Octaviovi přívrženci zatím stále nevěděli, co mají dělat, a báli se i váhali na Cinnu zaútočit, protože se vyjednávalo a vojáci jim utíkali. Senátoři byli zce­ la bezradní a pokládali za neúnosné zbavit úřadu Lucia Merulu, Jovova flamina, zastávajícího konsulát na místě Cinny, protože ve své hodnosti neučinil žádný chybný krok. Přesto byli nuceni pod tíhou nepříznivých okolností vypravit i proti své vůli znovu k Cinnovi posly, a to jako ke konsulovi. Neče­ kali již žádné příznivé podmínky a žádali pouze, aby Cinna přísahal, že nedopustí krveprolití. Cinna odmítl složit přísa­ hu, ale slíbil, že i bez ní nezaviní ničí smrt. Zároveň poručil, ať se Octavius, který již vnikl oklikou jinou branou do Říma, stáhne zpět, aby ho i proti Cinnově vůli nepotkalo nic zlého. Poslům odpověděl Cinna jako konsul z vyvýšeného místa, zatímco Marius stál u jeho kurulského křesla mlčky, ale dá­ val najevo tvrdým výrazem tváře, že se chystá provést velkou krvavou lázeň. Senát podmínky přijal, a protože pochopil, že vše je dílem Mariovým, kdežto Cinna jeho akcím propůjčuje jen své jméno, vyzval je oba, aby vstoupili do Říma. Marius však odpověděl s ironickým úsměvem, že na to jako vyhnanci nemají právo. Tribunové lidu tedy dali rychle zrušit usne­ sení o vypovězení Maria i všech ostatních psanců z doby Sullova konsulátu.

63

71/ Marius a Cinna tedy vešli do města a byli přijati se vše­ obecným strachem. Hned začali rozkrádat majetek svých do­ mnělých odpůrců, aniž jim kdo kladl odpor. Octaviovi se Cinna a Marius zavazali přísahou a haruspikové i věštci předpovídali, že se mu nic nestane. Jeho přátelé ho však vy­ bízeli k útěku. Octavius namítal, že nikdy neopustí město, dokud je konsul, ale stáhl se do ústraní a odešel na Janikul s urozenými občany a malou hrstkou vojáků. Tam se posadil jako konsul na kurulské křeslo v úředním oděvu obklopen liktory s pruty a sekerami. Když na něj zaútočil Censorinus s oddílem jezdců, vybízeli ho jeho přátelé i vojáci znovu, aby uprchl, a přivedli mu dokonce i koně, ale on odmítl byť jen povstat a očekával smrt. Censorinus mu usekl hlavu a poslal ji Cinnovi. Byla to první konsulova hlava, kterou vystavili na fóru před řečništěm. Potom zde byly pověšeny i hlavy dal­ ších zavražděných. Tento hrůzný zločin spáchaný na Octavi­ ovi jako na první oběti pokračoval dalšími vraždami, jimiž se odpůrcům mstili jejich nepřátelé. Slídilové se ihned rozběhli hledat své protivníky ze senátu a z jezdeckého stavu. Se za­ bitými jezdci nedělali nic, ale hlavy všech senátorů vystavili před řečništěm. Zmizela úcta k bohům, vytratil se strach před lidskou spravedlností i odpor k vraždění. Na tom však neměli dost a připojovali k hrůzným činům bezbožnou podí­ vanou, zabíjeli bez milosti a odřezávali hlavy i mrtvým. Tyto ohavnosti ukazovali ve snaze vyvolat strach a děs nebo při­ pravit lidem zvrácené divadlo. 72/ Bratři Gaius a Lucius luliové, Atilius Serranus, Publius Lentulus, Gaius Nemetorius a Marcus Baebius byli chyceni a zabiti na cestě. Crassa se synem pronásledovali; otce za­ vraždili, ale jemu se podařilo předtím zabít svého syna. Řeč­ ník Marcus Antonius uprchl do jedné vsi, kde se skrýval jako host u nějakého rolníka. Když rolník poslal svého otro­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

smýšlení a vypravil k Cinnovi posly vyjednávat o smír. Když, se jich však Cinna otázal, zda k němu přicházejí jako ke konsulovi, nebo k řadovému občanovi, upadli do rozpaku a vrá­ tili se do Říma. Ale to se již mnozí svobodní občané k němu houfně připojovali. Cast se obavala hladu, cast jiz dávno sympatizovala s Cinnovou skupinou a vyčkávala jen, až pad­

Marius a Cinna vraždí své odpůrce

62

ne rozhodnutí. 70/ To se již Cinna sebevědomě přiblížil k hradbám a polo­ žil se táborem na dostřel. Octaviovi přívrženci zatím stále nevěděli, co mají dělat, a báli se i váhali na Cinnu zaútočit, protože se vyjednávalo a vojáci jim utíkali. Senátoři byli zce­ la bezradní a pokládali za neúnosné zbavit úřadu Lucia Merulu, Jovova flamina, zastávajícího konsulát na místě Cinny, protože ve své hodnosti neučinil žádný chybný krok. Přesto byli nuceni pod tíhou nepříznivých okolností vypravit i proti své vůli znovu k Cinnovi posly, a to jako ke konsulovi. Neče­ kali již žádné příznivé podmínky a žádali pouze, aby Cinna přísahal, že nedopustí krveprolití. Cinna odmítl složit přísa­ hu, ale slíbil, že i bez ní nezaviní ničí smrt. Zároveň poručil, ať se Octavius, který již vnikl oklikou jinou branou do Říma, stáhne zpět, aby ho i proti Cinnově vůli nepotkalo nic zlého. Poslům odpověděl Cinna jako konsul z vyvýšeného místa, zatímco Marius stál u jeho kurulského křesla mlčky, ale dá­ val najevo tvrdým výrazem tváře, že se chystá provést velkou krvavou lázeň. Senát podmínky přijal, a protože pochopil, že vše je dílem Mariovým, kdežto Cinna jeho akcím propůjčuje jen své jméno, vyzval je oba, aby vstoupili do Říma. Marius však odpověděl s ironickým úsměvem, že na to jako vyhnanci nemají právo. Tribunové lidu tedy dali rychle zrušit usne­ sení o vypovězení Maria i všech ostatních psanců z doby Sullova konsulátu.

63

71/ Marius a Cinna tedy vešli do města a byli přijati se vše­ obecným strachem. Hned začali rozkrádat majetek svých do­ mnělých odpůrců, aniž jim kdo kladl odpor. Octaviovi se Cinna a Marius zavazali přísahou a haruspikové i věštci předpovídali, že se mu nic nestane. Jeho přátelé ho však vy­ bízeli k útěku. Octavius namítal, že nikdy neopustí město, dokud je konsul, ale stáhl se do ústraní a odešel na Janikul s urozenými občany a malou hrstkou vojáků. Tam se posadil jako konsul na kurulské křeslo v úředním oděvu obklopen liktory s pruty a sekerami. Když na něj zaútočil Censorinus s oddílem jezdců, vybízeli ho jeho přátelé i vojáci znovu, aby uprchl, a přivedli mu dokonce i koně, ale on odmítl byť jen povstat a očekával smrt. Censorinus mu usekl hlavu a poslal ji Cinnovi. Byla to první konsulova hlava, kterou vystavili na fóru před řečništěm. Potom zde byly pověšeny i hlavy dal­ ších zavražděných. Tento hrůzný zločin spáchaný na Octavi­ ovi jako na první oběti pokračoval dalšími vraždami, jimiž se odpůrcům mstili jejich nepřátelé. Slídilové se ihned rozběhli hledat své protivníky ze senátu a z jezdeckého stavu. Se za­ bitými jezdci nedělali nic, ale hlavy všech senátorů vystavili před řečništěm. Zmizela úcta k bohům, vytratil se strach před lidskou spravedlností i odpor k vraždění. Na tom však neměli dost a připojovali k hrůzným činům bezbožnou podí­ vanou, zabíjeli bez milosti a odřezávali hlavy i mrtvým. Tyto ohavnosti ukazovali ve snaze vyvolat strach a děs nebo při­ pravit lidem zvrácené divadlo. 72/ Bratři Gaius a Lucius luliové, Atilius Serranus, Publius Lentulus, Gaius Nemetorius a Marcus Baebius byli chyceni a zabiti na cestě. Crassa se synem pronásledovali; otce za­ vraždili, ale jemu se podařilo předtím zabít svého syna. Řeč­ ník Marcus Antonius uprchl do jedné vsi, kde se skrýval jako host u nějakého rolníka. Když rolník poslal svého otro­

64

APPIÁNOS

ka do hostince pro lepší víno, vyptával se hostinský, proč je chce, a otrok mu pošeptal důvod, koupil víno a šel domů. Hostinský ihned utíkal oznámit zprávu Mariovi a ten, jakmi­ le ji uslyšel, radostí vyskočil, jako by se chtěl sám pustit do díla. Přátelé ho však zadrželi a vraždou byl pověřen vojenský tribun. Ten poslal do rolníkova domu vojáky, ale Antonius, vynikající řečník, se snažil obměkčit je dlouhou řečí, v níž uváděl rozmanité důvody a dovolával se jejich slitování. Vtom tribun, který nevěděl, co se děje, vtrhl do domu sám, a jakmile uviděl, že vojáci Antoniovi naslouchají, zabil ho ještě při řeči a jeho hlavu poslal Mariovi. 73/ Cornutus se skrýval v jakési chatrči a jeho otroci ho zachránili lstí. Náhodou našli nějakou mrtvolu a položili ji na hranici. Když přišli slídilové, zažehli otroci hranici a řek­ li, že pálí svého mrtvého pána, který se oběsil. Zatímco Cornuta zachránili jeho otroci, Quintus Ancharius čekal, až bu­ de Marius obětovat na Kapitolu, neboť doufal, že svatyně bude vhodným místem ke smíření. Avšak Marius, který už začal obětovat, když se Ancharius blížil a obracel se na něho, poručil svým vojákům, aby jej na místě zabili. Jeho hlavu, i hlavu řečníka Antonia, i hlavy ostatních bývalých konsulů a praetorů vystavili na fóru. Nikdo ze zavražděných nesměl být pohřben a jejich těla rozsápali ptáci a psi. Jedna i druhá znepřátelená strana napáchala řadu neodpustitelných vražd. I mariovci posílali své odpůrce do vyhnanství, konfiskovali jejich majetek a odnímali jim úřady. Zákony schválené za Sully pozbyly platnosti, všichni Sullovi přátelé přišli o život, Sullův dům byl zbořen, jeho majetek zabaven a on sám byl prohlášen nepřítelem. Jeho ženě a dětem se podařilo uprchnout, ačkoliv se po nich pátralo. Zkrátka — každé myslitelné zlo nalezlo své uplatnění. 74/ K dovršení všeho chtěli vyvolat zdání zákonnosti po to­ lika vraždách bez soudního řízení a objednali si žalobce proti Jovovu flaminovi Merulovi, jemuž měli za zlé, že nastoupil

OBČANSKÉ VÁLKY I

65

úřad po Cinnovi, třebaže se tím proti Cinnovi nijak neprovi­ nil, dále proti Lutatiovi Catulovi, Mariovu kolegovi v konsulátě v době války s Kimbry, že mu byl nevděčný a zasadil se rozhodně o jeho vyhnanství přesto, že ho kdysi Marius za­ chránil. Oba byli nepozorovaně střeženi, a jakmile nadešel určený den, byli předvedeni k soudu, ačkoliv obžalovaný směl být zatčen až poté, když mu bylo předvolání oznámeno čtyřikrát ve stanovených intervalech. Merula si otevřel žíly a na tabulku, kterou našli ležet vedle něho, napsal, že před­ tím, než tak učinil, odložil svůj kněžský klobouk. Nebylo to­ tiž dovoleno, aby zemřel maje ho na hlavě. Catulus se roz­ hodl zapálit v čerstvě omítnuté a ještě vlhké místnosti uhlí a udusil se. Oba tedy zemřeli takto. Otroci, kteří utekli k Cinnovi po jeho výzvě, se stali svobodnými občany a bojo­ vali po jeho boku. Vnikali do domů, vykrádali je a pobíjeli každého, kdo jim přišel do cesty. Někteří z nich napadali ze­ jména své bývalé pány. Cinna jim to několikrát zakázal, ale bez výsledku. Proto je v noci obklíčil galskými vojáky a všechny pobil. Takto spravedlivě odpykali několikerou zra­ du na svých pánech. 75/ Pro příští rok byli zvoleni konsuly Cinna podruhé a Marius posedmé; tak se vyplnila proroctví se sedmi malými orly přesto, že byl ve vyhnanství a že na jeho hlavu byla vy­ psána odměna. V prvním měsíci svého úřadu však zemřel, když připravoval řadu nepřátelských činů proti Sullovi. Cin­ na dal na jeho místo zvolit Valeria Flakka a poslal ho do Asie. Když potom zemřel i Flactjus, vybral si za spolukonsula Carbona.

Sullův návrat po vítězství nad Mithridatem 76/ Sulla dokončil spěšně válku s Mithridatem, jak jsem již vyložil, a za necelé tři roky zabil sto šedesát tisíc vojáků, při­ pojil k ftímu opět Recko, Makedonii, Iónii, Asii a další náro­

64

APPIÁNOS

ka do hostince pro lepší víno, vyptával se hostinský, proč je chce, a otrok mu pošeptal důvod, koupil víno a šel domů. Hostinský ihned utíkal oznámit zprávu Mariovi a ten, jakmi­ le ji uslyšel, radostí vyskočil, jako by se chtěl sám pustit do díla. Přátelé ho však zadrželi a vraždou byl pověřen vojenský tribun. Ten poslal do rolníkova domu vojáky, ale Antonius, vynikající řečník, se snažil obměkčit je dlouhou řečí, v níž uváděl rozmanité důvody a dovolával se jejich slitování. Vtom tribun, který nevěděl, co se děje, vtrhl do domu sám, a jakmile uviděl, že vojáci Antoniovi naslouchají, zabil ho ještě při řeči a jeho hlavu poslal Mariovi. 73/ Cornutus se skrýval v jakési chatrči a jeho otroci ho zachránili lstí. Náhodou našli nějakou mrtvolu a položili ji na hranici. Když přišli slídilové, zažehli otroci hranici a řek­ li, že pálí svého mrtvého pána, který se oběsil. Zatímco Cornuta zachránili jeho otroci, Quintus Ancharius čekal, až bu­ de Marius obětovat na Kapitolu, neboť doufal, že svatyně bude vhodným místem ke smíření. Avšak Marius, který už začal obětovat, když se Ancharius blížil a obracel se na něho, poručil svým vojákům, aby jej na místě zabili. Jeho hlavu, i hlavu řečníka Antonia, i hlavy ostatních bývalých konsulů a praetorů vystavili na fóru. Nikdo ze zavražděných nesměl být pohřben a jejich těla rozsápali ptáci a psi. Jedna i druhá znepřátelená strana napáchala řadu neodpustitelných vražd. I mariovci posílali své odpůrce do vyhnanství, konfiskovali jejich majetek a odnímali jim úřady. Zákony schválené za Sully pozbyly platnosti, všichni Sullovi přátelé přišli o život, Sullův dům byl zbořen, jeho majetek zabaven a on sám byl prohlášen nepřítelem. Jeho ženě a dětem se podařilo uprchnout, ačkoliv se po nich pátralo. Zkrátka — každé myslitelné zlo nalezlo své uplatnění. 74/ K dovršení všeho chtěli vyvolat zdání zákonnosti po to­ lika vraždách bez soudního řízení a objednali si žalobce proti Jovovu flaminovi Merulovi, jemuž měli za zlé, že nastoupil

OBČANSKÉ VÁLKY I

65

úřad po Cinnovi, třebaže se tím proti Cinnovi nijak neprovi­ nil, dále proti Lutatiovi Catulovi, Mariovu kolegovi v konsulátě v době války s Kimbry, že mu byl nevděčný a zasadil se rozhodně o jeho vyhnanství přesto, že ho kdysi Marius za­ chránil. Oba byli nepozorovaně střeženi, a jakmile nadešel určený den, byli předvedeni k soudu, ačkoliv obžalovaný směl být zatčen až poté, když mu bylo předvolání oznámeno čtyřikrát ve stanovených intervalech. Merula si otevřel žíly a na tabulku, kterou našli ležet vedle něho, napsal, že před­ tím, než tak učinil, odložil svůj kněžský klobouk. Nebylo to­ tiž dovoleno, aby zemřel maje ho na hlavě. Catulus se roz­ hodl zapálit v čerstvě omítnuté a ještě vlhké místnosti uhlí a udusil se. Oba tedy zemřeli takto. Otroci, kteří utekli k Cinnovi po jeho výzvě, se stali svobodnými občany a bojo­ vali po jeho boku. Vnikali do domů, vykrádali je a pobíjeli každého, kdo jim přišel do cesty. Někteří z nich napadali ze­ jména své bývalé pány. Cinna jim to několikrát zakázal, ale bez výsledku. Proto je v noci obklíčil galskými vojáky a všechny pobil. Takto spravedlivě odpykali několikerou zra­ du na svých pánech. 75/ Pro příští rok byli zvoleni konsuly Cinna podruhé a Marius posedmé; tak se vyplnila proroctví se sedmi malými orly přesto, že byl ve vyhnanství a že na jeho hlavu byla vy­ psána odměna. V prvním měsíci svého úřadu však zemřel, když připravoval řadu nepřátelských činů proti Sullovi. Cin­ na dal na jeho místo zvolit Valeria Flakka a poslal ho do Asie. Když potom zemřel i Flactjus, vybral si za spolukonsula Carbona.

Sullův návrat po vítězství nad Mithridatem 76/ Sulla dokončil spěšně válku s Mithridatem, jak jsem již vyložil, a za necelé tři roky zabil sto šedesát tisíc vojáků, při­ pojil k ftímu opět Recko, Makedonii, Iónii, Asii a další náro­

66

APPIÁNOS

dy, které Mithridatés zabral. Samého krále připravil o lodě a donutil ho stáhnout se pouze do své otcovské državy, ačko­ liv předtím byl pánem tolika národů. Sulla se pak vracel do­ mů proti svým nepřátelům s vojskem sobě oddaným, vycvi­ čeným a pyšným na své úspěchy. Přivážel i řadu lodí, peníze a výzbroj, skvělou po všech stránkách. Svým odpůrcům na­ háněl takový strach, že Carbo a Cinna rozesílali posly po ce­ lé Itálii shánět peníze, vojsko a zásoby, navazovali Styky s majetnými jednotlivci a ve městech podněcovali hlavně no­ vé občany, že se kvůli nim ocitli v krajním nebezpečí. Snažili se rychle vyzbrojit loďstvo, dali poslat i pro lodě na Sicílii, střežili pobřeží a prováděli všechna možná opatření ve stra­ chu a spěchu. 77/ Sulla poslal senátu sebevědomý list s výčtem, co vše vy­ konal v Africe ještě za kvéstury ve válce s numidským Jugurthou, jako legát ve válce s Kimbry, při správě Kilikie, ve spojenecké válce a v hodnosti konsula. Nejvíce vynášel své nedávné úspěchy v boji s Mithridatem a vyjmenoval všechny národy, které se přidaly k Mithridatovi a on je opět získal pro Řím. S nemenším důrazem uváděl, že se ujal občanů vyhnaných Činnou z města, když se k němu utekli v bezvý­ chodné situaci, a podporoval je v jejich neštěstí. Za to, pra­ vil, ho jeho odpůrci prohlásili nepřítelem státu, zbořili mu dům, zavraždili přátele a jeho ženě s dětmi se jen stěží poda­ řilo k němu uprchnout. Proto že brzy přijde pomstít se pro­ vinilcům za ně a za celé město. Ostatním občanům, ani no­ vým, jak poznamenal, nebude činit žádné výtky. Vyjednávání se Suitou Cinnova smrt

Při čtení listu se všech zmocnil strach. Proto vypravili posly, kteří měli Sullu s jeho odpůrci smířit a sdělit mu, aby co nejrychleji senátu oznámil, chce-li záruku své bezpečno­

_______________________ OBČANSKÉ VÁLKY I

67

sti. Cinnovi a jeho stoupencům zároveň nařídili, ať nesbírají vojsko, dokud Sulla neodpoví. Cinna a Carbo sice slíbili, že tak učiní, ale hned po odchodu poslů se prohlásili konsulý na příští rok, aby se nemuseli kvůli volbám rychle vracet zpět, procházeli Itálií, shromažďovali vojsko a přepravovali je po částech do Liburnie, odkud chtěli vést akce proti Sullovi. 78/ První část vojska se přepravila šťastně, druhou však stihla bouře, a sotvaže se vojáci dostali na pevninu, ihned se rozutíkali domů, protože nechtěli dobrovolně bojovat proti svým spoluobčanům. Jakmile se o jejich dezerci dozvěděli ostatní, odmítli se dát do Liburnie přepravit. Cinna se roz­ hněval a svolal je na shromáždění, aby je zastrašil. Dostavili se plni rozhořčení, připraveni se bránit. Jeden z liktorů, ra­ zící Cinnovi cestu, kohosi uhodil, protože mu překážel, na­ čež jiný voják liktora napadl. Cinna rozkázal útočníka zadr­ žet. Vtom začali všichni křičet, házeli po něm kamením a ti, kteří stáli blízko, tasili dýky a Cinnu probodli. Takto tedy ze­ mřel Cinna v době svého konsulátu. Carbo povolal zpět vojsko, které se přepravilo do Libur­ nie, ale ze strachu nešel do města k volbě úředního kolegy, i když ho k tomu vybízeli tribuni lidu. Jakmile však pohrozi­ li, ze ho zbaví úřadu, dostavil se na místo a stanovil termín konsulských voleb. Poněvadž znamení nebyla toho dne pří­ znivá, navrhl jinou dobu. I toho dne však uhodil blesk do chrámu Luny a Cerery, načež haruspikové posunuli volby za letni slunovrat a Carbo zůstal v konsulském úřadě bez ko­ legy. Suitový boje s mariovci

79/ Sullá odpověděl poslům ze senátu, že nikdy nebude přátelsky nakloněn lidem, kteří spáchali takové zločiny, že však nezakročí, udělí-li jim město milost. Trvalou bezpeč-

66

APPIÁNOS

dy, které Mithridatés zabral. Samého krále připravil o lodě a donutil ho stáhnout se pouze do své otcovské državy, ačko­ liv předtím byl pánem tolika národů. Sulla se pak vracel do­ mů proti svým nepřátelům s vojskem sobě oddaným, vycvi­ čeným a pyšným na své úspěchy. Přivážel i řadu lodí, peníze a výzbroj, skvělou po všech stránkách. Svým odpůrcům na­ háněl takový strach, že Carbo a Cinna rozesílali posly po ce­ lé Itálii shánět peníze, vojsko a zásoby, navazovali Styky s majetnými jednotlivci a ve městech podněcovali hlavně no­ vé občany, že se kvůli nim ocitli v krajním nebezpečí. Snažili se rychle vyzbrojit loďstvo, dali poslat i pro lodě na Sicílii, střežili pobřeží a prováděli všechna možná opatření ve stra­ chu a spěchu. 77/ Sulla poslal senátu sebevědomý list s výčtem, co vše vy­ konal v Africe ještě za kvéstury ve válce s numidským Jugurthou, jako legát ve válce s Kimbry, při správě Kilikie, ve spojenecké válce a v hodnosti konsula. Nejvíce vynášel své nedávné úspěchy v boji s Mithridatem a vyjmenoval všechny národy, které se přidaly k Mithridatovi a on je opět získal pro Řím. S nemenším důrazem uváděl, že se ujal občanů vyhnaných Činnou z města, když se k němu utekli v bezvý­ chodné situaci, a podporoval je v jejich neštěstí. Za to, pra­ vil, ho jeho odpůrci prohlásili nepřítelem státu, zbořili mu dům, zavraždili přátele a jeho ženě s dětmi se jen stěží poda­ řilo k němu uprchnout. Proto že brzy přijde pomstít se pro­ vinilcům za ně a za celé město. Ostatním občanům, ani no­ vým, jak poznamenal, nebude činit žádné výtky. Vyjednávání se Suitou Cinnova smrt

Při čtení listu se všech zmocnil strach. Proto vypravili posly, kteří měli Sullu s jeho odpůrci smířit a sdělit mu, aby co nejrychleji senátu oznámil, chce-li záruku své bezpečno­

_______________________ OBČANSKÉ VÁLKY I

67

sti. Cinnovi a jeho stoupencům zároveň nařídili, ať nesbírají vojsko, dokud Sulla neodpoví. Cinna a Carbo sice slíbili, že tak učiní, ale hned po odchodu poslů se prohlásili konsulý na příští rok, aby se nemuseli kvůli volbám rychle vracet zpět, procházeli Itálií, shromažďovali vojsko a přepravovali je po částech do Liburnie, odkud chtěli vést akce proti Sullovi. 78/ První část vojska se přepravila šťastně, druhou však stihla bouře, a sotvaže se vojáci dostali na pevninu, ihned se rozutíkali domů, protože nechtěli dobrovolně bojovat proti svým spoluobčanům. Jakmile se o jejich dezerci dozvěděli ostatní, odmítli se dát do Liburnie přepravit. Cinna se roz­ hněval a svolal je na shromáždění, aby je zastrašil. Dostavili se plni rozhořčení, připraveni se bránit. Jeden z liktorů, ra­ zící Cinnovi cestu, kohosi uhodil, protože mu překážel, na­ čež jiný voják liktora napadl. Cinna rozkázal útočníka zadr­ žet. Vtom začali všichni křičet, házeli po něm kamením a ti, kteří stáli blízko, tasili dýky a Cinnu probodli. Takto tedy ze­ mřel Cinna v době svého konsulátu. Carbo povolal zpět vojsko, které se přepravilo do Libur­ nie, ale ze strachu nešel do města k volbě úředního kolegy, i když ho k tomu vybízeli tribuni lidu. Jakmile však pohrozi­ li, ze ho zbaví úřadu, dostavil se na místo a stanovil termín konsulských voleb. Poněvadž znamení nebyla toho dne pří­ znivá, navrhl jinou dobu. I toho dne však uhodil blesk do chrámu Luny a Cerery, načež haruspikové posunuli volby za letni slunovrat a Carbo zůstal v konsulském úřadě bez ko­ legy. Suitový boje s mariovci

79/ Sullá odpověděl poslům ze senátu, že nikdy nebude přátelsky nakloněn lidem, kteří spáchali takové zločiny, že však nezakročí, udělí-li jim město milost. Trvalou bezpeč-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

nost, jak pravil, však i jim, i těm, kteří k němu přeběhli, mů­ že zajistit pouze on sám spolu s vojskem sobě oddaným. Z této jediné věty bylo naprosto zřejmé, že Sulla vojsko ne­ rozpustí a že naopak pomýšlí na samovládu. Žádal dále na vyslancích, aby mu navrátili v plném rozsahu jeho postavení, majetek, kněžský úřad a všechny ostatní hodnosti. Vypravil pak s posly také své vyjednavaěe. Ti se však vrátili k Sullovi s nepořízenou už z Brundisia, protože se dověděli, že Cinna je mrtev a že situace v Símě zůstává nevyjasněná. Sulla pak táhl s pěti legiemi italského vojska, šesti tisíci jezdci a s dalšími posilami z Peloponnésu a Makedonie, do­ hromady se ětyřiceti tisíci muži, z Peiraiea do města Pater a odtud se plavil s tisíci šesti sty loděmi do Brundisia. Oby­ vatelé tohoto přístavu je uvítali bez boje, a proto jim Sulla později odpustil clo; této výsadě se těší podnes. Odtud vyra­ zil s vojskem vpřed. 80/ K Sullovi se dobrovolně připojil se svým vojskem Caecilius Metellus Pius, pověřený dávno předtím ukončit válku se spojenci. Kvůli Cinnovi a Mariovi se však neodvážil vstou­ pit do Říma a čekal v Ligurii, jak se události vyvinou. Byl stále ještě prokonsulem, protože zvolení senátoři zůstávají v úřadě, dokud se nevrátí do Říma. Po něm se k Sullovi při­ dal Pompeius, nedlouho nato nazvaný Veliký, syn Pompeia zabitého bleskem. Soudilo se sice, že Sullovi není nakloněn, ale on toto podezření vyvrátil tím, že s sebou přivedl legii z Picena, kterou tam shromáždil díky otcově pověsti. Zane­ dlouho postavil další dvě legie a stal se Sullovou pravou ru­ kou. Proto ho měl Sulla v úctě, třebaže byl velmi mladý, a povstával pouze před ním, kdykoliv k němu přicházel. Po válce ho poslal do Afriky, aby odtamtud vyhnal-Carbonovy přátele a dosadil zpět Hiempsala, zbaveného trůnu Numiďany. Potom Sulla Pompeiovi povolil slavit nad Numiďany tri­ umf, přestože byl mladý a patřil jen do jezdeckého stavu. Když Pompeiova sláva vzrostla, vyslali ho proti Sertoriovi do

Hispánie a později do Pontu vést válku s Mithridatem. K Sullovi se dostavil kajícně i Cethegus, ať s ním naloží po­ dle své vůle, ačkoliv to byl vedle Cinny a Maria jeho nejzary­ tější protivník a byl spolu s nimi vyhoštěn z Říma. 81/ Sulla již měl silnou armádu i mnoho přátel mezi uroze­ nými občany a užíval je jako podřízené velitele. Spolu s Metellem pokračovali v tažení, oba jako prokonsulové. Ani Sul­ la, který se stal prokonsulem při výpravě proti Mithridatovi, nesložil totiž svůj úřad, třebaže ho Cinna dal prohlásit za ne­ přítele státu. Táhl proti svým odpůrcům s nejhlubší a při­ tom nijak nezakrývanou záští. Obyvatele Říma, dobře obe­ známené s jeho povahou, jala hrůza, neboť byli svědky jeho prvního vpádu do Říma i jeho dobytí, vzpomínali na usnese­ ní, která proti němu odhlasovali, viděli jeho zbořený dům, zabavený majetek, vyvražděné přátele a rodinu, jež se jen stěží zachránila. Byli přesvědčeni, že pro ně existuje jen ví­ tězství, nebo zkáza, a proto se semkli kolem konsulů, aby se postavili Sullovi na odpor. Po Itálii rozeslali posly a sbírali vojsko, potraviny i peníze tak horlivě a přičinlivě, jako by by­ li v krajním nebezpečí. 82/ Tehdejší konsulové Gaius Norbanus a Lucius Scipio a spolu s nimi konsul minulého roku Carbo chovali k Sullo­ vi stejné nepřátelství, pociťovali však mnohem silnější strach než ostatní, protože si byli vědomi, co způsobili. Shromáždili co největší vojsko z Říma, přibrali vojsko z Itálie a vytáhli postupně proti Sullovi nejprve s dvěma sty kohortami po pě­ ti stech mužích, později s větším množstvím. Náklonnost li­ du patřila spíše konsulům, protože Sulla táhl proti své vlasti, a získával tak pověst nepřítele, kdežto konsulové, i když se starali o sebe, vytvářeli zdání, že brání vlast. Mnozí z těch, kteří si uvědomovali, že se dopustili spolu s nimi přehmatů, se k nim připojili v přesvědčení, že musí sdílet i jejich strach. Věděli dobře, že Sulla nemíní pouze trestat, napravo­ vat křivdy nebo jim nahánět hrůzu, ale že se chystá v širo­

68

69

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

nost, jak pravil, však i jim, i těm, kteří k němu přeběhli, mů­ že zajistit pouze on sám spolu s vojskem sobě oddaným. Z této jediné věty bylo naprosto zřejmé, že Sulla vojsko ne­ rozpustí a že naopak pomýšlí na samovládu. Žádal dále na vyslancích, aby mu navrátili v plném rozsahu jeho postavení, majetek, kněžský úřad a všechny ostatní hodnosti. Vypravil pak s posly také své vyjednavaěe. Ti se však vrátili k Sullovi s nepořízenou už z Brundisia, protože se dověděli, že Cinna je mrtev a že situace v Símě zůstává nevyjasněná. Sulla pak táhl s pěti legiemi italského vojska, šesti tisíci jezdci a s dalšími posilami z Peloponnésu a Makedonie, do­ hromady se ětyřiceti tisíci muži, z Peiraiea do města Pater a odtud se plavil s tisíci šesti sty loděmi do Brundisia. Oby­ vatelé tohoto přístavu je uvítali bez boje, a proto jim Sulla později odpustil clo; této výsadě se těší podnes. Odtud vyra­ zil s vojskem vpřed. 80/ K Sullovi se dobrovolně připojil se svým vojskem Caecilius Metellus Pius, pověřený dávno předtím ukončit válku se spojenci. Kvůli Cinnovi a Mariovi se však neodvážil vstou­ pit do Říma a čekal v Ligurii, jak se události vyvinou. Byl stále ještě prokonsulem, protože zvolení senátoři zůstávají v úřadě, dokud se nevrátí do Říma. Po něm se k Sullovi při­ dal Pompeius, nedlouho nato nazvaný Veliký, syn Pompeia zabitého bleskem. Soudilo se sice, že Sullovi není nakloněn, ale on toto podezření vyvrátil tím, že s sebou přivedl legii z Picena, kterou tam shromáždil díky otcově pověsti. Zane­ dlouho postavil další dvě legie a stal se Sullovou pravou ru­ kou. Proto ho měl Sulla v úctě, třebaže byl velmi mladý, a povstával pouze před ním, kdykoliv k němu přicházel. Po válce ho poslal do Afriky, aby odtamtud vyhnal-Carbonovy přátele a dosadil zpět Hiempsala, zbaveného trůnu Numiďany. Potom Sulla Pompeiovi povolil slavit nad Numiďany tri­ umf, přestože byl mladý a patřil jen do jezdeckého stavu. Když Pompeiova sláva vzrostla, vyslali ho proti Sertoriovi do

Hispánie a později do Pontu vést válku s Mithridatem. K Sullovi se dostavil kajícně i Cethegus, ať s ním naloží po­ dle své vůle, ačkoliv to byl vedle Cinny a Maria jeho nejzary­ tější protivník a byl spolu s nimi vyhoštěn z Říma. 81/ Sulla již měl silnou armádu i mnoho přátel mezi uroze­ nými občany a užíval je jako podřízené velitele. Spolu s Metellem pokračovali v tažení, oba jako prokonsulové. Ani Sul­ la, který se stal prokonsulem při výpravě proti Mithridatovi, nesložil totiž svůj úřad, třebaže ho Cinna dal prohlásit za ne­ přítele státu. Táhl proti svým odpůrcům s nejhlubší a při­ tom nijak nezakrývanou záští. Obyvatele Říma, dobře obe­ známené s jeho povahou, jala hrůza, neboť byli svědky jeho prvního vpádu do Říma i jeho dobytí, vzpomínali na usnese­ ní, která proti němu odhlasovali, viděli jeho zbořený dům, zabavený majetek, vyvražděné přátele a rodinu, jež se jen stěží zachránila. Byli přesvědčeni, že pro ně existuje jen ví­ tězství, nebo zkáza, a proto se semkli kolem konsulů, aby se postavili Sullovi na odpor. Po Itálii rozeslali posly a sbírali vojsko, potraviny i peníze tak horlivě a přičinlivě, jako by by­ li v krajním nebezpečí. 82/ Tehdejší konsulové Gaius Norbanus a Lucius Scipio a spolu s nimi konsul minulého roku Carbo chovali k Sullo­ vi stejné nepřátelství, pociťovali však mnohem silnější strach než ostatní, protože si byli vědomi, co způsobili. Shromáždili co největší vojsko z Říma, přibrali vojsko z Itálie a vytáhli postupně proti Sullovi nejprve s dvěma sty kohortami po pě­ ti stech mužích, později s větším množstvím. Náklonnost li­ du patřila spíše konsulům, protože Sulla táhl proti své vlasti, a získával tak pověst nepřítele, kdežto konsulové, i když se starali o sebe, vytvářeli zdání, že brání vlast. Mnozí z těch, kteří si uvědomovali, že se dopustili spolu s nimi přehmatů, se k nim připojili v přesvědčení, že musí sdílet i jejich strach. Věděli dobře, že Sulla nemíní pouze trestat, napravo­ vat křivdy nebo jim nahánět hrůzu, ale že se chystá v širo­

68

69

70

APPIÁNOS

kém měřítku mstít, zabavovat majetek, zabíjet a vyhlazovat. A nemýlili se, neboť válka je všechny zahubila. Často přišlo, o život v jedné bitvě deset až dvacet tisíc, v okolí Říma padlo na obou stranách padesát tisíc mužů. Vůěi zbylým — ať jed­ notlivcům, nebo městům — uplatnil Sulla každé myslitelné zlo, až se nakonec prohlásil absolutním vládcem římské říše na dobu, kterou si přál a kterou chtěl. 83/ Současníkům se zdálo, že takový konec války předpo­ věděl sám bůh. Jednotlivci i města v celé Itálii se stali svědky nevysvětlitelně hrůzných věcí a lidé si vzpomínali na staré zlověstné věštby. Rodily se nestvůry, mula vrhla mládě, žena porodila hada místo dítěte a bůh seslal silné zemětřesení, takže v Římě se zřítilo několik chrámů. Tako­ véto pohromy berou Římané velmi vážně. Aniž kdo znal příčinu, shořel chrám na Kapitolu, postavený v královské době před čtyřmi sty léty. Všechny tyto úkazy předpovídaly podle obecného názoru masové vraždy, obsazení Itálie, ná­ silné podrobení Říma i jeho obyvatel a celkovou změnu státního zřízení. 84/ Tato válka začala ve chvíli, kdy Sulla přistál v Brundisiu v době sto sedmdesáté čtvrté olympiády. Ve srovnání s po­ dobnými válkami však trvala jen krátce, uvážíme-li velký roz­ sah akcí a zášť, s níž občané spěchali proti sobě jako proti svým vlastním nepřátelům. Ale právě proto, že si působili příkoří jen krátce, stihlo je tím větší a krutější utrpení. Válka se nicméně protáhla v Itálii na tři roky, dokud si Sulla neza­ jistil moc, a v Hispánii pokračovala ještě dlouho po jeho smr­ ti. V Itálii zuřily srážky a bitvy jedna za druhou, města byla často sevřena obležením a válka zde běsnila ve všech podo­ bách. Velitelé sváděli bitvy buď s celým vojskem, nebo jeho částí, a všechny byly významné. Největší z nich zasluhují krátkou pozornost. První bitvu svedli prokonsulové Sulla a Metellus s Norbanem u Canusia. Padlo zde šest tisíc Norbanových vojáků,

OBČANSKÉ VÁLKY I

71

Sullových sedmdesát; zraněných bylo mnoho. Potom se Norbanus stáhl do Capuy. 85/ Na Sullu a Metella zaútočil u Teana Lucius Scipio s ji­ ným vojskem; to však bojovalo s nechutí, neboť si přálo mír. Sullovi přívrženci o jejich náladě věděli a poslali ke Scipionovi posly. Neočekávali nějaký výsledek, ani nepotřebovali vyjednávání, ale chtěli mezi vojáky, bojujícími bez nadšení, vyvolat nepokoje. A to se i podařilo. Scipio přijal rukojmí za­ bezpečující setkání a odebral se na pláň. Z každé strany se jednání účastnili jen tři mužové, takže obsah rozhovorů není znám. Zdá se, že Scipio rozhodnutí odsunul a poslal ke své­ mu kolegovi Norbanovi Sertoria, aby mu sdělil obsah rozho­ voru, takže vojska na obou stranách zachovávala příměří a vyčkávala odpovědi. Sertorius během cesty obsadil Suessu, která se připojila k Sullovi, a Sulla si prostřednictvím poslů na jeho postup stěžoval Scipionovi. Ten byl buď o událos­ tech informován, nebo nevěděl, co odpovědět na podivné Sertoriovo jednání, a odeslal rukojmí zpět Sullovi. Vojáci za­ čali konsulům hned vytýkat nesmyslné dobytí Suessy i vrá­ ceni rukojmí, o něž nikdo nežádal, a potají se dohodli se Sullou, že k němu přeběhnou, jakmile přijde blíže. A když se blížil, přeběhli všichni naráz, takže Sulla zajal ve stanu z celého vojska pouze konsula Scipiona a jeho syna, kteří ne­ věděli, co počít. Myslím si, že to, co se stalo Scipionovi, ne­ svědčí právě o jeho velitelském nadání, když nezpozoroval, že se celé jeho vojsko takto domluvilo. 86/ Scipiona a jeho syna se Sullovi nepodařilo získat na svou stranu, ale nijak jim neublížil a poslal je pryč. Do Ca­ puy k Norbanovi vypravil jiné posly jednat o smíru. Buď se obaval většiny obyvatel Itálie, kteří ještě podporovali konsuly, nebo s ním chtěl sehrát stejnou hru jako se Scipionem. Protože k Sullovi nikdo nepřišel ani mu nepřinesl odpověď — Norbanus se zřejmě bál, aby ho u vojska nepomluvili stej­ ným způsobem jako Scipiona —, vydal se Sulla na pochod

70

APPIÁNOS

kém měřítku mstít, zabavovat majetek, zabíjet a vyhlazovat. A nemýlili se, neboť válka je všechny zahubila. Často přišlo, o život v jedné bitvě deset až dvacet tisíc, v okolí Říma padlo na obou stranách padesát tisíc mužů. Vůěi zbylým — ať jed­ notlivcům, nebo městům — uplatnil Sulla každé myslitelné zlo, až se nakonec prohlásil absolutním vládcem římské říše na dobu, kterou si přál a kterou chtěl. 83/ Současníkům se zdálo, že takový konec války předpo­ věděl sám bůh. Jednotlivci i města v celé Itálii se stali svědky nevysvětlitelně hrůzných věcí a lidé si vzpomínali na staré zlověstné věštby. Rodily se nestvůry, mula vrhla mládě, žena porodila hada místo dítěte a bůh seslal silné zemětřesení, takže v Římě se zřítilo několik chrámů. Tako­ véto pohromy berou Římané velmi vážně. Aniž kdo znal příčinu, shořel chrám na Kapitolu, postavený v královské době před čtyřmi sty léty. Všechny tyto úkazy předpovídaly podle obecného názoru masové vraždy, obsazení Itálie, ná­ silné podrobení Říma i jeho obyvatel a celkovou změnu státního zřízení. 84/ Tato válka začala ve chvíli, kdy Sulla přistál v Brundisiu v době sto sedmdesáté čtvrté olympiády. Ve srovnání s po­ dobnými válkami však trvala jen krátce, uvážíme-li velký roz­ sah akcí a zášť, s níž občané spěchali proti sobě jako proti svým vlastním nepřátelům. Ale právě proto, že si působili příkoří jen krátce, stihlo je tím větší a krutější utrpení. Válka se nicméně protáhla v Itálii na tři roky, dokud si Sulla neza­ jistil moc, a v Hispánii pokračovala ještě dlouho po jeho smr­ ti. V Itálii zuřily srážky a bitvy jedna za druhou, města byla často sevřena obležením a válka zde běsnila ve všech podo­ bách. Velitelé sváděli bitvy buď s celým vojskem, nebo jeho částí, a všechny byly významné. Největší z nich zasluhují krátkou pozornost. První bitvu svedli prokonsulové Sulla a Metellus s Norbanem u Canusia. Padlo zde šest tisíc Norbanových vojáků,

OBČANSKÉ VÁLKY I

71

Sullových sedmdesát; zraněných bylo mnoho. Potom se Norbanus stáhl do Capuy. 85/ Na Sullu a Metella zaútočil u Teana Lucius Scipio s ji­ ným vojskem; to však bojovalo s nechutí, neboť si přálo mír. Sullovi přívrženci o jejich náladě věděli a poslali ke Scipionovi posly. Neočekávali nějaký výsledek, ani nepotřebovali vyjednávání, ale chtěli mezi vojáky, bojujícími bez nadšení, vyvolat nepokoje. A to se i podařilo. Scipio přijal rukojmí za­ bezpečující setkání a odebral se na pláň. Z každé strany se jednání účastnili jen tři mužové, takže obsah rozhovorů není znám. Zdá se, že Scipio rozhodnutí odsunul a poslal ke své­ mu kolegovi Norbanovi Sertoria, aby mu sdělil obsah rozho­ voru, takže vojska na obou stranách zachovávala příměří a vyčkávala odpovědi. Sertorius během cesty obsadil Suessu, která se připojila k Sullovi, a Sulla si prostřednictvím poslů na jeho postup stěžoval Scipionovi. Ten byl buď o událos­ tech informován, nebo nevěděl, co odpovědět na podivné Sertoriovo jednání, a odeslal rukojmí zpět Sullovi. Vojáci za­ čali konsulům hned vytýkat nesmyslné dobytí Suessy i vrá­ ceni rukojmí, o něž nikdo nežádal, a potají se dohodli se Sullou, že k němu přeběhnou, jakmile přijde blíže. A když se blížil, přeběhli všichni naráz, takže Sulla zajal ve stanu z celého vojska pouze konsula Scipiona a jeho syna, kteří ne­ věděli, co počít. Myslím si, že to, co se stalo Scipionovi, ne­ svědčí právě o jeho velitelském nadání, když nezpozoroval, že se celé jeho vojsko takto domluvilo. 86/ Scipiona a jeho syna se Sullovi nepodařilo získat na svou stranu, ale nijak jim neublížil a poslal je pryč. Do Ca­ puy k Norbanovi vypravil jiné posly jednat o smíru. Buď se obaval většiny obyvatel Itálie, kteří ještě podporovali konsuly, nebo s ním chtěl sehrát stejnou hru jako se Scipionem. Protože k Sullovi nikdo nepřišel ani mu nepřinesl odpověď — Norbanus se zřejmě bál, aby ho u vojska nepomluvili stej­ ným způsobem jako Scipiona —, vydal se Sulla na pochod

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

a pustošil celé nepřátelské území. Norbanus dělal totéž, ale po jiných cestách. Carbo zatím chvátal napřed do Říma a dal tam prohlásit Metella a ostatní senátory, kteří se připojili k Sullovi, za nepřátele. V těch dnech také shořel chrám na Kapitolu. Někteří připisovali žhářství Carbonovi, jiní konsulům nebo někomu, koho poslal Sulla, ale nikdo nevěděl nic jistého. Zjistit příěinu požáru se nepodařilo ani mně. Sertorius uprchl po obsazení Suessy do Hispánie, za je­ jíhož správce byl již dávno zvolen. Předchozí praetoři ho však nechtěli ve funkci uznat a způsobili tam Římanům veli­ ké těžkosti. Mezitím získalo vojsko konsulů posily z Itálie, která stála většinou na jejich straně, a ze sousední Galie ko­ lem Pádu. Ani Sulla však nelenil, a jak jen mohl, rozesílal po Itálii své prostředníky a získával mužstvo pomocí přátel­ ských styků, naháněním strachu i pouhými sliby. Takto strá­ vily obě strany zbytek léta. 87/ Příštího roku se stal konsulem Papirius Carbo podruhé spolu s Mariem, sedmadvacetiletým synovcem proslulého Maria. Zima a silný mráz nedovolily jakékoli střetnutí nepřá­ telských vojsk. Na začátku jara se však u řeky Aesis rozpou­ tala bitva mezi Metellem a Carinatem, Carbonovým velite­ lem, a trvala od rána do poledne. Carinas v ní ztratil mnoho vojáků a dal se na útěk, načež celé okolí přešlo od konsulů k Metellovi. Carbo však Metella zaskočil a svíral ho v obleže­ ní. Když se ale dozvěděl, že druhý konsul Marius podlehl ve velké bitvě u Praeneste, přesunul se do Arimina. Na pocho­ du znepokojoval Pompeius jeho zadní voj. Bitva u Praeneste se odehrála takto: Když Sulla dobyl Setii, Marius, který měl tábor nablízku, se trochu stáhl. Jak­ mile se však dostal k takzvanému Sacriportu, připravil se k bitvě a statečně v ní bojoval. Náhle začalo jeho levé křídlo kolísat. Pěší kohorty spolu s dvěma jízdními již nečekaly, až začnou všichni utíkat, pět z nich odhodilo najednou prapory a přešlo k Sullovi. To byl počátek hrozné Mariovy prohry.

Všichni prchali do Praeneste v dešti střel, tvrdě pronásledo­ váni Sullou. Prvním z nich Praenestští poskytli útočiště, ale sotva za nimi uviděli Sullu, zavřeli brány a Maria vytáhli na­ horu pomocí provazů. Potom nastalo nové krveprolití u hra­ deb. Sulla mnoho vojáků zajal, ale Samnity pobil do jedno­ ho, protože byli vždy proti Římanům. 88/ Právě v těch dnech porazil Metellus vojsko Carbonovo; i jeho pět kohort zběhlo k Metellovi, aby se zachránilo. Pom­ peius porazil Marcia u města Seny a město vyplenil. Sulla se­ vřel Maria v Praeneste a obehnal město ve velké vzdálenosti příkopem a válem. Do čela operací postavil Lucretia Ofellu, protože nechtěl Maria zdolat v bitvě, nýbrž hladem. Marius již nečekal nic dobrého a pospíšil si, aby odstranil své nepřá­ tele. Napsal proto římskému praetorovi Brutovi, aby svolal pod nějakou záminkou senát a dal zabít Publia Antistia, dru­ hého Papiria Carbona, Lucia Domitia a nejvyššího pontifika Mucia Scaevolu. První dva zahubili na Mariův příkaz v sená­ tě na jejich místech vrazi, kteří tam byli vpuštěni. Domitia zabili u vchodu, když se snažil prchnout, Scaevolu nedaleko senátu. Jejich mrtvoly vhodili do Tiberu, protože se stalo běžným zvykem zavražděné nepohřbívat. Sulla posílal vojsko do Říma po částech oklikou, nový­ mi a novými cestami. Dostali rozkaz obsadit brány, a kdyby se pokus nezdařil, měli se stáhnout do Ostie. Města na cestě je přijímala se strachem a obyvatelé Říma jim otevřeli brány, poněvadž je sužoval hlad a již si zvykli přijímat stále větší rá­ ny. 89/ Jakmile se o tom dozvěděl Sulla, ihned tam dorazil, ne­ chal vojsko před branami na Martově poli a sám vstoupil do Říma. Všichni jeho odpůrci uprchli. Jejich majetek ihned za­ bavil a prodal, lid svolal na shromáždění, vyjádřil politování, že je nucen učinit tato opatření, a povzbudil jej, že od výji­ mečných nařízení brzy upustí a zavede ústavu, jaká má být. Když vyřídil nutné záležitosti, svěřil místo několika přáte­

72

73

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

a pustošil celé nepřátelské území. Norbanus dělal totéž, ale po jiných cestách. Carbo zatím chvátal napřed do Říma a dal tam prohlásit Metella a ostatní senátory, kteří se připojili k Sullovi, za nepřátele. V těch dnech také shořel chrám na Kapitolu. Někteří připisovali žhářství Carbonovi, jiní konsulům nebo někomu, koho poslal Sulla, ale nikdo nevěděl nic jistého. Zjistit příěinu požáru se nepodařilo ani mně. Sertorius uprchl po obsazení Suessy do Hispánie, za je­ jíhož správce byl již dávno zvolen. Předchozí praetoři ho však nechtěli ve funkci uznat a způsobili tam Římanům veli­ ké těžkosti. Mezitím získalo vojsko konsulů posily z Itálie, která stála většinou na jejich straně, a ze sousední Galie ko­ lem Pádu. Ani Sulla však nelenil, a jak jen mohl, rozesílal po Itálii své prostředníky a získával mužstvo pomocí přátel­ ských styků, naháněním strachu i pouhými sliby. Takto strá­ vily obě strany zbytek léta. 87/ Příštího roku se stal konsulem Papirius Carbo podruhé spolu s Mariem, sedmadvacetiletým synovcem proslulého Maria. Zima a silný mráz nedovolily jakékoli střetnutí nepřá­ telských vojsk. Na začátku jara se však u řeky Aesis rozpou­ tala bitva mezi Metellem a Carinatem, Carbonovým velite­ lem, a trvala od rána do poledne. Carinas v ní ztratil mnoho vojáků a dal se na útěk, načež celé okolí přešlo od konsulů k Metellovi. Carbo však Metella zaskočil a svíral ho v obleže­ ní. Když se ale dozvěděl, že druhý konsul Marius podlehl ve velké bitvě u Praeneste, přesunul se do Arimina. Na pocho­ du znepokojoval Pompeius jeho zadní voj. Bitva u Praeneste se odehrála takto: Když Sulla dobyl Setii, Marius, který měl tábor nablízku, se trochu stáhl. Jak­ mile se však dostal k takzvanému Sacriportu, připravil se k bitvě a statečně v ní bojoval. Náhle začalo jeho levé křídlo kolísat. Pěší kohorty spolu s dvěma jízdními již nečekaly, až začnou všichni utíkat, pět z nich odhodilo najednou prapory a přešlo k Sullovi. To byl počátek hrozné Mariovy prohry.

Všichni prchali do Praeneste v dešti střel, tvrdě pronásledo­ váni Sullou. Prvním z nich Praenestští poskytli útočiště, ale sotva za nimi uviděli Sullu, zavřeli brány a Maria vytáhli na­ horu pomocí provazů. Potom nastalo nové krveprolití u hra­ deb. Sulla mnoho vojáků zajal, ale Samnity pobil do jedno­ ho, protože byli vždy proti Římanům. 88/ Právě v těch dnech porazil Metellus vojsko Carbonovo; i jeho pět kohort zběhlo k Metellovi, aby se zachránilo. Pom­ peius porazil Marcia u města Seny a město vyplenil. Sulla se­ vřel Maria v Praeneste a obehnal město ve velké vzdálenosti příkopem a válem. Do čela operací postavil Lucretia Ofellu, protože nechtěl Maria zdolat v bitvě, nýbrž hladem. Marius již nečekal nic dobrého a pospíšil si, aby odstranil své nepřá­ tele. Napsal proto římskému praetorovi Brutovi, aby svolal pod nějakou záminkou senát a dal zabít Publia Antistia, dru­ hého Papiria Carbona, Lucia Domitia a nejvyššího pontifika Mucia Scaevolu. První dva zahubili na Mariův příkaz v sená­ tě na jejich místech vrazi, kteří tam byli vpuštěni. Domitia zabili u vchodu, když se snažil prchnout, Scaevolu nedaleko senátu. Jejich mrtvoly vhodili do Tiberu, protože se stalo běžným zvykem zavražděné nepohřbívat. Sulla posílal vojsko do Říma po částech oklikou, nový­ mi a novými cestami. Dostali rozkaz obsadit brány, a kdyby se pokus nezdařil, měli se stáhnout do Ostie. Města na cestě je přijímala se strachem a obyvatelé Říma jim otevřeli brány, poněvadž je sužoval hlad a již si zvykli přijímat stále větší rá­ ny. 89/ Jakmile se o tom dozvěděl Sulla, ihned tam dorazil, ne­ chal vojsko před branami na Martově poli a sám vstoupil do Říma. Všichni jeho odpůrci uprchli. Jejich majetek ihned za­ bavil a prodal, lid svolal na shromáždění, vyjádřil politování, že je nucen učinit tato opatření, a povzbudil jej, že od výji­ mečných nařízení brzy upustí a zavede ústavu, jaká má být. Když vyřídil nutné záležitosti, svěřil místo několika přáte­

72

73

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

lům a vytáhl do Clusia, kde ještě s plnou silou probíhaly po­ slední boje. Mezitím dorazili ke konsulům keltibérští jezdci poslaní od správců Hispánie. V jezdecké bitvě u řeky Glanis pobil Sůlla asi padesát nepřátel; dvě stě sedmdesát keltibérských'jezdců přeběhlo na jeho stranu., Zbylé jezdce zahubil Carbo buď že se rozhněval kvůli dezerci jejich krajanů, nebo se bál další. V téže době porazil Sulla u města Saturnie dru­ hou část nepřátel a Metellus, který se plavil směrem k Ravenně, obsadil území uritanské, rovinu, kde se dařila pšeni­ ce. Do Neapole vnikli zradou jiní sullovci, zabili všechny kromě několika uprchlíků a zabavili trojveslice patřící měs­ tu. Sulla a Carbo sváděli od rána do večera těžký boj u Clu­ sia, a protože síly obou byly vyrovnané, skončila bitva neroz­ hodně příchodem noci. 90/ Na rovině u Spoleta pobili Sullovi velitelé Pompeius a Crassus asi tři tisíce Carbonových vojáků a oblehli nepřá­ telského vojevůdce Carinata. Carbo mu sice poslal další posi­ ly, ale Sulla se o nich dozvěděl, počkal si na ně a pobil jich na dva tisíce, když táhli kolem. Carinatovi se však podařilo v temné noci za hustého deště uprchnout. Obléhatelé si sice povšimli rozruchu, ale kvůli dešti se jím neznepokojovali. Carbo poslal svému úřednímu kolegovi Mariovi do Praenes­ te Marcia s osmi legiemi, protože se dozvěděl, že trpí hla­ dem. Ty napadl ze zálohy v soutěsce Pompeius, porazil je, mnoho vojáků pobil a zbytek obklíčil na kopci. Marcius ne­ chal hořet ohně a utekl. Ale vojáci mu předhazovali, že ne­ prohlédl léčku, a plni rozhořčení se bouřili. Celá jedna legie se vrátila bez příkazu i se svými odznaky do Arimina a ostat­ ní se rozprchli po skupinách domů, takže s velitelem zůstalo pouze sedm kohort. Když Marcia stihla tato pohroma, vrátil se ke Carbonovi. Marcus Lamponius z Lukánie, Pontius Telesinus ze Samnitska a Gutta z Capuy spěchali se sedmdesáti tisíci vojáky osvobodit Maria z obležení, ale Sulla jim uzavřel jediný schůdný přístup v soutěsce. Marius již přestal doufat

v pomoc zvenčí, vybudoval si opevněné postavení ve velkém prostoru mezi oběma vojsky, shromáždil tamější vojáky, po­ stavil válečné stroje a snažil se Lucretiovo obklíčení prorazit náporem. Pokoušel se o to několikrát různým způsobem, ale bezvýsledně, takže byl znovu v Praeneste odříznut. 91/ V téže době přitáhli Carbo a Norbanus krátce před ve­ čerem k Metellovu táboru u Faventie. Zbývala jediná denní hodina a kolem byly husté vinice. Spíše s bojovým zápalem než s rozvahou se připravili k bitvě a doufali, že Metella ne­ čekaně překvapí. Sami však byli poraženi, jak se v nepříhodné krajině i době dalo čekat, padali na vinicích a hromadně hynuli, takže jich přišlo o život asi deset tisíc, na šest tisíc jich zběhlo a ostatní byli rozprášeni, takže do Arimina se spořádaně vrátilo pouze tisíc vojáků. Jiná legie, složená z Lukánů, jíž velel Albinovanus, přešla k velitelově rozhoř­ čení po zprávě o této porážce k Metellovi. Albinovanovi se nepodařilo své vojáky od jejich úmyslu odradit, a proto se vrátil k Norbanovi. , O několik dní později se však potají poradil se Sullou a získal příslib, že se mu nic nestane, odvede-li nějakou vý­ znamnou službu. Svolal tedy na hostinu Norbana a jeho veli­ tele Gaia Antipatra, Flavia Fimbriu — bratra toho Fimbrii, který spáchal sebevraždu v Asii — a další přítomné Carbonovy velitele. Jakmile přišli, dal je všechny u tabule zabít až na Norbana, protože ten se nedostavil, a sám pak utekl k Sullovi. Sotvaže se Norbanus dověděl, že po této pohromě přešlo k Sullovi i Ariminum, stejně jako posádky mnoha blízkých táborů, nepokládal v neštěstí již žádného přítomné­ ho přítele za věrného a spolehlivého. Vstoupil proto na člun jistého soukromníka a přepravil se na Rhodos. Sulla potom požádal Rhodské o jeho vydání, a protože se nedokázali sami rozhodnout, vzal si Norbanus uprostřed náměstí život. 92/ Carbo poslal Damasippa s dvěma dalšími legiemi do Praeneste urychleně vyprostit Maria z obležení, ale ani tyto

74

75

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

lům a vytáhl do Clusia, kde ještě s plnou silou probíhaly po­ slední boje. Mezitím dorazili ke konsulům keltibérští jezdci poslaní od správců Hispánie. V jezdecké bitvě u řeky Glanis pobil Sůlla asi padesát nepřátel; dvě stě sedmdesát keltibérských'jezdců přeběhlo na jeho stranu., Zbylé jezdce zahubil Carbo buď že se rozhněval kvůli dezerci jejich krajanů, nebo se bál další. V téže době porazil Sulla u města Saturnie dru­ hou část nepřátel a Metellus, který se plavil směrem k Ravenně, obsadil území uritanské, rovinu, kde se dařila pšeni­ ce. Do Neapole vnikli zradou jiní sullovci, zabili všechny kromě několika uprchlíků a zabavili trojveslice patřící měs­ tu. Sulla a Carbo sváděli od rána do večera těžký boj u Clu­ sia, a protože síly obou byly vyrovnané, skončila bitva neroz­ hodně příchodem noci. 90/ Na rovině u Spoleta pobili Sullovi velitelé Pompeius a Crassus asi tři tisíce Carbonových vojáků a oblehli nepřá­ telského vojevůdce Carinata. Carbo mu sice poslal další posi­ ly, ale Sulla se o nich dozvěděl, počkal si na ně a pobil jich na dva tisíce, když táhli kolem. Carinatovi se však podařilo v temné noci za hustého deště uprchnout. Obléhatelé si sice povšimli rozruchu, ale kvůli dešti se jím neznepokojovali. Carbo poslal svému úřednímu kolegovi Mariovi do Praenes­ te Marcia s osmi legiemi, protože se dozvěděl, že trpí hla­ dem. Ty napadl ze zálohy v soutěsce Pompeius, porazil je, mnoho vojáků pobil a zbytek obklíčil na kopci. Marcius ne­ chal hořet ohně a utekl. Ale vojáci mu předhazovali, že ne­ prohlédl léčku, a plni rozhořčení se bouřili. Celá jedna legie se vrátila bez příkazu i se svými odznaky do Arimina a ostat­ ní se rozprchli po skupinách domů, takže s velitelem zůstalo pouze sedm kohort. Když Marcia stihla tato pohroma, vrátil se ke Carbonovi. Marcus Lamponius z Lukánie, Pontius Telesinus ze Samnitska a Gutta z Capuy spěchali se sedmdesáti tisíci vojáky osvobodit Maria z obležení, ale Sulla jim uzavřel jediný schůdný přístup v soutěsce. Marius již přestal doufat

v pomoc zvenčí, vybudoval si opevněné postavení ve velkém prostoru mezi oběma vojsky, shromáždil tamější vojáky, po­ stavil válečné stroje a snažil se Lucretiovo obklíčení prorazit náporem. Pokoušel se o to několikrát různým způsobem, ale bezvýsledně, takže byl znovu v Praeneste odříznut. 91/ V téže době přitáhli Carbo a Norbanus krátce před ve­ čerem k Metellovu táboru u Faventie. Zbývala jediná denní hodina a kolem byly husté vinice. Spíše s bojovým zápalem než s rozvahou se připravili k bitvě a doufali, že Metella ne­ čekaně překvapí. Sami však byli poraženi, jak se v nepříhodné krajině i době dalo čekat, padali na vinicích a hromadně hynuli, takže jich přišlo o život asi deset tisíc, na šest tisíc jich zběhlo a ostatní byli rozprášeni, takže do Arimina se spořádaně vrátilo pouze tisíc vojáků. Jiná legie, složená z Lukánů, jíž velel Albinovanus, přešla k velitelově rozhoř­ čení po zprávě o této porážce k Metellovi. Albinovanovi se nepodařilo své vojáky od jejich úmyslu odradit, a proto se vrátil k Norbanovi. , O několik dní později se však potají poradil se Sullou a získal příslib, že se mu nic nestane, odvede-li nějakou vý­ znamnou službu. Svolal tedy na hostinu Norbana a jeho veli­ tele Gaia Antipatra, Flavia Fimbriu — bratra toho Fimbrii, který spáchal sebevraždu v Asii — a další přítomné Carbonovy velitele. Jakmile přišli, dal je všechny u tabule zabít až na Norbana, protože ten se nedostavil, a sám pak utekl k Sullovi. Sotvaže se Norbanus dověděl, že po této pohromě přešlo k Sullovi i Ariminum, stejně jako posádky mnoha blízkých táborů, nepokládal v neštěstí již žádného přítomné­ ho přítele za věrného a spolehlivého. Vstoupil proto na člun jistého soukromníka a přepravil se na Rhodos. Sulla potom požádal Rhodské o jeho vydání, a protože se nedokázali sami rozhodnout, vzal si Norbanus uprostřed náměstí život. 92/ Carbo poslal Damasippa s dvěma dalšími legiemi do Praeneste urychleně vyprostit Maria z obležení, ale ani tyto

74

75

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

legie neprorazily soutěskou, kterou střežil Sulla. Galové sí­ dlící od Ravenny k Alpám se připojili hromadně k Metellovi. Jiné jednotky Carbonova vojska porazil Lucullus u Placentie. Carbo sice měl ještě třicet tisíc vojáků u Clusia, dvě legie vedené Damasippem a další jednotky pod velením Carinatovým a Marciovým, jakož i velké množství Samnitů bojují­ cích za těžkých podmínek, ale odhodlaně v soutěsce, ayšak když se dozvěděl o neúspěšných bitvách, všechno vzdal, a ačkoliv byl ještě konsul, utekl zbaběle i s přáteli z Itálie do Afriky, kterou si chtěl podrobit místo Itálie. Vojsko za­ nechané u Clusia se střetlo s Pompeiem a ztratilo asi dvacet tisíc mužů. Jeho zbytky se rozprchly domů, jak se stává po každé strašlivé pohromě. Carinas, Marcius a Damasippus tá­ hli se všemi svými vojáky na Řím, který zůstal bez vojska a zásob, a utábořili se ve vzdálenosti sto stadií na albském území. 93/ Sulla se začal obávat o Řím a rychle vyslal napřed jezd­ ce, aby bránili nepřátelům v pochodu. Sám pak spěchal s ce­ lým vojskem a kolem poledne se položil táborem u Collinské brány v blízkosti Venušina chrámu v době, kdy i nepřítel již měl tábor u města. Hned poté se kvečeru rozpoutala bitva; na pravém křídle zvítězil Sulla, levé však bylo poraženo a prchalo k bráně. Jakmile staří vojáci na hradbách viděli, že spolu s jejich mužstvem běží i nepřátelé, spustili pomocí strojů brány, a ty, jak padaly, zahubily mnoho vojáků i sená­ torů; zbytek donucený strachem se obrátil znovu proti ne­ přátelům. Bojovali celou noc a pobili jich značné množství. Z velitelů zabili Telesina a Albina a obsadili jejich tábory. Lamponius z Lukánie, Marcius, Carinas a další velitelé Carbonovy strany uprchli. V tomto boji bylo na obou stranách zabito odhadem padesát tisíc vojáků a více než osm tisíc za­ jatců dal Sulla pobít, protože byli z větší části Samnité. Příš­ tího dne padli do zajetí i Marcius a Carinas a byli předvedeni před Sullu; neušetřil je, neboť byli Římané, a dal je oba za­

bít. Jejich hlavy poslal k Praeneste a Lucretiovi přikázal, aby je nosil kolem hradeb. 94/ Když je Praenesťané viděli a dozvěděli se, že všichni Carbonovi vojáci zahynuli, Norbanus sám již uprchl z Itálie a že celá Itálie i Řím jsou plně v moci Sullově, vydali město Lucretiovi. Marius se ukryl v podzemní chodbě a zanedlou­ ho spáchal sebevraždu. Jeho hlavu dal Lucretius odříznout a poslat Sullovi. Ten ji vystavil na fóru před řečništěm a řekl prý ironicky na účet mladého konsula: . . . nejprve třeba se veslařem stát, než zkusíš kormidlo řídit; Sotvaže Lucretius dobyl Praeneste, dal část Mariových veli­ telů, členů senátu, zabit hned, část uvrhl do vězení. Ty pak zahubil po svém příchodu Sulla. Všem obyvatelům Praenes­ te rozkázal vyjít i se zbraněmi na rovinu, potom vybral doce­ la malou část těch, které potřeboval, a ostatním poručil roze­ stoupit se na tři části — Římany, Samnity a Praenestské. Když se rozestoupili, ohlásil Římanům, že se sice dopustili činů zasluhujících trest, že však projevili lítost; všechny os­ tatní poručil pobít, jen jejich ženám a dětem dovolil odejít. Město, které bylo tehdy velmi bohaté, dal vojsku v plen. Tak bylo dobyto i Praeneste. Jiné město, Norba, se ještě urputně bránilo, až se nako­ nec Aemilius Lepidus dostal dovnitř zradou. Jeho obyvatelé byli tou podlostí velmi rozhořčeni: jedni si vzali život sami, jiní se po dohodě navzájem pobili, někteří se oběsili, jiní za­ vřeli dveře a založili doma požár ... Prudkým větrem se roz­ poutal oheň tak silně, že ve městě nezbyla žádná kořist.

76

77

Sullovy proskripce

95/ S takovým odhodláním tedy zemřeli obyvatelé Norby. Když v Itálii skončily boje a ustaly války, požáry i hromadné krveprolití, navštívili Sullovi velitelé města a v podezřelých

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

legie neprorazily soutěskou, kterou střežil Sulla. Galové sí­ dlící od Ravenny k Alpám se připojili hromadně k Metellovi. Jiné jednotky Carbonova vojska porazil Lucullus u Placentie. Carbo sice měl ještě třicet tisíc vojáků u Clusia, dvě legie vedené Damasippem a další jednotky pod velením Carinatovým a Marciovým, jakož i velké množství Samnitů bojují­ cích za těžkých podmínek, ale odhodlaně v soutěsce, ayšak když se dozvěděl o neúspěšných bitvách, všechno vzdal, a ačkoliv byl ještě konsul, utekl zbaběle i s přáteli z Itálie do Afriky, kterou si chtěl podrobit místo Itálie. Vojsko za­ nechané u Clusia se střetlo s Pompeiem a ztratilo asi dvacet tisíc mužů. Jeho zbytky se rozprchly domů, jak se stává po každé strašlivé pohromě. Carinas, Marcius a Damasippus tá­ hli se všemi svými vojáky na Řím, který zůstal bez vojska a zásob, a utábořili se ve vzdálenosti sto stadií na albském území. 93/ Sulla se začal obávat o Řím a rychle vyslal napřed jezd­ ce, aby bránili nepřátelům v pochodu. Sám pak spěchal s ce­ lým vojskem a kolem poledne se položil táborem u Collinské brány v blízkosti Venušina chrámu v době, kdy i nepřítel již měl tábor u města. Hned poté se kvečeru rozpoutala bitva; na pravém křídle zvítězil Sulla, levé však bylo poraženo a prchalo k bráně. Jakmile staří vojáci na hradbách viděli, že spolu s jejich mužstvem běží i nepřátelé, spustili pomocí strojů brány, a ty, jak padaly, zahubily mnoho vojáků i sená­ torů; zbytek donucený strachem se obrátil znovu proti ne­ přátelům. Bojovali celou noc a pobili jich značné množství. Z velitelů zabili Telesina a Albina a obsadili jejich tábory. Lamponius z Lukánie, Marcius, Carinas a další velitelé Carbonovy strany uprchli. V tomto boji bylo na obou stranách zabito odhadem padesát tisíc vojáků a více než osm tisíc za­ jatců dal Sulla pobít, protože byli z větší části Samnité. Příš­ tího dne padli do zajetí i Marcius a Carinas a byli předvedeni před Sullu; neušetřil je, neboť byli Římané, a dal je oba za­

bít. Jejich hlavy poslal k Praeneste a Lucretiovi přikázal, aby je nosil kolem hradeb. 94/ Když je Praenesťané viděli a dozvěděli se, že všichni Carbonovi vojáci zahynuli, Norbanus sám již uprchl z Itálie a že celá Itálie i Řím jsou plně v moci Sullově, vydali město Lucretiovi. Marius se ukryl v podzemní chodbě a zanedlou­ ho spáchal sebevraždu. Jeho hlavu dal Lucretius odříznout a poslat Sullovi. Ten ji vystavil na fóru před řečništěm a řekl prý ironicky na účet mladého konsula: . . . nejprve třeba se veslařem stát, než zkusíš kormidlo řídit; Sotvaže Lucretius dobyl Praeneste, dal část Mariových veli­ telů, členů senátu, zabit hned, část uvrhl do vězení. Ty pak zahubil po svém příchodu Sulla. Všem obyvatelům Praenes­ te rozkázal vyjít i se zbraněmi na rovinu, potom vybral doce­ la malou část těch, které potřeboval, a ostatním poručil roze­ stoupit se na tři části — Římany, Samnity a Praenestské. Když se rozestoupili, ohlásil Římanům, že se sice dopustili činů zasluhujících trest, že však projevili lítost; všechny os­ tatní poručil pobít, jen jejich ženám a dětem dovolil odejít. Město, které bylo tehdy velmi bohaté, dal vojsku v plen. Tak bylo dobyto i Praeneste. Jiné město, Norba, se ještě urputně bránilo, až se nako­ nec Aemilius Lepidus dostal dovnitř zradou. Jeho obyvatelé byli tou podlostí velmi rozhořčeni: jedni si vzali život sami, jiní se po dohodě navzájem pobili, někteří se oběsili, jiní za­ vřeli dveře a založili doma požár ... Prudkým větrem se roz­ poutal oheň tak silně, že ve městě nezbyla žádná kořist.

76

77

Sullovy proskripce

95/ S takovým odhodláním tedy zemřeli obyvatelé Norby. Když v Itálii skončily boje a ustaly války, požáry i hromadné krveprolití, navštívili Sullovi velitelé města a v podezřelých

APPIÁNOS

obCanské války i

zanechali posádky. Pompeius byl vyslán do Afriky proti Carbonovi a na Sicílii proti Carbonovým přátelům. Sulla svolal Římany na shromáždění, vynášel před nimi své úspěchy, za­ strašoval je a dodal, že zlepší postavení lidu, bude-li posluš­ ný, že však neušetří žádného nepřítele od nejhoršího trestu a pomstí se velitelům, kvéstorům, tribunům a všem, kdož se připojili k jeho protivníkům ode dne, kdy konsul Scipio po­ rušil úmluvy. Po těchto slovech prohlásil asi ětyřicet senátorů a ko­ lem tisíce šesti set jezdců za psance odsouzené k smrti. Sulla tedy jako první sestavil seznam odsouzených k smrti, stano­ vil odměny pro její vykonavatele, peníze pro udavaěe a tresty za přechovávání pronásledovaných. Zanedlouho připojil k psancům další senátory. Část jich byla přepadena a zavraž­ děna tam, kde byli zastiženi: doma, na ulici nebo v chrá­ mech. Jiní byli házeni Sullovi k nohám, další vleěeni a smý­ káni. Nikdo ze svědků této děsivé podívané nevydal hrůzou ani hlásku. Někteří byli donuceni jít do vyhnanství, jiným bylo zabavováno jmění. Po stopách uprchlíků z Říma se roz­ bíhali slídilové. Všechno prohledávali a každého, koho nale­ zli, zabili. 96/ Také obyvatelé Itálie, kteří sloužili pod Carbonem, Norbanem a Mariem ěi pod jejich véliteli, byli zabíjeni, posíláni do vyhnanství a jejich majetek byl zabavován. Po celé Itálii probíhaly neúprosné soudy. O obvinění nebyla nouze: stačilo být velitelem nebo jen sloužit ve vojsku, poskytnout peně­ žitou pomoc nebo jinou službu ěi radu namířenou proti Sul­ lovi. Důvodem k obžalobě bylo i pozvání do domu, přátel­ ství, peněžitá půjčka, ať již poskytnutá nebo přijatá, dokonce jen sympatie nebo společné cestování. Nejvíce byli postiženi zámožní. Když se již nedostávalo nařčení proti jednotlivcům, přešel Sulla na města a trestal i je. Bořil akropole, strhával jejich hradby, ukládal obecní pokuty a sužoval je tíživými da­ němi. Ve většině měst usadil své vysloužilce, aby měl po Itá­

lii posádky, a rozdával jim půdu a domy, aby si těmito dary zajistil jejich vděk za svého života i po své smrti. Ti Se pak stavěli za Sullu, i když již odstoupil, protože soudili, že ne­ budou mít žádnou jistotu, pokud nebudou platit všechna je­ ho opatření. Zatímco v Itálii byla takováto situace, vypravil Pom­ peius několik svých vojáků a zajal Carbona, který uprchl s řadou urozených z Afriky na Sicílii a odtud na ostrov Cossuru. Pompeius rozkázal, aby ostatní zabili v jeho nepřítom­ nosti, ale Carbona, trojnásobného konsula, poručil postavit spoutaného na veřejném shromáždění ke svým nohám, pro­ nesl proti němu řeč a pak ho dal zabít. Jeho hlavu poslal Sullovi. 97/ Jakmile Sullovi vyšlo všechno podle plánu a neměl již žádného nepřítele kromě vzdáleného Sertoria, vyslal proti němu do Hispánie Metella a záležitosti v Římě si zařizoval podle svého, jak se mu zlíbilo. Zákony, volby nebo losování ztratily význam a všechny ochromil strach, takže se skrývali nebo mlčeli. Veškerá Sullova opatření za konsulátU i prokonsulátu byla odhlasována jako pravoplatná a zákonná. Před řečništěm mu postavili pozlacenou jezdeckou sochu s nápisem: »Cornelius Sulla Šťastný, vrchní vojevůdce.« Tak ho totiž označovali patolízalové pro jeho štěstí v bojích s ne­ přáteli a jejich pochlebnictví se stalo uznávaným Sullovým jménem. Setkal jsem se v kterémsi spise s názorem, že Sulla dostal jakýmsi rozhodnutím senátu jméno Epaphróditus — miláček Afrodítin. To se mi nezdá nepravděpodobné, pro­ tože ho označovali i jménem Faustus. Pojem šťastný zřejmě úzce souvisí s označením miláček Afrodítin. To ostatně po­ tvrzuje i výrok věštírny, který dostal Sulla, když se snažil po­ znat svou budoucnost: Uvěř mi, Římane, že Kypřanka dala ti z lásky velikou moc. A proto ty stále měj na mysli úkol každý rok všem bohům v Delfách oběti vzdávat.

78

79

APPIÁNOS

obCanské války i

zanechali posádky. Pompeius byl vyslán do Afriky proti Carbonovi a na Sicílii proti Carbonovým přátelům. Sulla svolal Římany na shromáždění, vynášel před nimi své úspěchy, za­ strašoval je a dodal, že zlepší postavení lidu, bude-li posluš­ ný, že však neušetří žádného nepřítele od nejhoršího trestu a pomstí se velitelům, kvéstorům, tribunům a všem, kdož se připojili k jeho protivníkům ode dne, kdy konsul Scipio po­ rušil úmluvy. Po těchto slovech prohlásil asi ětyřicet senátorů a ko­ lem tisíce šesti set jezdců za psance odsouzené k smrti. Sulla tedy jako první sestavil seznam odsouzených k smrti, stano­ vil odměny pro její vykonavatele, peníze pro udavaěe a tresty za přechovávání pronásledovaných. Zanedlouho připojil k psancům další senátory. Část jich byla přepadena a zavraž­ děna tam, kde byli zastiženi: doma, na ulici nebo v chrá­ mech. Jiní byli házeni Sullovi k nohám, další vleěeni a smý­ káni. Nikdo ze svědků této děsivé podívané nevydal hrůzou ani hlásku. Někteří byli donuceni jít do vyhnanství, jiným bylo zabavováno jmění. Po stopách uprchlíků z Říma se roz­ bíhali slídilové. Všechno prohledávali a každého, koho nale­ zli, zabili. 96/ Také obyvatelé Itálie, kteří sloužili pod Carbonem, Norbanem a Mariem ěi pod jejich véliteli, byli zabíjeni, posíláni do vyhnanství a jejich majetek byl zabavován. Po celé Itálii probíhaly neúprosné soudy. O obvinění nebyla nouze: stačilo být velitelem nebo jen sloužit ve vojsku, poskytnout peně­ žitou pomoc nebo jinou službu ěi radu namířenou proti Sul­ lovi. Důvodem k obžalobě bylo i pozvání do domu, přátel­ ství, peněžitá půjčka, ať již poskytnutá nebo přijatá, dokonce jen sympatie nebo společné cestování. Nejvíce byli postiženi zámožní. Když se již nedostávalo nařčení proti jednotlivcům, přešel Sulla na města a trestal i je. Bořil akropole, strhával jejich hradby, ukládal obecní pokuty a sužoval je tíživými da­ němi. Ve většině měst usadil své vysloužilce, aby měl po Itá­

lii posádky, a rozdával jim půdu a domy, aby si těmito dary zajistil jejich vděk za svého života i po své smrti. Ti Se pak stavěli za Sullu, i když již odstoupil, protože soudili, že ne­ budou mít žádnou jistotu, pokud nebudou platit všechna je­ ho opatření. Zatímco v Itálii byla takováto situace, vypravil Pom­ peius několik svých vojáků a zajal Carbona, který uprchl s řadou urozených z Afriky na Sicílii a odtud na ostrov Cossuru. Pompeius rozkázal, aby ostatní zabili v jeho nepřítom­ nosti, ale Carbona, trojnásobného konsula, poručil postavit spoutaného na veřejném shromáždění ke svým nohám, pro­ nesl proti němu řeč a pak ho dal zabít. Jeho hlavu poslal Sullovi. 97/ Jakmile Sullovi vyšlo všechno podle plánu a neměl již žádného nepřítele kromě vzdáleného Sertoria, vyslal proti němu do Hispánie Metella a záležitosti v Římě si zařizoval podle svého, jak se mu zlíbilo. Zákony, volby nebo losování ztratily význam a všechny ochromil strach, takže se skrývali nebo mlčeli. Veškerá Sullova opatření za konsulátU i prokonsulátu byla odhlasována jako pravoplatná a zákonná. Před řečništěm mu postavili pozlacenou jezdeckou sochu s nápisem: »Cornelius Sulla Šťastný, vrchní vojevůdce.« Tak ho totiž označovali patolízalové pro jeho štěstí v bojích s ne­ přáteli a jejich pochlebnictví se stalo uznávaným Sullovým jménem. Setkal jsem se v kterémsi spise s názorem, že Sulla dostal jakýmsi rozhodnutím senátu jméno Epaphróditus — miláček Afrodítin. To se mi nezdá nepravděpodobné, pro­ tože ho označovali i jménem Faustus. Pojem šťastný zřejmě úzce souvisí s označením miláček Afrodítin. To ostatně po­ tvrzuje i výrok věštírny, který dostal Sulla, když se snažil po­ znat svou budoucnost: Uvěř mi, Římane, že Kypřanka dala ti z lásky velikou moc. A proto ty stále měj na mysli úkol každý rok všem bohům v Delfách oběti vzdávat.

78

79

80

APPIÁNOS

Kdesi pod vrcholky Tauru se svahy bílými sněhem kárslcá osada leží, jež dostala bohyně jméno. Tam jí sekeru pošli na důkaz oddané úcty, bohyně oplátkou vládu ti nad světem svěří. At už Římané dali pod sochu napsat jakékoliv jméno, zdá se mi, že se snažili buď Sullu nepřímo zesměšnit, nebo si získat jeho přízeň. Sulla však vskutku poslal Afrodítě zlatou sekeru s tímto nápisem: Přijmi, Afrodíto, dar mocného vladaře Sully.

Viděl jsem tě ve snu, jak řídíš válečné šiky, oděna Areovou zbrojí se v zápase skvíš. 98/ Sulla byl tedy skutečně král či samovládce. Nestal se jím samozřejmě volbou, ale mocí a násilím. Přesto však chtěl budit zdání, že byl ustaven volbou, a dosáhl toho tímto úsko­ kem: V minulosti byli v Římě voleni králové podle svých schopností. Kdykoliv někdo z nich zemřel, vládli vždy po pět dnů po řadě jednotliví senátoři, dokud se lid nerozhodl vol­ bou pro někoho jiného jako krále. Senátor vládnoucí po pět dní se jmenoval interrex — mezikrál, neboť měl skutečně královskou moc. Volbu konsulů poté organizovali vždy konsulové odstu­ pující. Jen tehdy, nežil-li náhodou ani jeden z nich, byl rov­ něž ustanoven král, aby provedl volbu konsulů. Sulla se chopil této zvyklosti, protože po Carbonově smrti na Sicílii a Mariově v Praeneste nebylo konsulů. Sulla se tedy vzdálil z města a senátu nařídil zvolit prozatímního krále.

Sulla diktátorem

Senát zvolil Valeria Flakka a doufal, že Flaccus uspořá­ dá konsulské volby. Ale Sulla Flakkovi napsal, aby předložil lidu návrh, že Sulia pokládá za žádoucí, aby se za dané situa­

OBČANSKÉ VÁLKY I

81

ce obnovila v Římě hodnost diktátora, ačkoliv ‘ od této zvyklosti se upustilo před čtyřmi sty lety. Sulla dále doporu­ čoval, aby zvolený nezastával úřad po omezenou dobu, ný­ brž tak dlouho, až v Římě, Itálii a celé říši ustanou rozbroje a války a bude platit pevný řád. Nebylo pochyb, že návrh má na zřeteli Sullu, a ten se tím ani netajil. V závěru listu ostat­ ně otevřeně napsal, že podle svého mínění je on sám tím, koho Řím v dané situaci potřebuje. 99/ Tak zněl Sullův dopis. Římané byli nespokojeni, ale ne­ měli možnost volby podle zákona a domnívali se, že vše jde zcela mimo ně. Protože si nevěděli rady, účastnili se takzva­ ných voleb, jako by byly svobodné, a zvolili Sullu, jak si přál, absolutním vládcem na neohraničenou dobu. Diktátorský úřad představoval i dříve absolutní moc, ale na vymezené ča­ sové období; za Sully to byla poprvé neomezená absolutní vláda. Na omluvu svého jednání dodávali, že Sullu zvolili diktátorem proto, aby vydal zákony, které jsou podlé jeho mínění dobré, a aby uspořádal poměry ve státě. Římanům tedy vládli více než šedesát olympiad králové, potom se těšili asi po sto olympiad demokratickému zřízení s ročními konsuly v čele státu a pak zase okusili královládu. Bylo to v době sto sedmdesáté páté olympiády podle řeckého kalendáře. Tehdy se však olympijské hry nekonaly s výjim­ kou běhu na stadionu, protože Sulla stáhl do Říma atlety a vůbec vše pozoruhodné na oslavu svého vítězství ve válce s Mithridatem a v Itálii pod záminkou, že lid si musí oddech­ nout od strastí a potřebuje se pobavit. 100/ Aby zachoval zdání bývalé ústavy, dovolil lidu zvolit konsuly. Stali se jimi Marcus Tullius a Cornelius Dolabella. On však stál nad nimi jako král-diktátor. Nosili před ním čty­ řiadvacet seker jako před diktátorem — stejný počet jako kdysi před králi — a všude ho provázela silná osobní stráž. Rušil zákony a vydával nové. Praetor musel být napřed kvéstorem, konsul praetorem a tutéž hodnost dovolil zastávat až

80

APPIÁNOS

Kdesi pod vrcholky Tauru se svahy bílými sněhem kárslcá osada leží, jež dostala bohyně jméno. Tam jí sekeru pošli na důkaz oddané úcty, bohyně oplátkou vládu ti nad světem svěří. At už Římané dali pod sochu napsat jakékoliv jméno, zdá se mi, že se snažili buď Sullu nepřímo zesměšnit, nebo si získat jeho přízeň. Sulla však vskutku poslal Afrodítě zlatou sekeru s tímto nápisem: Přijmi, Afrodíto, dar mocného vladaře Sully.

Viděl jsem tě ve snu, jak řídíš válečné šiky, oděna Areovou zbrojí se v zápase skvíš. 98/ Sulla byl tedy skutečně král či samovládce. Nestal se jím samozřejmě volbou, ale mocí a násilím. Přesto však chtěl budit zdání, že byl ustaven volbou, a dosáhl toho tímto úsko­ kem: V minulosti byli v Římě voleni králové podle svých schopností. Kdykoliv někdo z nich zemřel, vládli vždy po pět dnů po řadě jednotliví senátoři, dokud se lid nerozhodl vol­ bou pro někoho jiného jako krále. Senátor vládnoucí po pět dní se jmenoval interrex — mezikrál, neboť měl skutečně královskou moc. Volbu konsulů poté organizovali vždy konsulové odstu­ pující. Jen tehdy, nežil-li náhodou ani jeden z nich, byl rov­ něž ustanoven král, aby provedl volbu konsulů. Sulla se chopil této zvyklosti, protože po Carbonově smrti na Sicílii a Mariově v Praeneste nebylo konsulů. Sulla se tedy vzdálil z města a senátu nařídil zvolit prozatímního krále.

Sulla diktátorem

Senát zvolil Valeria Flakka a doufal, že Flaccus uspořá­ dá konsulské volby. Ale Sulla Flakkovi napsal, aby předložil lidu návrh, že Sulia pokládá za žádoucí, aby se za dané situa­

OBČANSKÉ VÁLKY I

81

ce obnovila v Římě hodnost diktátora, ačkoliv ‘ od této zvyklosti se upustilo před čtyřmi sty lety. Sulla dále doporu­ čoval, aby zvolený nezastával úřad po omezenou dobu, ný­ brž tak dlouho, až v Římě, Itálii a celé říši ustanou rozbroje a války a bude platit pevný řád. Nebylo pochyb, že návrh má na zřeteli Sullu, a ten se tím ani netajil. V závěru listu ostat­ ně otevřeně napsal, že podle svého mínění je on sám tím, koho Řím v dané situaci potřebuje. 99/ Tak zněl Sullův dopis. Římané byli nespokojeni, ale ne­ měli možnost volby podle zákona a domnívali se, že vše jde zcela mimo ně. Protože si nevěděli rady, účastnili se takzva­ ných voleb, jako by byly svobodné, a zvolili Sullu, jak si přál, absolutním vládcem na neohraničenou dobu. Diktátorský úřad představoval i dříve absolutní moc, ale na vymezené ča­ sové období; za Sully to byla poprvé neomezená absolutní vláda. Na omluvu svého jednání dodávali, že Sullu zvolili diktátorem proto, aby vydal zákony, které jsou podlé jeho mínění dobré, a aby uspořádal poměry ve státě. Římanům tedy vládli více než šedesát olympiad králové, potom se těšili asi po sto olympiad demokratickému zřízení s ročními konsuly v čele státu a pak zase okusili královládu. Bylo to v době sto sedmdesáté páté olympiády podle řeckého kalendáře. Tehdy se však olympijské hry nekonaly s výjim­ kou běhu na stadionu, protože Sulla stáhl do Říma atlety a vůbec vše pozoruhodné na oslavu svého vítězství ve válce s Mithridatem a v Itálii pod záminkou, že lid si musí oddech­ nout od strastí a potřebuje se pobavit. 100/ Aby zachoval zdání bývalé ústavy, dovolil lidu zvolit konsuly. Stali se jimi Marcus Tullius a Cornelius Dolabella. On však stál nad nimi jako král-diktátor. Nosili před ním čty­ řiadvacet seker jako před diktátorem — stejný počet jako kdysi před králi — a všude ho provázela silná osobní stráž. Rušil zákony a vydával nové. Praetor musel být napřed kvéstorem, konsul praetorem a tutéž hodnost dovolil zastávat až

82

APPIÁNOS

po desíti letech. Úřad tribunů lidu zcela oslabil, vlastně té­ měř zrušil, neboť zakázal tribunům vykonávat nějaký další úřad. Kdokoliv se snažil proslavit svůj rod, vyhýbal se tudíž této hodnosti. Nedovedu jasně povědět, zda Sulla odňal lidu volbu tribunů a pověřil jí senát, jako je tomu dnes. Do sená­ tu, v němž bylo po rozbrojích a válkách velmi málo členů, přibral asi tři sta nejlepších jezdců, přičemž o každém jed­ notlivci hlasovaly tribue. Aby získal mezi lidem deset tisíc občanů ochotných poslouchat jeho příkazy, udělil svobodu a římské občanství více než deseti tisícům mladých, silných otroků zavražděných pánů a připojil je k lidu. Po sobě je na­ zval Corneliové. Tentýž cíl sledoval i v Itálii, když rozdělil, jak jsem již uvedl, třiadvaceti legiím velkou část státních po­ zemků ve městech a půdu patřící potrestaným městům. 101/Byl vůbec velmi krutý a v hněvu se neovládal. Quintus Lucretius Ofella mu dobyl Praeneste tím, že porazil obleže­ ného konsula Maria a získal pro něj konečné vítězství. Když se chtěl stát konsulem, ačkoliv byl ještě jezdcem a nezastával ani kvésturu, ani praeturu, spoléhal na své velké činy i na starou tradici a obrátil se s žádostí na lid. Sulla mu bránil a snažil se ho od jeho úmyslu odvrátit. Protože Lucretius ne­ poslechl, poručil ho zavraždit uprostřed fóra. Pak svolal lid do shromáždění a řekl: »Quirité! Chci, abyste věděli a ode mne slyšeli, že jsem dal zabít Lucretia, protože mi odepřel poslušnosti A potom vyprávěl tento příměr: »Oral jednou jeden rolník a kousaly ho vši. Dvakrát zastavil pluh a vykle­ pal svou tuniku. Poněvadž vši začaly znovu, spálil tuniku, aby ho již dále nemohly sužovat. Také já podruhé varuji po­ ražené odpůrce, aby si potřetí nezahrávali s ohněm.« Těmi­ to slovy je vyděsil a vládl si dále podle své libovůle. Když slavil po válce s Mithridatem triumf, nazývali někteří jeho vládu zastíraným královstvím — chybí prý pouze toto jmé­ no. Jiní ho posuzovali podle jeho skutků a mluvili o otevře­ né tyranii.

OBČANSKÉ VÁLKY I

83

102/Tato válka přinesla mnoho neštěstí Římanům i všem obyvatelům Itálie. Byla zhoubná i pro všechny okolní náro­ dy, poněvadž je přepadali piráti, Mithridatés i Sulla. Sužova­ ly je velké daně, protože státní pokladna byla v důsledku rozbrojů prázdná. Všem spojeneckým národům i královstvím stejně jako městům, a to nejen poplatnickým, nýbrž i tako­ vým, která přijala římské panství dobrovolně a stvrdila smlouvu přísahou, ale i těm, jež byla samostatná a daně ne­ platila díky spojenectví nebo nějaké zásluze, byl dán příkaz platit daně a poslouchat. Některým byla odňata půda a pří­ stavy, ačkoliv jim smluvně patřily. Sulla také rozhodl, že Alexandros, syn egyptského krále Alexandra, bude vládnout v Alexandrii. Byl vychován na Kóu a obyvatelé ostrova ho vydali Mithridatovi. Proto uprchl k Sullovi a stal se jeho přítelem. Alexandrijský trůn byl tehdy bez mužského vladaře a ženy královského původu si přály mu­ že stejného rodu. Sulla rovněž doufal, že z bohatého království bude mít značný přísun peněz. Ale Alexandra, který vládl deva­ tenáctý den a choval se ke svým krajanům špatně, poněvadž se opíral o Sullu, přivlekli obyvatelé Alexandrie z královského pa­ láce do gymnasia a tam ho zabili. Jejich říše byla velká, nikdy nezakusili cizí příkoří, a proto se cizinců nebáli. 103/ Ačkoliv byl Sulla diktátorem, stal se následujícího roku podruhé konsulem — jeho kolegou byl Metellus Pius —, aby zastřel pravý stav věcí a vyvolal zdání demokracie. Patr­ ně podle jeho vzoru i dnešní římští císařové určují státu konsuly a někdy jmenují i sebe, neboť si velmi cení spojení konsulátu s nejvyšší mocí. Sulla se vzdává moci

Příští rok lid zvolil Sullu konsulem znovu, protože se mu snažil zalichotit, ale Sulla konsulát nepřijal, jmenoval do této hodnosti Servilia Isaurika a Claudia Pulchra a sám se

82

APPIÁNOS

po desíti letech. Úřad tribunů lidu zcela oslabil, vlastně té­ měř zrušil, neboť zakázal tribunům vykonávat nějaký další úřad. Kdokoliv se snažil proslavit svůj rod, vyhýbal se tudíž této hodnosti. Nedovedu jasně povědět, zda Sulla odňal lidu volbu tribunů a pověřil jí senát, jako je tomu dnes. Do sená­ tu, v němž bylo po rozbrojích a válkách velmi málo členů, přibral asi tři sta nejlepších jezdců, přičemž o každém jed­ notlivci hlasovaly tribue. Aby získal mezi lidem deset tisíc občanů ochotných poslouchat jeho příkazy, udělil svobodu a římské občanství více než deseti tisícům mladých, silných otroků zavražděných pánů a připojil je k lidu. Po sobě je na­ zval Corneliové. Tentýž cíl sledoval i v Itálii, když rozdělil, jak jsem již uvedl, třiadvaceti legiím velkou část státních po­ zemků ve městech a půdu patřící potrestaným městům. 101/Byl vůbec velmi krutý a v hněvu se neovládal. Quintus Lucretius Ofella mu dobyl Praeneste tím, že porazil obleže­ ného konsula Maria a získal pro něj konečné vítězství. Když se chtěl stát konsulem, ačkoliv byl ještě jezdcem a nezastával ani kvésturu, ani praeturu, spoléhal na své velké činy i na starou tradici a obrátil se s žádostí na lid. Sulla mu bránil a snažil se ho od jeho úmyslu odvrátit. Protože Lucretius ne­ poslechl, poručil ho zavraždit uprostřed fóra. Pak svolal lid do shromáždění a řekl: »Quirité! Chci, abyste věděli a ode mne slyšeli, že jsem dal zabít Lucretia, protože mi odepřel poslušnosti A potom vyprávěl tento příměr: »Oral jednou jeden rolník a kousaly ho vši. Dvakrát zastavil pluh a vykle­ pal svou tuniku. Poněvadž vši začaly znovu, spálil tuniku, aby ho již dále nemohly sužovat. Také já podruhé varuji po­ ražené odpůrce, aby si potřetí nezahrávali s ohněm.« Těmi­ to slovy je vyděsil a vládl si dále podle své libovůle. Když slavil po válce s Mithridatem triumf, nazývali někteří jeho vládu zastíraným královstvím — chybí prý pouze toto jmé­ no. Jiní ho posuzovali podle jeho skutků a mluvili o otevře­ né tyranii.

OBČANSKÉ VÁLKY I

83

102/Tato válka přinesla mnoho neštěstí Římanům i všem obyvatelům Itálie. Byla zhoubná i pro všechny okolní náro­ dy, poněvadž je přepadali piráti, Mithridatés i Sulla. Sužova­ ly je velké daně, protože státní pokladna byla v důsledku rozbrojů prázdná. Všem spojeneckým národům i královstvím stejně jako městům, a to nejen poplatnickým, nýbrž i tako­ vým, která přijala římské panství dobrovolně a stvrdila smlouvu přísahou, ale i těm, jež byla samostatná a daně ne­ platila díky spojenectví nebo nějaké zásluze, byl dán příkaz platit daně a poslouchat. Některým byla odňata půda a pří­ stavy, ačkoliv jim smluvně patřily. Sulla také rozhodl, že Alexandros, syn egyptského krále Alexandra, bude vládnout v Alexandrii. Byl vychován na Kóu a obyvatelé ostrova ho vydali Mithridatovi. Proto uprchl k Sullovi a stal se jeho přítelem. Alexandrijský trůn byl tehdy bez mužského vladaře a ženy královského původu si přály mu­ že stejného rodu. Sulla rovněž doufal, že z bohatého království bude mít značný přísun peněz. Ale Alexandra, který vládl deva­ tenáctý den a choval se ke svým krajanům špatně, poněvadž se opíral o Sullu, přivlekli obyvatelé Alexandrie z královského pa­ láce do gymnasia a tam ho zabili. Jejich říše byla velká, nikdy nezakusili cizí příkoří, a proto se cizinců nebáli. 103/ Ačkoliv byl Sulla diktátorem, stal se následujícího roku podruhé konsulem — jeho kolegou byl Metellus Pius —, aby zastřel pravý stav věcí a vyvolal zdání demokracie. Patr­ ně podle jeho vzoru i dnešní římští císařové určují státu konsuly a někdy jmenují i sebe, neboť si velmi cení spojení konsulátu s nejvyšší mocí. Sulla se vzdává moci

Příští rok lid zvolil Sullu konsulem znovu, protože se mu snažil zalichotit, ale Sulla konsulát nepřijal, jmenoval do této hodnosti Servilia Isaurika a Claudia Pulchra a sám se

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

vzdal nejvyšší moci — dobrovolně a zcela bez natlaku. Pro mne je to zázrak, že Sulla se jako první a do te doby vůbec jediný zřekl moci bez donucení, a to ne ve prospěch svých dětí jako Ptolemaios v Egyptě, Ariobarzanés v Kappadokii a Seleukos v Sýrii, ale odevzdal ji lidu, jemuž neomezeně vládl. Neobvyklé je již to, že se vlády vynucené násilím vzdal dobrovolně a bez obav tehdy, když byl mocný. Je neuvěřitel­ né, že neměl strach prohlásit se za řadového občana, ačkoliv v jeho válce přišlo o život více než deset tisíc mladých mužů a ačkoliv sám zahubil mezi svými nepřáteli devadesát senáto­ rů, asi patnáct konsulů, dva tisíce šest set jezdců včetně vyhnanců, jejich majetek zabavil a mnoho mužů dal pohodit bez pohřbu. Nezalekl se ani jejich příbuzných doma, ani psanců, ani měst, jimž zničil akropole, strhl hradby, vzal po­ zemky, peníze a výsady. 104/Takovou měl tento muž odvahu a štěstí. Když skládal moc, pronesl prý na fóru projev, že vydá počet ze všeho, co učinil, bude-li si to někdo přát. Dal odnést pruty se sekera­ mi, propustil svou tělesnou stráž a sám se s přáteli procházel ještě dlouhý čas po fóru. Lid na něj stále pohlížel se stra­ chem. Našel se pouze jediný mladík, který mu spílal, když se vracel domů, a protože mu nikdo neodporoval, dodal si od­ vahy a urážel ho, dokud nevešel do svého domu. Ačkoliv byl Sulla krajně popudlivý ve vztahu k největším mužům i mě­ stům, snesl mladíkovy drzosti klidně, a když vstupoval do­ vnitř, poznamenal — buď že ho vedla úvaha, nebo předtu­ cha —, že tento mladík zabrání dalšímu politikovi, aby se vzdal svrchované moci, bude-li ji mít. A zanedlouho to Ří­ mané vskutku poznali, protože Gaius Caesar se vlády nikdy nezřekl. Myslím, že Sulla, který byl schopný a dělal všechno s nesmírnou vervou, zatoužil stát se z řadového občana sa­ movládcem a pak zase řadovým občanem z absolutního vla­ daře a stáhnout se do ústraní na venkov. Odešel tedy na ,své

soukromé statky do italských Cum a tam v samotě lovil ryby a zvěř. Nebál se však žít v Římě bez hodnosti ani mu nechy­ běly síly do případného dalšího díla. Vždyť byl v mužném věku, těšil se zdraví a po celé Itálii měl sto dvacet tisíc mužů, kteří pod ním nedávno sloužili a dostali od něho velké dary i mnoho pozemků, a v Římě bylo v pohotovosti deset tisíc Corneliů kromě jeho dalších přívrženců. Ti všichni mu byli oddáni, neboť stále ještě představoval nebezpečí pro své pro­ tivníky, a domnívali se, že jejich spoluúčast na Sullových ak­ cích nebude trestána, pokud bude Sulla živ a zdráv. Já si však myslím, že Sulla byl přesycen válkou, mocí i Římem a že si nakonec oblíbil venkovský život. 105/Hned jakmile se Sulla stáhl do ústraní, Římané zbaveni strachu z vražd a krutovlády začali pozvolna opět rozdmý­ chávat nové rozbroje. Za konsuly byli zvoleni dva největší nepřátelé, sullovec Quintus Catulus a Aemilius Lepidus, pří­ vrženec opačné skupiny. Začali hned s hádkami a bylo jasné, že toto nepřátelství zplodí další zlo.

84

85

Sullova smrt

Sulla měl na venkově sen, že se blíží konec jeho života. Hned ráno o tom vyprávěl přátelům a začal rychle psát zá­ věť. Dokončil ji ještě téhož dne. Sotva ji kvečeru zapečetil, dostal horečku a v noci zemřel ve stáří šedesáti let. Zdá se, že byl vskutku nejšťastnější z lidí ve všem a až do konce ži­ vota, jak svědčí i jeho jméno, pokládá-li ovšem někdo za ště­ stí, dosáhne-li toho, co si přeje. V Římě ihned vypukly v souvislosti s jeho smrtí rozpory. Jedni chtěli vézt tělo ve smutečním průvodu Itálií, vystavit je v Římě na fóru a poctít Sullu státním pohřbem, kdežto Lepidus a jeho stoupenci se stavěli proti. Zvítězil však Catulus a sullovci. Mrtvé tělo Sullovo nesli Itálií do Říma na zlatých nosítkách s královskou nádherou a v doprovodu mnoha trubačů, jezdců a četných

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

vzdal nejvyšší moci — dobrovolně a zcela bez natlaku. Pro mne je to zázrak, že Sulla se jako první a do te doby vůbec jediný zřekl moci bez donucení, a to ne ve prospěch svých dětí jako Ptolemaios v Egyptě, Ariobarzanés v Kappadokii a Seleukos v Sýrii, ale odevzdal ji lidu, jemuž neomezeně vládl. Neobvyklé je již to, že se vlády vynucené násilím vzdal dobrovolně a bez obav tehdy, když byl mocný. Je neuvěřitel­ né, že neměl strach prohlásit se za řadového občana, ačkoliv v jeho válce přišlo o život více než deset tisíc mladých mužů a ačkoliv sám zahubil mezi svými nepřáteli devadesát senáto­ rů, asi patnáct konsulů, dva tisíce šest set jezdců včetně vyhnanců, jejich majetek zabavil a mnoho mužů dal pohodit bez pohřbu. Nezalekl se ani jejich příbuzných doma, ani psanců, ani měst, jimž zničil akropole, strhl hradby, vzal po­ zemky, peníze a výsady. 104/Takovou měl tento muž odvahu a štěstí. Když skládal moc, pronesl prý na fóru projev, že vydá počet ze všeho, co učinil, bude-li si to někdo přát. Dal odnést pruty se sekera­ mi, propustil svou tělesnou stráž a sám se s přáteli procházel ještě dlouhý čas po fóru. Lid na něj stále pohlížel se stra­ chem. Našel se pouze jediný mladík, který mu spílal, když se vracel domů, a protože mu nikdo neodporoval, dodal si od­ vahy a urážel ho, dokud nevešel do svého domu. Ačkoliv byl Sulla krajně popudlivý ve vztahu k největším mužům i mě­ stům, snesl mladíkovy drzosti klidně, a když vstupoval do­ vnitř, poznamenal — buď že ho vedla úvaha, nebo předtu­ cha —, že tento mladík zabrání dalšímu politikovi, aby se vzdal svrchované moci, bude-li ji mít. A zanedlouho to Ří­ mané vskutku poznali, protože Gaius Caesar se vlády nikdy nezřekl. Myslím, že Sulla, který byl schopný a dělal všechno s nesmírnou vervou, zatoužil stát se z řadového občana sa­ movládcem a pak zase řadovým občanem z absolutního vla­ daře a stáhnout se do ústraní na venkov. Odešel tedy na ,své

soukromé statky do italských Cum a tam v samotě lovil ryby a zvěř. Nebál se však žít v Římě bez hodnosti ani mu nechy­ běly síly do případného dalšího díla. Vždyť byl v mužném věku, těšil se zdraví a po celé Itálii měl sto dvacet tisíc mužů, kteří pod ním nedávno sloužili a dostali od něho velké dary i mnoho pozemků, a v Římě bylo v pohotovosti deset tisíc Corneliů kromě jeho dalších přívrženců. Ti všichni mu byli oddáni, neboť stále ještě představoval nebezpečí pro své pro­ tivníky, a domnívali se, že jejich spoluúčast na Sullových ak­ cích nebude trestána, pokud bude Sulla živ a zdráv. Já si však myslím, že Sulla byl přesycen válkou, mocí i Římem a že si nakonec oblíbil venkovský život. 105/Hned jakmile se Sulla stáhl do ústraní, Římané zbaveni strachu z vražd a krutovlády začali pozvolna opět rozdmý­ chávat nové rozbroje. Za konsuly byli zvoleni dva největší nepřátelé, sullovec Quintus Catulus a Aemilius Lepidus, pří­ vrženec opačné skupiny. Začali hned s hádkami a bylo jasné, že toto nepřátelství zplodí další zlo.

84

85

Sullova smrt

Sulla měl na venkově sen, že se blíží konec jeho života. Hned ráno o tom vyprávěl přátelům a začal rychle psát zá­ věť. Dokončil ji ještě téhož dne. Sotva ji kvečeru zapečetil, dostal horečku a v noci zemřel ve stáří šedesáti let. Zdá se, že byl vskutku nejšťastnější z lidí ve všem a až do konce ži­ vota, jak svědčí i jeho jméno, pokládá-li ovšem někdo za ště­ stí, dosáhne-li toho, co si přeje. V Římě ihned vypukly v souvislosti s jeho smrtí rozpory. Jedni chtěli vézt tělo ve smutečním průvodu Itálií, vystavit je v Římě na fóru a poctít Sullu státním pohřbem, kdežto Lepidus a jeho stoupenci se stavěli proti. Zvítězil však Catulus a sullovci. Mrtvé tělo Sullovo nesli Itálií do Říma na zlatých nosítkách s královskou nádherou a v doprovodu mnoha trubačů, jezdců a četných

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

vojáků pochodujících ve zbrani. Odevšad se sbíhali Sullovi ozbrojení vysloužilci, a jak kdo přišel, hned zaujal v průvodu patřičné místo. Shromáždily se i davy jiných lidí v nebýva­ lém počtu. V čele byly neseny prapory a sekery, jichž užíval za svého života a vlády. 106/Když byly Sullovy ostatky přineseny do Říma, nabyla pohřební slavnost nevídaných rozměrů. Jen zlatých věnců vyrobených ve značném spěchu bylo při ní neseno více než dva tisíce, dále dary z měst i od legií, které pod ním sloužily, i od jeho jednotlivých přátel. Jiné nádherné předměty posla­ né do pohřebního průvodu nelze ani popsat, Ze strachu před sroceným vojskem provázeli zesnulého všichni knězi a kněžky v předepsaných úborech, celý senát a všichni úřed­ níci se svými odznaky. V nádherné výstroji jiného druhu ná­ sledovali jezdci a po oddílech celé vojsko, které bojovalo pod jeho velením. Vojáci se shromáždili s krajní horlivostí, aby nepřišli o účast na pohřbu, a dostavili se s pozlacenými zna­ ky a postříbřenými zbraněmi, jaké se ještě dnes užívají při slavnostních průvodech. Trubačů bylo nepřeberně a střídavě zaznívaly nejtklivější smuteční melodie. Sullu velebili hlasi­ tými výkřiky nejprve senátoři, potom jezdci, po nich vojsko a nakonec lid. Jedni ho opravdu postrádali, zatímco jiní se stále ještě báli vojska a jeho mrtvého neméně než živého. Když viděli, co se před jejich očima děje, a měli na paměti Sullovy činy, byli zaraženi a souhlasili se svými odpůrci, že pro své přívržence byl Sulla největším štěstím a pro ně i jako mrtvý největším postrachem, Byl vystaven na řečništi a po­ hřební chvalořeč pronesl nejslavnější řečník té doby, proto­ že Sullův syn Faustus byl ještě malý. Potom zvedli lehátko mladí senátoři a nesli je na Martovo pole, kde se pohřbívali pouze králové. Okolo hranice jezdili kolem dokola jezdci a vojsko. 107/To byl konec Sullova života. Hned při odchodu od hra­ nice se konsulové na sebe obořili a začali se spory. Městský

lid se připojoval k jednomu i druhému. Lepidus si chtěl na­ klonit Italiky a řekl, že jim vrátí půdu, kterou jim odňal Sul­ la. Senát se obou konsulů bál, a proto je nutil složit přísahu, že nebudou své pře rozhodovat válkou. Avšak Lepidus, kte­ rý dostal losem Zaalpskou Galii, na další volební shromáždě­ ni nepřisel, protože chtěl příští rok bojovat proti sullovcům bez rizika, že porušuje přísahu. Domníval se totiž, že přísa­ hal pouze na rok své úřední funkce. Jeho záměr však neušel pozornosti a senát jej povolal do Šíma. Také Lepidus dobře věděl, proč ho volají, a vydal se proto na cestu s celým voj­ skem, aby s ním vstoupil do města. Když mu kladli překážky, dal svolat své muže db zbraně a Catulus učinil totéž. V bitvě nedaleko Martova pole Lepidus podlehl. Potom už nekladl dlouho odpor a odplul na Sardinii, kde zemřel na souchoti­ ny. Jeho vojsko se občas pustilo do menších půtek, ale pak se rozpadlo. Jádro Lepidova vojska přivedl Perpenna Sertoriovi do Hispánie.

86

87

Valka se Sertoriem

108/ Ze Sullových činů zbývá ještě válka se Sertoriem, táh­ noucí se osm let, pro Římany zdaleka ne snadná, protože ji nevedli pouze proti Hispánii, ale i sami proti sobě a Sertoriovi. Ten byl zvolen správcem Hispánie, dobyl jako Carbonův spojenec proti Sullovi v době příměří město Suessu, načež uprchl do své provincie. Armádu měl jednak přímo z Itálie, jednak si utvořil další z jistého počtu Keltibérů. Z Hispánie vypudil své předchůdce v praetorské hodnosti, protože mu s ohledem na Sullu nechtěli předat moc. Bojoval udatně pro­ ti Metellovi, když ho proti němu poslal Sulla, a získal si dob­ rou pověst svou statečností. Vytvořil třistačlennou radu ze svých přátel v Hispánii a tvrdil, že je to římská rada, a drzeji nazýval senátem. Po Sullově a pak i Lepidově smrti se před­ pokládalo, ze Sertorius potáhne proti Itálii, poněvadž mu

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

vojáků pochodujících ve zbrani. Odevšad se sbíhali Sullovi ozbrojení vysloužilci, a jak kdo přišel, hned zaujal v průvodu patřičné místo. Shromáždily se i davy jiných lidí v nebýva­ lém počtu. V čele byly neseny prapory a sekery, jichž užíval za svého života a vlády. 106/Když byly Sullovy ostatky přineseny do Říma, nabyla pohřební slavnost nevídaných rozměrů. Jen zlatých věnců vyrobených ve značném spěchu bylo při ní neseno více než dva tisíce, dále dary z měst i od legií, které pod ním sloužily, i od jeho jednotlivých přátel. Jiné nádherné předměty posla­ né do pohřebního průvodu nelze ani popsat, Ze strachu před sroceným vojskem provázeli zesnulého všichni knězi a kněžky v předepsaných úborech, celý senát a všichni úřed­ níci se svými odznaky. V nádherné výstroji jiného druhu ná­ sledovali jezdci a po oddílech celé vojsko, které bojovalo pod jeho velením. Vojáci se shromáždili s krajní horlivostí, aby nepřišli o účast na pohřbu, a dostavili se s pozlacenými zna­ ky a postříbřenými zbraněmi, jaké se ještě dnes užívají při slavnostních průvodech. Trubačů bylo nepřeberně a střídavě zaznívaly nejtklivější smuteční melodie. Sullu velebili hlasi­ tými výkřiky nejprve senátoři, potom jezdci, po nich vojsko a nakonec lid. Jedni ho opravdu postrádali, zatímco jiní se stále ještě báli vojska a jeho mrtvého neméně než živého. Když viděli, co se před jejich očima děje, a měli na paměti Sullovy činy, byli zaraženi a souhlasili se svými odpůrci, že pro své přívržence byl Sulla největším štěstím a pro ně i jako mrtvý největším postrachem, Byl vystaven na řečništi a po­ hřební chvalořeč pronesl nejslavnější řečník té doby, proto­ že Sullův syn Faustus byl ještě malý. Potom zvedli lehátko mladí senátoři a nesli je na Martovo pole, kde se pohřbívali pouze králové. Okolo hranice jezdili kolem dokola jezdci a vojsko. 107/To byl konec Sullova života. Hned při odchodu od hra­ nice se konsulové na sebe obořili a začali se spory. Městský

lid se připojoval k jednomu i druhému. Lepidus si chtěl na­ klonit Italiky a řekl, že jim vrátí půdu, kterou jim odňal Sul­ la. Senát se obou konsulů bál, a proto je nutil složit přísahu, že nebudou své pře rozhodovat válkou. Avšak Lepidus, kte­ rý dostal losem Zaalpskou Galii, na další volební shromáždě­ ni nepřisel, protože chtěl příští rok bojovat proti sullovcům bez rizika, že porušuje přísahu. Domníval se totiž, že přísa­ hal pouze na rok své úřední funkce. Jeho záměr však neušel pozornosti a senát jej povolal do Šíma. Také Lepidus dobře věděl, proč ho volají, a vydal se proto na cestu s celým voj­ skem, aby s ním vstoupil do města. Když mu kladli překážky, dal svolat své muže db zbraně a Catulus učinil totéž. V bitvě nedaleko Martova pole Lepidus podlehl. Potom už nekladl dlouho odpor a odplul na Sardinii, kde zemřel na souchoti­ ny. Jeho vojsko se občas pustilo do menších půtek, ale pak se rozpadlo. Jádro Lepidova vojska přivedl Perpenna Sertoriovi do Hispánie.

86

87

Valka se Sertoriem

108/ Ze Sullových činů zbývá ještě válka se Sertoriem, táh­ noucí se osm let, pro Římany zdaleka ne snadná, protože ji nevedli pouze proti Hispánii, ale i sami proti sobě a Sertoriovi. Ten byl zvolen správcem Hispánie, dobyl jako Carbonův spojenec proti Sullovi v době příměří město Suessu, načež uprchl do své provincie. Armádu měl jednak přímo z Itálie, jednak si utvořil další z jistého počtu Keltibérů. Z Hispánie vypudil své předchůdce v praetorské hodnosti, protože mu s ohledem na Sullu nechtěli předat moc. Bojoval udatně pro­ ti Metellovi, když ho proti němu poslal Sulla, a získal si dob­ rou pověst svou statečností. Vytvořil třistačlennou radu ze svých přátel v Hispánii a tvrdil, že je to římská rada, a drzeji nazýval senátem. Po Sullově a pak i Lepidově smrti se před­ pokládalo, ze Sertorius potáhne proti Itálii, poněvadž mu

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

přibyloLz Itálie nové vojsko, které mu přivedl Lepidův velitel Perpenna. Tu senát ze strachu vypravil do Hispánie nové vojsko a k dřívějšímu veliteli připojil dalšího, Pompeia, ješte sice mladého, ale už proslaveného pomoci poskytnutou Sullovi v Africe i v samotné Itálii. 109/Pómpéius pronikl odvážně do Alp. Nemusel přitom sice vynaložit takovou namahu jako kdysi Hannibal, poněvadž šel jinou Cestou, kolem pramenů Rhodanu a Eridanu, které jsou v Alpách nedaleko od sebe. Rhodanus teče Zaalpskou Galií do Tyrrhénského moře, Eridanus z druhé strany Alp do Iónského moře a nazýva se Pad. Sotvaže Pompeius přibyl do Hispánie, Sertorius rozdrtil celou jeho legii se soumary i obsluhou, když shromažďovala píci. Město Lauro vyplenil a vyvrátil přímo před Pompeiovyma očima. Při dobývaní to­ hoto města vyškrábala jakási žena jednomu vojákovi oěi, pro­ tože ji napadl a chtěl znásilnit. Jakmile se Sertorius o tomto přestupku dozvěděl, dal celou kohortu, která měla povést, ze se dopouští takových násilnosti, pobit bez ohledu na to, ze ji

Zanedlouho nato svedl velkou bitvu u Seguntie. Trvala od poledne až dp chvíle, kdy se objevily hvězdy. Sertorius bojo­ val na koni a zvítězil nad Pompeiem, zabil na šest tisíc vojá­ ků a svých ztratil asi polovinu tohoto množství. Metellus však porazil Perpennu znovu a zahubil pět tisíc jeho mužů. Den po této bitvě shromáždil Sertorius mnoho barbarů a kvečeru zaútočil znenadání na Metellův tábor s odvážným úmyslem odříznout jej příkopem. Ale Pompeius proti němu vyrazil vpřed, takže od smělého pokusu upustil. Takto tedy bojovali v létě, načež se opět rozešli do zimních táborů. 111/ Následujícího roku v období sto sedmdesáté šesté olym­ piády získali Římané odkazem dvě země: Bíthýnii po smrti Níkomédově a Kyrénu po Ptolemaiovi zvaném Apión z rodu Lágovců. Války však zuřily dále, a to se Sertoriem v Hispánii, s Mithridatem na východě, s piráty na celém moři a na Krétě s Kréťany. V celé Itálii zuřila válka s gladiátory; vy­ pukla náhle, ale ihned s plnou silou. Ačkoliv Římané museli dělit své síly na tolik stran, přece vyslali do Hispánie další dvě legie. Metellus a Pompeius sestoupili s nimi i s celým os­ tatním vojskem z Pyrenejí k Hiberu, zatímco Sertorius s Per­ pennou táhli proti nim z Lusitánie. 112/Tehdy přeběhlo mnoho Sertoriových vojáků k Metellovi. Sertoria naplnila jejich dezerce takovým hněvem, že po­ trestal mnoho z nich krůtě a nelidsky, a tím vyvolal vůči sobě jejich nenávist. Vinili ho především z toho, že se obklo­ pil pouze keltibérskými strážci, kdežto Římany z tělesné stráže odstranil a místo nich ji svěřil Keltibérům. Nedokázali snášet výčitku, že jsou nevěrní, třebaže sloužili nepříteli Ří­

88

tvořili Římané. 110/Potom začala zima a vojska zastavila boje. Sotvaže na­ stalo jaro, zaútočili Metellus a Pompeius z Pyrenejí, kde pře­ zimovali, a Sertorius s Perpennou z Lusitanie. Střetli se u města Sucro. Ačkoliv bylo jasné nebe, zahřmělo a znena­ dání se objevily blesky. Zkušení vojáci se nezalekli a bojovali dále. Na obou stranách teklo mnoho krve, až Metellus pora­ zil Perpennu a vyplenil jeho tábor. Sertorius sice nad Pompeiem zvítězil, ale byl zraněn kopím do stehna, a tím byla bitva ukončena. Sertorius měl ochočenou bdou lan, která se směla vol­ ně pohybovat. Když jednou zmizela, považoval Sertorius její ztrátu za neblahé znamení a propadl sklíčenosti a netečnosti; až se mu nepřátelé posmívali. Znenadání ji vsak spatřil bezet v lese, hned za ní vyrazil a snažil se, jakoby pod jejím vede­

ním, vydráždit nepřátele k srážce.

89

ma. Nejvíce je však hněvalo, že zradili vlast kvůli Sertoriovi, který jim nyní nevěří. Soudili dále, že jsou neprávem trestá­ ni kvůli přeběhlíkům, ačkoliv sami neutekli. Dokonce i Keltibérové s nimi jednali povýšeně jako s proradníky. Nakonec však od Sertoria přece jen neodešli, neboť na něm byli závis­ lí. Vždyť tehdy nebylo nad něho velitele ani bojovnějšího,

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

přibyloLz Itálie nové vojsko, které mu přivedl Lepidův velitel Perpenna. Tu senát ze strachu vypravil do Hispánie nové vojsko a k dřívějšímu veliteli připojil dalšího, Pompeia, ješte sice mladého, ale už proslaveného pomoci poskytnutou Sullovi v Africe i v samotné Itálii. 109/Pómpéius pronikl odvážně do Alp. Nemusel přitom sice vynaložit takovou namahu jako kdysi Hannibal, poněvadž šel jinou Cestou, kolem pramenů Rhodanu a Eridanu, které jsou v Alpách nedaleko od sebe. Rhodanus teče Zaalpskou Galií do Tyrrhénského moře, Eridanus z druhé strany Alp do Iónského moře a nazýva se Pad. Sotvaže Pompeius přibyl do Hispánie, Sertorius rozdrtil celou jeho legii se soumary i obsluhou, když shromažďovala píci. Město Lauro vyplenil a vyvrátil přímo před Pompeiovyma očima. Při dobývaní to­ hoto města vyškrábala jakási žena jednomu vojákovi oěi, pro­ tože ji napadl a chtěl znásilnit. Jakmile se Sertorius o tomto přestupku dozvěděl, dal celou kohortu, která měla povést, ze se dopouští takových násilnosti, pobit bez ohledu na to, ze ji

Zanedlouho nato svedl velkou bitvu u Seguntie. Trvala od poledne až dp chvíle, kdy se objevily hvězdy. Sertorius bojo­ val na koni a zvítězil nad Pompeiem, zabil na šest tisíc vojá­ ků a svých ztratil asi polovinu tohoto množství. Metellus však porazil Perpennu znovu a zahubil pět tisíc jeho mužů. Den po této bitvě shromáždil Sertorius mnoho barbarů a kvečeru zaútočil znenadání na Metellův tábor s odvážným úmyslem odříznout jej příkopem. Ale Pompeius proti němu vyrazil vpřed, takže od smělého pokusu upustil. Takto tedy bojovali v létě, načež se opět rozešli do zimních táborů. 111/ Následujícího roku v období sto sedmdesáté šesté olym­ piády získali Římané odkazem dvě země: Bíthýnii po smrti Níkomédově a Kyrénu po Ptolemaiovi zvaném Apión z rodu Lágovců. Války však zuřily dále, a to se Sertoriem v Hispánii, s Mithridatem na východě, s piráty na celém moři a na Krétě s Kréťany. V celé Itálii zuřila válka s gladiátory; vy­ pukla náhle, ale ihned s plnou silou. Ačkoliv Římané museli dělit své síly na tolik stran, přece vyslali do Hispánie další dvě legie. Metellus a Pompeius sestoupili s nimi i s celým os­ tatním vojskem z Pyrenejí k Hiberu, zatímco Sertorius s Per­ pennou táhli proti nim z Lusitánie. 112/Tehdy přeběhlo mnoho Sertoriových vojáků k Metellovi. Sertoria naplnila jejich dezerce takovým hněvem, že po­ trestal mnoho z nich krůtě a nelidsky, a tím vyvolal vůči sobě jejich nenávist. Vinili ho především z toho, že se obklo­ pil pouze keltibérskými strážci, kdežto Římany z tělesné stráže odstranil a místo nich ji svěřil Keltibérům. Nedokázali snášet výčitku, že jsou nevěrní, třebaže sloužili nepříteli Ří­

88

tvořili Římané. 110/Potom začala zima a vojska zastavila boje. Sotvaže na­ stalo jaro, zaútočili Metellus a Pompeius z Pyrenejí, kde pře­ zimovali, a Sertorius s Perpennou z Lusitanie. Střetli se u města Sucro. Ačkoliv bylo jasné nebe, zahřmělo a znena­ dání se objevily blesky. Zkušení vojáci se nezalekli a bojovali dále. Na obou stranách teklo mnoho krve, až Metellus pora­ zil Perpennu a vyplenil jeho tábor. Sertorius sice nad Pompeiem zvítězil, ale byl zraněn kopím do stehna, a tím byla bitva ukončena. Sertorius měl ochočenou bdou lan, která se směla vol­ ně pohybovat. Když jednou zmizela, považoval Sertorius její ztrátu za neblahé znamení a propadl sklíčenosti a netečnosti; až se mu nepřátelé posmívali. Znenadání ji vsak spatřil bezet v lese, hned za ní vyrazil a snažil se, jakoby pod jejím vede­

ním, vydráždit nepřátele k srážce.

89

ma. Nejvíce je však hněvalo, že zradili vlast kvůli Sertoriovi, který jim nyní nevěří. Soudili dále, že jsou neprávem trestá­ ni kvůli přeběhlíkům, ačkoliv sami neutekli. Dokonce i Keltibérové s nimi jednali povýšeně jako s proradníky. Nakonec však od Sertoria přece jen neodešli, neboť na něm byli závis­ lí. Vždyť tehdy nebylo nad něho velitele ani bojovnějšího,

APPIÁNOS

obCanské války i

ani úspěšnějšího. Pro schopnost rychle jednat jej Keltibérové nazývali Hannibalem, v němž spatřovali nejodvážnějšího a nejlstivějšího vojevůdce. Takový byl tedy postoj vojáků k Sertoriovi. Zatím Metellovi vojáci zaútočili na mnohá Sertoriova města a odvedli odtud muže na své území. Pompeius tehdy obléhal Palantii a již položil kolem hradeb kmeny stro­ mů, když se objevil Sertorius a město z obležení vysvobodil. Pompeiovi se však přece jen podařilo hradby zapálit a uprchnout k Metellovi. Sertorius postavil zřícenou část hradeb, napadl vojáky ležící táborem u města Calagurris a pobil jich na tři tisíce. To se odehrávalo v tomto roce v Hispánii. 113/Příští rok si římští velitelé dodali odvahy a směle táhli na Sertoriova města, mnohá mu vyrvali a povzbuzeni svými úspěchy útočili na jiná. Nerozpoutala se sice žádná velká bit­ va, ale šarvátky se protáhly až do následujícího roku. Pak na Sertoria udeřili s ještě větší smělostí. Toho již ochromil bůh, protože sám od sebe polevoval v činnosti a námaze a oddával se rozmařilosti, ženám, zábavám a pitkám. Proto sklízel jed­ nu porážku za druhou. Rozzuřil se do krajnosti při každém podezření, vynášel ukrutné tresty a nikomu nedůvěřoval, takže Perpenna, který k němu dobrovolně přešel s velkým vojskem, se začal o sebe bát a zosnoval proti němu spiknutí spolu s dalšími deseti účastníky. Někteří ze spiklenců však byli prozrazeni a potrestáni, jiní utekli. Perpenna proti oče­ kávání vyvázl a potají začal chystat zradu ještě horlivěji. Po­ něvadž Sertorius byl chráněn tělesnou stráží, pozval ho Per­ penna na hostinu, opil hó stejně jako jeho strážce a zavraždil ho u tabule. 114/Vojáci se hned s mohutným křikem a hněvem proti Perpennovi vzbouřili a jejich nenávist k Sertoriovi se změni­ la v náklonnost, jak již lidé mírní svůj hněv vůči mrtvému, když je už netýrá, a vzpomínají s lítostí na jeho dobrotu. Uvažovali i o své situaci a pohrdali Perpennou jako nezkuše­

ným vojákem, kdežto Sertoriovu statečnost pokládali za svou jedinou naději. Na Perpennu však nevražili nejen oni, nýbrž i barbaři, zejména Lusitánové, u nichž především nacházel Sertorius podporu. Když pak otevřeli Sertoriovu poslední vůli, byl v ní odkaz i pro Perpennu, čímž všeobecný hněv a nenávist k němu dále vzrostly. Nespáchal totiž zločin pou­ ze na úředním činiteli a veliteli, nýbrž i na svém dobrém a štědrém příteli. Byli by ho snad málem zabili, kdyby je ne­ obcházel a jedny si nezískal dary', druhé sliby a jiné nezastra­ šil; některé dal dokonce pro výstrahu ostatním popravit. Vy­ šel mezi vojáky a pronesl řeč, osvobodil ty, které uvrhl Ser­ torius do vězení, a Ibérům vrátil rukojmí. Proto ho poslechli jako velitele — stál totiž v hodnosti hned za Sertoriem —, ale i tehdy k němu pociťovali zášť, neboť si hned troufl uká­ zat svou velkou krutost a dal zabít tři urozené muže, kteří se k němu utekli z Říma, a také svého synovce. 115/ Jakmile Metellus vytáhl do jiné části Hispánie, protože se domníval, že Perpennu může snadno porazit sám Pom­ peius, trvaly po několik dní mezi Pompeiem a Perpennou šarvátky, aniž jeden nebo druhý vytáhl s celým vojskem. De­ sátého dne se však mezi nimi rozpoutala obrovská bitva. Rozhodli se totiž rozřešit vše jedním rázem; Pompeius pro­ to, že opovrhoval velitelskými schopnostmi Perpennovými, Perpenna zase nevěřil, že mu jeho vojsko bude dlouho za­ chovávat věrnost. A tak se dal do boje s téměř všemi svými vojáky. Pompeiovi však rychle podlehl, neboť nebyl dobrým velitelem a ani jeho vojsko nebojovalo s nadšením. Sotvaže začalo na všech stranách prchat, ukryl se Perpenna pod ke­ řem. Svých vojáků se přitom bál více než nepřátel. Nějací jezdci ho chytili a přivlekli k Pompeiovi, zatímco jeho vojáci mu spílali jako Sertoriovu vrahovi. On sám přitom vykřiko­ val, že Pompeiovi podá podrobné zprávy o rozbrojích v Ří­ mě. To sliboval buď s opravdovým úmyslem, nebo jen proto, aby ho k Pompeiovi dovedli živého. Ale Pompeius vyslal své

90

91

APPIÁNOS

obCanské války i

ani úspěšnějšího. Pro schopnost rychle jednat jej Keltibérové nazývali Hannibalem, v němž spatřovali nejodvážnějšího a nejlstivějšího vojevůdce. Takový byl tedy postoj vojáků k Sertoriovi. Zatím Metellovi vojáci zaútočili na mnohá Sertoriova města a odvedli odtud muže na své území. Pompeius tehdy obléhal Palantii a již položil kolem hradeb kmeny stro­ mů, když se objevil Sertorius a město z obležení vysvobodil. Pompeiovi se však přece jen podařilo hradby zapálit a uprchnout k Metellovi. Sertorius postavil zřícenou část hradeb, napadl vojáky ležící táborem u města Calagurris a pobil jich na tři tisíce. To se odehrávalo v tomto roce v Hispánii. 113/Příští rok si římští velitelé dodali odvahy a směle táhli na Sertoriova města, mnohá mu vyrvali a povzbuzeni svými úspěchy útočili na jiná. Nerozpoutala se sice žádná velká bit­ va, ale šarvátky se protáhly až do následujícího roku. Pak na Sertoria udeřili s ještě větší smělostí. Toho již ochromil bůh, protože sám od sebe polevoval v činnosti a námaze a oddával se rozmařilosti, ženám, zábavám a pitkám. Proto sklízel jed­ nu porážku za druhou. Rozzuřil se do krajnosti při každém podezření, vynášel ukrutné tresty a nikomu nedůvěřoval, takže Perpenna, který k němu dobrovolně přešel s velkým vojskem, se začal o sebe bát a zosnoval proti němu spiknutí spolu s dalšími deseti účastníky. Někteří ze spiklenců však byli prozrazeni a potrestáni, jiní utekli. Perpenna proti oče­ kávání vyvázl a potají začal chystat zradu ještě horlivěji. Po­ něvadž Sertorius byl chráněn tělesnou stráží, pozval ho Per­ penna na hostinu, opil hó stejně jako jeho strážce a zavraždil ho u tabule. 114/Vojáci se hned s mohutným křikem a hněvem proti Perpennovi vzbouřili a jejich nenávist k Sertoriovi se změni­ la v náklonnost, jak již lidé mírní svůj hněv vůči mrtvému, když je už netýrá, a vzpomínají s lítostí na jeho dobrotu. Uvažovali i o své situaci a pohrdali Perpennou jako nezkuše­

ným vojákem, kdežto Sertoriovu statečnost pokládali za svou jedinou naději. Na Perpennu však nevražili nejen oni, nýbrž i barbaři, zejména Lusitánové, u nichž především nacházel Sertorius podporu. Když pak otevřeli Sertoriovu poslední vůli, byl v ní odkaz i pro Perpennu, čímž všeobecný hněv a nenávist k němu dále vzrostly. Nespáchal totiž zločin pou­ ze na úředním činiteli a veliteli, nýbrž i na svém dobrém a štědrém příteli. Byli by ho snad málem zabili, kdyby je ne­ obcházel a jedny si nezískal dary', druhé sliby a jiné nezastra­ šil; některé dal dokonce pro výstrahu ostatním popravit. Vy­ šel mezi vojáky a pronesl řeč, osvobodil ty, které uvrhl Ser­ torius do vězení, a Ibérům vrátil rukojmí. Proto ho poslechli jako velitele — stál totiž v hodnosti hned za Sertoriem —, ale i tehdy k němu pociťovali zášť, neboť si hned troufl uká­ zat svou velkou krutost a dal zabít tři urozené muže, kteří se k němu utekli z Říma, a také svého synovce. 115/ Jakmile Metellus vytáhl do jiné části Hispánie, protože se domníval, že Perpennu může snadno porazit sám Pom­ peius, trvaly po několik dní mezi Pompeiem a Perpennou šarvátky, aniž jeden nebo druhý vytáhl s celým vojskem. De­ sátého dne se však mezi nimi rozpoutala obrovská bitva. Rozhodli se totiž rozřešit vše jedním rázem; Pompeius pro­ to, že opovrhoval velitelskými schopnostmi Perpennovými, Perpenna zase nevěřil, že mu jeho vojsko bude dlouho za­ chovávat věrnost. A tak se dal do boje s téměř všemi svými vojáky. Pompeiovi však rychle podlehl, neboť nebyl dobrým velitelem a ani jeho vojsko nebojovalo s nadšením. Sotvaže začalo na všech stranách prchat, ukryl se Perpenna pod ke­ řem. Svých vojáků se přitom bál více než nepřátel. Nějací jezdci ho chytili a přivlekli k Pompeiovi, zatímco jeho vojáci mu spílali jako Sertoriovu vrahovi. On sám přitom vykřiko­ val, že Pompeiovi podá podrobné zprávy o rozbrojích v Ří­ mě. To sliboval buď s opravdovým úmyslem, nebo jen proto, aby ho k Pompeiovi dovedli živého. Ale Pompeius vyslal své

90

91

92

APPIÁNOS

vojáky, aby ho zabili dříve, než se k němu dostane; patrně se bál dozvědět něco nečekaného, co by se mohlo stát počátkem dalších pohrom v Římě. Zdá se, že toto vskutku rozvážné cho­ vání zvýšilo Pompeiovu prestiž. To byl konec války v Hispánii a zároveň i Sertoriův. Myslím však, že by válka v Hispánii neskončila tak snadno, kdyby byl Sertorius zůstal naživu. Spartakovo povstání 116/ V téže dpbě vyíiteiipil v Itálii Spartaeus^ Původem íyl

Thrák, kdys^sloužil v římském vojsku, upadl do zajetí a pro­

dali ho do gladiátorské školy. Když ho v Capui cvičili pro gladiátorské zápasy, přemluvil asi sedmdesát druhů, aby svůj život raději dali v sázku pro svou svobodu než pro zábavu di­ váků. Přemohli tedy stráže a uprchli. Ozbrojili se holemi a dýkami, které vzali nějakým lidem po cestě, a uchýlili na horu Vesuv. Tam přibral Spartacus mnoho uprchlých otroků i nějaké svobodné rolníky a se svými podřízenými veliteli Oinomaem a Crixem pustošil okolí. Protože rozděloval kořist všem stejně, měl brzy silné vojsko. Římané proti němu vysla­ li nejprve Varinia Glabra, potom Publia Valeria, ale Sparta­ cus oba porazil. Neměli totiž řádné vojsko, ale sehnané na­ rychlo, kde se dalo. Římané si tehdy mysleli, že jde o nevý­ znamný útok bandy pobudů, a ne o skutečnou válku. Sparta­ cus dokonce sebral Variniovi jeho koně a sám římský velitel jen taktak nepadl do zajetí. Po této bitvě se ke Spartakovi sběhlo ještě více přívr­ ženců, takže jeho vojsko čítalo již sedmdesát tisíc mužů. Vy­ ráběl si již i zbraně a opatřoval si vojenské vybavení a Říma­ né proti němu vyslali konsuly s dvěma legiemi. 117/Jednomu z nich podlehl s třiceti tisíci muži Crixus u hory Garganu; dvě třetiny z nich zahynuly a s nimi i Cri­ xus. Zatímco Spartacus spěchal přes Apeniny k Alpám a od­ tud do Galie, předstihl ho druhý konsul a útěk mu překazil;

OBČANSKÉ VÁLKY I

93

jeho kolega šel Spartakovi v patách. Spartacus zaútočil nej­ prve na jednoho konsula, pak na druhého, a zvítězil. Oba konsulové se ve zmatku stáhli a Spartacus obětoval tři sta římských zajatců na paměť Crixovi. Dal spálit neužitečnou výzbroj a zabít všechny zajatce a soumary, aby byl volný, a táhl se sto dvaceti tisíci pěšáky na Řím. Přestože se k němu chtěli připojit zběhlí otroci ve velkém počtu, nepřijímal ni­ koho. Na území Picena se proti němu opět postavili konsulo­ vé. Nastal druhý velký zápas a skončil jejich novou velkou porážkou. Spartacus však upustil od tažení na Řím, poněvadž se ještě necítil k boji s Římany náležitě připraven a jeho vojáci nebyli ještě řádně vyzbrojeni. Nepřipojilo se k němu totiž žádné město, přidávali se pouze otroci, zběhové a náhodně shluklé početné skupiny. Obsadil tedy vrchy kolem Thurií a dobyl i město. Zakázal obchodníkům, aby do Thurií přiná­ šeli zlato nebo stříbro, a nedovolil ani svým vojákům, aby si je opatřovali. Zato kupovali veliké množství železa a mědi a tyto kovy směl dodávat kdokoliv. Proto jich měli značnou zásobu a dobře vybaveni zbraněmi podnikali často pustošivé nájezdy. Utkali se také znovu vítězně s Římany a vrátili se z boje s bohatou kořistí. 118/Válka trvala již tři roky a budila u Římanů obavy, ačko­ liv zpočátku měli pro gladiátory pouze pohrdavý úsměšek. V nastávajících volbách nebylo vůbec uchazečů o velitelská místa s výjimkou známého urozeného a bohatého Římana Licinia Crassa. Když se ujal velení, táhl proti Spartakovi se šesti novými legiemi, které právě shromáždil. Jakmile dorazil na místo, přibral i dvě konsulské legie. Protože ty však v boji několikrát podlehly, dal losem vybrat každého desátého vojá­ ka a poslal ho na smrt. Jiné zprávy tvrdí, že se Grassus dal s celým vojskem do bitvy a že teprve po porážce přikázal vy­ losovat každého desátého muže a zbavit tak života asi čtyři ti­ síce vojáků, aniž měl strach z jejich vysokého počtu. Ať

92

APPIÁNOS

vojáky, aby ho zabili dříve, než se k němu dostane; patrně se bál dozvědět něco nečekaného, co by se mohlo stát počátkem dalších pohrom v Římě. Zdá se, že toto vskutku rozvážné cho­ vání zvýšilo Pompeiovu prestiž. To byl konec války v Hispánii a zároveň i Sertoriův. Myslím však, že by válka v Hispánii neskončila tak snadno, kdyby byl Sertorius zůstal naživu. Spartakovo povstání 116/ V téže dpbě vyíiteiipil v Itálii Spartaeus^ Původem íyl

Thrák, kdys^sloužil v římském vojsku, upadl do zajetí a pro­

dali ho do gladiátorské školy. Když ho v Capui cvičili pro gladiátorské zápasy, přemluvil asi sedmdesát druhů, aby svůj život raději dali v sázku pro svou svobodu než pro zábavu di­ váků. Přemohli tedy stráže a uprchli. Ozbrojili se holemi a dýkami, které vzali nějakým lidem po cestě, a uchýlili na horu Vesuv. Tam přibral Spartacus mnoho uprchlých otroků i nějaké svobodné rolníky a se svými podřízenými veliteli Oinomaem a Crixem pustošil okolí. Protože rozděloval kořist všem stejně, měl brzy silné vojsko. Římané proti němu vysla­ li nejprve Varinia Glabra, potom Publia Valeria, ale Sparta­ cus oba porazil. Neměli totiž řádné vojsko, ale sehnané na­ rychlo, kde se dalo. Římané si tehdy mysleli, že jde o nevý­ znamný útok bandy pobudů, a ne o skutečnou válku. Sparta­ cus dokonce sebral Variniovi jeho koně a sám římský velitel jen taktak nepadl do zajetí. Po této bitvě se ke Spartakovi sběhlo ještě více přívr­ ženců, takže jeho vojsko čítalo již sedmdesát tisíc mužů. Vy­ ráběl si již i zbraně a opatřoval si vojenské vybavení a Říma­ né proti němu vyslali konsuly s dvěma legiemi. 117/Jednomu z nich podlehl s třiceti tisíci muži Crixus u hory Garganu; dvě třetiny z nich zahynuly a s nimi i Cri­ xus. Zatímco Spartacus spěchal přes Apeniny k Alpám a od­ tud do Galie, předstihl ho druhý konsul a útěk mu překazil;

OBČANSKÉ VÁLKY I

93

jeho kolega šel Spartakovi v patách. Spartacus zaútočil nej­ prve na jednoho konsula, pak na druhého, a zvítězil. Oba konsulové se ve zmatku stáhli a Spartacus obětoval tři sta římských zajatců na paměť Crixovi. Dal spálit neužitečnou výzbroj a zabít všechny zajatce a soumary, aby byl volný, a táhl se sto dvaceti tisíci pěšáky na Řím. Přestože se k němu chtěli připojit zběhlí otroci ve velkém počtu, nepřijímal ni­ koho. Na území Picena se proti němu opět postavili konsulo­ vé. Nastal druhý velký zápas a skončil jejich novou velkou porážkou. Spartacus však upustil od tažení na Řím, poněvadž se ještě necítil k boji s Římany náležitě připraven a jeho vojáci nebyli ještě řádně vyzbrojeni. Nepřipojilo se k němu totiž žádné město, přidávali se pouze otroci, zběhové a náhodně shluklé početné skupiny. Obsadil tedy vrchy kolem Thurií a dobyl i město. Zakázal obchodníkům, aby do Thurií přiná­ šeli zlato nebo stříbro, a nedovolil ani svým vojákům, aby si je opatřovali. Zato kupovali veliké množství železa a mědi a tyto kovy směl dodávat kdokoliv. Proto jich měli značnou zásobu a dobře vybaveni zbraněmi podnikali často pustošivé nájezdy. Utkali se také znovu vítězně s Římany a vrátili se z boje s bohatou kořistí. 118/Válka trvala již tři roky a budila u Římanů obavy, ačko­ liv zpočátku měli pro gladiátory pouze pohrdavý úsměšek. V nastávajících volbách nebylo vůbec uchazečů o velitelská místa s výjimkou známého urozeného a bohatého Římana Licinia Crassa. Když se ujal velení, táhl proti Spartakovi se šesti novými legiemi, které právě shromáždil. Jakmile dorazil na místo, přibral i dvě konsulské legie. Protože ty však v boji několikrát podlehly, dal losem vybrat každého desátého vojá­ ka a poslal ho na smrt. Jiné zprávy tvrdí, že se Grassus dal s celým vojskem do bitvy a že teprve po porážce přikázal vy­ losovat každého desátého muže a zbavit tak života asi čtyři ti­ síce vojáků, aniž měl strach z jejich vysokého počtu. Ať

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

učinil cokoliv, vojáci pochopili, že trest je hroznější než po­ rážka od nepřítele. Vzápětí Crassus zvítězil nad deseti tisíci spartakovci, kteří se položili táborem poněkud stranou svých, dvě třetiny jich pobil a vyrazil sebevědomě proti samému Spartakovi. I nad ním dobyl skvělého vítězství a pro­ následoval ho, když prchal k moři s úmyslem přeplavit se na Sicílii. Jakmile ho dostihl, dal vybudovat kolem něho příkop s válem a palisádou. 119/ Spartacus se pokusil probít z obklíčení a prorazit do Samnitska, ale za svítání mu Crassus pobil dalších asi šest tisíc vojá­ ků a večer opět přibližně stejné množství. Z Římanů padli pou­ ze tři muži a sedm jich bylo zraněno. Trest tedy způsobil závaž­ nou změnu a vyvolal u vojska odhodlání zvítězit. Spartacus čekal posilu jezdců a nepouštěl se do boje již s celým vojskem, nýbrž znepokojoval obléhající hned na tom, hned na jiném místě. Napadal je často a nečekaně, bez ustání dával házet do příkopu otepi dříví, zapaloval je, a tak jim znepříjemňoval práci. Ve volném prostoru mezi vojsky dal pověsit dva římské zajatce, aby ukázal svým stoupencům, co je čeká, jestliže nezvítězí. Římané ve Městě se o obléhání dověděli a považovali za nedůstojné, aby se války s gladiáto­ ry dále protahovala. Proto zvolili dalším velitelem Pompeia, který se právě vracel z Hispánie. 120/ Crassus se tudíž všemožně snažil urychlit své střetnutí se Spartakem, aby válečnou slávu nezískal Pompeius. Rov­ něž Spartacus chtěl zabránit srážce s Pompeiem a navrhl Crassovi příměří. Crassus jeho nabídku odmítl, a proto se Spartacus rozhodl podstoupit riziko. Poněvadž jízdní oddíly měl již u sebe, prorazil s celým vojskem Crassovým obran­ ným válem a prchal k Brundisiu, avšak Crassus ho sledoval. Jakmile Spartacus zjistil, že do Brundisia dorazil i Lucullus, vítěz nad Mithridatem, neohlížel se už na nic a zahájil s Crassem boj. Jeho síly byly i tehdy ještě značné. Nastala dlouhá a těžká bitva, poněvadž tolik tisíc lidí se ocitlo v bez­

nadějné situaci. Spartacus byl zraněn kopím do stehna, klesl na koleno, ale nastavil štít proti útočníkům a bránil se, až nakonec byl obklíčen a padl sám a s ním i mnoho jeho vojá­ ků. Zbytky jeho vojska byly potom hromadně pobíjeny, takže oběti ani nebylo možno spočítat. Římanů padlo asi tisíc. Spartakovo tělo se vůbec nenalezlo. Mnoho jeho vojáků uprchlo z bojiště do hor a Crassus se vydal za nimi. Rozdělili se na čtyři části a pokračovali v boji, dokud nepadli všichni až na šest tisíc. Ti byli pochytáni a ukřižováni podél celé cesty z Capuy do Říma. 121/Toto vítězství dobyl Crassus za šest měsíců a od té chví­ le začal soupeřit o slávu s Pompeiem. Své vojsko nerozpus­ til, protože ani Pompeius tak neučinil, a oba se ucházeli o konsulát: Crassus po praetuře, jak žádal Sullův zákon, Pompeius ve třiceti čtyřech letech, aniž zastával praeturu a kvésturu. Slíbil však tribunům lidu, že v mnoha ohledech obnoví jejich dřívější moc. Vojsko nerozpustili, ani když byli zvoleni konsuly, a drželi je v blízkosti Města, každý pod ji­ nou záminkou. Pompeius tvrdil, že čeká na návrat Metella k triumfu nad Hispánií, Crassus, že Pompeius má rozpustit vojsko dříve než on. Lid v tom viděl zárodek dalších rozbro­ jů a strachoval se dvou armád rozložených kolem Říma. Žá­ dal proto, aby se oba konsulové, když zasedali na fóru při veřejném shromáždění, smířili. Nejprve jeden i druhý od­ mítl. Jakmile však haruspikové předpovídali, že se rozpoutají hrůzy, nesmíři-li se, naléhal lid znovu poníženě s nářkem a připomínal strašlivé boje mezi Sullou a Mariem. Crassus se podvolil jako první, vstal z křesla a šel nabídnout Pompeiovi ruku ke smíru. Pompeius také povstal a spěchal mu vstříc. Za všeobecného jásotu si podali pravice, ale lid neodešel ze shro­ máždění dříve, dokud konsulové nevyhlásili, že svá vojska roz­ pouštějí. Takto příznivě skončil jejich spor, ačkoliv hrozilo, že také nabude velkých rozměrů. Toto období občanských válek od zavraždění Tiberia Graccha trvalo asi šedesát let.

94

95

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY I

učinil cokoliv, vojáci pochopili, že trest je hroznější než po­ rážka od nepřítele. Vzápětí Crassus zvítězil nad deseti tisíci spartakovci, kteří se položili táborem poněkud stranou svých, dvě třetiny jich pobil a vyrazil sebevědomě proti samému Spartakovi. I nad ním dobyl skvělého vítězství a pro­ následoval ho, když prchal k moři s úmyslem přeplavit se na Sicílii. Jakmile ho dostihl, dal vybudovat kolem něho příkop s válem a palisádou. 119/ Spartacus se pokusil probít z obklíčení a prorazit do Samnitska, ale za svítání mu Crassus pobil dalších asi šest tisíc vojá­ ků a večer opět přibližně stejné množství. Z Římanů padli pou­ ze tři muži a sedm jich bylo zraněno. Trest tedy způsobil závaž­ nou změnu a vyvolal u vojska odhodlání zvítězit. Spartacus čekal posilu jezdců a nepouštěl se do boje již s celým vojskem, nýbrž znepokojoval obléhající hned na tom, hned na jiném místě. Napadal je často a nečekaně, bez ustání dával házet do příkopu otepi dříví, zapaloval je, a tak jim znepříjemňoval práci. Ve volném prostoru mezi vojsky dal pověsit dva římské zajatce, aby ukázal svým stoupencům, co je čeká, jestliže nezvítězí. Římané ve Městě se o obléhání dověděli a považovali za nedůstojné, aby se války s gladiáto­ ry dále protahovala. Proto zvolili dalším velitelem Pompeia, který se právě vracel z Hispánie. 120/ Crassus se tudíž všemožně snažil urychlit své střetnutí se Spartakem, aby válečnou slávu nezískal Pompeius. Rov­ něž Spartacus chtěl zabránit srážce s Pompeiem a navrhl Crassovi příměří. Crassus jeho nabídku odmítl, a proto se Spartacus rozhodl podstoupit riziko. Poněvadž jízdní oddíly měl již u sebe, prorazil s celým vojskem Crassovým obran­ ným válem a prchal k Brundisiu, avšak Crassus ho sledoval. Jakmile Spartacus zjistil, že do Brundisia dorazil i Lucullus, vítěz nad Mithridatem, neohlížel se už na nic a zahájil s Crassem boj. Jeho síly byly i tehdy ještě značné. Nastala dlouhá a těžká bitva, poněvadž tolik tisíc lidí se ocitlo v bez­

nadějné situaci. Spartacus byl zraněn kopím do stehna, klesl na koleno, ale nastavil štít proti útočníkům a bránil se, až nakonec byl obklíčen a padl sám a s ním i mnoho jeho vojá­ ků. Zbytky jeho vojska byly potom hromadně pobíjeny, takže oběti ani nebylo možno spočítat. Římanů padlo asi tisíc. Spartakovo tělo se vůbec nenalezlo. Mnoho jeho vojáků uprchlo z bojiště do hor a Crassus se vydal za nimi. Rozdělili se na čtyři části a pokračovali v boji, dokud nepadli všichni až na šest tisíc. Ti byli pochytáni a ukřižováni podél celé cesty z Capuy do Říma. 121/Toto vítězství dobyl Crassus za šest měsíců a od té chví­ le začal soupeřit o slávu s Pompeiem. Své vojsko nerozpus­ til, protože ani Pompeius tak neučinil, a oba se ucházeli o konsulát: Crassus po praetuře, jak žádal Sullův zákon, Pompeius ve třiceti čtyřech letech, aniž zastával praeturu a kvésturu. Slíbil však tribunům lidu, že v mnoha ohledech obnoví jejich dřívější moc. Vojsko nerozpustili, ani když byli zvoleni konsuly, a drželi je v blízkosti Města, každý pod ji­ nou záminkou. Pompeius tvrdil, že čeká na návrat Metella k triumfu nad Hispánií, Crassus, že Pompeius má rozpustit vojsko dříve než on. Lid v tom viděl zárodek dalších rozbro­ jů a strachoval se dvou armád rozložených kolem Říma. Žá­ dal proto, aby se oba konsulové, když zasedali na fóru při veřejném shromáždění, smířili. Nejprve jeden i druhý od­ mítl. Jakmile však haruspikové předpovídali, že se rozpoutají hrůzy, nesmíři-li se, naléhal lid znovu poníženě s nářkem a připomínal strašlivé boje mezi Sullou a Mariem. Crassus se podvolil jako první, vstal z křesla a šel nabídnout Pompeiovi ruku ke smíru. Pompeius také povstal a spěchal mu vstříc. Za všeobecného jásotu si podali pravice, ale lid neodešel ze shro­ máždění dříve, dokud konsulové nevyhlásili, že svá vojska roz­ pouštějí. Takto příznivě skončil jejich spor, ačkoliv hrozilo, že také nabude velkých rozměrů. Toto období občanských válek od zavraždění Tiberia Graccha trvalo asi šedesát let.

94

95

jí 96

APPIÁNOS

___ ___________________ OBČANSKÉ VÁLKY II_____________________97

KNIHA II

।

'

Úvod

1/ Pd samovládě Sullově a po válkách Sertoria a Perpenny v Hispánii vznikaly mezi Římany další podobné občanské rozbroje, až se nakonec Gaius Caesar a Pompeius Veliký střetli ve válce. Caesar překonal Pompeia, ale sám pak byl za­ bit v senátě, protože vystupoval jako král. Jak k těmto udá­ lostem došlo a jak byl Pompeius zahuben, to líčí tato druhá kniha Občanských válek. Pompeius vyčistil moře od pirátů, kteří se tehdy všude rozmohli v krajní míře. Potom zničil pontského krále Mithridata a urovnal poměry v jeho říši jakož i u ostatních národů, které podrobil na východě. Caesar byl ještě mladý, ale rázný slovem i činem, jednal za každé situace odvážně a sebejistě a v honbě za poctami nešetřil prostředky. Již jako aedil a praetor se zadlužil a snažil se lichotit davu, který vždy oce­ ňuje štědré dárce. Catilinovo spiknutí

2/ Tehdy se ucházel o konsulát Gaius Catilina ze vzneše­ ného rodu, člověk známý široko daleko, ale nestálý, prováze­ ný pověstí, že zabil svého syna z lásky k Aurelii Orestille, protože se nechtěla vdát za muže s dítětem. Byl přítelem i oddaným stoupencem Sullovým a ocitl se v nouzi, protože utrácel peníze v honbě za oblibou. Přesto se těšil přízni mocných mužů i žen a prostřednictvím konsulátu se chtěl zmocnit samovlády. Ačkoliv pevně doufal, že bude zvolen, propadl. Jeho plán byl průhledný a úřad místo něho dostal Cicero, znamenitý a mistrný řečník. Catilina sé vysmíval i je-

mu, i jeho voličům a říkal mu »Nováček«, protože pocházel z neznámé rodiny. »Noví« jsou totiž ti občané, kteří se pro­ slavili svými schopnostmi, nikoli svým původem. Říkal mu, že je »přivandrovalec«, protože nepocházel z Říma. Catilina se pak neucházel o žádný úřad, nebof to pro něj nebyla rychlá cesta k samovládě a přinášela s sebou mnoho nepří­ jemnosti a zasf. Namísto toho získával velké peněžité obnosy od mnoha zen, ktere doufaly, že jejich muži přijdou při spik­ nuti o život, utvořil komplot s některými senátory a jezdci a shromáždil kolem sebe lid, cizince a otroky. Do čela jim postavil Lentula a Cethega, tehdejší městské praetory. Roze­ slal po Itálii posly k sullovcům, kteří již promarnili jmění na­ byté kdysi násilím a toužili po nových záborech. Gaius Man­ lius odešel do Faesul v Etrurii a další se odebrali do Picena a Apulie, aby pro něj potají sbírali vojsko. 3/ Všechny tyto tajné pikle prozradila Fulvie, žena z vý­ znamné rodiny, Ciceronovi. Její milenec Quintus Curius, vyloučený ze senátu pro řadu nepřístojností, a tudíž vítaný Catilinuv společník, se jí totiž chlubil, že bude zakrátko mocný. Zároveň také začaly prosakovat zprávy o tom, co se deje v Itálii. Proto Cicero .rozestavil v Římě své hlídky a vy­ slal radu svých lidi na všechna podezřelá místa, aby sledovali děni. Catilinu se ovšem nikdo pro nedostatek přesných in­ formací neodvažoval zadržet. On však přesto dostal strach, neveril průtahům a vsadil vše na rychlost. Odeslal peníze do Faesul a spiklencům uložil, af zavraždí Cicerona a zapálí jed­ né noci na mnoha různých místech Řím. Poté odešel ihned ke Gaiovi Manliovi sbírat další vojsko, protože chtěl napad­ nout Řím, až bude hořet. Zcela bez rozvahy dal před sebou

nosit svazky prutů se sekerami a na cestě k Manliovi se sna­ žil získat nové vojáky. Lentulus a spiklenci rozhodli, že Lentulus a Cethegus budou ráno čekat u Ciceronových dveří s ukrytými dýkami, až jim dojde zpráva, že Catilina je ve Faesulach. Jakmile je Cicero vzhledem k jejich postavení při­

jí 96

APPIÁNOS

___ ___________________ OBČANSKÉ VÁLKY II_____________________97

KNIHA II

।

'

Úvod

1/ Pd samovládě Sullově a po válkách Sertoria a Perpenny v Hispánii vznikaly mezi Římany další podobné občanské rozbroje, až se nakonec Gaius Caesar a Pompeius Veliký střetli ve válce. Caesar překonal Pompeia, ale sám pak byl za­ bit v senátě, protože vystupoval jako král. Jak k těmto udá­ lostem došlo a jak byl Pompeius zahuben, to líčí tato druhá kniha Občanských válek. Pompeius vyčistil moře od pirátů, kteří se tehdy všude rozmohli v krajní míře. Potom zničil pontského krále Mithridata a urovnal poměry v jeho říši jakož i u ostatních národů, které podrobil na východě. Caesar byl ještě mladý, ale rázný slovem i činem, jednal za každé situace odvážně a sebejistě a v honbě za poctami nešetřil prostředky. Již jako aedil a praetor se zadlužil a snažil se lichotit davu, který vždy oce­ ňuje štědré dárce. Catilinovo spiknutí

2/ Tehdy se ucházel o konsulát Gaius Catilina ze vzneše­ ného rodu, člověk známý široko daleko, ale nestálý, prováze­ ný pověstí, že zabil svého syna z lásky k Aurelii Orestille, protože se nechtěla vdát za muže s dítětem. Byl přítelem i oddaným stoupencem Sullovým a ocitl se v nouzi, protože utrácel peníze v honbě za oblibou. Přesto se těšil přízni mocných mužů i žen a prostřednictvím konsulátu se chtěl zmocnit samovlády. Ačkoliv pevně doufal, že bude zvolen, propadl. Jeho plán byl průhledný a úřad místo něho dostal Cicero, znamenitý a mistrný řečník. Catilina sé vysmíval i je-

mu, i jeho voličům a říkal mu »Nováček«, protože pocházel z neznámé rodiny. »Noví« jsou totiž ti občané, kteří se pro­ slavili svými schopnostmi, nikoli svým původem. Říkal mu, že je »přivandrovalec«, protože nepocházel z Říma. Catilina se pak neucházel o žádný úřad, nebof to pro něj nebyla rychlá cesta k samovládě a přinášela s sebou mnoho nepří­ jemnosti a zasf. Namísto toho získával velké peněžité obnosy od mnoha zen, ktere doufaly, že jejich muži přijdou při spik­ nuti o život, utvořil komplot s některými senátory a jezdci a shromáždil kolem sebe lid, cizince a otroky. Do čela jim postavil Lentula a Cethega, tehdejší městské praetory. Roze­ slal po Itálii posly k sullovcům, kteří již promarnili jmění na­ byté kdysi násilím a toužili po nových záborech. Gaius Man­ lius odešel do Faesul v Etrurii a další se odebrali do Picena a Apulie, aby pro něj potají sbírali vojsko. 3/ Všechny tyto tajné pikle prozradila Fulvie, žena z vý­ znamné rodiny, Ciceronovi. Její milenec Quintus Curius, vyloučený ze senátu pro řadu nepřístojností, a tudíž vítaný Catilinuv společník, se jí totiž chlubil, že bude zakrátko mocný. Zároveň také začaly prosakovat zprávy o tom, co se deje v Itálii. Proto Cicero .rozestavil v Římě své hlídky a vy­ slal radu svých lidi na všechna podezřelá místa, aby sledovali děni. Catilinu se ovšem nikdo pro nedostatek přesných in­ formací neodvažoval zadržet. On však přesto dostal strach, neveril průtahům a vsadil vše na rychlost. Odeslal peníze do Faesul a spiklencům uložil, af zavraždí Cicerona a zapálí jed­ né noci na mnoha různých místech Řím. Poté odešel ihned ke Gaiovi Manliovi sbírat další vojsko, protože chtěl napad­ nout Řím, až bude hořet. Zcela bez rozvahy dal před sebou

nosit svazky prutů se sekerami a na cestě k Manliovi se sna­ žil získat nové vojáky. Lentulus a spiklenci rozhodli, že Lentulus a Cethegus budou ráno čekat u Ciceronových dveří s ukrytými dýkami, až jim dojde zpráva, že Catilina je ve Faesulach. Jakmile je Cicero vzhledem k jejich postavení při­

98

APPIÁNOS

jme, chtěli s ním navázat hovor, vzdálit se ód ostatních a za­ bít ho. Pak měl tribun lidu Lucius Bestia rozkázat hlasateli, aby okamžitě svolal shromáždění lidu, a obžalovat Cicerona, že je stále ustrašený, vyvolává třenice a bezdůvodně znepo­ kojuje město. Po Bestiově řeěi měli spiklenci ihned následu­ jící noci zapálit Řím na dvanácti jiných místech a oloupit i zabít přední oběany. 4/ Tak se rozhodli vedoucí spiklenci Lentulus, Cethegus, Statilius i Cassius a ěekali na vhodnou příležitost. Lentulus zatáhl do spiknutí vyslance Allobrogů, kteří si stěžovah v Ří­ mě na své správce ... a chtěl, aby vzbouřili Galy proti Římu. Poslal je ke Catilinovi spolu s Vulturciem z Krotónu s nepodepsaným dopisem. Allobrogové si nevěděli rady a svěřili se Fabiovi Sangovi, svému ochránci, protože všechny národy mají v Římě svého patrona. Od Sangy se to dověděl Cicero, Allobrogy i Vulturcia na odchodu zadržel a přivedl je hned do senátu; Přiznali své spojení s Lentulovými lidmi a pri konfrontaci dosvědčili, co Cornelius Lentulus často tvrdil, totiž že podle předpovědí byla určena samovláda třem Corneliům, a ještě dodával, že Cinna a Sulla již samovládci byli. 5/ Po této výpovědi zbavil senát Lentula úřadu a Cicero dal každého spiklence střežit jednotlivým praetořům v jejich domech. Pak se vrátil a dal hlasovat o jejich osudů. V senátu nastalo znepokojení, protože se nevědělo nic přesného, a spiklenci propadli panice. Lentůlovi a Cethegovi otroci i propuštěnci spolu s mnoha řemeslníky obklíčili zadními uličkami dómý praetorů a chtěli své pány unést. Sotvaže se o jejich úmyslech dověděl Cicero, vyběhl ze senátu, rozesta­ vil hlídky na vhodných místech, vrátil se a naléhavě žádal usnesení senátu. Nejprve mluvil Silanus, designovaný konsul. U Římanů totiž pronáší nejdříve své mínění budoucí konsul, zřejmě z toho důvodu, že potom usnesení sám usku­ tečňuje; proto uvažuje o všem důkladněji a obezřetněji, Sila­ nus Soudil, že provinilci mají být stiženi nejvyšším trestem,

OBČANSKÉ VÁLKY II

99

a sklidil souhlas mnoha senátorů až na Nerona, který se do­ mníval, že mají být střeženi, dokud Catilina nebude poražen a dokud se nezjistí přesné informace. 6/ Gaius Caesar byl podezřelý, že se spiknutí účastnil, avšak Cicero se neodvážil zaplést ho do boje vzhledem k je­ ho oblibě u lidu. Caesar navrhl, ať Cicero rozmístí spiklence podle svého uvážení do italských měst a střeží je tam tak dlouho, dokud nebude Catilina v boji poražen a jeho stou* penci postaveni před soud, aby se bez pravoplatného soudní­ ho výroku nedopustil vůči urozeným občanům neodpustitel­ né svévole. Tento názor byl přijat jako zdánlivě nestranný a mnoho senátorů změnilo své dřívější smýšlení. Vtom Cato otevřeně vyslovil podezření lpící na Caesarovi. Cicero se obával blížící se noci, aby dav, který přál spiklencům a stále ještě postával na fóru, neučinil ze strachu o vlastní osud i o své předáky nějakou nepředloženost. Přesvědčil proto se­ nát, aby zatčení byli potrestáni bez soudu, jako by byli přisti­ ženi při činu. Ještě během zasedání senátu dal Cicero pře­ vést každého z nich z domů, kde byli střeženi, do vězení, aniž to lid tušil. Sám pak sledoval jejich smrt, a když šel ko­ lem fóra, naznačil lidu, že jsou mrtvi. Dav se zděšeně rozprchl, ale každý se radoval, že jemu se nestalo nic. Tak si město oddechlo ód velkého strachu, který na ně toho dne dolehl. 7/ Catilina shromáždil asi dvacet tisíc vojáků, čtvrtinu z nich již vyzbrojil a vypravil se do Galie pro další posily. Na úpatí Alp ho však zastihl druhý konsul Antonius. Snadno ho porazil, protože Catilina sledoval nesmyslné cíle a pouštěl se do střetnutí s ještě větším šílenstvím. Ani Catilina, ani žádný urozený spiklenec však nepokládali za důstojné uprchnout, vyrazili do útoku a zahynuli v boji s nepřítelem. Takto skončilo Catilinovo spiknutí, poté co z malých za­ čátků přivedlo město do krajního nebezpečí. Cicero známý do té doby pouze svou výmluvností, získal tehdy pověst mu­

98

APPIÁNOS

jme, chtěli s ním navázat hovor, vzdálit se ód ostatních a za­ bít ho. Pak měl tribun lidu Lucius Bestia rozkázat hlasateli, aby okamžitě svolal shromáždění lidu, a obžalovat Cicerona, že je stále ustrašený, vyvolává třenice a bezdůvodně znepo­ kojuje město. Po Bestiově řeěi měli spiklenci ihned následu­ jící noci zapálit Řím na dvanácti jiných místech a oloupit i zabít přední oběany. 4/ Tak se rozhodli vedoucí spiklenci Lentulus, Cethegus, Statilius i Cassius a ěekali na vhodnou příležitost. Lentulus zatáhl do spiknutí vyslance Allobrogů, kteří si stěžovah v Ří­ mě na své správce ... a chtěl, aby vzbouřili Galy proti Římu. Poslal je ke Catilinovi spolu s Vulturciem z Krotónu s nepodepsaným dopisem. Allobrogové si nevěděli rady a svěřili se Fabiovi Sangovi, svému ochránci, protože všechny národy mají v Římě svého patrona. Od Sangy se to dověděl Cicero, Allobrogy i Vulturcia na odchodu zadržel a přivedl je hned do senátu; Přiznali své spojení s Lentulovými lidmi a pri konfrontaci dosvědčili, co Cornelius Lentulus často tvrdil, totiž že podle předpovědí byla určena samovláda třem Corneliům, a ještě dodával, že Cinna a Sulla již samovládci byli. 5/ Po této výpovědi zbavil senát Lentula úřadu a Cicero dal každého spiklence střežit jednotlivým praetořům v jejich domech. Pak se vrátil a dal hlasovat o jejich osudů. V senátu nastalo znepokojení, protože se nevědělo nic přesného, a spiklenci propadli panice. Lentůlovi a Cethegovi otroci i propuštěnci spolu s mnoha řemeslníky obklíčili zadními uličkami dómý praetorů a chtěli své pány unést. Sotvaže se o jejich úmyslech dověděl Cicero, vyběhl ze senátu, rozesta­ vil hlídky na vhodných místech, vrátil se a naléhavě žádal usnesení senátu. Nejprve mluvil Silanus, designovaný konsul. U Římanů totiž pronáší nejdříve své mínění budoucí konsul, zřejmě z toho důvodu, že potom usnesení sám usku­ tečňuje; proto uvažuje o všem důkladněji a obezřetněji, Sila­ nus Soudil, že provinilci mají být stiženi nejvyšším trestem,

OBČANSKÉ VÁLKY II

99

a sklidil souhlas mnoha senátorů až na Nerona, který se do­ mníval, že mají být střeženi, dokud Catilina nebude poražen a dokud se nezjistí přesné informace. 6/ Gaius Caesar byl podezřelý, že se spiknutí účastnil, avšak Cicero se neodvážil zaplést ho do boje vzhledem k je­ ho oblibě u lidu. Caesar navrhl, ať Cicero rozmístí spiklence podle svého uvážení do italských měst a střeží je tam tak dlouho, dokud nebude Catilina v boji poražen a jeho stou* penci postaveni před soud, aby se bez pravoplatného soudní­ ho výroku nedopustil vůči urozeným občanům neodpustitel­ né svévole. Tento názor byl přijat jako zdánlivě nestranný a mnoho senátorů změnilo své dřívější smýšlení. Vtom Cato otevřeně vyslovil podezření lpící na Caesarovi. Cicero se obával blížící se noci, aby dav, který přál spiklencům a stále ještě postával na fóru, neučinil ze strachu o vlastní osud i o své předáky nějakou nepředloženost. Přesvědčil proto se­ nát, aby zatčení byli potrestáni bez soudu, jako by byli přisti­ ženi při činu. Ještě během zasedání senátu dal Cicero pře­ vést každého z nich z domů, kde byli střeženi, do vězení, aniž to lid tušil. Sám pak sledoval jejich smrt, a když šel ko­ lem fóra, naznačil lidu, že jsou mrtvi. Dav se zděšeně rozprchl, ale každý se radoval, že jemu se nestalo nic. Tak si město oddechlo ód velkého strachu, který na ně toho dne dolehl. 7/ Catilina shromáždil asi dvacet tisíc vojáků, čtvrtinu z nich již vyzbrojil a vypravil se do Galie pro další posily. Na úpatí Alp ho však zastihl druhý konsul Antonius. Snadno ho porazil, protože Catilina sledoval nesmyslné cíle a pouštěl se do střetnutí s ještě větším šílenstvím. Ani Catilina, ani žádný urozený spiklenec však nepokládali za důstojné uprchnout, vyrazili do útoku a zahynuli v boji s nepřítelem. Takto skončilo Catilinovo spiknutí, poté co z malých za­ čátků přivedlo město do krajního nebezpečí. Cicero známý do té doby pouze svou výmluvností, získal tehdy pověst mu­

APPIÁNOS

obCanské války ii

že činu, Pokládali ho za zachránce vlasti ve chvíli jisté záhu­ by, děkovali mu a oslavovali jej ve shromáždění lidu nejrůz­ nějšími způsoby. Když ho Cato nazval Otcem vlasti, dal lid výkřiky najevo svůj souhlas. Podle některých přesel tento čestný název, který jako první obdržel Cicero, na nynější cí­ saře, pokud si jej zasluhují. Avšak ani císařové, ačkoliv jsou neomezenými vladaři, jej nedostávají hned na začátku vlády s ostatními tituly, nýbrž až po nějaké době jako konečné uznání za velké zásluhy.

tím však vtrhl Caesar, který se vzdal triumfu, do města, při­ hlásil se jako uchazeč o úřad a čekal na volby. 9/ Pompeius, jenž nabyl po válce s Mithridatem velkou slávu i moc, žádal v téže době senát, aby potvrdil řadu privi­ legii, která udělil králům, vladařům a městům. Mnozí senáto­ ři byli proti tomuto návrhu, zejména Lucullus. Sám totiž válčil s Mithridatem už před Pompeiem a pokládal vítězství za své, protože zanechal Mithridata Pompeiovi nanejvýš oslabeného. K Lucullovi se připojil Crassus. Podrážděný Pompeius se proto spojil s Caesarem a přísahal, že mu dopo­ může ke konsulátu. Zato mu Caesar ihned získal náklonnost Crassa. Takto si tito tři mužové mající největší moc zabezpe­ čovali své zájmy. Tuto jejich dohodu vylíčil římský spisovatel Varro v knize »Trojhlavá obluda«. Senát sledoval jejich počí­ nání s nedůvěrou, a proto prosadil za Caesarova kolegu jako protiváhu Lucia Bibula.

loo

První triumvirát

8/ Caesara, zvoleného praetorem v Hispánii, zdržovali v Římě nějaký čas věřitelé kvůli dluhům, protože v úmyslu získat oblibu u lidu vynaložil více peněz, než činil jeho maje­ tek. Řekl prý, že by potřeboval dvacet pět miliónů sestertiů, a neměl by nic. Ale když podle svých možností uklidnil nalé­ hající věřitele, dostal se do Hispánie. Nezabýval se tam správními záležitostmi ve městech, ani se nevěnoval soud­ nictví a podobným věcem, protože to k svému cíli nepoklá­ dal zá důležité. Shromáždil však vojsko a útočil postupně na nepodrobené Ibéry, dokud neučinil celou Hispánii poplat­ nou Římanům. Do římské státní pokladny poslal mnoho pe­ něz. Nato mu senát povolil triumf. Na slavnostní průvod se Caesar připravoval v předměstí Říma v době, kdy se konaly volby konsulů a uchazeč o úřad musel byt přítomen ve mě­ stě. Kdyby však vstoupil do Říma, nemohl by se již vrátit a slavit triumf. Caesar na konsulský úřad spěchal z mnoha důvodů, a přitom ještě nebyl hotov s přípravami na triumf. Proto se obrátil na senát a žádal jej, aby mu povolil ucházet se o konsulát v nepřítomnosti prostřednictvím přátel. Bylo to sice proti zákonům, jak věděl, ale existovaly výjimky. Této žádosti se stavěl na odpor Cato a snažil se zmařit dlouhým projevem poslední den, kdy se představovali kandidáti. Za­

101

Spory mezi Caesarem a Bibulem 10/ Záhy vypukly mezi oběma konsuly spory a jeden se chystal na druhého se zbraněmi. Caesar se však dovedl mis­ trně přetvařovat a pronesl v senátě proti Bibulovi řeč o svor­ nosti, v níž zdůraznil, jak by poškodili státní zájmy, kdyby nebyli jednotni. Všichni uvěřili, že Caesar projevil své sku­ tečné smýšlení. Bibulus si přestal dělat starosti, nezbrojil a vůbec netušil, co se děje. Zatím si Caesar připravil potají velké množství vojáků a přišel do senátu s návrhem zákona o nemajetných. Doporučoval rozdělit jim půdu, a to nejúrod­ nější, zejména v okolí Capuy, ponechanou k obecnému užit­ ku. Pozemky měly být přiděleny otcům tří dětí. Tím si chtěl Caesar zavázat vděčností velké množství lidí, protože otců tří dětí bylo dohromady dvacet tisíc. Mnoho senátorů se posta­ vilo proti. Proto Caesar předstíral rozhořčení, že nejednají spravedlivě, a rychle senát opustil. Nesvolal jej pak po celý

APPIÁNOS

obCanské války ii

že činu, Pokládali ho za zachránce vlasti ve chvíli jisté záhu­ by, děkovali mu a oslavovali jej ve shromáždění lidu nejrůz­ nějšími způsoby. Když ho Cato nazval Otcem vlasti, dal lid výkřiky najevo svůj souhlas. Podle některých přesel tento čestný název, který jako první obdržel Cicero, na nynější cí­ saře, pokud si jej zasluhují. Avšak ani císařové, ačkoliv jsou neomezenými vladaři, jej nedostávají hned na začátku vlády s ostatními tituly, nýbrž až po nějaké době jako konečné uznání za velké zásluhy.

tím však vtrhl Caesar, který se vzdal triumfu, do města, při­ hlásil se jako uchazeč o úřad a čekal na volby. 9/ Pompeius, jenž nabyl po válce s Mithridatem velkou slávu i moc, žádal v téže době senát, aby potvrdil řadu privi­ legii, která udělil králům, vladařům a městům. Mnozí senáto­ ři byli proti tomuto návrhu, zejména Lucullus. Sám totiž válčil s Mithridatem už před Pompeiem a pokládal vítězství za své, protože zanechal Mithridata Pompeiovi nanejvýš oslabeného. K Lucullovi se připojil Crassus. Podrážděný Pompeius se proto spojil s Caesarem a přísahal, že mu dopo­ může ke konsulátu. Zato mu Caesar ihned získal náklonnost Crassa. Takto si tito tři mužové mající největší moc zabezpe­ čovali své zájmy. Tuto jejich dohodu vylíčil římský spisovatel Varro v knize »Trojhlavá obluda«. Senát sledoval jejich počí­ nání s nedůvěrou, a proto prosadil za Caesarova kolegu jako protiváhu Lucia Bibula.

loo

První triumvirát

8/ Caesara, zvoleného praetorem v Hispánii, zdržovali v Římě nějaký čas věřitelé kvůli dluhům, protože v úmyslu získat oblibu u lidu vynaložil více peněz, než činil jeho maje­ tek. Řekl prý, že by potřeboval dvacet pět miliónů sestertiů, a neměl by nic. Ale když podle svých možností uklidnil nalé­ hající věřitele, dostal se do Hispánie. Nezabýval se tam správními záležitostmi ve městech, ani se nevěnoval soud­ nictví a podobným věcem, protože to k svému cíli nepoklá­ dal zá důležité. Shromáždil však vojsko a útočil postupně na nepodrobené Ibéry, dokud neučinil celou Hispánii poplat­ nou Římanům. Do římské státní pokladny poslal mnoho pe­ něz. Nato mu senát povolil triumf. Na slavnostní průvod se Caesar připravoval v předměstí Říma v době, kdy se konaly volby konsulů a uchazeč o úřad musel byt přítomen ve mě­ stě. Kdyby však vstoupil do Říma, nemohl by se již vrátit a slavit triumf. Caesar na konsulský úřad spěchal z mnoha důvodů, a přitom ještě nebyl hotov s přípravami na triumf. Proto se obrátil na senát a žádal jej, aby mu povolil ucházet se o konsulát v nepřítomnosti prostřednictvím přátel. Bylo to sice proti zákonům, jak věděl, ale existovaly výjimky. Této žádosti se stavěl na odpor Cato a snažil se zmařit dlouhým projevem poslední den, kdy se představovali kandidáti. Za­

101

Spory mezi Caesarem a Bibulem 10/ Záhy vypukly mezi oběma konsuly spory a jeden se chystal na druhého se zbraněmi. Caesar se však dovedl mis­ trně přetvařovat a pronesl v senátě proti Bibulovi řeč o svor­ nosti, v níž zdůraznil, jak by poškodili státní zájmy, kdyby nebyli jednotni. Všichni uvěřili, že Caesar projevil své sku­ tečné smýšlení. Bibulus si přestal dělat starosti, nezbrojil a vůbec netušil, co se děje. Zatím si Caesar připravil potají velké množství vojáků a přišel do senátu s návrhem zákona o nemajetných. Doporučoval rozdělit jim půdu, a to nejúrod­ nější, zejména v okolí Capuy, ponechanou k obecnému užit­ ku. Pozemky měly být přiděleny otcům tří dětí. Tím si chtěl Caesar zavázat vděčností velké množství lidí, protože otců tří dětí bylo dohromady dvacet tisíc. Mnoho senátorů se posta­ vilo proti. Proto Caesar předstíral rozhořčení, že nejednají spravedlivě, a rychle senát opustil. Nesvolal jej pak po celý

OBČANSKÉ VÁLKY II

102

103

APPIÁNOS

rok a mluvil pouze k lidu na řečništi. Pompeia a Crassa se tá­ zal na veřejnosti, co soudí o zákonech. Schvalovali je a lid šel hlasovat s ukrytými dýkami. 11/ Senát nebyl svoláván, protože jediný konsul jej svolat nesměl, a pokud se senátoři sešli v Bibulově domě, nepod­ nikli nic proti Caesarovu násilí a jeho přípravám. Vymysleli si však plán, že se Bibulus postaví proti zákonům, aby bylo zřejmé, že není netečný, nýbrž že jen ustupuje násilí. Bibu­ lus se dal přesvědčit a vtrhl na forum, kde Caesar ještě mlu­ vil k lidu. Nastaly hádky a zmatky a začaly padat už i rány. Muži s dýkami zničili Bibulovy svazky prutů a úřední odzna­ ky a zranili i některé tribuny z jeho doprovodu. Bibulus se však nedal zastrašit, odhalil krk a pobízel hlasitě Caesarovy přátele k činu: »Nemohu-li přesvědčit Caésara, aby jednal podle zákonů,« pravil, »ať se alespoň hanebně poskvrní mou smrtí!« Přátelé však vtáhli Bibula proti jeho vůli do blízkého chrámu Jova Zastavitele a vyslali Catona, který se probil do­ prostřed davu, protože byl mladý, a začal mluvit. Ale Caesarovi přívrženci ho zvedli a ze shromáždění vynesli. Dostal se však ria řečniště nepozorovaně jinou cestou. Začal sice mlu­ vit, ale nikdo ho neposlouchal, takže řečnit přestal a jen urážlivě pokřikoval na Caesara, až ho opět zvedli a vyhodili. Tak Caesar prosadil přijetí zákonů. 12/ Lid zavázal přísahou, že bude zákony stále uznávat, a ke stejné přísaze nutil i senát. Protože řada senátorů včet­ ně Catona odmítala, navrhl Caesar potrestat smrtí každého senátora, odmítne-li, a lid jeho návrh potvrdil. Vzápětí složili přísahu všichni, i tribunové lidu, protože odporovatjiž ne­ mělo smysl, když ostatní zákon schválili. Mezitím vběhl na forum jakýsi Vettius s obnaženou dýkou a prohlašoval, že ho posílá Bibulus, Cicero a Cato, aby zabil Caesara a Pompeia, a že dýku mu dal Bibulův liktor Postumius. Ačkoliv věc byla jedné i druhé straně podezřelá, využil jí Caesar, aby popudil lid. Vyšetřování Vettia odsunuli na příští den. Byl uvězněn

a v noci v žaláři zavražděn. Příhoda se vykládala různě a Caesar neustále tvrdil, že Vettia zabili ze strachu jeho pro­ tivníci, až mu lid dovolil, aby chránil ohrožené proti úklad­ ným útokům. Bibulus pak všechno vzdal a po zbytek funk­ čního období nevycházel z domu, jako by nebyl úředníkem. Caesar měl tedy ve státě sám skutečnou moc, ale vyšetřování Vettiova případu nenařídil. 13/ Aby si získal lid, navrhoval další zákony, a jak slíbil, dal schválit všechna Pompeiova opatření. V té době žádali jezdci senát o prominutí části poplatků. Společensky stáli někde mezi lidem a senátem a byli velmi mocní díky svému majet­ ku a ziskům z poplatků a daní, jejichž výběr si pronajali, i dí­ ky množství spolehlivých otroků, jichž při své činnosti po­ užívali. Senát však jejich žádost stále odkládal. Ale Caesar jim bez ohledu na senát, pouze prostřednictvím lidu, třetinu nájmu odpustil. Jezdcům se takto dostalo nečekané přízně přesahující jejich požadavky. Proto vynášeli Caesara do ne­ be. Tento jediný taktický krok mu získal další vrstvu, moc­ nější než lid. Kromě toho Caesar pořádal divadla a štvanice nad své možnosti a zadlužoval se přitom, jen aby předčil všechna dřívější představení i náklady, i velkolepými dary. Za to byl zvolen na pět let správcem Předalpské i Zaalpské Galie a dostal čtyři legie vojska. 14/ Caesar však viděl, že nebude dlouho v Římě a že ho bu­ de stíhat o to větší závist, oč větší má privilegia. Proto dal Pompeiovi za manželku svou dceru, třebaže již byla zasnou­ bena Caepionovi. Bál se totiž, aby mu Pompeius nezáviděl jeho velké štěstí, přestože byl jeho přítelem. Do úřadů násle­ dujícího roku dosadil své nejsmělejší stoupence. Za konsula určil svého přítele Aula Gabinia, jeho kolegou Lucia Pisona a s jeho dcerou Calpurnií se oženil. K tomu Cato otevřeně prohlašoval, že se vláda ve státě prodává lacino prostřednic­ tvím sňatků. Za tribuny si Caesar vyhlédl Vatinia a Clodia Pulchra. Ten kdysi upadl do trapného podezření kvůli Cae-

OBČANSKÉ VÁLKY II

102

103

APPIÁNOS

rok a mluvil pouze k lidu na řečništi. Pompeia a Crassa se tá­ zal na veřejnosti, co soudí o zákonech. Schvalovali je a lid šel hlasovat s ukrytými dýkami. 11/ Senát nebyl svoláván, protože jediný konsul jej svolat nesměl, a pokud se senátoři sešli v Bibulově domě, nepod­ nikli nic proti Caesarovu násilí a jeho přípravám. Vymysleli si však plán, že se Bibulus postaví proti zákonům, aby bylo zřejmé, že není netečný, nýbrž že jen ustupuje násilí. Bibu­ lus se dal přesvědčit a vtrhl na forum, kde Caesar ještě mlu­ vil k lidu. Nastaly hádky a zmatky a začaly padat už i rány. Muži s dýkami zničili Bibulovy svazky prutů a úřední odzna­ ky a zranili i některé tribuny z jeho doprovodu. Bibulus se však nedal zastrašit, odhalil krk a pobízel hlasitě Caesarovy přátele k činu: »Nemohu-li přesvědčit Caésara, aby jednal podle zákonů,« pravil, »ať se alespoň hanebně poskvrní mou smrtí!« Přátelé však vtáhli Bibula proti jeho vůli do blízkého chrámu Jova Zastavitele a vyslali Catona, který se probil do­ prostřed davu, protože byl mladý, a začal mluvit. Ale Caesarovi přívrženci ho zvedli a ze shromáždění vynesli. Dostal se však ria řečniště nepozorovaně jinou cestou. Začal sice mlu­ vit, ale nikdo ho neposlouchal, takže řečnit přestal a jen urážlivě pokřikoval na Caesara, až ho opět zvedli a vyhodili. Tak Caesar prosadil přijetí zákonů. 12/ Lid zavázal přísahou, že bude zákony stále uznávat, a ke stejné přísaze nutil i senát. Protože řada senátorů včet­ ně Catona odmítala, navrhl Caesar potrestat smrtí každého senátora, odmítne-li, a lid jeho návrh potvrdil. Vzápětí složili přísahu všichni, i tribunové lidu, protože odporovatjiž ne­ mělo smysl, když ostatní zákon schválili. Mezitím vběhl na forum jakýsi Vettius s obnaženou dýkou a prohlašoval, že ho posílá Bibulus, Cicero a Cato, aby zabil Caesara a Pompeia, a že dýku mu dal Bibulův liktor Postumius. Ačkoliv věc byla jedné i druhé straně podezřelá, využil jí Caesar, aby popudil lid. Vyšetřování Vettia odsunuli na příští den. Byl uvězněn

a v noci v žaláři zavražděn. Příhoda se vykládala různě a Caesar neustále tvrdil, že Vettia zabili ze strachu jeho pro­ tivníci, až mu lid dovolil, aby chránil ohrožené proti úklad­ ným útokům. Bibulus pak všechno vzdal a po zbytek funk­ čního období nevycházel z domu, jako by nebyl úředníkem. Caesar měl tedy ve státě sám skutečnou moc, ale vyšetřování Vettiova případu nenařídil. 13/ Aby si získal lid, navrhoval další zákony, a jak slíbil, dal schválit všechna Pompeiova opatření. V té době žádali jezdci senát o prominutí části poplatků. Společensky stáli někde mezi lidem a senátem a byli velmi mocní díky svému majet­ ku a ziskům z poplatků a daní, jejichž výběr si pronajali, i dí­ ky množství spolehlivých otroků, jichž při své činnosti po­ užívali. Senát však jejich žádost stále odkládal. Ale Caesar jim bez ohledu na senát, pouze prostřednictvím lidu, třetinu nájmu odpustil. Jezdcům se takto dostalo nečekané přízně přesahující jejich požadavky. Proto vynášeli Caesara do ne­ be. Tento jediný taktický krok mu získal další vrstvu, moc­ nější než lid. Kromě toho Caesar pořádal divadla a štvanice nad své možnosti a zadlužoval se přitom, jen aby předčil všechna dřívější představení i náklady, i velkolepými dary. Za to byl zvolen na pět let správcem Předalpské i Zaalpské Galie a dostal čtyři legie vojska. 14/ Caesar však viděl, že nebude dlouho v Římě a že ho bu­ de stíhat o to větší závist, oč větší má privilegia. Proto dal Pompeiovi za manželku svou dceru, třebaže již byla zasnou­ bena Caepionovi. Bál se totiž, aby mu Pompeius nezáviděl jeho velké štěstí, přestože byl jeho přítelem. Do úřadů násle­ dujícího roku dosadil své nejsmělejší stoupence. Za konsula určil svého přítele Aula Gabinia, jeho kolegou Lucia Pisona a s jeho dcerou Calpurnií se oženil. K tomu Cato otevřeně prohlašoval, že se vláda ve státě prodává lacino prostřednic­ tvím sňatků. Za tribuny si Caesar vyhlédl Vatinia a Clodia Pulchra. Ten kdysi upadl do trapného podezření kvůli Cae-

104

>

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY II

sarově tehdejší manželce lulii při ženské náboženské slav­ nosti. Caesar ho tehdy sice nepohnal na soud, protože Clodius byl miláčkem lidu, ale svou manželku zapudil. Clodia však žalovali pro znesvěcení obřadů jiní, mezi nimi Cicero. Caesar ovšem nevypovídal jako svědek proti Clodiovi, a na­ opak ho jmenoval tribunem lidu, aby ho využil jako nástroje proti Ciceronovi, poněvadž ten již útočil na triumvirát jako na pokús o samovládu. Pokud tedy Caesar potřeboval, do­ vedl se i přes osobní urážku ovládnout a postavit se za jed­ noho nepřítele, aby se pomstil druhému. Zdá se však, že Clodius se Caesarovi zavděčil již předtím a dopomohl mu ke správě Galie.

kladal se jiz za rovného dokonce Pompeiovi, největšímu pá­ nu v městě. 16/ Pompeius však vzbudil u Milona, Clodiova úředního kolegy, naděje na konsulát. Milo byl ještě smělejší než Clo­ dius. Pompeius ho tedy popudil proti Clodiovi a vyzval ho, aby se zasadil o Ciceronův návrat. Doufal totiž, že Cicero přestane po svém návratu mluvit o politice, neboť bude mít na paměti, co ho potkalo, a bude se spíše soudit s Clodiem a působit mu nesnáze. Pompeius byl tedy příčinou Ciceronova vyhnanství i ná­ vratu asi po šestnáctiměsíčním exilu. Dům i statky pak byly Ciceronovi znovu vystavěny ze státních prostředků. Všichni ho slavné vítali u městských bran a Cicero tam prý strávil ce­ ly den podobně jako kdysi Démosthenés při svém návratu.

Ciceronovo vyhnanství 15/ Tak tedy probíhal Caesarův konsulát. A Caesar, sotva složil jeden úřad, opustil hned Město, aby nastoupil do další­ ho. Clodius pak žaloval Cicerona, že nedodržel zákony, když dal bez soudu popravit Lentula a Cethega. Ačkoliv Cicero projevil při dřívější akci skutečně odvahu, choval se při této obžalobě zcela jako slaboch. Oblékl se do ubohého šatu pl­ ného prachu a špíny a každému, kdo mu jen přišel na ulici do cesty, aniž byl třeba s věcí obeznámen, padl k nohám a poníženě si stěžoval, takže jeho nedůstojné počínání mu vyneslo místo soucitu výsměch. Takový strach z vlastního procesu přepadl člověka, který celý svůj život dovedl skvěle vystupovat v cizích záležitostech. Rovněž Démosthenés z Athén prý nevydržel pomyšlení, že bude souzen, a utekl dříve, než se řízení konalo. Když pak Clodius Ciceronovi ná­ silně zabránil pokračovat v prosbách na ulicích, propadl Ci­ cero zcela zoufalství a odešel do vyhnanství. Vyprovázel ho zástup přátel a senát mu dal doporučení pro jednotlivá měs­ ta, krále a jiné vlivné osobnosti. Clodius přikázal zbořit Ciceronův dům i statky. Tak nabyl ještě většího sebevědomí a po-

105

Další dohoda triumvirů.

17/ Caesar sklidil v Galii a Británii mnoho skvělých úspě­ chů, jak jsem vypsal v Knize keltské. Jako velký boháč přišel do Predalpske Galie u řeky Pádu a chtěl tam dopřát vojsku po nepřetržitých válkách krátký odpočinek. Poslal odtud řa­ dě lidi do Říma mnoho peněz a postupně za ním přišli úřed­

nici a jiné významné osobnosti, správcové provincií a vojen­ ští velitele, takže jednou měl kolem sebe sto dvacet svazků prutů a více než dvě stě senátorů. Někteří z nich přišli podě­ kovat za to, čeho se jim již dostalo, jiní žádali o peníze a další si zařizovali něco podobného. Caesar již totiž držel ve své moci všechno, protože měl velké vojsko i množství peněz a dovedl se ke každému chovat vlídně a přívětivě. Dostavili se k němu i Pompeius a Crassus, jeho partneři v triumvirá­ tu, a na poradě dohodli, že Pompeius a Crassus budou dále konsuly a že Caesarovi bude na další pětiletí svěřena správa dosavadních provincií. S tím se rozešli. Domitius Ahenobarbus se ucházel o konsulát jako

104

>

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY II

sarově tehdejší manželce lulii při ženské náboženské slav­ nosti. Caesar ho tehdy sice nepohnal na soud, protože Clodius byl miláčkem lidu, ale svou manželku zapudil. Clodia však žalovali pro znesvěcení obřadů jiní, mezi nimi Cicero. Caesar ovšem nevypovídal jako svědek proti Clodiovi, a na­ opak ho jmenoval tribunem lidu, aby ho využil jako nástroje proti Ciceronovi, poněvadž ten již útočil na triumvirát jako na pokús o samovládu. Pokud tedy Caesar potřeboval, do­ vedl se i přes osobní urážku ovládnout a postavit se za jed­ noho nepřítele, aby se pomstil druhému. Zdá se však, že Clodius se Caesarovi zavděčil již předtím a dopomohl mu ke správě Galie.

kladal se jiz za rovného dokonce Pompeiovi, největšímu pá­ nu v městě. 16/ Pompeius však vzbudil u Milona, Clodiova úředního kolegy, naděje na konsulát. Milo byl ještě smělejší než Clo­ dius. Pompeius ho tedy popudil proti Clodiovi a vyzval ho, aby se zasadil o Ciceronův návrat. Doufal totiž, že Cicero přestane po svém návratu mluvit o politice, neboť bude mít na paměti, co ho potkalo, a bude se spíše soudit s Clodiem a působit mu nesnáze. Pompeius byl tedy příčinou Ciceronova vyhnanství i ná­ vratu asi po šestnáctiměsíčním exilu. Dům i statky pak byly Ciceronovi znovu vystavěny ze státních prostředků. Všichni ho slavné vítali u městských bran a Cicero tam prý strávil ce­ ly den podobně jako kdysi Démosthenés při svém návratu.

Ciceronovo vyhnanství 15/ Tak tedy probíhal Caesarův konsulát. A Caesar, sotva složil jeden úřad, opustil hned Město, aby nastoupil do další­ ho. Clodius pak žaloval Cicerona, že nedodržel zákony, když dal bez soudu popravit Lentula a Cethega. Ačkoliv Cicero projevil při dřívější akci skutečně odvahu, choval se při této obžalobě zcela jako slaboch. Oblékl se do ubohého šatu pl­ ného prachu a špíny a každému, kdo mu jen přišel na ulici do cesty, aniž byl třeba s věcí obeznámen, padl k nohám a poníženě si stěžoval, takže jeho nedůstojné počínání mu vyneslo místo soucitu výsměch. Takový strach z vlastního procesu přepadl člověka, který celý svůj život dovedl skvěle vystupovat v cizích záležitostech. Rovněž Démosthenés z Athén prý nevydržel pomyšlení, že bude souzen, a utekl dříve, než se řízení konalo. Když pak Clodius Ciceronovi ná­ silně zabránil pokračovat v prosbách na ulicích, propadl Ci­ cero zcela zoufalství a odešel do vyhnanství. Vyprovázel ho zástup přátel a senát mu dal doporučení pro jednotlivá měs­ ta, krále a jiné vlivné osobnosti. Clodius přikázal zbořit Ciceronův dům i statky. Tak nabyl ještě většího sebevědomí a po-

105

Další dohoda triumvirů.

17/ Caesar sklidil v Galii a Británii mnoho skvělých úspě­ chů, jak jsem vypsal v Knize keltské. Jako velký boháč přišel do Predalpske Galie u řeky Pádu a chtěl tam dopřát vojsku po nepřetržitých válkách krátký odpočinek. Poslal odtud řa­ dě lidi do Říma mnoho peněz a postupně za ním přišli úřed­

nici a jiné významné osobnosti, správcové provincií a vojen­ ští velitele, takže jednou měl kolem sebe sto dvacet svazků prutů a více než dvě stě senátorů. Někteří z nich přišli podě­ kovat za to, čeho se jim již dostalo, jiní žádali o peníze a další si zařizovali něco podobného. Caesar již totiž držel ve své moci všechno, protože měl velké vojsko i množství peněz a dovedl se ke každému chovat vlídně a přívětivě. Dostavili se k němu i Pompeius a Crassus, jeho partneři v triumvirá­ tu, a na poradě dohodli, že Pompeius a Crassus budou dále konsuly a že Caesarovi bude na další pětiletí svěřena správa dosavadních provincií. S tím se rozešli. Domitius Ahenobarbus se ucházel o konsulát jako

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

Pompeiův protikandidát. Ve stanovený den přišli oba ještě za noci na Martovo pole hlasovat. Jejich stoupenci se však začali hádat a napadat, až kdosi zaútočil mečem na Domitiova světlonoše. Nato se rozprchli. Sam Domitius se jen stezi zachránil ve svém vlastním domě a také Pompeiův šat při­ nesli domů plný krve. Do tak velkého nebezpečí se tedy oba

bám s předem prodaným hlasem. Jednou se dokonce stalo, že byla u zprostředkovatele složena zástava ve výši osmi tisíc talentů na hodnost řádného konsula. Konsulové volení na rok nemohli doufat, že skutečně stanou v čele vojska a pove­ dou někde válku, protože byli odsunuti do pozadí vládou triumvirů. Horší z nich nacházeli odškodné za ztrátu velitel­ ského místa v penězích ze státní pokladny a v úplatách při volbách svých nástupců. Charakterní lidé se o úřad vůbec neucházeli, takže jednou byl v důsledku tohoto rozvratu stát osm měsíců bez konsulů. Pompeius dovedl nad vším zchy­ trale zamhouřit oko, aby bylo potřebí diktátora. 20/ Začalo se vskutku mluvit o tom, že jediným lékem ve zlé situaci je samovláda a že je třeba zvolit muže energického i mírného zároveň — měli na mysli Pompeia —, který má dost vojska, je oblíbený u lidu a má v úctě senát, žije skrom­ ně a rozumně a je vlídný při osobním styku, nebo je za tako­ vého aspoň pokládán. Pompeius navenek takovou možnost odmítal, ve skutečnosti však potají dělal vše pro její uskuteč­ nění a rád přehlížel zlořády ve státní správě i jejich důsledek — anarchii. Když se pak Milo, jeho nástroj proti Clodiovi a oblíbenec lidu za zásluhy o Ciceronův návrat, ucházel o konsulát v příznivé chvíli v době bezvládí, odkládal Pom­ peius volby, až se Milo rozmrzel, že se k němu Pompeius chová nepoctivě, a odešel do rodného Lanuvia. Bylo prý to první město, které založil Diomédés v Itálii po návratu z Tró­ je; od Říma je vzdáleno sto padesát stadií.

106

dostali. 18/ Za konsuly byli zvoleni Crassus a Pompeius a ti dali Caesarovi podle slibu odhlasovat druhé funkční pětiletí. Pro­ vincie s vojsky byly rozděleny tak, že Pompeius dostal Hispánii a Afriku. Poslal tam však své přátele a sám zůstal v Římě. Crassus získal Sýrii a okolní země, poněvadž měl v úmyslu vést válku s Parthy. Předpokládal, že bude snadná a zvýší je­ ho slávu i jmění. Při Crassově odchodu z města se vsak uká­ zalo mnoho nepříznivých znamení, takže tribuni lidu válku s Parthy zakazovali, zvlášť když se Parthové nijak neprovini­ li. Protože Crassus neposlechl, vyslovili nad ním veřejnou kletbu. Ani toho však nedbal a nakonec zahynul v Parthii i se stejnojmenným synem a vojskem; ze sto tisíc vojáků se zachránilo do Sýrie necelých deset tisíc. Ale o Crassově po­ hromě bude v Knize parthské. Protože Římané trpěli hla­ dem, zvolili Pompeia správcem zásobování a dali mu za po­ mocníky dvacet senátorů jako za války proti námořním lupi­ čům. Pompeius je rozdělil podobným způsobem po provin­ ciích, sám prošel celou oblastí a zakrátko naplnil Rím množ­ stvím obilí. Tím ještě více proslavil své jméno a upevnil svou moc. 1 19/ V téže době zemřela při porodu Pompeiova manželka, dcera Caesarova, a všech se zmocnil strach, aby po zániku příbuzenství Caesar a Pompeius nevyrazili proti sobě s vel­ kým vojskem. Stát byl totiž již dlouho v úplném rozkladu a úřady se obsazovaly násilím, za úplatky, nezákonným zís­ káváním přízně a pomocí kamenu nebo mecu. Podplaceni a korupce bujely bez jakýchkoliv zábran a lid chodil k vol­

107

Zavraždění Clodia

21/ Jednou se Clodius vracel na koni ze svých statků a se­ tkal se po cestě u Bovill s Milonem. Vyměnili si však jen ne­ přátelské pohledy a jeli dále. Ale Milonův otrok Clodia na­ padl — buď na příkaz, nebo že chtěl zabít nepřítele svého pána — a vrazil mu dýku do zad. Krvácejícího Clodia dopra­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

Pompeiův protikandidát. Ve stanovený den přišli oba ještě za noci na Martovo pole hlasovat. Jejich stoupenci se však začali hádat a napadat, až kdosi zaútočil mečem na Domitiova světlonoše. Nato se rozprchli. Sam Domitius se jen stezi zachránil ve svém vlastním domě a také Pompeiův šat při­ nesli domů plný krve. Do tak velkého nebezpečí se tedy oba

bám s předem prodaným hlasem. Jednou se dokonce stalo, že byla u zprostředkovatele složena zástava ve výši osmi tisíc talentů na hodnost řádného konsula. Konsulové volení na rok nemohli doufat, že skutečně stanou v čele vojska a pove­ dou někde válku, protože byli odsunuti do pozadí vládou triumvirů. Horší z nich nacházeli odškodné za ztrátu velitel­ ského místa v penězích ze státní pokladny a v úplatách při volbách svých nástupců. Charakterní lidé se o úřad vůbec neucházeli, takže jednou byl v důsledku tohoto rozvratu stát osm měsíců bez konsulů. Pompeius dovedl nad vším zchy­ trale zamhouřit oko, aby bylo potřebí diktátora. 20/ Začalo se vskutku mluvit o tom, že jediným lékem ve zlé situaci je samovláda a že je třeba zvolit muže energického i mírného zároveň — měli na mysli Pompeia —, který má dost vojska, je oblíbený u lidu a má v úctě senát, žije skrom­ ně a rozumně a je vlídný při osobním styku, nebo je za tako­ vého aspoň pokládán. Pompeius navenek takovou možnost odmítal, ve skutečnosti však potají dělal vše pro její uskuteč­ nění a rád přehlížel zlořády ve státní správě i jejich důsledek — anarchii. Když se pak Milo, jeho nástroj proti Clodiovi a oblíbenec lidu za zásluhy o Ciceronův návrat, ucházel o konsulát v příznivé chvíli v době bezvládí, odkládal Pom­ peius volby, až se Milo rozmrzel, že se k němu Pompeius chová nepoctivě, a odešel do rodného Lanuvia. Bylo prý to první město, které založil Diomédés v Itálii po návratu z Tró­ je; od Říma je vzdáleno sto padesát stadií.

106

dostali. 18/ Za konsuly byli zvoleni Crassus a Pompeius a ti dali Caesarovi podle slibu odhlasovat druhé funkční pětiletí. Pro­ vincie s vojsky byly rozděleny tak, že Pompeius dostal Hispánii a Afriku. Poslal tam však své přátele a sám zůstal v Římě. Crassus získal Sýrii a okolní země, poněvadž měl v úmyslu vést válku s Parthy. Předpokládal, že bude snadná a zvýší je­ ho slávu i jmění. Při Crassově odchodu z města se vsak uká­ zalo mnoho nepříznivých znamení, takže tribuni lidu válku s Parthy zakazovali, zvlášť když se Parthové nijak neprovini­ li. Protože Crassus neposlechl, vyslovili nad ním veřejnou kletbu. Ani toho však nedbal a nakonec zahynul v Parthii i se stejnojmenným synem a vojskem; ze sto tisíc vojáků se zachránilo do Sýrie necelých deset tisíc. Ale o Crassově po­ hromě bude v Knize parthské. Protože Římané trpěli hla­ dem, zvolili Pompeia správcem zásobování a dali mu za po­ mocníky dvacet senátorů jako za války proti námořním lupi­ čům. Pompeius je rozdělil podobným způsobem po provin­ ciích, sám prošel celou oblastí a zakrátko naplnil Rím množ­ stvím obilí. Tím ještě více proslavil své jméno a upevnil svou moc. 1 19/ V téže době zemřela při porodu Pompeiova manželka, dcera Caesarova, a všech se zmocnil strach, aby po zániku příbuzenství Caesar a Pompeius nevyrazili proti sobě s vel­ kým vojskem. Stát byl totiž již dlouho v úplném rozkladu a úřady se obsazovaly násilím, za úplatky, nezákonným zís­ káváním přízně a pomocí kamenu nebo mecu. Podplaceni a korupce bujely bez jakýchkoliv zábran a lid chodil k vol­

107

Zavraždění Clodia

21/ Jednou se Clodius vracel na koni ze svých statků a se­ tkal se po cestě u Bovill s Milonem. Vyměnili si však jen ne­ přátelské pohledy a jeli dále. Ale Milonův otrok Clodia na­ padl — buď na příkaz, nebo že chtěl zabít nepřítele svého pána — a vrazil mu dýku do zad. Krvácejícího Clodia dopra­

108

APPIÁNOS

vil sluha do blízkého hostince. Tam se objevil i Milo se svými otroky a dal Clodia, který snad ještě dýchal, ale mohl být už také mrtvý, dobít, ačkoliv se pak stavěl, že vraždu ani ne­ chtěl, ani ji nenařídil. Protože však předvídal, že zločin ho v každém případě postaví do nebezpečné situace, považoval za vhodné dovést jej až do konce. Sotvaže se zpráva o udá­ losti donesla do Říma, zůstal zděšený lid na fóru po celou noc. Ráno bylo Clodiovo tělo vystaveno na řečništi. Někteří z tribunů lidu a Clodiovi přátelé spolu s dalšími však tělo vzali a donesli do senátu, buď aby Clodiovi vzdali jakožto se­ nátorovi poctu, nebo aby zahanbili senát, že takové činy do­ pouští. Největší opovážlivci z davu snesli na hromadu lavice a křesla senátorů a zapálili Clodiovi hranici. Spolu s Clodiovým tělem shořela budova senátu a mnoho sousedních do­ mů. 22/ Milo byl tak troufalý, že nedostal ze spáchané vraždy strach, a dokonce se pohoršoval, že Clodius měl čestný po­ hřeb. Proto sehnal množství otroků a venkovanů, rozeslal li­ du peníze, podplatil tribuna lidu Marka Caelia a s drzým sebevědomím přišel do Říma. Ihned po příchodu do města ho Caelius dovedl na forum před podplacený dav, jako by to bylo shromáždění lidu. Milo předstíral, že je rozhořčen a ne­ dovolí, aby se vyšetřování odkládalo, ale doufal, že skutečné­ mu soudu unikne, jestliže ho toto shromáždění propustí ja­ ko nevinného. Řekl, že nešlo o záměrný čin, protože by ho ani nemohl provést, když cestoval se zavazadly a s manžel­ kou, a zbytek řeči namířil proti Clodiovi jako opovážlivci a příteli opovážlivců, kteří spálili spolu s jeho tělem i senátní budovu. Zatímco ještě mluvil, vtrhli na forum ostatní tribu­ nové a nepodplacený lid se zbraněmi. Caelius a Milo uprchli v přestrojeni za otroky, ale řada ostatních lidí přišla o život. Clodiovi stoupenci nevyhledávali Milonovy přátele, ale zabí­ jeli kohokoliv na potkání, obyvatele města stejně jako cizin­ ce, a hlavně takové, kteří na sebe upozorňovali šatem nebo

OBČANSKÉ VÁLKY II

109

zlatými pečetními prsteny. Jak tomu bývá za nejistých poli­ tických poměrů, využil rozhořčený dav, povětšinou otroci, existujícího zmatku jako záminky k loupení a vrhl se ozbro­ jený proti neozbrojeným. Použili při tom všech prostředků a pronikali do domů předstírajíce, že hledají Milonovy přáte­ le, ale ve skutečnosti sháněli, co se dá snadno ukrást. Po ně­ kolik dní jim Milo sloužil jako zástěrka ke žhářství, kameno­ vání a všem nepravostem.

Pompeiova mimořádná pravomoc

23/ Senát se shromáždil plný strachu a vzhlížel k Pompeiovi jako k budoucímu diktátorovi, protože se zdálo, že situace takové řešení vyžaduje. Avšak na Catonovo doporučení ho zvolili jediným konsulem s pravomocí diktátora a odpověd­ ností konsula. Byl prvním konsulem, který spravoval dvě největší provincie, velel vojsku, měl peníze a díky své hod­ nosti vládl nad městem sám. Aby Cato nedělal potíže, kdyby zůstal v Římě, dal senát odhlasovat, ať odejme králi Ptole­ maiovi Kypr. Tento návrh byj uzákoněn již za Clodia, proto­ že Ptolemaios kdysi, když Clodia zajali piráti, poslal ze šetr­ nosti jako výkupné jen dva talenty. Cato tedy uspořádal po­ měry na Kypru. Jakmile se Ptolemaios o usnesení dověděl, dal vhodit peníze do moře a spáchal sebevraždu. Pompeius potom navrhl soudní stíhání ostatních přehmatů, hlavně úplatkářství a korupce, protože se domníval, že v nich je ko­ řen zla ve státě a že léčení neduhů bude rychlé. Navrhl i zá­ kon, že každý, kdo chce, může žádat složení účtů od úřední­ ků počínaje jeho prvním konsulátem až po současnost. Bylo to období o něco kratší než dvacet let, během něhož se i Caesar stal konsulem. Caesarovi přátelé proto Pompeia po­ dezřívali, že navrhl tak velké časové rozpětí, aby Caesara po­ stihl nebo mu vyhrožoval, vybízeli ho, nechť raději zlepší dané poměry, než aby znevažoval minulost významných mu­

108

APPIÁNOS

vil sluha do blízkého hostince. Tam se objevil i Milo se svými otroky a dal Clodia, který snad ještě dýchal, ale mohl být už také mrtvý, dobít, ačkoliv se pak stavěl, že vraždu ani ne­ chtěl, ani ji nenařídil. Protože však předvídal, že zločin ho v každém případě postaví do nebezpečné situace, považoval za vhodné dovést jej až do konce. Sotvaže se zpráva o udá­ losti donesla do Říma, zůstal zděšený lid na fóru po celou noc. Ráno bylo Clodiovo tělo vystaveno na řečništi. Někteří z tribunů lidu a Clodiovi přátelé spolu s dalšími však tělo vzali a donesli do senátu, buď aby Clodiovi vzdali jakožto se­ nátorovi poctu, nebo aby zahanbili senát, že takové činy do­ pouští. Největší opovážlivci z davu snesli na hromadu lavice a křesla senátorů a zapálili Clodiovi hranici. Spolu s Clodiovým tělem shořela budova senátu a mnoho sousedních do­ mů. 22/ Milo byl tak troufalý, že nedostal ze spáchané vraždy strach, a dokonce se pohoršoval, že Clodius měl čestný po­ hřeb. Proto sehnal množství otroků a venkovanů, rozeslal li­ du peníze, podplatil tribuna lidu Marka Caelia a s drzým sebevědomím přišel do Říma. Ihned po příchodu do města ho Caelius dovedl na forum před podplacený dav, jako by to bylo shromáždění lidu. Milo předstíral, že je rozhořčen a ne­ dovolí, aby se vyšetřování odkládalo, ale doufal, že skutečné­ mu soudu unikne, jestliže ho toto shromáždění propustí ja­ ko nevinného. Řekl, že nešlo o záměrný čin, protože by ho ani nemohl provést, když cestoval se zavazadly a s manžel­ kou, a zbytek řeči namířil proti Clodiovi jako opovážlivci a příteli opovážlivců, kteří spálili spolu s jeho tělem i senátní budovu. Zatímco ještě mluvil, vtrhli na forum ostatní tribu­ nové a nepodplacený lid se zbraněmi. Caelius a Milo uprchli v přestrojeni za otroky, ale řada ostatních lidí přišla o život. Clodiovi stoupenci nevyhledávali Milonovy přátele, ale zabí­ jeli kohokoliv na potkání, obyvatele města stejně jako cizin­ ce, a hlavně takové, kteří na sebe upozorňovali šatem nebo

OBČANSKÉ VÁLKY II

109

zlatými pečetními prsteny. Jak tomu bývá za nejistých poli­ tických poměrů, využil rozhořčený dav, povětšinou otroci, existujícího zmatku jako záminky k loupení a vrhl se ozbro­ jený proti neozbrojeným. Použili při tom všech prostředků a pronikali do domů předstírajíce, že hledají Milonovy přáte­ le, ale ve skutečnosti sháněli, co se dá snadno ukrást. Po ně­ kolik dní jim Milo sloužil jako zástěrka ke žhářství, kameno­ vání a všem nepravostem.

Pompeiova mimořádná pravomoc

23/ Senát se shromáždil plný strachu a vzhlížel k Pompeiovi jako k budoucímu diktátorovi, protože se zdálo, že situace takové řešení vyžaduje. Avšak na Catonovo doporučení ho zvolili jediným konsulem s pravomocí diktátora a odpověd­ ností konsula. Byl prvním konsulem, který spravoval dvě největší provincie, velel vojsku, měl peníze a díky své hod­ nosti vládl nad městem sám. Aby Cato nedělal potíže, kdyby zůstal v Římě, dal senát odhlasovat, ať odejme králi Ptole­ maiovi Kypr. Tento návrh byj uzákoněn již za Clodia, proto­ že Ptolemaios kdysi, když Clodia zajali piráti, poslal ze šetr­ nosti jako výkupné jen dva talenty. Cato tedy uspořádal po­ měry na Kypru. Jakmile se Ptolemaios o usnesení dověděl, dal vhodit peníze do moře a spáchal sebevraždu. Pompeius potom navrhl soudní stíhání ostatních přehmatů, hlavně úplatkářství a korupce, protože se domníval, že v nich je ko­ řen zla ve státě a že léčení neduhů bude rychlé. Navrhl i zá­ kon, že každý, kdo chce, může žádat složení účtů od úřední­ ků počínaje jeho prvním konsulátem až po současnost. Bylo to období o něco kratší než dvacet let, během něhož se i Caesar stal konsulem. Caesarovi přátelé proto Pompeia po­ dezřívali, že navrhl tak velké časové rozpětí, aby Caesara po­ stihl nebo mu vyhrožoval, vybízeli ho, nechť raději zlepší dané poměry, než aby znevažoval minulost významných mu­

110

APPIÁNOS

žů, mezi nimiž jmenovali Caesara. Pompeius při Caesarově jméně rozhořčeně tvrdil, že Caesar stojí mimo jakéko­ liv podezření. Ukazoval, že do sledovaného období je zahrnut i jeho vlastní konsulát, a dodal, že šel tak daleko do minulosti kvůli nápravě státu, který je již drahný čas v rozkladu. 24/ Po těchto slovech dal zákon odhlasovat a hned začala řada rozmanitých soudních procesů. Aby soudcové neměli strach, držel nad nimi ochrannou ruku sám a chránil je voj­ skem. Jako první byli v nepřítomnosti stíháni Milo pro Clodiovu vraždu a Gabinius pro nezákonné jednání a porušení úcty k náboženství za to, že vstoupil do Egypta v rozporu se Sibyllinými věštbami, dále Hypsaeus, Memmius a Sextus kvůli úplatkům nebo podplácení lidu. Když se lid přimlouval za Scaura, dal Pompeius vyhlásit, aby se podrobil soudnímu rozsudku. Protože však lid soudce znovu obtěžoval, zaútočili na něj Pompeiovi vojáci a několik lidí zabili. Teprve pak dav zmlkl a Scaurus byl odsouzen. Všichni odsouzení byli poslá­ ni do vyhnanství, Gabinius ztratil kromě toho i majetek. Se­ nát tato opatření schválil, přidal Pompeiovi další dvě legie a přidělil mu správu provincií na další dobu. Poněvadž zá­ kon dovoloval, aby ten, kdo oznámí druhého, byl sám zproš­ těn rozsudku, pohnal Memmius, usvědčený z úplatků, před podobný soud kvůli korupci Pompeiova tchána Lucia Scipiona. V odpověď na tuto žalobu si Pompeius a s ním i řada soudců oblékli oděv obžalovaného, takže Memmius začal bě­ dovat nad osudem státu a žalobu stáhl.

Opozice proti Caesarovi

25/ Pompeius si počínal, jako by už napravil přehmaty, kte­ ré si vynucovaly samovládu, a učinil svým kolegou na zbytek roku Scipiona. I když později měli moc již jiní konsulové, Scipio nad nimi vykonával dozor a vládl v Římě jako všemoc­

OBČANSKÉ VÁLKY II

111

ný pán. Senát mu projevoval velkou náklonnost. Byla to schválnost vůči Caesarovi za to, že se za svého konsulátu ni­ kdy na senát neobrátil, a zároveň vděčnost Pompeióvi, že za­ vedl energicky pořádek v neduživém státě a jako mocipán nebyl na žádného senátora nepříjemný a nevlídný. Všichni vyhnanci se odebrali k Caesarovi a varovali ho, aby se měl před Pompeiem na pozoru, že zákon o úplatcích míří v první řadě na něho. Caesar je uklidňoval, Pompeia chválil a tribuny lidu přesvědčil, aby prosadili zákon, který by mu umožňoval ucházet se v nepřítomnosti O druhý kon­ sulát. A tento zákon byl potvrzen ještě za Pompeiova konsu­ látu, aniž Pompeius protestoval. Caesar však měl strach i po­ dezření, že senát se postaví proti němu a že bez úřední funkce bude podřízen svým nepřátelům, a proto použil všech prostředků, aby zůstal u moci, dokud nebude zvolen konsulem, a žádal senát, ať mu ponechá ještě na krátký čas velení v Galii nebo v některé její části. Tomu však zabránil Pompeiův budoucí nástupce v konsulátě Marcellus. Ale Cae­ sar prý udeřil na jílec meče a odpověděl poslu, který mú zprávu přinesl: sTenhle. mi dá velení!« 26/ Na úpatí Alp založil Caesar Novum Comum š latinským právem. Díky tomuto právu se stávali jeho obyvatelé římský­ mi občany, pokud zastávali po dobu jednoho roku nějaký úřad. Jistého muže, který byl ve městě úředníkem, a poklá­ dal se tedy za římského občana, dal MarCelluš kvůli něčemu zbičovat na zlost Caesarovi, třebaže se takový třest neslučuje s římským občanstvím. V záchvatu hněvu pak dal najevo svůj záměr a řekl, že bití je údělem cizáků. Pak ho vybídl, ať jde své rány ukázat Caesarovi. Marcellus se tedy choval takto neurvale. Dále navrhl, aby Caesarovi nástupci byli posláni do provincií ještě před uplynutím stanovené doby, ale Pom­ peius smírně a s předstíranou náklonností vůči Caesarovi návrh zamítl, neboť prý není kvůli několika dnům třeba urá­ žet muže tak slavného a v mnoha směrech státu prospěšné­

110

APPIÁNOS

žů, mezi nimiž jmenovali Caesara. Pompeius při Caesarově jméně rozhořčeně tvrdil, že Caesar stojí mimo jakéko­ liv podezření. Ukazoval, že do sledovaného období je zahrnut i jeho vlastní konsulát, a dodal, že šel tak daleko do minulosti kvůli nápravě státu, který je již drahný čas v rozkladu. 24/ Po těchto slovech dal zákon odhlasovat a hned začala řada rozmanitých soudních procesů. Aby soudcové neměli strach, držel nad nimi ochrannou ruku sám a chránil je voj­ skem. Jako první byli v nepřítomnosti stíháni Milo pro Clodiovu vraždu a Gabinius pro nezákonné jednání a porušení úcty k náboženství za to, že vstoupil do Egypta v rozporu se Sibyllinými věštbami, dále Hypsaeus, Memmius a Sextus kvůli úplatkům nebo podplácení lidu. Když se lid přimlouval za Scaura, dal Pompeius vyhlásit, aby se podrobil soudnímu rozsudku. Protože však lid soudce znovu obtěžoval, zaútočili na něj Pompeiovi vojáci a několik lidí zabili. Teprve pak dav zmlkl a Scaurus byl odsouzen. Všichni odsouzení byli poslá­ ni do vyhnanství, Gabinius ztratil kromě toho i majetek. Se­ nát tato opatření schválil, přidal Pompeiovi další dvě legie a přidělil mu správu provincií na další dobu. Poněvadž zá­ kon dovoloval, aby ten, kdo oznámí druhého, byl sám zproš­ těn rozsudku, pohnal Memmius, usvědčený z úplatků, před podobný soud kvůli korupci Pompeiova tchána Lucia Scipiona. V odpověď na tuto žalobu si Pompeius a s ním i řada soudců oblékli oděv obžalovaného, takže Memmius začal bě­ dovat nad osudem státu a žalobu stáhl.

Opozice proti Caesarovi

25/ Pompeius si počínal, jako by už napravil přehmaty, kte­ ré si vynucovaly samovládu, a učinil svým kolegou na zbytek roku Scipiona. I když později měli moc již jiní konsulové, Scipio nad nimi vykonával dozor a vládl v Římě jako všemoc­

OBČANSKÉ VÁLKY II

111

ný pán. Senát mu projevoval velkou náklonnost. Byla to schválnost vůči Caesarovi za to, že se za svého konsulátu ni­ kdy na senát neobrátil, a zároveň vděčnost Pompeióvi, že za­ vedl energicky pořádek v neduživém státě a jako mocipán nebyl na žádného senátora nepříjemný a nevlídný. Všichni vyhnanci se odebrali k Caesarovi a varovali ho, aby se měl před Pompeiem na pozoru, že zákon o úplatcích míří v první řadě na něho. Caesar je uklidňoval, Pompeia chválil a tribuny lidu přesvědčil, aby prosadili zákon, který by mu umožňoval ucházet se v nepřítomnosti O druhý kon­ sulát. A tento zákon byl potvrzen ještě za Pompeiova konsu­ látu, aniž Pompeius protestoval. Caesar však měl strach i po­ dezření, že senát se postaví proti němu a že bez úřední funkce bude podřízen svým nepřátelům, a proto použil všech prostředků, aby zůstal u moci, dokud nebude zvolen konsulem, a žádal senát, ať mu ponechá ještě na krátký čas velení v Galii nebo v některé její části. Tomu však zabránil Pompeiův budoucí nástupce v konsulátě Marcellus. Ale Cae­ sar prý udeřil na jílec meče a odpověděl poslu, který mú zprávu přinesl: sTenhle. mi dá velení!« 26/ Na úpatí Alp založil Caesar Novum Comum š latinským právem. Díky tomuto právu se stávali jeho obyvatelé římský­ mi občany, pokud zastávali po dobu jednoho roku nějaký úřad. Jistého muže, který byl ve městě úředníkem, a poklá­ dal se tedy za římského občana, dal MarCelluš kvůli něčemu zbičovat na zlost Caesarovi, třebaže se takový třest neslučuje s římským občanstvím. V záchvatu hněvu pak dal najevo svůj záměr a řekl, že bití je údělem cizáků. Pak ho vybídl, ať jde své rány ukázat Caesarovi. Marcellus se tedy choval takto neurvale. Dále navrhl, aby Caesarovi nástupci byli posláni do provincií ještě před uplynutím stanovené doby, ale Pom­ peius smírně a s předstíranou náklonností vůči Caesarovi návrh zamítl, neboť prý není kvůli několika dnům třeba urá­ žet muže tak slavného a v mnoha směrech státu prospěšné­

112

APPIÁNOS

ho. Přitom však zřetelně naznačil, že po uplynutí lhůty je třeba Caesara ihned zbavit moci. Proto byli na příští rok zvoleni za konsuly Caesarovi nejzarytější nepřátelé — Aemilius Paulus a Claudius Marcel­ lus, bratranec toho, o němž byla již řeě. Tribunem lidu se stal Curio, rovněž ostrý Caesarův nepřítel, ale nesmírně oblí­ bený u lidu a velmi pohotový řečník. Caesar nebyl s to získat si Claudia penězi, zato Paulovu neutralitu si koupil za tisíc pět set talentů a za Curionovu pomoc dal ještě větší ob­ nos, protože věděl, že ho tíží velké dluhy. Paulus zbudoval za tyto peníze tzv. Paulovu basiliku, překrásnou stavbu, a vě­ noval ji Římanům. Růst politického napětí

27/ Curio však nechtěl vyvolat zdání, že mění náhle své smýšlení, a navrhl proto dalekosáhlé opravy mnoha cest ne­ bo výstavbu nových a tvářil se, že po pět let bude na tyto stavby dohlížet. Věděl ovšem, že nic takového neuskuteční, a čekal, že se Pompeiovi přátelé proti jeho plánu postaví, čímž sám získá důvod stěžovat si na Pompeia. Jakmile se je­ ho předpoklad uskutečnil, měl záminku k roztržce. Claudius v té době navrhl poslat Caesarovy nástupce do provincií, protože jeho funkční období již skončilo. Ale Pau­ lus mlčel. Curio, o němž se předpokládalo, že má názor od­ lišný od obou, se přiklonil k mínění Claudiovu a dodal, že i Pompeius se musí — stejně jako Caesar — vzdát provincií a vojska. Takovým způsobem, jak pravil, získá město svobod­ nou a ničím neohrožovanou ústavu. Mnozí však odporovali, že to není stejný požadavek, protože Pompeiovi ještě nevypr­ šela úřední doba. Ale tu již dal Curio zřetelněji a ostřeji naje­ vo, že není nutné posílat Caesarovi nástupce, neurčí-li se zároveň i Pompeiovi. Protože se vzájemně podezírají, nebu­ de ve městě opravdový mír, dokud oba nesloží své úřady. To

OBČANSKÉ VÁLKY II

113

řekl Curio s vědomím, že Pompeius se moci nevzdá, a pozo­ roval, jak lid je vůči němu popuzen kvůli soudům proti ko­ rupci. Curionův názor se jevil rozumný a lid Curiona chválil jako jediného, kdo bere na sebe v zájmu státu zášť obou stran. Jednou ho dokonce doprovázel a zasypával květinami jako atleta, který obstál ve velkém a nesnadném zápase. Nic se tedy nezdálo strašnější než rozepře s Pompeiem. 28/ Pompeius zatím ležel nemocný v Itálii a napsal senátu obratný list, v němž vyzdvihoval Caesarovy činy a pak vypo­ čítával po řadě, že sám dostal třetí konsulát, provincie i voj­ sko jen proto, aby posloužil státu. »Co jsem přijal proti své vůli,« pravil, »složím rád do rukou těch, kdo si to chtějí vzít, aniž budu čekat na konec úředního období.« Dopis dovedně podtrhoval Pompeiovu solidnost a obsahoval skrytý osten vuci Caesarovi, že neskládá moc ani ve stanovené době. Jak­ mile Pompeius dorazil do města, uváděl další podobné argu­ menty a stále sliboval, že se vzdá moci. Jako přítel a Caesa­ rův příbuzný poznamenal, že i Caesar rád složí moc, neboť vedeni války proti bojovným kmenům je pro něho dlouhé a namahave, že získal pro vlast již mnoho území, takže si přijde pro pocty, poděkuje bohům a odpočine si. To říkal s úmyslem, aby Caesarovi byli posláni nástupci hned a on sám aby mohl zůstat u pouhých slibů. Curio však jeho zchyt­ raly návrh odhalil a řekl, že nemusí nic slibovat, ale že se má vzdát moci hned, a že nemá právo zbavovat Caesara vojska dříve, než sám složí své hodnosti. Ani pro Caesara — vzhle­ dem k jeho nepřátelům —, ani pro Římany že nebude pro­ spěšně, připadne-li taková moc jedinému člověku. Bude prý naopak účinnější, jestliže se moc rozdělí mezi oba, pokud še jeden z nich chystá jít proti státu s násilím. Curio již neskrý­ val nic a osočoval Pompeia, že dychtí po samovládě. Dodal, že pokud Pompeius nesloží moc okamžitě ze strachu před Caesarem, nevzdá se jí nikdy. Navrhoval proto, aby Caesar i Pompeius byli prohlášeni za nepřátele státu, neuposlech­

112

APPIÁNOS

ho. Přitom však zřetelně naznačil, že po uplynutí lhůty je třeba Caesara ihned zbavit moci. Proto byli na příští rok zvoleni za konsuly Caesarovi nejzarytější nepřátelé — Aemilius Paulus a Claudius Marcel­ lus, bratranec toho, o němž byla již řeě. Tribunem lidu se stal Curio, rovněž ostrý Caesarův nepřítel, ale nesmírně oblí­ bený u lidu a velmi pohotový řečník. Caesar nebyl s to získat si Claudia penězi, zato Paulovu neutralitu si koupil za tisíc pět set talentů a za Curionovu pomoc dal ještě větší ob­ nos, protože věděl, že ho tíží velké dluhy. Paulus zbudoval za tyto peníze tzv. Paulovu basiliku, překrásnou stavbu, a vě­ noval ji Římanům. Růst politického napětí

27/ Curio však nechtěl vyvolat zdání, že mění náhle své smýšlení, a navrhl proto dalekosáhlé opravy mnoha cest ne­ bo výstavbu nových a tvářil se, že po pět let bude na tyto stavby dohlížet. Věděl ovšem, že nic takového neuskuteční, a čekal, že se Pompeiovi přátelé proti jeho plánu postaví, čímž sám získá důvod stěžovat si na Pompeia. Jakmile se je­ ho předpoklad uskutečnil, měl záminku k roztržce. Claudius v té době navrhl poslat Caesarovy nástupce do provincií, protože jeho funkční období již skončilo. Ale Pau­ lus mlčel. Curio, o němž se předpokládalo, že má názor od­ lišný od obou, se přiklonil k mínění Claudiovu a dodal, že i Pompeius se musí — stejně jako Caesar — vzdát provincií a vojska. Takovým způsobem, jak pravil, získá město svobod­ nou a ničím neohrožovanou ústavu. Mnozí však odporovali, že to není stejný požadavek, protože Pompeiovi ještě nevypr­ šela úřední doba. Ale tu již dal Curio zřetelněji a ostřeji naje­ vo, že není nutné posílat Caesarovi nástupce, neurčí-li se zároveň i Pompeiovi. Protože se vzájemně podezírají, nebu­ de ve městě opravdový mír, dokud oba nesloží své úřady. To

OBČANSKÉ VÁLKY II

113

řekl Curio s vědomím, že Pompeius se moci nevzdá, a pozo­ roval, jak lid je vůči němu popuzen kvůli soudům proti ko­ rupci. Curionův názor se jevil rozumný a lid Curiona chválil jako jediného, kdo bere na sebe v zájmu státu zášť obou stran. Jednou ho dokonce doprovázel a zasypával květinami jako atleta, který obstál ve velkém a nesnadném zápase. Nic se tedy nezdálo strašnější než rozepře s Pompeiem. 28/ Pompeius zatím ležel nemocný v Itálii a napsal senátu obratný list, v němž vyzdvihoval Caesarovy činy a pak vypo­ čítával po řadě, že sám dostal třetí konsulát, provincie i voj­ sko jen proto, aby posloužil státu. »Co jsem přijal proti své vůli,« pravil, »složím rád do rukou těch, kdo si to chtějí vzít, aniž budu čekat na konec úředního období.« Dopis dovedně podtrhoval Pompeiovu solidnost a obsahoval skrytý osten vuci Caesarovi, že neskládá moc ani ve stanovené době. Jak­ mile Pompeius dorazil do města, uváděl další podobné argu­ menty a stále sliboval, že se vzdá moci. Jako přítel a Caesa­ rův příbuzný poznamenal, že i Caesar rád složí moc, neboť vedeni války proti bojovným kmenům je pro něho dlouhé a namahave, že získal pro vlast již mnoho území, takže si přijde pro pocty, poděkuje bohům a odpočine si. To říkal s úmyslem, aby Caesarovi byli posláni nástupci hned a on sám aby mohl zůstat u pouhých slibů. Curio však jeho zchyt­ raly návrh odhalil a řekl, že nemusí nic slibovat, ale že se má vzdát moci hned, a že nemá právo zbavovat Caesara vojska dříve, než sám složí své hodnosti. Ani pro Caesara — vzhle­ dem k jeho nepřátelům —, ani pro Římany že nebude pro­ spěšně, připadne-li taková moc jedinému člověku. Bude prý naopak účinnější, jestliže se moc rozdělí mezi oba, pokud še jeden z nich chystá jít proti státu s násilím. Curio již neskrý­ val nic a osočoval Pompeia, že dychtí po samovládě. Dodal, že pokud Pompeius nesloží moc okamžitě ze strachu před Caesarem, nevzdá se jí nikdy. Navrhoval proto, aby Caesar i Pompeius byli prohlášeni za nepřátele státu, neuposlech­

114

APPIÁNOS

nou-li, a aby se proti nim sbíralo vojsko. Tak se mu podařilo dokonale zatajit, že ho Caesar uplatil. 29/ Pompeius se na něj rozhněval, začal mu vyhrožovat a rozčileně se stáhl na předměstí. Senát sice neměl důvěru ani k Pompeiovi, ani k Caesarovi, přesto však považoval Pompeia za většího republikána. Vůči Caesarovi se stavěl od­ mítavě, protože za svého konsulátu nebral senát vůbec na vědomí. Někteří senátoři vskutku pokládali za riskantní, aby Pompeius rozpustil své vojsko dříve, než se své moci vzdá Caesar, který byl mimo město a byl i cílevědomější. Curio však dokázal zvrátit i tuto obavu: senát prý potřebuje Caesara proti Pompeiovi, jinak že oba musí sva vojska rozpustit. Když však nepořídil nic, ukončil zasedání senátu, aniž se na­ lezlo nějaké řešení. Tribun hdu ma totiž takovou pravomoc. Tehdy Pompeius litoval, že obnovil dřívější moc tribunátu, zlomenou za Sully. Než se senátoři rozešli, odhlasovali jedi­ ný návrh, totiž aby Caesar a Pompeius poslali po jedné legii do Sýrie, kterou bylo nutno chránit po Crassově pohromě. Pompeius si zchytrale vyžádal tu legii, kterou Caesarovi půj­ čil po porážce jeho velitelů Tituria a Cotty. Caesar odměnil každého muže dvěma sty padesáti drachmami a odeslal legii do ftíma spolu s další svou. Protože se v Sýrii neobjevilo žád­ né nebezpečí, přezimovaly legie v Capui. 30/ Poslové, které Pompeius vypravil k Caesarovi v této zá­ ležitosti, šířili o Caesarovi mnoho pomluv a ujišťovali Pom­ peia, že Caesarovo vojsko je vyčerpané dlouhodobou náma­ hou, touží po domově a přidá se k Pompeiovi, jen co přejde Alpy. Říkali to buď z neznalosti, nebo že byli podplaceni. Caesarovi vojáci však byli plni sdy a ochoty podstupovat ná­ mahu. Byli jednak zvyklí na vojenská tažení, jednak tak čini­ li kvůli ziskům, které přináší válka vítězům, a dalším zvlášt­ ním výhodám, které měli od Caesara. Ve snaze získat si je pro své cíle uděloval štědré dary a vojáci u něj vytrvali i teh­ dy, když poznali pravý stav věcí. Pompeius však věřil svým

OBČANSKÉ VÁLKY II

115

a nesbíral ani vojsko, ani nekonal další přípravy, jaké vyža­ dovalo tak velké blížící se střetnutí. V senátě byl zatím požádán každý, aby vyslovil svůj ná­ zor. Claudius chytře oddělil projednávané otázky a tázal se postupně každého, zda mají Caesara vystřídat nástupci a zda má být Pompeiovi odňata moc. Na druhou otázku odpovědě­ la většina záporně, kdežto o Caesarovi rozhodli, že má být vystřídán. Nato se Curio otázal, zda mají složit velení oba. Dvaadvacet senátorů bylo proti, tři sta sedmdesát se přikloni­ lo ke Curionovu návrhu, protože kladli státní zájmy výše než třenice. A tu Claudius senát rozpustil s výkřikem: »Budiž po vašem! Mějte si pánem Caesara!« 31/ Náhle se roznesla falešná zpráva, že Caesar překročil Alpy a žene se na tlím. Nastal velký zmatek a všech se zmoc­ nil strach. Claudius navrhl, aby vojsko z Capuy vyrazilo pro­ ti Caesarovi jako proti nepříteli. Když Curio odporoval, že zvěsti jsou nepravdivé, namítl Claudius: »Brání-li mi usnese­ ní senátu hájit zájem státu, budu jej hájit sám jakožto konsul.« Po těchto slovech spěchal se svým kolegou na před­ městí, podal Pompeiovi meč a pravil: »Já a můj kolega ti poroučíme jít ve jménu vlasti proti Caesarovi. Dáváme ti k tomuto pověření vojsko, které je nyní v Capui nebo v jiné oblasti Itálie, a rovněž veškeré další, pokud si je sám opa­ tříš.® Pompeius uposlechl rozkazu konsulů, ale připojil po­ známku: »Není-li lepší řešení. . .« a stavěl se, jako by o ni­ čem nevěděl, nebo dovedně předstíral poctivost. Curio neměl pravomoc mimo Bím, protože tribunové lidu nesměli opustit městské hradby. Naříkal proto ve shro­ mážděni lidu nad tím, co se děje, a žádal o usnesení, aby ni­ kdo neposlechl Pompeia, až bude konat odvody. Nepořídil vsak. Mel o sebe strach, protože i jemu končilo období tribu­ nátu, a neviděl další možnost, jak pomáhat Caesarovi, a pro­ to se k němu rychle vydal.

114

APPIÁNOS

nou-li, a aby se proti nim sbíralo vojsko. Tak se mu podařilo dokonale zatajit, že ho Caesar uplatil. 29/ Pompeius se na něj rozhněval, začal mu vyhrožovat a rozčileně se stáhl na předměstí. Senát sice neměl důvěru ani k Pompeiovi, ani k Caesarovi, přesto však považoval Pompeia za většího republikána. Vůči Caesarovi se stavěl od­ mítavě, protože za svého konsulátu nebral senát vůbec na vědomí. Někteří senátoři vskutku pokládali za riskantní, aby Pompeius rozpustil své vojsko dříve, než se své moci vzdá Caesar, který byl mimo město a byl i cílevědomější. Curio však dokázal zvrátit i tuto obavu: senát prý potřebuje Caesara proti Pompeiovi, jinak že oba musí sva vojska rozpustit. Když však nepořídil nic, ukončil zasedání senátu, aniž se na­ lezlo nějaké řešení. Tribun hdu ma totiž takovou pravomoc. Tehdy Pompeius litoval, že obnovil dřívější moc tribunátu, zlomenou za Sully. Než se senátoři rozešli, odhlasovali jedi­ ný návrh, totiž aby Caesar a Pompeius poslali po jedné legii do Sýrie, kterou bylo nutno chránit po Crassově pohromě. Pompeius si zchytrale vyžádal tu legii, kterou Caesarovi půj­ čil po porážce jeho velitelů Tituria a Cotty. Caesar odměnil každého muže dvěma sty padesáti drachmami a odeslal legii do ftíma spolu s další svou. Protože se v Sýrii neobjevilo žád­ né nebezpečí, přezimovaly legie v Capui. 30/ Poslové, které Pompeius vypravil k Caesarovi v této zá­ ležitosti, šířili o Caesarovi mnoho pomluv a ujišťovali Pom­ peia, že Caesarovo vojsko je vyčerpané dlouhodobou náma­ hou, touží po domově a přidá se k Pompeiovi, jen co přejde Alpy. Říkali to buď z neznalosti, nebo že byli podplaceni. Caesarovi vojáci však byli plni sdy a ochoty podstupovat ná­ mahu. Byli jednak zvyklí na vojenská tažení, jednak tak čini­ li kvůli ziskům, které přináší válka vítězům, a dalším zvlášt­ ním výhodám, které měli od Caesara. Ve snaze získat si je pro své cíle uděloval štědré dary a vojáci u něj vytrvali i teh­ dy, když poznali pravý stav věcí. Pompeius však věřil svým

OBČANSKÉ VÁLKY II

115

a nesbíral ani vojsko, ani nekonal další přípravy, jaké vyža­ dovalo tak velké blížící se střetnutí. V senátě byl zatím požádán každý, aby vyslovil svůj ná­ zor. Claudius chytře oddělil projednávané otázky a tázal se postupně každého, zda mají Caesara vystřídat nástupci a zda má být Pompeiovi odňata moc. Na druhou otázku odpovědě­ la většina záporně, kdežto o Caesarovi rozhodli, že má být vystřídán. Nato se Curio otázal, zda mají složit velení oba. Dvaadvacet senátorů bylo proti, tři sta sedmdesát se přikloni­ lo ke Curionovu návrhu, protože kladli státní zájmy výše než třenice. A tu Claudius senát rozpustil s výkřikem: »Budiž po vašem! Mějte si pánem Caesara!« 31/ Náhle se roznesla falešná zpráva, že Caesar překročil Alpy a žene se na tlím. Nastal velký zmatek a všech se zmoc­ nil strach. Claudius navrhl, aby vojsko z Capuy vyrazilo pro­ ti Caesarovi jako proti nepříteli. Když Curio odporoval, že zvěsti jsou nepravdivé, namítl Claudius: »Brání-li mi usnese­ ní senátu hájit zájem státu, budu jej hájit sám jakožto konsul.« Po těchto slovech spěchal se svým kolegou na před­ městí, podal Pompeiovi meč a pravil: »Já a můj kolega ti poroučíme jít ve jménu vlasti proti Caesarovi. Dáváme ti k tomuto pověření vojsko, které je nyní v Capui nebo v jiné oblasti Itálie, a rovněž veškeré další, pokud si je sám opa­ tříš.® Pompeius uposlechl rozkazu konsulů, ale připojil po­ známku: »Není-li lepší řešení. . .« a stavěl se, jako by o ni­ čem nevěděl, nebo dovedně předstíral poctivost. Curio neměl pravomoc mimo Bím, protože tribunové lidu nesměli opustit městské hradby. Naříkal proto ve shro­ mážděni lidu nad tím, co se děje, a žádal o usnesení, aby ni­ kdo neposlechl Pompeia, až bude konat odvody. Nepořídil vsak. Mel o sebe strach, protože i jemu končilo období tribu­ nátu, a neviděl další možnost, jak pomáhat Caesarovi, a pro­ to se k němu rychle vydal.

116

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

Caesar na hranicích Itálie

ven jako šílený a už předem ohlašoval války, vraždění, vy­ hnanství, konfiskace a všechno ostatní, co Řím čeká, a viní­ ky zatracoval strašnými kletbami. Curio a Cassius vyběhli s ním, protože bylo vidět, že nějaký oddíl Pompeiova vojska již stojí kolem kurie. Přestrojeni za otroky prchali ještě v no­ ci velmi spěšně a potají v najatém voze k Caesarovi. Caesar je v tomto oděvu ukázal svým vojákům a ve snaze vystupňo­ vat jejich rozhořčení prohlašoval, že i je označují v Římě za nepřátele, přestože mají tak velké zásluhy, a že významní muži, kteří za ně pozvedli svůj hlas, jsou takto potupně vy­ háněni.

32/ Caesar se již přepravil ž Británie přes oceán, prošel keltským územím podél Rýna, překročil Alpy s pěti tisíci pě­ šáky a třemi tisíci jezdci a dorazil do Ravenny těsně na hra­ nicích Itálie, ale ještě na území pod svou pravomocí. Tam přivítal Curiona, poděkoval mu za vše, co pro něj uěind, a zkoumal současnou situaci. Curio navrhoval, aby Caesar shromáždil všechno vojsko a táhl na Řím, kdežto Caesar na­ mítal, že je třeba pokusit se ještě o smír. Vydal proto příkaz, aby se jeho přátelé snažili dosáhnout dohody, že se vzdá pro­ vincií a vojsk a ponechá si pouze dvě legie a Illyrii s Predalpskou Galií, dokud nebude zvolen konsulem. Pompeiovi to stačilo, ale konsulové nesouhlasili, takže Caesar napsal sená­ tu list. Curio urazil za tři dny dva tisíce tři sta stadií a předal dopis novým konsulům, když vstupovali do senátu prvního dne nového roku. List obsahoval impozantní seznam Caesarových úspěchů a výzvu, že Caesar chce složit moc spolu s Pompeiem. Jestliže si však Pompeius moc podrží, nesloží ji ani on a okamžitě přijde pomstit vlast i sebe. Všichni pri tom vzkřikli, že to je vyhlášeni války ... a ze Caesarovym nástup­ cem je Lucius Domitius. Ten ihned vyrazil se čtyřmi tisíci

nově odvedených vojáků. 33/ Protože Antonius a Cassius, tribunové lidu po Curionovi, byli stejného smýšlení jako Cuno, rozhořčili se senátoři ještě více a rozhodli, že Pompeiovo vojsko slouží k jejich ochraně, kdežto Caesarovo prohlásili za nepřátelské. A kon­ sulové Marcellus a Lentulus dali Antoniovi a jeho přátelům příkaz, ať opustí senát, aby na ně nikdo nezaútočil, přestože jsou tribuny lidu. Tu začal Antonius křičet, vyskočil rozhně­ ván ze sedadla, volal bohy za svědky zneuctění své hodnosti, ačkoliv je svátá a nedotknutelná, a prohlašoval, ze tribunové, kteří podávají prospěšný návrh, jsou potupně vyháněni, jako by se dopustili vraždy nebo zločinu. Po těch slovech utíkal

117

Caesarův přechod přes Rubikon a další události

34/ Válka tedy začala na obou stranách a byla již vyhlášena veřejně. Senát se však domníval, že vojsko z Galie se k Cae­ sarovi dostane až po nějakém čase a že Caesar ještě nevyrazí k tak velkému střetnutí s hrstkou vojáků. Přikázal tedy Pom­ peiovi, aby odvedl v Itálii sto třicet tisíc mužů, hlavně veterá­ nů zkušených ve válce, a najímal vojsko z řad sousedních bojeschopných provinciálů. Ihned mu odhlasovali příděl státních peněz na válečné výdaje a prohlásili, že i jejich pro­ středky jsou k dispozici pro válku, bude-li třeba. Další pení­ ze dal senát s velkou horlivostí a spěchem vybírat v italských městech. Caesar zatím poslal pro své vojsko. Protože se však vždy snažil zaskočit nepřítele rychlými akcemi a vyděsit ho spíše svou smělostí než rozsáhlými přípravami, rozhodl se začít tak velkou válku bezodkladně s pouhými pěti tisíci vo­ jáků a obsadit předem výhodná místa v Itálii. 35/ Vyslal tedy napřed centuriony a část nejudatnějších vo­ jáků s běžnou výstrojí do Arimina, aby město znenadání za­ brali. Je to první město v Itálii v sousedství Gabe. Sám kvečeru předstíral nevolnost a vzdálil t hostiny. Zanechal své přátele dále hodovat, nasedl do vozu a jel rychle k Ariminu.

116

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

Caesar na hranicích Itálie

ven jako šílený a už předem ohlašoval války, vraždění, vy­ hnanství, konfiskace a všechno ostatní, co Řím čeká, a viní­ ky zatracoval strašnými kletbami. Curio a Cassius vyběhli s ním, protože bylo vidět, že nějaký oddíl Pompeiova vojska již stojí kolem kurie. Přestrojeni za otroky prchali ještě v no­ ci velmi spěšně a potají v najatém voze k Caesarovi. Caesar je v tomto oděvu ukázal svým vojákům a ve snaze vystupňo­ vat jejich rozhořčení prohlašoval, že i je označují v Římě za nepřátele, přestože mají tak velké zásluhy, a že významní muži, kteří za ně pozvedli svůj hlas, jsou takto potupně vy­ háněni.

32/ Caesar se již přepravil ž Británie přes oceán, prošel keltským územím podél Rýna, překročil Alpy s pěti tisíci pě­ šáky a třemi tisíci jezdci a dorazil do Ravenny těsně na hra­ nicích Itálie, ale ještě na území pod svou pravomocí. Tam přivítal Curiona, poděkoval mu za vše, co pro něj uěind, a zkoumal současnou situaci. Curio navrhoval, aby Caesar shromáždil všechno vojsko a táhl na Řím, kdežto Caesar na­ mítal, že je třeba pokusit se ještě o smír. Vydal proto příkaz, aby se jeho přátelé snažili dosáhnout dohody, že se vzdá pro­ vincií a vojsk a ponechá si pouze dvě legie a Illyrii s Predalpskou Galií, dokud nebude zvolen konsulem. Pompeiovi to stačilo, ale konsulové nesouhlasili, takže Caesar napsal sená­ tu list. Curio urazil za tři dny dva tisíce tři sta stadií a předal dopis novým konsulům, když vstupovali do senátu prvního dne nového roku. List obsahoval impozantní seznam Caesarových úspěchů a výzvu, že Caesar chce složit moc spolu s Pompeiem. Jestliže si však Pompeius moc podrží, nesloží ji ani on a okamžitě přijde pomstit vlast i sebe. Všichni pri tom vzkřikli, že to je vyhlášeni války ... a ze Caesarovym nástup­ cem je Lucius Domitius. Ten ihned vyrazil se čtyřmi tisíci

nově odvedených vojáků. 33/ Protože Antonius a Cassius, tribunové lidu po Curionovi, byli stejného smýšlení jako Cuno, rozhořčili se senátoři ještě více a rozhodli, že Pompeiovo vojsko slouží k jejich ochraně, kdežto Caesarovo prohlásili za nepřátelské. A kon­ sulové Marcellus a Lentulus dali Antoniovi a jeho přátelům příkaz, ať opustí senát, aby na ně nikdo nezaútočil, přestože jsou tribuny lidu. Tu začal Antonius křičet, vyskočil rozhně­ ván ze sedadla, volal bohy za svědky zneuctění své hodnosti, ačkoliv je svátá a nedotknutelná, a prohlašoval, ze tribunové, kteří podávají prospěšný návrh, jsou potupně vyháněni, jako by se dopustili vraždy nebo zločinu. Po těch slovech utíkal

117

Caesarův přechod přes Rubikon a další události

34/ Válka tedy začala na obou stranách a byla již vyhlášena veřejně. Senát se však domníval, že vojsko z Galie se k Cae­ sarovi dostane až po nějakém čase a že Caesar ještě nevyrazí k tak velkému střetnutí s hrstkou vojáků. Přikázal tedy Pom­ peiovi, aby odvedl v Itálii sto třicet tisíc mužů, hlavně veterá­ nů zkušených ve válce, a najímal vojsko z řad sousedních bojeschopných provinciálů. Ihned mu odhlasovali příděl státních peněz na válečné výdaje a prohlásili, že i jejich pro­ středky jsou k dispozici pro válku, bude-li třeba. Další pení­ ze dal senát s velkou horlivostí a spěchem vybírat v italských městech. Caesar zatím poslal pro své vojsko. Protože se však vždy snažil zaskočit nepřítele rychlými akcemi a vyděsit ho spíše svou smělostí než rozsáhlými přípravami, rozhodl se začít tak velkou válku bezodkladně s pouhými pěti tisíci vo­ jáků a obsadit předem výhodná místa v Itálii. 35/ Vyslal tedy napřed centuriony a část nejudatnějších vo­ jáků s běžnou výstrojí do Arimina, aby město znenadání za­ brali. Je to první město v Itálii v sousedství Gabe. Sám kvečeru předstíral nevolnost a vzdálil t hostiny. Zanechal své přátele dále hodovat, nasedl do vozu a jel rychle k Ariminu.

118

APPIÁNOS

Zpovzdálí ho následovali jezdci. Přijel cvalem k řece Rubikonu, tvořící hranici Itálie, zastavil se, díval se do vody a pře­ mítal o svém rozhodnutí, přičemž zvažoval všechny budoucí hrůzy, překročí-li s vojskem řeku. Pak se vzchopil a obrátil se k přátelům ve svém doprovodu: »Nepřekročím-li tuto ře­ ku, přátelé, bude to počátek mého neštěstí, překročím-li ji, postihne všechny.« To pronesl jako věštbu a kvapně přešel na druhý břeh se známými slovy: sKostky jsou vrženy.« Od­ tud zamířil cvalem do Arimina, na úsvitě se ho zmocnil a po­ stupoval dál vpřed. Na vhodných místech nechával posádky a všechno v cestě si podmaňoval buď násilím, nebo po dob­ rém. Jak tomu bývá, když vznikne panika, lidé překotně a s nářkem odevšad utíkali, protože nevěděli nic přesného a domnívali se, že je Caesar a jeho obrovské vojsko násilím vyžene. 36/ Sotvaže se konsulové o těchto událostech dověděli, ne­ dovolili Pompeiovi jednat podle jeho uvážení, ačkoliv měl válečné zkušenosti, a nutili ho soustředit se k náboru vojska v Itálii, jako by městu hrozil okamžitý pád. Ostatní senátoři dostali po nenadálém Caesarově náporu panický strach, pro­ tože na útok nebyli připraveni, a litovali, že nepřijali Caesarovy požadavky, které teď pokládali za spravedlivé. Zaujatost totiž vystřídala rozvaha, k níž je přivedla zbabělost. Objevila se zlověstná znamení a na nebi došlo k věštným úkazům. Li­ dé věřili, že božstvo seslalo krvavý déšť, sochy bohů byly skropeny potem, blesk zasáhl četné chrámy a mula porodila mládě. Mnohé jiné neblahé jevy ohlašovaly úplné rozvrácení státu a změnu ústavy. Byly pořádány prosebné slavnosti jako při neštěstí a lid, pamětliv hrůzných dob Maria a Sully, se s křikem dožadoval, aby Caesar a Pompeius složili své pravo­ moci, poněvadž jen tak ustane válka. Cicero navrhoval, ať vypraví k Caesarovi zprostředkovatele. 37/ Konsulové nesouhlasili s ničím a Favonius zesměšňo­ val Pompeia za jeho někdejší výrok a vyzýval ho, aby vydu­

OBČANSKĚ VÁLKY II

119

pal vojsko ze země. Pompeius mu odvětil: »Můžete je mít, půjdete-li se mnou a nebudete považovat za neštěstí opustit Řím, a bude-li třeba, i Itálii. Vždyť ani pozemky, ani domy nedávají sílu a svobodu, poněvadž opravdoví muži je nosí s sebou, ať jsou kdekoliv, a brání-li se, získají domov zpět.« Po těchto slovech pohrozil těm, kteří chtěli zůstat na místě, aby chránili sve statky nebo majetek, že zrazují boj za vlast, a odešel hned ze senátu i z města k vojsku do Capuy. Konsulove sli s mm. Ostatní si dlouho nevěděli rady a strávili noc společně v senátě. Ráno většina z nich spěšně odešla za Pompeiem.

Pompeius opouští Itálii

38/ Caesar dostihl v Corfiniu Lucia Domitia, který byl vy­ slán, aby po není přejal velení, a začal ho obléhat dříve, než stačil kolem sebe shromáždit čtyři tisíce nových mužů. Oby­ vatelé města chytili Domitia u městských bran při pokusu o útěk a dovedli ho k Caesarovi. Caesar přijal laskavě Domitiovo vojsko, když se přidalo na jeho stranu, neboť chtěl po­ vzbudit ke stejnému postupu i ostatní. Domitia samého pro­ pustil bez úhony i s jeho penězi, ať jde, kamkoliv chce. Doufal sice, že z vděčnosti snad u něj zůstane, ale nebránil mu odejít k Pompeiovi. Zatímco se tyto události odehrávaly rychle jedna za druhou, spěchal Pompeius z Nucerie do Brundisia, aby se dostal pres Iónské moře do Épeiru a dokončil tam přípravy k válce. Zároveň napsal všem provinciím, králům, městům, velitelům a vladařům, aby mu rychle přispěli podle svých možnosti na válku. Učinili tak všichni do jednoho. Původní Pompeiovo vojsko bylo v Hispánii připraveno vyrazit, jakmi­ le bude třeba. 39/ Část svých legií, které ho provázely, svěřil Pompeius konsulům, aby je odvedli napřed z Brundisia do Épeiru. Ti

118

APPIÁNOS

Zpovzdálí ho následovali jezdci. Přijel cvalem k řece Rubikonu, tvořící hranici Itálie, zastavil se, díval se do vody a pře­ mítal o svém rozhodnutí, přičemž zvažoval všechny budoucí hrůzy, překročí-li s vojskem řeku. Pak se vzchopil a obrátil se k přátelům ve svém doprovodu: »Nepřekročím-li tuto ře­ ku, přátelé, bude to počátek mého neštěstí, překročím-li ji, postihne všechny.« To pronesl jako věštbu a kvapně přešel na druhý břeh se známými slovy: sKostky jsou vrženy.« Od­ tud zamířil cvalem do Arimina, na úsvitě se ho zmocnil a po­ stupoval dál vpřed. Na vhodných místech nechával posádky a všechno v cestě si podmaňoval buď násilím, nebo po dob­ rém. Jak tomu bývá, když vznikne panika, lidé překotně a s nářkem odevšad utíkali, protože nevěděli nic přesného a domnívali se, že je Caesar a jeho obrovské vojsko násilím vyžene. 36/ Sotvaže se konsulové o těchto událostech dověděli, ne­ dovolili Pompeiovi jednat podle jeho uvážení, ačkoliv měl válečné zkušenosti, a nutili ho soustředit se k náboru vojska v Itálii, jako by městu hrozil okamžitý pád. Ostatní senátoři dostali po nenadálém Caesarově náporu panický strach, pro­ tože na útok nebyli připraveni, a litovali, že nepřijali Caesarovy požadavky, které teď pokládali za spravedlivé. Zaujatost totiž vystřídala rozvaha, k níž je přivedla zbabělost. Objevila se zlověstná znamení a na nebi došlo k věštným úkazům. Li­ dé věřili, že božstvo seslalo krvavý déšť, sochy bohů byly skropeny potem, blesk zasáhl četné chrámy a mula porodila mládě. Mnohé jiné neblahé jevy ohlašovaly úplné rozvrácení státu a změnu ústavy. Byly pořádány prosebné slavnosti jako při neštěstí a lid, pamětliv hrůzných dob Maria a Sully, se s křikem dožadoval, aby Caesar a Pompeius složili své pravo­ moci, poněvadž jen tak ustane válka. Cicero navrhoval, ať vypraví k Caesarovi zprostředkovatele. 37/ Konsulové nesouhlasili s ničím a Favonius zesměšňo­ val Pompeia za jeho někdejší výrok a vyzýval ho, aby vydu­

OBČANSKĚ VÁLKY II

119

pal vojsko ze země. Pompeius mu odvětil: »Můžete je mít, půjdete-li se mnou a nebudete považovat za neštěstí opustit Řím, a bude-li třeba, i Itálii. Vždyť ani pozemky, ani domy nedávají sílu a svobodu, poněvadž opravdoví muži je nosí s sebou, ať jsou kdekoliv, a brání-li se, získají domov zpět.« Po těchto slovech pohrozil těm, kteří chtěli zůstat na místě, aby chránili sve statky nebo majetek, že zrazují boj za vlast, a odešel hned ze senátu i z města k vojsku do Capuy. Konsulove sli s mm. Ostatní si dlouho nevěděli rady a strávili noc společně v senátě. Ráno většina z nich spěšně odešla za Pompeiem.

Pompeius opouští Itálii

38/ Caesar dostihl v Corfiniu Lucia Domitia, který byl vy­ slán, aby po není přejal velení, a začal ho obléhat dříve, než stačil kolem sebe shromáždit čtyři tisíce nových mužů. Oby­ vatelé města chytili Domitia u městských bran při pokusu o útěk a dovedli ho k Caesarovi. Caesar přijal laskavě Domitiovo vojsko, když se přidalo na jeho stranu, neboť chtěl po­ vzbudit ke stejnému postupu i ostatní. Domitia samého pro­ pustil bez úhony i s jeho penězi, ať jde, kamkoliv chce. Doufal sice, že z vděčnosti snad u něj zůstane, ale nebránil mu odejít k Pompeiovi. Zatímco se tyto události odehrávaly rychle jedna za druhou, spěchal Pompeius z Nucerie do Brundisia, aby se dostal pres Iónské moře do Épeiru a dokončil tam přípravy k válce. Zároveň napsal všem provinciím, králům, městům, velitelům a vladařům, aby mu rychle přispěli podle svých možnosti na válku. Učinili tak všichni do jednoho. Původní Pompeiovo vojsko bylo v Hispánii připraveno vyrazit, jakmi­ le bude třeba. 39/ Část svých legií, které ho provázely, svěřil Pompeius konsulům, aby je odvedli napřed z Brundisia do Épeiru. Ti

120

APPIÁNOS

se hned a zcela bezpečně přeplavili do Dyrrhachia; nekten ztotožňují z neznalosti toto město s Epidamnem. Epidamnos však založil u moře král tamějších barbarů Epidamnos a nazval jej svým jménem. Pro toto město pak za­ ložil přístav Dyrrhachos, podle báje syn jeho dcery a Posei­ dona, a pojmenoval ho Dyrrhachion. Když proti Dyrrhachovi zvedli jeho bratři válku, pomáhal mu Héraklés, který se vracel z Erythey, a za svou pomoc dostal od Dyrrhacha část jeho území. Obyvatelé Dyrrhachia pokládají tudíž za zakla­ datele svého města Héraklea, protože získal část jejich země. Nezapírají Dyrrhacha, ale považují za větší čest odvozovat svůj původ od božského Héraklea. Podle vyprávění prý Hé­ raklés v tomto boji nevědomky zabil Ionia, syna Dyrrhachova, a když ho pohřbíval, vhodil jeho tělo do moře, aby neslo jeho jméno. Časem se země i města zmocnili Brigové po svém návratu z Frygie, pak illyrští Taulantiové a po nich dal­ ší illyrský kmen Liburnové, kteří plenili okolní svět pomocí svých rychlých lodí*. Římane je podle nich nazývají liburnské, poněvadž se zde s nimi střetli poprvé. Obyvatelé Dyr­ rhachia vypuzení Libumy si vsak přivedli na pomoc Korkyrany, pány na moři, a Libumy vyhnali. Korkýrští kolonisté se pak smísili s obyvateli města, a proto se přístav pokládá za řec­ ký. Název osady se Korkýřanům nezdál vhodný, takže jej změ­ nili a město nazývali Epidamnos stejně jako výše položenou osadu. Takto je nazýval i Thúkýdidés. Nakonec však opět pře­ vládlo dřívější jméno a město se označuje Dyrrhachion. 40/ Oddíly vedené konsuly tedy přepluly do Dyrrhachia. Pompeius, který přivedl zbytek vojska do Brundisia, čekal na návrat lodí, na nichž se přepravili konsulové. Mezitím na něj zaútočil Caesar. Pompeius ho odrážel u hradeb a dal zá­ roveň budovat příkop kolem města. Sotvaže loďstvo připlu­ lo, zanechal Pompeius nejodvážnější vojáky na hradbách a sám večer odplul. Jakmile nastala noc, vypluli za příznivé­ ho větru i poslední obránci.

OBČANSKÉ VÁLKY II

121

Tak se Pompeius přepravil s celým vojskem z Itálie do Épeiru. Caesar váhal, kam má jít a odkud má zahájit válku, protože viděl, že všichni odevšad jdou za Pompeiem. Bál se totiž, aby mu, až půjde za Pompeiem, nevpadlo do zad Pompeiovo vojsko z Hispánie, které bylo velké a dlouho cvičené. Proto se rozhodl odejít do Hispánie a zničitje na samém za­ čátku. Své vojsko rozdělil na pět dílů: jeden ponechal v Brundisiu, druhý v Hydruntu, další v Tarentu na ochranu Itálie a ostatní poslal spolu s Quintem Valeriem zabrat os­ trov Sardinii, bohatý obilím; to vskutku učinili. Na Sicílii spravovanou Catonem byl poslán Asinius Pollio. Když se ho Cato tázal, zda má od senátu nebo od lidu oprávnění vstou­ pit na cizí území, odpověděl: »Poslal mě sem pán Itálie.« Ca­ to se omezil na odpověď, že šetří životy svých podřízených, a že se proto nebrání. Pak odplul na Korkýru a odtud k Pompeiovi.

Situace v Římě

41/ Caesar spěchal do ftíma a dodával naděje lidu vyděše­ nému vzpomínkami na sullovské a mariovské hrůzy a snažil se ho získat sliby. Svým nepřátelům chtěl ukázat svou velko­ rysost a připomněl, že propustil ze zajetí Lucia Domitia s pe­ nězi, aniž proti němu zakročil. Přesto však dal násilím ote­ vřít státní pokladnu a pohrozil smrtí tribunovi lidu Metellovi, když se stavěl na odpor. Vzal z pokladny, do té doby nedotčené, peníze, které prý tam byly uloženy dávno za do­ by galského vpádu pod veřejnou kletbou, že smějí být vybrá­ ny pouze na válku proti Galům. Caesar podotkl, že on s Galy skoncoval a zbavil stát kletby. Řím svěřil do správy Aemiliovi Lepidovi a do čela Itálie a jejího vojska postavil tribuna lidu Marka Antonia. Pokud šlo o mimoitalské oblasti, pověřil Curiona, aby řídil Sicílii místo Catona, a Quinta Valeria vybral za správce Sardinie. Do Illyrie poslal Gaia Antonia a Před-

120

APPIÁNOS

se hned a zcela bezpečně přeplavili do Dyrrhachia; nekten ztotožňují z neznalosti toto město s Epidamnem. Epidamnos však založil u moře král tamějších barbarů Epidamnos a nazval jej svým jménem. Pro toto město pak za­ ložil přístav Dyrrhachos, podle báje syn jeho dcery a Posei­ dona, a pojmenoval ho Dyrrhachion. Když proti Dyrrhachovi zvedli jeho bratři válku, pomáhal mu Héraklés, který se vracel z Erythey, a za svou pomoc dostal od Dyrrhacha část jeho území. Obyvatelé Dyrrhachia pokládají tudíž za zakla­ datele svého města Héraklea, protože získal část jejich země. Nezapírají Dyrrhacha, ale považují za větší čest odvozovat svůj původ od božského Héraklea. Podle vyprávění prý Hé­ raklés v tomto boji nevědomky zabil Ionia, syna Dyrrhachova, a když ho pohřbíval, vhodil jeho tělo do moře, aby neslo jeho jméno. Časem se země i města zmocnili Brigové po svém návratu z Frygie, pak illyrští Taulantiové a po nich dal­ ší illyrský kmen Liburnové, kteří plenili okolní svět pomocí svých rychlých lodí*. Římane je podle nich nazývají liburnské, poněvadž se zde s nimi střetli poprvé. Obyvatelé Dyr­ rhachia vypuzení Libumy si vsak přivedli na pomoc Korkyrany, pány na moři, a Libumy vyhnali. Korkýrští kolonisté se pak smísili s obyvateli města, a proto se přístav pokládá za řec­ ký. Název osady se Korkýřanům nezdál vhodný, takže jej změ­ nili a město nazývali Epidamnos stejně jako výše položenou osadu. Takto je nazýval i Thúkýdidés. Nakonec však opět pře­ vládlo dřívější jméno a město se označuje Dyrrhachion. 40/ Oddíly vedené konsuly tedy přepluly do Dyrrhachia. Pompeius, který přivedl zbytek vojska do Brundisia, čekal na návrat lodí, na nichž se přepravili konsulové. Mezitím na něj zaútočil Caesar. Pompeius ho odrážel u hradeb a dal zá­ roveň budovat příkop kolem města. Sotvaže loďstvo připlu­ lo, zanechal Pompeius nejodvážnější vojáky na hradbách a sám večer odplul. Jakmile nastala noc, vypluli za příznivé­ ho větru i poslední obránci.

OBČANSKÉ VÁLKY II

121

Tak se Pompeius přepravil s celým vojskem z Itálie do Épeiru. Caesar váhal, kam má jít a odkud má zahájit válku, protože viděl, že všichni odevšad jdou za Pompeiem. Bál se totiž, aby mu, až půjde za Pompeiem, nevpadlo do zad Pompeiovo vojsko z Hispánie, které bylo velké a dlouho cvičené. Proto se rozhodl odejít do Hispánie a zničitje na samém za­ čátku. Své vojsko rozdělil na pět dílů: jeden ponechal v Brundisiu, druhý v Hydruntu, další v Tarentu na ochranu Itálie a ostatní poslal spolu s Quintem Valeriem zabrat os­ trov Sardinii, bohatý obilím; to vskutku učinili. Na Sicílii spravovanou Catonem byl poslán Asinius Pollio. Když se ho Cato tázal, zda má od senátu nebo od lidu oprávnění vstou­ pit na cizí území, odpověděl: »Poslal mě sem pán Itálie.« Ca­ to se omezil na odpověď, že šetří životy svých podřízených, a že se proto nebrání. Pak odplul na Korkýru a odtud k Pompeiovi.

Situace v Římě

41/ Caesar spěchal do ftíma a dodával naděje lidu vyděše­ nému vzpomínkami na sullovské a mariovské hrůzy a snažil se ho získat sliby. Svým nepřátelům chtěl ukázat svou velko­ rysost a připomněl, že propustil ze zajetí Lucia Domitia s pe­ nězi, aniž proti němu zakročil. Přesto však dal násilím ote­ vřít státní pokladnu a pohrozil smrtí tribunovi lidu Metellovi, když se stavěl na odpor. Vzal z pokladny, do té doby nedotčené, peníze, které prý tam byly uloženy dávno za do­ by galského vpádu pod veřejnou kletbou, že smějí být vybrá­ ny pouze na válku proti Galům. Caesar podotkl, že on s Galy skoncoval a zbavil stát kletby. Řím svěřil do správy Aemiliovi Lepidovi a do čela Itálie a jejího vojska postavil tribuna lidu Marka Antonia. Pokud šlo o mimoitalské oblasti, pověřil Curiona, aby řídil Sicílii místo Catona, a Quinta Valeria vybral za správce Sardinie. Do Illyrie poslal Gaia Antonia a Před-

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY II

alpskou Galii svěřil Liciniovi Crassovi. Přikázal, aby byla spěšně postavena dvě loďstva, v Iónském a Tyrrhénském moři, a veliteli jmenoval ještě během jejich stavby Hortensia a Dolabellu.

treius se však posléze octl v bezvýchodné situaci, když jim Caesar přerušil přívod vody, a doprovázen Afraniem se sešel s Caesarem k jednání. To se odehrávalo v dohledu obou vojsk. Dohodli se, že Petreius a Afranius Caesarovi odstoupí Hispánii a Caesar je za to pokojně doprovodí k řece Varus a poté jim dovolí odejít k Pompeiovi. Když Caesar stanul u jmenované řeky, dal si svolat z odcházejících jednotek vo­ jáky z Říma a Itálie na místo, aby ho bylo slyšet, a prohlásil: sNepřátelé! Užívám ještě tohoto oslovení, abych lépe vyjádřil svůj postoj vůči vám. Nedal jsem usmrtit vojáky, kteří byli posláni napřed, aby vybrali místo pro tábor, a vzdali se mi, ani zbytek vašeho vojska, když jsem vás odřízl od zdrojů vo­ dy. Petreius však již předtím dal pobít mé vojáky, které ode mne oddělila řeka Sicoris. Jste-li mi za to vděěni, povězte to všem Pompeiovým vojákům.« Domluvil a bez úhony je pro­ pustil. Správcem Hispánie pak jmenoval Quinta Cassia. To byly akce Caesarovy. Boje v Africe

122

Boje v Hispánii

42/ Když Caesar takto zabezpeěil Itálii před Pompeiem, táhl do Hispánie a utkal se tam s Pompeiovými legáty Petreiem a Afraniem. Nejprve utrpěl porážku a pak spolu bojo­ vali nerozhodně u města Herdy. Caesar se položil táborem na strmém srázu a zásoby si tam dopravoval po mostě přes řeku Sicoris. Náhlý příval však most strhl a velkou ěást Caesarova mužstva, která zůstala na druhé straně, pobili Petreiovi vojáci. Caesar se s ostatním vojskem octl v nepřízni­ vém postavení, kde v krajní míře trpěl hladem, zimou i ne­ přátelskými útoky. Jeho situace si nikterak nezadala s oble­ žením. Koneěně přišlo léto a Afranius i Petreius odešli do vnitrozemí sbírat další vojsko. Caesar přitom postupoval stá­ le před nimi, přerušoval cesty příkopy, bránil protivníkům v pochodu, a dokonce obklíěil ěást jejich vojáků vyslaných napřed vybrat místo pro tábor. Zaskoěení dali štíty nad hla­ vy, což je znamení, že se vzdávají. Caesar je však ani nezajal, ani nedal pobít, nýbrž poslal je zpět k Afraniovu vojsku, pro­ tože se na každém kroku snažil získat si u nepřátel přízeň. Proto se vojáci obou táborů ěasto scházeli a většinou hovoři­ li o smíru. 43/ Afraniovi a ostatním velitelům se zdálo, že by měli His­ pánii vyklidit Caesarovi a odejít se zdravou kůží k Pompeiovi. Ale Petreius byl proti tomuto návrhu a vždy, když projíž­ děl táborem, zabíjel Caesarovy vojáky, pokud je tam přistihl. Přitom zahubil vlastní rukou jednoho svého velitele, protože se mu postavil na odpor. Petreiova zatvrzélost ještě více po­ pudila jeho vojáky, které lákala Caesarova velkorysost. Pe-

123

44/ Pompeiovu vojsku v Africe velel Attius Varus a na jeho straně bojoval Juba, král Maurů a Numiďanů. Caesarův pří­ vrženec Curio se tam přeplavil ze Sicílie se dvěma legiemi, dvanácti válečnými a mnoha nákladními loděmi. Když při­ stal v Utice a pobil v drobné jízdní šarvátce y blízkém okolí menší počet numidských jezdců, dal se vojáky ve zbrani po­ zdravit jako imperátor. Pro vojevůdce je ctí být takto pozdra­ ven, neboť vojáci mu tím dosvědčují, že je hoden stát se jejich svrchovaným velitelem. Tuto poctu přijímali v dávné minulosti vojevůdci jen při mimořádném úspěchu; nyní se dozvídám, že měřítkem pro toto čestné označení je deset ti­ síc padlých nepřátel. Zatímco Curio odplouval ze Sicílie, do­ mnívali se Afričané, že touha po slávě ho přiměje položit se táborem poblíž někdejšího Scipionova tábora, aby soupeřil s jeho velikostí, a proto tam otrávili vodu. Nemýlili se. Curio

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY II

alpskou Galii svěřil Liciniovi Crassovi. Přikázal, aby byla spěšně postavena dvě loďstva, v Iónském a Tyrrhénském moři, a veliteli jmenoval ještě během jejich stavby Hortensia a Dolabellu.

treius se však posléze octl v bezvýchodné situaci, když jim Caesar přerušil přívod vody, a doprovázen Afraniem se sešel s Caesarem k jednání. To se odehrávalo v dohledu obou vojsk. Dohodli se, že Petreius a Afranius Caesarovi odstoupí Hispánii a Caesar je za to pokojně doprovodí k řece Varus a poté jim dovolí odejít k Pompeiovi. Když Caesar stanul u jmenované řeky, dal si svolat z odcházejících jednotek vo­ jáky z Říma a Itálie na místo, aby ho bylo slyšet, a prohlásil: sNepřátelé! Užívám ještě tohoto oslovení, abych lépe vyjádřil svůj postoj vůči vám. Nedal jsem usmrtit vojáky, kteří byli posláni napřed, aby vybrali místo pro tábor, a vzdali se mi, ani zbytek vašeho vojska, když jsem vás odřízl od zdrojů vo­ dy. Petreius však již předtím dal pobít mé vojáky, které ode mne oddělila řeka Sicoris. Jste-li mi za to vděěni, povězte to všem Pompeiovým vojákům.« Domluvil a bez úhony je pro­ pustil. Správcem Hispánie pak jmenoval Quinta Cassia. To byly akce Caesarovy. Boje v Africe

122

Boje v Hispánii

42/ Když Caesar takto zabezpeěil Itálii před Pompeiem, táhl do Hispánie a utkal se tam s Pompeiovými legáty Petreiem a Afraniem. Nejprve utrpěl porážku a pak spolu bojo­ vali nerozhodně u města Herdy. Caesar se položil táborem na strmém srázu a zásoby si tam dopravoval po mostě přes řeku Sicoris. Náhlý příval však most strhl a velkou ěást Caesarova mužstva, která zůstala na druhé straně, pobili Petreiovi vojáci. Caesar se s ostatním vojskem octl v nepřízni­ vém postavení, kde v krajní míře trpěl hladem, zimou i ne­ přátelskými útoky. Jeho situace si nikterak nezadala s oble­ žením. Koneěně přišlo léto a Afranius i Petreius odešli do vnitrozemí sbírat další vojsko. Caesar přitom postupoval stá­ le před nimi, přerušoval cesty příkopy, bránil protivníkům v pochodu, a dokonce obklíěil ěást jejich vojáků vyslaných napřed vybrat místo pro tábor. Zaskoěení dali štíty nad hla­ vy, což je znamení, že se vzdávají. Caesar je však ani nezajal, ani nedal pobít, nýbrž poslal je zpět k Afraniovu vojsku, pro­ tože se na každém kroku snažil získat si u nepřátel přízeň. Proto se vojáci obou táborů ěasto scházeli a většinou hovoři­ li o smíru. 43/ Afraniovi a ostatním velitelům se zdálo, že by měli His­ pánii vyklidit Caesarovi a odejít se zdravou kůží k Pompeiovi. Ale Petreius byl proti tomuto návrhu a vždy, když projíž­ děl táborem, zabíjel Caesarovy vojáky, pokud je tam přistihl. Přitom zahubil vlastní rukou jednoho svého velitele, protože se mu postavil na odpor. Petreiova zatvrzélost ještě více po­ pudila jeho vojáky, které lákala Caesarova velkorysost. Pe-

123

44/ Pompeiovu vojsku v Africe velel Attius Varus a na jeho straně bojoval Juba, král Maurů a Numiďanů. Caesarův pří­ vrženec Curio se tam přeplavil ze Sicílie se dvěma legiemi, dvanácti válečnými a mnoha nákladními loděmi. Když při­ stal v Utice a pobil v drobné jízdní šarvátce y blízkém okolí menší počet numidských jezdců, dal se vojáky ve zbrani po­ zdravit jako imperátor. Pro vojevůdce je ctí být takto pozdra­ ven, neboť vojáci mu tím dosvědčují, že je hoden stát se jejich svrchovaným velitelem. Tuto poctu přijímali v dávné minulosti vojevůdci jen při mimořádném úspěchu; nyní se dozvídám, že měřítkem pro toto čestné označení je deset ti­ síc padlých nepřátel. Zatímco Curio odplouval ze Sicílie, do­ mnívali se Afričané, že touha po slávě ho přiměje položit se táborem poblíž někdejšího Scipionova tábora, aby soupeřil s jeho velikostí, a proto tam otrávili vodu. Nemýlili se. Curio

124

APPIÁNOS

se tam vskutku utábořil a jeho vojsko hned onemocnělo. Když pili vodu, kalil se jim zrak, viděli jako v mlze a přepa­ dal je úporný spánek, potom zvraceli a zachvátily je krece v celém těle. Proto se Curio přesouval k Utice a dlouho vedl vojsko zeslabené nemocí rozlehlými bažinatými končinami. Zpráva o Caesarově vítězství v Hispánii jim však dodala sil, takže se v malém prostoru u moře seřadili k bitvě. V prud­ kém boji padl jeden voják Curionův, kdežto z Vatových za­ hynulo šest set a zraněných bylo ještě více. 45/ Když se k tomuto místu blížil Juba, rozšířila se falešná zpráva, že se u nedaleké řeky Bagradu obrátil zpět, protože jeho království začali pustošit sousede, a zanechal u reky jen velitele Saburru s hrstkou vojáků. Curio uvěřil té pověsti a vedl jádro svého vojska ve vedru okolo třetí hodiny denní proti Saburrovi písčitým bezvodým krajem. Byl-li tu v zimě nějaký potok, v létě ho sluneční žár vysušil, fteku měl v mo­ ci Saburra s králem, který tam byl spolu s ním. Zklamaný Curio, sužovaný únavou, dusnem a žízní, vyběhl na kopec. Když ho nepřátelé uviděli v takové situaci, překročili řeku připraveni k boji a Curio sešel i se svým vysíleným vojskem nerozvážně, ale velmi sebevedome dolu. Jakmile ho numidští jezdci obklíčili, stáhl se pomalu zpět, shromáždil vojsko na malém prostoru, a protože nepřítel dotíral, uchýlil se opět na kopec. Když začala být situace kritická, uprchl Asinius Pollio s hrstkou vojáků do tábora u Utiky, aby na něj nezaútočil Varus, až se dozví o Curionově porážce. Curio bojo­ val, aniž se vyhýbal nebezpečí, a padl se všemi muži, takže za Pollionem do Utiky nepřišel vůbec nikdo. 46/ Tak tedy skončila bitva u řeky Bagradu. Curionovi uťali hlavu a donesli ji Jubovi. Sotvaže se o neštěstí dověděli v tá­ boře u Utiky, uprchl okamžitě námořní velitel Flamma i se svěřeným loďstvem, aniž vzal na palubu někoho z pozem­ ních vojsk. Asinius se tedy plavil na lehkém člunu k obchod­ níkům kotvícím v přístavu a žádal je, aby k němu připluli

OBČANSKÉ VÁLKY II

125

a naložili jeho vojsko. Někteří tam v noci vskutku připluli, ale vojáci nastupovali do člunů v takovém množství, že se jich mnoho potopilo. Pokud se dostali na moře, svrhli větši­ nu z nich obchodníci přes palubu v touze po penězích, které s sebou vojáci vezli ve velkém množství. Takový osud potkal tedy muže, pokud vypluli na moře. A pokud zůstali na pev­ nině, postihla je ještě v noci podobná pohroma. Na úsvitě se sice vzdali Varovi, ale když pak přišel Juba, dal je rozestavit kolem hradeb a pobít kopími na dotvrzení svého vítězství, aniž dbal Varova protestu. Takto tedy zahynuly dvě římské legie vyslané do Afriky s Curionem spolu s jezdci, lehkooděnci a pomocným mužstvem. Juba se poté vrátil domů, pokládaje svůj zásah za největší službu Pompeiovi.

Vzpoura Caesarova vojska u Placentie

47/ V týchž dnech porazil v Illyriku Antonia Pompeiův ve­ litel Octavius, bojující proti Dolabellovi. U Placentie se vzbouřilo jiné Caesarovo vojsko a spílalo svým velitelům, že válku protahují a dluží jim pět min, které jim Caesar slíbil v Brundisiu. Jak se to Caesar dověděl, spěchal bez oddechu z Massilie do Placentie. Dorazil na místo, když vzbouřenci ještě měli převahu, a promluvil k nim takto: »Víte dobře, že vše, co dělám, se snažím dělat rychle. Válka se neprotahuje naší vinou, ale proto, že před námi nepřátelé utíkají. Vy jste pod mým velením v Galii hodně získali. Ačkoliv jste mi teh­ dy přísahali věrnost na celou dobu války, ne na její část, zra­ zujete mě uprostřed cesty, bouříte se proti svým velitelům a myslíte si, že můžete poroučet těm, které máte poslouchat. Jsem sám sobě svědkem své štědrosti vůči vám až do této chvíle. Nyní se však budu řídit starou zvyklostí a dám z devá­ té legie losem určit na smrt každého jejího desátého muže za to, že vzpouru rozpoutala.# Tu začala celá legie naříkat a její velitelé padli na zem s prosbami o milost, takže Caesar hako-

124

APPIÁNOS

se tam vskutku utábořil a jeho vojsko hned onemocnělo. Když pili vodu, kalil se jim zrak, viděli jako v mlze a přepa­ dal je úporný spánek, potom zvraceli a zachvátily je krece v celém těle. Proto se Curio přesouval k Utice a dlouho vedl vojsko zeslabené nemocí rozlehlými bažinatými končinami. Zpráva o Caesarově vítězství v Hispánii jim však dodala sil, takže se v malém prostoru u moře seřadili k bitvě. V prud­ kém boji padl jeden voják Curionův, kdežto z Vatových za­ hynulo šest set a zraněných bylo ještě více. 45/ Když se k tomuto místu blížil Juba, rozšířila se falešná zpráva, že se u nedaleké řeky Bagradu obrátil zpět, protože jeho království začali pustošit sousede, a zanechal u reky jen velitele Saburru s hrstkou vojáků. Curio uvěřil té pověsti a vedl jádro svého vojska ve vedru okolo třetí hodiny denní proti Saburrovi písčitým bezvodým krajem. Byl-li tu v zimě nějaký potok, v létě ho sluneční žár vysušil, fteku měl v mo­ ci Saburra s králem, který tam byl spolu s ním. Zklamaný Curio, sužovaný únavou, dusnem a žízní, vyběhl na kopec. Když ho nepřátelé uviděli v takové situaci, překročili řeku připraveni k boji a Curio sešel i se svým vysíleným vojskem nerozvážně, ale velmi sebevedome dolu. Jakmile ho numidští jezdci obklíčili, stáhl se pomalu zpět, shromáždil vojsko na malém prostoru, a protože nepřítel dotíral, uchýlil se opět na kopec. Když začala být situace kritická, uprchl Asinius Pollio s hrstkou vojáků do tábora u Utiky, aby na něj nezaútočil Varus, až se dozví o Curionově porážce. Curio bojo­ val, aniž se vyhýbal nebezpečí, a padl se všemi muži, takže za Pollionem do Utiky nepřišel vůbec nikdo. 46/ Tak tedy skončila bitva u řeky Bagradu. Curionovi uťali hlavu a donesli ji Jubovi. Sotvaže se o neštěstí dověděli v tá­ boře u Utiky, uprchl okamžitě námořní velitel Flamma i se svěřeným loďstvem, aniž vzal na palubu někoho z pozem­ ních vojsk. Asinius se tedy plavil na lehkém člunu k obchod­ níkům kotvícím v přístavu a žádal je, aby k němu připluli

OBČANSKÉ VÁLKY II

125

a naložili jeho vojsko. Někteří tam v noci vskutku připluli, ale vojáci nastupovali do člunů v takovém množství, že se jich mnoho potopilo. Pokud se dostali na moře, svrhli větši­ nu z nich obchodníci přes palubu v touze po penězích, které s sebou vojáci vezli ve velkém množství. Takový osud potkal tedy muže, pokud vypluli na moře. A pokud zůstali na pev­ nině, postihla je ještě v noci podobná pohroma. Na úsvitě se sice vzdali Varovi, ale když pak přišel Juba, dal je rozestavit kolem hradeb a pobít kopími na dotvrzení svého vítězství, aniž dbal Varova protestu. Takto tedy zahynuly dvě římské legie vyslané do Afriky s Curionem spolu s jezdci, lehkooděnci a pomocným mužstvem. Juba se poté vrátil domů, pokládaje svůj zásah za největší službu Pompeiovi.

Vzpoura Caesarova vojska u Placentie

47/ V týchž dnech porazil v Illyriku Antonia Pompeiův ve­ litel Octavius, bojující proti Dolabellovi. U Placentie se vzbouřilo jiné Caesarovo vojsko a spílalo svým velitelům, že válku protahují a dluží jim pět min, které jim Caesar slíbil v Brundisiu. Jak se to Caesar dověděl, spěchal bez oddechu z Massilie do Placentie. Dorazil na místo, když vzbouřenci ještě měli převahu, a promluvil k nim takto: »Víte dobře, že vše, co dělám, se snažím dělat rychle. Válka se neprotahuje naší vinou, ale proto, že před námi nepřátelé utíkají. Vy jste pod mým velením v Galii hodně získali. Ačkoliv jste mi teh­ dy přísahali věrnost na celou dobu války, ne na její část, zra­ zujete mě uprostřed cesty, bouříte se proti svým velitelům a myslíte si, že můžete poroučet těm, které máte poslouchat. Jsem sám sobě svědkem své štědrosti vůči vám až do této chvíle. Nyní se však budu řídit starou zvyklostí a dám z devá­ té legie losem určit na smrt každého jejího desátého muže za to, že vzpouru rozpoutala.# Tu začala celá legie naříkat a její velitelé padli na zem s prosbami o milost, takže Caesar hako-

126

APPIÁNOS

nec ustoupil, i když neochotně a pomalu a jenom potud, že poručil losovat odsouzence pouze ze sto dvaceti vojáků po­ važovaných za hlavní původce vzpoury a dal popravit jen těchto dvanáct vylosovaných. Ukázalo se však, že jeden z těchto dvanácti nebyl v době vzpoury přítomen. Caesar dal tedy místo něho popravit centuriona, který ho udal.

Caesarova opatření v Římě

48/ Takto skončila vzpoura u Placentie. Caesar dorazil do Říma a zděšený lid ho zvolil bez usnesení senátu a bez úřed­ ního návrhu diktátorem. Tuto hodnost si však Caesar podr­ žel — alespoň podle některých zpráv — pouze jedenáct dní. Snad ji nechtěl proto, že vyvolává odpor mezi lidmi, nebo že ji nepotřeboval, neboť určil na příští rok za konsula sebe spolu s Publiem Isaurikem. Správce provincií jmenoval nebo odvolal podle svého uvážení. Do Hispánie vyslal Marka Lepida, Aula Gabinia na Sicílii, Sexta Peducaea na Sardinii a Decima Bruta do nově získané Galie. Hladovějícímu lidu rozdal obilí a vyhověl prosbám, aby se navrátili vyhnanci s výjim­ kou Milona. Nepovolil však zrušení dluhů, ačkoliv o ně žá­ dali kvůli válkám a rozbrojům, a v důsledku toho i kvůli láci prodávaného zboží. Ustanovil však odhadce zboží, aby je dlužníci mohli dát věřitelům místo peněz. Asi v době zimní­ ho slunovratu poslal pro své vojsko, aby se shromáždilo v Brundisiu, a sám odešel v prosinci — podle římského ka­ lendáře —, aniž vyčkal kalend příštího roku, aby nastoupil konsúlát. Lid ho provázel a vyzýval, ať uzavře s Pompeiem mír, neboť bylo jasné, že vítěz bude mít absolutní moc. Pompeiovy přípravy k boji

4Q/ Zatímco Caesar postupoval nejvyšší možnou rychlostí, stavěl Pompeius po celou dobu lodě, budoval stále větší ar-

obCanskě války ii

127

madu a shromažďoval peníze. V Iónském moři zajal čtyřicet Caesarových lodí a střežil moře, aby tudy nebylo možno pro­ jet, cvicil vojáky, běhal s nimi, jezdil na koni a přes svůj věk byl ve všem první. Proto si snadno získal oblibu a lidé se sbí­ hali na jeho vojenská cvičení jako na podívanou. Caesar měl do te doby deset pěších legií a deset tisíc galských jezdců. Pompeius měl z Itálie pet legii, s nimiž přeplul Iónské moře, a k nim přiřazené jezdce, dvě legie z Parthie a zbytek těch vojáků, kteří bojovali pod Crassovým velením ... a jistou část vojska, ktere vpadlo do Egypta s Gabiniem -— dohroma­ dy jedenáct tisíc mužů z Itálie a asi sedm tisíc jezdců. Dále mel pomocné jednotky z lonie, Makedonie a Peloponnésu, boiotske a kretske lučištníky, thrácké prakovníky a vrhače oštěpu z Pontu, cast jezdců z Galie i z Galatie, další z vý­ chodní Kommagény, které poslal Antiochos, Kiliky, Kappadoky, nějaké oddíly z Malé Arménie, Pamfýly a Písidy. Nešlo výhradně o bojové mužstvo, neboť část jich byla určena za posádky, nekteři pro opevňovací práce a k jiným službám u italského vojska, aby každý Ital mohl ve válce bojovat. Toto byly Pompeiovy pozemní síly. Válečných lodí, dokonale vy­ bavených, mel sest set, z toho asi sto s římskou posádkou, ktere vynikaly nad ostatní; dále disponoval velkým množ­ stvím lodi nákladních a přepravních. Byla tu i řada námoř­ ních velitelů, kazdy v čele vlastního oddílu; vrchní velení připadlo Marku Bibulovi. 50/ Jakmile měl Pompeius vše připraveno, svolal přítomné senátory, jezdce a všechny vojáky a promluvil takto: »Římane! Athenane take opustili město, když bojovali proti útočí­ cím nepřátelům, a nepovažovali za stát domy, nýbrž muže. Jakmile to učinili, získali město rychle zpět a ještě více je proslavili. I naši předkové odešli z Říma při vpádu Galů a zachránil jej Camillus, který přispěchal z Ardey. Každý soudný člověk ví, že vlast je tam, kde je svoboda, ať je kdeko­ liv. I my jsme sem vypluli s vědomím, že neopouštíme vlast,

126

APPIÁNOS

nec ustoupil, i když neochotně a pomalu a jenom potud, že poručil losovat odsouzence pouze ze sto dvaceti vojáků po­ važovaných za hlavní původce vzpoury a dal popravit jen těchto dvanáct vylosovaných. Ukázalo se však, že jeden z těchto dvanácti nebyl v době vzpoury přítomen. Caesar dal tedy místo něho popravit centuriona, který ho udal.

Caesarova opatření v Římě

48/ Takto skončila vzpoura u Placentie. Caesar dorazil do Říma a zděšený lid ho zvolil bez usnesení senátu a bez úřed­ ního návrhu diktátorem. Tuto hodnost si však Caesar podr­ žel — alespoň podle některých zpráv — pouze jedenáct dní. Snad ji nechtěl proto, že vyvolává odpor mezi lidmi, nebo že ji nepotřeboval, neboť určil na příští rok za konsula sebe spolu s Publiem Isaurikem. Správce provincií jmenoval nebo odvolal podle svého uvážení. Do Hispánie vyslal Marka Lepida, Aula Gabinia na Sicílii, Sexta Peducaea na Sardinii a Decima Bruta do nově získané Galie. Hladovějícímu lidu rozdal obilí a vyhověl prosbám, aby se navrátili vyhnanci s výjim­ kou Milona. Nepovolil však zrušení dluhů, ačkoliv o ně žá­ dali kvůli válkám a rozbrojům, a v důsledku toho i kvůli láci prodávaného zboží. Ustanovil však odhadce zboží, aby je dlužníci mohli dát věřitelům místo peněz. Asi v době zimní­ ho slunovratu poslal pro své vojsko, aby se shromáždilo v Brundisiu, a sám odešel v prosinci — podle římského ka­ lendáře —, aniž vyčkal kalend příštího roku, aby nastoupil konsúlát. Lid ho provázel a vyzýval, ať uzavře s Pompeiem mír, neboť bylo jasné, že vítěz bude mít absolutní moc. Pompeiovy přípravy k boji

4Q/ Zatímco Caesar postupoval nejvyšší možnou rychlostí, stavěl Pompeius po celou dobu lodě, budoval stále větší ar-

obCanskě války ii

127

madu a shromažďoval peníze. V Iónském moři zajal čtyřicet Caesarových lodí a střežil moře, aby tudy nebylo možno pro­ jet, cvicil vojáky, běhal s nimi, jezdil na koni a přes svůj věk byl ve všem první. Proto si snadno získal oblibu a lidé se sbí­ hali na jeho vojenská cvičení jako na podívanou. Caesar měl do te doby deset pěších legií a deset tisíc galských jezdců. Pompeius měl z Itálie pet legii, s nimiž přeplul Iónské moře, a k nim přiřazené jezdce, dvě legie z Parthie a zbytek těch vojáků, kteří bojovali pod Crassovým velením ... a jistou část vojska, ktere vpadlo do Egypta s Gabiniem -— dohroma­ dy jedenáct tisíc mužů z Itálie a asi sedm tisíc jezdců. Dále mel pomocné jednotky z lonie, Makedonie a Peloponnésu, boiotske a kretske lučištníky, thrácké prakovníky a vrhače oštěpu z Pontu, cast jezdců z Galie i z Galatie, další z vý­ chodní Kommagény, které poslal Antiochos, Kiliky, Kappadoky, nějaké oddíly z Malé Arménie, Pamfýly a Písidy. Nešlo výhradně o bojové mužstvo, neboť část jich byla určena za posádky, nekteři pro opevňovací práce a k jiným službám u italského vojska, aby každý Ital mohl ve válce bojovat. Toto byly Pompeiovy pozemní síly. Válečných lodí, dokonale vy­ bavených, mel sest set, z toho asi sto s římskou posádkou, ktere vynikaly nad ostatní; dále disponoval velkým množ­ stvím lodi nákladních a přepravních. Byla tu i řada námoř­ ních velitelů, kazdy v čele vlastního oddílu; vrchní velení připadlo Marku Bibulovi. 50/ Jakmile měl Pompeius vše připraveno, svolal přítomné senátory, jezdce a všechny vojáky a promluvil takto: »Římane! Athenane take opustili město, když bojovali proti útočí­ cím nepřátelům, a nepovažovali za stát domy, nýbrž muže. Jakmile to učinili, získali město rychle zpět a ještě více je proslavili. I naši předkové odešli z Říma při vpádu Galů a zachránil jej Camillus, který přispěchal z Ardey. Každý soudný člověk ví, že vlast je tam, kde je svoboda, ať je kdeko­ liv. I my jsme sem vypluli s vědomím, že neopouštíme vlast,

128

APPIÁNOS

ale jdeme sem připravit její obranu proti muži, který jí již dlouho strojí úklady a pomocí úplatků se nečekaně zmocnil Itálie, Vy jste ho prohlásili za nepřítele, ale on i teď posílá do našich provincií správce, jmenuje v Římě úředníky a jiné v Itálii a odnímá tak drze lidu právo vládnout. To činí ještě v době, kdy vede boj a musí mít obavy, že ho bohové potres­ tají. Jaké kruté násilí by si asi odpustil jako vítěz? Ačkoliv jedná takto proti vlasti, má u sebe zaprodance koupené pe­ nězi nabytými v naší Galii. A ti se rozhodli, že budou raději jeho otroky, než aby s ním měli stejná práva. 51/ Pokud jde o mne, nikdy jsem neopustil a neopustím boj s vámi a za vás. Dávám vám své síly jako voják i velitel, a mám-li nějakou válečnou zkušenost a štěstí, protože jsem dosud nezakusil porážku, modlím se, aby mi bohové toto vše dopřáli i v nadcházejícím boji, v němž chci prospět ohrožené vlasti stejně, jako jsem jí prospěl při šíření jejího panství. Musíme spoléhat na bohy a věřit, že vedeme válku za krás­ nou a spravedlivou věc, na obranu ústavy, a že kromě toho máme velké válečné zdroje na souši i na moři, které stále rostou a zvětší se ještě více, jakmile začneme bojovat. Vždyť jsou s námi všechny národy na východě a u Černého moře, Řekové i barbaři, králové — přátelé Římanů — nám posky­ tují vojsko, zbraně, zásoby a jiné potřeby. Dejte se tedy do boje důstojného vlasti, vás i mne, mějte na paměti Caesarovu zpupnost a odhodlaně plňte mé příkazy!« 52/ Takto Pompeius zakončil svou řeč. Celé vojsko i všich­ ni přítomní senátoři spolu s velkým množstvím vznešených osobností projevili souhlas s jeho slovy a vybídli ho, ať je ve­ de, kam bude třeba. Pompeius se však domníval, že ještě ne­ nastala příznivá doba, že na moři není dost přístavů, a před­ pokládal, že Caesar vypluje, až skončí zima, a že do té doby bude plnit své konsulské povinnosti. Přikázal tedy velitelům loďstva střežit moře, rozdělil své vojsko a poslal je přezimo­ vat do Thessalie a Makedonie.

OBČANSKÉ VÁLKY II

129

Caesar opouští Itálii

Takto neuváženě posuzoval Pompeius budoucnost. Za­ tím, jak jsem již řekl, spěchal Caesar o zimním slunovratu do Brundisia, protože věděl, že nepřátele nejvíce překvapí neče­ kanou akci. Ačkoliv v Brundisiu nenalezl ani zásoby, ani po­ třebné vojenské vybavení, ani vojsko tam nebylo shromáždě­ no v plném počtu, svolal přesto všechny přítomné na shro­ máždění a promluvil k nim takto: 53/ » Vojáci, kteří při mně stojíte ve chvíli mého nejzávaž­ nějšího rozhodnutí! Ani zimní počasí, ani pomalý nástup os­ tatních jednotek, ani nedostatek potřebného vybavení mě nezadrží od úmyslu okamžitě vyrazit, neboť vím, že mi nejví­ ce pomáhají rychlé činy. Myslím, že my, kteří jsme se zde se­ sli první, musíme zde zanechat pomocné mužstvo, soumary, zavazadla a všechno ostatní, aby lodě, jež tu jsou, stačily po­ jmout aspoň nas, rychle nas nalodit a přepravit, aniž se o tom dozví nepřítel. Postavme své štěstí proti zimě, odvahu proti množství, nedostatečné vybavení proti bohatým záso­ bám nepřítele, neboť to všechno bude patřit vám, jakmile vstoupíme na pevninu. Musíme si však uvědomit, že nebu­ deme mít nic, jestliže nezvítězíme. Pojďme tedy převzít je­ jich pomocné mužstvo, zavazadla a zásoby, dokud přezimují pod střechami. Pojďme, dokud si Pompeius myslí, že i já přezimuji a zabývám se jako konsul slavnostními průvody a oběťmi. Nemusím vám opakovat, co víte sami, že ve válce je nejúčinnější zbraní překvapení a že je ctí získat jakožto první slávu v budoucím boji a připravit pevnou půdu pro ty, kteří půjdou za námi. Já bych chtěl být již teď na lodi spíše než řečnit, aby mě Pompeius spatřil ve chvíli, kdy si myslí, že ještě vyřizuji v Římě úřední záležitosti. Ačkoliv vím, že mě poslechnete, přece čekám na vaši odpověď.« 54/ Když cele vojsko nadšeně zvolalo, že jde s ním, zamířil hned od tribuny k moři v čele pěti pěších legií a šesti set vy­

128

APPIÁNOS

ale jdeme sem připravit její obranu proti muži, který jí již dlouho strojí úklady a pomocí úplatků se nečekaně zmocnil Itálie, Vy jste ho prohlásili za nepřítele, ale on i teď posílá do našich provincií správce, jmenuje v Římě úředníky a jiné v Itálii a odnímá tak drze lidu právo vládnout. To činí ještě v době, kdy vede boj a musí mít obavy, že ho bohové potres­ tají. Jaké kruté násilí by si asi odpustil jako vítěz? Ačkoliv jedná takto proti vlasti, má u sebe zaprodance koupené pe­ nězi nabytými v naší Galii. A ti se rozhodli, že budou raději jeho otroky, než aby s ním měli stejná práva. 51/ Pokud jde o mne, nikdy jsem neopustil a neopustím boj s vámi a za vás. Dávám vám své síly jako voják i velitel, a mám-li nějakou válečnou zkušenost a štěstí, protože jsem dosud nezakusil porážku, modlím se, aby mi bohové toto vše dopřáli i v nadcházejícím boji, v němž chci prospět ohrožené vlasti stejně, jako jsem jí prospěl při šíření jejího panství. Musíme spoléhat na bohy a věřit, že vedeme válku za krás­ nou a spravedlivou věc, na obranu ústavy, a že kromě toho máme velké válečné zdroje na souši i na moři, které stále rostou a zvětší se ještě více, jakmile začneme bojovat. Vždyť jsou s námi všechny národy na východě a u Černého moře, Řekové i barbaři, králové — přátelé Římanů — nám posky­ tují vojsko, zbraně, zásoby a jiné potřeby. Dejte se tedy do boje důstojného vlasti, vás i mne, mějte na paměti Caesarovu zpupnost a odhodlaně plňte mé příkazy!« 52/ Takto Pompeius zakončil svou řeč. Celé vojsko i všich­ ni přítomní senátoři spolu s velkým množstvím vznešených osobností projevili souhlas s jeho slovy a vybídli ho, ať je ve­ de, kam bude třeba. Pompeius se však domníval, že ještě ne­ nastala příznivá doba, že na moři není dost přístavů, a před­ pokládal, že Caesar vypluje, až skončí zima, a že do té doby bude plnit své konsulské povinnosti. Přikázal tedy velitelům loďstva střežit moře, rozdělil své vojsko a poslal je přezimo­ vat do Thessalie a Makedonie.

OBČANSKÉ VÁLKY II

129

Caesar opouští Itálii

Takto neuváženě posuzoval Pompeius budoucnost. Za­ tím, jak jsem již řekl, spěchal Caesar o zimním slunovratu do Brundisia, protože věděl, že nepřátele nejvíce překvapí neče­ kanou akci. Ačkoliv v Brundisiu nenalezl ani zásoby, ani po­ třebné vojenské vybavení, ani vojsko tam nebylo shromáždě­ no v plném počtu, svolal přesto všechny přítomné na shro­ máždění a promluvil k nim takto: 53/ » Vojáci, kteří při mně stojíte ve chvíli mého nejzávaž­ nějšího rozhodnutí! Ani zimní počasí, ani pomalý nástup os­ tatních jednotek, ani nedostatek potřebného vybavení mě nezadrží od úmyslu okamžitě vyrazit, neboť vím, že mi nejví­ ce pomáhají rychlé činy. Myslím, že my, kteří jsme se zde se­ sli první, musíme zde zanechat pomocné mužstvo, soumary, zavazadla a všechno ostatní, aby lodě, jež tu jsou, stačily po­ jmout aspoň nas, rychle nas nalodit a přepravit, aniž se o tom dozví nepřítel. Postavme své štěstí proti zimě, odvahu proti množství, nedostatečné vybavení proti bohatým záso­ bám nepřítele, neboť to všechno bude patřit vám, jakmile vstoupíme na pevninu. Musíme si však uvědomit, že nebu­ deme mít nic, jestliže nezvítězíme. Pojďme tedy převzít je­ jich pomocné mužstvo, zavazadla a zásoby, dokud přezimují pod střechami. Pojďme, dokud si Pompeius myslí, že i já přezimuji a zabývám se jako konsul slavnostními průvody a oběťmi. Nemusím vám opakovat, co víte sami, že ve válce je nejúčinnější zbraní překvapení a že je ctí získat jakožto první slávu v budoucím boji a připravit pevnou půdu pro ty, kteří půjdou za námi. Já bych chtěl být již teď na lodi spíše než řečnit, aby mě Pompeius spatřil ve chvíli, kdy si myslí, že ještě vyřizuji v Římě úřední záležitosti. Ačkoliv vím, že mě poslechnete, přece čekám na vaši odpověď.« 54/ Když cele vojsko nadšeně zvolalo, že jde s ním, zamířil hned od tribuny k moři v čele pěti pěších legií a šesti set vy­

130

APPIÁNOS

braných jezdců. Musel však stát na kotvách, protože moře bylo bouřlivé. Vítr mu za zimního slunovratu k jeho nelibos­ ti bránil vyplout, takže čekal v Brundisiu až do prvního dne v roce. Nalodil ještě další dvě legie, které tam dorazily, a vy­ plul v zimě na nákladních lodích, neboť válečných měl málo a ty hlídaly Sardinii a Sicílii. Bouře ho však zanesla ke Keraunskému pohoří. Caesar ihned odeslal lodě do Brundisia, aby přepravily další vojsko, a sám se vydal v noci úzkou a neschůdnou stezkou proti městu Oriku. Vzhledem k nesnad­ nému terénu rozdělil vojsko na mnoho částí, takže bylo snadné je napadnout, kdyby si toho někdo povšiml. Na úsvi­ tě se vojáci jen stěží opět shromáždili a velitel posádky v Ori­ ku předal Caesarovi klíče k městu, protože obyvatelé mu zakázali, aby bránil římskému konsulovi vstoupit dovnitř; přidal se pak k Caesarovi a zaujímal u něho čestné postave­ ní. Lucretius a Minucius, střežící na druhé straně Orika s osmnácti válečnými loděmi Pompeiovy zásoby na plavi­ dlech, potopili lodě i s proviantem, aby se jich Caesar ne­ zmocnil, a uprchli do Dyrrhachia. Od Orika spěchal Caesar do Apollónie. Protože její obyvatelé Caesara přijali přátelsky, velitel tamější posádky Staberius město opustil. i 55/ Caesar pak svolal vojáky do shromáždění a připomněl jim, že díky rychlému jednání a přízni Štěstěny zdolali zimní bouři a přes nedostatek lodí přepluli tak velké moře, že se j bez boje stali pány Orika a Apollónie a zmocnili se i nepřá! telských zásob, ačkoliv, jak podotkl, Pompeius dosud nic ne­ tuší. »Jéstliže získáme i Pompeiovu vojenskou základnu v Dyrrhachiu,« dodal, »budeme mít všechno, s čím se oni lo­ potili celé léto.« Hned po této řeči je vedl dlouhými pochody ve dne v noci bez odpočinku proti Dyrrhachiu. Pompeius se o jeho akcích dozvěděl a táhl proti němu z Makedonie. Také on velmi spěchal, kácel les, podle něhož pochodoval, aby za­ tarasil Caesarovi cestu, strhával mosty a pálil všechny záso­ by, na něž narazil. I on pokládal správně za nejdůležitější

OBČANSKĚ VÁLKY II

131

úkol chránit si své válečné zásoby. Jakmile jedni nebo druzí spatřili v dálce prach, oheň nebo kouř, mínili, že jsou to je­ jich protivníci, a soupeřili jako atleti v běhu. Nedopřávali si čas k jídlu a spánku, všude byl spěch a chvat, ozývaly se i vý­ křiky tech, kten je vedli za svitu pochodní, a všude propukal zmatek a projevoval se strach, že se nepřátelé stále více při­ bližuji. Někteří vojáci únavou odhazovali svá zavazadla nebo zůstávali potají ukryti v úžlabinách, protože potřeba chvilko­ vého odpočinku překonávala strach z nepřítele.

Situace před bitvou u Dyrrhachia

56/ Zatímco obě vojska trpěla velkými útrapami, dorazil přece jen Pompeius do Dyrrhachia dříve a položil se u něho táborem. Poté vyslal válečné lodě, znovu dobyl Oricum a pečlivě střežil more. Caesar se utábořil tak, že mezi ním a Pompeiem tekla řeka Alór. Překračovali ji a sváděli jízdní boje, ale jen s částí vojáků. Vojska jako celek se do bitvy ne­ pouštěla, protože Pompeius ještě cvičil nováčky a Caesar če­ kal posily z Brundisia. Byl si rovněž vědom, že jeho vojáci neuniknou Pompeiovým trojveslicím vyjíždějícím často na hlídku, pokud vyplují až na jaře na nákladních lodích. Kdy­ by se však odvážili připlout v zimě, kdy lodě nepřátel kotví u ostrovu, mohli by snadno uniknout jejich pozornosti nebo je přemoci svými velkými plavidly a silou větru. Proto pro ně rychle poslal. Když však nepřijížděli, rozhodl se přeplout sam tajně k vojsku v přesvědčení, že nikdo jiný je nedokáže převézt. Svůj záměr však utajil a poslal tři otroky k řece vzdálené dvanáct stadií, aby mu obstarali rychlý člun a nej­ lepšího kormidelníka údajně pro svého posla. 57/ Pod záminkou, že je unaven, opustil pak hostinu a po­ bídl přátele, ať sami ještě hodují. Oblékl si běžné občanské šaty, vstoupil na vůz a vyrazil k lodi jako svůj vlastní posel. Nezbytné příkazy uděloval prostřednictvím otroků a zůstal

130

APPIÁNOS

braných jezdců. Musel však stát na kotvách, protože moře bylo bouřlivé. Vítr mu za zimního slunovratu k jeho nelibos­ ti bránil vyplout, takže čekal v Brundisiu až do prvního dne v roce. Nalodil ještě další dvě legie, které tam dorazily, a vy­ plul v zimě na nákladních lodích, neboť válečných měl málo a ty hlídaly Sardinii a Sicílii. Bouře ho však zanesla ke Keraunskému pohoří. Caesar ihned odeslal lodě do Brundisia, aby přepravily další vojsko, a sám se vydal v noci úzkou a neschůdnou stezkou proti městu Oriku. Vzhledem k nesnad­ nému terénu rozdělil vojsko na mnoho částí, takže bylo snadné je napadnout, kdyby si toho někdo povšiml. Na úsvi­ tě se vojáci jen stěží opět shromáždili a velitel posádky v Ori­ ku předal Caesarovi klíče k městu, protože obyvatelé mu zakázali, aby bránil římskému konsulovi vstoupit dovnitř; přidal se pak k Caesarovi a zaujímal u něho čestné postave­ ní. Lucretius a Minucius, střežící na druhé straně Orika s osmnácti válečnými loděmi Pompeiovy zásoby na plavi­ dlech, potopili lodě i s proviantem, aby se jich Caesar ne­ zmocnil, a uprchli do Dyrrhachia. Od Orika spěchal Caesar do Apollónie. Protože její obyvatelé Caesara přijali přátelsky, velitel tamější posádky Staberius město opustil. i 55/ Caesar pak svolal vojáky do shromáždění a připomněl jim, že díky rychlému jednání a přízni Štěstěny zdolali zimní bouři a přes nedostatek lodí přepluli tak velké moře, že se j bez boje stali pány Orika a Apollónie a zmocnili se i nepřá! telských zásob, ačkoliv, jak podotkl, Pompeius dosud nic ne­ tuší. »Jéstliže získáme i Pompeiovu vojenskou základnu v Dyrrhachiu,« dodal, »budeme mít všechno, s čím se oni lo­ potili celé léto.« Hned po této řeči je vedl dlouhými pochody ve dne v noci bez odpočinku proti Dyrrhachiu. Pompeius se o jeho akcích dozvěděl a táhl proti němu z Makedonie. Také on velmi spěchal, kácel les, podle něhož pochodoval, aby za­ tarasil Caesarovi cestu, strhával mosty a pálil všechny záso­ by, na něž narazil. I on pokládal správně za nejdůležitější

OBČANSKĚ VÁLKY II

131

úkol chránit si své válečné zásoby. Jakmile jedni nebo druzí spatřili v dálce prach, oheň nebo kouř, mínili, že jsou to je­ jich protivníci, a soupeřili jako atleti v běhu. Nedopřávali si čas k jídlu a spánku, všude byl spěch a chvat, ozývaly se i vý­ křiky tech, kten je vedli za svitu pochodní, a všude propukal zmatek a projevoval se strach, že se nepřátelé stále více při­ bližuji. Někteří vojáci únavou odhazovali svá zavazadla nebo zůstávali potají ukryti v úžlabinách, protože potřeba chvilko­ vého odpočinku překonávala strach z nepřítele.

Situace před bitvou u Dyrrhachia

56/ Zatímco obě vojska trpěla velkými útrapami, dorazil přece jen Pompeius do Dyrrhachia dříve a položil se u něho táborem. Poté vyslal válečné lodě, znovu dobyl Oricum a pečlivě střežil more. Caesar se utábořil tak, že mezi ním a Pompeiem tekla řeka Alór. Překračovali ji a sváděli jízdní boje, ale jen s částí vojáků. Vojska jako celek se do bitvy ne­ pouštěla, protože Pompeius ještě cvičil nováčky a Caesar če­ kal posily z Brundisia. Byl si rovněž vědom, že jeho vojáci neuniknou Pompeiovým trojveslicím vyjíždějícím často na hlídku, pokud vyplují až na jaře na nákladních lodích. Kdy­ by se však odvážili připlout v zimě, kdy lodě nepřátel kotví u ostrovu, mohli by snadno uniknout jejich pozornosti nebo je přemoci svými velkými plavidly a silou větru. Proto pro ně rychle poslal. Když však nepřijížděli, rozhodl se přeplout sam tajně k vojsku v přesvědčení, že nikdo jiný je nedokáže převézt. Svůj záměr však utajil a poslal tři otroky k řece vzdálené dvanáct stadií, aby mu obstarali rychlý člun a nej­ lepšího kormidelníka údajně pro svého posla. 57/ Pod záminkou, že je unaven, opustil pak hostinu a po­ bídl přátele, ať sami ještě hodují. Oblékl si běžné občanské šaty, vstoupil na vůz a vyrazil k lodi jako svůj vlastní posel. Nezbytné příkazy uděloval prostřednictvím otroků a zůstal

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

zahalen, takže ho v noci nikdo nepoznal. Vál zimní vítr a Otroci dodávali kormidelníkovi odvahu, aby se nebál, že za těchto okolností je nepřítel nezpozoruje, i když je nablízku. Na řece uváděl kormidelník loď do pohybu vesly; jakmile se však dostal k jejímu ústí, vichr i vzduté moře strhávaly proud řeky zpět, takže se na nátlak otroků snažil prorazit si­ lou. Nemohl se však dostat kupředu a zmocnila se ho únava. Již chtěl všechny pokusy vzdát, ale vtom Caesar odhalil obli­ čej a křikl na něj: »Jen směle vpřed proti vlnám, vezeš Caesara a jeho Štěstěnu!« Veslaři i kormidelník užasli, všem se vrátilo odhodlání a loď namáhavě opustila řeku. Ale vítr spo­ lu se vzdutými mořskými vlnami ji hodily znovu ke břehům. Pomalu se blížil úsvit a veslaři dostali strach, že je nepřátelé v denním světle uvidí. Caesar spílal závistivému božstvu, ale dovolil, aby se loď vrátila zpět. Poháněna prudkým větrem plula vzhůru po řece. 58/ Někteří se Caesarově odvaze obdivovali, jiní mu vytýka­ li, že se pustil do akce vhodné pro vojáka, ne pro velitele. Protože Caesar již nemohl doufat, žé by se mu ještě podařilo jednat potají, poručil Postumiovi, aby se přepravil místo ně­ ho a přikázal Gabiniovi, ať hned vyrazí s vojskem přes moře. Neposlechne-li, měl příkaz udělit Antoniovi a po Antoniovi Calenovi jako třetímu. Pro případ, že by váhali všichni tři, poslal Caesar další dopis vojsku, aby každý voják, pokud bu­ de chtít, se plavil s Postumiem a aby přistáli tam, kam je vítr přižene, a neohlíželi se na lodě, protože Caesar nepotřebuje lodě, ale vojáky. Tak se Caesar svěřil raději Štěstěně, než aby spoléhal na rozvahu. Pompeius sé snažil Caesara předejít a připraven k boji postupoval vpřed. Dva jeho vojáci zkou­ mali řeku mezi oběma vojsky, kde by byl nejlepší brod, když na ně zaútočil jeden Caesarův voják a oba je zabil. Pompeius pokládal tuto příhodu za zlověstné znamení a stáhl vojsko zpět. Všichni jeho přátelé mu vytýkali, že tak propásl nejlep­ ší příležitost.

59/ Jakmile Postumius dorazil do Brundisia, Gabinius Caesarova rozkazu neuposlechl a vedl bez odpočinku vojáky, kteří ho dobrovolně následovali, Illyrikem. Illyrové je však téměř všechny pobili a Caesar proti tomu nemohl nic učinit, protože byl zaneprázdněn jinak. Ostatní vojáky naložil na lo­ dě Anťonius a vezl je za příznivého větru s napjatými plach­ tami. Sotvaže vítr polevil, vyplulo kolem poledne dvacet Pompeiových lodí na obhlídku moře; všimly si nepřátel a za­ čaly je pronásledovat. Caesarovci měli velký strach, aby je Pompeiovy válečné lodě na klidné hladině neprorazily svými zobci a nepotopily je. Připravili se však patřičně k boji, uved­ li do činnosti střelné stroje a již začaly létat střely. Znenadá­ ní se však zdvihl vítr větší než předtím a opřel se nečekaně do velkých lodních plachet. Caesarovy lodě pluly bez obtíží, kdežto nepřátelské zůstaly pozadu a na mělčinách těžce trpě­ ly příbojem a větrem. Zachránily se jen stěží na pobřeží bez přístavů a plném skalisek. Z Caesarových lodí se pouze dvě dostaly do bažin a byly zajaty. Se zbývajícími Antonius při­ stál v přístavu Nymfaiu.

132

133

Obtíže Caesarova vojska

60/ Caesar měl již tedy všechno vojsko a stejně tak i Pom­ peius. Položili se táborem proti sobě na pahorcích s četnými opevněnými stanovišti. Okolo každého se odehrávaly četné srážky, jedni i druzí hloubili kolem nepřítele příkopy a stavě­ li zdi, aby jeden druhého odřízl od zásobování. Když v jedné z takových šarvátek u nějaké pevnůstky začali caesarovci podléhat nepříteli, vedl si statečně centurio Scaeva. Byl sice raněn do oka, ale vyskočil kupředu a dal znamení rukou, že chce něco říci. V nastalém tichu zavolal na Pompeiova cen­ turiona známého svou statečností: »Zachraň stejného vojá­ ka, jako jsi ty, zachraň přítele a pošli mi někoho, aby mě raněného vedl za ruku.« Přiběhli dva vojáci, poněvadž mys­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

zahalen, takže ho v noci nikdo nepoznal. Vál zimní vítr a Otroci dodávali kormidelníkovi odvahu, aby se nebál, že za těchto okolností je nepřítel nezpozoruje, i když je nablízku. Na řece uváděl kormidelník loď do pohybu vesly; jakmile se však dostal k jejímu ústí, vichr i vzduté moře strhávaly proud řeky zpět, takže se na nátlak otroků snažil prorazit si­ lou. Nemohl se však dostat kupředu a zmocnila se ho únava. Již chtěl všechny pokusy vzdát, ale vtom Caesar odhalil obli­ čej a křikl na něj: »Jen směle vpřed proti vlnám, vezeš Caesara a jeho Štěstěnu!« Veslaři i kormidelník užasli, všem se vrátilo odhodlání a loď namáhavě opustila řeku. Ale vítr spo­ lu se vzdutými mořskými vlnami ji hodily znovu ke břehům. Pomalu se blížil úsvit a veslaři dostali strach, že je nepřátelé v denním světle uvidí. Caesar spílal závistivému božstvu, ale dovolil, aby se loď vrátila zpět. Poháněna prudkým větrem plula vzhůru po řece. 58/ Někteří se Caesarově odvaze obdivovali, jiní mu vytýka­ li, že se pustil do akce vhodné pro vojáka, ne pro velitele. Protože Caesar již nemohl doufat, žé by se mu ještě podařilo jednat potají, poručil Postumiovi, aby se přepravil místo ně­ ho a přikázal Gabiniovi, ať hned vyrazí s vojskem přes moře. Neposlechne-li, měl příkaz udělit Antoniovi a po Antoniovi Calenovi jako třetímu. Pro případ, že by váhali všichni tři, poslal Caesar další dopis vojsku, aby každý voják, pokud bu­ de chtít, se plavil s Postumiem a aby přistáli tam, kam je vítr přižene, a neohlíželi se na lodě, protože Caesar nepotřebuje lodě, ale vojáky. Tak se Caesar svěřil raději Štěstěně, než aby spoléhal na rozvahu. Pompeius sé snažil Caesara předejít a připraven k boji postupoval vpřed. Dva jeho vojáci zkou­ mali řeku mezi oběma vojsky, kde by byl nejlepší brod, když na ně zaútočil jeden Caesarův voják a oba je zabil. Pompeius pokládal tuto příhodu za zlověstné znamení a stáhl vojsko zpět. Všichni jeho přátelé mu vytýkali, že tak propásl nejlep­ ší příležitost.

59/ Jakmile Postumius dorazil do Brundisia, Gabinius Caesarova rozkazu neuposlechl a vedl bez odpočinku vojáky, kteří ho dobrovolně následovali, Illyrikem. Illyrové je však téměř všechny pobili a Caesar proti tomu nemohl nic učinit, protože byl zaneprázdněn jinak. Ostatní vojáky naložil na lo­ dě Anťonius a vezl je za příznivého větru s napjatými plach­ tami. Sotvaže vítr polevil, vyplulo kolem poledne dvacet Pompeiových lodí na obhlídku moře; všimly si nepřátel a za­ čaly je pronásledovat. Caesarovci měli velký strach, aby je Pompeiovy válečné lodě na klidné hladině neprorazily svými zobci a nepotopily je. Připravili se však patřičně k boji, uved­ li do činnosti střelné stroje a již začaly létat střely. Znenadá­ ní se však zdvihl vítr větší než předtím a opřel se nečekaně do velkých lodních plachet. Caesarovy lodě pluly bez obtíží, kdežto nepřátelské zůstaly pozadu a na mělčinách těžce trpě­ ly příbojem a větrem. Zachránily se jen stěží na pobřeží bez přístavů a plném skalisek. Z Caesarových lodí se pouze dvě dostaly do bažin a byly zajaty. Se zbývajícími Antonius při­ stál v přístavu Nymfaiu.

132

133

Obtíže Caesarova vojska

60/ Caesar měl již tedy všechno vojsko a stejně tak i Pom­ peius. Položili se táborem proti sobě na pahorcích s četnými opevněnými stanovišti. Okolo každého se odehrávaly četné srážky, jedni i druzí hloubili kolem nepřítele příkopy a stavě­ li zdi, aby jeden druhého odřízl od zásobování. Když v jedné z takových šarvátek u nějaké pevnůstky začali caesarovci podléhat nepříteli, vedl si statečně centurio Scaeva. Byl sice raněn do oka, ale vyskočil kupředu a dal znamení rukou, že chce něco říci. V nastalém tichu zavolal na Pompeiova cen­ turiona známého svou statečností: »Zachraň stejného vojá­ ka, jako jsi ty, zachraň přítele a pošli mi někoho, aby mě raněného vedl za ruku.« Přiběhli dva vojáci, poněvadž mys­

APPIÁNOS

obCanské války ii

leli, že chce zběhnout. Ale on jednoho z nich na místě zabil a druhému useklpaži. Uěinil tak proto, že již nedoufal, že dokáže zachránit sebe i pevnost. Ostatních vojáků se při tom zmocnil stud i nové odhodlání k boji, takže se pevnost poda­ řilo zachránit. Také její velitel Minucius mnoho vytrpěl. Ští­

ských praporů. Jen stěží se Caesarovu orlonoši podařilo zachránit orla, považovaného Římany za nejposvátnější vo­ jenský znak, tím, že jej vhodil přes hradbu dovnitř svého tá­ bora. 62/ Když útěk nabyl všeobecných rozměrů, přiváděl Caesar z druhé strany další vojáky. Ale i ti byli tak postrašeni, že ne­ byli s to držet se na místě, jak se v dálce objevil Pompeius. Přesto, že brány tábora měli nablízku, nedokázali dostat se uspořádaně dovnitř ani jednat podle rozkazů. Každý běžel tam, kam se dalo, aniž se díval kolem sebe nebo se zastyděl nebo staral o rozkazy a aniž vůbec uvažoval. Caesar sice jez­ dil kolem nich, káral je a ukazoval jim, že Pompeius je ještě daleko, avšak oni odhazovali před jeho očima prapory a prchali. Někteří upírali hanbou zraky k zemi, ale zůstávali neteční, protože byli bez sebe zděšením. Jeden dokonce obrátil prapor a namířil ostrý konec proti Caesarovi, ale byl zneškodněn Caesarovou tělesnou stráží. Po příchodu do tá­ bora nechtěli držet hlídky, o nic se nestarali a hradbu tábora ponechali bez stráží. Kdyby byl Pompeius tenkrát na Caesarův tábor rázně udeřil, mohl ho dobýt a ukončil tak najed­ nou celou válku. Zasáhl však bůh. Labienus totiž Pompeia přesvědčil, aby pronásledoval prchající. Sám Pompeius zavá­ hal, buď že nestřežený tábor považoval za lest, nebo že již sebevědomě považoval válku za rozhodnutou. Udeřil tedy na vojáky, kteří zůstali mimo tábor, a mnoho jich pobil. Během obou bitev ukořistil toho dne dvacet osm praporů, (ale ztratil/ > podruhé příležitost ukončit válku? Caesar prý řekl: »Dnešního dne mohli nepřátelé skončit válku, kdyby jejich velitel umělvítězit.« 63/ Pompeius se vítězstvím chlubil, napsal o něm králům i všem městům. Očekával, že Caesarovo vojsko hned přejde na jeho stranu, protože je sužuje hlad a děsí tíha porážky, ale zejména proto, že jeho velitelé mají z Caesara strach kvů­ li svým proviněním. Oni však božím řízením změnili svůj po­

134

tem zachytil sto dvacet střel, na těle měl šest ran a rovněž přišel o oko. Caesar udělil oběma řadu vyznamenání. Potom se k němu dostavil někdo z Dyrrhachia, že mu město vydá. Caesar šel podle dohody v noci s několika vojáky k bráně a Artemidině svatyni. . . V téže zimě přiváděl Pompeiovi vojsko ze Sýrie jeho tchán Scipio. V Makedonii se s ním utkal Gaius Calvisius a podlehl. Kromě osmi set mužů padla celá jedna legie. Pompeiovo vítězství

61/ Protože Pompeius plně ovládal moře, nedostával Cae­ sar touto cestou žádný přísun. Jeho vojsko hladovělo a peklo si chléb z trávy. Když zběhové přinesli tento chléb Pompeio­ vi, aby ho potěšili, vůbec se nezaradoval, ale poznamenal: »S jakou zvěří to bojujeme!« Caesar byl nucen svolat cele vojsko a pokusit se přimět Pompeia i proti jeho vůli k bitvě. Avšak Pompeius obsadil mnoho uprázdněných Caesarových pevnůstek a nehýbal se z místa. Caesar tím byl úplně vyve­ den z míry, takže se odvážil nesnadného a riskantního kro­ ku: postavit zeď kolem celého Pompeiova tábora a odříznout jej od moře k moři, neboť si chtěl získat velkou slávu tímto smělým činem, i když se jeho plány neuskuteční. Obvod zdi měřil tisíc dvě stě stadií. Jakmile však Caesar začal provádět svůj záměr, hloubil rovněž Pompeius proti němu příkop a stavěl opevnění, takže si navzájem práci mařili. Došlo mezi nimi k jedinému velkému střetnutí a Pompeius v něm dobyl nad Caesarovým vojskem skvělého vítězství. Pronásledoval poražené na útěku až do tábora a ukořistil mnoho vojen­

135

APPIÁNOS

obCanské války ii

leli, že chce zběhnout. Ale on jednoho z nich na místě zabil a druhému useklpaži. Uěinil tak proto, že již nedoufal, že dokáže zachránit sebe i pevnost. Ostatních vojáků se při tom zmocnil stud i nové odhodlání k boji, takže se pevnost poda­ řilo zachránit. Také její velitel Minucius mnoho vytrpěl. Ští­

ských praporů. Jen stěží se Caesarovu orlonoši podařilo zachránit orla, považovaného Římany za nejposvátnější vo­ jenský znak, tím, že jej vhodil přes hradbu dovnitř svého tá­ bora. 62/ Když útěk nabyl všeobecných rozměrů, přiváděl Caesar z druhé strany další vojáky. Ale i ti byli tak postrašeni, že ne­ byli s to držet se na místě, jak se v dálce objevil Pompeius. Přesto, že brány tábora měli nablízku, nedokázali dostat se uspořádaně dovnitř ani jednat podle rozkazů. Každý běžel tam, kam se dalo, aniž se díval kolem sebe nebo se zastyděl nebo staral o rozkazy a aniž vůbec uvažoval. Caesar sice jez­ dil kolem nich, káral je a ukazoval jim, že Pompeius je ještě daleko, avšak oni odhazovali před jeho očima prapory a prchali. Někteří upírali hanbou zraky k zemi, ale zůstávali neteční, protože byli bez sebe zděšením. Jeden dokonce obrátil prapor a namířil ostrý konec proti Caesarovi, ale byl zneškodněn Caesarovou tělesnou stráží. Po příchodu do tá­ bora nechtěli držet hlídky, o nic se nestarali a hradbu tábora ponechali bez stráží. Kdyby byl Pompeius tenkrát na Caesarův tábor rázně udeřil, mohl ho dobýt a ukončil tak najed­ nou celou válku. Zasáhl však bůh. Labienus totiž Pompeia přesvědčil, aby pronásledoval prchající. Sám Pompeius zavá­ hal, buď že nestřežený tábor považoval za lest, nebo že již sebevědomě považoval válku za rozhodnutou. Udeřil tedy na vojáky, kteří zůstali mimo tábor, a mnoho jich pobil. Během obou bitev ukořistil toho dne dvacet osm praporů, (ale ztratil/ > podruhé příležitost ukončit válku? Caesar prý řekl: »Dnešního dne mohli nepřátelé skončit válku, kdyby jejich velitel umělvítězit.« 63/ Pompeius se vítězstvím chlubil, napsal o něm králům i všem městům. Očekával, že Caesarovo vojsko hned přejde na jeho stranu, protože je sužuje hlad a děsí tíha porážky, ale zejména proto, že jeho velitelé mají z Caesara strach kvů­ li svým proviněním. Oni však božím řízením změnili svůj po­

134

tem zachytil sto dvacet střel, na těle měl šest ran a rovněž přišel o oko. Caesar udělil oběma řadu vyznamenání. Potom se k němu dostavil někdo z Dyrrhachia, že mu město vydá. Caesar šel podle dohody v noci s několika vojáky k bráně a Artemidině svatyni. . . V téže zimě přiváděl Pompeiovi vojsko ze Sýrie jeho tchán Scipio. V Makedonii se s ním utkal Gaius Calvisius a podlehl. Kromě osmi set mužů padla celá jedna legie. Pompeiovo vítězství

61/ Protože Pompeius plně ovládal moře, nedostával Cae­ sar touto cestou žádný přísun. Jeho vojsko hladovělo a peklo si chléb z trávy. Když zběhové přinesli tento chléb Pompeio­ vi, aby ho potěšili, vůbec se nezaradoval, ale poznamenal: »S jakou zvěří to bojujeme!« Caesar byl nucen svolat cele vojsko a pokusit se přimět Pompeia i proti jeho vůli k bitvě. Avšak Pompeius obsadil mnoho uprázdněných Caesarových pevnůstek a nehýbal se z místa. Caesar tím byl úplně vyve­ den z míry, takže se odvážil nesnadného a riskantního kro­ ku: postavit zeď kolem celého Pompeiova tábora a odříznout jej od moře k moři, neboť si chtěl získat velkou slávu tímto smělým činem, i když se jeho plány neuskuteční. Obvod zdi měřil tisíc dvě stě stadií. Jakmile však Caesar začal provádět svůj záměr, hloubil rovněž Pompeius proti němu příkop a stavěl opevnění, takže si navzájem práci mařili. Došlo mezi nimi k jedinému velkému střetnutí a Pompeius v něm dobyl nad Caesarovým vojskem skvělého vítězství. Pronásledoval poražené na útěku až do tábora a ukořistil mnoho vojen­

135

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY II

stoj a začali se za svou vinu stydět, zvláště když je Caesar káral mírně a odpustil jim. Proto se tím více horšili sami nad sebou, změnili se k nepoznání a vybízeli Caesara, ať dá po­ dle starého zvyku popravit každého desátého muže určené­ ho losem. Protože Caesar nesouhlasil, cítili se zahanbeni ještě více a přiznávali, jak nespravedlivě mu ukřivdili. Křiče­ li, že sami by nebyli utíkali, kdyby praporečníci nebyli obrá­ tili prapory, a žádali jejich smrt. Caesar však nepřipustil ani tento zákrok a jen nerad potrestal několik vojáků. Jeho mír­ nost vyvolala rázem u všech takové nadšení, že žádali, aby s nimi bez odkladu vytáhl na nepřítele. Naléhali velmi důraz­ ně a prosili ho a slibovali, že svou vinu napraví skvělým ví­ tězstvím. Tu se začali houfně obracet jedni na druhé a ve skupinách skládali před Caesarovým zrakem přísahu, že se z bitvy vrátí pouze jako vítězové.

lé vítězství, kdyby z přílišného sebevědomí úplně neupustil od dalšího pronásledování nepřátel. Caesar se po nepřetržitém sedmidenním pochodu utá­ bořil u Farsálu. V Gomfech, které se vyznamenaly statečnos­ tí', prý byly nalezeny v domě lékaře na zemi mrtvoly dvaceti významných starců bez jakéhokoliv zranění a vedle nich po­ háry jako po pitce; jeden stařec seděl na židli jako lékař a právě ten jim připravil jed. 65/ Po Caesarově odchodu svolal Pompeius poradu. Afranius soudil, že je třeba vyslat proti Caesarovi lodě, neboť v loďstvu mají převahu a ovládají moře, a znepokojovat ho na jeho bludné pouti ztěžované nouzí. Dále soudil, že Pornpeius by měl urychleně dopravit pěší vojsko do Itálie, která je mu nakloněná po odchodu nepřátel, ovládnout ji stejně jako Galii a Hispánii a zaútočit znovu na Caesara z vlastního území a střediska své moci. Byla to vynikající rada, ale Pom­ peius jí nedbal. Poslechl naopak rádce, kteří mu namlouvali, že Caesarovo vojsko přejde z hladu na jeho stranu a že mu po vítězství u Dyrrhachia již mnoho práce nezbývá. Jiné ře­ šení by prý bylo naprosto nedůstojné, neboť by znamenalo pustit ze zřetele prchajícího Caesara a vítěze by nutilo vykli­ dit pozice jako poraženého. Pompeius se jim podvolil hlavně proto, že se styděl před východními národy, které sledovaly jeho počínání, a protože nechtěl, aby Lucius Scipio utrpěl v Makedonii porážku. V první řadě se však snažil využít v boji nadšení svého vojska. Proto se vydal za Caesarem a postavil se proti němu u Farsálu tak, že je oddělovala vzdá­ lenost třiceti stadií. 66/ Pompeiovi přicházely zásoby ze všech stran. Na ces­ tách, v přístavech i v pevnostech měl totiž všechno zařízeno ták, že stále dostával přísun po souši i po moři při jakémko­ liv větru. Caesar měl naopak pouze to, co s obtížemi nalezl nebo si vybojoval za těžkých podmínek. Ani za těchto okol­ ností ho však nikdo neopustil a v božském zápalu se všichni

136

Caesarovy protiakce a Pompeiova taktika

64/ Proto přátelé Caesara pobízeli, ať využije tohoto obratu a odhodlání vojska, ale on řekl před shromážděním, že s ni­ mi půjde na nepřítele za vhodnějších okolností, a vybídl je, aby vždy byli pamětlivi svého nadšení. Přátelům pak vysvět­ lil, že je třeba, aby se vojáci zbavili velkého strachu, který v nich vyvolala porážka, a aby opadlo přílišné sebevědomí nepřátel. Doznal také^že učinil chybu, když se položil tábo­ rem u Dyrrhachia, kde má Pompeius svou základnu, že je třeba odejít jinam, aby Pompeius trpěl stejným nedostatkem jako oni. Po těchto slovech se ihned přesunul do Apollónie a od­ tud pokračoval v noci potají do Thessalie. Malé město Gomfy v záchvatu hněvu dobyl, protože mu neotevřelo brány, a do­ volil svým vojákům, aby je vyplenili. Ti se z hladu vrchovatě najedli a do němoty se zpili; nejsměšnější z nich byli opilí Germáni. Zdá se, že ještě tehdy by byl Pompeius získal skvě­

137

,

; I ;

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY II

stoj a začali se za svou vinu stydět, zvláště když je Caesar káral mírně a odpustil jim. Proto se tím více horšili sami nad sebou, změnili se k nepoznání a vybízeli Caesara, ať dá po­ dle starého zvyku popravit každého desátého muže určené­ ho losem. Protože Caesar nesouhlasil, cítili se zahanbeni ještě více a přiznávali, jak nespravedlivě mu ukřivdili. Křiče­ li, že sami by nebyli utíkali, kdyby praporečníci nebyli obrá­ tili prapory, a žádali jejich smrt. Caesar však nepřipustil ani tento zákrok a jen nerad potrestal několik vojáků. Jeho mír­ nost vyvolala rázem u všech takové nadšení, že žádali, aby s nimi bez odkladu vytáhl na nepřítele. Naléhali velmi důraz­ ně a prosili ho a slibovali, že svou vinu napraví skvělým ví­ tězstvím. Tu se začali houfně obracet jedni na druhé a ve skupinách skládali před Caesarovým zrakem přísahu, že se z bitvy vrátí pouze jako vítězové.

lé vítězství, kdyby z přílišného sebevědomí úplně neupustil od dalšího pronásledování nepřátel. Caesar se po nepřetržitém sedmidenním pochodu utá­ bořil u Farsálu. V Gomfech, které se vyznamenaly statečnos­ tí', prý byly nalezeny v domě lékaře na zemi mrtvoly dvaceti významných starců bez jakéhokoliv zranění a vedle nich po­ háry jako po pitce; jeden stařec seděl na židli jako lékař a právě ten jim připravil jed. 65/ Po Caesarově odchodu svolal Pompeius poradu. Afranius soudil, že je třeba vyslat proti Caesarovi lodě, neboť v loďstvu mají převahu a ovládají moře, a znepokojovat ho na jeho bludné pouti ztěžované nouzí. Dále soudil, že Pornpeius by měl urychleně dopravit pěší vojsko do Itálie, která je mu nakloněná po odchodu nepřátel, ovládnout ji stejně jako Galii a Hispánii a zaútočit znovu na Caesara z vlastního území a střediska své moci. Byla to vynikající rada, ale Pom­ peius jí nedbal. Poslechl naopak rádce, kteří mu namlouvali, že Caesarovo vojsko přejde z hladu na jeho stranu a že mu po vítězství u Dyrrhachia již mnoho práce nezbývá. Jiné ře­ šení by prý bylo naprosto nedůstojné, neboť by znamenalo pustit ze zřetele prchajícího Caesara a vítěze by nutilo vykli­ dit pozice jako poraženého. Pompeius se jim podvolil hlavně proto, že se styděl před východními národy, které sledovaly jeho počínání, a protože nechtěl, aby Lucius Scipio utrpěl v Makedonii porážku. V první řadě se však snažil využít v boji nadšení svého vojska. Proto se vydal za Caesarem a postavil se proti němu u Farsálu tak, že je oddělovala vzdá­ lenost třiceti stadií. 66/ Pompeiovi přicházely zásoby ze všech stran. Na ces­ tách, v přístavech i v pevnostech měl totiž všechno zařízeno ták, že stále dostával přísun po souši i po moři při jakémko­ liv větru. Caesar měl naopak pouze to, co s obtížemi nalezl nebo si vybojoval za těžkých podmínek. Ani za těchto okol­ ností ho však nikdo neopustil a v božském zápalu se všichni

136

Caesarovy protiakce a Pompeiova taktika

64/ Proto přátelé Caesara pobízeli, ať využije tohoto obratu a odhodlání vojska, ale on řekl před shromážděním, že s ni­ mi půjde na nepřítele za vhodnějších okolností, a vybídl je, aby vždy byli pamětlivi svého nadšení. Přátelům pak vysvět­ lil, že je třeba, aby se vojáci zbavili velkého strachu, který v nich vyvolala porážka, a aby opadlo přílišné sebevědomí nepřátel. Doznal také^že učinil chybu, když se položil tábo­ rem u Dyrrhachia, kde má Pompeius svou základnu, že je třeba odejít jinam, aby Pompeius trpěl stejným nedostatkem jako oni. Po těchto slovech se ihned přesunul do Apollónie a od­ tud pokračoval v noci potají do Thessalie. Malé město Gomfy v záchvatu hněvu dobyl, protože mu neotevřelo brány, a do­ volil svým vojákům, aby je vyplenili. Ti se z hladu vrchovatě najedli a do němoty se zpili; nejsměšnější z nich byli opilí Germáni. Zdá se, že ještě tehdy by byl Pompeius získal skvě­

137

,

; I ;

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

chtěli utkat s nepřítelem. Ve srovnání s Pompeiovými nováč­ ky se považovali za mnohem lepší bojovníky, protože byli ve zbrani deset let, ale byli si vědomi, že stáří jim ubírá síly při hloubení příkopů, stavbě opevnění a namáhavém shánění zásob. Přesto, že byli zcela vyěerpáni, zdálo se jim, že by mě­ li něco podniknout. . . než hynout nečinností nebo hladem. Pompeiovi neušlo jejich odhodlání a považoval za nebezpeč­ né utkat se při Caesarově mimořádném štěstí v jediné rozho­ dující bitvě s vycvičenými a zoufalými vojáky. Pokládal tudíž za účinnější a méně nebezpečné spíše je vysílit nedostatkem, < protože neovládali ani kousek úrodné půdy, ani pemohli spoléhat na dovoz po moři, ani neměli lodě k rychlému ústu­ pu. Pompeius se tedy z nejlepších důvodů rozhodl protaho­ vat válku a vystavit nepřátele ne již hladu, nýbrž hladomoru. 67/ Ale senátoři stejně vážení jako on, i významní jezdci, jichž bylo hodně v jeho družině, stejně jako mnozí králové a vladaři naléhali, ať raději padne rozhodnutí rychlé než uvážené, všichni ho vybízeli k bitvě a poukazovali na to, že se Caesar stále hotoví k boji a vyzývá je k němu. Jedni tak či­ nili z nezkušenosti, druzí z nemístného sebevědomí po úspě­ chu u Dyrrhachia, někteří v důvěře ve svou početní převa­ hu, jiní proto, že byli vyčerpáni válkou. Pompeius se jim snažil vysvětlit, že pro Caesara hnaného nutností je to ne­ zbytný krok, kdežto oni že musí zachovat klid. Naléhali však na něj i celé vojsko, nesmírně sebejisté po vítězství u Dyr­ rhachia, i vznešenější jedinci, kteří ho vinili, že z touhy po moci raději váhá, aby si prodloužil vládu nad tolika senátory stejného postavení. Nazývali ho dokonce králem králů a Agamemnonem, protože ten také ovládal jiné díky válce. Pom­ peius tedy zanechal svých rozumných plánů a ustoupil jim. To již bylo božstvo proti němu — jako ostatně v celé této válce. V rozporu se svou povahou se stal ve všem netečným a začal se proti své vůli chystat k boji k záhubě své i všech, kteří ho přemlouvali.

Přípravy k rozhodujícímu boji

138

139

68/ Té noci vyšly tři Caesarovy legie shánět zásoby. Caesarovi totiž přišla Pompeiova liknavost vhod, a protože si ne­ myslel, že Pompeius své rozhodnutí změní, poslal vojáky pro potraviny. Když se pak dozvěděl o Pompeiových přípravách k boji, zaradoval se a Usoudil, že na Pompeia vykonalo ná­ tlak jeho vlastní vojsko. Povolal tedy co nejrychleji zpět své vojáky a začal se rovněž připravovat k bitvě. V noci vzýval při oběti Marta a svou pramáti Venuši — měl za to, že rod Juliů pochází od Aenea a jeho syna íla s poněkud pozměně­ ným jménem — a slíbil, že jí postaví jako dík za vítězství v Římě chrám. V té chvíli padal z nebe meteor směrem od Caesarova tábora k Pompeiovu a zhasl. Zatímco pompeiovci tvrdili, že nad nepřítelem skvěle zvítězí, vyložil Caesar zna­ mení tak, že udeří na pompeiovce a zničí je. Téže noci uprchla Pompeiovi při oběti některá obětní zvířata a nebyla chycena a na oltářích se usadil roj zlověstných včel. Krátce před úsvitem se zmocnil Pompeiova vojska děs. Sám Pom­ peius tedy objížděl vojáky, uklidnil je a usnul hlubokým spánkem. Jakmile ho jeho přátelé vzbudili, vyprávěl jim svůj sen, že zasvětil v Římě chrám Vítězné Venuši. 69/ Jeho přátelé i celé vojsko se po této zprávě zaradovali, protože nevěděli o Caesarově slibu, a vůbec šli do bitvy v ne­ smyslném spěchu a sebevědomě, jako by ji už předem vyhrá­ li. Mnozí z nich si také ozdobili své stany vínky, symboly vítězství, a jejich otroci jim připravovali okázalé hody. Někte­ ří se už dokonce dohadovali o Caesarovu hodnost nejvyššího pontifika. Pompeius jakožto zkušený voják se od nich odvra­ cel se skrývaným pohoršením. Mlčel však, váhal a bál se, ja­ ko by již nebyl vrchní velitel, ale podřízený důstojník, a dělal všechno z donucení a proti svému přesvědčení. Tak hluboká skleslost zachvátila činorodého a až do toho dne úspěšného muže buď proto, že nejen neprosadil své dobře míněné ná­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

chtěli utkat s nepřítelem. Ve srovnání s Pompeiovými nováč­ ky se považovali za mnohem lepší bojovníky, protože byli ve zbrani deset let, ale byli si vědomi, že stáří jim ubírá síly při hloubení příkopů, stavbě opevnění a namáhavém shánění zásob. Přesto, že byli zcela vyěerpáni, zdálo se jim, že by mě­ li něco podniknout. . . než hynout nečinností nebo hladem. Pompeiovi neušlo jejich odhodlání a považoval za nebezpeč­ né utkat se při Caesarově mimořádném štěstí v jediné rozho­ dující bitvě s vycvičenými a zoufalými vojáky. Pokládal tudíž za účinnější a méně nebezpečné spíše je vysílit nedostatkem, < protože neovládali ani kousek úrodné půdy, ani pemohli spoléhat na dovoz po moři, ani neměli lodě k rychlému ústu­ pu. Pompeius se tedy z nejlepších důvodů rozhodl protaho­ vat válku a vystavit nepřátele ne již hladu, nýbrž hladomoru. 67/ Ale senátoři stejně vážení jako on, i významní jezdci, jichž bylo hodně v jeho družině, stejně jako mnozí králové a vladaři naléhali, ať raději padne rozhodnutí rychlé než uvážené, všichni ho vybízeli k bitvě a poukazovali na to, že se Caesar stále hotoví k boji a vyzývá je k němu. Jedni tak či­ nili z nezkušenosti, druzí z nemístného sebevědomí po úspě­ chu u Dyrrhachia, někteří v důvěře ve svou početní převa­ hu, jiní proto, že byli vyčerpáni válkou. Pompeius se jim snažil vysvětlit, že pro Caesara hnaného nutností je to ne­ zbytný krok, kdežto oni že musí zachovat klid. Naléhali však na něj i celé vojsko, nesmírně sebejisté po vítězství u Dyr­ rhachia, i vznešenější jedinci, kteří ho vinili, že z touhy po moci raději váhá, aby si prodloužil vládu nad tolika senátory stejného postavení. Nazývali ho dokonce králem králů a Agamemnonem, protože ten také ovládal jiné díky válce. Pom­ peius tedy zanechal svých rozumných plánů a ustoupil jim. To již bylo božstvo proti němu — jako ostatně v celé této válce. V rozporu se svou povahou se stal ve všem netečným a začal se proti své vůli chystat k boji k záhubě své i všech, kteří ho přemlouvali.

Přípravy k rozhodujícímu boji

138

139

68/ Té noci vyšly tři Caesarovy legie shánět zásoby. Caesarovi totiž přišla Pompeiova liknavost vhod, a protože si ne­ myslel, že Pompeius své rozhodnutí změní, poslal vojáky pro potraviny. Když se pak dozvěděl o Pompeiových přípravách k boji, zaradoval se a Usoudil, že na Pompeia vykonalo ná­ tlak jeho vlastní vojsko. Povolal tedy co nejrychleji zpět své vojáky a začal se rovněž připravovat k bitvě. V noci vzýval při oběti Marta a svou pramáti Venuši — měl za to, že rod Juliů pochází od Aenea a jeho syna íla s poněkud pozměně­ ným jménem — a slíbil, že jí postaví jako dík za vítězství v Římě chrám. V té chvíli padal z nebe meteor směrem od Caesarova tábora k Pompeiovu a zhasl. Zatímco pompeiovci tvrdili, že nad nepřítelem skvěle zvítězí, vyložil Caesar zna­ mení tak, že udeří na pompeiovce a zničí je. Téže noci uprchla Pompeiovi při oběti některá obětní zvířata a nebyla chycena a na oltářích se usadil roj zlověstných včel. Krátce před úsvitem se zmocnil Pompeiova vojska děs. Sám Pom­ peius tedy objížděl vojáky, uklidnil je a usnul hlubokým spánkem. Jakmile ho jeho přátelé vzbudili, vyprávěl jim svůj sen, že zasvětil v Římě chrám Vítězné Venuši. 69/ Jeho přátelé i celé vojsko se po této zprávě zaradovali, protože nevěděli o Caesarově slibu, a vůbec šli do bitvy v ne­ smyslném spěchu a sebevědomě, jako by ji už předem vyhrá­ li. Mnozí z nich si také ozdobili své stany vínky, symboly vítězství, a jejich otroci jim připravovali okázalé hody. Někte­ ří se už dokonce dohadovali o Caesarovu hodnost nejvyššího pontifika. Pompeius jakožto zkušený voják se od nich odvra­ cel se skrývaným pohoršením. Mlčel však, váhal a bál se, ja­ ko by již nebyl vrchní velitel, ale podřízený důstojník, a dělal všechno z donucení a proti svému přesvědčení. Tak hluboká skleslost zachvátila činorodého a až do toho dne úspěšného muže buď proto, že nejen neprosadil své dobře míněné ná­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

vrhy a že naopak vydal všanc tolik životů i svou slávu nepře­ možitelného vítěze, nebo ho znepokojovala jakási zlá předtu­ cha blížícího se neštěstí a jistota, že toho dne ztratí jedním rázem tak velkou moc. Přátelům řekl pouze, že nezáleží na tom, kdo zvítězí, neboť to bude pro Římany začátek trvalého । .neštěstí, a začal řadit vojsko k bitvě. Z této poznámky, která mu vyklouzla mimoděk v okamžiku strachu, mnozí usuzují, iže v případě vítězství by ani Pompeius neupustil od samovlá­

71/ Kromě Reků přispěli Pompeiovi na pomoc téměř všich­ ni, kdož sídlí okolo moře na východ: Thrákové, Hellésponťané, Bíthýňané, Frygové a Iónové, Lýdové, Pamfýlané, Písidové, Paflagoňané, dále Kilikové, Syřané, Foiníčané, Židé a sousední Arabové, Kypřané, Rhoďané, krétští prakovníci a ostatní ostrované. Boje se účastnili i králové a vladaři s voj­ skem: Déiotaros, tetrarcha z východní Galatie, Ariarathés, král kappadocký, Taxillés s Armény z jedné strany Eufratu, Megabatés, velitel podřízený Artapatovi, s Armény z druhé strany Eufratu a také ostatní drobní vladaři stáli ve válce na straně Pompeiově. Také z Egypta prý poslali tamější vládci Kleopatra a její ještě malý bratr šedesát lodí. Tyto lodě — stejně jako ostatní loďstvo kotvící nečinně na Korkýře — se na bojích nepodílely. Zdá se, že Pompeius jednal v tomto směru zcela neuváženě, protože loďstvo nevyužil, ačkoliv měl lodí mnohem více a mohl nepříteli na všech stra­ nách přerušit dovoz zásob. Místo toho se dal do pěšího boje s mužstvem, u něhož válka vypěstovala domýšlivost a krvelačnost. U Dyrrhachia se Pompeius ještě před nimi uchránil, ale potom, jak se zdá, ho božstvo obestřelo zaslepeností, kte­ ré pak využil Caesar. Pompeiovi vojáci byli lehkovážní a se­ bevědomí, poroučeli svému veliteli a hnali se do boje bez rozvahy.

140

dy. 70/ O počtu vojska podávají mnozí autoři sporné údaje; dr­ žím se hlavně Římanů, kteří mají spolehlivé zprávy o vojá­ cích z Itálie jako o jádru armády, ale neuvádějí přesně množ­ ství spojenců nebo se o nich vůbec nezmiňují, považujíce je za cizí pomocné jednotky bez velkého významu. Caesar měl dvaadvacet tisíc vojáků a asi tisíc jezdců, Pompeius více než dvojnásobek a jezdců asi sedm tisíc. Podle nejspolehlivějších autorů se tedy zúčastnilo boje na sedmdesát tisíc vojáků z Itálie; jiní tvrdí, že jich bylo méně než šedesát tisíc, pře­ hnané zprávy udávají čtyři sta tisíc. Někteří poznamenávají, že z toho připadlo Pompeiovi jeden a půlkrát více vojska než Caesarovi, druzí uvádějí, že měl dvě třetiny. Tolik nejasností je kolem přesného počtu vojska. Ať tomu bylo jakkoliv, je­ den i druhý se opírali především o vojsko z Itálie. Caesar měl jako spojeneckou posilu jezdce z Galie . . . další jednotky ze Zaalpské Galie, z Reků u něho sloužili lehkooděnci Dolopové, Akamánové a Aitólové. Tolik bylo spojenců na straně Caesarově. Pompeiovi pomáhaly všechny východní národy v hojném počtu — jak jízda, tak pěší —, z Řeků Lakedaimoňané pod velením vlastních králů i ostatní Peloponnésos a s ním Boióťané. Také Athéňané vytáhli, ačkoliv napřed vy­ hlásili, že se zachovají neutrálně k oběma vojskům, protože jsou pod ochranou Démétry a Persefony, nicméně však i je strhla touha po válečné slávě a chtěli se účastnit boje o hege­ monii v Římě.

141

Před bitvou

72/ Ale tak to již zařídil bůh, aby mohla vzniknout nynější forma světovlády. Oba velitelé tehdy shromáždili vojsko a snažili se je povzbudit. Pompeius promluvil ke svým oddí­ lům takto: »Do války vedete, přátelé, spíše vy mne než já vás. Vy jste mě k tomuto boji vyzvali, ačkoliv já jsem chtěl Caesará ještě sužovat hladem. Jakožto iniciátoři střetnutí využijte švé početní převahy nad nepřítelem, dejte mu pocítit nadřa­ zenost vítězů nad poraženými, mladých nad starými, svěžích

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

vrhy a že naopak vydal všanc tolik životů i svou slávu nepře­ možitelného vítěze, nebo ho znepokojovala jakási zlá předtu­ cha blížícího se neštěstí a jistota, že toho dne ztratí jedním rázem tak velkou moc. Přátelům řekl pouze, že nezáleží na tom, kdo zvítězí, neboť to bude pro Římany začátek trvalého । .neštěstí, a začal řadit vojsko k bitvě. Z této poznámky, která mu vyklouzla mimoděk v okamžiku strachu, mnozí usuzují, iže v případě vítězství by ani Pompeius neupustil od samovlá­

71/ Kromě Reků přispěli Pompeiovi na pomoc téměř všich­ ni, kdož sídlí okolo moře na východ: Thrákové, Hellésponťané, Bíthýňané, Frygové a Iónové, Lýdové, Pamfýlané, Písidové, Paflagoňané, dále Kilikové, Syřané, Foiníčané, Židé a sousední Arabové, Kypřané, Rhoďané, krétští prakovníci a ostatní ostrované. Boje se účastnili i králové a vladaři s voj­ skem: Déiotaros, tetrarcha z východní Galatie, Ariarathés, král kappadocký, Taxillés s Armény z jedné strany Eufratu, Megabatés, velitel podřízený Artapatovi, s Armény z druhé strany Eufratu a také ostatní drobní vladaři stáli ve válce na straně Pompeiově. Také z Egypta prý poslali tamější vládci Kleopatra a její ještě malý bratr šedesát lodí. Tyto lodě — stejně jako ostatní loďstvo kotvící nečinně na Korkýře — se na bojích nepodílely. Zdá se, že Pompeius jednal v tomto směru zcela neuváženě, protože loďstvo nevyužil, ačkoliv měl lodí mnohem více a mohl nepříteli na všech stra­ nách přerušit dovoz zásob. Místo toho se dal do pěšího boje s mužstvem, u něhož válka vypěstovala domýšlivost a krvelačnost. U Dyrrhachia se Pompeius ještě před nimi uchránil, ale potom, jak se zdá, ho božstvo obestřelo zaslepeností, kte­ ré pak využil Caesar. Pompeiovi vojáci byli lehkovážní a se­ bevědomí, poroučeli svému veliteli a hnali se do boje bez rozvahy.

140

dy. 70/ O počtu vojska podávají mnozí autoři sporné údaje; dr­ žím se hlavně Římanů, kteří mají spolehlivé zprávy o vojá­ cích z Itálie jako o jádru armády, ale neuvádějí přesně množ­ ství spojenců nebo se o nich vůbec nezmiňují, považujíce je za cizí pomocné jednotky bez velkého významu. Caesar měl dvaadvacet tisíc vojáků a asi tisíc jezdců, Pompeius více než dvojnásobek a jezdců asi sedm tisíc. Podle nejspolehlivějších autorů se tedy zúčastnilo boje na sedmdesát tisíc vojáků z Itálie; jiní tvrdí, že jich bylo méně než šedesát tisíc, pře­ hnané zprávy udávají čtyři sta tisíc. Někteří poznamenávají, že z toho připadlo Pompeiovi jeden a půlkrát více vojska než Caesarovi, druzí uvádějí, že měl dvě třetiny. Tolik nejasností je kolem přesného počtu vojska. Ať tomu bylo jakkoliv, je­ den i druhý se opírali především o vojsko z Itálie. Caesar měl jako spojeneckou posilu jezdce z Galie . . . další jednotky ze Zaalpské Galie, z Reků u něho sloužili lehkooděnci Dolopové, Akamánové a Aitólové. Tolik bylo spojenců na straně Caesarově. Pompeiovi pomáhaly všechny východní národy v hojném počtu — jak jízda, tak pěší —, z Řeků Lakedaimoňané pod velením vlastních králů i ostatní Peloponnésos a s ním Boióťané. Také Athéňané vytáhli, ačkoliv napřed vy­ hlásili, že se zachovají neutrálně k oběma vojskům, protože jsou pod ochranou Démétry a Persefony, nicméně však i je strhla touha po válečné slávě a chtěli se účastnit boje o hege­ monii v Římě.

141

Před bitvou

72/ Ale tak to již zařídil bůh, aby mohla vzniknout nynější forma světovlády. Oba velitelé tehdy shromáždili vojsko a snažili se je povzbudit. Pompeius promluvil ke svým oddí­ lům takto: »Do války vedete, přátelé, spíše vy mne než já vás. Vy jste mě k tomuto boji vyzvali, ačkoliv já jsem chtěl Caesará ještě sužovat hladem. Jakožto iniciátoři střetnutí využijte švé početní převahy nad nepřítelem, dejte mu pocítit nadřa­ zenost vítězů nad poraženými, mladých nad starými, svěžích

142

APPIÁNOS

nad zcela vyčerpanými. Máte velkou sílu, dobré vybavení a jistotu, že naše věc je správná. Vždyť bojujeme za svobodu vlasti. Na naší straně jsou zákony, čest a významní senátoři i jezdci a vedeme boj proti jedinému muži, který se zmocnil vlády neprávem. Jděte tedy podle svého přání, s dobrou na­ dějí a s živou představou jejich útěku u Dyrrhachia i počtu praporů, jež jsme jim odňali za jediný den.« Takto mluvil Pompeius. 73/ Caesar pronesl ke svým vojákům tato slova: sPřátelé! Překonali jsme již horší nesnáze a nyní nás čeká boj s lidmi, ne s hladem a nouzí. Dnešní den rozhodne všechno. Vzpo­ meňte na své sliby u Dyrrhachia i na svou vzájemnou přísa­ hu složenou před mýma očima, že se vrátíte pouze jako vítě­ zové. Vždyť toto jsou tíž vojáci, proti nimž jsme šli od Her­ kulových sloupů a kteří před námi utekli z Itálie. Ačkoliv jsme deset let sváděli boje a vedli tak významné války, dosáhli nesčetných vítězství, připojili k vlasti čtyři sta kmenů v Hispánii, Galii a Británii, dali nás rozpustit bez poct, tri­ umfu a odměn. Já jsem je nedokázal přesvědčit ani spraved­ livými požadavky, ani zavázat vděkem. Víte, že jsem některé propustil, aniž jsem jim ublížil, neboť jsem doufal, že k nám budou spravedliví. Rozpomeňte se dnes na všechno, upamatujte se na mou starostlivost, věrnost a velké dary. 74/ Pro osvědčené bojovníky nebude nesnadné porazit ne­ zkušené nováčky, zejména chovají-li se k veliteli neukázně­ né jako výrostci a odmítají mu poslušnost.. Dozvídám se, že Pompeius jde do boje s obavami a proti své vůli, poněvadž jeho štěstí ho už opustilo, a sám je netečný a ve všem jedná liknavě. Ani rozkazy již neudili, nýbrž jen přijímá. To vše ale i platí pouze o vojácích z Itálie. Spojence neberte vůbec v úvaj hu, nevěnujte jim nejmenší pozornost a ani s nimi nebojujte. Jsou to syrští, fryžští a lýdští otroci, připraveni kdykoliv uté­ ci nebo sloužit jako otroci. Dobře vím a vy to sami také hned j uvidíte, že ani Pompeius jim nepřidělil v šiku významné mís­

OBČANSKÉ VÁLKY II

143

to. Soustřeďte se pouze na vojáky z Itálie, i když spojenci budou kolem vás pobíhat a tropit povyk jako psi. Až je pora­ zíte, šetřte je jako rodné bratry, ale spojence zabíjejte, abyste je poděsili. Abych věděl, že jste pamětlivi svého slibu a dává■ te bezvýhradně vítězství přednost před smrtí, strhněte před bitvou hradbu tábora a zahrňte příkop, ať nemáme žádné útočiště, jestliže nezvítězíme, a ať nepřátelé vidí, že jsme se vzdali tábora, a uvědomí si, že se musíme zmocnit jejich le­ žení.« 75/ Po těchto slovech svěřil ochranu stanů dvěma tisícům nejstarších vojáků. Ostatní vyšli z tábora, strhávali v největší tichosti jeho opevnění a házeli zbytky do příkopu. Pompeius sledoval jejich počínání, a zatímco někteří jeho přátelé se do­ mnívali, že se caesarovci připravují k útěku, pochopil jejich odvahu a povzdechl si, že jdou bojoval se šelmami, které ma­ jí hlad, což je nejúčinnější vzpruha pro dravou zvěř. Couv­ nout však již nebylo možné, poněvadž situace byla vyhnána na ostří nože. Proto Pompeius zanechal čtyři tisíce vojáků z Itálie na ochranu tábora a ostatní seřadil k boji mezi měs­ tem Farsálem a řekou Enípeem, Tam řadil své vojsko k boji i Caesar. Oba rozdělili vojáky z Itálie do čelní linie na tři čá­ sti, nepříliš ód sebe vzdálené, a jezdce umístili na jejich kří­ dlech. Lučištníci a prakovníci byli rozestaveni všude. Takto bylo uspořádáno vojsko z Itálie, na které spoléhal jeden i druhý. Spojenecké jednotky postavili zvlášť jako na výstavě. Pomocné sbory Pompeiovy halasily v mnoha jazycích. Pom­ peius z nich vybral Makedoňany, Peloponnésany, Boióťany a Athéňany a začlenil je pro jejich ukázněnost a semknutost vedle italského vojska; ostatním, jak Caesar předvídal, rozká­ zal stát mimo šik podle národů a čekat, až dojde k boji. Je­ jich úkolem pak bylo obklopit nepřátele, pronásledovat je, působit jim podle možnosti ztráty a Caesárův tábor, zbavený opevnění, vyloupit.

142

APPIÁNOS

nad zcela vyčerpanými. Máte velkou sílu, dobré vybavení a jistotu, že naše věc je správná. Vždyť bojujeme za svobodu vlasti. Na naší straně jsou zákony, čest a významní senátoři i jezdci a vedeme boj proti jedinému muži, který se zmocnil vlády neprávem. Jděte tedy podle svého přání, s dobrou na­ dějí a s živou představou jejich útěku u Dyrrhachia i počtu praporů, jež jsme jim odňali za jediný den.« Takto mluvil Pompeius. 73/ Caesar pronesl ke svým vojákům tato slova: sPřátelé! Překonali jsme již horší nesnáze a nyní nás čeká boj s lidmi, ne s hladem a nouzí. Dnešní den rozhodne všechno. Vzpo­ meňte na své sliby u Dyrrhachia i na svou vzájemnou přísa­ hu složenou před mýma očima, že se vrátíte pouze jako vítě­ zové. Vždyť toto jsou tíž vojáci, proti nimž jsme šli od Her­ kulových sloupů a kteří před námi utekli z Itálie. Ačkoliv jsme deset let sváděli boje a vedli tak významné války, dosáhli nesčetných vítězství, připojili k vlasti čtyři sta kmenů v Hispánii, Galii a Británii, dali nás rozpustit bez poct, tri­ umfu a odměn. Já jsem je nedokázal přesvědčit ani spraved­ livými požadavky, ani zavázat vděkem. Víte, že jsem některé propustil, aniž jsem jim ublížil, neboť jsem doufal, že k nám budou spravedliví. Rozpomeňte se dnes na všechno, upamatujte se na mou starostlivost, věrnost a velké dary. 74/ Pro osvědčené bojovníky nebude nesnadné porazit ne­ zkušené nováčky, zejména chovají-li se k veliteli neukázně­ né jako výrostci a odmítají mu poslušnost.. Dozvídám se, že Pompeius jde do boje s obavami a proti své vůli, poněvadž jeho štěstí ho už opustilo, a sám je netečný a ve všem jedná liknavě. Ani rozkazy již neudili, nýbrž jen přijímá. To vše ale i platí pouze o vojácích z Itálie. Spojence neberte vůbec v úvaj hu, nevěnujte jim nejmenší pozornost a ani s nimi nebojujte. Jsou to syrští, fryžští a lýdští otroci, připraveni kdykoliv uté­ ci nebo sloužit jako otroci. Dobře vím a vy to sami také hned j uvidíte, že ani Pompeius jim nepřidělil v šiku významné mís­

OBČANSKÉ VÁLKY II

143

to. Soustřeďte se pouze na vojáky z Itálie, i když spojenci budou kolem vás pobíhat a tropit povyk jako psi. Až je pora­ zíte, šetřte je jako rodné bratry, ale spojence zabíjejte, abyste je poděsili. Abych věděl, že jste pamětlivi svého slibu a dává■ te bezvýhradně vítězství přednost před smrtí, strhněte před bitvou hradbu tábora a zahrňte příkop, ať nemáme žádné útočiště, jestliže nezvítězíme, a ať nepřátelé vidí, že jsme se vzdali tábora, a uvědomí si, že se musíme zmocnit jejich le­ žení.« 75/ Po těchto slovech svěřil ochranu stanů dvěma tisícům nejstarších vojáků. Ostatní vyšli z tábora, strhávali v největší tichosti jeho opevnění a házeli zbytky do příkopu. Pompeius sledoval jejich počínání, a zatímco někteří jeho přátelé se do­ mnívali, že se caesarovci připravují k útěku, pochopil jejich odvahu a povzdechl si, že jdou bojoval se šelmami, které ma­ jí hlad, což je nejúčinnější vzpruha pro dravou zvěř. Couv­ nout však již nebylo možné, poněvadž situace byla vyhnána na ostří nože. Proto Pompeius zanechal čtyři tisíce vojáků z Itálie na ochranu tábora a ostatní seřadil k boji mezi měs­ tem Farsálem a řekou Enípeem, Tam řadil své vojsko k boji i Caesar. Oba rozdělili vojáky z Itálie do čelní linie na tři čá­ sti, nepříliš ód sebe vzdálené, a jezdce umístili na jejich kří­ dlech. Lučištníci a prakovníci byli rozestaveni všude. Takto bylo uspořádáno vojsko z Itálie, na které spoléhal jeden i druhý. Spojenecké jednotky postavili zvlášť jako na výstavě. Pomocné sbory Pompeiovy halasily v mnoha jazycích. Pom­ peius z nich vybral Makedoňany, Peloponnésany, Boióťany a Athéňany a začlenil je pro jejich ukázněnost a semknutost vedle italského vojska; ostatním, jak Caesar předvídal, rozká­ zal stát mimo šik podle národů a čekat, až dojde k boji. Je­ jich úkolem pak bylo obklopit nepřátele, pronásledovat je, působit jim podle možnosti ztráty a Caesárův tábor, zbavený opevnění, vyloupit.

144

APPIÁNOS

76/ Středu Pompeiova šiku velel jeho tchán Scipio, levému křídlu Domitius, pravému Lentulus. Afranius a Pompeius chránili tábor. Caesarovými veliteli byli Sulla, Antonius a Domitius. On sám se postavil na pravé křídlo k desáté legii, jak bylo jeho zvykem. Jakmile ho nepřátelé spatřili, přemísti­ li naproti nejlepší jezdce, aby jej podle možnosti obklíčili, protože početně měli převahu. Caesar si uvědomil jejich zá­ měr a umístil do zálohy tři tisíce svých nejsmělejších vojáků. Poručil jim, aby vyskočili, kdykoliv uvidí nepřátele, jak běží kolem, a metali jim oštěpy přímo do obličeje, poněvadž ne­ zkušení nováčci, kteří ještě dbají o pěkný vzhled, nevydrží v boji, bude-li v nebezpečí jejich tvář. Takové bojové způso­ by si vymýšleli proti sobě, objížděli všechny své vojáky, zaři­ zovali potřebné věci, pobízeli mužstvo k odvaze a udíleli hesla. Caesarovo znělo »Zvítězí Venuše«, Pompeiovo sHérakla nepřemůžeš«. Caesarovo vítězství u Farsálu 77/ Jakmile bylo všechno připraveno, setrvávali oba dlouho v hlubokém tichu. Ještě váhali, vyčkávali a dívali se po sobě, kdo začne bitvu. Zmocnila se jich i lítost nad velkým počtem lidí, protože tak četné italské vojsko se dosud nestřetlo v tak nebezpečné válce. Želeli rovněž statečnosti obou armád, protože na obou stranách stáli vybraní muži, a hlavně sku­ tečnosti, že Italové budou bojovat proti Italům. Čím více se nebezpečí blížilo, tím více klesala ctižádost, která dosud všechny rozněcovala a zaslepovala, a měnila se v bázeň, ro­ zum se oprošťoval od touhy po úspěchu a zvažoval nebezpe­ čí i důvody, proč tito dva muži mezi sebou zápolí o vedení státu a dávají v sázku nejen svůj život, protože poraženému nezbude ani nejposlednější místo, ale kvůli sobě vystavují nebezpečí i tak velké množství dobrých občanů. Uvědomili si, že mužové, kteří byli do té doby přátelé i příbuzní a vžá-

obCanské VÁLKY II

145

jemně se podporovali, aby dosáhli mocného postavení, jdou nyní proti sobě a nutí své vojáky k podobné zvrácenosti, ač­ koliv pocházejí ze stejného národa, stejného státu, stejných tribuí a rodů a někteří jsou vlastními bratry. I takové případy byly v té bitvě, protože při tolika desetitisících mužů z téhož národa dojde ve vzájemném boji k mnoha nepřirozeným situa­ cím. Jeden i druhý velitel si toho byli vědomi, hluboce litovali, že v daném okamžiku nelze nic změnit, a zdráhali se začít roz­ hodnou bitvu, protože toho dne bude každý z nich buď první, nebo poslední. Oběma prý dokonce vytryskly slzy. 78/ Zatímco vyčkávali a dívali se;na sebe, uplynul den. Ital­ ské vojsko čekalo klidně a v naprostém pořádku. Jakmile však Pompeius uviděl, že spojenecké jednotky jsou,čekáním zneklidněny, dostal strach, aby nenastal před bitvou zmatek, dal znamení a Caesar učinil totéž. Pronikavý zvuk polnic — v jednom i druhém obrovském vojsku jich bylo mno­ ho — hned vojáky vyburcoval a heroldi i velitelé objížděli své oddíly, aby je povzbudili. Šiky proti sobě vyrazily sebevědomě, ale i v ustrnutí a za nejhlubšího ticha, protože jedni i druzí vojáci měli zku­ šenost' z mnohých bitev. Když se k sobě blížili, začaly nej­ prve létat šípy a kameny, a sotvaže jezdci pronikli poněkud před pěší, dotírali na sebe a dali se do boje. Pompeiovi vojáci měli převahu a obkličovali desátou legii. Caesar však dal zna­ mení svým vojákům v záloze. Jakmile se zvedli, postupovali proti jezdcům a házeli jim do obličeje oštěpy. Ti nemohli vy-. držet zoufalé odhodlání nepřátel ani rány do obličeje a očí, a začali bezhlavě utíkat. Caesarovi jezdci pak ihned obklíčili Pompeiovo pěší vojsko, nechráněné jízdou. 79/ Jakmile se to Pompeius dozvěděl, poručil pěšákům, ať přestanou provádět výpady z šiku a házet oštěpy, ale ať roz­ táhnou na obranu své řady, vezmou do ruky kopí á brání se proti útočníkům. Ačkoliv někteří chválí tento postup jako nejlepší obranu při obklíčení, Caesar ho ve svých dopisech

144

APPIÁNOS

76/ Středu Pompeiova šiku velel jeho tchán Scipio, levému křídlu Domitius, pravému Lentulus. Afranius a Pompeius chránili tábor. Caesarovými veliteli byli Sulla, Antonius a Domitius. On sám se postavil na pravé křídlo k desáté legii, jak bylo jeho zvykem. Jakmile ho nepřátelé spatřili, přemísti­ li naproti nejlepší jezdce, aby jej podle možnosti obklíčili, protože početně měli převahu. Caesar si uvědomil jejich zá­ měr a umístil do zálohy tři tisíce svých nejsmělejších vojáků. Poručil jim, aby vyskočili, kdykoliv uvidí nepřátele, jak běží kolem, a metali jim oštěpy přímo do obličeje, poněvadž ne­ zkušení nováčci, kteří ještě dbají o pěkný vzhled, nevydrží v boji, bude-li v nebezpečí jejich tvář. Takové bojové způso­ by si vymýšleli proti sobě, objížděli všechny své vojáky, zaři­ zovali potřebné věci, pobízeli mužstvo k odvaze a udíleli hesla. Caesarovo znělo »Zvítězí Venuše«, Pompeiovo sHérakla nepřemůžeš«. Caesarovo vítězství u Farsálu 77/ Jakmile bylo všechno připraveno, setrvávali oba dlouho v hlubokém tichu. Ještě váhali, vyčkávali a dívali se po sobě, kdo začne bitvu. Zmocnila se jich i lítost nad velkým počtem lidí, protože tak četné italské vojsko se dosud nestřetlo v tak nebezpečné válce. Želeli rovněž statečnosti obou armád, protože na obou stranách stáli vybraní muži, a hlavně sku­ tečnosti, že Italové budou bojovat proti Italům. Čím více se nebezpečí blížilo, tím více klesala ctižádost, která dosud všechny rozněcovala a zaslepovala, a měnila se v bázeň, ro­ zum se oprošťoval od touhy po úspěchu a zvažoval nebezpe­ čí i důvody, proč tito dva muži mezi sebou zápolí o vedení státu a dávají v sázku nejen svůj život, protože poraženému nezbude ani nejposlednější místo, ale kvůli sobě vystavují nebezpečí i tak velké množství dobrých občanů. Uvědomili si, že mužové, kteří byli do té doby přátelé i příbuzní a vžá-

obCanské VÁLKY II

145

jemně se podporovali, aby dosáhli mocného postavení, jdou nyní proti sobě a nutí své vojáky k podobné zvrácenosti, ač­ koliv pocházejí ze stejného národa, stejného státu, stejných tribuí a rodů a někteří jsou vlastními bratry. I takové případy byly v té bitvě, protože při tolika desetitisících mužů z téhož národa dojde ve vzájemném boji k mnoha nepřirozeným situa­ cím. Jeden i druhý velitel si toho byli vědomi, hluboce litovali, že v daném okamžiku nelze nic změnit, a zdráhali se začít roz­ hodnou bitvu, protože toho dne bude každý z nich buď první, nebo poslední. Oběma prý dokonce vytryskly slzy. 78/ Zatímco vyčkávali a dívali se;na sebe, uplynul den. Ital­ ské vojsko čekalo klidně a v naprostém pořádku. Jakmile však Pompeius uviděl, že spojenecké jednotky jsou,čekáním zneklidněny, dostal strach, aby nenastal před bitvou zmatek, dal znamení a Caesar učinil totéž. Pronikavý zvuk polnic — v jednom i druhém obrovském vojsku jich bylo mno­ ho — hned vojáky vyburcoval a heroldi i velitelé objížděli své oddíly, aby je povzbudili. Šiky proti sobě vyrazily sebevědomě, ale i v ustrnutí a za nejhlubšího ticha, protože jedni i druzí vojáci měli zku­ šenost' z mnohých bitev. Když se k sobě blížili, začaly nej­ prve létat šípy a kameny, a sotvaže jezdci pronikli poněkud před pěší, dotírali na sebe a dali se do boje. Pompeiovi vojáci měli převahu a obkličovali desátou legii. Caesar však dal zna­ mení svým vojákům v záloze. Jakmile se zvedli, postupovali proti jezdcům a házeli jim do obličeje oštěpy. Ti nemohli vy-. držet zoufalé odhodlání nepřátel ani rány do obličeje a očí, a začali bezhlavě utíkat. Caesarovi jezdci pak ihned obklíčili Pompeiovo pěší vojsko, nechráněné jízdou. 79/ Jakmile se to Pompeius dozvěděl, poručil pěšákům, ať přestanou provádět výpady z šiku a házet oštěpy, ale ať roz­ táhnou na obranu své řady, vezmou do ruky kopí á brání se proti útočníkům. Ačkoliv někteří chválí tento postup jako nejlepší obranu při obklíčení, Caesar ho ve svých dopisech

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

kritizuje. Tvrdí totiž, že rány hozenou zbraní jsou tvrdší a běžící vojáci odhodlanější, kdežto zůstanou-li stát, ztratí odvahu, a poněvadž se nehýbou, stávají se pro útoěníka lep­ ším terčem. Tak tomu bylo právě tehdy. Desátá legie s Caesárem v čele obklíčila Pompeiovo levé křídlo zbavené podpory jezdců a odevšad vrhala oštěpy do boků stojících vojáků tak dlouho, až mezi nimi svým náporem vyvolala zmatek a obrá­ tila je na útěk. To byl začátek Caesarova vítězství. Ostatní vo­ jáci ještě porůznu bojovali, sklízeli rány a mnoho jich padlo. Přestože se tu střetly tak velké armády, neozýval se ani ná­ řek zabíjených či raněných, pouze vyřazení z boje chroptěli nebo sténali, setrvávajíce na místě, kam byli postaveni. Spo­ jenecké jednotky pozorovaly bitvu, jako by šlo o bojovou hru, a ochromeny kázní, $ níž obě strany bojovaly, neodváži­ ly sé v úžasu ani zaútočit na Caesarovy stany, třebaže je stře­ žilo jen několik starých vojáků, ani ničeho jiného, pouze stály jakoby omámeny. 80/ Přestože Pompeiovo levé křídlo bylo donuceno k ústu­ pu, odcházelo krokem a přitom bojovalo, kdežto spojenci prchali bezhlavě a bez odporu s křikem: »Jsme poraženi!« Vrhli se na svůj tábor a na své stany jako na nepřátelskou kořist a strhávali je a plenili, aby se na další útěk zásobili vším, čím jen mohou. Tu již i zbytek těžkooděnců z Itálie zpozoroval pohromu na levém křídle a začal pomalu ustupo­ vat; nejprve sice zachovával kázeň a podle možnosti se brá­ nil, ale sotvaže nepřátelé nadšení svým zdarem na ně začali doléhat, obrátili se na útěk. Tehdy Caesar dospěl k prozíra­ vému rozhodnutí, aby již dále nebojovali a aby tak neskonči­ la pouze jedna bitva, nýbrž celá válka. Proto rozeslal všude mezi své vojáky hlasatele, kteří vybízeli vítěze, aby nezasaho­ vali proti svým krajanům a pronásledovali pouze spojence. Poté se hlasatelé přiblížili k poraženým a vyzvali je, aby bez obav zůstali stát. Jakmile tato slova proběhla od muže k mu­ ži, zastavili se a heslem Pompeiova vojska se stalo »Stát a ne-

bát se!«. Vždyť šlo o vojáky z Itálie, stejně vystrojené a mlu­ vící stejným jazykem. Caesarovi muži zatím běželi kolem nich a pobíjeli spojence, kteří se již nemohli postavit na od­ por, a způsobili mezi nimi velké krveprolití.

146

147

Pompeiův útěk a konec bitvy

81/ Jakmile Pompeius uviděl své vojsko prchat, ztratil hla­ vu a odcházel pozvolna do tábora. Když přišel do stanu, po­ sadil se bez hlesu jako Aiás,; syn Telamónův, kterého také bůh stihl uprostřed nepřátel pomatením mysli. Z ostatních došlo do tábora jen málo vojáků, protože podle Caesarovy výzvy využili možnosti přestat bez dalšího rizika utíkat, a když nepřátelé prošli kolem nich, po skupinách se rozptýli­ li. To se již schylovalo k večeru, ale Caesar neúnavně objíž­ děl své vojáky a prosil je, aby ještě napjali své síly a dobyli Pompeiův tábor. Vysvětloval jim, že jejich vítězství potrvá pouze jeden den, jestliže dovolí nepřátelům, aby se znovu seskupili. Odejmou-li jim však tábor, bude jedním rázem po válce. Napřahoval k nim ruce a jako první vyrazil proti nepří­ teli. I když vojáci byli unaveni, slova velitele a jeho příklad jim dodaly bojového ducha. Povzbuzoval je i úspěch dosaže­ ný v boji a naděje, že se zmocní tábora s mnoha cennými předměty, protože lidé, mají-li naději nebo štěstí, nepociťují únavu. A tak udeřili i na tábor, aniž se znepokojovali obavou z jeho obhájců. Když se to dověděl Pompeius, přerušil své nepřirozené mlčení a vyrazil ze sebe: sÚtočí tedy i na náš tá­ bor!« Nato se převlékl, vsedl se čtyřmi přáteli na koně a ne­ přestal utíkat, až když následujícího dne dorazil do Lárissy. Tak se Caesar utábořil v Pompeiově ležení, jak vyhrožoval před bojem, snědl Pompeiovu večeři a stejně tak i jeho celé vojsko se nasytilo jídlem nepřátel. 82/ Ztráty spojenců nebylo možné vyčíslit pro jejich velké množství, a protože o to nikdo neměl zájem. Z Italů na obou

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

kritizuje. Tvrdí totiž, že rány hozenou zbraní jsou tvrdší a běžící vojáci odhodlanější, kdežto zůstanou-li stát, ztratí odvahu, a poněvadž se nehýbou, stávají se pro útoěníka lep­ ším terčem. Tak tomu bylo právě tehdy. Desátá legie s Caesárem v čele obklíčila Pompeiovo levé křídlo zbavené podpory jezdců a odevšad vrhala oštěpy do boků stojících vojáků tak dlouho, až mezi nimi svým náporem vyvolala zmatek a obrá­ tila je na útěk. To byl začátek Caesarova vítězství. Ostatní vo­ jáci ještě porůznu bojovali, sklízeli rány a mnoho jich padlo. Přestože se tu střetly tak velké armády, neozýval se ani ná­ řek zabíjených či raněných, pouze vyřazení z boje chroptěli nebo sténali, setrvávajíce na místě, kam byli postaveni. Spo­ jenecké jednotky pozorovaly bitvu, jako by šlo o bojovou hru, a ochromeny kázní, $ níž obě strany bojovaly, neodváži­ ly sé v úžasu ani zaútočit na Caesarovy stany, třebaže je stře­ žilo jen několik starých vojáků, ani ničeho jiného, pouze stály jakoby omámeny. 80/ Přestože Pompeiovo levé křídlo bylo donuceno k ústu­ pu, odcházelo krokem a přitom bojovalo, kdežto spojenci prchali bezhlavě a bez odporu s křikem: »Jsme poraženi!« Vrhli se na svůj tábor a na své stany jako na nepřátelskou kořist a strhávali je a plenili, aby se na další útěk zásobili vším, čím jen mohou. Tu již i zbytek těžkooděnců z Itálie zpozoroval pohromu na levém křídle a začal pomalu ustupo­ vat; nejprve sice zachovával kázeň a podle možnosti se brá­ nil, ale sotvaže nepřátelé nadšení svým zdarem na ně začali doléhat, obrátili se na útěk. Tehdy Caesar dospěl k prozíra­ vému rozhodnutí, aby již dále nebojovali a aby tak neskonči­ la pouze jedna bitva, nýbrž celá válka. Proto rozeslal všude mezi své vojáky hlasatele, kteří vybízeli vítěze, aby nezasaho­ vali proti svým krajanům a pronásledovali pouze spojence. Poté se hlasatelé přiblížili k poraženým a vyzvali je, aby bez obav zůstali stát. Jakmile tato slova proběhla od muže k mu­ ži, zastavili se a heslem Pompeiova vojska se stalo »Stát a ne-

bát se!«. Vždyť šlo o vojáky z Itálie, stejně vystrojené a mlu­ vící stejným jazykem. Caesarovi muži zatím běželi kolem nich a pobíjeli spojence, kteří se již nemohli postavit na od­ por, a způsobili mezi nimi velké krveprolití.

146

147

Pompeiův útěk a konec bitvy

81/ Jakmile Pompeius uviděl své vojsko prchat, ztratil hla­ vu a odcházel pozvolna do tábora. Když přišel do stanu, po­ sadil se bez hlesu jako Aiás,; syn Telamónův, kterého také bůh stihl uprostřed nepřátel pomatením mysli. Z ostatních došlo do tábora jen málo vojáků, protože podle Caesarovy výzvy využili možnosti přestat bez dalšího rizika utíkat, a když nepřátelé prošli kolem nich, po skupinách se rozptýli­ li. To se již schylovalo k večeru, ale Caesar neúnavně objíž­ děl své vojáky a prosil je, aby ještě napjali své síly a dobyli Pompeiův tábor. Vysvětloval jim, že jejich vítězství potrvá pouze jeden den, jestliže dovolí nepřátelům, aby se znovu seskupili. Odejmou-li jim však tábor, bude jedním rázem po válce. Napřahoval k nim ruce a jako první vyrazil proti nepří­ teli. I když vojáci byli unaveni, slova velitele a jeho příklad jim dodaly bojového ducha. Povzbuzoval je i úspěch dosaže­ ný v boji a naděje, že se zmocní tábora s mnoha cennými předměty, protože lidé, mají-li naději nebo štěstí, nepociťují únavu. A tak udeřili i na tábor, aniž se znepokojovali obavou z jeho obhájců. Když se to dověděl Pompeius, přerušil své nepřirozené mlčení a vyrazil ze sebe: sÚtočí tedy i na náš tá­ bor!« Nato se převlékl, vsedl se čtyřmi přáteli na koně a ne­ přestal utíkat, až když následujícího dne dorazil do Lárissy. Tak se Caesar utábořil v Pompeiově ležení, jak vyhrožoval před bojem, snědl Pompeiovu večeři a stejně tak i jeho celé vojsko se nasytilo jídlem nepřátel. 82/ Ztráty spojenců nebylo možné vyčíslit pro jejich velké množství, a protože o to nikdo neměl zájem. Z Italů na obou

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

stranách přišlo o život v Caesarově vojsku třicet centurionů a dvě stě těžkooděnců, v Pompeiově deset senátorů, mezi ni­ mi i Lucius Domitius, který byl poslán vystřídat Caesara do Galie, a asi ětyřicet jezdců. Z ostatního vojska padlo podle přehnaných zpráv dvacet pět tisíc mužů; Asinius Pollio, je­ den z Caesarových velitelů v té bitvě, zaznamenává, že Pompeiových padlých bylo šest tisíc. To byl konec proslulé bitvy u Farsálu. Podle shodného názoru všech získal největší válečnou slávu na prvních dvou místech Caesar s desátou legií, na třetím centurio Crastinus. Když šel totiž Caesar do boje a zeptal se ho, jaký výsledek očekává, zvolal: »Zvítězíme, Caesare, a ty mi dnes poděkuješ živému, nebo mrtvému.« Vojsko pak dosvědčilo, že probíhal šiky jako posedlý a vyznamenal se statečností. Po bitvě ho hledali a nalezli mezi mrtvými. Caesar ho vyznamenal a po­ hřbil do zvláštního hrobu blízko hromadného pohřebiště.

byl blízko, měl velkou moc, vynikal bohatstvím, oplýval lodě­ mi a obilím i penězi a jeho vládce, ačkoliv to byly děti, pou­ talo k Pompeiovi přátelství s jeho otcem. 84/ Z těchto důvodů plul tedy do Egypta. Právě v té době však bylá odtud vyhnána Kleopatra, která doposavad vládla spolu s bratrem. Sbírala pak vojsko v Sýrii, zatímco její bratr Ptolemaios čekal na její vpád u Cassia v Egyptě. Pompeia za­ nesl vítr jako řízením božím ke Cassiu. Sotva spatřil na souši silné vojsko, zastavil loď a správně usoudil, že je tam král. Vypravil tedy posly, aby ohlásili Ptolemaiovi jeho příjezd a připomněli mu přátelství s jeho otcem. Králi bylo nanejvýš třináct let. Jeho vojsko vedl Achillas a pokladnu spravoval eunuch Potheinos. Ti se radili, jak se vůči Pompeiovi zacho­ vat. Byl tam i Theodotos, rétor ze Samu, chlapcův učitel, a právě on přišel s bezbožným návrhem, aby Pompeia zákeř­ ně zabili a zavděčili se tak Caesarovi. Tento návrh zvítězil. Poslali proto pro Pompeia malou loďku s vysvětlením, že moře je mělké a nepřístupné pro velké lodě. V ní už bylo ně­ kolik královských služebníků a fiíman Sempronius, který kdysi bojoval pod Pómpeiovým velením a tehdy byl v králo­ vých službách. Ten podal Pompeiovi pravici a vyzval ho, aby se přeplavil ke svému mladému příteli. Mezitím se postavilo celé egyptské vojsko u pobřeží, aby vzdalo údajně Pompeiovi poctu, a král se skvěl v purpurovém oděvu uprostřed.

148

Pompeiova cesta do Egypta

83/ Pompeius prchal z Lárissy o překot k moři a tam na­ stoupil na malý člun. Náhodou plula kolem loď a dopravila ho do Mytilény. Tam se setkal s manželkou Cornelií a nalo­ dil se na čtyři trojveslice, které mu poslali Rhodští a Tyrští. Nechtěl plout na Korkýru a do Afriky, ačkoliv tam měl další početné vojsko a neporažené loďstvo, ale vydal se na východ k parthskému králi, aby s jeho pomocí získal všechno na­ zpět. Svůj záměr však tajil a teprve u Kilikie jej sdělil proti své vůli svým přátelům. Požádali ho, aby se měl před Parthem na pozoru, protože Crassus proti němu vedl výpravu, aby měl na mysli Crassovu pohromu a zejména aby nevedl k divokým barbarům svou krásnou ženu Cornelii, bývalou Crassovu manželku. Pompeius tedy podal druhý návrh — odejít do Egypta nebo k Jubovi. Jubou však pohrdli, že není vznešený, a shodli se s Pompeiem na Egyptě, protože

149

Pómpeióva smrt a osudy jeho stoupenců'

85/ Pompeiovi připadalo všechno podezřelé — vojsko seřa­ zené na břehu, ubohá loďka i okolnost, že mu nevyšel vstříc sám král, ani neposlal nikoho vznešeného ze své družiny. Nicméně vstoupil na loďku se Sofokleovými jamby, které vztahoval na sebe: Kdo k tyranovi vstoupí, i když svobodný, přece se stane ihned jeho otrokem.

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

stranách přišlo o život v Caesarově vojsku třicet centurionů a dvě stě těžkooděnců, v Pompeiově deset senátorů, mezi ni­ mi i Lucius Domitius, který byl poslán vystřídat Caesara do Galie, a asi ětyřicet jezdců. Z ostatního vojska padlo podle přehnaných zpráv dvacet pět tisíc mužů; Asinius Pollio, je­ den z Caesarových velitelů v té bitvě, zaznamenává, že Pompeiových padlých bylo šest tisíc. To byl konec proslulé bitvy u Farsálu. Podle shodného názoru všech získal největší válečnou slávu na prvních dvou místech Caesar s desátou legií, na třetím centurio Crastinus. Když šel totiž Caesar do boje a zeptal se ho, jaký výsledek očekává, zvolal: »Zvítězíme, Caesare, a ty mi dnes poděkuješ živému, nebo mrtvému.« Vojsko pak dosvědčilo, že probíhal šiky jako posedlý a vyznamenal se statečností. Po bitvě ho hledali a nalezli mezi mrtvými. Caesar ho vyznamenal a po­ hřbil do zvláštního hrobu blízko hromadného pohřebiště.

byl blízko, měl velkou moc, vynikal bohatstvím, oplýval lodě­ mi a obilím i penězi a jeho vládce, ačkoliv to byly děti, pou­ talo k Pompeiovi přátelství s jeho otcem. 84/ Z těchto důvodů plul tedy do Egypta. Právě v té době však bylá odtud vyhnána Kleopatra, která doposavad vládla spolu s bratrem. Sbírala pak vojsko v Sýrii, zatímco její bratr Ptolemaios čekal na její vpád u Cassia v Egyptě. Pompeia za­ nesl vítr jako řízením božím ke Cassiu. Sotva spatřil na souši silné vojsko, zastavil loď a správně usoudil, že je tam král. Vypravil tedy posly, aby ohlásili Ptolemaiovi jeho příjezd a připomněli mu přátelství s jeho otcem. Králi bylo nanejvýš třináct let. Jeho vojsko vedl Achillas a pokladnu spravoval eunuch Potheinos. Ti se radili, jak se vůči Pompeiovi zacho­ vat. Byl tam i Theodotos, rétor ze Samu, chlapcův učitel, a právě on přišel s bezbožným návrhem, aby Pompeia zákeř­ ně zabili a zavděčili se tak Caesarovi. Tento návrh zvítězil. Poslali proto pro Pompeia malou loďku s vysvětlením, že moře je mělké a nepřístupné pro velké lodě. V ní už bylo ně­ kolik královských služebníků a fiíman Sempronius, který kdysi bojoval pod Pómpeiovým velením a tehdy byl v králo­ vých službách. Ten podal Pompeiovi pravici a vyzval ho, aby se přeplavil ke svému mladému příteli. Mezitím se postavilo celé egyptské vojsko u pobřeží, aby vzdalo údajně Pompeiovi poctu, a král se skvěl v purpurovém oděvu uprostřed.

148

Pompeiova cesta do Egypta

83/ Pompeius prchal z Lárissy o překot k moři a tam na­ stoupil na malý člun. Náhodou plula kolem loď a dopravila ho do Mytilény. Tam se setkal s manželkou Cornelií a nalo­ dil se na čtyři trojveslice, které mu poslali Rhodští a Tyrští. Nechtěl plout na Korkýru a do Afriky, ačkoliv tam měl další početné vojsko a neporažené loďstvo, ale vydal se na východ k parthskému králi, aby s jeho pomocí získal všechno na­ zpět. Svůj záměr však tajil a teprve u Kilikie jej sdělil proti své vůli svým přátelům. Požádali ho, aby se měl před Parthem na pozoru, protože Crassus proti němu vedl výpravu, aby měl na mysli Crassovu pohromu a zejména aby nevedl k divokým barbarům svou krásnou ženu Cornelii, bývalou Crassovu manželku. Pompeius tedy podal druhý návrh — odejít do Egypta nebo k Jubovi. Jubou však pohrdli, že není vznešený, a shodli se s Pompeiem na Egyptě, protože

149

Pómpeióva smrt a osudy jeho stoupenců'

85/ Pompeiovi připadalo všechno podezřelé — vojsko seřa­ zené na břehu, ubohá loďka i okolnost, že mu nevyšel vstříc sám král, ani neposlal nikoho vznešeného ze své družiny. Nicméně vstoupil na loďku se Sofokleovými jamby, které vztahoval na sebe: Kdo k tyranovi vstoupí, i když svobodný, přece se stane ihned jeho otrokem.

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY II

Protože ža plavby všichni mlčeli, Pompeiovo podezření ještě sílilo. Kromě toho zřejmě poznal, že Sempronius je ftíman, jenž bojoval pod jeho velením, nebo se tak dohadoval, proto­ že Sempronius jako jediný stál, jak žádá vojenská disciplína, neboť voják v přítomnosti velitele nesmí sedět. Obrátil se te­ dy k němu a otázal se: »Neznáme se, vojáku?« Sempronius okamžitě přikývl, a sotva se Pompeius otočil, zasadil mu jako první ránu dýkou a ostatní tak učinili po něm. Pompeiova manželka a jeho přátelé, kteří viděli vraždu z dálky, vykřikli a vztáhli ruce k bohům, mstitelům porušených dohod, a od­ pluli v největším chvatu jako z nepřátelské země. 86/ Potheinovi sluhové odřízli Pompeiovi hlavu a uschovali ji pro Caesara s nadějí, že za ni dostanou obrovskou odmě­ nu. Ale on je potrestal jako bezbožné vrahy. Pompeiovo tělo pohřbil kdosi na pobřeží do prostého hrobu a někdo jiný dal na něj připsat tento nápis: Třebaže plno měl chrámů, kryje ho náhrobek skromný. Postupem doby zavál písek celý hrob a bronzové so­ chy, které později postavili Pompeiovi příbuzní u Cassia, by­ ly poškozeny a přeneseny do nepřístupné části chrámu. V mé době je hledal, a vskutku našel, římský císař Hadrianus, když tam cestoval, dal náhrobek očistit, takže je opět vi­ dět, a Pompeiovy sochy znovu postavit. Tak skončil Pompeius, který vedl veliké války, velice prospěl římskému státu, a proto dostal přízvisko Veliký. Předtím nebyl nikdy poražen a od mládí vždy vítězil a sklízel úspěchy. Od svých třiadvaceti let do padesáti osmi měl ne­ přetržitě neomezenou moc, ačkoliv chtěl v roli Caesarova protivníka budit zdání, že je zastáncem demokracie. 87/ Pompeiův tchán Scipio a ostatní významní občané, kteří unikli z farsálské bitvy, byli prozíravější než Pompeius a spěchali na Korkýru ke Catonovi; byl tam ponechán jako velitel ostatního vojska a tří set trojveslic. Nejvýznačnější muži si pak rozdělili loďstvo. Cassius plul do Pontu k Farna-

kovi, aby ho přiměl do boje prqti Caesarovi, zatímco Scipio a Cató pluli do Afriky, skládajíce naději ve Vara s jeho Voj­ skem a v numidskeho krále Jubu, jeho spojence. Pompeius, starší Pompeiův syn, a Labienus spolu se Scapulou spěchali sé svou časti vojska do Hispánie. Způsobili, že tato země od­ padla od Caesara, a odváděli v ní nové vojsko mezi Ibéry, Keltibeíy i otroky a značné zvýšili svou výzbroj. Takovéto možnosti k posíleni vojska zbyvaly Pompeiovi, ale on sám ná ně v pomatenosti seslané bohem nedbal a utekl. Za velitele v Africe si zvolili Catona. Ten však volbu nepřijal, protože zastával v Římě pouze praeturu, a v Africe byli i bývalí korisulové, hodnostně vyšší než pn. Velitelem se proto stal Lu­ cius Scipio. Rovněž v Africe se tedy shromáždilo velké, voj­ sko, ktere procházelo výcvikem. Tyto dvě nejvýznamnější armady, v Africe a Hispanii, se připravovaly proti Caesarovi.

150

151

Caesar po vítězství u Farsálu Cesta do Egypta

88/ Caesar strávil po svém vítězství dva dny ve Farsálu, kde konal oběti a dopral vojsku odpočinek po bitvě. Zde udělil svobodu Thessalům, svým spojencům, a milost Athéňanům, protože jej o ni pozadali, a dodal: sKolikrát vás ještě zachrá­ ní slava vašich předku, když se sami ženete do záhuby?« Třetího dne po zprávě o PompeiovČ útěku se vydal na vý­ chod a přeplul Helléspóntos na malých loďkách, protože trojveslice nemel. Když byl uprostřed cesty, objevil se s částí triér Cassius, spěchající k Farnakovi. Třebaže měl možnost bojovat s mnoha trojveslicemi proti malým člunům, byl sti­ žen hrůzou z Caesarova všeobecně známého a děs nahánějí­ cího stesti. Domníval se, že Caesar záměrně vyplul proti němu, a proto k němu vztahoval ruce — z triér na čluny! , prosil o milost a vydal mu triéry. Takovou moc měla po­ věst o Caesarově Štěstěně. Já alespoň nevidím žádný jiný dů­

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY II

Protože ža plavby všichni mlčeli, Pompeiovo podezření ještě sílilo. Kromě toho zřejmě poznal, že Sempronius je ftíman, jenž bojoval pod jeho velením, nebo se tak dohadoval, proto­ že Sempronius jako jediný stál, jak žádá vojenská disciplína, neboť voják v přítomnosti velitele nesmí sedět. Obrátil se te­ dy k němu a otázal se: »Neznáme se, vojáku?« Sempronius okamžitě přikývl, a sotva se Pompeius otočil, zasadil mu jako první ránu dýkou a ostatní tak učinili po něm. Pompeiova manželka a jeho přátelé, kteří viděli vraždu z dálky, vykřikli a vztáhli ruce k bohům, mstitelům porušených dohod, a od­ pluli v největším chvatu jako z nepřátelské země. 86/ Potheinovi sluhové odřízli Pompeiovi hlavu a uschovali ji pro Caesara s nadějí, že za ni dostanou obrovskou odmě­ nu. Ale on je potrestal jako bezbožné vrahy. Pompeiovo tělo pohřbil kdosi na pobřeží do prostého hrobu a někdo jiný dal na něj připsat tento nápis: Třebaže plno měl chrámů, kryje ho náhrobek skromný. Postupem doby zavál písek celý hrob a bronzové so­ chy, které později postavili Pompeiovi příbuzní u Cassia, by­ ly poškozeny a přeneseny do nepřístupné části chrámu. V mé době je hledal, a vskutku našel, římský císař Hadrianus, když tam cestoval, dal náhrobek očistit, takže je opět vi­ dět, a Pompeiovy sochy znovu postavit. Tak skončil Pompeius, který vedl veliké války, velice prospěl římskému státu, a proto dostal přízvisko Veliký. Předtím nebyl nikdy poražen a od mládí vždy vítězil a sklízel úspěchy. Od svých třiadvaceti let do padesáti osmi měl ne­ přetržitě neomezenou moc, ačkoliv chtěl v roli Caesarova protivníka budit zdání, že je zastáncem demokracie. 87/ Pompeiův tchán Scipio a ostatní významní občané, kteří unikli z farsálské bitvy, byli prozíravější než Pompeius a spěchali na Korkýru ke Catonovi; byl tam ponechán jako velitel ostatního vojska a tří set trojveslic. Nejvýznačnější muži si pak rozdělili loďstvo. Cassius plul do Pontu k Farna-

kovi, aby ho přiměl do boje prqti Caesarovi, zatímco Scipio a Cató pluli do Afriky, skládajíce naději ve Vara s jeho Voj­ skem a v numidskeho krále Jubu, jeho spojence. Pompeius, starší Pompeiův syn, a Labienus spolu se Scapulou spěchali sé svou časti vojska do Hispánie. Způsobili, že tato země od­ padla od Caesara, a odváděli v ní nové vojsko mezi Ibéry, Keltibeíy i otroky a značné zvýšili svou výzbroj. Takovéto možnosti k posíleni vojska zbyvaly Pompeiovi, ale on sám ná ně v pomatenosti seslané bohem nedbal a utekl. Za velitele v Africe si zvolili Catona. Ten však volbu nepřijal, protože zastával v Římě pouze praeturu, a v Africe byli i bývalí korisulové, hodnostně vyšší než pn. Velitelem se proto stal Lu­ cius Scipio. Rovněž v Africe se tedy shromáždilo velké, voj­ sko, ktere procházelo výcvikem. Tyto dvě nejvýznamnější armady, v Africe a Hispanii, se připravovaly proti Caesarovi.

150

151

Caesar po vítězství u Farsálu Cesta do Egypta

88/ Caesar strávil po svém vítězství dva dny ve Farsálu, kde konal oběti a dopral vojsku odpočinek po bitvě. Zde udělil svobodu Thessalům, svým spojencům, a milost Athéňanům, protože jej o ni pozadali, a dodal: sKolikrát vás ještě zachrá­ ní slava vašich předku, když se sami ženete do záhuby?« Třetího dne po zprávě o PompeiovČ útěku se vydal na vý­ chod a přeplul Helléspóntos na malých loďkách, protože trojveslice nemel. Když byl uprostřed cesty, objevil se s částí triér Cassius, spěchající k Farnakovi. Třebaže měl možnost bojovat s mnoha trojveslicemi proti malým člunům, byl sti­ žen hrůzou z Caesarova všeobecně známého a děs nahánějí­ cího stesti. Domníval se, že Caesar záměrně vyplul proti němu, a proto k němu vztahoval ruce — z triér na čluny! , prosil o milost a vydal mu triéry. Takovou moc měla po­ věst o Caesarově Štěstěně. Já alespoň nevidím žádný jiný dů­

ÁPPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

vod á myslím, že štěstí nebylo Caesarovi nikdy jindy v tísni více nakloněno, než když se s ním náhodně setkal zkušený váleěník Cassius se sedmdesáti trojveslicemi, a vůbec se ne­ odvážil pustit do boje. I když se tenkrát Cassius vzdal potup­ ně Z pouhého strachu Caesarovi plujícímu kolem, zabil ho později v ftímě již jako vladaře. Z této události je zřejmé, že Cassiův strach vyvolalo přísloveěné Caesarovo štěstí. 89/ Caesar, zachráněný proti všemu oěekávání, překonal Helléspontos a udělil milost lénům, Aiolům i další národům sídlícím na velkém poloostrově jménem Dolní Asie, protože k němu vyslali posly se žádostí, aby jim odpustil. Jakmile se dozvěděl, že Pompeius směřuje do Egypta, vyplul na Rhodos. Tam ani nepočkal na vojsko, které za ním po částech přicházelo, a nalodil se na Cassiovy a rhodské trojveslice s vojáky, které právě měl. Nikomu nesdělil, kam se plaví, a večer vyrazil. Kormidelníkům oznámil, že se mají řídit po­ chodní na jeho lodi a ve dne jeho signály. Když už byli dale­ ko od pevniny, nařídil svému kormidelníkovi, ať zamíří do Alexandrie. Po třech dnech se octl u alexandrijských břehů. Přivítali ho královi opatrovníci, zatímco král byl ještě u Cas­ sia. Caesar nejprve předstíral nečinnost, protože měl s sebou málo vojska, přijímal vlídríě každého, kdo k němu přišel, procházel městem, obdivoval se jeho kráse a uprostřed davu poslouchal filozofy. Svým chováním si získal oblibu i vděk Alexandrijských, že vůči nim nechová žádné nepřátelské úmysly.

okolním pobřeží. Caesar odtud skočil jednou do moře, pro­ tože byl donucen k útěku, a dlouho plaval pod vodou. Ale­ xandrijští ukořistili jeho plášť a vyvěsili jej na znamení svého vítězství. Konečný zápas svedl Caesar s králem na Nilu a dobyl v něm rozhodného vítězství. V těchto bojích strávil devět měsíců, načež prohlásil královnou Egypta Kleopatru místo jejího bratra. Aby si prohlédl zemi, plavil se na třiceti lodích po Nilu ve společnosti Kleopatry, v níž našel zalíbení. Ale všechny tyto údaje jsou probrány důkladněji v Knihách egyptských. Jakmile mu přinesli Pompeiovu hlavu, odmítl se na ni podívat, poručil ji pohřbít a nedaleko od města zřídil kolem hrobu malý posvátný okrsek nazvaný háj Nemesis. Za mých časů jej vykáceli Židé pro válečné účely, když je v Egyptě hubil císař Traianus.

152

Caesarova opatření v Egyptě

90/ Sotvaže připlulo jeho vojsko, dal potrestat smrtí Potheina a Achilla za zločin na Pompeiovi. Theodotos, který uprchl, byl ukřižován, když ho později Cassius objevil v Asii. Nato se však Alexandrijští vzbouřili. Královo vojsko zaútoči­ lo na Caesara a rozpoutaly se bitvy u královského paláce i na

153

Porážka Farnakova a Caesarův návrat do Říma

91/ Sotvaže Caesar skončil boje v Alexandrii, spěchal přes Sýrii proti Famakovi. Ten už měl za sebou mnoho úspěchů a zabral některé země patřící Římanům, střetl se v bitvě s Caesarovým vojevůdcem Domitiem a dobyl skvělého vítěz­ ství. Tak nabyl značného sebevědomí, podrobil si v Pontu prořímské město Amísos, zotročil jeho obyvatele a všechny chlapce poručil vykleštit. Když se však blížil Caesar, začal dostávat strach a litoval svých činů. Ze vzdálenosti dvou set stadií tedy vypravil k Caesarovi posly se zlatou korunou žá­ dat o mír a s pošetilým návrhem, aby' si vzal za ženu jeho dceru. Caesarovi bylo jasné, co mu nesou, ale postupoval se svým vojskem vpřed a kráčel dále v rozhovoru s vyslanci. Když se dostal k Farnakovu táboru, poznainehal pouze: »Neměl by otcovraha na místě stihnout trest?« Vsedl rychle na koně a hned při prvním pokřiku obrátil Farnaka na útěk a pobil mnoho jeho vojáků,, ačkoliv měl u sebe nanejvýš asi

ÁPPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

vod á myslím, že štěstí nebylo Caesarovi nikdy jindy v tísni více nakloněno, než když se s ním náhodně setkal zkušený váleěník Cassius se sedmdesáti trojveslicemi, a vůbec se ne­ odvážil pustit do boje. I když se tenkrát Cassius vzdal potup­ ně Z pouhého strachu Caesarovi plujícímu kolem, zabil ho později v ftímě již jako vladaře. Z této události je zřejmé, že Cassiův strach vyvolalo přísloveěné Caesarovo štěstí. 89/ Caesar, zachráněný proti všemu oěekávání, překonal Helléspontos a udělil milost lénům, Aiolům i další národům sídlícím na velkém poloostrově jménem Dolní Asie, protože k němu vyslali posly se žádostí, aby jim odpustil. Jakmile se dozvěděl, že Pompeius směřuje do Egypta, vyplul na Rhodos. Tam ani nepočkal na vojsko, které za ním po částech přicházelo, a nalodil se na Cassiovy a rhodské trojveslice s vojáky, které právě měl. Nikomu nesdělil, kam se plaví, a večer vyrazil. Kormidelníkům oznámil, že se mají řídit po­ chodní na jeho lodi a ve dne jeho signály. Když už byli dale­ ko od pevniny, nařídil svému kormidelníkovi, ať zamíří do Alexandrie. Po třech dnech se octl u alexandrijských břehů. Přivítali ho královi opatrovníci, zatímco král byl ještě u Cas­ sia. Caesar nejprve předstíral nečinnost, protože měl s sebou málo vojska, přijímal vlídríě každého, kdo k němu přišel, procházel městem, obdivoval se jeho kráse a uprostřed davu poslouchal filozofy. Svým chováním si získal oblibu i vděk Alexandrijských, že vůči nim nechová žádné nepřátelské úmysly.

okolním pobřeží. Caesar odtud skočil jednou do moře, pro­ tože byl donucen k útěku, a dlouho plaval pod vodou. Ale­ xandrijští ukořistili jeho plášť a vyvěsili jej na znamení svého vítězství. Konečný zápas svedl Caesar s králem na Nilu a dobyl v něm rozhodného vítězství. V těchto bojích strávil devět měsíců, načež prohlásil královnou Egypta Kleopatru místo jejího bratra. Aby si prohlédl zemi, plavil se na třiceti lodích po Nilu ve společnosti Kleopatry, v níž našel zalíbení. Ale všechny tyto údaje jsou probrány důkladněji v Knihách egyptských. Jakmile mu přinesli Pompeiovu hlavu, odmítl se na ni podívat, poručil ji pohřbít a nedaleko od města zřídil kolem hrobu malý posvátný okrsek nazvaný háj Nemesis. Za mých časů jej vykáceli Židé pro válečné účely, když je v Egyptě hubil císař Traianus.

152

Caesarova opatření v Egyptě

90/ Sotvaže připlulo jeho vojsko, dal potrestat smrtí Potheina a Achilla za zločin na Pompeiovi. Theodotos, který uprchl, byl ukřižován, když ho později Cassius objevil v Asii. Nato se však Alexandrijští vzbouřili. Královo vojsko zaútoči­ lo na Caesara a rozpoutaly se bitvy u královského paláce i na

153

Porážka Farnakova a Caesarův návrat do Říma

91/ Sotvaže Caesar skončil boje v Alexandrii, spěchal přes Sýrii proti Famakovi. Ten už měl za sebou mnoho úspěchů a zabral některé země patřící Římanům, střetl se v bitvě s Caesarovým vojevůdcem Domitiem a dobyl skvělého vítěz­ ství. Tak nabyl značného sebevědomí, podrobil si v Pontu prořímské město Amísos, zotročil jeho obyvatele a všechny chlapce poručil vykleštit. Když se však blížil Caesar, začal dostávat strach a litoval svých činů. Ze vzdálenosti dvou set stadií tedy vypravil k Caesarovi posly se zlatou korunou žá­ dat o mír a s pošetilým návrhem, aby' si vzal za ženu jeho dceru. Caesarovi bylo jasné, co mu nesou, ale postupoval se svým vojskem vpřed a kráčel dále v rozhovoru s vyslanci. Když se dostal k Farnakovu táboru, poznainehal pouze: »Neměl by otcovraha na místě stihnout trest?« Vsedl rychle na koně a hned při prvním pokřiku obrátil Farnaka na útěk a pobil mnoho jeho vojáků,, ačkoliv měl u sebe nanejvýš asi

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

tisíc jezdců, kteří ho v předvoji doprovázeli, Tehdy prý pro­ nesl: » Šťastný Poinpeius! V bojích s takovými vojáky v době Mithridata, otce tohoto muže, byl považován a také označen za Velikého!« Do Říma o této bitvě napsal: sPřišel jsem, vi­ děl a zvítězil.« 92/ Farnakés se po této porážce musel spokojit s tím, že uprchl do bosporské říše, kterou mu daroval Pompeius. Cae­ sar se však nezdržoval maličkostmi, protože ho čekaly rozho­ dující války, přešel do Asie a na pochodu vyřizoval stížnosti měst na výběrčí daní; o tom píši v Knize asijské. Sotvaže se dozvěděl, že v Římě vypukla vzpoura a že Antonius, velitel jeho jízdy, obsadil vojensky forum, zanechal všeho a pospí­ chal do Říma. Jakmile tam dorazil, politický zápas ustal, ale začal jiný, totiž s vojáky, že po bitvě u Farsálu nedostali slí­ benou odměnu a že jsou nuceni konat vojenskou službu i po uplynutí zákonné doby; žádali proto, aby je všechny pustil domů. Caesar jim vskutku dal u Farsálu neurčité sliby a dal­ ší, rovněž neurčitou odměnu jim měl dát po skončení války v Africe. Teď jim slíbil novou, každému muži tisíc drachem. Oni však žádali, aby nic nesliboval, ale vyplatil vše hned. Sallustius Crispus, který k nim byl vyslán, přišel málem o ži­ vot, kdyby nebyl uprchl. Sotvaže se o tom Caesar dozvěděl, dostal strach, že dojde k drancování, a proto postavil kolem svého domu a městských bran zbytek legie, která mu zůstala z Antoniovy armády a střežila město. Ačkoliv se všichni báli a vybízeli ho, aby se měl na pozoru před útokem vojska, šel k nim velmi odvážně sám na Martovo pole ještě během jejich vzpoury a stanul na tribuně, aniž se předem ohlásil. 93/ Vojáci se ve zmatku a beze zbraní sběhli podle svého zvyku a pozdravili Caesara jako svého velitele, který se mezi nimi znenadání objevil. Když je vybídl, aby řekli, co chtějí, v překvapení se neodvážili říci mu do očí něco o darech. Po­ važovali za vhodnější požádat s velkým křikem o propuštění ze služby, neboť doufali, žé sám začne mluvit o odměně,

protože potřebuje vojsko pro zbývající války. On však proti všemu očekávání odpověděl, aniž zaváhal: »Propouštím vás.« Tato slova je ohromila a zavládlo hluboké ticho. Caesar pak dodal: »Vše, co jsem vám slíbil, vám dám, až oslavím triumf s jinými vojáky.« Po tomto nečekaném a zároveň ohledupl­ ném rozhodnutí se zastyděli a s rodící se řevnivostí začali uvažovat takto: Rozhodnou-li se opustit svého velitele upro­ střed tolika nepřátel, budou místo nich triumfovat jiní a oni sami přijdou o africkou kořist, která bude podle očekávání značná. Uvědomili si rovněž, že budou zároveň nepřáteli jak Caesara, tak i jeho nepřátel, a ze strachu a nejistoty zachová­ vali nadále mlčení. Domnívali se však, že Caesar pozmění svůj názor, protože je potřebuje. Caesar však mlčel, a když ho přátelé pobízeli, aby jim odpověděl něco jiného a ne­ opouštěl ty, kteří s ním prodělali mnoho válečných tažení, s tak krátkým a strohým projevem, začal mluvit. Neoslovil je však »vojáci«, nýbrž »občané«, a tím naznačil, že jsou pro­ puštěni a přestávají být vojáky. 94/ To již déle nevydrželi a křičeli, že všeho litují, a prosili ho, ať je vezme s sebou do boje. Když se Caesar otočil a za­ čal odcházet z tribuny, naléhali tím horlivěji a volali, aby zů­ stal a potrestal je za jejich provinění. On však stále otálel — ani neodcházel, ani se nevracel — a předstíral rozpaky. Nakonec se přece jen vrátil a, řekl, že nepotrestá nikoho, že ho nicméně mrzí, že se takto bouří i desátá legie, ačkoliv ji vždy obzvlášť vyznamenával. aPouze tuto legii,« pravil, »propustím ze svých řad, ale i jejím vojákům dám všechno, co jsem slíbil, až se vrátím z Afriky. Po válce přidělím všem pů­ du, ne však tak jako Sulla, který ji bral majitelům a sdružoval v koloniích občany, jimž pozemky odnímal, s těmi, kterým je dával, a dělal tak z nich věčné nepřátele. Budu rozdělovat obecní půdu a svou vlastní, a bude-li se jí nedostávat, při­ koupím další.« Ze všech stran se ozval potlesk a souhlasné výkřiky, pouze desátá legie byla i nadále zasmušilá, protože

154

155

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

tisíc jezdců, kteří ho v předvoji doprovázeli, Tehdy prý pro­ nesl: » Šťastný Poinpeius! V bojích s takovými vojáky v době Mithridata, otce tohoto muže, byl považován a také označen za Velikého!« Do Říma o této bitvě napsal: sPřišel jsem, vi­ děl a zvítězil.« 92/ Farnakés se po této porážce musel spokojit s tím, že uprchl do bosporské říše, kterou mu daroval Pompeius. Cae­ sar se však nezdržoval maličkostmi, protože ho čekaly rozho­ dující války, přešel do Asie a na pochodu vyřizoval stížnosti měst na výběrčí daní; o tom píši v Knize asijské. Sotvaže se dozvěděl, že v Římě vypukla vzpoura a že Antonius, velitel jeho jízdy, obsadil vojensky forum, zanechal všeho a pospí­ chal do Říma. Jakmile tam dorazil, politický zápas ustal, ale začal jiný, totiž s vojáky, že po bitvě u Farsálu nedostali slí­ benou odměnu a že jsou nuceni konat vojenskou službu i po uplynutí zákonné doby; žádali proto, aby je všechny pustil domů. Caesar jim vskutku dal u Farsálu neurčité sliby a dal­ ší, rovněž neurčitou odměnu jim měl dát po skončení války v Africe. Teď jim slíbil novou, každému muži tisíc drachem. Oni však žádali, aby nic nesliboval, ale vyplatil vše hned. Sallustius Crispus, který k nim byl vyslán, přišel málem o ži­ vot, kdyby nebyl uprchl. Sotvaže se o tom Caesar dozvěděl, dostal strach, že dojde k drancování, a proto postavil kolem svého domu a městských bran zbytek legie, která mu zůstala z Antoniovy armády a střežila město. Ačkoliv se všichni báli a vybízeli ho, aby se měl na pozoru před útokem vojska, šel k nim velmi odvážně sám na Martovo pole ještě během jejich vzpoury a stanul na tribuně, aniž se předem ohlásil. 93/ Vojáci se ve zmatku a beze zbraní sběhli podle svého zvyku a pozdravili Caesara jako svého velitele, který se mezi nimi znenadání objevil. Když je vybídl, aby řekli, co chtějí, v překvapení se neodvážili říci mu do očí něco o darech. Po­ važovali za vhodnější požádat s velkým křikem o propuštění ze služby, neboť doufali, žé sám začne mluvit o odměně,

protože potřebuje vojsko pro zbývající války. On však proti všemu očekávání odpověděl, aniž zaváhal: »Propouštím vás.« Tato slova je ohromila a zavládlo hluboké ticho. Caesar pak dodal: »Vše, co jsem vám slíbil, vám dám, až oslavím triumf s jinými vojáky.« Po tomto nečekaném a zároveň ohledupl­ ném rozhodnutí se zastyděli a s rodící se řevnivostí začali uvažovat takto: Rozhodnou-li se opustit svého velitele upro­ střed tolika nepřátel, budou místo nich triumfovat jiní a oni sami přijdou o africkou kořist, která bude podle očekávání značná. Uvědomili si rovněž, že budou zároveň nepřáteli jak Caesara, tak i jeho nepřátel, a ze strachu a nejistoty zachová­ vali nadále mlčení. Domnívali se však, že Caesar pozmění svůj názor, protože je potřebuje. Caesar však mlčel, a když ho přátelé pobízeli, aby jim odpověděl něco jiného a ne­ opouštěl ty, kteří s ním prodělali mnoho válečných tažení, s tak krátkým a strohým projevem, začal mluvit. Neoslovil je však »vojáci«, nýbrž »občané«, a tím naznačil, že jsou pro­ puštěni a přestávají být vojáky. 94/ To již déle nevydrželi a křičeli, že všeho litují, a prosili ho, ať je vezme s sebou do boje. Když se Caesar otočil a za­ čal odcházet z tribuny, naléhali tím horlivěji a volali, aby zů­ stal a potrestal je za jejich provinění. On však stále otálel — ani neodcházel, ani se nevracel — a předstíral rozpaky. Nakonec se přece jen vrátil a, řekl, že nepotrestá nikoho, že ho nicméně mrzí, že se takto bouří i desátá legie, ačkoliv ji vždy obzvlášť vyznamenával. aPouze tuto legii,« pravil, »propustím ze svých řad, ale i jejím vojákům dám všechno, co jsem slíbil, až se vrátím z Afriky. Po válce přidělím všem pů­ du, ne však tak jako Sulla, který ji bral majitelům a sdružoval v koloniích občany, jimž pozemky odnímal, s těmi, kterým je dával, a dělal tak z nich věčné nepřátele. Budu rozdělovat obecní půdu a svou vlastní, a bude-li se jí nedostávat, při­ koupím další.« Ze všech stran se ozval potlesk a souhlasné výkřiky, pouze desátá legie byla i nadále zasmušilá, protože

154

155

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

jedině k ní zůstal Caesar nesmiřitelný. Proto ho požádali, aby vylosované potrestal smrtí. Caesar viděl, že nemá smysl déle je trápit, když projevili opravdovou lítost, smířil se se všemi a vypravil se do války v Africe.

ších, asi dvacet tisíc numidských jezdců a dalších šedesát slonů. Caesarovi vojáci byli vystrašeni a rozšířil se mezi nimi neklid, způsobený prožitými neúspěchy i kvůli zvěstem, že Útočníků je mnoho a jsou udatní, zejména numidští jezdci. Neznali válku se slony, a proto je znepokojila. Zatím Bokchus, jeden z mauretánských králů, dobyl Cirtu, Jubovu krá­ lovskou rezidenci. Jakmile Juba dostal o jejím pádu zprávu, hned se vypravil s vojskem domů. Scipionovi zanechal pou­ ze třicet slonů. To povzbudilo Caesarovo vojsko natolik, že pátá legie požádala, aby byla postavena proti slonům, a doby­ la nad nimi rozhodného vítězství. Od té doby až do dnešní­ ho dne má tato legie na praporech slona. 97/ Bitva byla dlouhá, těžká a s proměnlivými výsledky na obou stranách. Caesar zvítězil až kvečeru a ihned obsadil Scipionův tábor. Nepřestal bojovat ani v noci, dokud nebylo vítězství definitivní. Nepřátelé se rozprchli po skupinách, kam jen mohli. Scipio svěřil všechno Afraniovi a sám uprchl na moře s dvanácti nekrytými loděmi. Tak bylo i toto téměř osmdesátitisícové a dlouho cviče­ né vojsko, jemuž dodávalo naději a odvahu předchozí střet­ nutí, při druhé srážce zcela rozdrceno. Caesarova sláva byla pokládána za nepřemožitelné štěstí, takže poražení již nepo­ važovali nic za dílo jeho statečnosti, ale přičítali i své chyby na vrub Caesarově Štěstěně. Bylo totiž zřejmé, že i tato válka skončila v krátké době úplnou porážkou Pompeia pro ne­ schopnost jeho velitelů, protože ji nedokázali protáhnout do doby, až se Caesar octne v nouzi jako někde v cizí zemi, ani nevyužili svého prvního vítězství až do konce.

156

Boje v Africe

95/ Překročil úžinu z Rhegia do Messany a pokračoval v cestě do Lilybaea. Dozvěděl se, že Cato střeží válečné záso­ by loděmi a částí pěšího vojska v Utice a má k dispozici tři sta mužů jako válečný poradní sbor nazvaný senát. Zjistil ta­ ké, že vrchní velitel Lucius Scipio a nejlepší mužové mají hlavní stan v Hadrumetu, a vypravil se proti Scipionovi. Za­ stihl ho na cestě k Jubovi a seřadil šik přímo u jeho tábora, aby se střetl s nepřítelem za nepřítomnosti velitele. Velitelé Labienus a Petreius, podřízení Scipionovi, podnikli proti Caesarovi výpad, porazili ho, obrátili na útěk a pronásledova­ li sebevědomě a pohrdavě. Labiena však shodil ze sedla jeho kůň zasažený do břicha. Pobočníkům se podařilo zachytit ho a Petreius pak prohlásil, že právě vyzkoušel vojsko a že zví­ tězí, až bude chtít. Ukončil boj a prohodil ke své družině: »Přece nepřipravíme o vítězství velitele Scipiona!« A opět se z jiné strany ukázalo, že i zde štěstí přeje Caesarovi, protože nepřátelé sice získali převahu, ale znenadání vyklidili pole, ačkoliv vítězství by bylo očividně jejich. Caesar se prý posta­ vil proti všem, když jeho vojsko začalo utíkat, a obrátil je zpět. Sám chytil jednoho z prchajících orlonošů — to jsou vojáci, kteří nosí nejdůležitější vojenský znak, orly — a táhl ho dopředu. Nakonec se Petreius stáhl a Caesarovi přišel je­ ho ústup vhod. To byl konec první Caesarovy bitvy v Africe. 96/ Zanedlouho nato se rozšířila zpráva, že má přijít sám Scipio s osmi legiemi pěšáků a dvaceti tisíci jezdci, z nichž mnozí pocházeli z Afriky, s četnými lehkooděnci a třiceti slony spolu s králem Jubou, který také vedl asi třicet tisíc pě­

157

Smrt Catona litického

98/ Caesar se ihned dal na pochod do Utiky. Sotvaže tam došly třetího dne zprávy o těchto událostech, začali odtud všichni utíkat. Cato nikoho nezdržoval a poskytl urozeným

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

jedině k ní zůstal Caesar nesmiřitelný. Proto ho požádali, aby vylosované potrestal smrtí. Caesar viděl, že nemá smysl déle je trápit, když projevili opravdovou lítost, smířil se se všemi a vypravil se do války v Africe.

ších, asi dvacet tisíc numidských jezdců a dalších šedesát slonů. Caesarovi vojáci byli vystrašeni a rozšířil se mezi nimi neklid, způsobený prožitými neúspěchy i kvůli zvěstem, že Útočníků je mnoho a jsou udatní, zejména numidští jezdci. Neznali válku se slony, a proto je znepokojila. Zatím Bokchus, jeden z mauretánských králů, dobyl Cirtu, Jubovu krá­ lovskou rezidenci. Jakmile Juba dostal o jejím pádu zprávu, hned se vypravil s vojskem domů. Scipionovi zanechal pou­ ze třicet slonů. To povzbudilo Caesarovo vojsko natolik, že pátá legie požádala, aby byla postavena proti slonům, a doby­ la nad nimi rozhodného vítězství. Od té doby až do dnešní­ ho dne má tato legie na praporech slona. 97/ Bitva byla dlouhá, těžká a s proměnlivými výsledky na obou stranách. Caesar zvítězil až kvečeru a ihned obsadil Scipionův tábor. Nepřestal bojovat ani v noci, dokud nebylo vítězství definitivní. Nepřátelé se rozprchli po skupinách, kam jen mohli. Scipio svěřil všechno Afraniovi a sám uprchl na moře s dvanácti nekrytými loděmi. Tak bylo i toto téměř osmdesátitisícové a dlouho cviče­ né vojsko, jemuž dodávalo naději a odvahu předchozí střet­ nutí, při druhé srážce zcela rozdrceno. Caesarova sláva byla pokládána za nepřemožitelné štěstí, takže poražení již nepo­ važovali nic za dílo jeho statečnosti, ale přičítali i své chyby na vrub Caesarově Štěstěně. Bylo totiž zřejmé, že i tato válka skončila v krátké době úplnou porážkou Pompeia pro ne­ schopnost jeho velitelů, protože ji nedokázali protáhnout do doby, až se Caesar octne v nouzi jako někde v cizí zemi, ani nevyužili svého prvního vítězství až do konce.

156

Boje v Africe

95/ Překročil úžinu z Rhegia do Messany a pokračoval v cestě do Lilybaea. Dozvěděl se, že Cato střeží válečné záso­ by loděmi a částí pěšího vojska v Utice a má k dispozici tři sta mužů jako válečný poradní sbor nazvaný senát. Zjistil ta­ ké, že vrchní velitel Lucius Scipio a nejlepší mužové mají hlavní stan v Hadrumetu, a vypravil se proti Scipionovi. Za­ stihl ho na cestě k Jubovi a seřadil šik přímo u jeho tábora, aby se střetl s nepřítelem za nepřítomnosti velitele. Velitelé Labienus a Petreius, podřízení Scipionovi, podnikli proti Caesarovi výpad, porazili ho, obrátili na útěk a pronásledova­ li sebevědomě a pohrdavě. Labiena však shodil ze sedla jeho kůň zasažený do břicha. Pobočníkům se podařilo zachytit ho a Petreius pak prohlásil, že právě vyzkoušel vojsko a že zví­ tězí, až bude chtít. Ukončil boj a prohodil ke své družině: »Přece nepřipravíme o vítězství velitele Scipiona!« A opět se z jiné strany ukázalo, že i zde štěstí přeje Caesarovi, protože nepřátelé sice získali převahu, ale znenadání vyklidili pole, ačkoliv vítězství by bylo očividně jejich. Caesar se prý posta­ vil proti všem, když jeho vojsko začalo utíkat, a obrátil je zpět. Sám chytil jednoho z prchajících orlonošů — to jsou vojáci, kteří nosí nejdůležitější vojenský znak, orly — a táhl ho dopředu. Nakonec se Petreius stáhl a Caesarovi přišel je­ ho ústup vhod. To byl konec první Caesarovy bitvy v Africe. 96/ Zanedlouho nato se rozšířila zpráva, že má přijít sám Scipio s osmi legiemi pěšáků a dvaceti tisíci jezdci, z nichž mnozí pocházeli z Afriky, s četnými lehkooděnci a třiceti slony spolu s králem Jubou, který také vedl asi třicet tisíc pě­

157

Smrt Catona litického

98/ Caesar se ihned dal na pochod do Utiky. Sotvaže tam došly třetího dne zprávy o těchto událostech, začali odtud všichni utíkat. Cato nikoho nezdržoval a poskytl urozeným

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

i lodě, když o ně žádali. Sám však setrvával statečně na mís­ tě. Utičtí mu sice slibovali, že budou především prosit za něj a až poté za své město, ale on jim s úsměvem odpověděl, že nepotřebuje u Caesara vyjednávače a že to dobře ví i Caesar. Potom zapečetil všechny poklady, předal jejich seznamy úředníkům spravujícím Utiku, večer se koupal a jedl vsedě, jak byl zvyklý od chvíle, kdy byl zavražděn Pompeius. Nemě­ nil tedy nic na svých zvyklostech, nejedl ani více, ani méně, hovořil s přítomnými o těch, kteří odpluli, ptal se, zda měli příznivý vítr, jak jsou daleko a zda budou ještě vidět, až ráno dorazí Caesar. Ani když šel spát, nezměnil nic na svých oby­ čejích, jen syna objal pevněji. Nenalezl dýku na lehátku, kde bývala, a proto vykřikl, že ho vlastní lidé vydávají do rukou nepřátel. »Čím se budu bránit,« řekl, »přijdou-li útočníci v noci?« Když ho prosili, aby na sebe nevztahoval ruku a od­ počíval bez dýky, odpověděl jim ještě.přesvědčivěji: »Cožpak se nemohú, kdybych chtěl, uškrtit svým šatem, rozbít si hla­ vu o zeď, zlomit si vaz pádem nebo zadržet dech a zemřít?« Uvedl mnoho podobných příkladů a přiměl je, aby položili dýku vedle něho. Pak, když už tam ležela, požádal o Platóno­ vo pojednání o duši a četl. 99/ Po přečtení Platónova dialogu předpokládal, že stráže u jeho dveří spí, a bodl se do břicha. Protože mu vyhřezly vnitřnosti a strážci slyšeli jeho sténání, vběhli dovnitř. Léka­ ři vložili ještě neporušené vnitřnosti dovnitř, ránu zašili a ovázali. Jakmile se Cato opět probral k vědomí, snažil se znovu oklamat své přátele. Vytýkal si, že rána byla slabá, ale děkoval zachráncům a řekl, že potřebuje klid. Ti odešli, ale dýku mu odnesli a zavřeli dveře, aby mohl odpočívat. Cato předstíral, že spí. Potichu si však strhl rukama obvazy, roz­ páral stehy, rozdrásal si jako divá zvěř nehty ránu i břicho, sevřel do prstů své vnitřnosti a trhal je, až zemřel. Bylo mu asi padesát let. Shodně se o něm soudí, že byl ve svých názo­ rech ze všech lidí povahově nejpevnější a že jeho smysl pro

spravedlnost, čest a dobro nepramenil ze zvyklosti, nýbrž z hlubokých filozofických úvah. Oženil se s dívkou Marcií, dcerou Philippovou. Ačkoliv ji velmi miloval a měl s ní děti, postoupil ji jednomu ze svých přátel Hortensiovi, jehož man­ želství, ačkoliv toužil po dětech, zůstávalo bezdětné. Když Marcie dala Hortensiovi syna, vzal si ji Cato pak opět k sobě, jako by ji Hortensiovi jen půjčil. Takový byl tedy Cato. Utičtí ho slavnostně pohřbili a Caesar řekl, že mu Cato nedopřál, aby na něm mohl dokázat svou velkorysost. Když však Cice­ ro napsal na Catona oslavný spis, odpověděl Caesař kritikou Catona a nazval ji Anticato. 100/ Jakmile se Juba a Petreius o všem dozvěděli a pochopi­ li, že nemají možnost ani uniknout, ani se zachránit, zabili se navzájem při hostině mečem. Jubovo království učinil Caesar poplatným Římanům a postavil mu do čela Sallustia Crispa. Utickým a Catonovu synovi udělil milost. Pompeiovu dceru s dvěma dětmi zastihl v Utice a poslal je bez úhony k mladšímu Pompeiovi. Pokud se zmocnil členů rady tří set, dal je zabít. Velitel Lucius Scipio byl na moři stižen bouří, narazil na nepřátelské loďstvo a dal se statečně do boje. Na­ konec však byl poražen, probodl se a svrhl tak sám sebe do moře.

158

159

Caesarovy triumfy 101/Tím Caesar ukončil válku v Africe. Vrátil se do Říma a slavil najednou čtyři triumfy: galský, neboť podrobil Římu mnoho velkých galských kmenů a násilím potlačil jiné, když se vzbouřily, pontský triumf slavil nad Farnakem a africký nad Afričany bojujícími na straně Scipionóvě. V tomto tri­ umfu byl veden také maličký syn Jubův, pozdější historik Juba. Mezi triumfem nad Galy a nad Farnakem slavil i jakýsi egyptský triumf po bitvě na Nilu. Odmítal oslavovat své úspěchy v bojích s Římany. Vítězství nad občany pokládal za

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

i lodě, když o ně žádali. Sám však setrvával statečně na mís­ tě. Utičtí mu sice slibovali, že budou především prosit za něj a až poté za své město, ale on jim s úsměvem odpověděl, že nepotřebuje u Caesara vyjednávače a že to dobře ví i Caesar. Potom zapečetil všechny poklady, předal jejich seznamy úředníkům spravujícím Utiku, večer se koupal a jedl vsedě, jak byl zvyklý od chvíle, kdy byl zavražděn Pompeius. Nemě­ nil tedy nic na svých zvyklostech, nejedl ani více, ani méně, hovořil s přítomnými o těch, kteří odpluli, ptal se, zda měli příznivý vítr, jak jsou daleko a zda budou ještě vidět, až ráno dorazí Caesar. Ani když šel spát, nezměnil nic na svých oby­ čejích, jen syna objal pevněji. Nenalezl dýku na lehátku, kde bývala, a proto vykřikl, že ho vlastní lidé vydávají do rukou nepřátel. »Čím se budu bránit,« řekl, »přijdou-li útočníci v noci?« Když ho prosili, aby na sebe nevztahoval ruku a od­ počíval bez dýky, odpověděl jim ještě.přesvědčivěji: »Cožpak se nemohú, kdybych chtěl, uškrtit svým šatem, rozbít si hla­ vu o zeď, zlomit si vaz pádem nebo zadržet dech a zemřít?« Uvedl mnoho podobných příkladů a přiměl je, aby položili dýku vedle něho. Pak, když už tam ležela, požádal o Platóno­ vo pojednání o duši a četl. 99/ Po přečtení Platónova dialogu předpokládal, že stráže u jeho dveří spí, a bodl se do břicha. Protože mu vyhřezly vnitřnosti a strážci slyšeli jeho sténání, vběhli dovnitř. Léka­ ři vložili ještě neporušené vnitřnosti dovnitř, ránu zašili a ovázali. Jakmile se Cato opět probral k vědomí, snažil se znovu oklamat své přátele. Vytýkal si, že rána byla slabá, ale děkoval zachráncům a řekl, že potřebuje klid. Ti odešli, ale dýku mu odnesli a zavřeli dveře, aby mohl odpočívat. Cato předstíral, že spí. Potichu si však strhl rukama obvazy, roz­ páral stehy, rozdrásal si jako divá zvěř nehty ránu i břicho, sevřel do prstů své vnitřnosti a trhal je, až zemřel. Bylo mu asi padesát let. Shodně se o něm soudí, že byl ve svých názo­ rech ze všech lidí povahově nejpevnější a že jeho smysl pro

spravedlnost, čest a dobro nepramenil ze zvyklosti, nýbrž z hlubokých filozofických úvah. Oženil se s dívkou Marcií, dcerou Philippovou. Ačkoliv ji velmi miloval a měl s ní děti, postoupil ji jednomu ze svých přátel Hortensiovi, jehož man­ želství, ačkoliv toužil po dětech, zůstávalo bezdětné. Když Marcie dala Hortensiovi syna, vzal si ji Cato pak opět k sobě, jako by ji Hortensiovi jen půjčil. Takový byl tedy Cato. Utičtí ho slavnostně pohřbili a Caesar řekl, že mu Cato nedopřál, aby na něm mohl dokázat svou velkorysost. Když však Cice­ ro napsal na Catona oslavný spis, odpověděl Caesař kritikou Catona a nazval ji Anticato. 100/ Jakmile se Juba a Petreius o všem dozvěděli a pochopi­ li, že nemají možnost ani uniknout, ani se zachránit, zabili se navzájem při hostině mečem. Jubovo království učinil Caesar poplatným Římanům a postavil mu do čela Sallustia Crispa. Utickým a Catonovu synovi udělil milost. Pompeiovu dceru s dvěma dětmi zastihl v Utice a poslal je bez úhony k mladšímu Pompeiovi. Pokud se zmocnil členů rady tří set, dal je zabít. Velitel Lucius Scipio byl na moři stižen bouří, narazil na nepřátelské loďstvo a dal se statečně do boje. Na­ konec však byl poražen, probodl se a svrhl tak sám sebe do moře.

158

159

Caesarovy triumfy 101/Tím Caesar ukončil válku v Africe. Vrátil se do Říma a slavil najednou čtyři triumfy: galský, neboť podrobil Římu mnoho velkých galských kmenů a násilím potlačil jiné, když se vzbouřily, pontský triumf slavil nad Farnakem a africký nad Afričany bojujícími na straně Scipionóvě. V tomto tri­ umfu byl veden také maličký syn Jubův, pozdější historik Juba. Mezi triumfem nad Galy a nad Farnakem slavil i jakýsi egyptský triumf po bitvě na Nilu. Odmítal oslavovat své úspěchy v bojích s Římany. Vítězství nad občany pokládal za

160

APPIÁNOS

nedůstojné sebe i Římanů a za neblahé znamení do budouc­ na. .Přesto však dal v triumfálních průvodech nést obrazy znázorňující jejich osudy s výjimkou Pompeia. Toho jediné­ ho se neodvážil připomenout veřejnosti, protože všichni s ním ještě prožívali jeho osud. Jakkoliv byl lid zastrašen, přece jen zoufal nad vlastní sudbou, zejména když si při­ pomněl velitele Lucia Scipiona, jak si vráží dýku do hrudi a vrhá se do moře, nebo Petreia, který se zabíjí na hostině, nebo Catona, jak se sápe sám na spbe jako divé zvíře. Smrt Achilla a Potheina však přijali s jásotem a Farnakovi, jenž se zachránil útěkem, se vysmívali. 102/V triumfálních průvodech prý byla nesena kořist za še­ desát pět tisíc talentů a dva tisíce osm set dvaadvacet zlatých věnců ve váze dvaceti tisíc čtyř set ětrnácti liber. Z toho množství vyplatil Caesar po triumfu vojákům hned všechny své sliby, dokonce v mnohem větší míře. Každému vojákovi dal pět tisíc attických drachem, centurionům dvojnásobek, tribunům a velitelům jízdy ětyřnásobek a každému prostému oběanovi attickou minu. Mimoto Caesar uspořádal i různé hry jízdní i múzické, boj tisíce pěších proti tisíci, jízdní zapas ětyř set jezdců na každé straně a smíšený souboj pěšího a jízdního vojska, dále bitvu dvaceti slonů proti dvaceti, ná­ mořní bitvu mezi ětyřrni tisíci veslaři, přiěemž na obou stra­ nách bojovalo na lodích po tisíci mužích. Zbudoval rovněž chrám Venuši Rodičce, jak slíbil před bitvou u Farsalu, a ko­ lem chrámu zřídil posvátný okrsek. Měl sloužit Římanům ja­ ko forum, ne však jako trhové, nýbrž shromažďovací k pro­ jednávání různých záležitostí, jak tomu je u Persanu, aby se tam nalézalo právo a lidé si osvojovali jeho zásady. Vedle bo­ hyně Venuše postavil krásnou sochu Kleopatry a ta tam stoji dodnes. Při sčítání lidu, provedeném na jeho popud, prý zjistil, že počet lidu o polovinu klesl; takovou měrou utrpělo město soupeřením těchto mužů.

OBČANSKÉ VÁLKY II

161

Hispánské tažení

103/Caesar se pak stal počtvrté konsulem a zahájil taženi proti mladému Pompeiovi do Hispánie. To byla poslední ob­ čanská válka, která ještě stála před ním. Nebyla zanedbatel­ ná, neboť v Hispánii se sešli urození mužové, kteří uprchli z Afriky, a shromáždilo se tam také vojsko z Afriky a od Farsálu i se svými veliteli a rovněž vojsko složené z Ibérů a Keltibérů, silných a bojovných kmenů. Na Pompeiově straně stálo i velké množství otroků. Jeho vojáci měli již čtyřletou válečnou zkušenost a byli připraveni zoufale se bránit. Jejich odhodlání podnítilo Pompeia k tomu, aby bitvu neodkládal a dal se do boje hned po Caesarově příchodu, ačkoliv starší mužové mu na základě zkušeností u Farsálu a v Africe radili, aby se snažil vyčerpat Caesarovy síly, prodlužovat válku a způsobit mu nouzi, když je v cizí zemi. Po dvaceti sedmi dnech přišel Caesar z Říma, poté co urazil velmi dlouhou vzdálenost se silně vyzbrojeným vojskem. Jeho vojáků se však zmocnil strach, vyvolaný pověstmi o množství nepřátel i o jejich výcviku a zoufalém odhodlání. 104/ Caesar proto vyčkával. Jednou se k němu na obhlídce přiblížil Pompeius a vyčetl mu zbabělost. Tuto pohanu ne­ mohl Caesar snést a seřadil vojsko k bitvě u města Corduby. I tehdy dal heslo: »Venuše« a Pompeius »Otec«. Když ko­ nečně došlo k boji, padl na Caesarovo vojsko děs a ke stra­ chu se připojila nerozhodnost. Caesar začal zvedat ruce k nebi a prosit všechny bohy, aby tolik slavných vítězství ne­ přišlo nazmar touto jedinou pohromou, a objížděl vojáky, aby je povzbudil. Sňal si z hlavy přilbu a tváří v tvář se snažil zahanbit je i přimět k boji. Protože je ani takto nezbavil stra­ chu, chopil se jednoho štítu a řekl kolemstojícím velitelům: »Toto bude konec mého života i vaší vojenské služby.« Poté Vyrazil vpřed a dostal se tak blízko k nepřátelům, že byl od nich vzdálen pouhých deset stop. Zaměřili na něj asi dvě stě

160

APPIÁNOS

nedůstojné sebe i Římanů a za neblahé znamení do budouc­ na. .Přesto však dal v triumfálních průvodech nést obrazy znázorňující jejich osudy s výjimkou Pompeia. Toho jediné­ ho se neodvážil připomenout veřejnosti, protože všichni s ním ještě prožívali jeho osud. Jakkoliv byl lid zastrašen, přece jen zoufal nad vlastní sudbou, zejména když si při­ pomněl velitele Lucia Scipiona, jak si vráží dýku do hrudi a vrhá se do moře, nebo Petreia, který se zabíjí na hostině, nebo Catona, jak se sápe sám na spbe jako divé zvíře. Smrt Achilla a Potheina však přijali s jásotem a Farnakovi, jenž se zachránil útěkem, se vysmívali. 102/V triumfálních průvodech prý byla nesena kořist za še­ desát pět tisíc talentů a dva tisíce osm set dvaadvacet zlatých věnců ve váze dvaceti tisíc čtyř set ětrnácti liber. Z toho množství vyplatil Caesar po triumfu vojákům hned všechny své sliby, dokonce v mnohem větší míře. Každému vojákovi dal pět tisíc attických drachem, centurionům dvojnásobek, tribunům a velitelům jízdy ětyřnásobek a každému prostému oběanovi attickou minu. Mimoto Caesar uspořádal i různé hry jízdní i múzické, boj tisíce pěších proti tisíci, jízdní zapas ětyř set jezdců na každé straně a smíšený souboj pěšího a jízdního vojska, dále bitvu dvaceti slonů proti dvaceti, ná­ mořní bitvu mezi ětyřrni tisíci veslaři, přiěemž na obou stra­ nách bojovalo na lodích po tisíci mužích. Zbudoval rovněž chrám Venuši Rodičce, jak slíbil před bitvou u Farsalu, a ko­ lem chrámu zřídil posvátný okrsek. Měl sloužit Římanům ja­ ko forum, ne však jako trhové, nýbrž shromažďovací k pro­ jednávání různých záležitostí, jak tomu je u Persanu, aby se tam nalézalo právo a lidé si osvojovali jeho zásady. Vedle bo­ hyně Venuše postavil krásnou sochu Kleopatry a ta tam stoji dodnes. Při sčítání lidu, provedeném na jeho popud, prý zjistil, že počet lidu o polovinu klesl; takovou měrou utrpělo město soupeřením těchto mužů.

OBČANSKÉ VÁLKY II

161

Hispánské tažení

103/Caesar se pak stal počtvrté konsulem a zahájil taženi proti mladému Pompeiovi do Hispánie. To byla poslední ob­ čanská válka, která ještě stála před ním. Nebyla zanedbatel­ ná, neboť v Hispánii se sešli urození mužové, kteří uprchli z Afriky, a shromáždilo se tam také vojsko z Afriky a od Farsálu i se svými veliteli a rovněž vojsko složené z Ibérů a Keltibérů, silných a bojovných kmenů. Na Pompeiově straně stálo i velké množství otroků. Jeho vojáci měli již čtyřletou válečnou zkušenost a byli připraveni zoufale se bránit. Jejich odhodlání podnítilo Pompeia k tomu, aby bitvu neodkládal a dal se do boje hned po Caesarově příchodu, ačkoliv starší mužové mu na základě zkušeností u Farsálu a v Africe radili, aby se snažil vyčerpat Caesarovy síly, prodlužovat válku a způsobit mu nouzi, když je v cizí zemi. Po dvaceti sedmi dnech přišel Caesar z Říma, poté co urazil velmi dlouhou vzdálenost se silně vyzbrojeným vojskem. Jeho vojáků se však zmocnil strach, vyvolaný pověstmi o množství nepřátel i o jejich výcviku a zoufalém odhodlání. 104/ Caesar proto vyčkával. Jednou se k němu na obhlídce přiblížil Pompeius a vyčetl mu zbabělost. Tuto pohanu ne­ mohl Caesar snést a seřadil vojsko k bitvě u města Corduby. I tehdy dal heslo: »Venuše« a Pompeius »Otec«. Když ko­ nečně došlo k boji, padl na Caesarovo vojsko děs a ke stra­ chu se připojila nerozhodnost. Caesar začal zvedat ruce k nebi a prosit všechny bohy, aby tolik slavných vítězství ne­ přišlo nazmar touto jedinou pohromou, a objížděl vojáky, aby je povzbudil. Sňal si z hlavy přilbu a tváří v tvář se snažil zahanbit je i přimět k boji. Protože je ani takto nezbavil stra­ chu, chopil se jednoho štítu a řekl kolemstojícím velitelům: »Toto bude konec mého života i vaší vojenské služby.« Poté Vyrazil vpřed a dostal se tak blízko k nepřátelům, že byl od nich vzdálen pouhých deset stop. Zaměřili na něj asi dvě stě

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

střel, z nichž některým se vyhnul a jiné zachytil štítem. Tu se každý z velitelů postavil vedle něho a všichni vojáci vy­ běhli kupředu a bojovali celý den, střídavě postupovali i ustupovali, až konečně večer s obtížemi získali vítězství. Caesar prý řekl, že o vítězství bojoval často, ale tehdy že bo­ joval i o život. 105/Po velkém krveprolití utekli Pompeiovi vojáci do Corduby a Caesar poručil svému vojsku obehnat město zdí, aby se uprchlí nepřátelé nemohli znovu připravit k boji. Jeho vo­ jáci, unavení bojem, vršili na sebe mrtvá těla a zbraně zabi­ tých, pak je přibodli kopími k zemi a u této zdi přenocovali. Druhý den bylo město dobyto. Scapula, jeden z Pompeiových velitelů, si dal postavit hranici a upálil se na ní. Hlavy Vara, Labiena a dalších význačných mužů byly přineseny Caešarovi. Sám Pompeius po porážce utekl se sto padesáti jezdci do Cařtheie, kde měl loďstvo, a dostal se do loděnic jako obyčejný člověk na nosítkách. Když však viděl, že ani tam nemají chuť k boji, padl na něj strach, že ho vydají Caesarovi, a uprchl i odtamtud. Při vstupu na loď se mu však za­ pletla noha do lana, a když je kdosi přesekával mečem, za­ sáhl místo lana jeho chodidlo. Proto Pompeius odplul na jakýsi statek a léčil se. Poněvadž ho hledali, uprchl i odtam­ tud po neschůdné cestě plné tmí, které se mu zabodávalo do rány, až unaven usedl pod nějaký strom. Tam ho však napad­ li zvědové a zabili ho, přestože kladl statečně odpor. Jeho hlavu přinesli Caešarovi a ten ji dal pohřbít. Tak i tato válka skončila proti očekávání v jediné bitvě. Vojáky, kteří z ní uprchli, shromáždil mladší Pompeiův bratr, jménem Sextus. Prozatím se však musel skrývat a žít jako pirát.

Aby si získali jeho přízeň, udělili mu překotně všemožné pocty, jako by ani nebyl člověk. Konali mu oběti, pořádali hry, stavěli sochy na všech posvátných i profánních místech, v každé tribui, v každé provincii a ve všech královstvích, kte­ rá pojilo s Římem přátelství. Na sochách byl zpodobován rozmanitě: na některých s dubovým věncem jako spasitel vlasti, protože tak' odměňovali v minulosti zachránění ochránce, kteří jim pomohli. Prohlásili ho Otcem vlasti, zvo­ lili diktátorem na doživotí, konsulem na deset let a přiřkli mu posvátnost a nedotknutelnost. Úřední záležitosti měl vy­ řizovat na křesle vykládaném slonovinou a zlatém a obětovat měl vždy v triumfálním rouchu. Město dostalo příkaz oslavo­ vat každým rokem dny, kdy zvítězil v bojích, kněží a kněžky byli pověřeni zajišťovat každým pátým rokem veřejné modlit­ by za jeho blaho a úředníci byli povinni skládat přísahu, že nebudou proti jeho nařízením. Na počest jeho narozenin přejmenovali měsíc Quintilis na lulius. Odhlasovali dále, aby mu bylo postaveno mnoho chrámů jako bohu a jeden chrám zasvěcený jemu a Šlechetnosti. Jejich sochy si tu mě­ ly podávat ruce. Protože se ho báli jako neomezeného vlád­ ce, snažili se dosáhnout, aby vůči nim jednal šlechetně. 107/Někteří mu chtěli nabídnout i královský titul, ale sot­ važe se o jejich úmyslu dověděl, zapověděl to a napomenul je s pohrůžkou, že tento titul je nezákonný a provází jej klet­ ba předků. Vojenskou stráž, která ho střežila od dob války, zprostil této služby a vycházel v doprovodu veřejných pořád­ kových jednotek. Když jednou projednával záležitosti před řečništěm, oznámili mu senátoři v čele s konsuly, všichni v úředním oděvu, rozhodnutí o uvedených poctách. Caesar všechny uvítal, ale nepovstal, ani když přicházeli, ani když před ním stáli, a tak poskytl záminku k pomluvám, že dychtí po královské vládě. Všechny pocty s výjimkou desetiletého konsulátu přijal. Konsulem na příští rok jmenoval sebe a Antonia, svého velitele jízdy, a na jeho místo určil Lepida,

162

Caesar samovládcem 106/ Po skončení všech občanských válek spěchal Caesar do Říma a tam ho ze strachu oslavovali jako nikoho před ním.

163

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

střel, z nichž některým se vyhnul a jiné zachytil štítem. Tu se každý z velitelů postavil vedle něho a všichni vojáci vy­ běhli kupředu a bojovali celý den, střídavě postupovali i ustupovali, až konečně večer s obtížemi získali vítězství. Caesar prý řekl, že o vítězství bojoval často, ale tehdy že bo­ joval i o život. 105/Po velkém krveprolití utekli Pompeiovi vojáci do Corduby a Caesar poručil svému vojsku obehnat město zdí, aby se uprchlí nepřátelé nemohli znovu připravit k boji. Jeho vo­ jáci, unavení bojem, vršili na sebe mrtvá těla a zbraně zabi­ tých, pak je přibodli kopími k zemi a u této zdi přenocovali. Druhý den bylo město dobyto. Scapula, jeden z Pompeiových velitelů, si dal postavit hranici a upálil se na ní. Hlavy Vara, Labiena a dalších význačných mužů byly přineseny Caešarovi. Sám Pompeius po porážce utekl se sto padesáti jezdci do Cařtheie, kde měl loďstvo, a dostal se do loděnic jako obyčejný člověk na nosítkách. Když však viděl, že ani tam nemají chuť k boji, padl na něj strach, že ho vydají Caesarovi, a uprchl i odtamtud. Při vstupu na loď se mu však za­ pletla noha do lana, a když je kdosi přesekával mečem, za­ sáhl místo lana jeho chodidlo. Proto Pompeius odplul na jakýsi statek a léčil se. Poněvadž ho hledali, uprchl i odtam­ tud po neschůdné cestě plné tmí, které se mu zabodávalo do rány, až unaven usedl pod nějaký strom. Tam ho však napad­ li zvědové a zabili ho, přestože kladl statečně odpor. Jeho hlavu přinesli Caešarovi a ten ji dal pohřbít. Tak i tato válka skončila proti očekávání v jediné bitvě. Vojáky, kteří z ní uprchli, shromáždil mladší Pompeiův bratr, jménem Sextus. Prozatím se však musel skrývat a žít jako pirát.

Aby si získali jeho přízeň, udělili mu překotně všemožné pocty, jako by ani nebyl člověk. Konali mu oběti, pořádali hry, stavěli sochy na všech posvátných i profánních místech, v každé tribui, v každé provincii a ve všech královstvích, kte­ rá pojilo s Římem přátelství. Na sochách byl zpodobován rozmanitě: na některých s dubovým věncem jako spasitel vlasti, protože tak' odměňovali v minulosti zachránění ochránce, kteří jim pomohli. Prohlásili ho Otcem vlasti, zvo­ lili diktátorem na doživotí, konsulem na deset let a přiřkli mu posvátnost a nedotknutelnost. Úřední záležitosti měl vy­ řizovat na křesle vykládaném slonovinou a zlatém a obětovat měl vždy v triumfálním rouchu. Město dostalo příkaz oslavo­ vat každým rokem dny, kdy zvítězil v bojích, kněží a kněžky byli pověřeni zajišťovat každým pátým rokem veřejné modlit­ by za jeho blaho a úředníci byli povinni skládat přísahu, že nebudou proti jeho nařízením. Na počest jeho narozenin přejmenovali měsíc Quintilis na lulius. Odhlasovali dále, aby mu bylo postaveno mnoho chrámů jako bohu a jeden chrám zasvěcený jemu a Šlechetnosti. Jejich sochy si tu mě­ ly podávat ruce. Protože se ho báli jako neomezeného vlád­ ce, snažili se dosáhnout, aby vůči nim jednal šlechetně. 107/Někteří mu chtěli nabídnout i královský titul, ale sot­ važe se o jejich úmyslu dověděl, zapověděl to a napomenul je s pohrůžkou, že tento titul je nezákonný a provází jej klet­ ba předků. Vojenskou stráž, která ho střežila od dob války, zprostil této služby a vycházel v doprovodu veřejných pořád­ kových jednotek. Když jednou projednával záležitosti před řečništěm, oznámili mu senátoři v čele s konsuly, všichni v úředním oděvu, rozhodnutí o uvedených poctách. Caesar všechny uvítal, ale nepovstal, ani když přicházeli, ani když před ním stáli, a tak poskytl záminku k pomluvám, že dychtí po královské vládě. Všechny pocty s výjimkou desetiletého konsulátu přijal. Konsulem na příští rok jmenoval sebe a Antonia, svého velitele jízdy, a na jeho místo určil Lepida,

162

Caesar samovládcem 106/ Po skončení všech občanských válek spěchal Caesar do Říma a tam ho ze strachu oslavovali jako nikoho před ním.

163

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

který spravoval prostřednictvím přátel Hispánii. Povolal zpět i vyhnance, pokud nebyl někdo vypovězen pro neodčinitelný přestupek. Svým nepřátelům odpustil a mnohým z těch, kteří proti němu bojovali, svěřoval hojně roění úřady, sprá­ vu provincií ěi velení ve vojsku. Takovým postupem si získal náklonnost lidu a vzbudil naději, že obnoví i republiku, jako to uěinil Sulla, který měl stejnou moc. V tomto oěekávání se však všichni zklamali. 108/Jednou chtěl kdosi oživit výmysl o královské vládě a ozdobil Caesarovu sochu vavřínovým věncem s bílou stu­ hou. Tribunové lidu Marullus a Caesetius toho ělověka nalezli a uvrhli do vězení v domnění, že se zavděčí Caesarovi, který pod pohrůžkou zakázal mluvit o své královské hod­ nosti. Caesar přijal tuto událost klidně. Když ho však jednou pozdravili jiní lidé u brány jako krále a lid projevoval nad je­ jich počínáním nevoli, řekl jim diplomaticky: »Nejsem král, jsem Caesar,« jako kdyby se zmýlili. Marullovi lidé opět zji­ stili muže, který začal první, a poručili obecním sluhům, aby ho předvedli na soud před jejich tribunál. To již Caesar ne­ strpěl a obvinil tribuny v senátě, že ho rafinovaně očerňují z touhy po královské vládě a že by sami zasloužili trest smrti. On však že je pouze zbavuje jejich úřadu a vylučuje ze sená­ tu. Toto jednání jen posílilo pověst, že prahne po králov­ ském titulu, že pokusy vycházejí od něho, když se již stal neomezeným vládcem. Záminkou k potrestání tribunů se stal královský titul; přitom však moc tribunů lidu byla po­ svátná a nedotknutelná podle starodávného zvyku stvrzené­ ho přísahou. Rozhořčení bylo o to větší, že Caesar ani ne­ vyčkal, až skonči jejich úřad. 109/ Caesar si to uvědomil a začal svého kroku litovat, že to byl jeho první tvrdý a svévolný čin, jehož se dopustil v míru bez zvláštní válečné pravomoci, a řekl prý přátelům, aby ho chránili, neboť dal svým odpůrcům do ruky nástroj, který proti němu hledají. Když se ho tázali, zda ho má opět střežit

osobní hispánská stráž, odpověděl, že není větší neštěstí než stálá ochrana, protože svědčí o trvalém strachu. Ale ani tak neustaly pokusy učinit ho králem. Zatímco se Caesar jednou díval ze zlatého křesla před řečništěm na fóru na Luperkálie, Antonius, který byl tehdy s Caesarem konsulem a běžel na­ hý a natřený olejem, jak je zvykem knězi v ten den, vyběhl na řečniště a vložil Caesarovi na hlavu diadém. Zatleskala však jen malá část diváků. Většina projevila nevoli, a Caesar diadém odhodil. Antonius mu jej znovu nasadil, ale Caesar si jej opět strhl. Zatímco se oba takto snažili prosadit svou, lid zachovával mlčení v nejistotě, jak spor dopadne. Jakmile však Caesar nabyl převahy, vykřikl lid radostí a oslavoval ho, že diadém nepřijal.

164

165

Příprava k tažení proti Parthům a Caesarova smrt 110/Těmito událostmi byl Caesar zřejmě znechucen i una­ ven a snažil se patrně předejít takovýmto dalším pokusům a pomluvám. Možná, že se nechtěl vystavovat ve městě úto­ kům některých svých nepřátel, nebo měl v úmyslu léčit si epilepsii a náhlé křeče, které ho přepadaly zejména při ne­ činnosti. Začal proto chystat velkou výpravu proti Getům a Parthům. Napřed chtěl zaútočit na Gety, divoký a bojovný sousední kmen. Parthům se chtěl pomstít za jejich věrolomnost vůči Crassovi. Poslal už i vojsko přes Iónské moře, šestnáct legií pěších a deset tisíc jezdců. Vtom se rozšířila pověst, že podle Sibylliných věšteb si Římané podrobí Parthy jen teh­ dy, pokud v čele jejich vojska bude král. Proto se někteří od­ važovali tvrdit, že Římané mají Caesara nazývat jako dosud diktátorem a imperátorem i jinými tituly, jichž užívají místo označení král, avšak národy podrobené Římem že ho mají výslovně nazývat králem. Caesar odmítl i tyto návrhy a snažil se rychle opustit Rím, kde byl vystaven takové závisti.

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

který spravoval prostřednictvím přátel Hispánii. Povolal zpět i vyhnance, pokud nebyl někdo vypovězen pro neodčinitelný přestupek. Svým nepřátelům odpustil a mnohým z těch, kteří proti němu bojovali, svěřoval hojně roění úřady, sprá­ vu provincií ěi velení ve vojsku. Takovým postupem si získal náklonnost lidu a vzbudil naději, že obnoví i republiku, jako to uěinil Sulla, který měl stejnou moc. V tomto oěekávání se však všichni zklamali. 108/Jednou chtěl kdosi oživit výmysl o královské vládě a ozdobil Caesarovu sochu vavřínovým věncem s bílou stu­ hou. Tribunové lidu Marullus a Caesetius toho ělověka nalezli a uvrhli do vězení v domnění, že se zavděčí Caesarovi, který pod pohrůžkou zakázal mluvit o své královské hod­ nosti. Caesar přijal tuto událost klidně. Když ho však jednou pozdravili jiní lidé u brány jako krále a lid projevoval nad je­ jich počínáním nevoli, řekl jim diplomaticky: »Nejsem král, jsem Caesar,« jako kdyby se zmýlili. Marullovi lidé opět zji­ stili muže, který začal první, a poručili obecním sluhům, aby ho předvedli na soud před jejich tribunál. To již Caesar ne­ strpěl a obvinil tribuny v senátě, že ho rafinovaně očerňují z touhy po královské vládě a že by sami zasloužili trest smrti. On však že je pouze zbavuje jejich úřadu a vylučuje ze sená­ tu. Toto jednání jen posílilo pověst, že prahne po králov­ ském titulu, že pokusy vycházejí od něho, když se již stal neomezeným vládcem. Záminkou k potrestání tribunů se stal královský titul; přitom však moc tribunů lidu byla po­ svátná a nedotknutelná podle starodávného zvyku stvrzené­ ho přísahou. Rozhořčení bylo o to větší, že Caesar ani ne­ vyčkal, až skonči jejich úřad. 109/ Caesar si to uvědomil a začal svého kroku litovat, že to byl jeho první tvrdý a svévolný čin, jehož se dopustil v míru bez zvláštní válečné pravomoci, a řekl prý přátelům, aby ho chránili, neboť dal svým odpůrcům do ruky nástroj, který proti němu hledají. Když se ho tázali, zda ho má opět střežit

osobní hispánská stráž, odpověděl, že není větší neštěstí než stálá ochrana, protože svědčí o trvalém strachu. Ale ani tak neustaly pokusy učinit ho králem. Zatímco se Caesar jednou díval ze zlatého křesla před řečništěm na fóru na Luperkálie, Antonius, který byl tehdy s Caesarem konsulem a běžel na­ hý a natřený olejem, jak je zvykem knězi v ten den, vyběhl na řečniště a vložil Caesarovi na hlavu diadém. Zatleskala však jen malá část diváků. Většina projevila nevoli, a Caesar diadém odhodil. Antonius mu jej znovu nasadil, ale Caesar si jej opět strhl. Zatímco se oba takto snažili prosadit svou, lid zachovával mlčení v nejistotě, jak spor dopadne. Jakmile však Caesar nabyl převahy, vykřikl lid radostí a oslavoval ho, že diadém nepřijal.

164

165

Příprava k tažení proti Parthům a Caesarova smrt 110/Těmito událostmi byl Caesar zřejmě znechucen i una­ ven a snažil se patrně předejít takovýmto dalším pokusům a pomluvám. Možná, že se nechtěl vystavovat ve městě úto­ kům některých svých nepřátel, nebo měl v úmyslu léčit si epilepsii a náhlé křeče, které ho přepadaly zejména při ne­ činnosti. Začal proto chystat velkou výpravu proti Getům a Parthům. Napřed chtěl zaútočit na Gety, divoký a bojovný sousední kmen. Parthům se chtěl pomstít za jejich věrolomnost vůči Crassovi. Poslal už i vojsko přes Iónské moře, šestnáct legií pěších a deset tisíc jezdců. Vtom se rozšířila pověst, že podle Sibylliných věšteb si Římané podrobí Parthy jen teh­ dy, pokud v čele jejich vojska bude král. Proto se někteří od­ važovali tvrdit, že Římané mají Caesara nazývat jako dosud diktátorem a imperátorem i jinými tituly, jichž užívají místo označení král, avšak národy podrobené Římem že ho mají výslovně nazývat králem. Caesar odmítl i tyto návrhy a snažil se rychle opustit Rím, kde byl vystaven takové závisti.

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

111/Čtyři dny před chystaným odchodem ho však zabili v senátě nepřátelé, buď že mu nepřáli jeho štěstí a nesmír­ nou moc, nebo, jak sami tvrdili, z lásky k bývalému politic­ kému zřízení. Znali totiž Caesara dobře a věděli, že by se po vítězství nad Gety a Parthy stal’ nepochybně králem. Podle mého názoru však byla okolnost, že si chce získat tento titul, jen vítanou záminkou, vždyť rozdíl byl pouze v názvu, proto­ že ve skutečnosti i diktátor byl přesně vzato králem. Hlavní slovo ve spiknutí měli dva muži — Marcus Bru­ tus Caepio, syn Bruta popraveného za Sully, který se po po­ hromě u Farsálu utekl k Caesarovi, a Gaius Cassius, který vydal v Helléspontu Caesarovi trojveslice, oba někdejší pří­ vrženci Pompeiovi. Z Caesarových nejbližších přátel se k nim připojil Decimus Brutus Albinus. Všechny tři Caesar vyznamenával poctami a důvěrou, pověřoval je nejzávažněj­ šími úkoly, a když se vydal do války v Africe, svěřil jim vele­ ní nad vojskem — Decimovi v Galii Zaalpské a Brutovi v Předalpské. 112/Brutus a Cassius měli tehdy zastávat společně praeturu a dohadovali se o tzv. městskou praeturu, která se cení více než ostatní. Počínali si tak buď z opravdové ctižádosti, nebo spor jen předstírali, aby se nezdálo, že jsou ve všem spolu domluveni. Caesar jim dělal rozhodčího a řekl prý přátelům, že právo je sice na straně Cassia, ale že on sám přeje Bruto­ vi. Při všech příležitostech choval k tomuto muži velkou ná­ klonnost a prokazoval mu laskavost. Brutus byl dokonce po­ kládán za jeho syna, protože Caesar byl milencem jeho mat­ ky, Catonovy sestry Servilie, když se Brutus narodil. Proto po vítězství u Farsálu dal prý rychle svým přátelům příkaz, aby Bruta za každou cenu zachránili. Brutus však byl buď nevděčný, nebo o matčině provinění nevěděl, nebo mu ne­ věřil a styděl se za ně. Snad miloval příliš svobodu a dával přednost vlasti, nebo se pokládal za potomka Bruta, jenž kdysi vyhnal krále; lid ho k činu pobízel a vzbuzoval v něm

pocit hanby. Na sochách jeho předka a na B.rutově soudním stolci se totiž objevily potají napsané nápisy: »Jsi podplacen, Brute?«, »Jsi mrtev, Brute?« nebo »Kdybys byl naživu!« ane­ bo »Ty nejsi jeho potomek!« Takové a podobné nápisy vyzý­ valy mladíka k činu hodného jeho předka. 113/ Když se o království mluvilo již jako o skutečnosti a za­ nedlouho se mělo konat zasedání senátu, uchopil Cassius Bruta za ruku a tázal se ho: »Co budeme dělat v senátě, navrhnou-li Caesarovi pochlebníci, aby se Caesar stal králem?® Brutus odpověděl, že tam nebude. A když se Cassius tázal dále: »A co když nás pozvou jako praetory, co budeme dělat, příteli?® »Budu bránit vlast,® řekl Brutus, »až na smrt.« Cas­ sius ho objal a pravil: »Koho z urozených požádáš o pomoc, jsi-li odhodlán to udělat? Nebo myslíš, že to píší potají na tvém soudcovském křesle spíše řemeslníci a kramáři než nej­ lepší Římané, kteří od jiných praetorů žádají koňské dostihy nebo štvanice, ale od tebe svobodu jako zděděnou povin­ nost?® Oba takto smýšleli již dlouhou dobu, ale tehdy si popr­ vé své názory sdělili. Každý z nich pak zjistil mínění svých Osobních i Caesarových přátel, které oba pokládali za nejod­ vážnější. Mezi svými druhy získali dva bratry Caecilia a Bucoliana, dále Rubria Rega, Quinta Ligaria, Marka Spuria, Servilia Galbu, Sextia Nasona a Pontia Aquilu. Ti patřili k je­ jich důvěrným známým. Z Caesarových přátel přemluvili Decima, o němž jsem se zmínil, Gaia Casku, Trebonia, Tillia Cimbra a Minucia Basila. 114/ Jakmile usoudili, že jich je dost, a nepokládali za vhod­ né zasvěcovat do spiknutí další, zavázali se navzájem sice bez přísah a obětí, ale přesto nikdo nezměnil smýšlení, ani ne­ zradil. Domlouvali se pak na době a místě činu. Cas spěchal, protože Caesar měl čtvrtého dne zahájit vojenskou výpravu, kde ho bude chránit vojenská stráž. Za místo činu vybrali se­ nát, protože věřili, že senátoři se k nim připojí, až se stanou

166

167

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

111/Čtyři dny před chystaným odchodem ho však zabili v senátě nepřátelé, buď že mu nepřáli jeho štěstí a nesmír­ nou moc, nebo, jak sami tvrdili, z lásky k bývalému politic­ kému zřízení. Znali totiž Caesara dobře a věděli, že by se po vítězství nad Gety a Parthy stal’ nepochybně králem. Podle mého názoru však byla okolnost, že si chce získat tento titul, jen vítanou záminkou, vždyť rozdíl byl pouze v názvu, proto­ že ve skutečnosti i diktátor byl přesně vzato králem. Hlavní slovo ve spiknutí měli dva muži — Marcus Bru­ tus Caepio, syn Bruta popraveného za Sully, který se po po­ hromě u Farsálu utekl k Caesarovi, a Gaius Cassius, který vydal v Helléspontu Caesarovi trojveslice, oba někdejší pří­ vrženci Pompeiovi. Z Caesarových nejbližších přátel se k nim připojil Decimus Brutus Albinus. Všechny tři Caesar vyznamenával poctami a důvěrou, pověřoval je nejzávažněj­ šími úkoly, a když se vydal do války v Africe, svěřil jim vele­ ní nad vojskem — Decimovi v Galii Zaalpské a Brutovi v Předalpské. 112/Brutus a Cassius měli tehdy zastávat společně praeturu a dohadovali se o tzv. městskou praeturu, která se cení více než ostatní. Počínali si tak buď z opravdové ctižádosti, nebo spor jen předstírali, aby se nezdálo, že jsou ve všem spolu domluveni. Caesar jim dělal rozhodčího a řekl prý přátelům, že právo je sice na straně Cassia, ale že on sám přeje Bruto­ vi. Při všech příležitostech choval k tomuto muži velkou ná­ klonnost a prokazoval mu laskavost. Brutus byl dokonce po­ kládán za jeho syna, protože Caesar byl milencem jeho mat­ ky, Catonovy sestry Servilie, když se Brutus narodil. Proto po vítězství u Farsálu dal prý rychle svým přátelům příkaz, aby Bruta za každou cenu zachránili. Brutus však byl buď nevděčný, nebo o matčině provinění nevěděl, nebo mu ne­ věřil a styděl se za ně. Snad miloval příliš svobodu a dával přednost vlasti, nebo se pokládal za potomka Bruta, jenž kdysi vyhnal krále; lid ho k činu pobízel a vzbuzoval v něm

pocit hanby. Na sochách jeho předka a na B.rutově soudním stolci se totiž objevily potají napsané nápisy: »Jsi podplacen, Brute?«, »Jsi mrtev, Brute?« nebo »Kdybys byl naživu!« ane­ bo »Ty nejsi jeho potomek!« Takové a podobné nápisy vyzý­ valy mladíka k činu hodného jeho předka. 113/ Když se o království mluvilo již jako o skutečnosti a za­ nedlouho se mělo konat zasedání senátu, uchopil Cassius Bruta za ruku a tázal se ho: »Co budeme dělat v senátě, navrhnou-li Caesarovi pochlebníci, aby se Caesar stal králem?® Brutus odpověděl, že tam nebude. A když se Cassius tázal dále: »A co když nás pozvou jako praetory, co budeme dělat, příteli?® »Budu bránit vlast,® řekl Brutus, »až na smrt.« Cas­ sius ho objal a pravil: »Koho z urozených požádáš o pomoc, jsi-li odhodlán to udělat? Nebo myslíš, že to píší potají na tvém soudcovském křesle spíše řemeslníci a kramáři než nej­ lepší Římané, kteří od jiných praetorů žádají koňské dostihy nebo štvanice, ale od tebe svobodu jako zděděnou povin­ nost?® Oba takto smýšleli již dlouhou dobu, ale tehdy si popr­ vé své názory sdělili. Každý z nich pak zjistil mínění svých Osobních i Caesarových přátel, které oba pokládali za nejod­ vážnější. Mezi svými druhy získali dva bratry Caecilia a Bucoliana, dále Rubria Rega, Quinta Ligaria, Marka Spuria, Servilia Galbu, Sextia Nasona a Pontia Aquilu. Ti patřili k je­ jich důvěrným známým. Z Caesarových přátel přemluvili Decima, o němž jsem se zmínil, Gaia Casku, Trebonia, Tillia Cimbra a Minucia Basila. 114/ Jakmile usoudili, že jich je dost, a nepokládali za vhod­ né zasvěcovat do spiknutí další, zavázali se navzájem sice bez přísah a obětí, ale přesto nikdo nezměnil smýšlení, ani ne­ zradil. Domlouvali se pak na době a místě činu. Cas spěchal, protože Caesar měl čtvrtého dne zahájit vojenskou výpravu, kde ho bude chránit vojenská stráž. Za místo činu vybrali se­ nát, protože věřili, že senátoři se k nim připojí, až se stanou

166

167

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

svědky jejich činu, i když nebudou předem nic vědět. Tak prý tomu bylo i za Romula, když se z krále stal tyranem. Ja­ ko tehdy, tak i nyní se nebude jevit čin dokonaný v senátě jako zákeřnost, nýbrž jako zákrok v zájmu státu a nebude hrozit nebezpečí ze strany Caesarova vojska. O slávu je ni­ kdo nepřipraví, protože všem bude zřejmé, že popud k činu vzešel od nich. Proto byli všichni jednomyslně pro senát. V názorech o způsobu provedení se však lišili. Někteří se domnívali, že Antonius má být rovněž zavražděn, protože byl Caesarovým kolegou, nejmocnějším přítelem a měl nejvýznamnější postavení ve vojsku. Ale Brutus řekl, že omezí-li se na vraždu samotného Caesara, získají slávu tyranobijců, protože odstraní krále; zavraždí-li i jeho přátele, budou pokládáni za jejich osobní nepřátele a za přívržence Pompeiovy. Toto zdůvodnění je přesvědčilo a očekávali příští schůzi senátu. 115/ Den před ní šel Caesar na večeři k veliteli jízdy Lepidovi, vzal s sebou Decima Bruta Albina na víno a navrhl při po­ háru jako téma rozhovoru otázku, jaká smrt je pro člověka nejlepší. Zatímco každý chválil jiný způsob smrti, dával Cae­ sar přednost náhlému konci. Tak si předpověděl svou smrt i události následujícího dne. V noci po pitce ho přepadla sla­ bost a jeho manželka Calpurnie ho ve snu viděla silně krvá­ cet, takže mu příští den bránila opustit dům. Při oběti měl několikrát zlověstné znamení. Již chtěl poslat Antonia, aby shromáždění senátu odvolal, ale Decimus byl u toho a pře­ svědčil ho, aby nevyvolával podezření, že senát přezírá, a šel senát rozpustit sám. Caesar se tedy dal do senátu odnést v nosítkách. V Pompeiově divadle se konaly hry a senát se měl shro­ máždit v jedné z okolních budov, jak tomu je při představení zvykem. Brutus a Cassius klidně projednávali od rána v slou­ pořadí záležitosti s občany, kteří se na ně obraceli jako na praetory. Když se dozvěděli o průběhu Caesarových obětí

a jeho úmyslu odložit schůzi senátu, octli se ve velkých roz­ pacích. Zatímco byli bezradní, uchopil kdosi Casku za ruku a řekl: sAčkoliv jsem tvůj přítel, skryl jsi přede mnou prav­ du, ale Brutus mi ji sdělil.« Casca byl zcela vyveden z míry, že někdo ví o jeho provinění, ale když se muž usmál a pokra­ čoval: »Odkud vezmeš peníze na úřad aedila?«, znovu se vzchopil. Bruta a Cassia, pohřížené v myšlenky a hovořící spolu, vzal stranou senátor Popilius Laenas a řekl jim, že se modlí za zdar jejich plánu, a pobízel je k rychlému činu. Oba Však byli zmateni a zaraženi mlčeli. 116/Když již Caesara nesli do senátu, dozvěděl se jeden otrok o chystaném spiknutí a utíkal mu to oznámit. Přiběhl ke Calpurnii, řekl pouze, že chce mluvit s Caesarem v nalé­ havé záležitosti, a čekal na něj, až se vrátí ze senátu, protože neznal úplně všechny podrobnosti. Caesarův přítel z Knidu Artemidóros vběhl za ním do senátu, ale nalezl ho již mrtvé­ ho. Během oběti před senátem dal kdosi Caesarovi psací des­ tičky se zprávou o spiknutí, ale on vstoupil dovnitř. Zprávu pak objevili ještě v jeho ruce, když byl zabit. V okamžiku, kdy Caesar vystupoval z nosítek, hovořil s nim o samotě a naléhavě Laenas, který před chvílí přál zdar Cassiovi a je­ ho přátelům. Pohled na Laenata dlouze jednajícího s Caesa­ rem spiklence znepokojil, takže si dali znamení, že se navzá­ jem zabijí, než aby se dali pochytat. Když se však rozhovor protahoval, spiklenci poznali, že Laenas nevypadá, jako by něco oznamoval, nýbrž má vzhled snažně prosícího člověka. Vzpamatovali se tedy, a jakmile viděli, že Laenas po rozho­ voru Caesara objímá, nabyli znovu odvahy. Je zvykem, že nejvyšší úředníci vstupující do senátu zkoumají věštná znamení. Caesarova první oběf neměla srdce nebo — jak říkají jiní —, chyběl jí výčnělek na játrech. Haruspex prohlásil, že je to znamení smrti, ale Caesar mu se smíchem odvětil, že stejné znamení měl v Hispánii, když bo­ joval s Pompeiem. Protože mu haruspex připomněl, že i teh­

168

169

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

svědky jejich činu, i když nebudou předem nic vědět. Tak prý tomu bylo i za Romula, když se z krále stal tyranem. Ja­ ko tehdy, tak i nyní se nebude jevit čin dokonaný v senátě jako zákeřnost, nýbrž jako zákrok v zájmu státu a nebude hrozit nebezpečí ze strany Caesarova vojska. O slávu je ni­ kdo nepřipraví, protože všem bude zřejmé, že popud k činu vzešel od nich. Proto byli všichni jednomyslně pro senát. V názorech o způsobu provedení se však lišili. Někteří se domnívali, že Antonius má být rovněž zavražděn, protože byl Caesarovým kolegou, nejmocnějším přítelem a měl nejvýznamnější postavení ve vojsku. Ale Brutus řekl, že omezí-li se na vraždu samotného Caesara, získají slávu tyranobijců, protože odstraní krále; zavraždí-li i jeho přátele, budou pokládáni za jejich osobní nepřátele a za přívržence Pompeiovy. Toto zdůvodnění je přesvědčilo a očekávali příští schůzi senátu. 115/ Den před ní šel Caesar na večeři k veliteli jízdy Lepidovi, vzal s sebou Decima Bruta Albina na víno a navrhl při po­ háru jako téma rozhovoru otázku, jaká smrt je pro člověka nejlepší. Zatímco každý chválil jiný způsob smrti, dával Cae­ sar přednost náhlému konci. Tak si předpověděl svou smrt i události následujícího dne. V noci po pitce ho přepadla sla­ bost a jeho manželka Calpurnie ho ve snu viděla silně krvá­ cet, takže mu příští den bránila opustit dům. Při oběti měl několikrát zlověstné znamení. Již chtěl poslat Antonia, aby shromáždění senátu odvolal, ale Decimus byl u toho a pře­ svědčil ho, aby nevyvolával podezření, že senát přezírá, a šel senát rozpustit sám. Caesar se tedy dal do senátu odnést v nosítkách. V Pompeiově divadle se konaly hry a senát se měl shro­ máždit v jedné z okolních budov, jak tomu je při představení zvykem. Brutus a Cassius klidně projednávali od rána v slou­ pořadí záležitosti s občany, kteří se na ně obraceli jako na praetory. Když se dozvěděli o průběhu Caesarových obětí

a jeho úmyslu odložit schůzi senátu, octli se ve velkých roz­ pacích. Zatímco byli bezradní, uchopil kdosi Casku za ruku a řekl: sAčkoliv jsem tvůj přítel, skryl jsi přede mnou prav­ du, ale Brutus mi ji sdělil.« Casca byl zcela vyveden z míry, že někdo ví o jeho provinění, ale když se muž usmál a pokra­ čoval: »Odkud vezmeš peníze na úřad aedila?«, znovu se vzchopil. Bruta a Cassia, pohřížené v myšlenky a hovořící spolu, vzal stranou senátor Popilius Laenas a řekl jim, že se modlí za zdar jejich plánu, a pobízel je k rychlému činu. Oba Však byli zmateni a zaraženi mlčeli. 116/Když již Caesara nesli do senátu, dozvěděl se jeden otrok o chystaném spiknutí a utíkal mu to oznámit. Přiběhl ke Calpurnii, řekl pouze, že chce mluvit s Caesarem v nalé­ havé záležitosti, a čekal na něj, až se vrátí ze senátu, protože neznal úplně všechny podrobnosti. Caesarův přítel z Knidu Artemidóros vběhl za ním do senátu, ale nalezl ho již mrtvé­ ho. Během oběti před senátem dal kdosi Caesarovi psací des­ tičky se zprávou o spiknutí, ale on vstoupil dovnitř. Zprávu pak objevili ještě v jeho ruce, když byl zabit. V okamžiku, kdy Caesar vystupoval z nosítek, hovořil s nim o samotě a naléhavě Laenas, který před chvílí přál zdar Cassiovi a je­ ho přátelům. Pohled na Laenata dlouze jednajícího s Caesa­ rem spiklence znepokojil, takže si dali znamení, že se navzá­ jem zabijí, než aby se dali pochytat. Když se však rozhovor protahoval, spiklenci poznali, že Laenas nevypadá, jako by něco oznamoval, nýbrž má vzhled snažně prosícího člověka. Vzpamatovali se tedy, a jakmile viděli, že Laenas po rozho­ voru Caesara objímá, nabyli znovu odvahy. Je zvykem, že nejvyšší úředníci vstupující do senátu zkoumají věštná znamení. Caesarova první oběf neměla srdce nebo — jak říkají jiní —, chyběl jí výčnělek na játrech. Haruspex prohlásil, že je to znamení smrti, ale Caesar mu se smíchem odvětil, že stejné znamení měl v Hispánii, když bo­ joval s Pompeiem. Protože mu haruspex připomněl, že i teh­

168

169

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

dy byl ve velkém nebezpečí a teď že je v ještě větším, nařídil Caesar oběť opakovat. Ani tehdy však neměl příznivé zname­ ní. Protože se styděl odkládat jednání senátu a jeho protivní­ ci ho vyzývali, jako by byli jeho přátelé, jen ať jde dovnitř, vstoupil bez ohledu na znamení, neboť se muselo stát, co mu bylo souzeno. 117/Spiklenci zanechali Trebonia, aby v rozhovoru zdržel Antonia před vchodem, a s ukrytými dýkami obklopili jako přátelský doprovod Caesara, který se usadil v křesle. Potom jeden z nich, Tillius Cimber, před něj předstoupil a žádal o návrat svého vypovězeného bratra. Caesar žádost odsunul a pak ji úplně zamítl. Tu ho Cimber uchopil za purpurový plášť, jako by jej ještě prosil, strhl mu ho z krku a táhl k sobě s křikem: »Nač čekáte, přátelé?« Casca, který stál za Caesarovou hlavou, zamířil jako první dýkou ke krku. Svezla se však a zasáhla Caésarovu hruď. Caesar Cimbrovi plášť vytrhl, Cašku uchopil za ruku, Vyskočil z křesla, otočil se a táhl Casku velkou silou. V této poloze ho však někdo jiný bodl dý­ kou do boku, napjatého při otočení. Cassius ho bodl do obličeje,' Brutus do stehna, Bucolianus do hrudi. Caesar se v hněvu a s křikem ohnal jako šelma na každého z nich a te­ prve po Brutově ráně . . . boj vzdal, zahalil se pláštěm a padl upravený u Pompeiovy sochy. Ani když padl, nepřestali spiklenci běsnit a zasadili mu třiadvacet ran; mnozí se ve shluku navzájem zranili svými zbraněmi.

vyběhli z divadla a utíkali až k uzavřenému prostoru před se­ nátem. Divadlo se v panickém strachu kvapně vyprázdnilo, krámy byly pleněny, všichni zavírali dveře a chystali se na střechách k obraně. Antonius změnil svůj dům v pevnost, protože pochopil, že je to útok jak proti Caesarovi, tak proti němu. Velitel jízdy Lepidus, který se na fóru dověděl, co se stalo, utekl na ostrov v řece, kde byla legie vojáků, a přepra­ vil je na Martovo pole, aby byli plně připraveni vykonat An­ toniovy příkazy. Dával tak Antoniovi přednost, protože byl Caesarovým blízkým přítelem a zastával konsulát. Na základě společných úvah se především rozhodli pomstít Caésarovu smrt. Protože se však báli, že senát bude na straně vrahů, vy­ čkávali ještě dalšího vývoje událostí. Caesar se neobklopoval ozbrojenci, protože nesnášel tě­ lesnou stráž, a spokojil se pouze úředním služebnictvem. Z domu do senátu ho provázela většina úředníků a zástup občanů i cizinců, otroků a propuštěnců, ale ti se všichni rozprchli, takže u něho zůstali jen tři otroci. Naložili mrtvé­ ho Caesara — ještě před malou chvílí pána země i moře — na nosítka, a protože byli jen tři, nesli je domů nakloněná na jednu stranu. 119/ Vrahové chtěli pronést v senátě nějakou řeč, ale nikdo tam nezůstal. Proto si otočili tógy kolem levic jako štít, běže­ li ulicemi se zakrvácenými meči a křičeli, že zabili krále a ty­ rana. Někdo z nich nesl na vztyčeném kopí klobouk, symbol osvobození z otroctví. Snažili se tak dát podnět k obnově ústavy předků a připomínali dávného Bruta a jeho spřísežence, kteří vystoupili proti tehdejším králům. Ulicemi běže­ li i někteří další senátoři s obnaženými meči, ačkoliv se na Činu nepodíleli, ale chtěli sklízet slávu: Lentulus Spinther, Favonius, Aquinus, Dolabella, Murcus a Patiscus. Slávy se jim sice nedostalo, zato však trestu spolu s viníky. Protože se k nim lid nepřidával, nevěděli, co dál, a do­ stali strach. Vkládali naděje do senátu — i když se ihned pro

170

Zmatky po Caesarově smrti 118/ Sotvaže vrahové dokonali svůj hrozný čin na posvátné půdě a na posvátném a nedotknutelném muži, nastal v sená­ tě i v celém městě zmatek. Někteří senátoři byli při něm zra­ něni, jiní přišli o život. Mnoho Římanů i cizinců zahynulo náhodně, jak tomu bývá při politických nepokojích, kdy útočníci neznají oběti. Gladiátoři vyzbrojení zrána na zápas

171

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

dy byl ve velkém nebezpečí a teď že je v ještě větším, nařídil Caesar oběť opakovat. Ani tehdy však neměl příznivé zname­ ní. Protože se styděl odkládat jednání senátu a jeho protivní­ ci ho vyzývali, jako by byli jeho přátelé, jen ať jde dovnitř, vstoupil bez ohledu na znamení, neboť se muselo stát, co mu bylo souzeno. 117/Spiklenci zanechali Trebonia, aby v rozhovoru zdržel Antonia před vchodem, a s ukrytými dýkami obklopili jako přátelský doprovod Caesara, který se usadil v křesle. Potom jeden z nich, Tillius Cimber, před něj předstoupil a žádal o návrat svého vypovězeného bratra. Caesar žádost odsunul a pak ji úplně zamítl. Tu ho Cimber uchopil za purpurový plášť, jako by jej ještě prosil, strhl mu ho z krku a táhl k sobě s křikem: »Nač čekáte, přátelé?« Casca, který stál za Caesarovou hlavou, zamířil jako první dýkou ke krku. Svezla se však a zasáhla Caésarovu hruď. Caesar Cimbrovi plášť vytrhl, Cašku uchopil za ruku, Vyskočil z křesla, otočil se a táhl Casku velkou silou. V této poloze ho však někdo jiný bodl dý­ kou do boku, napjatého při otočení. Cassius ho bodl do obličeje,' Brutus do stehna, Bucolianus do hrudi. Caesar se v hněvu a s křikem ohnal jako šelma na každého z nich a te­ prve po Brutově ráně . . . boj vzdal, zahalil se pláštěm a padl upravený u Pompeiovy sochy. Ani když padl, nepřestali spiklenci běsnit a zasadili mu třiadvacet ran; mnozí se ve shluku navzájem zranili svými zbraněmi.

vyběhli z divadla a utíkali až k uzavřenému prostoru před se­ nátem. Divadlo se v panickém strachu kvapně vyprázdnilo, krámy byly pleněny, všichni zavírali dveře a chystali se na střechách k obraně. Antonius změnil svůj dům v pevnost, protože pochopil, že je to útok jak proti Caesarovi, tak proti němu. Velitel jízdy Lepidus, který se na fóru dověděl, co se stalo, utekl na ostrov v řece, kde byla legie vojáků, a přepra­ vil je na Martovo pole, aby byli plně připraveni vykonat An­ toniovy příkazy. Dával tak Antoniovi přednost, protože byl Caesarovým blízkým přítelem a zastával konsulát. Na základě společných úvah se především rozhodli pomstít Caésarovu smrt. Protože se však báli, že senát bude na straně vrahů, vy­ čkávali ještě dalšího vývoje událostí. Caesar se neobklopoval ozbrojenci, protože nesnášel tě­ lesnou stráž, a spokojil se pouze úředním služebnictvem. Z domu do senátu ho provázela většina úředníků a zástup občanů i cizinců, otroků a propuštěnců, ale ti se všichni rozprchli, takže u něho zůstali jen tři otroci. Naložili mrtvé­ ho Caesara — ještě před malou chvílí pána země i moře — na nosítka, a protože byli jen tři, nesli je domů nakloněná na jednu stranu. 119/ Vrahové chtěli pronést v senátě nějakou řeč, ale nikdo tam nezůstal. Proto si otočili tógy kolem levic jako štít, běže­ li ulicemi se zakrvácenými meči a křičeli, že zabili krále a ty­ rana. Někdo z nich nesl na vztyčeném kopí klobouk, symbol osvobození z otroctví. Snažili se tak dát podnět k obnově ústavy předků a připomínali dávného Bruta a jeho spřísežence, kteří vystoupili proti tehdejším králům. Ulicemi běže­ li i někteří další senátoři s obnaženými meči, ačkoliv se na Činu nepodíleli, ale chtěli sklízet slávu: Lentulus Spinther, Favonius, Aquinus, Dolabella, Murcus a Patiscus. Slávy se jim sice nedostalo, zato však trestu spolu s viníky. Protože se k nim lid nepřidával, nevěděli, co dál, a do­ stali strach. Vkládali naděje do senátu — i když se ihned pro

170

Zmatky po Caesarově smrti 118/ Sotvaže vrahové dokonali svůj hrozný čin na posvátné půdě a na posvátném a nedotknutelném muži, nastal v sená­ tě i v celém městě zmatek. Někteří senátoři byli při něm zra­ něni, jiní přišli o život. Mnoho Římanů i cizinců zahynulo náhodně, jak tomu bývá při politických nepokojích, kdy útočníci neznají oběti. Gladiátoři vyzbrojení zrána na zápas

171

172

APPIÁNOS

obCanské války n

nedostatek informací a zmatek rozutekl —, protože jeho čle­ nové byli jejich příbuzní a přátelé a také je tížila tyranie. Ne­ důvěřovali lidu ani vojákům, kteří sloužili Caesarovi a jichž bylo ve městě hodně, ať už byli propuštěni nedávno a získali příděl půdy, nebo byli usazeni v koloniích a přišli do Říma, aby provázeli Caesara na jeho výpravě. Dostali také strach z Lepida a jeho vojska ve městě i z konsula Antonia, aby se neobrátil na lid místo na senát a neučinil proti nim nějaká tvrdá opatření.

ním praporem a pod vedením jednoho osidlujícího úředníka. Protože při svém odchodu již všechno prodali, byli ochotni zaprodat se k jakékoliv službě. 121/Proto Cassius a jeho přívrženci celkem snadno a rychle sehnali z tolika lidí takového ražení dav na forum. Ačkoliv byli podplaceni, neodvážili se chválit, co se stalo, protože se obávali Caesarovy slávy i toho, co budou podnikat ostatní. Proto volali po smíru, který prospěje všem, a vyzývali k němu i úředníky. Byl to prostředek vymyšlený na záchranu Caesarových vrahů, neboť, jak tvrdili, mír nenastane, jestliže nedostanou milost. V takové situaci se objevil nejprve praetor Cinna, spřízněný s Caesarem prostřednictvím sňatku. Vešel nečekaně dopro­ střed fóra, shodil praetorský šat, jako by jím pohrdal, že je od tyrana, nazval Caesara tyranem a jeho vrahy tyranobijci, čin pochválil jako naprosto shodný s činem předků a vyzýval, aby tito mužové byli jako dobrodinci státu povoláni zpět z Kapitolu a vyznamenáni poctami. Ačkoliv Cinna promluvil takto, viděli zaprodaní vojáci, že nepodplacený lid není na jejich straně. Proto ani nevolali spiklence z Kapitolu, ani neučinili nic jiné­ ho, ale opětovně žádali pouze o mír. 122/ Potom vystoupil i Dolabella, mladý, ale již velmi známý muž, kterého Caesar vybral za konsula pro příští rok, až sám odejde z města. Dolabella si oblékl konsulský oděv a dal při­ nést i odznaky konsulské moci, načež jako druhý v pořadí tupil Caesara, který mu jeho úřad poskytl. Předstíral, že byl zasvěcen do spiknutí, ale že se na něm proti své vůli nemohl podílet. Někteří dokonce tvrdí, že navrhl, aby ten den byl považován za obnovení republiky. Tu nabyli podplacení vo­ jáci znovu odvahy, když viděli, že praetor a konsul jsou na jejich straně, a povolali Cassia a jeho přívržence z Kapitolu. Dolabella je svou řečí potěšil, takže získali dojem, že budou mít mladého a známého muže jako protiváhu k Antoniovi. Z Kapitolu však sešli pouze Cassius a Marcus Brutus, jemuž ještě krvácela ruka z rány způsobené Cassiem, když oba na­

Další akce Caesarových vrahů a jejich stoupenců

120/V takovém stavu utíkali Caesarovi vrazi na Kapitol spo­ lu s gladiátory. Na poradě se rozhodli začít podplácet lid, protože si mysleli, že budou-li aspoň někteří lidé jejich čin chválit, připojí se k nim i ostatní z touhy po svobodě a repu­ blice. Domnívali se, že římský lid je stále stejný, jaký byl po­ dle vyprávění kdysi dávno v době hrdinného Bruta, který odstranil královládu. Neuvědomovali si, že od současného li­ du očekávají dvě neslučitelné věci, aby jim totiž sloužil jako svobodymilovný a úplatný zároveň. Skutečnosti však odpoví­ dal spíše tento druhý předpoklad, protože politické zřízení bylo již dlouhou dobu v rozkladu. Lid byl promíšen s cizin­ ci, propuštěnci měli stejná práva jako občané a otroci chodili stejně oblečeni jako páni. S výjimkou oděvu senátorského stavu nebyl rozdíl mezi oblekem otroků a svobodných. Pří­ děly obilí, určené pouze římskému lidu, přitahovaly líný, chudý a tulácký dav z Itálie do Říma. Vojáci propuštění ve velkém množství z vojenské služby se nenavraceli jednotlivě do svého rodiště jako dříve, protože někteří se báli, že se účastnili nespravedlivých válek. Odcházeli tedy společně na nespravedlivě nabytou půdu a do odcizených domů. Tehdy právě hromadně tábořili v chrámech a jejich okolí pod jed­

173

172

APPIÁNOS

obCanské války n

nedostatek informací a zmatek rozutekl —, protože jeho čle­ nové byli jejich příbuzní a přátelé a také je tížila tyranie. Ne­ důvěřovali lidu ani vojákům, kteří sloužili Caesarovi a jichž bylo ve městě hodně, ať už byli propuštěni nedávno a získali příděl půdy, nebo byli usazeni v koloniích a přišli do Říma, aby provázeli Caesara na jeho výpravě. Dostali také strach z Lepida a jeho vojska ve městě i z konsula Antonia, aby se neobrátil na lid místo na senát a neučinil proti nim nějaká tvrdá opatření.

ním praporem a pod vedením jednoho osidlujícího úředníka. Protože při svém odchodu již všechno prodali, byli ochotni zaprodat se k jakékoliv službě. 121/Proto Cassius a jeho přívrženci celkem snadno a rychle sehnali z tolika lidí takového ražení dav na forum. Ačkoliv byli podplaceni, neodvážili se chválit, co se stalo, protože se obávali Caesarovy slávy i toho, co budou podnikat ostatní. Proto volali po smíru, který prospěje všem, a vyzývali k němu i úředníky. Byl to prostředek vymyšlený na záchranu Caesarových vrahů, neboť, jak tvrdili, mír nenastane, jestliže nedostanou milost. V takové situaci se objevil nejprve praetor Cinna, spřízněný s Caesarem prostřednictvím sňatku. Vešel nečekaně dopro­ střed fóra, shodil praetorský šat, jako by jím pohrdal, že je od tyrana, nazval Caesara tyranem a jeho vrahy tyranobijci, čin pochválil jako naprosto shodný s činem předků a vyzýval, aby tito mužové byli jako dobrodinci státu povoláni zpět z Kapitolu a vyznamenáni poctami. Ačkoliv Cinna promluvil takto, viděli zaprodaní vojáci, že nepodplacený lid není na jejich straně. Proto ani nevolali spiklence z Kapitolu, ani neučinili nic jiné­ ho, ale opětovně žádali pouze o mír. 122/ Potom vystoupil i Dolabella, mladý, ale již velmi známý muž, kterého Caesar vybral za konsula pro příští rok, až sám odejde z města. Dolabella si oblékl konsulský oděv a dal při­ nést i odznaky konsulské moci, načež jako druhý v pořadí tupil Caesara, který mu jeho úřad poskytl. Předstíral, že byl zasvěcen do spiknutí, ale že se na něm proti své vůli nemohl podílet. Někteří dokonce tvrdí, že navrhl, aby ten den byl považován za obnovení republiky. Tu nabyli podplacení vo­ jáci znovu odvahy, když viděli, že praetor a konsul jsou na jejich straně, a povolali Cassia a jeho přívržence z Kapitolu. Dolabella je svou řečí potěšil, takže získali dojem, že budou mít mladého a známého muže jako protiváhu k Antoniovi. Z Kapitolu však sešli pouze Cassius a Marcus Brutus, jemuž ještě krvácela ruka z rány způsobené Cassiem, když oba na­

Další akce Caesarových vrahů a jejich stoupenců

120/V takovém stavu utíkali Caesarovi vrazi na Kapitol spo­ lu s gladiátory. Na poradě se rozhodli začít podplácet lid, protože si mysleli, že budou-li aspoň někteří lidé jejich čin chválit, připojí se k nim i ostatní z touhy po svobodě a repu­ blice. Domnívali se, že římský lid je stále stejný, jaký byl po­ dle vyprávění kdysi dávno v době hrdinného Bruta, který odstranil královládu. Neuvědomovali si, že od současného li­ du očekávají dvě neslučitelné věci, aby jim totiž sloužil jako svobodymilovný a úplatný zároveň. Skutečnosti však odpoví­ dal spíše tento druhý předpoklad, protože politické zřízení bylo již dlouhou dobu v rozkladu. Lid byl promíšen s cizin­ ci, propuštěnci měli stejná práva jako občané a otroci chodili stejně oblečeni jako páni. S výjimkou oděvu senátorského stavu nebyl rozdíl mezi oblekem otroků a svobodných. Pří­ děly obilí, určené pouze římskému lidu, přitahovaly líný, chudý a tulácký dav z Itálie do Říma. Vojáci propuštění ve velkém množství z vojenské služby se nenavraceli jednotlivě do svého rodiště jako dříve, protože někteří se báli, že se účastnili nespravedlivých válek. Odcházeli tedy společně na nespravedlivě nabytou půdu a do odcizených domů. Tehdy právě hromadně tábořili v chrámech a jejich okolí pod jed­

173

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

jednou zaútočili na Caesara. Po svém příchodu na fórum ne­ mluvili pokorně, ale chválili jeden druhého za dobrý čin, blahopřáli městu a vyjadřovali zvláště dík Decimovi, že jim v pravou chvíli poskytl gladiátory. Vyzývali lid, aby jednal stejně jako předkové, kteří odstranili krále, ačkoliv se dostali k moci podle zákonů a nechopili se jí násilím jako Caesar. Žádali, aby byl do Říma povolán Sextus Pompeius — byl to syn Pompeia Velikého, jenž bojoval proti Caesarovi za repu­ bliku — válčící ještě s Caesarovými veliteli v Hispánii, a tri­ buni lidu Caesetius s Marullem, které Caesar zbavil úřadu a poslal do vyhnanství.

nosti nebo touha po moci či představa, že pro ně bude vý­ hodnější, budou-li všichni Caesarovi odpůrci odstraněni z cesty. Báli se i jejich přátel a příbuzných a ostatních nepřá­ tel, že se k nim přikloní, zejména k Decimovi, kterého Cae­ sar vybral za správce Předalpské Galie s početným vojskem. Rozhodli se tedy vyčkávat a pokusit se získat na svou stranu Decimovo vojsko zdeptané velkými útrapami. Když došli k tomuto závěru, odpověděl Antonius mluv­ čím spiklenců: aNebudeme podnikat nic z osobního nepřá­ telství. Avšak vzhledem k zločinu a vzhledem k přísaze, kte­ rou jsme se všichni Caesarovi zavázali — že budeme stře.žit jeho život, nebo že pomstíme jeho smrt —, bylo by žádoucí vyhnat viníky a žít s malým počtem neposkvrněných než být všichni stiženi kletbou. Bereme však v úvahu váš názor a spolu s vámi budeme v senátě hledat řešení. Na čem se společně dohodneme, to budeme považovat za prospěšné městu.« 125/Dal jim tedy tuto ráznou odpověď. Vyjednávači pak po­ děkovali a odešli v pevné víře a v přesvědčení, žé senát s ni­ mi bude spolupracovat. Antonius poté rozkázal úředníkům, aby v noci rozestavili po městě hlídky, a to ve stejných vzdá­ lenostech jako za dne. Všude po městě plály ohně a mezi ni­ mi po celou noc přibíhali do domů senátorů příbuzní a blízcí přátelé Caesarových vrahů, přimlouvajíce se za ně a za repu­ blikánské zřízení. S jinými požadavky přibíhali i mluvčí vojá­ ků vyslaných do kolonií s výhrůžkami na adresu každého, kdo by chtěl rušit existující kolonie anebo slíbené příděly půdy. To už začali nabývat odvahy i nepodplacení občané, neboť si uvědomovali, jak málo je spiklenců, Připomínali si Caesarova dobrodiní a začali projevovat rovněž své mínění. Téže noci byly Caesarovy peníze a úřední písemnosti odne­ seny do Antoniova domu; buď je dala přenést z ohroženého domu na bezpečné místo Caesarova manželka, nebo se tak stalo na Antoniův rozkaz.

174

Antonius a Lepidus jednají se spiklenci 123/Po tomto projevu se Cassius a Brutus vrátili zpět na Kapitol, protože stále nevěřili v pevnost svého postavení. Te­ prve teď mohli za nimi do chrámu přijít jejich blízcí přátelé a příbuzní. Z nich vybrali vyjednávače a vyslali je k Lepidovi a Antoniovi, aby jejich jménem navrhli postupovat společně při obnově svobody a ušetřit vlast od pohrom, které by na­ staly, kdyby nedošlo ke shodě. Poslové se na ně několikrát obrátili s touto žádostí, ale neodvážili se před Caesarovými přáteli chválit Caesarovu smrt. Soudili však, že tuto událost je třeba pustit ze zřetele a chápat její iniciátory, kteří svůj čin nespáchali z nenávisti, ale z lásky k vlasti a ze soucitu se stá­ tem vyčerpaným neustálými rozbroji a ohroženým ztrátou posledního zbytku dobrých občanů, budou-li srážky pokra­ čovat. Prohlašovali, že v situaci nebezpečné pro stát nelze rozněcovat případné osobní nepřátelství; mnohem důležitěj­ ší je vzdát se soukromých zájmů ve prospěch společných, a pokud nemůže dojít ke smíření, je třeba osobní cíle v dané chvíli aspoň odsunout. 124/ Jak jsem již naznačil, chtěli Antonius a Lepidus pomstít Caesara. K tomu je vedlo snad přátelství, snad přísaha věr­

175

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

jednou zaútočili na Caesara. Po svém příchodu na fórum ne­ mluvili pokorně, ale chválili jeden druhého za dobrý čin, blahopřáli městu a vyjadřovali zvláště dík Decimovi, že jim v pravou chvíli poskytl gladiátory. Vyzývali lid, aby jednal stejně jako předkové, kteří odstranili krále, ačkoliv se dostali k moci podle zákonů a nechopili se jí násilím jako Caesar. Žádali, aby byl do Říma povolán Sextus Pompeius — byl to syn Pompeia Velikého, jenž bojoval proti Caesarovi za repu­ bliku — válčící ještě s Caesarovými veliteli v Hispánii, a tri­ buni lidu Caesetius s Marullem, které Caesar zbavil úřadu a poslal do vyhnanství.

nosti nebo touha po moci či představa, že pro ně bude vý­ hodnější, budou-li všichni Caesarovi odpůrci odstraněni z cesty. Báli se i jejich přátel a příbuzných a ostatních nepřá­ tel, že se k nim přikloní, zejména k Decimovi, kterého Cae­ sar vybral za správce Předalpské Galie s početným vojskem. Rozhodli se tedy vyčkávat a pokusit se získat na svou stranu Decimovo vojsko zdeptané velkými útrapami. Když došli k tomuto závěru, odpověděl Antonius mluv­ čím spiklenců: aNebudeme podnikat nic z osobního nepřá­ telství. Avšak vzhledem k zločinu a vzhledem k přísaze, kte­ rou jsme se všichni Caesarovi zavázali — že budeme stře.žit jeho život, nebo že pomstíme jeho smrt —, bylo by žádoucí vyhnat viníky a žít s malým počtem neposkvrněných než být všichni stiženi kletbou. Bereme však v úvahu váš názor a spolu s vámi budeme v senátě hledat řešení. Na čem se společně dohodneme, to budeme považovat za prospěšné městu.« 125/Dal jim tedy tuto ráznou odpověď. Vyjednávači pak po­ děkovali a odešli v pevné víře a v přesvědčení, žé senát s ni­ mi bude spolupracovat. Antonius poté rozkázal úředníkům, aby v noci rozestavili po městě hlídky, a to ve stejných vzdá­ lenostech jako za dne. Všude po městě plály ohně a mezi ni­ mi po celou noc přibíhali do domů senátorů příbuzní a blízcí přátelé Caesarových vrahů, přimlouvajíce se za ně a za repu­ blikánské zřízení. S jinými požadavky přibíhali i mluvčí vojá­ ků vyslaných do kolonií s výhrůžkami na adresu každého, kdo by chtěl rušit existující kolonie anebo slíbené příděly půdy. To už začali nabývat odvahy i nepodplacení občané, neboť si uvědomovali, jak málo je spiklenců, Připomínali si Caesarova dobrodiní a začali projevovat rovněž své mínění. Téže noci byly Caesarovy peníze a úřední písemnosti odne­ seny do Antoniova domu; buď je dala přenést z ohroženého domu na bezpečné místo Caesarova manželka, nebo se tak stalo na Antoniův rozkaz.

174

Antonius a Lepidus jednají se spiklenci 123/Po tomto projevu se Cassius a Brutus vrátili zpět na Kapitol, protože stále nevěřili v pevnost svého postavení. Te­ prve teď mohli za nimi do chrámu přijít jejich blízcí přátelé a příbuzní. Z nich vybrali vyjednávače a vyslali je k Lepidovi a Antoniovi, aby jejich jménem navrhli postupovat společně při obnově svobody a ušetřit vlast od pohrom, které by na­ staly, kdyby nedošlo ke shodě. Poslové se na ně několikrát obrátili s touto žádostí, ale neodvážili se před Caesarovými přáteli chválit Caesarovu smrt. Soudili však, že tuto událost je třeba pustit ze zřetele a chápat její iniciátory, kteří svůj čin nespáchali z nenávisti, ale z lásky k vlasti a ze soucitu se stá­ tem vyčerpaným neustálými rozbroji a ohroženým ztrátou posledního zbytku dobrých občanů, budou-li srážky pokra­ čovat. Prohlašovali, že v situaci nebezpečné pro stát nelze rozněcovat případné osobní nepřátelství; mnohem důležitěj­ ší je vzdát se soukromých zájmů ve prospěch společných, a pokud nemůže dojít ke smíření, je třeba osobní cíle v dané chvíli aspoň odsunout. 124/ Jak jsem již naznačil, chtěli Antonius a Lepidus pomstít Caesara. K tomu je vedlo snad přátelství, snad přísaha věr­

175

176

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

Antonius svolává senát

hlasila, neboť šlo o vraždu, ale z úcty k významným rodinám nebyla proti tomu, aby spiklencům byla dána milost. Byli však rozhořčeni myšlenkou, že by spiklenci měli být poctěni jako dobrodinci. Jim namítali, že nemá smysl dávat vrahům milost a současně jim odmítat výhody, jež jsou v zájmu jejich bezpečnosti. Jakmile kdosi řekl, že pocta vrahů je urážkou Caesara, odporovali mu, že je třeba brát větší ohled na živé než na mrtvé. Kdosi energicky prohlásil, že je nutné rozhod­ nout: buď prohlásit Caesara za tyrana, nebo dát milost spik­ lencům a chránit je. Caesarovi nepřátelé se chopili této příle­ žitosti a domahah se hlasovaní o Caesarovi. Žádali však pří­ sežné záruky, ze vyjadří-li se podle svého svědomí, nikdo na ne nebude svolávat kletby bohů za to, co z donucení schváli­ li Caesarovi, když byl u moci, protože nic takového neodhlasovali dobrovolně ani dříve, než se začali o sebe bát. A to se stalo teprve tehdy, když byl zahuben Pompeius a bezpočet ji­ ných.

126/ Mezitím byl v noci vyhlášen edikt, jímž Antonius svolá­ val senát ještě před svítáním do chrámu bohyně Země v těs­ né blízkosti svého domu. Neodvažoval se ani jít do kurie, stojící těsně pod Kapitolem, kde se spolu se spiklenci stále zdržovali gladiátoři, ani nechtěl přivést do města vojsko, a vyvolat tak neklid. Lepidus je však stejně přivedl. Za roz­ břesku tedy spěchali senátoři na schůzi senátu do chrámu Země a praetor Cinna si opět oblékl svůj úřední oděv, který ději předtím odhodil jako dar tyrana. Sotvaže ho uviděli ně­ kteří z nepodplacených a z Caesarových veteránů, rozhněva­ li se, že jako první zaěal veřejně tupit Caesara, aěkoliv byl jeho důvěrným přítelem, pronásledovali ho a házeli po něm kameny. Když se schoval do jakéhosi domu, přinesli dříví, a byli by dům dokonce zapálili, kdyby nepřišel Lepidus s vo­ jáky a nezabránil tomu. Byl to první neskrývaný projev příz­ ně Caesarovi a podplacení lidé i vrazi se ho zalekli. 127/V senátě však byla jen malá ěást oproštěna od nenávisti k Caesarovi a neprojevovala vůěi němu rozhořěení. Většina naopak pomáhala různými prostředky tyranobijcům. Nejprve je žádali, aby se pod spolehlivými zárukami zúčastnili jedná­ ní a stali se z obviněných vlastními soudci. Antonius nebyl proti, protože věděl, že nepřijdou, a také opravdu nepřišli, Potom se někteří jednotlivci pokoušeli zjistit mínění senátu a velmi odvážně a otevřeně chválili ěin spiklenců. Nazývali je tyranobijci a navrhovali jim ěestnou odměnu. Jiní byli proti s odůvodněním, že spiklenci si to nepřejí a že svůj čin nevykonali za odměnu. Považovali za správné poděkovat jim pouze za dobrodiní. A jiní se vyjadřovali i proti poděkování a pokládali za dostatečné udělit jim beztrestnost. Tímto způsobem zchytrale zkoumali, co senát pro začátek přijme nejspíše, aby jím zanedlouho mohli v ostatních záleži­ tostech manipulovat. Čestnější část senátu s činem nesou­

177

Antoniova řeč v senátě

128/ Antonius je zpočátku jen pozorně sledoval a vyčkával. Když viděl, že z obou stran bylo vzneseno množství rozdíl­ ných názorů, rozhodl se ukončit jejich úvahy tím, že je za­ straší a donutí, aby se starali o svůj vlastní osud. Věděl, že Caesar jmenoval mnoho senátorů do úředních funkcí v Ří­ mě i do kněžských hodností, do správy provincií a na velitel­ ská místa, a to na pět let, protože se chystal na dlouhou výpravu. Požádal tedy o klid a promluvil takto: »Senatoři, kteří chtějí hlasovat o Caesarovi, si musí pře­ dem uvědomit, že vládl-li jako zvolený představitel, zůstanou všechna jeho opatření v platnosti, odhlasují-li však, že vládl jako tyran, bude jeho tělo pohozeno bez pohřbu za hranice­ mi města a všechna jeho ustanovení pozbudou platnosti. Ta­ to opatření, abych se vyjádřil stručně, zahrnují celou souši

176

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

Antonius svolává senát

hlasila, neboť šlo o vraždu, ale z úcty k významným rodinám nebyla proti tomu, aby spiklencům byla dána milost. Byli však rozhořčeni myšlenkou, že by spiklenci měli být poctěni jako dobrodinci. Jim namítali, že nemá smysl dávat vrahům milost a současně jim odmítat výhody, jež jsou v zájmu jejich bezpečnosti. Jakmile kdosi řekl, že pocta vrahů je urážkou Caesara, odporovali mu, že je třeba brát větší ohled na živé než na mrtvé. Kdosi energicky prohlásil, že je nutné rozhod­ nout: buď prohlásit Caesara za tyrana, nebo dát milost spik­ lencům a chránit je. Caesarovi nepřátelé se chopili této příle­ žitosti a domahah se hlasovaní o Caesarovi. Žádali však pří­ sežné záruky, ze vyjadří-li se podle svého svědomí, nikdo na ne nebude svolávat kletby bohů za to, co z donucení schváli­ li Caesarovi, když byl u moci, protože nic takového neodhlasovali dobrovolně ani dříve, než se začali o sebe bát. A to se stalo teprve tehdy, když byl zahuben Pompeius a bezpočet ji­ ných.

126/ Mezitím byl v noci vyhlášen edikt, jímž Antonius svolá­ val senát ještě před svítáním do chrámu bohyně Země v těs­ né blízkosti svého domu. Neodvažoval se ani jít do kurie, stojící těsně pod Kapitolem, kde se spolu se spiklenci stále zdržovali gladiátoři, ani nechtěl přivést do města vojsko, a vyvolat tak neklid. Lepidus je však stejně přivedl. Za roz­ břesku tedy spěchali senátoři na schůzi senátu do chrámu Země a praetor Cinna si opět oblékl svůj úřední oděv, který ději předtím odhodil jako dar tyrana. Sotvaže ho uviděli ně­ kteří z nepodplacených a z Caesarových veteránů, rozhněva­ li se, že jako první zaěal veřejně tupit Caesara, aěkoliv byl jeho důvěrným přítelem, pronásledovali ho a házeli po něm kameny. Když se schoval do jakéhosi domu, přinesli dříví, a byli by dům dokonce zapálili, kdyby nepřišel Lepidus s vo­ jáky a nezabránil tomu. Byl to první neskrývaný projev příz­ ně Caesarovi a podplacení lidé i vrazi se ho zalekli. 127/V senátě však byla jen malá ěást oproštěna od nenávisti k Caesarovi a neprojevovala vůěi němu rozhořěení. Většina naopak pomáhala různými prostředky tyranobijcům. Nejprve je žádali, aby se pod spolehlivými zárukami zúčastnili jedná­ ní a stali se z obviněných vlastními soudci. Antonius nebyl proti, protože věděl, že nepřijdou, a také opravdu nepřišli, Potom se někteří jednotlivci pokoušeli zjistit mínění senátu a velmi odvážně a otevřeně chválili ěin spiklenců. Nazývali je tyranobijci a navrhovali jim ěestnou odměnu. Jiní byli proti s odůvodněním, že spiklenci si to nepřejí a že svůj čin nevykonali za odměnu. Považovali za správné poděkovat jim pouze za dobrodiní. A jiní se vyjadřovali i proti poděkování a pokládali za dostatečné udělit jim beztrestnost. Tímto způsobem zchytrale zkoumali, co senát pro začátek přijme nejspíše, aby jím zanedlouho mohli v ostatních záleži­ tostech manipulovat. Čestnější část senátu s činem nesou­

177

Antoniova řeč v senátě

128/ Antonius je zpočátku jen pozorně sledoval a vyčkával. Když viděl, že z obou stran bylo vzneseno množství rozdíl­ ných názorů, rozhodl se ukončit jejich úvahy tím, že je za­ straší a donutí, aby se starali o svůj vlastní osud. Věděl, že Caesar jmenoval mnoho senátorů do úředních funkcí v Ří­ mě i do kněžských hodností, do správy provincií a na velitel­ ská místa, a to na pět let, protože se chystal na dlouhou výpravu. Požádal tedy o klid a promluvil takto: »Senatoři, kteří chtějí hlasovat o Caesarovi, si musí pře­ dem uvědomit, že vládl-li jako zvolený představitel, zůstanou všechna jeho opatření v platnosti, odhlasují-li však, že vládl jako tyran, bude jeho tělo pohozeno bez pohřbu za hranice­ mi města a všechna jeho ustanovení pozbudou platnosti. Ta­ to opatření, abych se vyjádřil stručně, zahrnují celou souši

178

APPIÁNOS

i moře a mnohá z nich nelze odvolat, ani kdybychom chtěli, jak ukáži později. Napřed vám předložím pouze to, co se tý­ ká nás, abyste si uěinili představu o snazším řešení před ob­ tížnějším. Téměř každý z nás zastával úřady za Caesara, ně­ kteří je zastáváme i nadále, jak nám je svěřil, a někteří je teprve budeme zastávat na jeho návrh. Jak víte, rozhodl na pět let jak 0 úřadech ve městě, tak o ročních hodnostech v provinciích nebo u vojska. Žádám vás tedy, abyste nejdříve rozhodli, zda dobrovolně složíte tyto funkce — o tom může­ te rozhodovat —, a další návrhy předložím potom.« 129/Poté, co zašil strach o jejich osud, ne o Caesarův, zmlkl. Všichni okamžitě vyskoěili a s křikem odmítali nové volby. Nechtěli být totiž závislí na přízni lidu, ale snažili se udržet si to, co již měli. Někteří se proti volbám stavěli už proto, že nedosahovali zákonného věku nebo že jim v cestě stála jiná překážka. K nim patřil sám konsul Dolabella, je­ muž bylo teprve dvacet pět let a neměl právo úěastnit se vo­ leb. Proto svůj postoj zásadně změnil. Zatímco předchozího dne předstíral účast na spiknutí, spílal nyní řadě senátorů, že chtějí znectít své úředníky a vyznamenat Caesarovy vra­ hy, aby jejich záchraně dodali patřiěný lesk. Obvinění však povzbuzovali Dolabellu i další ěleny senátu, že mají důvěru lidu a že jim hned svěří tytéž úřady. Nedojde prý k výměně úředníků, budou jenom zákonné volby namísto diktova­ ných, přiěemž jim bude osobní poctou, dostanou-li stejnou hodnost jak za samovlády, tak podle republikánských zásad. Zatímco ještě mluvili, strhávali někteří praetoři svůj oděv, aby zmátli své protivníky představou, že i oni chtějí spolu s ostatními dostat úřad zákonnou cestou. Ti však jejich úskok prohlédli a věděli, že nové volby by již nemohli kon­ trolovat.

OBČANSKÉ VÁLKY II

179

Antonius a Lepidus mluví k lidu 130/ Za takové situace opustili Antonius a Lepidus senát, protože je již dlouho volal shromážděný dav. Jakmile se ob­ jevili na vyvýšeném místě, nastávalo pomalu ticho, když kdo­ si vykřikl buď z vlastního popudu, nebo na cizí podnět: sMějte se ná pozoru, aby vás nepotkal Caesarův osud!« An­ tonius poodhrnul tuniku a ukázal na krunýř, který měl ve­ spod, aby tak popudil lid důkazem, že ani konsulové si ne­ jsou jisti životem bez ochrany. Poté zaěali někteří křičet, že zloěin musí být pomstěn, většina však vyzývala k míru. Anto­ nius k nim promluvil takto: »Mír je náš cíl a chceme, aby byl trvalý, Není však Snadné, jej prosadit a zabezpečit, když Cae­ sara nezachráriily ani četné přísahy a zaklínání.« Potom se obrátil k lidem, kteří žádali pomstu, chválil je, že ctí přísahy a závazky, a dodal: »Přidal bych se k vám a jako první bych hájil vaše stanovisko, kdybych nebyl konsul, který se musí ohlížet spíšé na tó, o čem se soudí, že je prospěšné, než na skutečnou spravedlnost. To od nás ostatně žádají senátoři a tak asi; soudil i Caesar, když kvůli prospěchu obce ušetřil občany, které zajal v boji, ačkoliv právě ti ho pak zavraždili.« 131/Zatímco Antonius takto manévroval na obě strany, žá­ dali lidé, odhodlaní pomstít zločin, aby tak učinil Lepidus. Když se Lepidus chtěl ujmout slova, vybídl ho dav stojící v širokéiri okruhu, aby sešel dolů na forum, ať ho slyší všich­ ni stejně dobře. Okamžitě šel k nim, a protože se domníval, že lid. již změnil smýšlení, vystoupil na řečniště, vzdychl a dlouho před zraky všech plakal. Potom se vzpamatoval a začal mluvit: sVčera jsem zde stál s Caesarem a dnes se vás musím odtud ptát, co soudíte o Caesarově vraždě.« Mnoho jich kři­ čelo: »Pomštít Caesara!« Podplacení však volali: »Mír městu!« Těm Lepidus odvětil: »Chceme totéž! Ale o jakém míru to mluvíte? Jaké přísahy jej zajistí? Vždyť ani my, považova­

178

APPIÁNOS

i moře a mnohá z nich nelze odvolat, ani kdybychom chtěli, jak ukáži později. Napřed vám předložím pouze to, co se tý­ ká nás, abyste si uěinili představu o snazším řešení před ob­ tížnějším. Téměř každý z nás zastával úřady za Caesara, ně­ kteří je zastáváme i nadále, jak nám je svěřil, a někteří je teprve budeme zastávat na jeho návrh. Jak víte, rozhodl na pět let jak 0 úřadech ve městě, tak o ročních hodnostech v provinciích nebo u vojska. Žádám vás tedy, abyste nejdříve rozhodli, zda dobrovolně složíte tyto funkce — o tom může­ te rozhodovat —, a další návrhy předložím potom.« 129/Poté, co zašil strach o jejich osud, ne o Caesarův, zmlkl. Všichni okamžitě vyskoěili a s křikem odmítali nové volby. Nechtěli být totiž závislí na přízni lidu, ale snažili se udržet si to, co již měli. Někteří se proti volbám stavěli už proto, že nedosahovali zákonného věku nebo že jim v cestě stála jiná překážka. K nim patřil sám konsul Dolabella, je­ muž bylo teprve dvacet pět let a neměl právo úěastnit se vo­ leb. Proto svůj postoj zásadně změnil. Zatímco předchozího dne předstíral účast na spiknutí, spílal nyní řadě senátorů, že chtějí znectít své úředníky a vyznamenat Caesarovy vra­ hy, aby jejich záchraně dodali patřiěný lesk. Obvinění však povzbuzovali Dolabellu i další ěleny senátu, že mají důvěru lidu a že jim hned svěří tytéž úřady. Nedojde prý k výměně úředníků, budou jenom zákonné volby namísto diktova­ ných, přiěemž jim bude osobní poctou, dostanou-li stejnou hodnost jak za samovlády, tak podle republikánských zásad. Zatímco ještě mluvili, strhávali někteří praetoři svůj oděv, aby zmátli své protivníky představou, že i oni chtějí spolu s ostatními dostat úřad zákonnou cestou. Ti však jejich úskok prohlédli a věděli, že nové volby by již nemohli kon­ trolovat.

OBČANSKÉ VÁLKY II

179

Antonius a Lepidus mluví k lidu 130/ Za takové situace opustili Antonius a Lepidus senát, protože je již dlouho volal shromážděný dav. Jakmile se ob­ jevili na vyvýšeném místě, nastávalo pomalu ticho, když kdo­ si vykřikl buď z vlastního popudu, nebo na cizí podnět: sMějte se ná pozoru, aby vás nepotkal Caesarův osud!« An­ tonius poodhrnul tuniku a ukázal na krunýř, který měl ve­ spod, aby tak popudil lid důkazem, že ani konsulové si ne­ jsou jisti životem bez ochrany. Poté zaěali někteří křičet, že zloěin musí být pomstěn, většina však vyzývala k míru. Anto­ nius k nim promluvil takto: »Mír je náš cíl a chceme, aby byl trvalý, Není však Snadné, jej prosadit a zabezpečit, když Cae­ sara nezachráriily ani četné přísahy a zaklínání.« Potom se obrátil k lidem, kteří žádali pomstu, chválil je, že ctí přísahy a závazky, a dodal: »Přidal bych se k vám a jako první bych hájil vaše stanovisko, kdybych nebyl konsul, který se musí ohlížet spíšé na tó, o čem se soudí, že je prospěšné, než na skutečnou spravedlnost. To od nás ostatně žádají senátoři a tak asi; soudil i Caesar, když kvůli prospěchu obce ušetřil občany, které zajal v boji, ačkoliv právě ti ho pak zavraždili.« 131/Zatímco Antonius takto manévroval na obě strany, žá­ dali lidé, odhodlaní pomstít zločin, aby tak učinil Lepidus. Když se Lepidus chtěl ujmout slova, vybídl ho dav stojící v širokéiri okruhu, aby sešel dolů na forum, ať ho slyší všich­ ni stejně dobře. Okamžitě šel k nim, a protože se domníval, že lid. již změnil smýšlení, vystoupil na řečniště, vzdychl a dlouho před zraky všech plakal. Potom se vzpamatoval a začal mluvit: sVčera jsem zde stál s Caesarem a dnes se vás musím odtud ptát, co soudíte o Caesarově vraždě.« Mnoho jich kři­ čelo: »Pomštít Caesara!« Podplacení však volali: »Mír městu!« Těm Lepidus odvětil: »Chceme totéž! Ale o jakém míru to mluvíte? Jaké přísahy jej zajistí? Vždyť ani my, považova­

180

APPIÁNOS

ní za nejlepší z těch, kteří složili Caesarovi všechny přísahy podle zvyku předků, jsme je nedodrželi.« Obrátil se k lidu, toužícímu pomstít Caesara, a pravil: »Caesar, muž vskutku posvátný a ctihodný, nás opustil a my se bojíme, aby město nepřišlo o zbývající muže. To mají na zřeteli naši rádci,« do­ dal, »a zřejmě i většina ostatních.* Když přítomní znovu vy­ křikli: »Vykonej pomstu sám!*, odpověděl: »Takový je i můj úmysl a přísaha mě k tomu opravňuje, ale nestaěí, že to chci já i vy, když stojíme osamoceně proti učiněnému rozhodnutí.* 132/ Podplacení lidé znali Lepidovu ješitnost, a když takto manévroval, pochválili jeho slova a nabídli mu Caesarovu hodnost nejvyššího pontifika. Potěšen připojil: »Vzpomeňte si na to později, budu-li se vám zdát vhodným kandidátem.* Podplacení, povzbuzeni úspěchem s pontifikátem, naléhali ještě důrazněji, aby byl mír, a Lepidus pokračoval: »Třebaže je vaše žádost bezbožná a nezákonná, učiním, jak si přejete.* Po těchto slovech se rychle vrátil do senátu, kde zatím Dolabella celou tu dobu obhajoval nedůstojným způsobem svůj konsulát. Antonius čekal na výsledek lidového shromáždění a se smíchem sledoval Dolabellovo vystoupení, neboť se z nich stali nepřátelé. Jakmile se Antonius podívané nabažil, a když se ani mezi lidem neodehrálo nic mimořádného, roz­ hodl z donucení, že spiklenci nebudou stíháni. Snažil se však zastřít, že jedná pod nátlakem, a budil zdání, že jim udí­ lí milost z hlubokého soucitu. Zároveň však stvrdil smlou­ vou platnost Caesarových opatření i odhodlání uskutečnit jeho zamýšlené akce.

Druhá Antoniova řeč v senátě a závěr zasedání 133/Hned potom nařídil klid a mluvil takto: »Otcové a pří­ sedící! Neřekl jsem ani slovo, když jste uvažovali o vině spik­ lenců. Jakmile jste však chtěli hlasovat o Caesarovi místo

obCanskě války ii

181

o nich, uvedl jsem pouze jedno z jeho opatření, a již tím jsem vyvolal mezi vámi zásadní rozepře. Není divu, protože složíme-li úřady, přiznáme — a bude nás mnoho a Vysoce postavehých —, že jsme je získali nezaslouženě. Vezměte v úvahu také to, co na nás nezávisí, v širokém okruhu ve městech, provinciích, královstvích, knížectvích. Caesar nám dobyl téměř, celý svět od východu k západu svým nadáním a silou a zabezpečil nám jej zákony, mírností a laskavostí. Kdo si podle vás dá vzít, co dostal, pokud nechcete ovšem uvrhnout svět do války — vy, kteří chcete zachránit vyvrhe­ le ve jménu vyčerpané vlasti. Ponechám stranou všechno, co nás ohrožuje a děsí z vel­ ké dálky. Obracím však pozornost na ty, kteří jsou nám ne­ jen nablízku, ale žijí s námi přímo v Itálii, totiž na vojáky. Získali odměny za dosažená vítězství a v masovém měřítku i se zbraněmi, s nimiž konali válečná tažení, i ve stejných od­ dílech byli Caesarem usídleni v koloniích. V Římě je jich ješ­ tě mnoho tisíc. Co myslíte, že asi učiní, vezmete-li jim, co získali, nebo teprve mají získat ve městech a na venkově? Minulá noc byla toho ukázkou: Stavěli se do cesty a hrozili každému, kdo přicházel za vámi prosit za provinilce. 134/Domníváte se snad, že Caesarovi spolubojovníci budou netečně přihlížet, jak bude jeho tělo vláčeno ulicemi, zhano­ beno a pohozeno bez pohřbu? Takový osud totiž čeká podle zákona tyrany. A myslíte si, že mohou považovat za nedo­ tknutelný podíl získaný za vítězství nad Galy a Britany, bude-li jeho dárce zneuctěn? A co bude dělat lid? Co obyvatelé Itálie? Jaká zášť lidí a bohů vás bude stíhat, když svolíte ke znevážení muže, který rozšířil vaši moc až k neznámým bře­ hům oceánu? Nestihne nás spíše obvinění a pohrdání za na­ ši krajní nedůslednost, udělíme-li pocty spiklencům, kteří před zraky bohů zabili na posvátném místě a na shromáždě­ ní senátu konsula, nedotknutelného člověka, a zneuctíme tím muže, kterého si pro jeho statečnost vážili i nepřátelé?

180

APPIÁNOS

ní za nejlepší z těch, kteří složili Caesarovi všechny přísahy podle zvyku předků, jsme je nedodrželi.« Obrátil se k lidu, toužícímu pomstít Caesara, a pravil: »Caesar, muž vskutku posvátný a ctihodný, nás opustil a my se bojíme, aby město nepřišlo o zbývající muže. To mají na zřeteli naši rádci,« do­ dal, »a zřejmě i většina ostatních.* Když přítomní znovu vy­ křikli: »Vykonej pomstu sám!*, odpověděl: »Takový je i můj úmysl a přísaha mě k tomu opravňuje, ale nestaěí, že to chci já i vy, když stojíme osamoceně proti učiněnému rozhodnutí.* 132/ Podplacení lidé znali Lepidovu ješitnost, a když takto manévroval, pochválili jeho slova a nabídli mu Caesarovu hodnost nejvyššího pontifika. Potěšen připojil: »Vzpomeňte si na to později, budu-li se vám zdát vhodným kandidátem.* Podplacení, povzbuzeni úspěchem s pontifikátem, naléhali ještě důrazněji, aby byl mír, a Lepidus pokračoval: »Třebaže je vaše žádost bezbožná a nezákonná, učiním, jak si přejete.* Po těchto slovech se rychle vrátil do senátu, kde zatím Dolabella celou tu dobu obhajoval nedůstojným způsobem svůj konsulát. Antonius čekal na výsledek lidového shromáždění a se smíchem sledoval Dolabellovo vystoupení, neboť se z nich stali nepřátelé. Jakmile se Antonius podívané nabažil, a když se ani mezi lidem neodehrálo nic mimořádného, roz­ hodl z donucení, že spiklenci nebudou stíháni. Snažil se však zastřít, že jedná pod nátlakem, a budil zdání, že jim udí­ lí milost z hlubokého soucitu. Zároveň však stvrdil smlou­ vou platnost Caesarových opatření i odhodlání uskutečnit jeho zamýšlené akce.

Druhá Antoniova řeč v senátě a závěr zasedání 133/Hned potom nařídil klid a mluvil takto: »Otcové a pří­ sedící! Neřekl jsem ani slovo, když jste uvažovali o vině spik­ lenců. Jakmile jste však chtěli hlasovat o Caesarovi místo

obCanskě války ii

181

o nich, uvedl jsem pouze jedno z jeho opatření, a již tím jsem vyvolal mezi vámi zásadní rozepře. Není divu, protože složíme-li úřady, přiznáme — a bude nás mnoho a Vysoce postavehých —, že jsme je získali nezaslouženě. Vezměte v úvahu také to, co na nás nezávisí, v širokém okruhu ve městech, provinciích, královstvích, knížectvích. Caesar nám dobyl téměř, celý svět od východu k západu svým nadáním a silou a zabezpečil nám jej zákony, mírností a laskavostí. Kdo si podle vás dá vzít, co dostal, pokud nechcete ovšem uvrhnout svět do války — vy, kteří chcete zachránit vyvrhe­ le ve jménu vyčerpané vlasti. Ponechám stranou všechno, co nás ohrožuje a děsí z vel­ ké dálky. Obracím však pozornost na ty, kteří jsou nám ne­ jen nablízku, ale žijí s námi přímo v Itálii, totiž na vojáky. Získali odměny za dosažená vítězství a v masovém měřítku i se zbraněmi, s nimiž konali válečná tažení, i ve stejných od­ dílech byli Caesarem usídleni v koloniích. V Římě je jich ješ­ tě mnoho tisíc. Co myslíte, že asi učiní, vezmete-li jim, co získali, nebo teprve mají získat ve městech a na venkově? Minulá noc byla toho ukázkou: Stavěli se do cesty a hrozili každému, kdo přicházel za vámi prosit za provinilce. 134/Domníváte se snad, že Caesarovi spolubojovníci budou netečně přihlížet, jak bude jeho tělo vláčeno ulicemi, zhano­ beno a pohozeno bez pohřbu? Takový osud totiž čeká podle zákona tyrany. A myslíte si, že mohou považovat za nedo­ tknutelný podíl získaný za vítězství nad Galy a Britany, bude-li jeho dárce zneuctěn? A co bude dělat lid? Co obyvatelé Itálie? Jaká zášť lidí a bohů vás bude stíhat, když svolíte ke znevážení muže, který rozšířil vaši moc až k neznámým bře­ hům oceánu? Nestihne nás spíše obvinění a pohrdání za na­ ši krajní nedůslednost, udělíme-li pocty spiklencům, kteří před zraky bohů zabili na posvátném místě a na shromáždě­ ní senátu konsula, nedotknutelného člověka, a zneuctíme tím muže, kterého si pro jeho statečnost vážili i nepřátelé?

APPIÁNÚS

OBČANSKÉ VÁLKY II

Radím vám proto, abyste od toho záměru zcela upustili, protože je nemorální a ani není v naší pravomoci. Navrhuji naopak, aby dále platila všechna Caesarova opatření a aby provinilci nebyli v žádném případě vyznamenáváni, neboť takový postup neodpovídá zásadám boží a lidské spravedl­ nosti a přímo odporuje prodloužení platnosti Caesarových rozhodnutí. Nechť jsou tedy jeho vrazi Ušetřeni z pouhého soucitu, chcete-li, hlavně kvůli svým příbuzným a přáte­ lům, avšak i oni si musí uvědomit, že jde jen o projev sou­ citu.« 135/Po Antoniově řeči, pronesené zvýšeným tónem a velmi důrazně, bylo uěiněno za všeobecného ticha jednomyslné usnesení, že Caesarova vražda nebude stíhána, že však všechna jeho opatření a nařízení zůstávají v platnosti, proto­ že jsou prospěšná státu. Tento dodatek si vynutili zejména přátelé spiklenců ve snaze zajistit jim bezpeěnost a vzbudit zdání, že Caesarova opatření jsou respektována spíše z nut­ nosti než pro svou spravedlivost. Antonius tedy v tomto bo­ dě svým odpůrcům ustoupil. Jakmile bylo hlasování skonče­ no, žádali přítomní představitelé kolonistů^ aby kromě vše­ obecného usnesení bylo schváleno ještě zvláštní, které jim potvrdí platnost přídělu půdy. Antonius, který již upozornil senát na nebezpečí související s touto otázkou, nebyl proti. Bylo tedy schváleno i toto usnesení, i další opatření týkající se vojáků odcházejících do kolonií.

sloužit obecnému prospěchu, a tím poskytnou další důkazy, že šlo o tyranii. 136/ Piso začal křičet tak hlasitě, jak jen dokázal, a chtěl, aby konsulové na jeho žádost znovu svolali senátory. Mluvil k nim pak takto: »Říkají, že zabili jednoho tyrana, ale místo jednoho nás tyranizuje hned několik. Zakazují mi pohřbít nejvyššího pontifika a hrozí mi zabavením majetku tyrana, jestliže zveřejním jeho závěť. Opatření, která učinil Caesar v jejich zájmu, mají dále platit, ale ta, jež učinil ve svůj pro­ spěch, chtějí zrušit. To už není záměr Brutův ani Cassiův, ale těch, kteří je k vraždě dohnali. Vy máte na starosti po­ hřeb, já závěť, a já se nezpronevěřím svěřenému úkolu, do­ kud i mě někdo nezabije.« Všichni začali hlučet a rozčilovat se, zejména však ti, kteří doufali, že jim ze závěti kyne nějaký prospěch. A proto se usnesli závěť zveřejnit a Caesarovi uspořádat státní pohřeb. Potom byl senát rozpuštěn.

182

Piso a Caesarova závěť

Když byl poté senát rozpuštěn, obklopili někteří sená­ toři Lucia Pisona, jemuž Caesar svěřil svou závěť, a vyzývali ho, aby její text nezveřejňoval ani nedával Caesara pohřbít za všeobecné účasti, neboť by prý mohly vzniknout nové nepo­ koje. Poněvadž ho nedokázali přesvědčit, pohrozili mu, že předloží důkazy, jak připravil lid o veliké částky, které měly

183

Brutova řeč k lidu

137/Když se Brutus a Cassius dozvěděli, co se stalo, vyslali vyjednávače mezi lid a vyzývali jej, aby přišel na Kapitol. Vzápětí se tam shromáždil početný dav a Brutus k němu promluvil takto: sSetkáváme se s vámi zde, Římané, ačkoliv včera jsme se spolu viděli na fóru. Neutekli jsme sem, na toto posvátné místo, jako do nějakého azylu, protože jsme se nijak neprovi­ nili, ani jako do pevnosti, neboť svůj osud vkládáme do va­ šich rukou. K tomuto kroku nás donutil prudký a nesmyslný útok na Cinnu. Dobře vím, jak nás nepřátelé pomlouvají z křivé přísahy a viní nás, že ohrožujeme mír. Povím vám, občané, přímo, co je třeba říci, neboť s vámi budeme jednat o všem v úsilí o obnovu občanských svobod. Když Gaius Caesar táhl z Galie do Říma jako nepřítel v čele ozbrojeného

APPIÁNÚS

OBČANSKÉ VÁLKY II

Radím vám proto, abyste od toho záměru zcela upustili, protože je nemorální a ani není v naší pravomoci. Navrhuji naopak, aby dále platila všechna Caesarova opatření a aby provinilci nebyli v žádném případě vyznamenáváni, neboť takový postup neodpovídá zásadám boží a lidské spravedl­ nosti a přímo odporuje prodloužení platnosti Caesarových rozhodnutí. Nechť jsou tedy jeho vrazi Ušetřeni z pouhého soucitu, chcete-li, hlavně kvůli svým příbuzným a přáte­ lům, avšak i oni si musí uvědomit, že jde jen o projev sou­ citu.« 135/Po Antoniově řeči, pronesené zvýšeným tónem a velmi důrazně, bylo uěiněno za všeobecného ticha jednomyslné usnesení, že Caesarova vražda nebude stíhána, že však všechna jeho opatření a nařízení zůstávají v platnosti, proto­ že jsou prospěšná státu. Tento dodatek si vynutili zejména přátelé spiklenců ve snaze zajistit jim bezpeěnost a vzbudit zdání, že Caesarova opatření jsou respektována spíše z nut­ nosti než pro svou spravedlivost. Antonius tedy v tomto bo­ dě svým odpůrcům ustoupil. Jakmile bylo hlasování skonče­ no, žádali přítomní představitelé kolonistů^ aby kromě vše­ obecného usnesení bylo schváleno ještě zvláštní, které jim potvrdí platnost přídělu půdy. Antonius, který již upozornil senát na nebezpečí související s touto otázkou, nebyl proti. Bylo tedy schváleno i toto usnesení, i další opatření týkající se vojáků odcházejících do kolonií.

sloužit obecnému prospěchu, a tím poskytnou další důkazy, že šlo o tyranii. 136/ Piso začal křičet tak hlasitě, jak jen dokázal, a chtěl, aby konsulové na jeho žádost znovu svolali senátory. Mluvil k nim pak takto: »Říkají, že zabili jednoho tyrana, ale místo jednoho nás tyranizuje hned několik. Zakazují mi pohřbít nejvyššího pontifika a hrozí mi zabavením majetku tyrana, jestliže zveřejním jeho závěť. Opatření, která učinil Caesar v jejich zájmu, mají dále platit, ale ta, jež učinil ve svůj pro­ spěch, chtějí zrušit. To už není záměr Brutův ani Cassiův, ale těch, kteří je k vraždě dohnali. Vy máte na starosti po­ hřeb, já závěť, a já se nezpronevěřím svěřenému úkolu, do­ kud i mě někdo nezabije.« Všichni začali hlučet a rozčilovat se, zejména však ti, kteří doufali, že jim ze závěti kyne nějaký prospěch. A proto se usnesli závěť zveřejnit a Caesarovi uspořádat státní pohřeb. Potom byl senát rozpuštěn.

182

Piso a Caesarova závěť

Když byl poté senát rozpuštěn, obklopili někteří sená­ toři Lucia Pisona, jemuž Caesar svěřil svou závěť, a vyzývali ho, aby její text nezveřejňoval ani nedával Caesara pohřbít za všeobecné účasti, neboť by prý mohly vzniknout nové nepo­ koje. Poněvadž ho nedokázali přesvědčit, pohrozili mu, že předloží důkazy, jak připravil lid o veliké částky, které měly

183

Brutova řeč k lidu

137/Když se Brutus a Cassius dozvěděli, co se stalo, vyslali vyjednávače mezi lid a vyzývali jej, aby přišel na Kapitol. Vzápětí se tam shromáždil početný dav a Brutus k němu promluvil takto: sSetkáváme se s vámi zde, Římané, ačkoliv včera jsme se spolu viděli na fóru. Neutekli jsme sem, na toto posvátné místo, jako do nějakého azylu, protože jsme se nijak neprovi­ nili, ani jako do pevnosti, neboť svůj osud vkládáme do va­ šich rukou. K tomuto kroku nás donutil prudký a nesmyslný útok na Cinnu. Dobře vím, jak nás nepřátelé pomlouvají z křivé přísahy a viní nás, že ohrožujeme mír. Povím vám, občané, přímo, co je třeba říci, neboť s vámi budeme jednat o všem v úsilí o obnovu občanských svobod. Když Gaius Caesar táhl z Galie do Říma jako nepřítel v čele ozbrojeného

184

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

vojska a Pompeius, nejpevnější republikán mezi vámi, pod­ lehl osudu a když pak zahynulo i mnoho jiných dobrých ob­ čanů, kteří uprchli do Afriky a Hispánie, udělili jsme Caesarovi amnestii a stvrdili jsme ji přísahou, ačkoliv se právem bál o svou budoucnost a měl již zajištěnou tyranii. Kdyby nám byl tehdy poručil odpřisáhnout, že jsme zapomněli na vše minulé a že mu budeme i napříště povolně otročit, co by asi dělali naši nynější nepřátelé? Já alespoň soudím, že jako Římané by raději volili mnohonásobnou smrt, než aby dob­ rovolně odpřisáhli otroctví. 138/ Jestliže Caesar potom nedělal nic přímo k vašemu zotročení, jsme křivopřísežníci. Ale nevrátil vám právo roz­ hodovat o úřadech ve městě, ani o správě provincií, ani o vo­ jenském velení, ani o kněžských úřadech, ani o přidělování půdy či o jiných poctách. V ničem se neradil se senátem, ani se netázál lidu na jeho mínění, ve všem platilo jeho slovo a jeho vůle. Nenasytil se cizím neštěstím jako kdysi Sulla, který zničil své nepřátel# a opět vám vrátil správu státu. Na­ opak, když se Caesar chystal na dlouhou válečnou výpravu, zamezil vám volby na pět let. Jaká to byla svoboda, v níž ne­ zasvítí ani paprsek naděje? A co říci k případu předáků lidu Caesetia a Manilla? Nevyhnal je Caesar ponižujícím způso­ bem, ačkoliv měli posvátnou a nedotknutelnou pravomoc? Třebaže zákoh předků a přísaha ani nedovolují povolat na soud tribuny, dokud ještě vykonávají svou funkci, Caesar je vyhnal dokonce bez soudu. Kdo z nás se tedy provinil na ne­ dotknutelných osobách? Je Caesar opravdu posvátný a ne­ dotknutelný, když jsme mu jeho úřady nesvěřili dobrovolně, nýbrž z donucení, a ne dříve, než vpadl s ozbrojenci na úze­ mí své vlasti a zabil řadu významných a dobrých občanů? Což nepřísahali naši otcové v době svobody, že moc tribunů lidu je posvátná a nedotknutelná, a nesnažili se pod kletbou zabezpečit, že vždy též taková bude? Kam plynuly daně v době naší světovlády a kde jsou z nich účty? Kdo otevřel

pokladny bez našeho souhlasu? Kdo vzal nedotknutelné a kletbou stižené peníze a kdo hrozil smrtí jednomu z tribu­ nů lidu, sotva se mu postavil na odpor? 139/Může však nějaká přísaha, ptají se, zajistit mír? Nebude-li tyrana, není třeba přísah. Aspoň naši otcové je nikdy nepotřebovali. Zatouží-li však dnes někdo po tyranidě, ne­ jsou Římané vůči němu vázáni žádnou zárukou ani přísa­ hou. Říkáme to v nebezpečné situaci a budeme to říkat i na­ dále v zájmu vlasti. I když nám Caesar zaručil přední úřední místa, přece jsme dali přednost vlasti před vlastním postave­ ním. Pomlouvají nás kvůli dělení půdy a štvou vás takto pro­ ti nám. Jsou-lí mezi námi lidé, kteří již žijí v koloniích nebo tam mají žít, buďte tak laskaví a dejte znamení, že tu jste.« 140/Když tak učinili, řekl Brutus: »Je dobře, že jste přišli. Protože vlast vaše zásluhy náležitě ocenila a odměnila a po­ slala vás do kolonií, musíte se jí za to odvděčit. Lid vás dal k dispozici Caesarovi do boje proti Galům a Britanům a vy jste za své skvělé zásluhy dostali náležitou odměnu. Avšak Caesar zneužil vaší přísahy a vedl vás, ačkoliv jste nechtěli a váhali, do Afriky, proti nejlepším občanům. Kdybyste byli udělali jenom to, asi byste se styděli žádat odměnu; protože však ani závist, ani čas, ani lidské zapomnění nezahladí vaše činy proti Galům a Britanům, patří vám za ně odměna. Vojá­ kům, kteří sloužili v dřívějších dobách, lid odplácel za jejich námahu, ale nikdy neodnímal půdu vlastním lidem a nevin­ ným, ani nepřiděloval jiným cizí pozemky, ani se nedomní­ val, že se má odvděčit tím, že na ostatních spáchá křivdu. Nezabíral všechnu půdu ani poraženým nepřátelům, ale roz­ dělil ji a část osídlil veterány, aby střežili poražené. Protože někdy získaná půda nestačila, přidělovala se i obecní nebo přikoupila jiná. Takto vás lid usazoval v koloniích, aniž ko­ mu způsobil škodu. Ale Sulla a Caesar, kteří se zbraní v ruce napadli vlast jako nepřátelskou zemi, potřebovali Opěrné bo­ dy a stráže proti samotné vlasti. Proto vás neposlali do vaše­

185

184

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

vojska a Pompeius, nejpevnější republikán mezi vámi, pod­ lehl osudu a když pak zahynulo i mnoho jiných dobrých ob­ čanů, kteří uprchli do Afriky a Hispánie, udělili jsme Caesarovi amnestii a stvrdili jsme ji přísahou, ačkoliv se právem bál o svou budoucnost a měl již zajištěnou tyranii. Kdyby nám byl tehdy poručil odpřisáhnout, že jsme zapomněli na vše minulé a že mu budeme i napříště povolně otročit, co by asi dělali naši nynější nepřátelé? Já alespoň soudím, že jako Římané by raději volili mnohonásobnou smrt, než aby dob­ rovolně odpřisáhli otroctví. 138/ Jestliže Caesar potom nedělal nic přímo k vašemu zotročení, jsme křivopřísežníci. Ale nevrátil vám právo roz­ hodovat o úřadech ve městě, ani o správě provincií, ani o vo­ jenském velení, ani o kněžských úřadech, ani o přidělování půdy či o jiných poctách. V ničem se neradil se senátem, ani se netázál lidu na jeho mínění, ve všem platilo jeho slovo a jeho vůle. Nenasytil se cizím neštěstím jako kdysi Sulla, který zničil své nepřátel# a opět vám vrátil správu státu. Na­ opak, když se Caesar chystal na dlouhou válečnou výpravu, zamezil vám volby na pět let. Jaká to byla svoboda, v níž ne­ zasvítí ani paprsek naděje? A co říci k případu předáků lidu Caesetia a Manilla? Nevyhnal je Caesar ponižujícím způso­ bem, ačkoliv měli posvátnou a nedotknutelnou pravomoc? Třebaže zákoh předků a přísaha ani nedovolují povolat na soud tribuny, dokud ještě vykonávají svou funkci, Caesar je vyhnal dokonce bez soudu. Kdo z nás se tedy provinil na ne­ dotknutelných osobách? Je Caesar opravdu posvátný a ne­ dotknutelný, když jsme mu jeho úřady nesvěřili dobrovolně, nýbrž z donucení, a ne dříve, než vpadl s ozbrojenci na úze­ mí své vlasti a zabil řadu významných a dobrých občanů? Což nepřísahali naši otcové v době svobody, že moc tribunů lidu je posvátná a nedotknutelná, a nesnažili se pod kletbou zabezpečit, že vždy též taková bude? Kam plynuly daně v době naší světovlády a kde jsou z nich účty? Kdo otevřel

pokladny bez našeho souhlasu? Kdo vzal nedotknutelné a kletbou stižené peníze a kdo hrozil smrtí jednomu z tribu­ nů lidu, sotva se mu postavil na odpor? 139/Může však nějaká přísaha, ptají se, zajistit mír? Nebude-li tyrana, není třeba přísah. Aspoň naši otcové je nikdy nepotřebovali. Zatouží-li však dnes někdo po tyranidě, ne­ jsou Římané vůči němu vázáni žádnou zárukou ani přísa­ hou. Říkáme to v nebezpečné situaci a budeme to říkat i na­ dále v zájmu vlasti. I když nám Caesar zaručil přední úřední místa, přece jsme dali přednost vlasti před vlastním postave­ ním. Pomlouvají nás kvůli dělení půdy a štvou vás takto pro­ ti nám. Jsou-lí mezi námi lidé, kteří již žijí v koloniích nebo tam mají žít, buďte tak laskaví a dejte znamení, že tu jste.« 140/Když tak učinili, řekl Brutus: »Je dobře, že jste přišli. Protože vlast vaše zásluhy náležitě ocenila a odměnila a po­ slala vás do kolonií, musíte se jí za to odvděčit. Lid vás dal k dispozici Caesarovi do boje proti Galům a Britanům a vy jste za své skvělé zásluhy dostali náležitou odměnu. Avšak Caesar zneužil vaší přísahy a vedl vás, ačkoliv jste nechtěli a váhali, do Afriky, proti nejlepším občanům. Kdybyste byli udělali jenom to, asi byste se styděli žádat odměnu; protože však ani závist, ani čas, ani lidské zapomnění nezahladí vaše činy proti Galům a Britanům, patří vám za ně odměna. Vojá­ kům, kteří sloužili v dřívějších dobách, lid odplácel za jejich námahu, ale nikdy neodnímal půdu vlastním lidem a nevin­ ným, ani nepřiděloval jiným cizí pozemky, ani se nedomní­ val, že se má odvděčit tím, že na ostatních spáchá křivdu. Nezabíral všechnu půdu ani poraženým nepřátelům, ale roz­ dělil ji a část osídlil veterány, aby střežili poražené. Protože někdy získaná půda nestačila, přidělovala se i obecní nebo přikoupila jiná. Takto vás lid usazoval v koloniích, aniž ko­ mu způsobil škodu. Ale Sulla a Caesar, kteří se zbraní v ruce napadli vlast jako nepřátelskou zemi, potřebovali Opěrné bo­ dy a stráže proti samotné vlasti. Proto vás neposlali do vaše­

185

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

ho rodiště, ani pro vás nezakoupili půdu, ani vám nerozdělili zkonfiskované pozemky, ani neodškodnili ty, jimž je vzali, aěkoliv měli dost peněz ze státní pokladny a z konfiskací, ale odňali půdu obyvatelům Itálie, kteří se nijak neprovinili a nespáchali žádnou křivdu. Váleěným a lupiěským právem odebrali majitelům jejich půdu, domy, hroby a chrámy, o něž nepřipravujeme ani nepřátele, protože na ty uvalujeme pouze desátek jako váleěnou daň. 141/Rozdělili vám tedy pozemky vašich krajanů, kteří vás poslali s Caesarem proti Galům, vyprovázeli vás a modlili se za vaše vítězství. Usadili vás společně jako vojenské jednotky téhož praporu, aby vám vzali možnost žít v míru a beze stra­ chu z těch, kteří byli vypuzeni. Vyhnanec, zbavený majetku, ěíhal samozřejmě na vhodnou příležitost k útoku proti vám. Právě to bylo záměrem tyranů. Vy jste neměli dostat půdu, kterou byste mohli získat i jinde, ale takovou, na níž byste se cítili ohroženi stále ěíhajícím nepřítelem, abyste se stali spo­ lehlivými obránci moci, která se dopustila křivd spolu s vá­ mi. Náklonnost pomocníků k tyranům vzniká totiž z vědomí spoluviny. A toto, při bozích, nazvali kolonizací, aěkoliv ji provázel nářek lidí vyhnaných bez provinění z domova. Aby těžili z napětí, které sami vyvolali, způsobili záměrně, že vaši spoluoběané ve vás viděli nepřátele. My, o nichž nynější představitelé státu tvrdí, že nás ze soucitu nechali přežít, vám naopak půdu zajišťujeme a zajistíme a bereme si za svědka Jova, že máte a budete mít, co jste dostali. Nikdo vám váš majetek nevezme, ani Brutus, ani Cassius, ani nikdo jiný z nás, kteří jsme podstoupili nebezpeěí pro vaši svobodu. Proti jedinému spornému bodu v této záležitosti chceme užít léku, jenž vás smíří s vašimi spoluoběany a přinese radost všem, jakniile se o nem dozvědí. Při první příležitosti zaplatí­ me ze státních peněz půdu všem, jimž byla násilně odňata, takže váš pozemkový příděl bude nejenom zajištěn, ale ani nevzbudí závist.«

Spiklenci opouštějí Kapitol

186

187

142/ Ještě když Brutus mluvil, i poté, co bylo shromáždění rozpuštěno, chválili všichni jeho projev jako spravedlivý. Obdivovali spiklence jako neohrožené muže a opravdové přátele lidu. Byli jim nakloněni a byli odhodláni stát při nich následujícího dne. Ráno svolali konsulové lid do shromáždě­ ní, přeěetli mu ustanovení a Cicero pronesl dlouhý pochval­ ný projev na amnestii. Lid se radoval a povolal Cassia a jeho druhy z Kapitolu. Ti si však vyžádali, aby jim poslal rukojmí. I byli posláni synové Antonia a Lepida. Sotvaže se Brutus a jeho druhové objevili na veřejnosti, ozval se potlesk a křik. Konsulové chtěli pronést řeč, ale nemohli tak uěinit dříve, než jim podali pravice a než se s nimi smířili. Tak se i stalo, neboť konsulové byli bez sebe strachem nebo závistí, proto­ že se domnívali, že spiklenci by mohli získat nad nimi převa­ hu i v administrativních záležitostech. Zveřejnění Caesarovy závěti a jeho následky

143/ Jakmile lid spatřil, jak nesou Caesarovu závěť, ihned dů­ razně žádal, aby byla přeětena. Caesar v ní adoptoval Octavia, vnuka své sestry, své zahrady dal k užívání lidu a každému Ří­ manovi žijícímu v Římě odkázal sedmdesát pět attických dra­ chem. Lid vzplanul znovu hněvem, když viděl závěť milované­ ho muže, o němž se předtím dovídal, že je tyranem. Nejsmut­ nějším faktem pro ně bylo to, že jeden z vrahů, Decimus Bru­ tus, byl veden mezi dědici v druhém pořadí jako Caesarův syn; Římané totiž měli ve zvyku uvádět vedle prvních dědiců i dru­ hé, kdyby první nemohli dědictví převzít. To lid rozhněvalo ještě více. Pokládali za hrozné a nelidské, že na Caesarově vraždě měl podíl i Decimus, aěkoliv ho Caesar přijal za vlastní­ ho. Když dal Piso přinést Caesarovu mrtvolu na forum, shlukl se kolem obrovský dav se zbraněmi, aby ji chránil.

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

ho rodiště, ani pro vás nezakoupili půdu, ani vám nerozdělili zkonfiskované pozemky, ani neodškodnili ty, jimž je vzali, aěkoliv měli dost peněz ze státní pokladny a z konfiskací, ale odňali půdu obyvatelům Itálie, kteří se nijak neprovinili a nespáchali žádnou křivdu. Váleěným a lupiěským právem odebrali majitelům jejich půdu, domy, hroby a chrámy, o něž nepřipravujeme ani nepřátele, protože na ty uvalujeme pouze desátek jako váleěnou daň. 141/Rozdělili vám tedy pozemky vašich krajanů, kteří vás poslali s Caesarem proti Galům, vyprovázeli vás a modlili se za vaše vítězství. Usadili vás společně jako vojenské jednotky téhož praporu, aby vám vzali možnost žít v míru a beze stra­ chu z těch, kteří byli vypuzeni. Vyhnanec, zbavený majetku, ěíhal samozřejmě na vhodnou příležitost k útoku proti vám. Právě to bylo záměrem tyranů. Vy jste neměli dostat půdu, kterou byste mohli získat i jinde, ale takovou, na níž byste se cítili ohroženi stále ěíhajícím nepřítelem, abyste se stali spo­ lehlivými obránci moci, která se dopustila křivd spolu s vá­ mi. Náklonnost pomocníků k tyranům vzniká totiž z vědomí spoluviny. A toto, při bozích, nazvali kolonizací, aěkoliv ji provázel nářek lidí vyhnaných bez provinění z domova. Aby těžili z napětí, které sami vyvolali, způsobili záměrně, že vaši spoluoběané ve vás viděli nepřátele. My, o nichž nynější představitelé státu tvrdí, že nás ze soucitu nechali přežít, vám naopak půdu zajišťujeme a zajistíme a bereme si za svědka Jova, že máte a budete mít, co jste dostali. Nikdo vám váš majetek nevezme, ani Brutus, ani Cassius, ani nikdo jiný z nás, kteří jsme podstoupili nebezpeěí pro vaši svobodu. Proti jedinému spornému bodu v této záležitosti chceme užít léku, jenž vás smíří s vašimi spoluoběany a přinese radost všem, jakniile se o nem dozvědí. Při první příležitosti zaplatí­ me ze státních peněz půdu všem, jimž byla násilně odňata, takže váš pozemkový příděl bude nejenom zajištěn, ale ani nevzbudí závist.«

Spiklenci opouštějí Kapitol

186

187

142/ Ještě když Brutus mluvil, i poté, co bylo shromáždění rozpuštěno, chválili všichni jeho projev jako spravedlivý. Obdivovali spiklence jako neohrožené muže a opravdové přátele lidu. Byli jim nakloněni a byli odhodláni stát při nich následujícího dne. Ráno svolali konsulové lid do shromáždě­ ní, přeěetli mu ustanovení a Cicero pronesl dlouhý pochval­ ný projev na amnestii. Lid se radoval a povolal Cassia a jeho druhy z Kapitolu. Ti si však vyžádali, aby jim poslal rukojmí. I byli posláni synové Antonia a Lepida. Sotvaže se Brutus a jeho druhové objevili na veřejnosti, ozval se potlesk a křik. Konsulové chtěli pronést řeč, ale nemohli tak uěinit dříve, než jim podali pravice a než se s nimi smířili. Tak se i stalo, neboť konsulové byli bez sebe strachem nebo závistí, proto­ že se domnívali, že spiklenci by mohli získat nad nimi převa­ hu i v administrativních záležitostech. Zveřejnění Caesarovy závěti a jeho následky

143/ Jakmile lid spatřil, jak nesou Caesarovu závěť, ihned dů­ razně žádal, aby byla přeětena. Caesar v ní adoptoval Octavia, vnuka své sestry, své zahrady dal k užívání lidu a každému Ří­ manovi žijícímu v Římě odkázal sedmdesát pět attických dra­ chem. Lid vzplanul znovu hněvem, když viděl závěť milované­ ho muže, o němž se předtím dovídal, že je tyranem. Nejsmut­ nějším faktem pro ně bylo to, že jeden z vrahů, Decimus Bru­ tus, byl veden mezi dědici v druhém pořadí jako Caesarův syn; Římané totiž měli ve zvyku uvádět vedle prvních dědiců i dru­ hé, kdyby první nemohli dědictví převzít. To lid rozhněvalo ještě více. Pokládali za hrozné a nelidské, že na Caesarově vraždě měl podíl i Decimus, aěkoliv ho Caesar přijal za vlastní­ ho. Když dal Piso přinést Caesarovu mrtvolu na forum, shlukl se kolem obrovský dav se zbraněmi, aby ji chránil.

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

Caesarovy pozůstatky byly vystaveny za velkého křiku a s okázalou nádherou na řečništi, načež se znovu ozval hla­ sitý nářek a pláč. Ozbrojenci řinčeli zbraněmi a zakrátko za­ čali litovat udělení amnestie. Sotvaže si Antonius ujasnil je­ jich postoj, chopil se obratně příležitosti, a protože měl před­ nést pohřební řeč jako konsul nad konsulem, přítel nad pří­ telem a příbuzný nad příbuzným — byl totiž s Caesarem spřízněn po matce —, promluvit! takto:

ké podlézavosti. už tím, že právě vzdáváte mrtvému Caesarovi takovou poctu.« 145/A znovu předčítal přísahy, že všichni budou chránit Caesara ze všech sil a ti, kdož mu nepomohou proti úkla­ dům, budou prokleti. Na tomto místě zvýšil záměrně hlas, ukázal na Kapitol a řekl: »Jove, ochránce vlasti, i vy, ostatní bohové, pokud jde o mne, jsem připraven vykonat pomstu, jak jsem se zaručil přísahou. Protože však občané ve stejné úřední hodnosti se mnou soudí, že jejich usnesení je prospěšné, modlím se, aby tomu opravdu tak bylo!« Tato slo­ va namířená nepokrytě proti senátorům vyvolala mezi nimi značný rozruch. Antonius se proto snažil senát uklidnit a za­ čal jinak: »Myslím, Římané, že to, co se stalo, není dílem lid­ ským, ale nějakého zlého božstva. Je tudíž třeba obrátit po­ zornost spíše na přítomnost než na minulost, protože do budoucnosti, pokud ne již teď, nám hrozí velké nebezpečí, že budeme znovu zachváceni někdejšími sváry a že všechno vznešené, co ve městě ještě zbývá, přijde vniveč. Doprovoď­ me tedy tohoto posvátného muže do světa blažených za zvu­ ku obvyklých hymnů a žalozpěvů.« 146/ Po těchto slovech si jako u vytržení vykasal oděv, opá­ sal se, aby měl volné ruce, jako na divadelní scéně se posta­ vil před máry, skláněl se nad nimi a opět povstával. Nejprve oslavoval Caesara jako nebeského boha a vztahoval ruce k nebi, aby potvrdil jeho božství, a přitom rychle nahlas vy­ počítával jeho války a bitvy, vítězství a národy podmaněné Římu, kořist, kterou poslal do města. Každý čin líčil jako zá­ zrak a neustále vykřikoval: »On jediný ze všech, kteří se s ním dali do boje, zůstal neporažen!® A pokračoval: »Ty je­ diný jsi pomstil vlast za příkoří, která utrpěla před třemi sty roky, a srazil jsi na kolena divoké národy, jediné, jež vtrhly do Říma a zapálily jej.« V extázi pak pronesl mnoho tako­ výchto tvrzení, načež změnil jasný hlas za smutný a v pláči bědoval nad přítelem, jemuž se stalo bezpráví, a slavnostně

188

Antoniova řeč nad tělem Caesarovým 144/ »Římané! Nesluší se, abych pohřební řeč nad tak vý­ znamným mužem pronášel já sám, ale spíše by ji měla pro­ nést celá naše vlast. Přečtu vám usnesení, která jste vy všich­ ni — senát a s níin i lid — učinili ještě za jeho života v obdivu k jeho mimořádné osobnosti. A bude to váš hlas, ne můj.« A četl slavnostním tónem s vážným výrazem všech­ no s důrazem a s přestávkami zejména na místech, kde byl Caesar usnesením prohlášen za boha, za posvátného a nedo­ tknutelného, za Otce vlasti, za dobrodince nebo za nejvyššího představitele státu, s nímž se nikdo nemůže měřit. Při každém takovém výrazu se Antonius otočil, ukázal rukou na Caesarovo tělo a srovnával slova s jeho činy. Jak jen mohl, připojoval krátké poznámky, v nichž se mísil zármutek s roz­ hořčením. Tam, kde usnesení nazývalo Caesara Otcem vlasti, dodal: »Toto je svědectvím jeho ušlechtilosti.« Na mí­ stě, kde se o něm mluvilo jako o posvátném a nedotknutel­ ném stejně jako o každém jiném, kdo se uchýlí do jeho ochrany, řekl: »Kdokoliv se svěřil do jeho ochrany, tomu se nic nestalo, ale on sám, pro vás nedotknutelný a posvátný, byl zabit, ačkoliv si od vás tyto pocty nevynutil jako tyran, ahi o ně nežádal. Jednáme jako ubozí otroci, udílíme-li tako­ vé pocty mužům jich nehodným, aniž o ně sami žádají. Avšak vy, věrní občané, nás chráníte před nařčením z otroč-.

189

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

Caesarovy pozůstatky byly vystaveny za velkého křiku a s okázalou nádherou na řečništi, načež se znovu ozval hla­ sitý nářek a pláč. Ozbrojenci řinčeli zbraněmi a zakrátko za­ čali litovat udělení amnestie. Sotvaže si Antonius ujasnil je­ jich postoj, chopil se obratně příležitosti, a protože měl před­ nést pohřební řeč jako konsul nad konsulem, přítel nad pří­ telem a příbuzný nad příbuzným — byl totiž s Caesarem spřízněn po matce —, promluvit! takto:

ké podlézavosti. už tím, že právě vzdáváte mrtvému Caesarovi takovou poctu.« 145/A znovu předčítal přísahy, že všichni budou chránit Caesara ze všech sil a ti, kdož mu nepomohou proti úkla­ dům, budou prokleti. Na tomto místě zvýšil záměrně hlas, ukázal na Kapitol a řekl: »Jove, ochránce vlasti, i vy, ostatní bohové, pokud jde o mne, jsem připraven vykonat pomstu, jak jsem se zaručil přísahou. Protože však občané ve stejné úřední hodnosti se mnou soudí, že jejich usnesení je prospěšné, modlím se, aby tomu opravdu tak bylo!« Tato slo­ va namířená nepokrytě proti senátorům vyvolala mezi nimi značný rozruch. Antonius se proto snažil senát uklidnit a za­ čal jinak: »Myslím, Římané, že to, co se stalo, není dílem lid­ ským, ale nějakého zlého božstva. Je tudíž třeba obrátit po­ zornost spíše na přítomnost než na minulost, protože do budoucnosti, pokud ne již teď, nám hrozí velké nebezpečí, že budeme znovu zachváceni někdejšími sváry a že všechno vznešené, co ve městě ještě zbývá, přijde vniveč. Doprovoď­ me tedy tohoto posvátného muže do světa blažených za zvu­ ku obvyklých hymnů a žalozpěvů.« 146/ Po těchto slovech si jako u vytržení vykasal oděv, opá­ sal se, aby měl volné ruce, jako na divadelní scéně se posta­ vil před máry, skláněl se nad nimi a opět povstával. Nejprve oslavoval Caesara jako nebeského boha a vztahoval ruce k nebi, aby potvrdil jeho božství, a přitom rychle nahlas vy­ počítával jeho války a bitvy, vítězství a národy podmaněné Římu, kořist, kterou poslal do města. Každý čin líčil jako zá­ zrak a neustále vykřikoval: »On jediný ze všech, kteří se s ním dali do boje, zůstal neporažen!® A pokračoval: »Ty je­ diný jsi pomstil vlast za příkoří, která utrpěla před třemi sty roky, a srazil jsi na kolena divoké národy, jediné, jež vtrhly do Říma a zapálily jej.« V extázi pak pronesl mnoho tako­ výchto tvrzení, načež změnil jasný hlas za smutný a v pláči bědoval nad přítelem, jemuž se stalo bezpráví, a slavnostně

188

Antoniova řeč nad tělem Caesarovým 144/ »Římané! Nesluší se, abych pohřební řeč nad tak vý­ znamným mužem pronášel já sám, ale spíše by ji měla pro­ nést celá naše vlast. Přečtu vám usnesení, která jste vy všich­ ni — senát a s níin i lid — učinili ještě za jeho života v obdivu k jeho mimořádné osobnosti. A bude to váš hlas, ne můj.« A četl slavnostním tónem s vážným výrazem všech­ no s důrazem a s přestávkami zejména na místech, kde byl Caesar usnesením prohlášen za boha, za posvátného a nedo­ tknutelného, za Otce vlasti, za dobrodince nebo za nejvyššího představitele státu, s nímž se nikdo nemůže měřit. Při každém takovém výrazu se Antonius otočil, ukázal rukou na Caesarovo tělo a srovnával slova s jeho činy. Jak jen mohl, připojoval krátké poznámky, v nichž se mísil zármutek s roz­ hořčením. Tam, kde usnesení nazývalo Caesara Otcem vlasti, dodal: »Toto je svědectvím jeho ušlechtilosti.« Na mí­ stě, kde se o něm mluvilo jako o posvátném a nedotknutel­ ném stejně jako o každém jiném, kdo se uchýlí do jeho ochrany, řekl: »Kdokoliv se svěřil do jeho ochrany, tomu se nic nestalo, ale on sám, pro vás nedotknutelný a posvátný, byl zabit, ačkoliv si od vás tyto pocty nevynutil jako tyran, ahi o ně nežádal. Jednáme jako ubozí otroci, udílíme-li tako­ vé pocty mužům jich nehodným, aniž o ně sami žádají. Avšak vy, věrní občané, nás chráníte před nařčením z otroč-.

189

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

přísahal, že dá svůj život za Caesarův. Zašel ve svém vytrže­ ní tak daleko, že obnažil Caesarovo tělo, zvedl na tyči do vý­ še jeho probodaný a krví zbrocený šat a mával jím. Lidé se poté'k němu připojili jako divadelní sbor svým nářkem, ale jeho smutek opět vystřídal hněv. Po Antoniově projevu byly podle starobylého zvyku sborově zpívány další žalozpěvy, znovu se vzpomínaly Caesarovy činy, připomínala jeho násil­ ná smrt. V jednom žalozpěvu byl zpodobněm sám Caesar, jak jmenovitě vypočítává nepřátele, jimž udělil milost, a u svých vrahů dodává s úžasem: Já že zachránil jsem příští vrahy své? To již lid nemohl dále snést. Nedovedl pochopit, jak se vů­ bec proti Caesarovi mohli jeho vrahové spiknout, ačkoliv všichni s výjimkou Decima patřili k Pompeiovým přívržen­ cům, kteří padli Caesarovi do zajetí, a místo trestu od něho dostali Významné úřady, právo velet vojsku a spravovat pro­ vincie. Decima pokládal Caesar dokonce za hodna adopce. 147/Když shromážděný dav byl'v tomto rozpoložení ocho­ ten užít násilí, zvedl kdosi nad márami Caesarovu voskovou figurínu, protože jeho ležící tělo nebylo jinak vidět. Figurína se mechanicky otáčela na všechny strany. I na ní bylo patrno třiadvacet ran zasazených Caesarovi zběsile po celém těle a do obličeje. Tuto žalostnou podívanou nedokázal lid dále snášet. V záchvatu lítosti si vyhrnuli šat, opásali se a zapálili radnici, v níž byl Caesar zabit. Pak probíhali místem a hleda­ li Caesarovy vrahy, kteří však již dávno uprchli. Byli zaslepe­ ni hněvem a zármutkem do té míry, že tribuna lidu Cinnu roztrhali jako zvěř na kusy jen proto, že měl stejné jméno ja­ ko praetor, který pronesl řeč proti Caesarovi, aniž byli s to popřát sluchu nějakému vysvětlení. Nenalezl se ani kousek z jeho těla, který by bylo možno pohřbít. Lidé se snažili za­ pálili domy spiklenců, ale od tohoto záměru upustili, proto­ že se setkali s tuhým odporem jejich sousedů. Hrozili však, že se příští den vrátí se zbraněmi v rukou.

Caesarův pohřeb

190

191

148/ Caesarovi vrazi zatím tajně uprchli z Říma. Lid se vrátil k Caesarovu katafalku a nesl jej na Kapitol, aby ho důstojně pohřbil v chrámu vedle bohů. Poněvadž jim kněží nedovolili vstoupit, postavili katafalk opět na fóru, kde dříve stál krá­ lovský palác. Snesli pak na slavnostní hranici dřevěné před­ měty a sedátka — obojího bylo na fóru hodně — i další podobné věci a položili na ně své cenné předměty i své věn­ ce a četná vyznamenání. Pak hranici zapálili a setrvali u ní všichni celou noc. Potom postavili Caesarovi první oltář na místě, kde nyní stojí Caesarův chrám a kde se mu dostává božských poct. Jeho adoptivní syn Octavius, který přijal jmé­ no Caesar a politicky pokračoval v Caesarově díle, upevnil zřízení, jež založil Caesar a které trvá dodnes, a zahrnul své­ ho otce božskými poctami. Počínaje Caesarem udílejí Říma­

né tyto pocty po smrti každému, kdo má toto postavení, pokud ovšetti nevládl jako tyran nebo ho nestihlo všeobecné opovržení — přestože dříve nebyli s to označit nikoho za je­ ho života ani za krále. 149/Takto tedy zemřel Caesar v den zvaný březnové ídy, asi uprostřed řeckého měsíce anthestériónu. O tom dni řekl haruspex, že jej Caesar nepřežije. A když se mu Caesar ráno posmíval: »ídy jsou tu!«, odpověděl, aniž se zarazil: »Ale ješ­ tě neskončily!« Caesar takové předpovědi nebral vážně, i když je haruspex pronesl s krajním přesvědčením. Nedbal ani na jiná znamení, vyšel z domu, a zemřel ve věku padesáti šesti let. Caesar a Alexandras Makedonský Caesar byl vždy miláček Štěstěny, podobný bohům, pl­ ný plánů a právem srovnávaný s Alexandrem. Oba byli cho­ robně ctižádostiví a bojovní, bez průtahů uskutečňovali svá

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY II

přísahal, že dá svůj život za Caesarův. Zašel ve svém vytrže­ ní tak daleko, že obnažil Caesarovo tělo, zvedl na tyči do vý­ še jeho probodaný a krví zbrocený šat a mával jím. Lidé se poté'k němu připojili jako divadelní sbor svým nářkem, ale jeho smutek opět vystřídal hněv. Po Antoniově projevu byly podle starobylého zvyku sborově zpívány další žalozpěvy, znovu se vzpomínaly Caesarovy činy, připomínala jeho násil­ ná smrt. V jednom žalozpěvu byl zpodobněm sám Caesar, jak jmenovitě vypočítává nepřátele, jimž udělil milost, a u svých vrahů dodává s úžasem: Já že zachránil jsem příští vrahy své? To již lid nemohl dále snést. Nedovedl pochopit, jak se vů­ bec proti Caesarovi mohli jeho vrahové spiknout, ačkoliv všichni s výjimkou Decima patřili k Pompeiovým přívržen­ cům, kteří padli Caesarovi do zajetí, a místo trestu od něho dostali Významné úřady, právo velet vojsku a spravovat pro­ vincie. Decima pokládal Caesar dokonce za hodna adopce. 147/Když shromážděný dav byl'v tomto rozpoložení ocho­ ten užít násilí, zvedl kdosi nad márami Caesarovu voskovou figurínu, protože jeho ležící tělo nebylo jinak vidět. Figurína se mechanicky otáčela na všechny strany. I na ní bylo patrno třiadvacet ran zasazených Caesarovi zběsile po celém těle a do obličeje. Tuto žalostnou podívanou nedokázal lid dále snášet. V záchvatu lítosti si vyhrnuli šat, opásali se a zapálili radnici, v níž byl Caesar zabit. Pak probíhali místem a hleda­ li Caesarovy vrahy, kteří však již dávno uprchli. Byli zaslepe­ ni hněvem a zármutkem do té míry, že tribuna lidu Cinnu roztrhali jako zvěř na kusy jen proto, že měl stejné jméno ja­ ko praetor, který pronesl řeč proti Caesarovi, aniž byli s to popřát sluchu nějakému vysvětlení. Nenalezl se ani kousek z jeho těla, který by bylo možno pohřbít. Lidé se snažili za­ pálili domy spiklenců, ale od tohoto záměru upustili, proto­ že se setkali s tuhým odporem jejich sousedů. Hrozili však, že se příští den vrátí se zbraněmi v rukou.

Caesarův pohřeb

190

191

148/ Caesarovi vrazi zatím tajně uprchli z Říma. Lid se vrátil k Caesarovu katafalku a nesl jej na Kapitol, aby ho důstojně pohřbil v chrámu vedle bohů. Poněvadž jim kněží nedovolili vstoupit, postavili katafalk opět na fóru, kde dříve stál krá­ lovský palác. Snesli pak na slavnostní hranici dřevěné před­ měty a sedátka — obojího bylo na fóru hodně — i další podobné věci a položili na ně své cenné předměty i své věn­ ce a četná vyznamenání. Pak hranici zapálili a setrvali u ní všichni celou noc. Potom postavili Caesarovi první oltář na místě, kde nyní stojí Caesarův chrám a kde se mu dostává božských poct. Jeho adoptivní syn Octavius, který přijal jmé­ no Caesar a politicky pokračoval v Caesarově díle, upevnil zřízení, jež založil Caesar a které trvá dodnes, a zahrnul své­ ho otce božskými poctami. Počínaje Caesarem udílejí Říma­

né tyto pocty po smrti každému, kdo má toto postavení, pokud ovšetti nevládl jako tyran nebo ho nestihlo všeobecné opovržení — přestože dříve nebyli s to označit nikoho za je­ ho života ani za krále. 149/Takto tedy zemřel Caesar v den zvaný březnové ídy, asi uprostřed řeckého měsíce anthestériónu. O tom dni řekl haruspex, že jej Caesar nepřežije. A když se mu Caesar ráno posmíval: »ídy jsou tu!«, odpověděl, aniž se zarazil: »Ale ješ­ tě neskončily!« Caesar takové předpovědi nebral vážně, i když je haruspex pronesl s krajním přesvědčením. Nedbal ani na jiná znamení, vyšel z domu, a zemřel ve věku padesáti šesti let. Caesar a Alexandras Makedonský Caesar byl vždy miláček Štěstěny, podobný bohům, pl­ ný plánů a právem srovnávaný s Alexandrem. Oba byli cho­ robně ctižádostiví a bojovní, bez průtahů uskutečňovali svá

192

APPIÁNOS

rozhodnutí, nebezpečí podstupovali s krajní odvahou, ne­ dbali na tělesné útrapy a spoléhali stejně na svou vojenskou obratnost jako na odvahu a štěstí. Alexandros prošel velkou pouští k Ammónově věštírně za největšího vedra a zázrač­ ným způsobem překonal Pamfýlský záliv, protože moře se rozestoupilo a bůh je zadržel, dokud nepřešel, a na dalším pochodu mu seslal déšť. V Indii odvážně vyplul na moře, přes něž se nikdo nepřeplavil. Jednou vystoupil první po vojenském žebříku, jako jediný skočil ňa nepřátelskou hradbu a utržil třináct ran. Nikdy nebyl poražen a každou válku skončil v jedné nebo dvou bitvách, podrobil si mnoho bar­ barských zemí v Evropě, zmocnil se Reků, národa těžko pokořitelného, svobodymilovného, honosícího se, že předtím nebyl poddán nikomu, pouze krátkou dobu Filippovi, a to jen pod čestným titulem válečného velitele. Rychle prošel té­ měř celou Asií. Abych tedy stručně charakterizoval Alexan­ drovo štěstí a moc: ať spatřil kteroukoliv zemi, dobyl ji, a ze­ mřel uprostřed úvah a příprav, jak ovládnout kraje, které ještě zbývaly. 150/ Caesarovi se zase poddalo Iónské moře, když mu umož­ nilo uprostřed zimy klidnou plavbu. Jako první se přeplavil přes západní oceán do Británie a přikázal kormidelníkům, aby rozbili lodě o tamější útesy. Jindy zápasil sám v malém člunu za noci s vlnobitím a kormidelníkovi přikázal napnout plachty a důvěřovat spíše v Caesarovo štěstí než v moře. Pro­ ti nepříteli často vyrazil sám, když se ostatní báli. Jenom v Galii bojoval sám v třiceti bitvách, až podrobil čtyři sta kmenů, jež předtím naháněly Římanům takovou hrůzu, že v zákoně zprošťujícím kněze a starce vojenské služby byl do­ datek: sPokud nebude válka s Galy«, protože tehdy by muse­ li do boje i starci, i kněží. V boji u Alexandrie zůstal sám opuštěn na mostě. V kritické situaci shodil purpur a skočil do moře. Zatímco ho nepřátelé hledali, plaval dlouho pod vodou a vynořoval se čas od času pouze k nadechnutí, až se

OBČANSKÉ VÁLKY II

193

nakonec dostal ke spojenecké lodi, napřáhl ruce, dal se po­ znat a byl zachráněn. V občanských válkách, do nichž se zapletl ze strachu, jak on říkal, nebo z touhy po vládě, se utkal s tehdejšími nej­ lepšími vojevůdci a mnoha obrovskými vojsky. Nebyli to bar­ baři, ale Římané, které provázela skvělá pověst a válečné štěstí. A podobně jako Alexandros zvítězil nad všemi v jedné nebo dvou bitvách. Jeho vojsko nezůstalo bez prohry, proto­ že mu způsobili těžkou porážku Galové a potkala je velká pohroma pod velením Cotty a Tituria. V Hispánii sevřel Caesarovy oddíly Petreius a Afranius jako ve skutečném obklíče­ ní, u Dyrrhachia a v Africe se daly na nezastíraný útěk a v Hispánii je poděsil mladý Pompeius. Avšak Caesar sám byl vždy neohrožený a vítězil až do úplného konce války. Římskou říši, vládnoucí nad pevninou i mořem od západu k řece Eufrat, si podrobil násilně i mírně a mnohem spoleh­ livěji a pevněji než Sulla a učinil se proti vůli lidu králem, i když tento titul neměl. Také on přišel o život, když pomýš­ lel na další války. 151/ Oba měli armády stejně nadšené a sobě oddané, podob­ né v bitvách šelmám, odmítající však často poslušnost a ne­ spokojené kvůli námaze. Smrt svých vojevůdců oplakávala stejně upřímně obě vojska, želela jejich odchodu a zahrnula je božskými poctami. Oba muži byli urostlé postavy a krásní. Jeden i druhý odvozoval svůj původ od Jova, Alexandros prostřednictvím Aiaka a Héraklea, Caesar prostřednictvím Anchísa a Venuše. Ačkoliv milovali boj s protivníky, projevo­ vali téměř okamžitě ochotu ke smíru, odpouštěli poraženým, a nadto jim prokazovali dobrodiní, protože nechtěli nic víc než se stát vítězi. Až sem je možno oba srovnávat. Avšak k moci se nedo­ stali ze stejných poměrů. Alexandros pocházel z královské rodiny založené Filippem, Caesar byl občan urozeného a vznešeného původu, ale zcela nemajetný.

192

APPIÁNOS

rozhodnutí, nebezpečí podstupovali s krajní odvahou, ne­ dbali na tělesné útrapy a spoléhali stejně na svou vojenskou obratnost jako na odvahu a štěstí. Alexandros prošel velkou pouští k Ammónově věštírně za největšího vedra a zázrač­ ným způsobem překonal Pamfýlský záliv, protože moře se rozestoupilo a bůh je zadržel, dokud nepřešel, a na dalším pochodu mu seslal déšť. V Indii odvážně vyplul na moře, přes něž se nikdo nepřeplavil. Jednou vystoupil první po vojenském žebříku, jako jediný skočil ňa nepřátelskou hradbu a utržil třináct ran. Nikdy nebyl poražen a každou válku skončil v jedné nebo dvou bitvách, podrobil si mnoho bar­ barských zemí v Evropě, zmocnil se Reků, národa těžko pokořitelného, svobodymilovného, honosícího se, že předtím nebyl poddán nikomu, pouze krátkou dobu Filippovi, a to jen pod čestným titulem válečného velitele. Rychle prošel té­ měř celou Asií. Abych tedy stručně charakterizoval Alexan­ drovo štěstí a moc: ať spatřil kteroukoliv zemi, dobyl ji, a ze­ mřel uprostřed úvah a příprav, jak ovládnout kraje, které ještě zbývaly. 150/ Caesarovi se zase poddalo Iónské moře, když mu umož­ nilo uprostřed zimy klidnou plavbu. Jako první se přeplavil přes západní oceán do Británie a přikázal kormidelníkům, aby rozbili lodě o tamější útesy. Jindy zápasil sám v malém člunu za noci s vlnobitím a kormidelníkovi přikázal napnout plachty a důvěřovat spíše v Caesarovo štěstí než v moře. Pro­ ti nepříteli často vyrazil sám, když se ostatní báli. Jenom v Galii bojoval sám v třiceti bitvách, až podrobil čtyři sta kmenů, jež předtím naháněly Římanům takovou hrůzu, že v zákoně zprošťujícím kněze a starce vojenské služby byl do­ datek: sPokud nebude válka s Galy«, protože tehdy by muse­ li do boje i starci, i kněží. V boji u Alexandrie zůstal sám opuštěn na mostě. V kritické situaci shodil purpur a skočil do moře. Zatímco ho nepřátelé hledali, plaval dlouho pod vodou a vynořoval se čas od času pouze k nadechnutí, až se

OBČANSKÉ VÁLKY II

193

nakonec dostal ke spojenecké lodi, napřáhl ruce, dal se po­ znat a byl zachráněn. V občanských válkách, do nichž se zapletl ze strachu, jak on říkal, nebo z touhy po vládě, se utkal s tehdejšími nej­ lepšími vojevůdci a mnoha obrovskými vojsky. Nebyli to bar­ baři, ale Římané, které provázela skvělá pověst a válečné štěstí. A podobně jako Alexandros zvítězil nad všemi v jedné nebo dvou bitvách. Jeho vojsko nezůstalo bez prohry, proto­ že mu způsobili těžkou porážku Galové a potkala je velká pohroma pod velením Cotty a Tituria. V Hispánii sevřel Caesarovy oddíly Petreius a Afranius jako ve skutečném obklíče­ ní, u Dyrrhachia a v Africe se daly na nezastíraný útěk a v Hispánii je poděsil mladý Pompeius. Avšak Caesar sám byl vždy neohrožený a vítězil až do úplného konce války. Římskou říši, vládnoucí nad pevninou i mořem od západu k řece Eufrat, si podrobil násilně i mírně a mnohem spoleh­ livěji a pevněji než Sulla a učinil se proti vůli lidu králem, i když tento titul neměl. Také on přišel o život, když pomýš­ lel na další války. 151/ Oba měli armády stejně nadšené a sobě oddané, podob­ né v bitvách šelmám, odmítající však často poslušnost a ne­ spokojené kvůli námaze. Smrt svých vojevůdců oplakávala stejně upřímně obě vojska, želela jejich odchodu a zahrnula je božskými poctami. Oba muži byli urostlé postavy a krásní. Jeden i druhý odvozoval svůj původ od Jova, Alexandros prostřednictvím Aiaka a Héraklea, Caesar prostřednictvím Anchísa a Venuše. Ačkoliv milovali boj s protivníky, projevo­ vali téměř okamžitě ochotu ke smíru, odpouštěli poraženým, a nadto jim prokazovali dobrodiní, protože nechtěli nic víc než se stát vítězi. Až sem je možno oba srovnávat. Avšak k moci se nedo­ stali ze stejných poměrů. Alexandros pocházel z královské rodiny založené Filippem, Caesar byl občan urozeného a vznešeného původu, ale zcela nemajetný.

194

APPIÁNOS

152/Nikdo z nich nedbal na předpovědi, jichž se jim dosta­ lo, ale nehoršili se na věštce, když jim předpověděl smrt. Ca­ sto se jim dostalo znamení podobného charakteru i vý­ znamu. Oběma se tak dvakrát stalo, že játra obětovaného zvířete byla bez výěnělku. Poprvé to bylo znamením vážné­ ho nebezpeěí. Alexandros to zažil mezi Oxydraky, když jako první z Makedoňanů vystoupil na hradbu a zlomil se mu že­ břík. Zůstal tedy nahoře a skoěil odvážně dovnitř mezi ne­ přátele, byl těžce zasažen do hrudi a dostal ránu mohutným kyjem do šíje, takže již padl k zemi. Makedoňané ho jen stěží zachránili, když ve strachu o něj prolomili bránu. Caesarovi se tak stalo v Hispánii, kde jeho vojsko dostalo z mladého Pompeia takový strach, že váhalo jít do boje. Cesar proto vy­ běhl před všechny své oddíly do prostoru mezi oběma voj­ sky, kde zachytil štítem dvě stě oštěpů, až se nakonec jeho vojáků zmocnil stud a strach o něj, vyrazili vpřed a zachráni­ li ho. V prvém případě jim játra bez výěnělku předznamená­ vala nebezpeěí smrti, v druhém nevyhnutelnou smrt. Tak řekl při oběti věštec Peithagorás Apollodórovi, jenž se bál Alexandra a Héfaistióna, že strach mít nemusí, neboť oba mu půjdou brzy z cesty. Jakmile Héfaistión zemřel, zmocni­ ly se Apollodóra obavy, že se králi strojí úklady, a vyjevil mu věštbu. Alexandros se zasmál a otázal se přímo Peithagora, co praví znamení. Věštec mu odpověděl, že ohlašují smrt. Alexandros se znovu zasmál a pochválil Apollodóra za dob­ rou vůli a věštce za neohroženost. 153/Při svém posledním příchodu do senátu dostal Caesar — jak jsem zaznamenal před chvílí — stejná znamení a žer­ tem podotkl, že stejně tomu bylo i v Hispánii. Haruspex nato řekl, že i tehdy byl Caesar v nebezpeěí života a že v této chví­ li je znamení ještě závažnější. Caesara poněkud zarazilo věšt­ covo pevné stanovisko, opakoval tedy oběť, ale nakonec se rozhněval, že ho kněží zdržují, vešel do senátu a byl zabit. Totéž se stalo Alexandrovi, když se s vojskem vracel z Indie

OBČANSKÉ VÁLKY II

195

do Babylónu. Již se blížil k městu a Chaldejci na něj naléha­ li, ať v dané chvíli dovnitř nechodí. Alexandros jim však od­ pověděl jambickým veršem: Každý, kdo šťastně hádá, věští nejlépe. Chaldejci ho opětovně vyzvali, aby nevstupoval s vojskem do města s pohledem na zapadající slunce, ale aby město obešel a vešel dovnitř obrácen k východu. Alexandros se prý podvo­ lil a snažil se město obejít. V cestě mu však bránily bažiny a jezero, a tak přestal dbát i na druhé výstražné znamení a vešel dovnitř s pohledem na západ. Potom plul po Eufratu k řece Pallakottě, která bere vody z Eufratu, odvádí je do ba­ žin a jezer, a tak brání zavodnění Assýrie. Alexandros chtěl proto tuto řeku přehradit. Když vyplouval, smál se prý Chaldejcům, že do Babylónu vstoupil a opustil jej, aniž se mu co stalo. Ale brzy po návratu mu bylo souzeno zemřít. I Caesar žertoval podobně. Haruspex mu totiž předpo­ věděl den smrti a tvrdil, že nepřežije březnové ídy, načež Caesar mu hned za rozbřesku namítl v žertu, že ídy jsou tu. A přece téhož dne zemřel. Tak tedy oba zlehčovali posměš­ kem věštná znamení, nehněvali se na věštce, kteří jim odkrý­ vali budoucnost, a u obou se potvrdila správnost předpovědi. 154/ Oba byli ctiteli umění a věd jak domácích a řeckých, tak i cizích. Pokud se týče jejich úrovně v Indii, dotazoval se Alexandros bráhmanů, kteří jsou v Indii pokládáni za mudr­ ce a znalce astronomie podobně jako v Persii mágové, a po­ kud jde o egyptské poznatky, seznamoval se s nimi Caesar za svého pobytu v zemi, když dosazoval na trůn Kleopatru. Proto v době míru odstranil v Římě mnohé nesrovnalosti; například rok, který byl různě dlouhý vkládáním měsíce, protože se řídil oběhem luny, upravil podle egyptského vzo­ ru na základě pohybu slunce. Z jeho vrahů nikdo neunikl. Ztrestal je spravedlivě Caesarův syn, stejně jako Alexandros vrahy Filippovy. O tom, jak pykali za svůj čin, pojednávají další knihy.

194

APPIÁNOS

152/Nikdo z nich nedbal na předpovědi, jichž se jim dosta­ lo, ale nehoršili se na věštce, když jim předpověděl smrt. Ca­ sto se jim dostalo znamení podobného charakteru i vý­ znamu. Oběma se tak dvakrát stalo, že játra obětovaného zvířete byla bez výěnělku. Poprvé to bylo znamením vážné­ ho nebezpeěí. Alexandros to zažil mezi Oxydraky, když jako první z Makedoňanů vystoupil na hradbu a zlomil se mu že­ břík. Zůstal tedy nahoře a skoěil odvážně dovnitř mezi ne­ přátele, byl těžce zasažen do hrudi a dostal ránu mohutným kyjem do šíje, takže již padl k zemi. Makedoňané ho jen stěží zachránili, když ve strachu o něj prolomili bránu. Caesarovi se tak stalo v Hispánii, kde jeho vojsko dostalo z mladého Pompeia takový strach, že váhalo jít do boje. Cesar proto vy­ běhl před všechny své oddíly do prostoru mezi oběma voj­ sky, kde zachytil štítem dvě stě oštěpů, až se nakonec jeho vojáků zmocnil stud a strach o něj, vyrazili vpřed a zachráni­ li ho. V prvém případě jim játra bez výěnělku předznamená­ vala nebezpeěí smrti, v druhém nevyhnutelnou smrt. Tak řekl při oběti věštec Peithagorás Apollodórovi, jenž se bál Alexandra a Héfaistióna, že strach mít nemusí, neboť oba mu půjdou brzy z cesty. Jakmile Héfaistión zemřel, zmocni­ ly se Apollodóra obavy, že se králi strojí úklady, a vyjevil mu věštbu. Alexandros se zasmál a otázal se přímo Peithagora, co praví znamení. Věštec mu odpověděl, že ohlašují smrt. Alexandros se znovu zasmál a pochválil Apollodóra za dob­ rou vůli a věštce za neohroženost. 153/Při svém posledním příchodu do senátu dostal Caesar — jak jsem zaznamenal před chvílí — stejná znamení a žer­ tem podotkl, že stejně tomu bylo i v Hispánii. Haruspex nato řekl, že i tehdy byl Caesar v nebezpeěí života a že v této chví­ li je znamení ještě závažnější. Caesara poněkud zarazilo věšt­ covo pevné stanovisko, opakoval tedy oběť, ale nakonec se rozhněval, že ho kněží zdržují, vešel do senátu a byl zabit. Totéž se stalo Alexandrovi, když se s vojskem vracel z Indie

OBČANSKÉ VÁLKY II

195

do Babylónu. Již se blížil k městu a Chaldejci na něj naléha­ li, ať v dané chvíli dovnitř nechodí. Alexandros jim však od­ pověděl jambickým veršem: Každý, kdo šťastně hádá, věští nejlépe. Chaldejci ho opětovně vyzvali, aby nevstupoval s vojskem do města s pohledem na zapadající slunce, ale aby město obešel a vešel dovnitř obrácen k východu. Alexandros se prý podvo­ lil a snažil se město obejít. V cestě mu však bránily bažiny a jezero, a tak přestal dbát i na druhé výstražné znamení a vešel dovnitř s pohledem na západ. Potom plul po Eufratu k řece Pallakottě, která bere vody z Eufratu, odvádí je do ba­ žin a jezer, a tak brání zavodnění Assýrie. Alexandros chtěl proto tuto řeku přehradit. Když vyplouval, smál se prý Chaldejcům, že do Babylónu vstoupil a opustil jej, aniž se mu co stalo. Ale brzy po návratu mu bylo souzeno zemřít. I Caesar žertoval podobně. Haruspex mu totiž předpo­ věděl den smrti a tvrdil, že nepřežije březnové ídy, načež Caesar mu hned za rozbřesku namítl v žertu, že ídy jsou tu. A přece téhož dne zemřel. Tak tedy oba zlehčovali posměš­ kem věštná znamení, nehněvali se na věštce, kteří jim odkrý­ vali budoucnost, a u obou se potvrdila správnost předpovědi. 154/ Oba byli ctiteli umění a věd jak domácích a řeckých, tak i cizích. Pokud se týče jejich úrovně v Indii, dotazoval se Alexandros bráhmanů, kteří jsou v Indii pokládáni za mudr­ ce a znalce astronomie podobně jako v Persii mágové, a po­ kud jde o egyptské poznatky, seznamoval se s nimi Caesar za svého pobytu v zemi, když dosazoval na trůn Kleopatru. Proto v době míru odstranil v Římě mnohé nesrovnalosti; například rok, který byl různě dlouhý vkládáním měsíce, protože se řídil oběhem luny, upravil podle egyptského vzo­ ru na základě pohybu slunce. Z jeho vrahů nikdo neunikl. Ztrestal je spravedlivě Caesarův syn, stejně jako Alexandros vrahy Filippovy. O tom, jak pykali za svůj čin, pojednávají další knihy.

196

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

KNIHA III

3/ O Amatiovi se šířila pověst, že se snaží Bruta a Cassia zničit. Antonius se jí chopil a jako konsul dal přes všechno riziko Amatia zatknout a bez soudu popravit. Senát projevil nad tímto zásahem rozpaky, protože byl neslýchaný a proti­ zákonný, ale nakonec se s ním ochotně smířil vzhledem k je­ ho užitečnosti, protože viděl, že Brutovo a Cassiovo postave­ ní by bez takového rázného zákroku nikdy nebylo bezpečné. Ale Amatiovi přívrženci a s nimi i ostatní lid nad Amatiem truchlili a byli jeho smrtí pobouřeni. Nejvíce se jich dotklo, že ji způsobil Antonius, jemuž lid prokazoval přízeň. Rozhodli se proto, že si takové přehlížení nedají líbit. Obsa­ dili tedy forum, spílali hystericky Antoniovi a rozkazovali úředníkům, aby zasvětili oltář místo Amatia a jako první u něho obětovali Caesarovi. Protože je Antoniovi vojáci vy­ hnali, rozhněvali se ještě více a křičeli; někteří přitom ukazo­ vali na podstavce odstraněných Caesarových soch. Tu kdosi poznamenal, že jim poví, kde jsou sochy předělávány. Ihned šli s ním, a sotvaže dílnu uviděli, zapálili ji. Antonius proti nim vyslal další vojáky. Jak se bránili, byla jich část zabita, část pochytána, otroci pověšeni, svobodní svrženi ze skály. 4/ Tak sice bouře ustaly, ale bezvýhradná náklonnost lidu k Antoniovi se změnila v nesmiřitelnou nenávist. Senátoři tím byli potěšeni, poněvadž jinak si nemohli být jisti, co se stane s Brutem a jeho přívrženci. Antonius navrhoval povo­ lat zpět Sexta Pompeia — syna Pompeia Velikého, i nadále velmi oblíbeného —, který stále ještě válčil s Caesarovými veliteli, a zaplatit mu padesát miliónů attických drachem ze státní pokladny za otcův zabavený majetek, jmenovat ho vrchním velitelem na moři, jako byl jeho otec, a dát mu pro případ potřeby k dispozici všechny římské lodě, ať už kotvily kdekoliv. Překvapení senátoři přijali s potěšením všechna opatření a Antonius sklízel celý den projevy jejich vděku. Nepovažovali totiž nikoho za oddanějšího republice než Pompeia a silně ho postrádali. Brutus a Cassius, všemi vyso­

Stručný obsah knihy

1/ Takto byl zavražděn svými nepřáteli a pohřben lidem Gaius Caesar, který si vydobyl u Římanů největší zásluhy na rozšíření jejich moci. Všichni jeho vrahové byli potrestáni. Jak stihl trest nejvýznačnější z nich, vylíčí tato a následující kniha. V nich je také výklad o dalších občanských válkách, jež mezi sebou Římané vedli.

Nepokoje v Římě a růst Antoniovy moci 2/ Senát vyčítal Antoniovi události v době Caesarova pohř­ bu, protože lid se jimi dal vydráždit tak, že nerespektoval právě vyhlášenou amnestii a rozběhl se, aby zapálil domy vrahů. Avšak Antonius si získal rozhněvaný senát jediným politickým manévrem. Objevil se totiž jistý Amatius a vydá­ val se za Maria. Předstíral, že je jeho vnuk, a snažil se získat si oblibu u lidu. Touto lží se stal i Caesarovým příbuzným a velice želel jeho smrti. Proto dal postavit u hranice oltář, shromáždil skupinu nej smělejších mužů a naháněl vrahům neustále strach. Někteří z nich utekli z města a ti, které Cae­ sar pověřil správou provincií, odešli, aby je převzali: Decimus do Galie, sousedící s Itálií, Trebonius do Asie u Iónie a Tillius Cimber do Bíthýnie. Cassia a Marka Bruta, na nichž senátu záleželo nejvíce, jmenoval Caesar na příští rok rovněž provinciálními správci a Cassiovi přidělil Sýrii a Brutovi Make­ donii. Protože však byli ještě městskými praetory ... V obtížné situaci se jako praetoři snažili získat různými edikty přízeň ko­ lonistů a kromě jiného jim dovolili prodávat příděly půdy, ač­ koliv takový prodej zákon během dvaceti let zakazoval.

197

196

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

KNIHA III

3/ O Amatiovi se šířila pověst, že se snaží Bruta a Cassia zničit. Antonius se jí chopil a jako konsul dal přes všechno riziko Amatia zatknout a bez soudu popravit. Senát projevil nad tímto zásahem rozpaky, protože byl neslýchaný a proti­ zákonný, ale nakonec se s ním ochotně smířil vzhledem k je­ ho užitečnosti, protože viděl, že Brutovo a Cassiovo postave­ ní by bez takového rázného zákroku nikdy nebylo bezpečné. Ale Amatiovi přívrženci a s nimi i ostatní lid nad Amatiem truchlili a byli jeho smrtí pobouřeni. Nejvíce se jich dotklo, že ji způsobil Antonius, jemuž lid prokazoval přízeň. Rozhodli se proto, že si takové přehlížení nedají líbit. Obsa­ dili tedy forum, spílali hystericky Antoniovi a rozkazovali úředníkům, aby zasvětili oltář místo Amatia a jako první u něho obětovali Caesarovi. Protože je Antoniovi vojáci vy­ hnali, rozhněvali se ještě více a křičeli; někteří přitom ukazo­ vali na podstavce odstraněných Caesarových soch. Tu kdosi poznamenal, že jim poví, kde jsou sochy předělávány. Ihned šli s ním, a sotvaže dílnu uviděli, zapálili ji. Antonius proti nim vyslal další vojáky. Jak se bránili, byla jich část zabita, část pochytána, otroci pověšeni, svobodní svrženi ze skály. 4/ Tak sice bouře ustaly, ale bezvýhradná náklonnost lidu k Antoniovi se změnila v nesmiřitelnou nenávist. Senátoři tím byli potěšeni, poněvadž jinak si nemohli být jisti, co se stane s Brutem a jeho přívrženci. Antonius navrhoval povo­ lat zpět Sexta Pompeia — syna Pompeia Velikého, i nadále velmi oblíbeného —, který stále ještě válčil s Caesarovými veliteli, a zaplatit mu padesát miliónů attických drachem ze státní pokladny za otcův zabavený majetek, jmenovat ho vrchním velitelem na moři, jako byl jeho otec, a dát mu pro případ potřeby k dispozici všechny římské lodě, ať už kotvily kdekoliv. Překvapení senátoři přijali s potěšením všechna opatření a Antonius sklízel celý den projevy jejich vděku. Nepovažovali totiž nikoho za oddanějšího republice než Pompeia a silně ho postrádali. Brutus a Cassius, všemi vyso­

Stručný obsah knihy

1/ Takto byl zavražděn svými nepřáteli a pohřben lidem Gaius Caesar, který si vydobyl u Římanů největší zásluhy na rozšíření jejich moci. Všichni jeho vrahové byli potrestáni. Jak stihl trest nejvýznačnější z nich, vylíčí tato a následující kniha. V nich je také výklad o dalších občanských válkách, jež mezi sebou Římané vedli.

Nepokoje v Římě a růst Antoniovy moci 2/ Senát vyčítal Antoniovi události v době Caesarova pohř­ bu, protože lid se jimi dal vydráždit tak, že nerespektoval právě vyhlášenou amnestii a rozběhl se, aby zapálil domy vrahů. Avšak Antonius si získal rozhněvaný senát jediným politickým manévrem. Objevil se totiž jistý Amatius a vydá­ val se za Maria. Předstíral, že je jeho vnuk, a snažil se získat si oblibu u lidu. Touto lží se stal i Caesarovým příbuzným a velice želel jeho smrti. Proto dal postavit u hranice oltář, shromáždil skupinu nej smělejších mužů a naháněl vrahům neustále strach. Někteří z nich utekli z města a ti, které Cae­ sar pověřil správou provincií, odešli, aby je převzali: Decimus do Galie, sousedící s Itálií, Trebonius do Asie u Iónie a Tillius Cimber do Bíthýnie. Cassia a Marka Bruta, na nichž senátu záleželo nejvíce, jmenoval Caesar na příští rok rovněž provinciálními správci a Cassiovi přidělil Sýrii a Brutovi Make­ donii. Protože však byli ještě městskými praetory ... V obtížné situaci se jako praetoři snažili získat různými edikty přízeň ko­ lonistů a kromě jiného jim dovolili prodávat příděly půdy, ač­ koliv takový prodej zákon během dvaceti let zakazoval.

197

OBČANSKÉ VÁLKY III 198

199

APPIÁNOS

ce vážení pompejovci, se domnívali, že jejich život je v bez­ pečí, že cíle, kvůli němuž spáchali svůj čin, je dosaženo a že republika bude obnovena, nabudou-li jejich přívrženci vrchu. Proto Cicero nepřestával Antonia chválit a senátoři uznali, že lid mu strojí úklady kvůli nim. Dovolili mu pro­ to, aby si z vojáků zdržujících se ve městě vybral osobní stráž. 5/ Antonius buď dělal všechno právě s tímto úmyslem, nebo se chopil vhodné příležitosti. Vybral si stráž a zvětšoval ji až do počtu šesti tisíc mužů. Nebyli to řadoví vojáci, proto­ že věděl, že ty může získat jinak, kdykoliv je bude potřebo­ vat, ale vesměs centurioni, osvědčení velitelé, zkušení vojáci a jeho známí z vojenské služby za Caesara. Aby byli náležitě organizováni, svěřil velení tribunům, které mezi nimi vybral, prokazoval jim čest a přibíral je za rádce, pokud nebyly pora­ dy tajné. Senát sledoval s nedůvěrou počet i výběr strážců a radil Antoniovi omezit je na přiměřenou míru, aby nebudil nevoli. Antonius slíbil, že tak učiní, jakmile se lid uklidní. Bylo sice odhlasováno, že Caesarova opatření i plány zůstá­ vají v platnosti, ale Caesarovy psané dispozice měl u sebe Antonius a Caesarův tajemník Faberius byl Antoniovým po­ volným nástrojem. Caesar pověřil při svém plánovaném od­ chodu Antonia vyřízením různých žádostí. Antonius s nimi spojil mnoho dalších, aby si získal přízeň co největšího poč­ tu lidí, a udělil dary městům, panovníkům a svým tělesným strážcům. Ačkoliv ve všech případech odkazoval na Caesarovo rozhodnutí, bylo zřejmé, že obdarovaní jsou zavázáni An­ toniovi. Stejným způsobem přibral do senátu mnoho nových členů a senátorům se zavděčil jinými opatřeními, aby neměli námitky proti jeho osobní stráži.

Brutus a Cassius opouštějí Řím Antonius a Dolabella

6/ Antonius se tedy věnoval těmto záležitostem. Brutus a Cassius zatím poznali, že od lidu a veteránů se přízně ne­ dočkají, ale musí počítat od kohokoliv jiného s podobným úskokem, který jim připravil Amatius. Obavali se i nevypoči­ tatelného Antonia, obklopeného už i vojskem, a viděli, že je­ jich ěin republiku nikterak neupevnil. Právě z toho ostatně vinili sami Antonia. Nejvíce spoléhali na Decima, protože měl nablízku tři legie, a vypravili tajné posly k Treboniovi do Asie a Tilliovi do Bíthýnie, aby nenápadně shromažďovali peníze a sháněli si vojsko. Sami sice chtěli co nejdříve odejit do provincií přidělených Caesarem, ale pokládali za nevhod­ né opustit předčasně praetorský úřad, poněvadž to vymeze­ ný čas nedovoloval, a nechtěli rovněž na sebe uvrhnout po­ dezření, že dychtí po vládě v provinciích. Z nutnosti se tedy rozhodli strávit tento mezičas spíše v ústraní než jako měst­ ští praetoři, poněvadž se necítili bezpečni ani se jim nedostá­ valo náležitého uznání za zásluhy o vlast. Senáty vědom si jejich nesnází, je tudíž pověřil péčí o zásobování Říma a do­ vozem obilí ze všech možných končin světa az do doby, nez odejdou ve stanovený čas do provincií. Tímto opatřením chtěl předejít zdání, že Brutus a Cassius utíkají. Projevoval o ně takovou starost a choval k nim takovou úctu, že se kvůli nim ujal i ostatních vrahů. 7/ Po odchodu Bruta a jeho přívrženců z Říma získal An­ tonius prakticky neomezenou osobní moc a ohlížel se po provincii s vojskem. Nejvíce toužil po Sýrii, ale vedel dobré, že mu nedůvěřují a nebudou mu věřit ješte více, když vy­ stoupí s nějakým požadavkem. Senát totiž potají ponoukal druhého konsula, Dolabellu, k opozici, poněvadž mezi obě­ ma konsuly byly stále různice. Antonius věděl, že Dolabella je mladý ctižádostivec, a sám ho proto přesvědčil, af si místo

OBČANSKÉ VÁLKY III 198

199

APPIÁNOS

ce vážení pompejovci, se domnívali, že jejich život je v bez­ pečí, že cíle, kvůli němuž spáchali svůj čin, je dosaženo a že republika bude obnovena, nabudou-li jejich přívrženci vrchu. Proto Cicero nepřestával Antonia chválit a senátoři uznali, že lid mu strojí úklady kvůli nim. Dovolili mu pro­ to, aby si z vojáků zdržujících se ve městě vybral osobní stráž. 5/ Antonius buď dělal všechno právě s tímto úmyslem, nebo se chopil vhodné příležitosti. Vybral si stráž a zvětšoval ji až do počtu šesti tisíc mužů. Nebyli to řadoví vojáci, proto­ že věděl, že ty může získat jinak, kdykoliv je bude potřebo­ vat, ale vesměs centurioni, osvědčení velitelé, zkušení vojáci a jeho známí z vojenské služby za Caesara. Aby byli náležitě organizováni, svěřil velení tribunům, které mezi nimi vybral, prokazoval jim čest a přibíral je za rádce, pokud nebyly pora­ dy tajné. Senát sledoval s nedůvěrou počet i výběr strážců a radil Antoniovi omezit je na přiměřenou míru, aby nebudil nevoli. Antonius slíbil, že tak učiní, jakmile se lid uklidní. Bylo sice odhlasováno, že Caesarova opatření i plány zůstá­ vají v platnosti, ale Caesarovy psané dispozice měl u sebe Antonius a Caesarův tajemník Faberius byl Antoniovým po­ volným nástrojem. Caesar pověřil při svém plánovaném od­ chodu Antonia vyřízením různých žádostí. Antonius s nimi spojil mnoho dalších, aby si získal přízeň co největšího poč­ tu lidí, a udělil dary městům, panovníkům a svým tělesným strážcům. Ačkoliv ve všech případech odkazoval na Caesarovo rozhodnutí, bylo zřejmé, že obdarovaní jsou zavázáni An­ toniovi. Stejným způsobem přibral do senátu mnoho nových členů a senátorům se zavděčil jinými opatřeními, aby neměli námitky proti jeho osobní stráži.

Brutus a Cassius opouštějí Řím Antonius a Dolabella

6/ Antonius se tedy věnoval těmto záležitostem. Brutus a Cassius zatím poznali, že od lidu a veteránů se přízně ne­ dočkají, ale musí počítat od kohokoliv jiného s podobným úskokem, který jim připravil Amatius. Obavali se i nevypoči­ tatelného Antonia, obklopeného už i vojskem, a viděli, že je­ jich ěin republiku nikterak neupevnil. Právě z toho ostatně vinili sami Antonia. Nejvíce spoléhali na Decima, protože měl nablízku tři legie, a vypravili tajné posly k Treboniovi do Asie a Tilliovi do Bíthýnie, aby nenápadně shromažďovali peníze a sháněli si vojsko. Sami sice chtěli co nejdříve odejit do provincií přidělených Caesarem, ale pokládali za nevhod­ né opustit předčasně praetorský úřad, poněvadž to vymeze­ ný čas nedovoloval, a nechtěli rovněž na sebe uvrhnout po­ dezření, že dychtí po vládě v provinciích. Z nutnosti se tedy rozhodli strávit tento mezičas spíše v ústraní než jako měst­ ští praetoři, poněvadž se necítili bezpečni ani se jim nedostá­ valo náležitého uznání za zásluhy o vlast. Senáty vědom si jejich nesnází, je tudíž pověřil péčí o zásobování Říma a do­ vozem obilí ze všech možných končin světa az do doby, nez odejdou ve stanovený čas do provincií. Tímto opatřením chtěl předejít zdání, že Brutus a Cassius utíkají. Projevoval o ně takovou starost a choval k nim takovou úctu, že se kvůli nim ujal i ostatních vrahů. 7/ Po odchodu Bruta a jeho přívrženců z Říma získal An­ tonius prakticky neomezenou osobní moc a ohlížel se po provincii s vojskem. Nejvíce toužil po Sýrii, ale vedel dobré, že mu nedůvěřují a nebudou mu věřit ješte více, když vy­ stoupí s nějakým požadavkem. Senát totiž potají ponoukal druhého konsula, Dolabellu, k opozici, poněvadž mezi obě­ ma konsuly byly stále různice. Antonius věděl, že Dolabella je mladý ctižádostivec, a sám ho proto přesvědčil, af si místo

200

APPIÁNOS

Cassia vyžádá Sýrii a vojsko shromážděné proti Parthům, aby s ním sám zahájil tažení. Neměl se však obrátit na senát, protože taková žádost nebyla oprávněná, ale prosazovat ji zá­ konnou cestou v lidovém shromáždění. Dolabella ochotně hned předložil návrh zákona, ale senát ho osoěil, že tím ruší Caesarova opatření. Na to Dolabella odpověděl, že Caesar nesveril nikomu taženi proti Parthům a že Cassius, pověřený správou Sýrie, začal se změnami dříve než on, protože dovo­ lil, aby kolonisté prodávali přidělenou půdu před uplynutím dvaceti let. Pro něho, pro Dolabellu, řekl, by to byla urážka, kdyby nebyl pokládán za vhodnějšího správce Sýrie než Cas­ sius. Senátoři proto přiměli jakéhosi Asprenu, aby na shro­ mážděni lidu podal smyslenou zprávu o nepříznivých nebes­ kých znameních. Doufali dale, ze i Antonius, konsul a au­ gur, se přidá na jejich stranu, poněvadž ho považovali za Dolabellova protivníka. Asprena tedy na shromáždění ozná­ mil, že znamení nebyla příznivá. Protože takové prohlášení bylo v pravomoci jiných, rozzlobil se Antonius na Asprenu, že lže, a dal o Dolabellově žádosti hlasovat. Tak se stal Dolabella správcem Syne, velitelem výpravy proti Parthům i vojevůdcem vojska, které shromáždil na toto tažení Caesar. Tyto oddíly už byly ostatně na cestě do Make­ donie. Teprve tehdy se ukázalo, že Antonius byl s Dolabellou smluven. Po tomto výsledku lidového shromáždění požá­ dal Antonius senát o Makedonii. Věděl dobře, že mu senát těžko odepře, když Dolabella dostal Sýrii, zvláště proto, že Makedonie byla bez stálého vojska. Senátoři mu ji dali proti sve vůli a pozastavovali se nad tím, že Antonius nechává Dolabellovi vojsko, které tudy procházelo. Přesto však jim bylo vítanější, ze vojsko ma pod svým velením Dolabella než An­ tonius. Pn teto příležitosti zadali od Antonia jiné provincie pro Bruta a Cassia. Dostali pro ně Kyrénu a Krétu, podle ji­ né verze připadly obě dvě Cassiovi a Brutus získal Bíthýnii.

OBČANSKÉ VÁLKY III

201

Octavianus — adoptivní syn Caesarův 9/ To se tedy odehrávalo v ftímě. Octavius, syn dcery Caesarovy sestry, byl na jeden rok velitelem Caesarovy jízdy; tu­ to čestnou funkci omezil Caesar na období jednoho roku, aby jí mohl postupně vyznamenávat své přátele. Protože Oc­ tavius byl ještě mladík, poslal ho Caesar do Apollónie u loň­ ského moře, aby si tam jednak prohluboval své vzdělání, jednak se zdokonaloval ve vojenském umění a mohl ho pak doprovázet na výpravě proti nepřátelům. Do Apollónie k ně­ mu postupně přicházely na cvičení jízdní oddíly z Makedo­ nie a často jej také navštěvovali jako Caesarova příbuzného někteří velitelé. Octavius přijímal všechny přívětivě, takže se jejich prostřednictvím stal známým mezi vojáky a těšil se je­ jich náklonnosti. Byl v Apollónii šestý měsíc, když mu jed­ nou večer oznámili, že Caesar byl zavražděn v senátě svými nejmilejšími přáteli, kteří na něj měli největší vliv. Protože Octavius neznal další podrobnosti, zmocnil se ho zoufalý strach z nejistoty, zda se vraždy účastnil celý senát, nebo pouze jednotlivci, zda většina Caesarových stoupenců již vi­ níky potrestala, nebo s nimi souhlasí, a není-li snad lid na je­ jich straně. 10/ Potom mu přátelé z Říma dávali různé rady: Jedni chtěli, aby se v zájmu osobní bezpečnosti uchýlil k makedonskému vojsku, a zjistí-li, že se vražda nesetkala se všeobec­ ným souhlasem, aby odvážně vystoupil proti nepřátelům a Caesara pomstil. Někteří velitelé mu slibovali, že ho budou chránit, aby k nim přišel. Avšak jeho matka a její manžel Philippus mu z Říma napsali, ať si nedělá klamné naděje a do ničeho se ukvapeně nepouští, nýbrž ať má na paměti, co se stalo Caesarovi, vítězi nad všemi nepřáteli, právě od je­ ho nejlepších druhů. V přítomné chvíli nechť dá raději před­ nost naprostému soukromí, protože pro něj znamená bezpe­ čí, a se vší opatrností přijde za nimi do Říma. Octavius při­

200

APPIÁNOS

Cassia vyžádá Sýrii a vojsko shromážděné proti Parthům, aby s ním sám zahájil tažení. Neměl se však obrátit na senát, protože taková žádost nebyla oprávněná, ale prosazovat ji zá­ konnou cestou v lidovém shromáždění. Dolabella ochotně hned předložil návrh zákona, ale senát ho osoěil, že tím ruší Caesarova opatření. Na to Dolabella odpověděl, že Caesar nesveril nikomu taženi proti Parthům a že Cassius, pověřený správou Sýrie, začal se změnami dříve než on, protože dovo­ lil, aby kolonisté prodávali přidělenou půdu před uplynutím dvaceti let. Pro něho, pro Dolabellu, řekl, by to byla urážka, kdyby nebyl pokládán za vhodnějšího správce Sýrie než Cas­ sius. Senátoři proto přiměli jakéhosi Asprenu, aby na shro­ mážděni lidu podal smyslenou zprávu o nepříznivých nebes­ kých znameních. Doufali dale, ze i Antonius, konsul a au­ gur, se přidá na jejich stranu, poněvadž ho považovali za Dolabellova protivníka. Asprena tedy na shromáždění ozná­ mil, že znamení nebyla příznivá. Protože takové prohlášení bylo v pravomoci jiných, rozzlobil se Antonius na Asprenu, že lže, a dal o Dolabellově žádosti hlasovat. Tak se stal Dolabella správcem Syne, velitelem výpravy proti Parthům i vojevůdcem vojska, které shromáždil na toto tažení Caesar. Tyto oddíly už byly ostatně na cestě do Make­ donie. Teprve tehdy se ukázalo, že Antonius byl s Dolabellou smluven. Po tomto výsledku lidového shromáždění požá­ dal Antonius senát o Makedonii. Věděl dobře, že mu senát těžko odepře, když Dolabella dostal Sýrii, zvláště proto, že Makedonie byla bez stálého vojska. Senátoři mu ji dali proti sve vůli a pozastavovali se nad tím, že Antonius nechává Dolabellovi vojsko, které tudy procházelo. Přesto však jim bylo vítanější, ze vojsko ma pod svým velením Dolabella než An­ tonius. Pn teto příležitosti zadali od Antonia jiné provincie pro Bruta a Cassia. Dostali pro ně Kyrénu a Krétu, podle ji­ né verze připadly obě dvě Cassiovi a Brutus získal Bíthýnii.

OBČANSKÉ VÁLKY III

201

Octavianus — adoptivní syn Caesarův 9/ To se tedy odehrávalo v ftímě. Octavius, syn dcery Caesarovy sestry, byl na jeden rok velitelem Caesarovy jízdy; tu­ to čestnou funkci omezil Caesar na období jednoho roku, aby jí mohl postupně vyznamenávat své přátele. Protože Oc­ tavius byl ještě mladík, poslal ho Caesar do Apollónie u loň­ ského moře, aby si tam jednak prohluboval své vzdělání, jednak se zdokonaloval ve vojenském umění a mohl ho pak doprovázet na výpravě proti nepřátelům. Do Apollónie k ně­ mu postupně přicházely na cvičení jízdní oddíly z Makedo­ nie a často jej také navštěvovali jako Caesarova příbuzného někteří velitelé. Octavius přijímal všechny přívětivě, takže se jejich prostřednictvím stal známým mezi vojáky a těšil se je­ jich náklonnosti. Byl v Apollónii šestý měsíc, když mu jed­ nou večer oznámili, že Caesar byl zavražděn v senátě svými nejmilejšími přáteli, kteří na něj měli největší vliv. Protože Octavius neznal další podrobnosti, zmocnil se ho zoufalý strach z nejistoty, zda se vraždy účastnil celý senát, nebo pouze jednotlivci, zda většina Caesarových stoupenců již vi­ níky potrestala, nebo s nimi souhlasí, a není-li snad lid na je­ jich straně. 10/ Potom mu přátelé z Říma dávali různé rady: Jedni chtěli, aby se v zájmu osobní bezpečnosti uchýlil k makedonskému vojsku, a zjistí-li, že se vražda nesetkala se všeobec­ ným souhlasem, aby odvážně vystoupil proti nepřátelům a Caesara pomstil. Někteří velitelé mu slibovali, že ho budou chránit, aby k nim přišel. Avšak jeho matka a její manžel Philippus mu z Říma napsali, ať si nedělá klamné naděje a do ničeho se ukvapeně nepouští, nýbrž ať má na paměti, co se stalo Caesarovi, vítězi nad všemi nepřáteli, právě od je­ ho nejlepších druhů. V přítomné chvíli nechť dá raději před­ nost naprostému soukromí, protože pro něj znamená bezpe­ čí, a se vší opatrností přijde za nimi do Říma. Octavius při­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

stoupil na tuto jejich radu, neboť stále neznal vývoj událostí po Caesarově smrti, rozloučil se s veliteli vojska a přeplavil se přes Iónské moře. Nepřistál však v Brundisiu — nebyl si totiž jist smýšlením tamějšího vojska a ve všem si počínal opatrně — nýbrž v Lupiích, v jiném městě nedaleko odtud, a vyčkával tam nějakou dobu.

přátelsky. Caesarovi veteráni usazení na přídělech půdy se však sbíhali z kolonií, aby projevili mladíkovi přízeň, naříkali nad Caesarovým osudem a spílali Antoniovi, že nepomstil tak hrozný zločin, a nabízeli, že tak učiní sami, povede-li je. Caesar pochválil jejich horlivost, ale pomstu odložil a pro­ pustil je. Jakmile dorazil k Terracině, vzdálené od Říma čtyři sta stadií, dostal kromě mnoha dalších sdělení i zprávy, že konsulové odňali Cassiovi a Brutovi Sýrii a Makedonii a jako odškodnění jim poskytli Kyrénu a Krétu, že se vrátili zpět někteří vyhnanci, že byl povolán Pompeius a že podle Caesarových návrhů se do senátu dostali noví členové, a další no­ vinky. 13/ Sotvaže dorazil do města, jeho matka a Philippus i jeho opatrovníci dostali strach, protože senát zaujal k Caesarově památce odmítavé stanovisko a usnesl se, že vražda nebude stíhána, a Antonius, který byl tehdy všemocný, se rovněž choval k Caesarovu synovi nevšímavě; ani mu totiž nepřišel vstříc, ani mu neposlal nikoho v úsťrety. Octavius je však uklidnil, že za Antoniem půjde sám jako mladší za starším, jako neúřední osoba za konsulem, a stejně uctivě že bude jednat i vůči senátu. O senátním usnesení poznamenal, že k němu došlo jen proto, že se nenašel nikdo, kdo by vrahy pronásledoval. Jestliže se však někdo odváží je stíhat, bude jednat v souladu se zákonem, takže mu pomůže nejen lid i senát, nýbrž i bohové, neboť bojuje za spravedlivou věc, i Antonius. Kdyby sám odmítl dědictví a adopci, dopustil by se křivdy na Caesarovi a připravil by tím lid o jeho podíl. Na konci své řeči pateticky zdůraznil, že pro něj bude ctí nejen podstoupit nebezpečí, nýbrž i zemřít, jen aby byl hoden Cae­ sara, který miloval nebezpečí a vybral si přede všemi jeho. Potom se obrátil k matce jako Achilleus k Thetidě a řekl jí je­ ho slova, která mu utkvěla v živé paměti: Kéž jsem na místě mrtev, když neměl jsem příteli přispět, když jej zabíjel Hektór.

202

Octavianus se vrací do Itálie a Říma 11/ Sotvaže dostal přesnější zprávy o vraždě a o žalu, jímž naplnila lid, a došly mu opisy závěti i usnesení senátu, varo­ vali ho někteří přátelé ještě důrazněji, aby se měl na pozoru před Caesarovými nepřáteli jakožto jeho syn a dědic, a radili mu, ať se vzdá jak adopce, tak dědictví. Octavius však poklá­ dal za hanebné zříci se všeho a nepomstít Caesara a odebral se do Brundisia. Napřed tam však vyslal zvědy zjistit, zda mu někdo z vrahů nechystá úklady. Když mu i zde vyšlo v ústrety vojsko a přijalo ho jako Caesarova syna, nabyl odvahy, vy­ konal oběť a přijal jméno Caesar. V Římě je totiž zvykem, že adoptovaný dostává jméno adoptujícího. Octavius se neřídil jen tímto zvykem, ale své osobní i otcovské jméno Octavius, syn Octayiův, si zcela změnil na Caesar, syn Caesarův, a uží­ val je pak stále. Ihned se k němu jako k Caesarovu synovi houfně sbíhaly odevšad zástupy lidí — Caesarovi přátelé, propuštěnci a otroci, s nimi další vojáci; jedni vezli výzbroj nebo peníze do Makedonie, druzí přinášeli další peníze a po­ platky z jiných provincií do Brundisia. 12/ Povzbuzen záplavou lidí, kteří k němu přicházeli, Caesarovou slávou a náklonností k němu, vydal se do Říma s úctyhodnou armádou a ta se denně zvětšovala jako bystři­ na. Vzhledem k množství lidí se Octavius nemusel bát ote­ vřeného útoku, ale měl se na pozoru hlavně před skrytými úklady, protože téměř celý jeho doprovod tvořili lidé, které poznal přednedávnem. Jiná města se k němu nechovala vždy

203

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

stoupil na tuto jejich radu, neboť stále neznal vývoj událostí po Caesarově smrti, rozloučil se s veliteli vojska a přeplavil se přes Iónské moře. Nepřistál však v Brundisiu — nebyl si totiž jist smýšlením tamějšího vojska a ve všem si počínal opatrně — nýbrž v Lupiích, v jiném městě nedaleko odtud, a vyčkával tam nějakou dobu.

přátelsky. Caesarovi veteráni usazení na přídělech půdy se však sbíhali z kolonií, aby projevili mladíkovi přízeň, naříkali nad Caesarovým osudem a spílali Antoniovi, že nepomstil tak hrozný zločin, a nabízeli, že tak učiní sami, povede-li je. Caesar pochválil jejich horlivost, ale pomstu odložil a pro­ pustil je. Jakmile dorazil k Terracině, vzdálené od Říma čtyři sta stadií, dostal kromě mnoha dalších sdělení i zprávy, že konsulové odňali Cassiovi a Brutovi Sýrii a Makedonii a jako odškodnění jim poskytli Kyrénu a Krétu, že se vrátili zpět někteří vyhnanci, že byl povolán Pompeius a že podle Caesarových návrhů se do senátu dostali noví členové, a další no­ vinky. 13/ Sotvaže dorazil do města, jeho matka a Philippus i jeho opatrovníci dostali strach, protože senát zaujal k Caesarově památce odmítavé stanovisko a usnesl se, že vražda nebude stíhána, a Antonius, který byl tehdy všemocný, se rovněž choval k Caesarovu synovi nevšímavě; ani mu totiž nepřišel vstříc, ani mu neposlal nikoho v úsťrety. Octavius je však uklidnil, že za Antoniem půjde sám jako mladší za starším, jako neúřední osoba za konsulem, a stejně uctivě že bude jednat i vůči senátu. O senátním usnesení poznamenal, že k němu došlo jen proto, že se nenašel nikdo, kdo by vrahy pronásledoval. Jestliže se však někdo odváží je stíhat, bude jednat v souladu se zákonem, takže mu pomůže nejen lid i senát, nýbrž i bohové, neboť bojuje za spravedlivou věc, i Antonius. Kdyby sám odmítl dědictví a adopci, dopustil by se křivdy na Caesarovi a připravil by tím lid o jeho podíl. Na konci své řeči pateticky zdůraznil, že pro něj bude ctí nejen podstoupit nebezpečí, nýbrž i zemřít, jen aby byl hoden Cae­ sara, který miloval nebezpečí a vybral si přede všemi jeho. Potom se obrátil k matce jako Achilleus k Thetidě a řekl jí je­ ho slova, která mu utkvěla v živé paměti: Kéž jsem na místě mrtev, když neměl jsem příteli přispět, když jej zabíjel Hektór.

202

Octavianus se vrací do Itálie a Říma 11/ Sotvaže dostal přesnější zprávy o vraždě a o žalu, jímž naplnila lid, a došly mu opisy závěti i usnesení senátu, varo­ vali ho někteří přátelé ještě důrazněji, aby se měl na pozoru před Caesarovými nepřáteli jakožto jeho syn a dědic, a radili mu, ať se vzdá jak adopce, tak dědictví. Octavius však poklá­ dal za hanebné zříci se všeho a nepomstít Caesara a odebral se do Brundisia. Napřed tam však vyslal zvědy zjistit, zda mu někdo z vrahů nechystá úklady. Když mu i zde vyšlo v ústrety vojsko a přijalo ho jako Caesarova syna, nabyl odvahy, vy­ konal oběť a přijal jméno Caesar. V Římě je totiž zvykem, že adoptovaný dostává jméno adoptujícího. Octavius se neřídil jen tímto zvykem, ale své osobní i otcovské jméno Octavius, syn Octayiův, si zcela změnil na Caesar, syn Caesarův, a uží­ val je pak stále. Ihned se k němu jako k Caesarovu synovi houfně sbíhaly odevšad zástupy lidí — Caesarovi přátelé, propuštěnci a otroci, s nimi další vojáci; jedni vezli výzbroj nebo peníze do Makedonie, druzí přinášeli další peníze a po­ platky z jiných provincií do Brundisia. 12/ Povzbuzen záplavou lidí, kteří k němu přicházeli, Caesarovou slávou a náklonností k němu, vydal se do Říma s úctyhodnou armádou a ta se denně zvětšovala jako bystři­ na. Vzhledem k množství lidí se Octavius nemusel bát ote­ vřeného útoku, ale měl se na pozoru hlavně před skrytými úklady, protože téměř celý jeho doprovod tvořili lidé, které poznal přednedávnem. Jiná města se k němu nechovala vždy

203

OBČANSKĚ VÁLKY lil

204

205

APPIÁNOS

Jakmile verše vyslovil, řekl, že tento výrok a hlavně cín ná­ sledující po něm přinesl Achilleovi slávu. On muže nazývat Caesara nejen přítelem, ale i otcem, nejen spohibojovmkem ale i velitelem, jenž nepadl ve válce, nybrz byl úkladné zabit

v senátě.

Octavianus jedná s Antoniem 14/ Nato se matěin strach změnil v radost, takže ho objala se slovy, že on jediný je hoden Caesara. Zabránila mu v další řeěi a přála mu, aby se jeho záměry sťastne zdařily. Napomnala ho však, ať raději jedná rozvážně a pomalu, nez aby ote­ vřeně dokazoval svou odvahu. Caesar s tím souhlasů a shbil, že se bude řídit její radou. Hned veěer obeslal sve přátele aby se ráno dostavili i s poěetným davem na forum. Tam se sám setkal s Antoniovým bratrem Gaiem Antoniem měst­ ským praefektem, a sdělil mu, že přijímá Caesarovu adopci. V ftímě je totiž zvykem, že adopci musí před praetory potvr­ dit svědci. Jakmile písaři jeho prohlášeni zapsali,. odese hned z fóra k Antoniovi. Ten byl právě v zahradach, ktere mu Caesar daroval z Pompeiova majetku. Poněvadž musel ěekat dlouho u vchodu, vykládal si toto Antoniovo jednaní jako jeho nepřízeň. Sotvaže však byl uveden, následovalo oboustranné uvítání a obvyklé vzájemné otázky. V okamži­ ku, kdy měli mluvit o naléhavých záležitostech, Caesar re . 15/ »Antonie, můj otěe! Nazývat tě takto mě opravný Caesarovo dobrodiní k tobě a tvá oddanost vůči němu. Nekte tvá opatření po jeho smrti chválím a děkuji ti za ne, jma vsak neschvaluji a vytýkám ti je. Budu mluvit otevrene, neboť mě k tomu dohání můj zármutek. Nebyl jsi v senate v době kdy byl zavražděn. Vrahové tě zdrželi před vchodem, jinak by byl Caesara zachránil nebo podstoupil stejnou smrt. Poku mělo dojít k této druhé možnosti, bylo dobré, ze jsi nebyl přítomen. Když někteří senátoři navrhovali vrahům odměnu

za to, že odstranili údajného tyrana, rozhodně ses vzepřel. I za to jsem ti velmi vděěný, aěkoliv to jsi udělal, protože chtěli odstranit i tebe. Nebylo to ale z toho důvodu, ze te spolu s námi považovali za budoucího Caesarova mstitele, nýbrž jak říkají, za tyranova nástupce. Oni vsak nebyli tyranobijci, nýbrž pouze vrahové. Proto se utekli na Kapitol buď jako prosebníci, kteří se provinili, do svatyně, nebo jako ne­ přátelé do pevnosti. Mohli snad dosáhnout milosti a promi­ nutí vraždy jinak než podplacením některých senátorů a ča­ sti lidu? Jako konsul jsi přirozeně musel respektovat rozhod­ nutí většiny. Kdyby ses však byl býval rozhodl pro jme řeše­ ní, totiž že potrestáš takový zloěin a přivedeš pobloudile na správnou cestu, mohl jsi se opřít o svůj úřad. Ale ty jsi poslal vrahům na Kapitol rukojmí, a to dokonce ěleny sve vlastni

rodiny, jako záruku, že nebudou potrestaní. „ Připusťme, že tě k tomu donutili podplaceni lide. Když však byla přeětena Caesarova závěť a ty jsi pronesl podle zvy­ ku pohřební řeě, chtěl lid, mající v živé paměti Caesara, pod­ pálit domy vrahů, ale ušetřil je vzhledem k sousedům a roz­ hodl se shromáždit následujícího dne se zbraněmi. Proč ses nepřidal na jeho stranu a nestál v jeho ěele s ohněm a zbra­ němi? Proě jsi alespoň neobžaloval vrahy, bylo-h vůbec tře­ ba soudu u evidentních zloěinců? Vždyť jsi byl Caesaruv přítel, konsul, Antonius! 16/ Marius mohl být zavražděn na tvůj rozkaz a z pravomo­ ci tvého vysokého úřadu, ale Caesarovy vrahy jsi nechal uprchnout, a některým jsi dokonce dovolil převzít provincie. Mají je však protiprávně, protože dárce zabili. Ty i D«labfJla jste jako konsulové učinili dobře, že jste si vzali Syni a Ma­ kedonii, aěkoliv již byly přiděleny. I za to bych ti byl vděčny, kdybyste jim hned nedali odhlasovat Kyrénu a Krétu, a ne­ umožnili tak psancům, aby se proti mně chránili správou provincií. Bylo vám lhostejné, že Decimus ovládá sousední Galii, přestože i on byl spolu s jinými vrahem mého otce. Je

OBČANSKĚ VÁLKY lil

204

205

APPIÁNOS

Jakmile verše vyslovil, řekl, že tento výrok a hlavně cín ná­ sledující po něm přinesl Achilleovi slávu. On muže nazývat Caesara nejen přítelem, ale i otcem, nejen spohibojovmkem ale i velitelem, jenž nepadl ve válce, nybrz byl úkladné zabit

v senátě.

Octavianus jedná s Antoniem 14/ Nato se matěin strach změnil v radost, takže ho objala se slovy, že on jediný je hoden Caesara. Zabránila mu v další řeěi a přála mu, aby se jeho záměry sťastne zdařily. Napomnala ho však, ať raději jedná rozvážně a pomalu, nez aby ote­ vřeně dokazoval svou odvahu. Caesar s tím souhlasů a shbil, že se bude řídit její radou. Hned veěer obeslal sve přátele aby se ráno dostavili i s poěetným davem na forum. Tam se sám setkal s Antoniovým bratrem Gaiem Antoniem měst­ ským praefektem, a sdělil mu, že přijímá Caesarovu adopci. V ftímě je totiž zvykem, že adopci musí před praetory potvr­ dit svědci. Jakmile písaři jeho prohlášeni zapsali,. odese hned z fóra k Antoniovi. Ten byl právě v zahradach, ktere mu Caesar daroval z Pompeiova majetku. Poněvadž musel ěekat dlouho u vchodu, vykládal si toto Antoniovo jednaní jako jeho nepřízeň. Sotvaže však byl uveden, následovalo oboustranné uvítání a obvyklé vzájemné otázky. V okamži­ ku, kdy měli mluvit o naléhavých záležitostech, Caesar re . 15/ »Antonie, můj otěe! Nazývat tě takto mě opravný Caesarovo dobrodiní k tobě a tvá oddanost vůči němu. Nekte tvá opatření po jeho smrti chválím a děkuji ti za ne, jma vsak neschvaluji a vytýkám ti je. Budu mluvit otevrene, neboť mě k tomu dohání můj zármutek. Nebyl jsi v senate v době kdy byl zavražděn. Vrahové tě zdrželi před vchodem, jinak by byl Caesara zachránil nebo podstoupil stejnou smrt. Poku mělo dojít k této druhé možnosti, bylo dobré, ze jsi nebyl přítomen. Když někteří senátoři navrhovali vrahům odměnu

za to, že odstranili údajného tyrana, rozhodně ses vzepřel. I za to jsem ti velmi vděěný, aěkoliv to jsi udělal, protože chtěli odstranit i tebe. Nebylo to ale z toho důvodu, ze te spolu s námi považovali za budoucího Caesarova mstitele, nýbrž jak říkají, za tyranova nástupce. Oni vsak nebyli tyranobijci, nýbrž pouze vrahové. Proto se utekli na Kapitol buď jako prosebníci, kteří se provinili, do svatyně, nebo jako ne­ přátelé do pevnosti. Mohli snad dosáhnout milosti a promi­ nutí vraždy jinak než podplacením některých senátorů a ča­ sti lidu? Jako konsul jsi přirozeně musel respektovat rozhod­ nutí většiny. Kdyby ses však byl býval rozhodl pro jme řeše­ ní, totiž že potrestáš takový zloěin a přivedeš pobloudile na správnou cestu, mohl jsi se opřít o svůj úřad. Ale ty jsi poslal vrahům na Kapitol rukojmí, a to dokonce ěleny sve vlastni

rodiny, jako záruku, že nebudou potrestaní. „ Připusťme, že tě k tomu donutili podplaceni lide. Když však byla přeětena Caesarova závěť a ty jsi pronesl podle zvy­ ku pohřební řeě, chtěl lid, mající v živé paměti Caesara, pod­ pálit domy vrahů, ale ušetřil je vzhledem k sousedům a roz­ hodl se shromáždit následujícího dne se zbraněmi. Proč ses nepřidal na jeho stranu a nestál v jeho ěele s ohněm a zbra­ němi? Proě jsi alespoň neobžaloval vrahy, bylo-h vůbec tře­ ba soudu u evidentních zloěinců? Vždyť jsi byl Caesaruv přítel, konsul, Antonius! 16/ Marius mohl být zavražděn na tvůj rozkaz a z pravomo­ ci tvého vysokého úřadu, ale Caesarovy vrahy jsi nechal uprchnout, a některým jsi dokonce dovolil převzít provincie. Mají je však protiprávně, protože dárce zabili. Ty i D«labfJla jste jako konsulové učinili dobře, že jste si vzali Syni a Ma­ kedonii, aěkoliv již byly přiděleny. I za to bych ti byl vděčny, kdybyste jim hned nedali odhlasovat Kyrénu a Krétu, a ne­ umožnili tak psancům, aby se proti mně chránili správou provincií. Bylo vám lhostejné, že Decimus ovládá sousední Galii, přestože i on byl spolu s jinými vrahem mého otce. Je

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

možno samozřejmě říci, že i to rozhodl senát. Avšak tys řídil hlasování, tys předsedal senátu a ty ses měl v první řadě a ve vlastním zájmu postavit na odpor. Udělit jim milost zname­ nalo pouze poskytnout jim ze soucitu možnost záchrany, ale dát jim provincie a odměny, to je Caesarova urážka a popře­ ní vlastního rozhodnutí. K takové řeči mě dohnala bolest a snad jsem i překročil meze vzhledem ke svému mládí a ne­ dodržel vůči tobě patřičný odstup. Mluvil jsem však k nej­ opravdovějšímu Caesarovu příteli, kterého Caesar vyzname­ nal nejvyšší poctou a mocí a kterého by byl možná adopto­ val, kdyby byl věděl, že svolíš stát se z Hérakleovce Aeneovcem. Proto ... váhal, když tak dlouho uvažoval o nástupnictví. 17/ Pokud se týče budoucnosti, zapřísahám tě, Antonie, při bozích, chránících přátelství, a při Caesarovi. Chceš-li něco změnit na tom, co se stalo, můžeš. Pakliže nechceš, můžeš mi v budoucnu účinně pomáhat, až se budu s pomocí lidu a zbytku přátel mstít vrahům svého otce. .Zdržuje-li tě ostych před nimi nebo před senátem, nestůj mi v cestě. O tom ale již dost! Znáš mé majetkové poměry a víš, jaká mě čekají vydání při vyplácení odkazu mého otce lidu a jak si musím pospíšit, abych váháním nevzbudil nelibost a aby vojáci, vybraní do kolonií a čekající ve městě, neztráceli kvůli mně čas. Z před­ mětů, které byly přeneseny k tobě bezprostředně po Caesarově vraždě z jeho ohroženého domu na bezpečné místo, si prosím ponech cennosti a všechno ostatní, pokud si něco od nás chceš vzít, ale vydej mi zlaté mince shromážděné Caesarem na chystané války, abych je mohl rozdělit lidu. To mi nyní postačí, abych podělil tři sta tisíc mužů. Zbytek výdajů bych si mohl, kdybych byl tak smělý, snad půjčit od tebe ne­ bo s tvým svolením ze státní pokladny. Můj majetek bude dán do prodeje hned.« 18/ Antonius žasl nad Caesarovými slovy, poněvadž se mu zdála smělá, a nad velkou odvahou, kterou při jeho věku ne­

čekal. Popudila ho Caesarova řeč, neboť Caesar nezachová­ val náležitý odstup, a zejména jeho žádost o peníze, takže mu odpověděl dosti stroze: sKdyby ti, chlapče, Caesar odkázal spolu s dědictvím a jménem i vládu ve státě, měl bys právo žádat vysvětlení ve­ řejných rozhodnutí, a abych já ti skládal účty. Římané však nedali dědičnou vládu nikomu, ani králům. Když je vyhnali, přísahali, že žádného dalšího krále nestrpí. Právě to vytýkali vrahové tvému otci a tvrdili, že ho odstranili, protože jednal jako král, a nikoliv jako první občan ve státě. Nemusím se ti tedy zodpovídat z veřejných rozhodnutí, stejně jako ty mi za ně nemusíš děkovat! Nebyla učiněna kvůli tobě, nýbrž kvůli lidu, s výjimkou jediného usnesení, které však má pro Caesara i tebe rozhodující význam. Kdybych si chtěl zajistit ži­ vot v bezpečí a v klidu, a dovolil proto odhlasovat pocty pro Caesarovy vrahy jako pro tyranobijce, byl by Caesar prohlá­ šen tyranem, přišel by o slávu i pocty a jeho opatření by ne­ byla potvrzena. Neměl by závěť, ani syna, ani majetek, jeho tělo by nesmělo být pohřbeno ani tak, jako sě pohřbívá pro­ stý občan, vždyť zákony nařizují tělo tyrana pohodit, jeho památku zahladit a jeho majetek zabavit. 19/ Toho všeho jsem se bál, když jsem proti rychle jednají­ cím zabijákům bojoval za Caesara, za jeho nesmrtelnou slávu a za jeho státní pohřeb bez ohledu na nebezpečí i na zášť, jimž se sám přitom vystavím. Jak jistě víš, spolčili se dokon­ ce proti mně i se senátem, který byl na tvého otce rozezlený kvůli jeho moci. Podstoupil jsem rád toto nebezpečí a vysta­ vil se spíše jakémukoliv protivenství, než abych nechal Cae­ sara nepohřbeného a bez poct. Vždyť to byl nejlepší člověk své doby, provázený ve všem štěstím, a já jsem si ho vážil ze všech nejvíce. Díky tomu, že já jsem podstoupil všechna tato nebezpečí, můžeš se ty nyní těšit ze skvělého Caesarova od­ kazu — z jeho rodiny, jména, postavení a majetku. Za to jsi mi měl spíše poděkovat, a ne mně, ačkoliv jsem starší, vytý­

206

207

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

možno samozřejmě říci, že i to rozhodl senát. Avšak tys řídil hlasování, tys předsedal senátu a ty ses měl v první řadě a ve vlastním zájmu postavit na odpor. Udělit jim milost zname­ nalo pouze poskytnout jim ze soucitu možnost záchrany, ale dát jim provincie a odměny, to je Caesarova urážka a popře­ ní vlastního rozhodnutí. K takové řeči mě dohnala bolest a snad jsem i překročil meze vzhledem ke svému mládí a ne­ dodržel vůči tobě patřičný odstup. Mluvil jsem však k nej­ opravdovějšímu Caesarovu příteli, kterého Caesar vyzname­ nal nejvyšší poctou a mocí a kterého by byl možná adopto­ val, kdyby byl věděl, že svolíš stát se z Hérakleovce Aeneovcem. Proto ... váhal, když tak dlouho uvažoval o nástupnictví. 17/ Pokud se týče budoucnosti, zapřísahám tě, Antonie, při bozích, chránících přátelství, a při Caesarovi. Chceš-li něco změnit na tom, co se stalo, můžeš. Pakliže nechceš, můžeš mi v budoucnu účinně pomáhat, až se budu s pomocí lidu a zbytku přátel mstít vrahům svého otce. .Zdržuje-li tě ostych před nimi nebo před senátem, nestůj mi v cestě. O tom ale již dost! Znáš mé majetkové poměry a víš, jaká mě čekají vydání při vyplácení odkazu mého otce lidu a jak si musím pospíšit, abych váháním nevzbudil nelibost a aby vojáci, vybraní do kolonií a čekající ve městě, neztráceli kvůli mně čas. Z před­ mětů, které byly přeneseny k tobě bezprostředně po Caesarově vraždě z jeho ohroženého domu na bezpečné místo, si prosím ponech cennosti a všechno ostatní, pokud si něco od nás chceš vzít, ale vydej mi zlaté mince shromážděné Caesarem na chystané války, abych je mohl rozdělit lidu. To mi nyní postačí, abych podělil tři sta tisíc mužů. Zbytek výdajů bych si mohl, kdybych byl tak smělý, snad půjčit od tebe ne­ bo s tvým svolením ze státní pokladny. Můj majetek bude dán do prodeje hned.« 18/ Antonius žasl nad Caesarovými slovy, poněvadž se mu zdála smělá, a nad velkou odvahou, kterou při jeho věku ne­

čekal. Popudila ho Caesarova řeč, neboť Caesar nezachová­ val náležitý odstup, a zejména jeho žádost o peníze, takže mu odpověděl dosti stroze: sKdyby ti, chlapče, Caesar odkázal spolu s dědictvím a jménem i vládu ve státě, měl bys právo žádat vysvětlení ve­ řejných rozhodnutí, a abych já ti skládal účty. Římané však nedali dědičnou vládu nikomu, ani králům. Když je vyhnali, přísahali, že žádného dalšího krále nestrpí. Právě to vytýkali vrahové tvému otci a tvrdili, že ho odstranili, protože jednal jako král, a nikoliv jako první občan ve státě. Nemusím se ti tedy zodpovídat z veřejných rozhodnutí, stejně jako ty mi za ně nemusíš děkovat! Nebyla učiněna kvůli tobě, nýbrž kvůli lidu, s výjimkou jediného usnesení, které však má pro Caesara i tebe rozhodující význam. Kdybych si chtěl zajistit ži­ vot v bezpečí a v klidu, a dovolil proto odhlasovat pocty pro Caesarovy vrahy jako pro tyranobijce, byl by Caesar prohlá­ šen tyranem, přišel by o slávu i pocty a jeho opatření by ne­ byla potvrzena. Neměl by závěť, ani syna, ani majetek, jeho tělo by nesmělo být pohřbeno ani tak, jako sě pohřbívá pro­ stý občan, vždyť zákony nařizují tělo tyrana pohodit, jeho památku zahladit a jeho majetek zabavit. 19/ Toho všeho jsem se bál, když jsem proti rychle jednají­ cím zabijákům bojoval za Caesara, za jeho nesmrtelnou slávu a za jeho státní pohřeb bez ohledu na nebezpečí i na zášť, jimž se sám přitom vystavím. Jak jistě víš, spolčili se dokon­ ce proti mně i se senátem, který byl na tvého otce rozezlený kvůli jeho moci. Podstoupil jsem rád toto nebezpečí a vysta­ vil se spíše jakémukoliv protivenství, než abych nechal Cae­ sara nepohřbeného a bez poct. Vždyť to byl nejlepší člověk své doby, provázený ve všem štěstím, a já jsem si ho vážil ze všech nejvíce. Díky tomu, že já jsem podstoupil všechna tato nebezpečí, můžeš se ty nyní těšit ze skvělého Caesarova od­ kazu — z jeho rodiny, jména, postavení a majetku. Za to jsi mi měl spíše poděkovat, a ne mně, ačkoliv jsem starší, vytý­

206

207

208

APPIÁNOS

kat opatření, jimiž jsem chlácholil senát a vyvažoval potřeb­ né protislužby, nebo která si žádala nutnost či taktika. Tolik tedy o této věci. Naznačuješ dále, že já toužím po vládě. Nedychtím po ní, ale nemyslím si, že jí nejsem hoden. Říkáš, že mě mrzí, že jsem nebyl uveden v Caesarově závěti, ale zároveň při­ pouštíš, že mi stačí můj původ od Héraklea. 20/ Nyní jsou na řadě tvé peněžní záležitosti. Tvé přání půj­ čit si peníze ze státní pokladny bych musel pokládat za žert, kdybych nevěřil, že nevíš, že tvůj otec zanechal státní po­ kladnu prázdnou. Sotvaže totiž přišel k moci, plynuly peníze k němu místo do pokladny a budou vyčleněny z jeho majet­ ku, jakmile se odhlasuje, aby se po nich pátralo. Takové še­ třeni nebude zaměřeno proti Caesarovi, poněvadž už je mr­ tev. Ani on by neřekl, že je to protiprávní krok, kdyby žil a byl požádán o vyúčtování. Kromě toho se s tebou budou přít jednotlivci o jednotlivé majetkové položky, takže poznáš, že jmění ti nepřipadne bez problémů. Peníze přenesené ke mně nepředstavují takový obnos, jak se domníváš, a nejsou již u mne, protože si je ihned rozdělili činitelé mající moc a vliv, s výjimkou Dolabelly a mých bratrů, a to jako majetek tyrana. Díky tomu jsem je však přiměl, aby hlasovali ve pro­ spěch Caesara. A jsi-li rozumný, rozdáš zbytek nespokojen­ cům, ne lidu, a ti pak rozešlou lid do kolonií, získáš-li je na svou stranu. Jak víš ze svého nedávného studia řecké vzděla­ nosti, je lid nestálý jako vlny na moři: jedna přichází, druhá odchází. Tak i náš lid dovede vyzvednout své oblíbence vzhůru, a pak je smést. Zostření vztahů mezi Octavianem a Antoniem

21/ Caesar se cítil uražen řadou Antoniových výroků a ode­ šel, přičemž opětovně volal jménem svého otce. Ihned na­ bídl na prodej všechen svůj zděděný majetek a snažil se

OBČANSKÉ VÁLKY III

209

rychlým jednáním získat si pomoc lidu. Antonius však dával najevo vůči němu zášť a senát ihned odhlasoval, aby začalo šetření o státních penězích. Mnozí měli z mladého Caesara strach kvůli přízni, kterou jeho otec zahrnoval vojsko a lid, kvůli jeho snaze naklonit si lid peněžitými dary i kvůli získa­ nému bohatství, jež bylo tak obrovské, že většina soudila, že mu nedovolí zůstat řadovým občanem. Ale ještě více se báli Antonia, aby se nespojil s Caesarem, mladým, významným a bohatým mužem, neovládl ho a nesáhl po Caesarově moci. Jiní se radovali z vývoje událostí, neboť doufali, že oba muži si budou stát v cestě, že Caesarovy finance se v důsledku provedené revize záhy ztenčí a zaplní se jimi státní poklad­ na, protože v Caesarově držbě se zjistí mnoho státních pro­ středků. 22/ Mnozí z nich obžalovali Caesara kvůli pozemkům, kaž­ dý sice z jiného důvodu, ale většina pří měla jedno společné: šlo o pozemky zabavené v proskripcích vyhnancům nebo od­ souzencům k smrti. Žalobci se obraceli s obviněním přímo na Antonia nebo na druhého konsula Dolabellu. Jestliže se někdo obrátil na jiný úřad, chtěl se každý zavděčit Antoniovi a Caesar stejně při zpravidla prohrál, i když dokázal, že šlo o půdu koupenou jeho otcem od státu, nebo se odvolával na poslední usnesení, potvrzující platnost všech Caesarových opatření. Na soudech zakusil mnoho příkoří a jeho ztráty by­ ly závratné. Nakonec si však Pedius a Pinarius — měli totiž podle závěti podíl na Caesarově dědictví — u Antonia stěžo­ vali, že se jim, stejně jako Caesarovi, děje v rozporu s usne­ sením senátu bezpráví. Domnívali se, že se mají zrušit proti­ právní ustanovení, ale že všechna ostatní Caesarova opatření je nutno ponechat v platnosti. Antonius připustil, že to, co se děje, je zřejmě v rozporu s rozhodnutím senátu, ale že je­ ho znění bylo zapsáno jinak, než jaký byl smysl návrhu. Teh­ dy prý stála v popředí pouze otázka milosti pro Caesarovy vrahy, kdežto doložka »nerušit nic z dřívějších Caesarových

208

APPIÁNOS

kat opatření, jimiž jsem chlácholil senát a vyvažoval potřeb­ né protislužby, nebo která si žádala nutnost či taktika. Tolik tedy o této věci. Naznačuješ dále, že já toužím po vládě. Nedychtím po ní, ale nemyslím si, že jí nejsem hoden. Říkáš, že mě mrzí, že jsem nebyl uveden v Caesarově závěti, ale zároveň při­ pouštíš, že mi stačí můj původ od Héraklea. 20/ Nyní jsou na řadě tvé peněžní záležitosti. Tvé přání půj­ čit si peníze ze státní pokladny bych musel pokládat za žert, kdybych nevěřil, že nevíš, že tvůj otec zanechal státní po­ kladnu prázdnou. Sotvaže totiž přišel k moci, plynuly peníze k němu místo do pokladny a budou vyčleněny z jeho majet­ ku, jakmile se odhlasuje, aby se po nich pátralo. Takové še­ třeni nebude zaměřeno proti Caesarovi, poněvadž už je mr­ tev. Ani on by neřekl, že je to protiprávní krok, kdyby žil a byl požádán o vyúčtování. Kromě toho se s tebou budou přít jednotlivci o jednotlivé majetkové položky, takže poznáš, že jmění ti nepřipadne bez problémů. Peníze přenesené ke mně nepředstavují takový obnos, jak se domníváš, a nejsou již u mne, protože si je ihned rozdělili činitelé mající moc a vliv, s výjimkou Dolabelly a mých bratrů, a to jako majetek tyrana. Díky tomu jsem je však přiměl, aby hlasovali ve pro­ spěch Caesara. A jsi-li rozumný, rozdáš zbytek nespokojen­ cům, ne lidu, a ti pak rozešlou lid do kolonií, získáš-li je na svou stranu. Jak víš ze svého nedávného studia řecké vzděla­ nosti, je lid nestálý jako vlny na moři: jedna přichází, druhá odchází. Tak i náš lid dovede vyzvednout své oblíbence vzhůru, a pak je smést. Zostření vztahů mezi Octavianem a Antoniem

21/ Caesar se cítil uražen řadou Antoniových výroků a ode­ šel, přičemž opětovně volal jménem svého otce. Ihned na­ bídl na prodej všechen svůj zděděný majetek a snažil se

OBČANSKÉ VÁLKY III

209

rychlým jednáním získat si pomoc lidu. Antonius však dával najevo vůči němu zášť a senát ihned odhlasoval, aby začalo šetření o státních penězích. Mnozí měli z mladého Caesara strach kvůli přízni, kterou jeho otec zahrnoval vojsko a lid, kvůli jeho snaze naklonit si lid peněžitými dary i kvůli získa­ nému bohatství, jež bylo tak obrovské, že většina soudila, že mu nedovolí zůstat řadovým občanem. Ale ještě více se báli Antonia, aby se nespojil s Caesarem, mladým, významným a bohatým mužem, neovládl ho a nesáhl po Caesarově moci. Jiní se radovali z vývoje událostí, neboť doufali, že oba muži si budou stát v cestě, že Caesarovy finance se v důsledku provedené revize záhy ztenčí a zaplní se jimi státní poklad­ na, protože v Caesarově držbě se zjistí mnoho státních pro­ středků. 22/ Mnozí z nich obžalovali Caesara kvůli pozemkům, kaž­ dý sice z jiného důvodu, ale většina pří měla jedno společné: šlo o pozemky zabavené v proskripcích vyhnancům nebo od­ souzencům k smrti. Žalobci se obraceli s obviněním přímo na Antonia nebo na druhého konsula Dolabellu. Jestliže se někdo obrátil na jiný úřad, chtěl se každý zavděčit Antoniovi a Caesar stejně při zpravidla prohrál, i když dokázal, že šlo o půdu koupenou jeho otcem od státu, nebo se odvolával na poslední usnesení, potvrzující platnost všech Caesarových opatření. Na soudech zakusil mnoho příkoří a jeho ztráty by­ ly závratné. Nakonec si však Pedius a Pinarius — měli totiž podle závěti podíl na Caesarově dědictví — u Antonia stěžo­ vali, že se jim, stejně jako Caesarovi, děje v rozporu s usne­ sením senátu bezpráví. Domnívali se, že se mají zrušit proti­ právní ustanovení, ale že všechna ostatní Caesarova opatření je nutno ponechat v platnosti. Antonius připustil, že to, co se děje, je zřejmě v rozporu s rozhodnutím senátu, ale že je­ ho znění bylo zapsáno jinak, než jaký byl smysl návrhu. Teh­ dy prý stála v popředí pouze otázka milosti pro Caesarovy vrahy, kdežto doložka »nerušit nic z dřívějších Caesarových

210

APPIÁNOS

nařízení« nebyla připojena z věcných důvodů a nevztahuje se jednoduše na všechna rozhodnutí. Byla spíše míněna k uklidnění a utišení lidu znepokojeného událostmi. Je tedy třeba se řídit více duchem než literou usnesení a není správ­ né vystupovat proti tolika lidem, kteří ztratili v občanských bouřích všechen vlastní nebo zděděný majetek, a ohlížet se na mladíčka, jenž shrábl nečekaně tak obrovské cizí jmění, které ani nepatří do rukou řadového občana. Takový mladík jistě nevyužije přízně osudu, jak se sluší, ale ke špatnostem. Podílům, které mají dostat od Caesara, je prý zaručena nedo­ tknutelnost. Tak tedy odpověděl Antonius na stížnost Pediovu a Pinariovu. Oba si pak vzali svůj díl, aby o něj nepřišli při soudním řízení. Neučinili tak kvůli sobě, ale v zajmu Caesara, nebof mu zakrátko chtěli všechno věnovat. Růst Octavianovy popularity Antonius se snaží získat vojsko

23/ A již se blížily hry. Brutovým jménem je chtěl pořádat Antoniův bratr Gaius Antonius, poněvadž místo nepřítom­ ného Bruta konal i jiné jeho povinnosti vyplývající z praetorského úřadu. Jejich výprava byla skvělá, aby se lid dal strhnout a povolal Bruta a jeho druhy zpět. Ale Caesar získá­ val lid odvetnými opatřeními. Peníze z prodeje majetku dá­ val stále po částech předákům tribuí, aby je rozdali nejpo­ třebnějším občanům. Obcházel místa, kde se prodával jeho majetek, a nařizoval, aby prodavači ohlásili u všeho nejnižší možnou cenu. Vzhledem k soudnímu řízení byl totiž celý majetek nejistý nebo ohrožený, takže Caesar měl naspěch. To všechno mu získávalo náklonnost lidu a soucit, že je ne­ důstojné, aby trpěl takovou újmu. Vedle svého dědictví a osobního jmění získaného po otci Octaviovi i z jiných zdrojů nabídl Caesar na prodej také majetek matčin i Philippův a požádal Pinaria a Pedia o jejich díl dědictví, aby mohl

OBČANSKÉ VÁLKY III

211

všechno rozdělit, protože v důsledku utrpěných ztrát Caesarův majetek nestačil. To lid již nepovažoval za dárce prvního Caesara, ale druhého, upřímně ho litoval a chválil ho za vy­ trpěná příkoří i za jeho štědrost. Bylo i zřejmé, že Antoniovy provokace nebude již dlouho přehlížel. 24/ Své smýšlení projevil lid během Bratových her vzdor vší jejich nádheře. Třebaže někteří koupení diváci volali, aby Brutus a Cassius byli povoláni zpět, a ostatní diváci byli na­ kloněni ke slitování, vtrhl dovnitř dav a představení přerušil, dokud požadavek neutichl. Když Caesar zmařil jejich naděje vkládané do her, rozhod­ li se Brutus a Cassius odejít do Sýrie a Makedonie, protože jim byly svěřeny dříve než Antoniovi a Dolabellovi, a zmoc­ nit se jich násilím. Sotvaže jejich úmysl vešel ve známost, spěchal Dolabella do Sýrie a předtím do Asie, protože tam chtěl získat peníze. Antonius předpokládal, že bude časem potřebovat vojsko, a zamýšlel je vzít právě z Makedonie, nebof bylo blízko. Stačilo jen přeplout Iónské moře a ocitl se hned v Itálii. Byla tam vynikající a obrovská armáda: šest le­ gií a oddíly lučištníků, prakovníků, lehkooděnců, množství jízdy, všichni dokonale vyzbrojeni. Patřila vlastně Dolabello­ vi, poněvadž mu byla svěřena Sýrie a tažení proti Parthům; také Caesar chtěl toto vojsko použít právě proti parthské říši. 25/ Najednou se rozšířila zpráva, že Getové se dozvěděli o Caesarově smrti a pustoší Makedonii. Antonius tudíž žádal senát o vojsko, aby mohl Gety zatlačit. Připomínal, že Caesar chystal své oddíly především na výpravu proti Getům a až v druhé řadě proti Parthům, a zdůrazňoval, že Parthové v dané chvíli zachovávají klid. Senátoři zprávě nedůvěřovali a vypravili na místo posly. Aby Antonius rozptýlil jejich strach a podezření, dal odhlasovat, že nikdy nikdo nesmí pod žádnou podmínkou navrhnout diktatura, natož ji při­ jmout. Kdo usnesení poruší, smí být kýmkoliv beztrestně za­ bit. Tímto manévrem si naklonil shromáždění, dohodl se

210

APPIÁNOS

nařízení« nebyla připojena z věcných důvodů a nevztahuje se jednoduše na všechna rozhodnutí. Byla spíše míněna k uklidnění a utišení lidu znepokojeného událostmi. Je tedy třeba se řídit více duchem než literou usnesení a není správ­ né vystupovat proti tolika lidem, kteří ztratili v občanských bouřích všechen vlastní nebo zděděný majetek, a ohlížet se na mladíčka, jenž shrábl nečekaně tak obrovské cizí jmění, které ani nepatří do rukou řadového občana. Takový mladík jistě nevyužije přízně osudu, jak se sluší, ale ke špatnostem. Podílům, které mají dostat od Caesara, je prý zaručena nedo­ tknutelnost. Tak tedy odpověděl Antonius na stížnost Pediovu a Pinariovu. Oba si pak vzali svůj díl, aby o něj nepřišli při soudním řízení. Neučinili tak kvůli sobě, ale v zajmu Caesara, nebof mu zakrátko chtěli všechno věnovat. Růst Octavianovy popularity Antonius se snaží získat vojsko

23/ A již se blížily hry. Brutovým jménem je chtěl pořádat Antoniův bratr Gaius Antonius, poněvadž místo nepřítom­ ného Bruta konal i jiné jeho povinnosti vyplývající z praetorského úřadu. Jejich výprava byla skvělá, aby se lid dal strhnout a povolal Bruta a jeho druhy zpět. Ale Caesar získá­ val lid odvetnými opatřeními. Peníze z prodeje majetku dá­ val stále po částech předákům tribuí, aby je rozdali nejpo­ třebnějším občanům. Obcházel místa, kde se prodával jeho majetek, a nařizoval, aby prodavači ohlásili u všeho nejnižší možnou cenu. Vzhledem k soudnímu řízení byl totiž celý majetek nejistý nebo ohrožený, takže Caesar měl naspěch. To všechno mu získávalo náklonnost lidu a soucit, že je ne­ důstojné, aby trpěl takovou újmu. Vedle svého dědictví a osobního jmění získaného po otci Octaviovi i z jiných zdrojů nabídl Caesar na prodej také majetek matčin i Philippův a požádal Pinaria a Pedia o jejich díl dědictví, aby mohl

OBČANSKÉ VÁLKY III

211

všechno rozdělit, protože v důsledku utrpěných ztrát Caesarův majetek nestačil. To lid již nepovažoval za dárce prvního Caesara, ale druhého, upřímně ho litoval a chválil ho za vy­ trpěná příkoří i za jeho štědrost. Bylo i zřejmé, že Antoniovy provokace nebude již dlouho přehlížel. 24/ Své smýšlení projevil lid během Bratových her vzdor vší jejich nádheře. Třebaže někteří koupení diváci volali, aby Brutus a Cassius byli povoláni zpět, a ostatní diváci byli na­ kloněni ke slitování, vtrhl dovnitř dav a představení přerušil, dokud požadavek neutichl. Když Caesar zmařil jejich naděje vkládané do her, rozhod­ li se Brutus a Cassius odejít do Sýrie a Makedonie, protože jim byly svěřeny dříve než Antoniovi a Dolabellovi, a zmoc­ nit se jich násilím. Sotvaže jejich úmysl vešel ve známost, spěchal Dolabella do Sýrie a předtím do Asie, protože tam chtěl získat peníze. Antonius předpokládal, že bude časem potřebovat vojsko, a zamýšlel je vzít právě z Makedonie, nebof bylo blízko. Stačilo jen přeplout Iónské moře a ocitl se hned v Itálii. Byla tam vynikající a obrovská armáda: šest le­ gií a oddíly lučištníků, prakovníků, lehkooděnců, množství jízdy, všichni dokonale vyzbrojeni. Patřila vlastně Dolabello­ vi, poněvadž mu byla svěřena Sýrie a tažení proti Parthům; také Caesar chtěl toto vojsko použít právě proti parthské říši. 25/ Najednou se rozšířila zpráva, že Getové se dozvěděli o Caesarově smrti a pustoší Makedonii. Antonius tudíž žádal senát o vojsko, aby mohl Gety zatlačit. Připomínal, že Caesar chystal své oddíly především na výpravu proti Getům a až v druhé řadě proti Parthům, a zdůrazňoval, že Parthové v dané chvíli zachovávají klid. Senátoři zprávě nedůvěřovali a vypravili na místo posly. Aby Antonius rozptýlil jejich strach a podezření, dal odhlasovat, že nikdy nikdo nesmí pod žádnou podmínkou navrhnout diktatura, natož ji při­ jmout. Kdo usnesení poruší, smí být kýmkoliv beztrestně za­ bit. Tímto manévrem si naklonil shromáždění, dohodl se

212

APPIÁNOS

s Dolabellovými přáteli, že mu dá jednu legii, načež byl sám zvolen vrchním velitelem vojska v Makedonii. Sotvaže do­ sáhl svého, poslal hned spěšně svého bratra Gaia s usnese­ ním k vojsku. Poslové, jimž bylo uloženo prozkoumat prav­ divost zpráv o vpádu Getů, se vrátili a oznámili, že v Make­ donii žádné Gety neviděli, nicméně dodali — búď podle pravdy, nebo z Antoniova návodu — že byli svědky obavy, aby Getové do Makedonie nevtrhli, kdyby vojsko odešlo. '

Situace na východě 26/ Taková byla situace v Římě. Cassius a Brutus zatím sbí­ rali peníze a vojsko a Trebonius, správce provincie Asie, jim opevňoval města. Dolabellu, který tam přišel, nevpustil ani do Pergama, ani do Smyrny. Přestože býl Dolabella konsulem, poskytl mu zásoby jen za městskými hradbami. Ten se rozhněval a na hradby zaútočil. Nepořídil však a Trebonius mu sdělil, že ho přijme Efesos. Dolabella tedy vyrazil ihned k Efesu a Trebonius za ním poslal v určité vzdálenosti vojen­ ský oddíl. Sotvaže však tito vojáci viděli, že Dolabella v noci odešel, neměli žádné podezření a vyčlenili pouze malou sku­ pinu, ať ho sleduje, a sami se vrátili do Smyrny. Tuto skupi­ nu Dolabella zákeřně přepadl a pobil a ještě téže noci se vrátil do Smyrny. Protože ji nikdo nechránil, zlezl hradby po žebřících a zmocnil se města, Trebonius, jehož vojáci zajali na lůžku, žádal, ať ho dove­ dou k Dolabellovi, že s nimi půjde dobrovolně. Jeden z cen­ turionů mu však odpověděl posměšně: »Jdi si, kam chceš, ale musíš zde nechat hlavu, poněvadž my nemáme rozkaz přivést tebe, nýbrž přinést tvou hlavu.« S těmito slovy mu hned hlavu uťal. Ráno ji Dolabella vystavil na tribunálu, kde Trebonius vyřizoval úřední záležitosti. Protože Trebonius byl při Caesarově vraždě a zdržoval Antonia v davu před vchodem do radnice, vrhli se vojáci a jejich pomocníci zuři­

OBČANSKÉ VÁLKY III

213

vě na jeho tělo a nejrůznějším způsobem je hanobili. Se smí­ chem pak kouleli jeho hlavu jako míč jeden k druhému po dláždění ve městě, až ji úplně rozbili. Takto byl potrestán Trebonius jako první z Caesarových vrahů. Růst napětí mezi Antoniem a Octavianem

27/ Antonius zamýšlel v té době přepravit vojsko z Makedo­ nie do Itálie. Chyběla mu však k tomu záminka, a proto po­ žádal senát, aby mu místo Makedonie svěřil Předalpskou Galii, kterou spravoval Decimus Brutus Albinus. Uvědomo­ val si, že Caesar vyrazil právě odtud k vítěznému tažení nad Pompeiem, a snažil se vzbudit zdání, že vojsko přepravuje do Galie, ne do Itálie. Ovšem senátoři pokládali Předalpskou Galii za pevnost, z níž jim hrozí nebezpečí, a byli proto An­ toniovým návrhem pobouřeni. Tehdy poprvé pochopili An­ toniovu taktiku a litovali, že mu dali Makedonii. Přední se­ nátoři proto vypravili ze svého podnětu posly k Decimovi s výzvou, aby držel správu provincie pevně v rukou a sbíral další vojsko i peníze pro případ, že by Antonius chtěl použít násilí. Měli totiž z Antonia velký strach a byli na něj velmi rozezleni. Ale Antonius objevil možnost požádat místo sená­ tu lid, ať mu svěří Předalpskou Galii tak, jak ji předtím získal Caesar a jak nedávno dostal Sýrii Dolabella. Aby senát za­ strašil, poručil svému bratru Gaiovi přepravit okamžitě voj­ sko přes Iónské moře do Brundisia. 28/ A Gaius se začal chystat k provedení příkazu. Byla prá­ vě doba her, které měl pořádat aedil Critonius. Caesar dal k této příležitosti připravit pro svého otce zlaté křeslo a vě­ nec, poněvadž podle usnesení senátu měly být vystavovány při všech hrách. Critonius však namítal, že při hrách ňa svůj náklad nedovolí takto Caesara vyznamenat. Caesar proto Critonia přivedl ke konsulu Antoniovi. Antonius se vyjádřil, že návrh přednese senátu, a Caesar v hněvu podotkl: »Jen

212

APPIÁNOS

s Dolabellovými přáteli, že mu dá jednu legii, načež byl sám zvolen vrchním velitelem vojska v Makedonii. Sotvaže do­ sáhl svého, poslal hned spěšně svého bratra Gaia s usnese­ ním k vojsku. Poslové, jimž bylo uloženo prozkoumat prav­ divost zpráv o vpádu Getů, se vrátili a oznámili, že v Make­ donii žádné Gety neviděli, nicméně dodali — búď podle pravdy, nebo z Antoniova návodu — že byli svědky obavy, aby Getové do Makedonie nevtrhli, kdyby vojsko odešlo. '

Situace na východě 26/ Taková byla situace v Římě. Cassius a Brutus zatím sbí­ rali peníze a vojsko a Trebonius, správce provincie Asie, jim opevňoval města. Dolabellu, který tam přišel, nevpustil ani do Pergama, ani do Smyrny. Přestože býl Dolabella konsulem, poskytl mu zásoby jen za městskými hradbami. Ten se rozhněval a na hradby zaútočil. Nepořídil však a Trebonius mu sdělil, že ho přijme Efesos. Dolabella tedy vyrazil ihned k Efesu a Trebonius za ním poslal v určité vzdálenosti vojen­ ský oddíl. Sotvaže však tito vojáci viděli, že Dolabella v noci odešel, neměli žádné podezření a vyčlenili pouze malou sku­ pinu, ať ho sleduje, a sami se vrátili do Smyrny. Tuto skupi­ nu Dolabella zákeřně přepadl a pobil a ještě téže noci se vrátil do Smyrny. Protože ji nikdo nechránil, zlezl hradby po žebřících a zmocnil se města, Trebonius, jehož vojáci zajali na lůžku, žádal, ať ho dove­ dou k Dolabellovi, že s nimi půjde dobrovolně. Jeden z cen­ turionů mu však odpověděl posměšně: »Jdi si, kam chceš, ale musíš zde nechat hlavu, poněvadž my nemáme rozkaz přivést tebe, nýbrž přinést tvou hlavu.« S těmito slovy mu hned hlavu uťal. Ráno ji Dolabella vystavil na tribunálu, kde Trebonius vyřizoval úřední záležitosti. Protože Trebonius byl při Caesarově vraždě a zdržoval Antonia v davu před vchodem do radnice, vrhli se vojáci a jejich pomocníci zuři­

OBČANSKÉ VÁLKY III

213

vě na jeho tělo a nejrůznějším způsobem je hanobili. Se smí­ chem pak kouleli jeho hlavu jako míč jeden k druhému po dláždění ve městě, až ji úplně rozbili. Takto byl potrestán Trebonius jako první z Caesarových vrahů. Růst napětí mezi Antoniem a Octavianem

27/ Antonius zamýšlel v té době přepravit vojsko z Makedo­ nie do Itálie. Chyběla mu však k tomu záminka, a proto po­ žádal senát, aby mu místo Makedonie svěřil Předalpskou Galii, kterou spravoval Decimus Brutus Albinus. Uvědomo­ val si, že Caesar vyrazil právě odtud k vítěznému tažení nad Pompeiem, a snažil se vzbudit zdání, že vojsko přepravuje do Galie, ne do Itálie. Ovšem senátoři pokládali Předalpskou Galii za pevnost, z níž jim hrozí nebezpečí, a byli proto An­ toniovým návrhem pobouřeni. Tehdy poprvé pochopili An­ toniovu taktiku a litovali, že mu dali Makedonii. Přední se­ nátoři proto vypravili ze svého podnětu posly k Decimovi s výzvou, aby držel správu provincie pevně v rukou a sbíral další vojsko i peníze pro případ, že by Antonius chtěl použít násilí. Měli totiž z Antonia velký strach a byli na něj velmi rozezleni. Ale Antonius objevil možnost požádat místo sená­ tu lid, ať mu svěří Předalpskou Galii tak, jak ji předtím získal Caesar a jak nedávno dostal Sýrii Dolabella. Aby senát za­ strašil, poručil svému bratru Gaiovi přepravit okamžitě voj­ sko přes Iónské moře do Brundisia. 28/ A Gaius se začal chystat k provedení příkazu. Byla prá­ vě doba her, které měl pořádat aedil Critonius. Caesar dal k této příležitosti připravit pro svého otce zlaté křeslo a vě­ nec, poněvadž podle usnesení senátu měly být vystavovány při všech hrách. Critonius však namítal, že při hrách ňa svůj náklad nedovolí takto Caesara vyznamenat. Caesar proto Critonia přivedl ke konsulu Antoniovi. Antonius se vyjádřil, že návrh přednese senátu, a Caesar v hněvu podotkl: »Jen

214

APPIÁNOS

přednes, já vystavím křeslo bez ohledu na rozhodnutí sená­ tu. « Antonius se rozhněval a zakázal mu to. Stejně tak, a ješ­ tě nerozumněji uěinil při dalších hrách, když je pořádal sám Caesar; byly to hry založené jeho otcem Caesarem k poctě Venuše Rodičky, jíž Caesar zasvětil forum i chrám, který na něm zbudoval. A právě tehdy propukla vůči Antoniovi vše­ obecná zášť, protože všem se zdálo, že Antonius nejedná z rivality k mladému Caesarovi, ale že spíše chce urážet pa­ mátku staršího Caesara. Caesar pak obcházel, doprovázen davem jako nějakou tě­ lesnou stráží, lid a všechny jednotlivce, jimž prokázal dobro jeho otec a kteří s ním bojovali. Pobuřoval je proti Antoniovi a prosil, aby nehleděli na křivdy, které sám vytrpěl, ať jsou jakkoliv početné a velké, a aby si ho na jeho vlastní žádost nevšímali. Ať však hájí proti Antoniovým urážkám Caesara, svého velitele a dobrodince. Ať brání i své zájmy, poněvadž dary od Caesara nebudou mít jisté, nebude-li potvrzena plat­ nost Caesarových rozhodnutí. Po celém městě vykřikoval na Antonia z každého vyvýšeného místa: sAntonie! Nehněvej se na Caesara a neznevažuj jeho památku kvůli mně! Vždyť on byl přece tvůj největší dobrodinec! Mne můžeš urážet, jak jen budeš chtít! Zabraň však rozkrádání jeho majetku, do­ kud lid nedostane svůj díl, a zbytek si celý ponechej! Mně, i když budu chudý, postačí trvalá sláva mého otce a možnost obdarovat lid, pokud mi to dovolíš.« Smír Antonia s Octavianem a jeho vyústění

29/ Odpor proti Antoniovi se poté stal všeobecným, trva­ lým a otevřeným. V souvislosti s tím Antonius stupňoval své výhrůžky Caesarovi, ale čím více pronikala tato skutečnost na veřejnost, tím více se všichni stavěli proti Antoniovi. Centurioni z Antoniovy osobní stráže, bývalí Caesarovi vojáci, jimž Antonius dával největší výhody, naléhali, aby se zdržel

OBČANSKÉ VÁLKY III

215

krajností kvůli nim i sobě. Vždyť i on bojoval spolu s Caesa­ rem a vděčí mu za své postavení. Antonius uznal oprávně­ nost výtek a pocítil před vojáky stud. Potřeboval totiž pomoc mladého Caesara i lidu při výměně Předalpské Galie, a proto souhlasil s jejich názory a zdůrazňoval, že poslední události se příčí i jemu, ale že vinu na změně jeho smýšlení má jistý mladík, protože je na svůj věk neoprávněně domýšlivý a ne­ má úctu ani ohled k věku a úřednímu postavení vedoucích činitelů. Za takové jednání je třeba mladíčka pokárat v jeho vlastním zájmu. V souhlase se všeobecným smýšlením je An­ tonius ochoten potlačit svůj hněv a zaujmout své dřívější sta­ novisko, pokud i Caesar přestane jednat s neoprávněným sebevědomím. 30/ Centurioni přivítali tento Antoniův postoj a napomohli k jejich vzájemnému setkání. Zpočátku si vzájemně dělali vý­ čitky, ale poté se smířili, takže k velkému zděšení senátorů byla vzápětí vydána zpráva o návrhu zákona o Předalpské Galii. Senát byl rozhodnut jej zamítnout, kdyby jej Antonius předložil k rozpravě, a vyslat tribuny lidu, aby jej vetovali ve shromáždění lidu, kdyby jej Antonius předložil lidu bez předběžné porady. Někteří senátoři navrhovali, aby tato pro­ vincie byla vůbec nezávislá. Tak velký strach v nich budilo sousedství Galie s Itálií. Antonius zase vinil senátory, že ji svěřili Decimovi, přestože zavraždil Caesara, kdežto jemu ne­ věří jen proto, že se nepodílel na smrti muže, který Galii podrobil a srazil na kolena. Obracel se s těmito výtkami již otevřeně vůči všem a sám jim předhazoval, že se raduji z Caesarovy smrti. Když nadešel stanovený den, očekával senát, že bude svo­ lán centurijní sněm. Ale Antonius uzavřel ještě v noci forum provazy a svolal sněm tributni, který se sešel, jak bylo stano­ veno. Přestože byl lid na Antonia rozezlen, hlasoval pro něj, poněvadž jej o to prosil Caesar stojící u hrazení. Naléhal hlavně z toho důvodu, aby Decimus, vrah jeho otce, nedo­

214

APPIÁNOS

přednes, já vystavím křeslo bez ohledu na rozhodnutí sená­ tu. « Antonius se rozhněval a zakázal mu to. Stejně tak, a ješ­ tě nerozumněji uěinil při dalších hrách, když je pořádal sám Caesar; byly to hry založené jeho otcem Caesarem k poctě Venuše Rodičky, jíž Caesar zasvětil forum i chrám, který na něm zbudoval. A právě tehdy propukla vůči Antoniovi vše­ obecná zášť, protože všem se zdálo, že Antonius nejedná z rivality k mladému Caesarovi, ale že spíše chce urážet pa­ mátku staršího Caesara. Caesar pak obcházel, doprovázen davem jako nějakou tě­ lesnou stráží, lid a všechny jednotlivce, jimž prokázal dobro jeho otec a kteří s ním bojovali. Pobuřoval je proti Antoniovi a prosil, aby nehleděli na křivdy, které sám vytrpěl, ať jsou jakkoliv početné a velké, a aby si ho na jeho vlastní žádost nevšímali. Ať však hájí proti Antoniovým urážkám Caesara, svého velitele a dobrodince. Ať brání i své zájmy, poněvadž dary od Caesara nebudou mít jisté, nebude-li potvrzena plat­ nost Caesarových rozhodnutí. Po celém městě vykřikoval na Antonia z každého vyvýšeného místa: sAntonie! Nehněvej se na Caesara a neznevažuj jeho památku kvůli mně! Vždyť on byl přece tvůj největší dobrodinec! Mne můžeš urážet, jak jen budeš chtít! Zabraň však rozkrádání jeho majetku, do­ kud lid nedostane svůj díl, a zbytek si celý ponechej! Mně, i když budu chudý, postačí trvalá sláva mého otce a možnost obdarovat lid, pokud mi to dovolíš.« Smír Antonia s Octavianem a jeho vyústění

29/ Odpor proti Antoniovi se poté stal všeobecným, trva­ lým a otevřeným. V souvislosti s tím Antonius stupňoval své výhrůžky Caesarovi, ale čím více pronikala tato skutečnost na veřejnost, tím více se všichni stavěli proti Antoniovi. Centurioni z Antoniovy osobní stráže, bývalí Caesarovi vojáci, jimž Antonius dával největší výhody, naléhali, aby se zdržel

OBČANSKÉ VÁLKY III

215

krajností kvůli nim i sobě. Vždyť i on bojoval spolu s Caesa­ rem a vděčí mu za své postavení. Antonius uznal oprávně­ nost výtek a pocítil před vojáky stud. Potřeboval totiž pomoc mladého Caesara i lidu při výměně Předalpské Galie, a proto souhlasil s jejich názory a zdůrazňoval, že poslední události se příčí i jemu, ale že vinu na změně jeho smýšlení má jistý mladík, protože je na svůj věk neoprávněně domýšlivý a ne­ má úctu ani ohled k věku a úřednímu postavení vedoucích činitelů. Za takové jednání je třeba mladíčka pokárat v jeho vlastním zájmu. V souhlase se všeobecným smýšlením je An­ tonius ochoten potlačit svůj hněv a zaujmout své dřívější sta­ novisko, pokud i Caesar přestane jednat s neoprávněným sebevědomím. 30/ Centurioni přivítali tento Antoniův postoj a napomohli k jejich vzájemnému setkání. Zpočátku si vzájemně dělali vý­ čitky, ale poté se smířili, takže k velkému zděšení senátorů byla vzápětí vydána zpráva o návrhu zákona o Předalpské Galii. Senát byl rozhodnut jej zamítnout, kdyby jej Antonius předložil k rozpravě, a vyslat tribuny lidu, aby jej vetovali ve shromáždění lidu, kdyby jej Antonius předložil lidu bez předběžné porady. Někteří senátoři navrhovali, aby tato pro­ vincie byla vůbec nezávislá. Tak velký strach v nich budilo sousedství Galie s Itálií. Antonius zase vinil senátory, že ji svěřili Decimovi, přestože zavraždil Caesara, kdežto jemu ne­ věří jen proto, že se nepodílel na smrti muže, který Galii podrobil a srazil na kolena. Obracel se s těmito výtkami již otevřeně vůči všem a sám jim předhazoval, že se raduji z Caesarovy smrti. Když nadešel stanovený den, očekával senát, že bude svo­ lán centurijní sněm. Ale Antonius uzavřel ještě v noci forum provazy a svolal sněm tributni, který se sešel, jak bylo stano­ veno. Přestože byl lid na Antonia rozezlen, hlasoval pro něj, poněvadž jej o to prosil Caesar stojící u hrazení. Naléhal hlavně z toho důvodu, aby Decimus, vrah jeho otce, nedo­

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY III

stal do správy výhodně položenou zemi s vojskem. Kromě toho se chtěl zavděčit Antoniovi, s nímž se právě smířil, a sám nepochybně od Antonia očekával najednou nějakou protislužbu. Tribuni byli podplaceni Antoniem a mlčeli, tak­ že zákon byl schválen. V tu dobu se již pro Antonia přepra­ vovalo s řádným odůvodněním vojsko přes Iónské moře. 31/ Když zemřel jeden z tribunů lidu, podporoval Caesar na jeho místo Flaminia. Lid se domníval, že se Caesar sám chce stát tribunem, ale neuchází se o úřad, poněvadž nedo­ sahuje věkové hranice, a proto se rozhodl dát mu při vol­ bách své hlasy. Avšak senát mu nechtěl dopřát povýšení a obával se, aby jako tribun lidu nepohnal před soud vrahy svého otce. Antonius nedbal na to, že právě uzavřel s Caesarem přátelství, a vydal konsulský edikt, aby se Caesar nepo­ koušel o nic nezákonného, jinak že proti němu zakročí pl­ nou vahou své úřední moci. Buď si chtěl takto naklonit nebo usmířit senátory, poněvadž byli rozezleni kvůli zákonu o Předalpské Galii, nebo tak jednal z osobních důvodů. Pro­ tože edikt byl vůči Caesarovi nespravedlivý a urážel jej i lid, rozhořčil se lid a chtěl na shromáždění prosadit svou. Anto­ nius dostal strach a shromáždění odvolal, že stačí zbývající tribuni. To již byl otevřený útok na Caesara, a proto Caesar vypravil mnoho svých lidí do otcových kolonií, aby tam oznámili, jaká se mu děje křivda, a zjistili tamější obecné mí­ nění. Také poslal své zvědy přestrojené za obchodníky do Antoniova tábora, aby tam navázali spojení s odvážnými vo­ jáky a potají rozšiřovali mezi řadovým mužstvem letáky.

pórujeme, víme, že Caesarovi vrazi nás nenávidí a chystají nám úklady a že senát je na jejich straně. Teprve když je lid vyhnal, dodali jsme si odvahy, neboť jsme viděli, že Caesaro­ vi přátelé na něj nezapomínají a jsou mu vděčni. Svou bu­ doucí bezpečnost jsme svěřili do tvých rukou, protože jsi byl Caesarovým přítelem a jeho nejzkušenějším důstojníkem a nyní jsi naším nejvyšším velitelem, který nám nejlépe vy­ hovuje. V současné době nepřátelé znovu zvedají hlavy, ob­ sazují násilím Sýrii a Makedonii, sbírají proti nám peníze a vojsko, senát štve Decima proti tobě, zatímco ty marníš čas ve sporu s mladým Caesarem. Bojíme se proto právem, že se k válce, která ještě nevypukla, ale již hrozí, připojí rozbroje mezi vámi a že nepřátelé dosáhnou svého na úkor nás. Žádá­ me tě, měj tyto věci na paměti a z úcty k Caesarovi i z lásky k nám — vždyť jsme ti nezavdali žádnou příčinu ke stížnosti — spíše ve svém zájmu než v našem pomoz Caesarovi ale­ spoň pomstít vrahy, pokud ještě můžeš. Pak se budeš těšit bezstarostné vládě a zbavíš obav také nás, protože máme strach o sebe i o tebe.« 33/ Antonius odpověděl vojenským tribunům takto: »Jako moji spolubojovníci a očití svědci událostí dobře víte, jak bezvýhradně jsem byl oddán Caesarovi za jeho živo­ ta, když jsem nejochotněji ze všech podstupoval pro něj ne­ bezpečí. A jakou vděčnost projevoval mně a jakými poctami mě zahrnoval přede všemi, to mně nepřísluší říkat. Vrazi vě­ děli jedno i druhé a chtěli zabít Caesara i mě, protože jim by­ lo jasné, že neuskuteční své plány, zůstanu-li naživu. Ten, kdo je přiměl změnit rozhodnutí, je nepřesvědčil proto, aby mě zachránil, nýbrž aby vzniklo zdání, že byl zabit tyran. Ne­ chtěli zavraždit řadu lidí jako své nepřátele, ale odstranit jed­ noho jakožto despotu. Kdo by tedy mohl věřit, že já zapomí­ nám na Caesarovo dobrodiní a dávám přednost jeho vrahům, odpouštím jim rád jeho vraždu, když chtěli zabít i mě? To si myslí mladý Caesar. Kdo jim udělil milost, kdo jim dal pro­

216

Antonius obhajuje svou politiku

32/ Zatímco se Caesar věnoval této činnosti, vyžádali si vo­ jenští tribunové slyšení u Antonia a řekli mu: sAntonie! My i ostatní, kteří jsme s tebou sloužili pod Caesarem, dobyli mu vládu a neustále, den ze dne ji pod-

217

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY III

stal do správy výhodně položenou zemi s vojskem. Kromě toho se chtěl zavděčit Antoniovi, s nímž se právě smířil, a sám nepochybně od Antonia očekával najednou nějakou protislužbu. Tribuni byli podplaceni Antoniem a mlčeli, tak­ že zákon byl schválen. V tu dobu se již pro Antonia přepra­ vovalo s řádným odůvodněním vojsko přes Iónské moře. 31/ Když zemřel jeden z tribunů lidu, podporoval Caesar na jeho místo Flaminia. Lid se domníval, že se Caesar sám chce stát tribunem, ale neuchází se o úřad, poněvadž nedo­ sahuje věkové hranice, a proto se rozhodl dát mu při vol­ bách své hlasy. Avšak senát mu nechtěl dopřát povýšení a obával se, aby jako tribun lidu nepohnal před soud vrahy svého otce. Antonius nedbal na to, že právě uzavřel s Caesarem přátelství, a vydal konsulský edikt, aby se Caesar nepo­ koušel o nic nezákonného, jinak že proti němu zakročí pl­ nou vahou své úřední moci. Buď si chtěl takto naklonit nebo usmířit senátory, poněvadž byli rozezleni kvůli zákonu o Předalpské Galii, nebo tak jednal z osobních důvodů. Pro­ tože edikt byl vůči Caesarovi nespravedlivý a urážel jej i lid, rozhořčil se lid a chtěl na shromáždění prosadit svou. Anto­ nius dostal strach a shromáždění odvolal, že stačí zbývající tribuni. To již byl otevřený útok na Caesara, a proto Caesar vypravil mnoho svých lidí do otcových kolonií, aby tam oznámili, jaká se mu děje křivda, a zjistili tamější obecné mí­ nění. Také poslal své zvědy přestrojené za obchodníky do Antoniova tábora, aby tam navázali spojení s odvážnými vo­ jáky a potají rozšiřovali mezi řadovým mužstvem letáky.

pórujeme, víme, že Caesarovi vrazi nás nenávidí a chystají nám úklady a že senát je na jejich straně. Teprve když je lid vyhnal, dodali jsme si odvahy, neboť jsme viděli, že Caesaro­ vi přátelé na něj nezapomínají a jsou mu vděčni. Svou bu­ doucí bezpečnost jsme svěřili do tvých rukou, protože jsi byl Caesarovým přítelem a jeho nejzkušenějším důstojníkem a nyní jsi naším nejvyšším velitelem, který nám nejlépe vy­ hovuje. V současné době nepřátelé znovu zvedají hlavy, ob­ sazují násilím Sýrii a Makedonii, sbírají proti nám peníze a vojsko, senát štve Decima proti tobě, zatímco ty marníš čas ve sporu s mladým Caesarem. Bojíme se proto právem, že se k válce, která ještě nevypukla, ale již hrozí, připojí rozbroje mezi vámi a že nepřátelé dosáhnou svého na úkor nás. Žádá­ me tě, měj tyto věci na paměti a z úcty k Caesarovi i z lásky k nám — vždyť jsme ti nezavdali žádnou příčinu ke stížnosti — spíše ve svém zájmu než v našem pomoz Caesarovi ale­ spoň pomstít vrahy, pokud ještě můžeš. Pak se budeš těšit bezstarostné vládě a zbavíš obav také nás, protože máme strach o sebe i o tebe.« 33/ Antonius odpověděl vojenským tribunům takto: »Jako moji spolubojovníci a očití svědci událostí dobře víte, jak bezvýhradně jsem byl oddán Caesarovi za jeho živo­ ta, když jsem nejochotněji ze všech podstupoval pro něj ne­ bezpečí. A jakou vděčnost projevoval mně a jakými poctami mě zahrnoval přede všemi, to mně nepřísluší říkat. Vrazi vě­ děli jedno i druhé a chtěli zabít Caesara i mě, protože jim by­ lo jasné, že neuskuteční své plány, zůstanu-li naživu. Ten, kdo je přiměl změnit rozhodnutí, je nepřesvědčil proto, aby mě zachránil, nýbrž aby vzniklo zdání, že byl zabit tyran. Ne­ chtěli zavraždit řadu lidí jako své nepřátele, ale odstranit jed­ noho jakožto despotu. Kdo by tedy mohl věřit, že já zapomí­ nám na Caesarovo dobrodiní a dávám přednost jeho vrahům, odpouštím jim rád jeho vraždu, když chtěli zabít i mě? To si myslí mladý Caesar. Kdo jim udělil milost, kdo jim dal pro­

216

Antonius obhajuje svou politiku

32/ Zatímco se Caesar věnoval této činnosti, vyžádali si vo­ jenští tribunové slyšení u Antonia a řekli mu: sAntonie! My i ostatní, kteří jsme s tebou sloužili pod Caesarem, dobyli mu vládu a neustále, den ze dne ji pod-

217

218

APPIÁNOS

vincie? To Caesar chce podkládat takové úmysly mně místo senátu. Poslouchejte proto, jak tomu bylo! 34/ Když byl Caesar náhle zabit v senátě, nezachvátil niko­ ho větší strach než mě. V první řadě proto, že jsem byl Caesarův přítel, i proto, že jsem neznal podrobnosti. Neměl jsem totiž ponětí o spiknutí ani o jeho rozsahu, lid byl znepoko­ jen, vrazi se v doprovodu gladiátorů odebrali na Kapitol a tam se uzavřeli. Senát byl na jejich straně — nyní při nich stojí zcela nezakrytě — a odhlasoval jim odměnu za zabiti ty­ rana. Kdyby byl Caesar prohlášen tyranem, museli bychom zahynout všichni jako jeho přátelé. Kdybyste mě sledovali uprostřed zmatků, starostí a strachu, kdy se nedalo ani rych­ le jednat, ani váhat, zjistili byste, že jsem byl nejodvážnější, bylo-li třeba smělosti, a nejobratnější, bylo-li nutno taktizovat. Hlavním úkolem bylo zrušit odměnu odhlasovanou pro spiklence, neboť na ní záviselo všechno ostatní. Postavil jsem se rozhodně proti senátu i vrahům a prosadil jsem svůj názor s odvahou, smělostí a s rizikem, poněvadž jsem byl přesvědčen, že my, caesarovci, můžeme přežít jen tehdy, jestliže Caesar nebude prohlášen tyranem. Současně však byli naši nepřátelé a senát bez sebe stejně velkým stra­ chem, že budou stíháni pro vraždu, nebude-li Caesar pro­ hlášen tyranem, a proto se snažili v boji zvítězit. Ustoupil jsem tedy, připustil jsem amnestii místo odměny, abych od nich protislužbou dostal, co jsem potřeboval. Jak velké to byly zisky a kolik jich bylo? Caesarovo jméno, mně ze všech nejdražší, nebylo sprovozeno ze světa, jeho majetek nebyl zabaven, nebyla zrušena adopce, jíž se nyní ten mla­ dík tolik pyšní, jeho závěť nebyla prohlášena za neplatnou, jeho pohřeb byl královský, pocty, které získal v minulosti, potrvají navěky, všechny jeho činy jsou potvrzeny, jeho syn, my, jeho přátelé, velitelé i vojáci, máme bezpečné po­ stavení, náš život je provázen slávou a není poskvrněn hanbou.

OBČANSKÉ VÁLKY III

219

35/ Myslíte si tedy, že jsem žádal od senátu za amnestii má­ lo? Nebo se domníváte, že by to všechno senát poskytl i bez mého souhlasu s amnestií? Stálo jistě za to učinit kompro­ mis a ve vší poctivosti ponechat vrahy naživu výměnou za Caesarovu nesmrtelnou slávu a naši úplnou záchranu. V mém jednání to však nebylo konečným záměrem, nýbrž jen odsunutím trestu. Jakmile jsem od senátu dosáhl, co jsem v první řadě potřeboval, a vrazi se cítili bezpečni, dodal jsem si odvahy a zrušil jsem amnestii, ne však usnesením ne­ bo výnosem — to nebylo možné —, ale tím, že jsem nepozo­ rovaně působil na city lidu. Caesarovo tělo jsem pod zámin­ kou pohřbu dal vynést na forum, odhalil jsem jeho rány a ukázal je v plném počtu přítomným i se zkrvavenou a probodanou Caesarovou togou. Chválil jsem přede všemi zaní­ ceně jeho statečnost a lásku k lidu, lnaříkal nad jeho násil­ nou smrtí a vzýval ho jako boha. Mé činy i má slova vyburco­ valy lid, zažehly oheň bez ohledu na amnestii, hnaly dav, aby běžel podpálit domy vrahů, a vypudily vrahy z Říma. Zá­ hy se ukázalo, jakou nevoli a zklamání to vše vyvolalo u se­ nátu, když mě okamžitě obvinili, že se snažím získat si faleš­ ně přízeň lidu, a vrahy poslali spravovat provincie. Na Bruta a Cassia naléhali, aby pod záminkou, že budou opatřovat obilí, rychle před termínem odešli do Sýrie a Makedonie, pl­ ných silného vojska. A tu se mě zmocnil znovu ještě větší strach, poněvadž jsem neměl žádné vojsko, a bál jsem se, že budeme stát beze zbraní proti nim, ozbrojeným po zuby. Ne­ mohl jsem věřit ani svému kolegovi, vždyť měl se mnou stálé spory, předstíral, že se účastnil spiknutí proti Caesarovi, a nazval den jeho vraždy znovuzrozením státu. 36/ Když jsem byl v tak těžké situaci a snažil se prosadit, aby nepřátelé byli co nejdříve odzbrojeni a my dostali zbraně místo nich, dal jsem odstranit Amatia a povolal Pompeia, aby se pod tímto dojmem senát přidal na mou stranu. Ale ani za těchto okolností jsem mu nedůvěřoval a přiměl jsem Dola-

218

APPIÁNOS

vincie? To Caesar chce podkládat takové úmysly mně místo senátu. Poslouchejte proto, jak tomu bylo! 34/ Když byl Caesar náhle zabit v senátě, nezachvátil niko­ ho větší strach než mě. V první řadě proto, že jsem byl Caesarův přítel, i proto, že jsem neznal podrobnosti. Neměl jsem totiž ponětí o spiknutí ani o jeho rozsahu, lid byl znepoko­ jen, vrazi se v doprovodu gladiátorů odebrali na Kapitol a tam se uzavřeli. Senát byl na jejich straně — nyní při nich stojí zcela nezakrytě — a odhlasoval jim odměnu za zabiti ty­ rana. Kdyby byl Caesar prohlášen tyranem, museli bychom zahynout všichni jako jeho přátelé. Kdybyste mě sledovali uprostřed zmatků, starostí a strachu, kdy se nedalo ani rych­ le jednat, ani váhat, zjistili byste, že jsem byl nejodvážnější, bylo-li třeba smělosti, a nejobratnější, bylo-li nutno taktizovat. Hlavním úkolem bylo zrušit odměnu odhlasovanou pro spiklence, neboť na ní záviselo všechno ostatní. Postavil jsem se rozhodně proti senátu i vrahům a prosadil jsem svůj názor s odvahou, smělostí a s rizikem, poněvadž jsem byl přesvědčen, že my, caesarovci, můžeme přežít jen tehdy, jestliže Caesar nebude prohlášen tyranem. Současně však byli naši nepřátelé a senát bez sebe stejně velkým stra­ chem, že budou stíháni pro vraždu, nebude-li Caesar pro­ hlášen tyranem, a proto se snažili v boji zvítězit. Ustoupil jsem tedy, připustil jsem amnestii místo odměny, abych od nich protislužbou dostal, co jsem potřeboval. Jak velké to byly zisky a kolik jich bylo? Caesarovo jméno, mně ze všech nejdražší, nebylo sprovozeno ze světa, jeho majetek nebyl zabaven, nebyla zrušena adopce, jíž se nyní ten mla­ dík tolik pyšní, jeho závěť nebyla prohlášena za neplatnou, jeho pohřeb byl královský, pocty, které získal v minulosti, potrvají navěky, všechny jeho činy jsou potvrzeny, jeho syn, my, jeho přátelé, velitelé i vojáci, máme bezpečné po­ stavení, náš život je provázen slávou a není poskvrněn hanbou.

OBČANSKÉ VÁLKY III

219

35/ Myslíte si tedy, že jsem žádal od senátu za amnestii má­ lo? Nebo se domníváte, že by to všechno senát poskytl i bez mého souhlasu s amnestií? Stálo jistě za to učinit kompro­ mis a ve vší poctivosti ponechat vrahy naživu výměnou za Caesarovu nesmrtelnou slávu a naši úplnou záchranu. V mém jednání to však nebylo konečným záměrem, nýbrž jen odsunutím trestu. Jakmile jsem od senátu dosáhl, co jsem v první řadě potřeboval, a vrazi se cítili bezpečni, dodal jsem si odvahy a zrušil jsem amnestii, ne však usnesením ne­ bo výnosem — to nebylo možné —, ale tím, že jsem nepozo­ rovaně působil na city lidu. Caesarovo tělo jsem pod zámin­ kou pohřbu dal vynést na forum, odhalil jsem jeho rány a ukázal je v plném počtu přítomným i se zkrvavenou a probodanou Caesarovou togou. Chválil jsem přede všemi zaní­ ceně jeho statečnost a lásku k lidu, lnaříkal nad jeho násil­ nou smrtí a vzýval ho jako boha. Mé činy i má slova vyburco­ valy lid, zažehly oheň bez ohledu na amnestii, hnaly dav, aby běžel podpálit domy vrahů, a vypudily vrahy z Říma. Zá­ hy se ukázalo, jakou nevoli a zklamání to vše vyvolalo u se­ nátu, když mě okamžitě obvinili, že se snažím získat si faleš­ ně přízeň lidu, a vrahy poslali spravovat provincie. Na Bruta a Cassia naléhali, aby pod záminkou, že budou opatřovat obilí, rychle před termínem odešli do Sýrie a Makedonie, pl­ ných silného vojska. A tu se mě zmocnil znovu ještě větší strach, poněvadž jsem neměl žádné vojsko, a bál jsem se, že budeme stát beze zbraní proti nim, ozbrojeným po zuby. Ne­ mohl jsem věřit ani svému kolegovi, vždyť měl se mnou stálé spory, předstíral, že se účastnil spiknutí proti Caesarovi, a nazval den jeho vraždy znovuzrozením státu. 36/ Když jsem byl v tak těžké situaci a snažil se prosadit, aby nepřátelé byli co nejdříve odzbrojeni a my dostali zbraně místo nich, dal jsem odstranit Amatia a povolal Pompeia, aby se pod tímto dojmem senát přidal na mou stranu. Ale ani za těchto okolností jsem mu nedůvěřoval a přiměl jsem Dola-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

bellu, aby požádal o správu Sýrie, ne vsak v senátě, nýbrž zá­ konem na lidovém shromáždění. Podporoval jsem jeho žá­ dost, aby se Dolabellá stal nepřítelem Caesarových vrahů místo jejich příznivcem a aby senát neměl možnost po úsluze Dolabellovi odříci mně Makedonii. Nebyli by mi ovšem dali Makedonii ani poté, co Dolabella získal Sýrii, a to kvůli tamějšímu vojsku, kdybych je nepostoupil Dolabellovi, poně­ vadž jemu připadla Sýrie a výprava proti Parthům. A z druhé strany — Brutovi a Cassiovi by nevzali ani Makedonii, ani Sýrii, aniž by jim neposkytli v zájmu jejich bezpeěnosti jiné provincie. Náhrada se jim tedy musela dát, ale podívejte se, co dostali! Kyrénu a Krétu, obě bez vojska! Vždyť i naši ne­ přátelé jimi pohrdají, neboť se jim nezdají bezpeěné, a chtějí násilím zabrat provincie, které jim byly odňaty. Tak bylo pro­ myšlenou taktikou a výměnou převedeno vojsko z rukou ne­ přátel na Dolabellu. Bylo třeba respektovat zákony, poně­ vadž nemohlo být použito zbraní. 37/ Po těchto událostech začali sbírat nové vojsko i nepřá­ telé a já jsem musel získat makedonskou armádu. Potřeboval jsem však záminku. Rozšířily se sice zprávy, že Getové pu­ stoší Makedonii, ale nevěřilo se jim. Proto byli vypraveni po­ slové, aby je ověřili. V té době jsem navrhl zákon, aby nebylo dovoleno ani jednat o diktátorské moci, ani pro ni hlasovat, ani ji přijímat, kdyby byla někomu nabídnuta. Tak jsem si získal senátory, a oni mi dali vojsko. Tehdy jsem se poprvé považoval za rovnocenného s nepřáteli, a to nejen zjevnými, jak myslí Caesar, nýbrž i se skrytými, mnohem početnějšími a mocnějšími. Jakmile jsem měl toto všechno za sebou, zbýval mi v tý­ lu další Caesarův vrah — Decimus Brutus, spravující výhod­ ně položenou zemi s početným vojskem. Věděl, jsem, že je odvážnější než ostatní, a proto jsem mu odňal Předalpskou Galii. Abych si usmířil senát, slíbil jsem, že mu ji vyměním za Makedonii, kde však v té době už nebude žádné vojsko,

Ale ten se rozhořčil, protože můj plán prohlédl, a vy víte, jak mnoho lidí psalo v té věci Decimovi dopisy a zpracovávalo proti mně už i mé nástupce v konsulské hodnosti. Proto jsem se ještě pevněji rozhodl získat tu provincii ne od sená­ tu, nýbrž zákonem od lidu, dal jsem přepravit vojsko z Make­ donie do Brúndisia, abych je mohl použít v naléhavé situaci. Jakmile bude třeba, s pomocí bohů ho též použijeme. 38/ Tak jsme se vymanili z velkého strachu, zajistili si úpl­ né bezpečí a získali sebedůvěru proti nepřátelům. Jakmile však vešly tyto okolnosti ve známost, projevila se i náklon­ nost řady lidí k nepřátelům. Vidíte, jak litují svých vlastních usnesení, jak se usilovně snaží vzít mi Předalpskou Galii, ač­ koliv mi ji už dali. Víte, co píší Decimovi a jak naléhají na konsuly, mé nástupce, aby zvrátili výsledek hlasování o Předalpské Galii. My však s pomocí otcovských bohů, s vroucí oddaností a vrozenou statečností, díky níž Caesar dobyl svého vítězství, pomstíme Caesara silou těla i ducha. V průběhu těchto událostí jsem nechtěl, moji drazí vo­ jáci, aby se mé úmysly dostaly na veřejnost. Nyní, když se již uskutečnily, hovořím o nich právě před vámi, neboť vy se podílíte na všech mých plánech i činech. Sdělte tedy všech­ no ostatním, nerozumějí-li mému počínání, ale mlčte o tom před Caesarem, protože ten se k nám chová jako nevděčník.«

220

221

Octavianovy a Antoniovy pokusy o přízeň vojska

39/ Touto řečí přesvědčil Antonius tribuny, že ve všem jed­ nal z rozhořčeného nepřátelství k Caesarovým vrahům a vů­ či senátu že jen obratně taktizoval. Oni ho však žádali, aby se i za této situace s Caesarem smířil. Když pak přesvědčili Antonia i Caesara, uspořádali nové smíření na Kapitolu. Za­ nedlouho nato však Antonius obvinil před svými přáteli ně­ kolik vojáků osobní stráže, že mu z Caesarova popudu strojí úklady. Buď to byla pomluva, nebo tomu skutečně věřily ne-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

bellu, aby požádal o správu Sýrie, ne vsak v senátě, nýbrž zá­ konem na lidovém shromáždění. Podporoval jsem jeho žá­ dost, aby se Dolabellá stal nepřítelem Caesarových vrahů místo jejich příznivcem a aby senát neměl možnost po úsluze Dolabellovi odříci mně Makedonii. Nebyli by mi ovšem dali Makedonii ani poté, co Dolabella získal Sýrii, a to kvůli tamějšímu vojsku, kdybych je nepostoupil Dolabellovi, poně­ vadž jemu připadla Sýrie a výprava proti Parthům. A z druhé strany — Brutovi a Cassiovi by nevzali ani Makedonii, ani Sýrii, aniž by jim neposkytli v zájmu jejich bezpeěnosti jiné provincie. Náhrada se jim tedy musela dát, ale podívejte se, co dostali! Kyrénu a Krétu, obě bez vojska! Vždyť i naši ne­ přátelé jimi pohrdají, neboť se jim nezdají bezpeěné, a chtějí násilím zabrat provincie, které jim byly odňaty. Tak bylo pro­ myšlenou taktikou a výměnou převedeno vojsko z rukou ne­ přátel na Dolabellu. Bylo třeba respektovat zákony, poně­ vadž nemohlo být použito zbraní. 37/ Po těchto událostech začali sbírat nové vojsko i nepřá­ telé a já jsem musel získat makedonskou armádu. Potřeboval jsem však záminku. Rozšířily se sice zprávy, že Getové pu­ stoší Makedonii, ale nevěřilo se jim. Proto byli vypraveni po­ slové, aby je ověřili. V té době jsem navrhl zákon, aby nebylo dovoleno ani jednat o diktátorské moci, ani pro ni hlasovat, ani ji přijímat, kdyby byla někomu nabídnuta. Tak jsem si získal senátory, a oni mi dali vojsko. Tehdy jsem se poprvé považoval za rovnocenného s nepřáteli, a to nejen zjevnými, jak myslí Caesar, nýbrž i se skrytými, mnohem početnějšími a mocnějšími. Jakmile jsem měl toto všechno za sebou, zbýval mi v tý­ lu další Caesarův vrah — Decimus Brutus, spravující výhod­ ně položenou zemi s početným vojskem. Věděl, jsem, že je odvážnější než ostatní, a proto jsem mu odňal Předalpskou Galii. Abych si usmířil senát, slíbil jsem, že mu ji vyměním za Makedonii, kde však v té době už nebude žádné vojsko,

Ale ten se rozhořčil, protože můj plán prohlédl, a vy víte, jak mnoho lidí psalo v té věci Decimovi dopisy a zpracovávalo proti mně už i mé nástupce v konsulské hodnosti. Proto jsem se ještě pevněji rozhodl získat tu provincii ne od sená­ tu, nýbrž zákonem od lidu, dal jsem přepravit vojsko z Make­ donie do Brúndisia, abych je mohl použít v naléhavé situaci. Jakmile bude třeba, s pomocí bohů ho též použijeme. 38/ Tak jsme se vymanili z velkého strachu, zajistili si úpl­ né bezpečí a získali sebedůvěru proti nepřátelům. Jakmile však vešly tyto okolnosti ve známost, projevila se i náklon­ nost řady lidí k nepřátelům. Vidíte, jak litují svých vlastních usnesení, jak se usilovně snaží vzít mi Předalpskou Galii, ač­ koliv mi ji už dali. Víte, co píší Decimovi a jak naléhají na konsuly, mé nástupce, aby zvrátili výsledek hlasování o Předalpské Galii. My však s pomocí otcovských bohů, s vroucí oddaností a vrozenou statečností, díky níž Caesar dobyl svého vítězství, pomstíme Caesara silou těla i ducha. V průběhu těchto událostí jsem nechtěl, moji drazí vo­ jáci, aby se mé úmysly dostaly na veřejnost. Nyní, když se již uskutečnily, hovořím o nich právě před vámi, neboť vy se podílíte na všech mých plánech i činech. Sdělte tedy všech­ no ostatním, nerozumějí-li mému počínání, ale mlčte o tom před Caesarem, protože ten se k nám chová jako nevděčník.«

220

221

Octavianovy a Antoniovy pokusy o přízeň vojska

39/ Touto řečí přesvědčil Antonius tribuny, že ve všem jed­ nal z rozhořčeného nepřátelství k Caesarovým vrahům a vů­ či senátu že jen obratně taktizoval. Oni ho však žádali, aby se i za této situace s Caesarem smířil. Když pak přesvědčili Antonia i Caesara, uspořádali nové smíření na Kapitolu. Za­ nedlouho nato však Antonius obvinil před svými přáteli ně­ kolik vojáků osobní stráže, že mu z Caesarova popudu strojí úklady. Buď to byla pomluva, nebo tomu skutečně věřily ne-

222

APPIÁNOS

ho se dozvěděl o agitátorech vyslaných ke svému vojsku a vy­ ložil si kritiku svých ěinů jako útok na svou osobu. Zpráva o tom se ihned rozšířila a vyvolala neklid a rozladění. Jen málo jednotlivců mělo dostateěný přehled a uvědomovalo si, že pro Caesara je výhodné, aby Antonius žil, i když mu stojí v cestě, protože nahání strach vrahům jeho otce. Kdyby Antonius ze­ mřel, jednali by vrazi nebojácněji a senát by jim ve všem vydat­ ně pomáhal. Tak uvažovali ti prozíravější. Většina však viděla, jaká příkoří a neúspěchy prožívá Caesar každý den, a nepova­ žovali pomluvu za vyloučenou, i když útok na Antonia jakožto konsula odsuzovali jako bezbožný a nepřípustný. Caesar zase napadal se zběsilým záštím zastánce takového názoru a křičel, že on je cílem Antoniových úkladů, protože má být připraven o náklonnost lidu, jediné, co ještě má. Utí­ kal ke vchodu do Antoniova domu a vykřikoval totéž, dovo­ lával se svědectví bohů, přísahal při všem a vyzýval Antonia na soud. Protože nikdo nevycházel, volal: »Mými soudci mo­ hou být tvoji přátelé!« A s těmito slovy chtěl vtrhnout do­ vnitř. Když mu to nedovolili, začal znovu křičet, spilal Anto­ niovi a rozčiloval se na strážce domu, že mu brání Antonia usvědčit. Na odchodu se dovolával svědectví lidu, že to bude Antoniovo úkladné dílo, bude-li on zavražděn, fiíkal to s vel­ kým pohnutím a znovu si získal lid, takže ten dokonce začal měnit své dřívější smýšlení. Někteří byli i tehdy na pochy­ bách a rozpakovali se uvěřit jednomu i druhému, jiní zase vinili oba dva, že předvádějí falešnou hru podle dohody uza­ vřené v chrámu a že je to past na jejich nepřátele. Někteří měli za to, že si Antonius všechno vymyslel, aby mohl rozši­ řovat svou tělesnou stráž anebo aby od Caesara odlákal vete­ rány v koloniích. 40/ Caesarovi mezitím jeho zvědové oznámili, že vojsko v Brundisiu i kolonisté jsou na Antonia rozhněváni, že ne­ mstí Caesarovu vraždu, a že jsou ochotni mu pomoci, pokud je to v jejich silách. Z toho důvodu se Antonius odebral do

OBČANSKÉ VÁLKY III

223

Brundisia. Caesar se obával, aby se Antonius nevrátil s voj­ skem a nezajal ho, nebude-li mít potřebnou ochranu. Proto odešel s penězi do Kampánie a přemlouval kolonisty, které v tamějších městech usadil jeho otec, af vstoupí do jeho voj­ ska. Nejprve přesvědčil kolonisty z Calatie a potom z Casilina, tedy z měst položených po obou stranách Capuy. Získal asi deset tisíc mužů a každému dal pět set drachem. Nebyli ještě dokonale vyzbrojeni ani organizováni po setninách, takže tvořili jakousi osobní stráž ve službách jednotlivce. Obyvatelé Říma měli obavy z Antonia vracejícího se s voj­ skem a jejich strach se zdvojnásobil, jakmile se dozvěděli, že se blíží také Caesar v čele své armády. Jiní se těšili, že využijí Caesara proti Antoniovi, a další, svědci jejich dohody na Ka­ pitolu, se domnívali, že jde o sehranou akci, při níž Antoni­ us získá svrchovanou moc a Caesar se pomstí vrahům. 41/ Za tohoto zmatku se s Caesarem setkal tribun lidu Cannutius, Antoniův nepřítel, a proto přívrženec Caesarův. Se­ známil se s jeho záměry a sdělil lidu, žé Caesar přichází jako úhlavní Antoniův nepřítel a že všichni, kdož se obávají An­ toniovy tyranidy, se musí spojit s Caesarem, protože jiné voj­ sko nemají v dané chvíli k dispozici. Po tomto prohlášení přivedl Caesara, který se utábořil u Martova chrámu ve vzdá­ lenosti patnácti stadií od Říma, do města. Sotvaže tam vstou­ pili, odebral se Caesar do chrámu Castora a Polluka, načež budovu obklopili jeho vojáci s ukrytými dýkami. Nejprve vy­ stoupil Cannutius s řečí proti Antoniovi; potom připomněl Caesar přítomným svého otce, i co sám zkusil od Antonia, takže si ke své ochraně vytvořil toto vojsko. Dodal, že bude ve všem poslouchat vlast, podřídí se jejím zájmům a že je ny­ ní připraven utkat se s Antoniem. 42/ Po těchto jeho slovech bylo shromáždění rozpuštěno. Vojáci, kteří se naopak domnívali, že přišli Antonia a Caesa­ ra smířit nebo jako- Caesarovi ochránci pomstít vrahy, byli rozčarováni vyhlášením války Antoniovi, protože to byl je­

222

APPIÁNOS

ho se dozvěděl o agitátorech vyslaných ke svému vojsku a vy­ ložil si kritiku svých ěinů jako útok na svou osobu. Zpráva o tom se ihned rozšířila a vyvolala neklid a rozladění. Jen málo jednotlivců mělo dostateěný přehled a uvědomovalo si, že pro Caesara je výhodné, aby Antonius žil, i když mu stojí v cestě, protože nahání strach vrahům jeho otce. Kdyby Antonius ze­ mřel, jednali by vrazi nebojácněji a senát by jim ve všem vydat­ ně pomáhal. Tak uvažovali ti prozíravější. Většina však viděla, jaká příkoří a neúspěchy prožívá Caesar každý den, a nepova­ žovali pomluvu za vyloučenou, i když útok na Antonia jakožto konsula odsuzovali jako bezbožný a nepřípustný. Caesar zase napadal se zběsilým záštím zastánce takového názoru a křičel, že on je cílem Antoniových úkladů, protože má být připraven o náklonnost lidu, jediné, co ještě má. Utí­ kal ke vchodu do Antoniova domu a vykřikoval totéž, dovo­ lával se svědectví bohů, přísahal při všem a vyzýval Antonia na soud. Protože nikdo nevycházel, volal: »Mými soudci mo­ hou být tvoji přátelé!« A s těmito slovy chtěl vtrhnout do­ vnitř. Když mu to nedovolili, začal znovu křičet, spilal Anto­ niovi a rozčiloval se na strážce domu, že mu brání Antonia usvědčit. Na odchodu se dovolával svědectví lidu, že to bude Antoniovo úkladné dílo, bude-li on zavražděn, fiíkal to s vel­ kým pohnutím a znovu si získal lid, takže ten dokonce začal měnit své dřívější smýšlení. Někteří byli i tehdy na pochy­ bách a rozpakovali se uvěřit jednomu i druhému, jiní zase vinili oba dva, že předvádějí falešnou hru podle dohody uza­ vřené v chrámu a že je to past na jejich nepřátele. Někteří měli za to, že si Antonius všechno vymyslel, aby mohl rozši­ řovat svou tělesnou stráž anebo aby od Caesara odlákal vete­ rány v koloniích. 40/ Caesarovi mezitím jeho zvědové oznámili, že vojsko v Brundisiu i kolonisté jsou na Antonia rozhněváni, že ne­ mstí Caesarovu vraždu, a že jsou ochotni mu pomoci, pokud je to v jejich silách. Z toho důvodu se Antonius odebral do

OBČANSKÉ VÁLKY III

223

Brundisia. Caesar se obával, aby se Antonius nevrátil s voj­ skem a nezajal ho, nebude-li mít potřebnou ochranu. Proto odešel s penězi do Kampánie a přemlouval kolonisty, které v tamějších městech usadil jeho otec, af vstoupí do jeho voj­ ska. Nejprve přesvědčil kolonisty z Calatie a potom z Casilina, tedy z měst položených po obou stranách Capuy. Získal asi deset tisíc mužů a každému dal pět set drachem. Nebyli ještě dokonale vyzbrojeni ani organizováni po setninách, takže tvořili jakousi osobní stráž ve službách jednotlivce. Obyvatelé Říma měli obavy z Antonia vracejícího se s voj­ skem a jejich strach se zdvojnásobil, jakmile se dozvěděli, že se blíží také Caesar v čele své armády. Jiní se těšili, že využijí Caesara proti Antoniovi, a další, svědci jejich dohody na Ka­ pitolu, se domnívali, že jde o sehranou akci, při níž Antoni­ us získá svrchovanou moc a Caesar se pomstí vrahům. 41/ Za tohoto zmatku se s Caesarem setkal tribun lidu Cannutius, Antoniův nepřítel, a proto přívrženec Caesarův. Se­ známil se s jeho záměry a sdělil lidu, žé Caesar přichází jako úhlavní Antoniův nepřítel a že všichni, kdož se obávají An­ toniovy tyranidy, se musí spojit s Caesarem, protože jiné voj­ sko nemají v dané chvíli k dispozici. Po tomto prohlášení přivedl Caesara, který se utábořil u Martova chrámu ve vzdá­ lenosti patnácti stadií od Říma, do města. Sotvaže tam vstou­ pili, odebral se Caesar do chrámu Castora a Polluka, načež budovu obklopili jeho vojáci s ukrytými dýkami. Nejprve vy­ stoupil Cannutius s řečí proti Antoniovi; potom připomněl Caesar přítomným svého otce, i co sám zkusil od Antonia, takže si ke své ochraně vytvořil toto vojsko. Dodal, že bude ve všem poslouchat vlast, podřídí se jejím zájmům a že je ny­ ní připraven utkat se s Antoniem. 42/ Po těchto jeho slovech bylo shromáždění rozpuštěno. Vojáci, kteří se naopak domnívali, že přišli Antonia a Caesa­ ra smířit nebo jako- Caesarovi ochránci pomstít vrahy, byli rozčarováni vyhlášením války Antoniovi, protože to byl je­

224

APPIÁNOS

jich velitel a konsul. Jedni z nich žádali, aby se směli vrátit domů, pod záminkou, že si jdou pro své zbraně, poněvadž š jinými nedovedou zacházet, druzí dali najevo své skuteěné smýšlení. Protože se situace vyvinula jinak, než Caesar čekal, nevěděl si rady. Byl však přesvědčen, že je získá spíše po dobrém než násilím, a proto přistoupil na jejich výmluvy: jedny poslal pro zbraně, druhé pustil prostě domů. Nedal najevo’ své rozladění, ale pochválil celé shromáždění, rozdal nové dary a řekl, že je odmění ještě štědřeji, protože je potře­ buje v ožehavých situacích spíše jako otcovy přátele než vo­ jáky. Svými slovy jich však u sebe zadržel z deseti tisíc pouze tisíc nebo tři tisíce — údaje o poětu se totiž liší —, kdežto ostatní odešli. Ale brzy si připomněli namáhavou rolniěinu, kořist z válečných výprav, Caesarovy sliby, jeho pochopení pro jejich přání i odměny, které dostali, a další, v něž doufa­ li. Změnili svůj názor, jak má ve zvyku nestálý dav, vzali si zbraně, čehož využili jako příhodné záminky, a vrátili se k Caesarovi. Ten právě obcházel s jinými penězi Ravennu a všechny sousední kraje, sbíral neustále nové vojáky a posí­ lal je do Arretia.

Nespokojenost Antoniových vojáků

43/ Mezitím dorazily čtyři z pěti makedonských legií ve službách Antoniových do Brundisia. Všichni však Antoniovi vyčítali, že nepomstil Caesarovu smrt, a když vystoupil na tribunu, přijali ho bez provolávání slávy a očekávali, že jim nejdříve vysvětlí své jednání. Antonius byl rozhořčen jejich mlčením, nezdržel se a vytýkal jim nevděk, že nepřijímají ja­ ko dobrodiní skutečnost, že místo na parthskou výpravu je dal přepravit do Itálie. Rozčilil se, že mu z vlastní iniciativy nepřivedli zvědy vypravené zbrklým mladíčkem — tak nazý­ val Caesara—, aby mezi nimi zasévali nepokoje. Řekl, že si je tedy najde sám a vojsko že dovede do skvělé Předalpské

OBČANSKÉ VÁLKY III

225

Galie, která mu byla svěřena, a dá každému vojákovi sto dra­ chem. Zmocnil se ho hněv, když se vysmáli jeho lakotě, ale vojáci způsobili ještě větší rozruch a začali se rozprchávat. Tu Antonius povstal a řekl pouze: »Však vy se naučíte po­ slouchat!« Vyžádal si od tribunů jména buřičů — v římské armádě je vedena charakteristika každého vojáka — a podle vojenského zákona vylosoval každého desátého z nich k trestu smrti. Nedal však popravit každého desátého z celého voj­ ska, nýbrž jenom část z této desetiny, v domnění, že je i tak rychle zastraší. Vojáků se však zmocnil spíše vztek a nená­ vist než strach. 44/ Jakmile to viděli Caesarovi agitátoři vyslaní pobuřovat Antoniovy vojáky, rozdali hned mezi nimi obrovské množ­ ství letáků, aby při památce prvního Caesara přešli na pomoc nynějšímu a získali si od něho bohaté dary. Antonius vypsal při pátrání po těchto agentech vysokou odměnu a hrozil trestem každému, kdo je kryl. Protože nenašel žádného, byl na své vojsko rozezlen, že je utajuje. Znepokojen zprávami o Caesarových akcích v koloniích i v Římě, odebral se hned k vojsku a přiznal, že trestu lituje. Prohlašoval, že kvůli káz­ ni dal popravit několik vojáků, ačkoliv podle zákona jich mě­ lo být daleko více. Jak však jistě vědí, není ani krutý, ani lakomý. »Ale pryč s nenávistí, přestupky a tresty,« dodal, spřikázal jsem vyplatit vám sto drachem, ale ne jako svůj dar — vždyf by nebyl přiměřený Antoniovu majetku—, nýbrž spíše jako první pozornost na uvítanou než plnou odměnu. Podle zákonů vlasti i vojenské disciplíny se však sluší, abyste stále a ve všem zachovávali plnou poslušnost.« To řekl, aniž dar zvýšil, aby se nezdálo, že dělá vojsku ústupky, přestože je jeho velitelem. Vojáci dar přijali, buď že litovali svého jed­ nání, nebo se Antonia báli. Antonius vyměnil centuriony, protože byl rozhořčen rebelií nebo je měl v podezření z dal­ ších nepokojů. K ostatním vojákům se vesměs choval vlídně a posílal je po částech podél pobřeží do Arimina.

224

APPIÁNOS

jich velitel a konsul. Jedni z nich žádali, aby se směli vrátit domů, pod záminkou, že si jdou pro své zbraně, poněvadž š jinými nedovedou zacházet, druzí dali najevo své skuteěné smýšlení. Protože se situace vyvinula jinak, než Caesar čekal, nevěděl si rady. Byl však přesvědčen, že je získá spíše po dobrém než násilím, a proto přistoupil na jejich výmluvy: jedny poslal pro zbraně, druhé pustil prostě domů. Nedal najevo’ své rozladění, ale pochválil celé shromáždění, rozdal nové dary a řekl, že je odmění ještě štědřeji, protože je potře­ buje v ožehavých situacích spíše jako otcovy přátele než vo­ jáky. Svými slovy jich však u sebe zadržel z deseti tisíc pouze tisíc nebo tři tisíce — údaje o poětu se totiž liší —, kdežto ostatní odešli. Ale brzy si připomněli namáhavou rolniěinu, kořist z válečných výprav, Caesarovy sliby, jeho pochopení pro jejich přání i odměny, které dostali, a další, v něž doufa­ li. Změnili svůj názor, jak má ve zvyku nestálý dav, vzali si zbraně, čehož využili jako příhodné záminky, a vrátili se k Caesarovi. Ten právě obcházel s jinými penězi Ravennu a všechny sousední kraje, sbíral neustále nové vojáky a posí­ lal je do Arretia.

Nespokojenost Antoniových vojáků

43/ Mezitím dorazily čtyři z pěti makedonských legií ve službách Antoniových do Brundisia. Všichni však Antoniovi vyčítali, že nepomstil Caesarovu smrt, a když vystoupil na tribunu, přijali ho bez provolávání slávy a očekávali, že jim nejdříve vysvětlí své jednání. Antonius byl rozhořčen jejich mlčením, nezdržel se a vytýkal jim nevděk, že nepřijímají ja­ ko dobrodiní skutečnost, že místo na parthskou výpravu je dal přepravit do Itálie. Rozčilil se, že mu z vlastní iniciativy nepřivedli zvědy vypravené zbrklým mladíčkem — tak nazý­ val Caesara—, aby mezi nimi zasévali nepokoje. Řekl, že si je tedy najde sám a vojsko že dovede do skvělé Předalpské

OBČANSKÉ VÁLKY III

225

Galie, která mu byla svěřena, a dá každému vojákovi sto dra­ chem. Zmocnil se ho hněv, když se vysmáli jeho lakotě, ale vojáci způsobili ještě větší rozruch a začali se rozprchávat. Tu Antonius povstal a řekl pouze: »Však vy se naučíte po­ slouchat!« Vyžádal si od tribunů jména buřičů — v římské armádě je vedena charakteristika každého vojáka — a podle vojenského zákona vylosoval každého desátého z nich k trestu smrti. Nedal však popravit každého desátého z celého voj­ ska, nýbrž jenom část z této desetiny, v domnění, že je i tak rychle zastraší. Vojáků se však zmocnil spíše vztek a nená­ vist než strach. 44/ Jakmile to viděli Caesarovi agitátoři vyslaní pobuřovat Antoniovy vojáky, rozdali hned mezi nimi obrovské množ­ ství letáků, aby při památce prvního Caesara přešli na pomoc nynějšímu a získali si od něho bohaté dary. Antonius vypsal při pátrání po těchto agentech vysokou odměnu a hrozil trestem každému, kdo je kryl. Protože nenašel žádného, byl na své vojsko rozezlen, že je utajuje. Znepokojen zprávami o Caesarových akcích v koloniích i v Římě, odebral se hned k vojsku a přiznal, že trestu lituje. Prohlašoval, že kvůli káz­ ni dal popravit několik vojáků, ačkoliv podle zákona jich mě­ lo být daleko více. Jak však jistě vědí, není ani krutý, ani lakomý. »Ale pryč s nenávistí, přestupky a tresty,« dodal, spřikázal jsem vyplatit vám sto drachem, ale ne jako svůj dar — vždyf by nebyl přiměřený Antoniovu majetku—, nýbrž spíše jako první pozornost na uvítanou než plnou odměnu. Podle zákonů vlasti i vojenské disciplíny se však sluší, abyste stále a ve všem zachovávali plnou poslušnost.« To řekl, aniž dar zvýšil, aby se nezdálo, že dělá vojsku ústupky, přestože je jeho velitelem. Vojáci dar přijali, buď že litovali svého jed­ nání, nebo se Antonia báli. Antonius vyměnil centuriony, protože byl rozhořčen rebelií nebo je měl v podezření z dal­ ších nepokojů. K ostatním vojákům se vesměs choval vlídně a posílal je po částech podél pobřeží do Arimina.

226

APPIÁNOS

45/ Vybral si z celého vojska strážní oddíl složený z nejlep­ ších vojáků, fyzicky zdatných a povahově pevných, a vydal se do Říma, aby odtud sám vyrazil do Arimina. Jeho vstup do Říma byl velkolepý; jízdní oddíl zanechal před městem, ale jeho stráž byla stále připravena a střežila v noci jeho dům. Dával jí heslo a hlídky se střídaly jako v táboře. Svolal senát, aby si stěžoval na Caesarovy akce, ale právě když vcházel, dozvěděl se, že jedna ze ětyř legií, Martova, se ces­ tou přidala k Caesarovi. Zatímco se zdržoval u vchodu, pro­ tože nevěděl, co dělat, dostal další zprávu, že jiná legie, Čtvr­ tá, následovala příkladu Martovy a rovněž přešla k Caesaro­ vi. Vstoupil tedy do senátu rozrušen a předstíral, že jej svolal kvůli jiným záležitostem, prohodil se senátory několik slov a ihned nato se odebral k branám města a odtud do Alby přemluvit dezertéry, aby se k němu vrátili. Protože po něm z hradeb stříleli šípy, musel se stáhnout zpět, k ostatním le­ giím poslal pro každého muže pět set drachem a sám se vy­ dal se svými vojáky, vyzbrojenými jako do války, do Tiburu. Bylo zřejmé, že válka již propukla, poněvadž Decimus se ne­ chtěl Předalpské Galie vzdát. Antonius a Octavianus upevňují svou vojenskou moc

46/ Zatímco byl Antonius v Tiburu, přišel za ním téměř ce• lý senát i většina jezdců a nejvýznamnější představitelé lidu. Zastali ho, právě když přijímal přísahu přítomného vojska a veteránů, jichž bylo také velké množství, a rovněž spontán­ ně stvrzovali Antoniovi svou oddanost i věrnost. To vyvolá­ valo otázku, kdo vlastně na shromáždění pořádaném nedáv­ no Caesarem Antonia tupil. Antonius byl pak tedy doprovázen ve skvělém průvodu do Arimina, kde zaěíná území Předalpské Galie. Kromě nováěků měl tři legie z Makedonie, neboť zatím dorazilo i zbý­ vající vojsko, a jednu z veteránu. Ačkoliv to byli stan vojáci,

OBČANSKÉ VÁLKY III

227

přece byli dvakrát lepší než nováěci. Měl tedy Antonius ětyři legie vyzbrojených mužů s obvyklými pomocníky a tělesnou stráž a nováěky a předpokládalo se, že se k němu ještě připo­ jí Lepidus se ětyřmi legiemi v Hispánii, Asinius Pollio se dvěma a Plancus v Zaalpské Galii se třemi. 47/ Caesar měl dvě stejně znamenité legie zběhlé od Anto­ nia, další legii nováěků a dvě veteránů. Nebyly poěetně úpl­ né, ani dokonale vyzbrojené a také je doplňovali nováěci. Caesar je přivedl všechny do Alby a podal o tom zprávu se­ nátu. Senátoři vyjádřili své potěšení a je možno znovu se ptát, kdo to vlastně provázel Antonia do Arimina. Přitom však litovali, že legie přešly k Caesarovi, a nikoliv na stranu senátu. Přesto chválili jak Caesara, tak legie a sdělili jim, že vydají usnesení, co je třeba dělat dále, jakmile se nově zvole­ ní úředníci ujmou funkcí. Bylo však zřejmé, že jich použijí proti Antoniovi. Neměli totiž vlastní vojsko a bez konsulů nemohli konat odvody, a proto odkládali všechno na dobu, až se noví úředníci ujmou moci. 48/ Vojsko dalo Caesarovi právo používat svazky prutů se sekerami a dát se provázet liktory; dále ho žádali, aby se pro­ hlásil praetorem a ve válce převzal velení i nad nimi, protože v jejich ěele stáli vždy úřední hodnostáři. Caesar jim poděko­ val za poctu, ale rozhodnutí přenechal senátu. Vojákům brá­ nil jít v plném poětu v této věci do senátu a nedovolil jim ani, aby vypravili posly, protože doufal, že senát mú odhla­ suje hodnost sám, tím spíše, dozví-li se o jejich iniciativě a o jeho rozvážnosti. Ale vojsko se mu podařilo jen stěží zvládnout. Velitelé ho obviňovali, že je přezírá, kdežto on jim vysvětloval, že se­ nát se k němu nepřiklonil ze sympatilí, nýbrž ze strachu před Antoniem i proto, že nemá vlastní armádu. »Tento vztah však potrvá jen tak dlouho,« prohlásil, »dokud my nezniěíme Antonia a vrahové, přátelé a příbuzní senátorů neshromáždí vojsko pro senát. Vím to, a proto budu předstírat,

226

APPIÁNOS

45/ Vybral si z celého vojska strážní oddíl složený z nejlep­ ších vojáků, fyzicky zdatných a povahově pevných, a vydal se do Říma, aby odtud sám vyrazil do Arimina. Jeho vstup do Říma byl velkolepý; jízdní oddíl zanechal před městem, ale jeho stráž byla stále připravena a střežila v noci jeho dům. Dával jí heslo a hlídky se střídaly jako v táboře. Svolal senát, aby si stěžoval na Caesarovy akce, ale právě když vcházel, dozvěděl se, že jedna ze ětyř legií, Martova, se ces­ tou přidala k Caesarovi. Zatímco se zdržoval u vchodu, pro­ tože nevěděl, co dělat, dostal další zprávu, že jiná legie, Čtvr­ tá, následovala příkladu Martovy a rovněž přešla k Caesaro­ vi. Vstoupil tedy do senátu rozrušen a předstíral, že jej svolal kvůli jiným záležitostem, prohodil se senátory několik slov a ihned nato se odebral k branám města a odtud do Alby přemluvit dezertéry, aby se k němu vrátili. Protože po něm z hradeb stříleli šípy, musel se stáhnout zpět, k ostatním le­ giím poslal pro každého muže pět set drachem a sám se vy­ dal se svými vojáky, vyzbrojenými jako do války, do Tiburu. Bylo zřejmé, že válka již propukla, poněvadž Decimus se ne­ chtěl Předalpské Galie vzdát. Antonius a Octavianus upevňují svou vojenskou moc

46/ Zatímco byl Antonius v Tiburu, přišel za ním téměř ce• lý senát i většina jezdců a nejvýznamnější představitelé lidu. Zastali ho, právě když přijímal přísahu přítomného vojska a veteránů, jichž bylo také velké množství, a rovněž spontán­ ně stvrzovali Antoniovi svou oddanost i věrnost. To vyvolá­ valo otázku, kdo vlastně na shromáždění pořádaném nedáv­ no Caesarem Antonia tupil. Antonius byl pak tedy doprovázen ve skvělém průvodu do Arimina, kde zaěíná území Předalpské Galie. Kromě nováěků měl tři legie z Makedonie, neboť zatím dorazilo i zbý­ vající vojsko, a jednu z veteránu. Ačkoliv to byli stan vojáci,

OBČANSKÉ VÁLKY III

227

přece byli dvakrát lepší než nováěci. Měl tedy Antonius ětyři legie vyzbrojených mužů s obvyklými pomocníky a tělesnou stráž a nováěky a předpokládalo se, že se k němu ještě připo­ jí Lepidus se ětyřmi legiemi v Hispánii, Asinius Pollio se dvěma a Plancus v Zaalpské Galii se třemi. 47/ Caesar měl dvě stejně znamenité legie zběhlé od Anto­ nia, další legii nováěků a dvě veteránů. Nebyly poěetně úpl­ né, ani dokonale vyzbrojené a také je doplňovali nováěci. Caesar je přivedl všechny do Alby a podal o tom zprávu se­ nátu. Senátoři vyjádřili své potěšení a je možno znovu se ptát, kdo to vlastně provázel Antonia do Arimina. Přitom však litovali, že legie přešly k Caesarovi, a nikoliv na stranu senátu. Přesto chválili jak Caesara, tak legie a sdělili jim, že vydají usnesení, co je třeba dělat dále, jakmile se nově zvole­ ní úředníci ujmou funkcí. Bylo však zřejmé, že jich použijí proti Antoniovi. Neměli totiž vlastní vojsko a bez konsulů nemohli konat odvody, a proto odkládali všechno na dobu, až se noví úředníci ujmou moci. 48/ Vojsko dalo Caesarovi právo používat svazky prutů se sekerami a dát se provázet liktory; dále ho žádali, aby se pro­ hlásil praetorem a ve válce převzal velení i nad nimi, protože v jejich ěele stáli vždy úřední hodnostáři. Caesar jim poděko­ val za poctu, ale rozhodnutí přenechal senátu. Vojákům brá­ nil jít v plném poětu v této věci do senátu a nedovolil jim ani, aby vypravili posly, protože doufal, že senát mú odhla­ suje hodnost sám, tím spíše, dozví-li se o jejich iniciativě a o jeho rozvážnosti. Ale vojsko se mu podařilo jen stěží zvládnout. Velitelé ho obviňovali, že je přezírá, kdežto on jim vysvětloval, že se­ nát se k němu nepřiklonil ze sympatilí, nýbrž ze strachu před Antoniem i proto, že nemá vlastní armádu. »Tento vztah však potrvá jen tak dlouho,« prohlásil, »dokud my nezniěíme Antonia a vrahové, přátelé a příbuzní senátorů neshromáždí vojsko pro senát. Vím to, a proto budu předstírat,

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

že jsem v jejich službách. Nesmím však tuto hru prozradit ja­ ko první! Jestliže si hodnost přisvojíme sami, budou nás vi­ nit ze zvůle a násilí, projevíme-li však trpělivost, pravděpo­ dobně mi ji dají, abych ji nedostal od vás,.« Po těchto slovech přihlížel cvičení dvou legií, jež k němu přešly od Antonia. Stály proti sobě a předváděly do všech podrobností nelítost­ ný válečný boj, pouze bez zabíjení. Potěšen touto podíva­ nou, využil s radostí příležitosti, rozdělil každému vojákovi pět set drachem a slíbil jim dalších tisíc, zvítězí-li v případě války. Tak si Caesar získal velkolepými dary věrnost žoldné­ řů.

mu zcela oddány. Antonius pak na něho udeřil v záchvatu hněvu, dal kolem Mutiny vykopat příkop a navršit val.

228

Antonius se snaží ovládnout Předalpskou Galii

49/ To se tedy dělo v Itálii. V Předalpské Galii vyzval Anto­ nius Decima, aby v souladu s rozhodnutím lidu i v zájmu své bezpečnosti odešel do Makedonie. On mu však poslal dopis od senátu s prohlášením, že nevidí důvod, proč ustupovat li­ du, a že naopak Antonius by se měl podřídit senátu. Anto­ nius mu určil lhůtu, po jejímž uplynutí s ním chtěl nakládat jako s nepřítelem. Decimus ho však vyzval, aby lhůta byla hodně dlouhá, aby se sám nestal příliš rychle nepřítelem se­ nátu. Přestože by Antonius Decima v otevřené bitvě snadno porazil, rozhodl se vystoupit napřed proti městům, a ta ho přijala. Decimus pak dostal strach, že se nebude mít kam uchýlit, padělal dopis od senátu, jímž byl povolán i s voj­ skem do Říma, a vyrazil do Itálie. Všude ho vítali, protože věděli, že odchází. Tak se dostal do bohatého města Mutiny, zavřel jeho brány a zmocnil se tamějších zásob na obživu vojska. Dal zabít všechen dobytek a maso nasolit, poněvadž se obával, že se obléhání protáhne, a čekal na Antonia. Decimovo vojsko tvořilo mnoho gladiátorů a tři legie pěchoty, jedna se skládala z právě odvedených a ještě nezkušených nováčků, ale dvě další už sloužily pod jeho velením a byly

229

Senát vystupuje proti Antoniovi Ciceronova řeč

50/ Decimus se tedy octl v obklíčení. Mezitím v Římě na za­ čátku roku svolali noví konsulové Hirtius a Pansa hned po oběti senát přímo do chrámu, aby vystoupili proti Antoniovi. Cicero a jeho přátelé žádali, af je hned prohlášen za nepříte­ le, protože se proti vůli senátu zmocnil vojensky Předalpské Galie, aby z ní učinil základnu k válce proti vlasti, a protože převedl do Itálie vojsko určené do boje proti Thrákům. Dále mu vytýkali, že sleduje podobný plán na uchvácení moci, ja­ ko měl Caesar, protože si v Římě vytvořil zcela veřejně osob­ ní stráž složenou z centurionů, dal obklopit svůj dům jako nějakou pevnost ozbrojenými vojáky, kteří užívali hesla, a podle názoru senátu jednal i v ostatních věcech svévolněji, než se sluší na úředníka voleného na jeden rok. Lucius Piso, jeden z nejvýznamnějších Římanů, spolu s ostatními svými přívrženci, kteří se k němu přidali — snad kvůli Antoniovi nebo z osobních důvodů —, navrhoval, aby byl Antonius povolán na soud, protože není zvykem ve státě odsoudit ně­ koho bez slyšení ani není vhodné postupovat takto proti mu­ ži, který byl včera konsulem, když ho všichni, a zejména Cicero, tolikrát oslavovali. Mínění senátorů se tím rozdělilo na dvě strany a spory se protáhly do noci. Ráno jednal senát o téže věci a Ciceronovi přívrženci získali většinu. Byli by prohlásili Antonia za nepřítele státu, kdyby tribun lidu Salvius nebyl požádal o odklad jednání na další den. Jestliže to­ tiž někdo z čelných úředníků zásadně nesouhlasí, musí se jeho názoru vyhovět. 51/ Ciceronovi přívrženci začali Salvia hrubě osočovat, spílali mu a běželi k lidu. Poštvali pak lid proti Salviovi a vyzý-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

že jsem v jejich službách. Nesmím však tuto hru prozradit ja­ ko první! Jestliže si hodnost přisvojíme sami, budou nás vi­ nit ze zvůle a násilí, projevíme-li však trpělivost, pravděpo­ dobně mi ji dají, abych ji nedostal od vás,.« Po těchto slovech přihlížel cvičení dvou legií, jež k němu přešly od Antonia. Stály proti sobě a předváděly do všech podrobností nelítost­ ný válečný boj, pouze bez zabíjení. Potěšen touto podíva­ nou, využil s radostí příležitosti, rozdělil každému vojákovi pět set drachem a slíbil jim dalších tisíc, zvítězí-li v případě války. Tak si Caesar získal velkolepými dary věrnost žoldné­ řů.

mu zcela oddány. Antonius pak na něho udeřil v záchvatu hněvu, dal kolem Mutiny vykopat příkop a navršit val.

228

Antonius se snaží ovládnout Předalpskou Galii

49/ To se tedy dělo v Itálii. V Předalpské Galii vyzval Anto­ nius Decima, aby v souladu s rozhodnutím lidu i v zájmu své bezpečnosti odešel do Makedonie. On mu však poslal dopis od senátu s prohlášením, že nevidí důvod, proč ustupovat li­ du, a že naopak Antonius by se měl podřídit senátu. Anto­ nius mu určil lhůtu, po jejímž uplynutí s ním chtěl nakládat jako s nepřítelem. Decimus ho však vyzval, aby lhůta byla hodně dlouhá, aby se sám nestal příliš rychle nepřítelem se­ nátu. Přestože by Antonius Decima v otevřené bitvě snadno porazil, rozhodl se vystoupit napřed proti městům, a ta ho přijala. Decimus pak dostal strach, že se nebude mít kam uchýlit, padělal dopis od senátu, jímž byl povolán i s voj­ skem do Říma, a vyrazil do Itálie. Všude ho vítali, protože věděli, že odchází. Tak se dostal do bohatého města Mutiny, zavřel jeho brány a zmocnil se tamějších zásob na obživu vojska. Dal zabít všechen dobytek a maso nasolit, poněvadž se obával, že se obléhání protáhne, a čekal na Antonia. Decimovo vojsko tvořilo mnoho gladiátorů a tři legie pěchoty, jedna se skládala z právě odvedených a ještě nezkušených nováčků, ale dvě další už sloužily pod jeho velením a byly

229

Senát vystupuje proti Antoniovi Ciceronova řeč

50/ Decimus se tedy octl v obklíčení. Mezitím v Římě na za­ čátku roku svolali noví konsulové Hirtius a Pansa hned po oběti senát přímo do chrámu, aby vystoupili proti Antoniovi. Cicero a jeho přátelé žádali, af je hned prohlášen za nepříte­ le, protože se proti vůli senátu zmocnil vojensky Předalpské Galie, aby z ní učinil základnu k válce proti vlasti, a protože převedl do Itálie vojsko určené do boje proti Thrákům. Dále mu vytýkali, že sleduje podobný plán na uchvácení moci, ja­ ko měl Caesar, protože si v Římě vytvořil zcela veřejně osob­ ní stráž složenou z centurionů, dal obklopit svůj dům jako nějakou pevnost ozbrojenými vojáky, kteří užívali hesla, a podle názoru senátu jednal i v ostatních věcech svévolněji, než se sluší na úředníka voleného na jeden rok. Lucius Piso, jeden z nejvýznamnějších Římanů, spolu s ostatními svými přívrženci, kteří se k němu přidali — snad kvůli Antoniovi nebo z osobních důvodů —, navrhoval, aby byl Antonius povolán na soud, protože není zvykem ve státě odsoudit ně­ koho bez slyšení ani není vhodné postupovat takto proti mu­ ži, který byl včera konsulem, když ho všichni, a zejména Cicero, tolikrát oslavovali. Mínění senátorů se tím rozdělilo na dvě strany a spory se protáhly do noci. Ráno jednal senát o téže věci a Ciceronovi přívrženci získali většinu. Byli by prohlásili Antonia za nepřítele státu, kdyby tribun lidu Salvius nebyl požádal o odklad jednání na další den. Jestliže to­ tiž někdo z čelných úředníků zásadně nesouhlasí, musí se jeho názoru vyhovět. 51/ Ciceronovi přívrženci začali Salvia hrubě osočovat, spílali mu a běželi k lidu. Poštvali pak lid proti Salviovi a vyzý-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

váli ho, ať se před lid dostaví. Salvius se již chystal vyjít ven, ale senátoři ho zadrželi v obavě, aby lid nepřesvědčil a nezís­ kal ho na Antoniovu stranu. Věděli totiž dobře, že odsuzují významného muže bez soudu, i to, že mu Předalpskou Galii svěřil lid. Protože však měli strach o život vrahů, byli rozhoř­ čeni, že Antonius byl první, kdo proti nim vystoupil po am­ nestii. Proto také chtěli použít proti němu napřed Caesara. Ten o jejich záměru věděl a sám byl rovněž rozhodnut zbavit se především Antonia. Přestože hněv senátu na Antonia byl značný, bylo další jednání na návrh tribuna lidu odsunuto; senát však schválil postup Decima Bruta, když odmítl Anto­ niovi postoupit Předalpskou Galii, a odhlasoval, aby Caesar spojil svou nynější armádu s konsuly Hirtiem a Pansou. Dále navrhli, aby Caesarovi byla postavena pozlacená socha, aby měl právo pronášet své mínění stejně jako bývalí konsulové a směl se ucházet o konsulát, ačkoliv mu do zákonného věku chybělo deset let. Konečně se měla ze státní pokladny vypla­ tit Antoniovým legiím, které še přidaly k Caesarovi, částka, kterou jim slíbil za dosažené vítězství. Po těchto usneseních se senát rozešel, protože bylo zřejmé, že tato usnesení znamenala, že Antonius je fakticky prohlášen za nepřítele a že tribun lidu nemá příští den co vetovat. Antoniova matka, žena a mladý syn obíhali po celou noc spolu s ostatními příbuznými a přáteli domy vlivných občanů s prosbami o pomoc. Ráno je zadržovali na jejich cestě do senátu, v černém oděvu se jim vrhali s pláčem k no­ hám a křičeli na ně u vchodu. Někteří senátoři byli vskutku dojati jejich nářkem, pohledem na ně i nečekanou změnou osudu. Z toho však dostal Cicero strach a pronesl k senátu tuto řeč: 52/ »Co bylo třeba rozhodnout s ohledem na Antonia, to jsme rozhodli už včera. Prokázali jsme poctu jeho nepřáte­ lům, a tím jsme ho prohlásili za nepřítele. Salvius, který jedi­ ný se stavěl proti, musí mít nepochybně o věci větší přehled

než my všichni dohromady nebo jedná z přátelství k Anto­ niovi či z neznalosti situace. Byla by to pro nás velká ostuda, kdybychom byli všichni hloupější než jeden člověk, ale pro Salvia by bylo potupné, kdyby dával přednost osobnímu přá­ telství před zájmem státu. Není-li však obeznámen se situací, měl by důvěřovat spíše konsulům, praetorům, tribunům, svým kolegům a ostatním senátorům než sám sobě. Vyniká­ me nad ním důstojností, počtem, věkem a zkušeností a od­ soudili jsme Antonia, neboť při volbách a na soudech rozho­ duje vždy většina. Je-li ještě nyní třeba přednést důvody našeho rozhodnutí, připomenu krátce alespoň nejpádnější. Po Caesarově smrti si Antonius přivlastnil naše peníze. Svěřili jsme mu Makedonii, ale on se bez našeho schválení vrhl na Předalpskou Galii. Dostal vojsko proti Thrákům, a místo toho je přivedl proti nám do Itálie. O jedno i druhé nás sice lstivě požádal, ale když jsme odmítli, jednal na vlast­ ní pěst. V Brundisiu si vytvořil královský oddíl jako svůj do­ provod. V fiímě ho obklopoval v plné zbroji jako jeho těles­ ná stráž a v noci ho hlídal, přičemž dokonce používal vojen­ ská hesla. Z Brundisia chtěl dovést do Říma i všechno ostat­ ní vojsko, aby sám dosáhl kratší cestou toho, co kdysi zamýš­ lel Caesar. Ale mladý Caesar ho s vojskem předešel, takže dostal strach a zamířil do Předalpské Galie, odkud je dobře možné na nás zaútočit. Vždyť i Caesar vyrazil právě odtud a ujařmil nás. 53/ Aby se vojáci nerozpakovali provést v jeho zájmu jaký­ koliv nezákonný čin, chtěl je zastrašit a přinutil je losovat, kdo půjde na smrt, ačkoliv se nebouřili ani neopustili stráž a nezběhli za války. Pouze v těchto případech totiž stanoví vojenský zákon tak krutý trest a i při tak závažných přestup­ cích jej z nezbytí a v krajním případě použilo jen několik vo­ jevůdců. Ale Antonius hnal na smrt vojáky za křik nebo za smích. Nebyli to občané usvědčení ze zločinu a odsouzení na smrt, nýbrž vylosovaní. Proto od něho utekli všichni, kdo

230

231

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

váli ho, ať se před lid dostaví. Salvius se již chystal vyjít ven, ale senátoři ho zadrželi v obavě, aby lid nepřesvědčil a nezís­ kal ho na Antoniovu stranu. Věděli totiž dobře, že odsuzují významného muže bez soudu, i to, že mu Předalpskou Galii svěřil lid. Protože však měli strach o život vrahů, byli rozhoř­ čeni, že Antonius byl první, kdo proti nim vystoupil po am­ nestii. Proto také chtěli použít proti němu napřed Caesara. Ten o jejich záměru věděl a sám byl rovněž rozhodnut zbavit se především Antonia. Přestože hněv senátu na Antonia byl značný, bylo další jednání na návrh tribuna lidu odsunuto; senát však schválil postup Decima Bruta, když odmítl Anto­ niovi postoupit Předalpskou Galii, a odhlasoval, aby Caesar spojil svou nynější armádu s konsuly Hirtiem a Pansou. Dále navrhli, aby Caesarovi byla postavena pozlacená socha, aby měl právo pronášet své mínění stejně jako bývalí konsulové a směl se ucházet o konsulát, ačkoliv mu do zákonného věku chybělo deset let. Konečně se měla ze státní pokladny vypla­ tit Antoniovým legiím, které še přidaly k Caesarovi, částka, kterou jim slíbil za dosažené vítězství. Po těchto usneseních se senát rozešel, protože bylo zřejmé, že tato usnesení znamenala, že Antonius je fakticky prohlášen za nepřítele a že tribun lidu nemá příští den co vetovat. Antoniova matka, žena a mladý syn obíhali po celou noc spolu s ostatními příbuznými a přáteli domy vlivných občanů s prosbami o pomoc. Ráno je zadržovali na jejich cestě do senátu, v černém oděvu se jim vrhali s pláčem k no­ hám a křičeli na ně u vchodu. Někteří senátoři byli vskutku dojati jejich nářkem, pohledem na ně i nečekanou změnou osudu. Z toho však dostal Cicero strach a pronesl k senátu tuto řeč: 52/ »Co bylo třeba rozhodnout s ohledem na Antonia, to jsme rozhodli už včera. Prokázali jsme poctu jeho nepřáte­ lům, a tím jsme ho prohlásili za nepřítele. Salvius, který jedi­ ný se stavěl proti, musí mít nepochybně o věci větší přehled

než my všichni dohromady nebo jedná z přátelství k Anto­ niovi či z neznalosti situace. Byla by to pro nás velká ostuda, kdybychom byli všichni hloupější než jeden člověk, ale pro Salvia by bylo potupné, kdyby dával přednost osobnímu přá­ telství před zájmem státu. Není-li však obeznámen se situací, měl by důvěřovat spíše konsulům, praetorům, tribunům, svým kolegům a ostatním senátorům než sám sobě. Vyniká­ me nad ním důstojností, počtem, věkem a zkušeností a od­ soudili jsme Antonia, neboť při volbách a na soudech rozho­ duje vždy většina. Je-li ještě nyní třeba přednést důvody našeho rozhodnutí, připomenu krátce alespoň nejpádnější. Po Caesarově smrti si Antonius přivlastnil naše peníze. Svěřili jsme mu Makedonii, ale on se bez našeho schválení vrhl na Předalpskou Galii. Dostal vojsko proti Thrákům, a místo toho je přivedl proti nám do Itálie. O jedno i druhé nás sice lstivě požádal, ale když jsme odmítli, jednal na vlast­ ní pěst. V Brundisiu si vytvořil královský oddíl jako svůj do­ provod. V fiímě ho obklopoval v plné zbroji jako jeho těles­ ná stráž a v noci ho hlídal, přičemž dokonce používal vojen­ ská hesla. Z Brundisia chtěl dovést do Říma i všechno ostat­ ní vojsko, aby sám dosáhl kratší cestou toho, co kdysi zamýš­ lel Caesar. Ale mladý Caesar ho s vojskem předešel, takže dostal strach a zamířil do Předalpské Galie, odkud je dobře možné na nás zaútočit. Vždyť i Caesar vyrazil právě odtud a ujařmil nás. 53/ Aby se vojáci nerozpakovali provést v jeho zájmu jaký­ koliv nezákonný čin, chtěl je zastrašit a přinutil je losovat, kdo půjde na smrt, ačkoliv se nebouřili ani neopustili stráž a nezběhli za války. Pouze v těchto případech totiž stanoví vojenský zákon tak krutý trest a i při tak závažných přestup­ cích jej z nezbytí a v krajním případě použilo jen několik vo­ jevůdců. Ale Antonius hnal na smrt vojáky za křik nebo za smích. Nebyli to občané usvědčení ze zločinu a odsouzení na smrt, nýbrž vylosovaní. Proto od něho utekli všichni, kdo

230

231

232

APPIÁNOS

mohli, a vy jste jim včera odhlasovali odměny. Ti, kdož zběh­ nout nemohli, se dopouštějí křivdy s ním a postupují s ne­ přátelskými záměry proti naši zemi, oblehají naše vojsko a našeho velitele, jemuž vy posíláte dopisy, aby v Předalpské Galii vytrval, kdežto Antonius mu poroučí, aby ji vyklidil. Prohlašujeme tedy Antonia za nepřítele my, když on už s ná­ mi jako s nepřáteli bojuje? Ale náš tribun to zřejmě dosud neví a nebude vědět až do doby, dokud nepadne Decimus i tato důležitá provincie v našem sousedství, dokud Decimovo vojsko nepřipadne Antoniovi a nepomůže mu uskutečnit jeho plány proti nám. Zdá se mi, že ten tribun lidu' chce prohlásit Antonia za nepřítele, až už Antonius bude naším pánem.« Piso obhajuje Antonia 54/ Zatímco Cicero ještě mluvil, spustili jeho přátelé neutu­ chající povyk a nedovolili nikomu ujmout se slova. Nakonec však vystoupil Piso a z úcty k němu zmlkli jak ostatní senáto­ ři, tak i Ciceronovi přátelé. Piso pak promluvil takto: »Otcové a přísedící! Zákon káže, aby obžalovaný vy­ slechl žalobu a byl souzen teprve po své obhajobě. To mi jis­ tě dosvědčí i vynikající řečník Cicero. Zdráhal se sice žalovat Antonia za jeho přítomnosti, ale v jeho nepřítomnosti proti němu uvádí obvinění, která považuje za krajně závažná a ne­ sporná. Proto chci sám ve vší stručnosti dokázat jejich ne­ pravdivost. Cicero tvrdí, že Antonius si. po smrti Caesarově přivlastnil státní peníze. Takového člověka však označuje zá­ kon za zloděje, ale ne za nepřítele státu, a podle toho se mu vyměřuje trest. Ovšem Brutus obvinil po vraždě už Caesara před lidem právě z toho, že ukradl peníze a zanechal státní pokladnu prázdnou. Zanedlouho nato navrhl Antonius tuto věc prošetřit. Vy jste jeho požadavek schválili a slíbili jste de­ setinu jako odměnu informátorům. A tuto částku můžeme zdvojnásobit, jestliže někdo usvědčí ze zpronevěry Antonia.

OBČANSKÉ VÁLKY III

233

55/ Tolik o penězích. Správu Předalpské Galie jsme nesvě­ řili Antoniovi my, ale přidělil mu ji zákonem lid, a to dokon­ ce za přítomnosti Cicerona způsobem, jakým často svěřil i ji­ né provincie a v minulosti dal právě tuto Předalpskou Galii Caesarovi. V tom zákonu je pasáž, že půjde-li Antonius do provincie, která mu byla přidělena, a Decimus mu neustou­ pí, smí s ním bojovat a vést do Předalpské Galie proti Decimovi, pokud mu bude klást odpor, vojsko určené proti Thrákům, protože ti stále ještě zachovávají klid. Cicero nepokládá Decima za nepřítele, ačkoliv bojuje v rozporu se zákonem, kdežto Antonia tak označuje, třebaže zákon je na jeho stra­ ně. Viní-li však Cicero zákon, viní vlastně zákonodárce. A zatím by měl podle něho jednat a nenapadat jej, vždyť s ním souhlasil. Neměl by dávat zemi Decimovi, když ho lid vyhnal pro vraždu, a upírat Antoniovi, co mu lid svěřil. Není dobré vést spory s lidem ve chvílích krajního nebezpečí ne­ bo zapomínat, že dříve rozhodoval právě lid o tom, kdo je přítelem a kdo nepřítelem státu. Vždyť podle starých zákonů rozhoduje o válce a míru jedině lid. Toto právo by nám lid nikdy nesvěřil, ani by se kvůli němu s námi nedostal do spo­ ru, kdyby měl schopného vůdce. 56/ Antonius dal popravit několik vojáků. Byl však vrchním velitelem a zvolili jsme ho my. A nikdy se žádný velitel ne­ musel z tohoto postupu zodpovídat. Zákon totiž vychází ze zásady, že by pro nás nebylo nijak výhodné, kdyby velitel byl zodpovědný svým vojákům. V armádě není nic horší než ne­ kázeň. Kvůli ní byli někdy potrestáni vojáci přesto, že nám pomohla zvítězit, a nikdo nehnal velitele k odpovědnosti za to, že trest nařídili. V našem případě si nestěžuje žádný pří­ buzný postižených, ale Cicero ano. Viní Antonia z vraždy, označuje ho za nepřítele státu, místo aby se domáhal trestu stanoveného pro vrahy. Jaká byla nekázeň i svévole Antonio­ va vojska, ukazuje dezerce dvou legií, jimž měl podle vašeho rozhodnutí Antonius velet. Porušily vojenské zákony a zběh­

232

APPIÁNOS

mohli, a vy jste jim včera odhlasovali odměny. Ti, kdož zběh­ nout nemohli, se dopouštějí křivdy s ním a postupují s ne­ přátelskými záměry proti naši zemi, oblehají naše vojsko a našeho velitele, jemuž vy posíláte dopisy, aby v Předalpské Galii vytrval, kdežto Antonius mu poroučí, aby ji vyklidil. Prohlašujeme tedy Antonia za nepřítele my, když on už s ná­ mi jako s nepřáteli bojuje? Ale náš tribun to zřejmě dosud neví a nebude vědět až do doby, dokud nepadne Decimus i tato důležitá provincie v našem sousedství, dokud Decimovo vojsko nepřipadne Antoniovi a nepomůže mu uskutečnit jeho plány proti nám. Zdá se mi, že ten tribun lidu' chce prohlásit Antonia za nepřítele, až už Antonius bude naším pánem.« Piso obhajuje Antonia 54/ Zatímco Cicero ještě mluvil, spustili jeho přátelé neutu­ chající povyk a nedovolili nikomu ujmout se slova. Nakonec však vystoupil Piso a z úcty k němu zmlkli jak ostatní senáto­ ři, tak i Ciceronovi přátelé. Piso pak promluvil takto: »Otcové a přísedící! Zákon káže, aby obžalovaný vy­ slechl žalobu a byl souzen teprve po své obhajobě. To mi jis­ tě dosvědčí i vynikající řečník Cicero. Zdráhal se sice žalovat Antonia za jeho přítomnosti, ale v jeho nepřítomnosti proti němu uvádí obvinění, která považuje za krajně závažná a ne­ sporná. Proto chci sám ve vší stručnosti dokázat jejich ne­ pravdivost. Cicero tvrdí, že Antonius si. po smrti Caesarově přivlastnil státní peníze. Takového člověka však označuje zá­ kon za zloděje, ale ne za nepřítele státu, a podle toho se mu vyměřuje trest. Ovšem Brutus obvinil po vraždě už Caesara před lidem právě z toho, že ukradl peníze a zanechal státní pokladnu prázdnou. Zanedlouho nato navrhl Antonius tuto věc prošetřit. Vy jste jeho požadavek schválili a slíbili jste de­ setinu jako odměnu informátorům. A tuto částku můžeme zdvojnásobit, jestliže někdo usvědčí ze zpronevěry Antonia.

OBČANSKÉ VÁLKY III

233

55/ Tolik o penězích. Správu Předalpské Galie jsme nesvě­ řili Antoniovi my, ale přidělil mu ji zákonem lid, a to dokon­ ce za přítomnosti Cicerona způsobem, jakým často svěřil i ji­ né provincie a v minulosti dal právě tuto Předalpskou Galii Caesarovi. V tom zákonu je pasáž, že půjde-li Antonius do provincie, která mu byla přidělena, a Decimus mu neustou­ pí, smí s ním bojovat a vést do Předalpské Galie proti Decimovi, pokud mu bude klást odpor, vojsko určené proti Thrákům, protože ti stále ještě zachovávají klid. Cicero nepokládá Decima za nepřítele, ačkoliv bojuje v rozporu se zákonem, kdežto Antonia tak označuje, třebaže zákon je na jeho stra­ ně. Viní-li však Cicero zákon, viní vlastně zákonodárce. A zatím by měl podle něho jednat a nenapadat jej, vždyť s ním souhlasil. Neměl by dávat zemi Decimovi, když ho lid vyhnal pro vraždu, a upírat Antoniovi, co mu lid svěřil. Není dobré vést spory s lidem ve chvílích krajního nebezpečí ne­ bo zapomínat, že dříve rozhodoval právě lid o tom, kdo je přítelem a kdo nepřítelem státu. Vždyť podle starých zákonů rozhoduje o válce a míru jedině lid. Toto právo by nám lid nikdy nesvěřil, ani by se kvůli němu s námi nedostal do spo­ ru, kdyby měl schopného vůdce. 56/ Antonius dal popravit několik vojáků. Byl však vrchním velitelem a zvolili jsme ho my. A nikdy se žádný velitel ne­ musel z tohoto postupu zodpovídat. Zákon totiž vychází ze zásady, že by pro nás nebylo nijak výhodné, kdyby velitel byl zodpovědný svým vojákům. V armádě není nic horší než ne­ kázeň. Kvůli ní byli někdy potrestáni vojáci přesto, že nám pomohla zvítězit, a nikdo nehnal velitele k odpovědnosti za to, že trest nařídili. V našem případě si nestěžuje žádný pří­ buzný postižených, ale Cicero ano. Viní Antonia z vraždy, označuje ho za nepřítele státu, místo aby se domáhal trestu stanoveného pro vrahy. Jaká byla nekázeň i svévole Antonio­ va vojska, ukazuje dezerce dvou legií, jimž měl podle vašeho rozhodnutí Antonius velet. Porušily vojenské zákony a zběh­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

ly, ne však k vám, nýbrž k Caesarovi. Cicero je včera nicmé­ ně pochválil a odměnil ze státní pokladny. Aby vás tento postup nemrzel! Zášť dohnala Cicerona k nedůslednosti. Vi­ ní Antonia z tyranidy a z poprav vojáků. Ale ti, kdož usilují o tyranidu, se ucházejí o přízeň vojska a nikdy je netrestají. Protože Cicero neváhal osočit ani ostatní Antoniovy činy po Caesarově smrti jako tyranské, musím je zkoumat jeden po druhém. 57/ Koho dal ten tyran zabít bez soudu, ačkoliv sám má ny­ ní být bez soudu odsouzen? Koho vyhnal z města? Koho z vás pomlouval? To byl vůči každému z nás bez viny, a do­ pouštěl se jí na nás jako celku? Kdy to bylo, Cicerone? Když vyhlásil pro vrahy amnestii? Nebo když nikoho nestíhal pro vraždu? Ci když nařídil vyšetřovat záležitost státních peněz? Nebo když povolal Pompeia, syna vašeho Pompeia, a vyplatil mu náhradou za jeho majetek peníze ze státní pokladny? Ne­ bo když zatkl zločince Lžimaria a dal ho popravit? Vy všich­ ni jste přece s tímto postupem souhlasili. A proto tento jedi­ ný čin Cicero s ohledem na vás nepomlouval. Nebo když dal hlasovat, že nikdo nikdy nesmí navrhnout diktátorskou hod­ nost nebo pro ni hlasovat, a každý, kdo by tak chtěl učinit, může být beztrestně usmrcen? To jsou Antoniovy státnické činy za pouhé dva měsíce po Caesarově smrti, kdy byl ve městě, tedy právě v době, kdy lid pronásledoval vrahy a vy jste se obávali dalších událostí. Mohl si přát lepší příležitost, kdyby měl opravdu špatné záměry? Ale právě naopak — on se vlády nezmocnil. Někdo se snad zeptá: Cožpak nebyl samovládcem, když Dolabella ode­ šel do Sýrie? Neměl ve městě v pohotovosti vojsko, které jsme mu svěřili? Nedal snad město v noci hlídat? Samozřej­ mě, ale nemusel se v noci chránit před úklady nepřátel? Ne­ měl k tomu důvod vraždu Caesara, svého přítele a dobro­ dince, miláčka lidu? Neměl i další, svou vlastní příčinu, ne­ boť vrahové usilovali o jeho život? Žádného z nich však

nedal zabít a nikoho neposlal do vyhnanství, odpustil jim na­ opak v mezích svých možností a nezáviděl jim přidělené pro­ vincie. Vidíte tudíž, Římané, jak závažná a nesporná jsou Ciceronova obvinění proti Antoniovi! 58/ Vedle těchto nařčení se však uvádějí i dohady, že Antonius chtěl vést vojsko proti Římu, ale že se bál, neboť jej Caesar obsadil už před ním se svým vojskem. Cožpak ale sta­ čí pouhý záměr, aby byl někdo prohlášen za nepřítele, kdež­ to ten, kdo do Říma opravdu přišel a utábořil se u města, aniž měl úřední hodnost, za nepřítele pokládán není? Což­ pak by Antonius nebyl zde, kdyby jen chtěl? Měl-li třicet ti­ síc vojáků, proč by se bál tří tisíc Caesarových neozbroje­ ných a vojensky nezorganizovaných mužů? A ti se sešli, jen aby se stali prostředníky mezi Caesarem a Antoniem a opus­ tili Caesara ihned, jakmile poznali, že se chce dát do války! Jestliže se Antonius bál přijít s třiceti tisíci, jak by mohl přijít s pouhým tisícem? V jak velkém počtu jsme ho doprovázeli do Tiburu a kolik nás mu spontánně složilo přísahu? Jak přehnaně chválil Cicero jeho politiku a schopnosti! A pokud by Antonius něco takového zamýšlel, nechal by nám snad rukojmí, kteří jsou teď u vchodu do senátu — matku, ženu a malého syna? Ti teď nenaříkají a nestrachují se proto, že stát ovládá Antonius, ale že jsou v moci nepřátel. 59/ Vše, co jsem přednesl, byla jedna z možností Antoniovy obhajoby a doklad Ciceronovy nedůslednosti. Připojím varo­ vání pro ty, kdož mají dobré úmysly. Nekřivděte ani lidu, ani Antoniovi, neohrožujte osobní záští společné zájmy, neboť stát stále ještě není zdravý a nemá dost odhodlaných ochrán­ ců. Vybudujme dostatečně silné vojsko ve městě dříve, než nastanou nepokoje za jeho hranicemi, a sledujme stále, od­ kud hrozí nebezpečí. Suďte si, koho chcete, pokud jste ovšem schopni provést to, na čem se dohodnete. Jak to ale provést? Ponechme Antoniovi Předalpskou Galii a uklidně-

234

235

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

ly, ne však k vám, nýbrž k Caesarovi. Cicero je včera nicmé­ ně pochválil a odměnil ze státní pokladny. Aby vás tento postup nemrzel! Zášť dohnala Cicerona k nedůslednosti. Vi­ ní Antonia z tyranidy a z poprav vojáků. Ale ti, kdož usilují o tyranidu, se ucházejí o přízeň vojska a nikdy je netrestají. Protože Cicero neváhal osočit ani ostatní Antoniovy činy po Caesarově smrti jako tyranské, musím je zkoumat jeden po druhém. 57/ Koho dal ten tyran zabít bez soudu, ačkoliv sám má ny­ ní být bez soudu odsouzen? Koho vyhnal z města? Koho z vás pomlouval? To byl vůči každému z nás bez viny, a do­ pouštěl se jí na nás jako celku? Kdy to bylo, Cicerone? Když vyhlásil pro vrahy amnestii? Nebo když nikoho nestíhal pro vraždu? Ci když nařídil vyšetřovat záležitost státních peněz? Nebo když povolal Pompeia, syna vašeho Pompeia, a vyplatil mu náhradou za jeho majetek peníze ze státní pokladny? Ne­ bo když zatkl zločince Lžimaria a dal ho popravit? Vy všich­ ni jste přece s tímto postupem souhlasili. A proto tento jedi­ ný čin Cicero s ohledem na vás nepomlouval. Nebo když dal hlasovat, že nikdo nikdy nesmí navrhnout diktátorskou hod­ nost nebo pro ni hlasovat, a každý, kdo by tak chtěl učinit, může být beztrestně usmrcen? To jsou Antoniovy státnické činy za pouhé dva měsíce po Caesarově smrti, kdy byl ve městě, tedy právě v době, kdy lid pronásledoval vrahy a vy jste se obávali dalších událostí. Mohl si přát lepší příležitost, kdyby měl opravdu špatné záměry? Ale právě naopak — on se vlády nezmocnil. Někdo se snad zeptá: Cožpak nebyl samovládcem, když Dolabella ode­ šel do Sýrie? Neměl ve městě v pohotovosti vojsko, které jsme mu svěřili? Nedal snad město v noci hlídat? Samozřej­ mě, ale nemusel se v noci chránit před úklady nepřátel? Ne­ měl k tomu důvod vraždu Caesara, svého přítele a dobro­ dince, miláčka lidu? Neměl i další, svou vlastní příčinu, ne­ boť vrahové usilovali o jeho život? Žádného z nich však

nedal zabít a nikoho neposlal do vyhnanství, odpustil jim na­ opak v mezích svých možností a nezáviděl jim přidělené pro­ vincie. Vidíte tudíž, Římané, jak závažná a nesporná jsou Ciceronova obvinění proti Antoniovi! 58/ Vedle těchto nařčení se však uvádějí i dohady, že Antonius chtěl vést vojsko proti Římu, ale že se bál, neboť jej Caesar obsadil už před ním se svým vojskem. Cožpak ale sta­ čí pouhý záměr, aby byl někdo prohlášen za nepřítele, kdež­ to ten, kdo do Říma opravdu přišel a utábořil se u města, aniž měl úřední hodnost, za nepřítele pokládán není? Což­ pak by Antonius nebyl zde, kdyby jen chtěl? Měl-li třicet ti­ síc vojáků, proč by se bál tří tisíc Caesarových neozbroje­ ných a vojensky nezorganizovaných mužů? A ti se sešli, jen aby se stali prostředníky mezi Caesarem a Antoniem a opus­ tili Caesara ihned, jakmile poznali, že se chce dát do války! Jestliže se Antonius bál přijít s třiceti tisíci, jak by mohl přijít s pouhým tisícem? V jak velkém počtu jsme ho doprovázeli do Tiburu a kolik nás mu spontánně složilo přísahu? Jak přehnaně chválil Cicero jeho politiku a schopnosti! A pokud by Antonius něco takového zamýšlel, nechal by nám snad rukojmí, kteří jsou teď u vchodu do senátu — matku, ženu a malého syna? Ti teď nenaříkají a nestrachují se proto, že stát ovládá Antonius, ale že jsou v moci nepřátel. 59/ Vše, co jsem přednesl, byla jedna z možností Antoniovy obhajoby a doklad Ciceronovy nedůslednosti. Připojím varo­ vání pro ty, kdož mají dobré úmysly. Nekřivděte ani lidu, ani Antoniovi, neohrožujte osobní záští společné zájmy, neboť stát stále ještě není zdravý a nemá dost odhodlaných ochrán­ ců. Vybudujme dostatečně silné vojsko ve městě dříve, než nastanou nepokoje za jeho hranicemi, a sledujme stále, od­ kud hrozí nebezpečí. Suďte si, koho chcete, pokud jste ovšem schopni provést to, na čem se dohodnete. Jak to ale provést? Ponechme Antoniovi Předalpskou Galii a uklidně-

234

235

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

me tím lid buď takticky, nebo opravdově. Povolejme sem Decima s jeho třemi legiemi, a až sem přijde, nechrne si je a jeho vyšleme do Makedonie. Jestliže se i ty dvě legie, které odpadly od Antonia, vskutku připojily k nám, jak říká Cice­ ro, povolejme i je od Caesara do Říma. Jakmile budeme mít těchto pět legií, budeme si moci s patřičnou autoritou odhla­ sovat, co budeme pokládat za vhodné, a nebudeme závislí na něčí blahovůli. 60/ Tato slova jsem určil posluchačům oproštěným od osobní zášti a politické řevnivosti. Varuji ty, kdož vás bezhla­ vě a neuváženě pobuřují, aby se nestávali unáhlenými ani ukvapenými soudci nejvýznamnějších osobností velících sil­ né armádě, ani je nedráždili k válce proti jejich vůli. Vzpo­ meňte si na Marcia Coriolana a na nedávné činy Caesarovy! Také on velel vojsku a nabízel nám přijatelné mírové pod­ mínky, ale my jsme ho neuváženě prohlásili za nepřítele a donutili ho, aby se jím skutečně stal. Snažme se pochopit také lid, který nedávno zaútočil na Caesarovy vrahy! Neudělujme správu provincií tak, abychom uráželi jejich správce — Decima chválou za to, že neuznává zákon, a Antonia pro­ hlášením za nepřítele, protože předalpskou provincii dostal od lidu. Je třeba, aby občané smýšlející se státem dobře pů­ sobili v tomto smyslu na všechny, kteří ještě nemají jasno, a aby konsulové a tribuni věnovali více sil ohroženým spo­ lečným zájmům.«

a proto se snažili udržovat mezi Caesarem a Antoniem spory. Usnesli se proto, aby Antonius spravoval místo Předalpské Galie Makedonii. Ostatní příkazy dali buď z nerozvážnosti, nebo záměrně sepsat Ciceronovi a předat poslům. Cicero však usnesení změnil a napsal: »Af Antonius ihned přestane obléhat Mutinu, předá Decimovi Předalpskou Galii, stáhne se do určité lhůty za Rubikon, hranici mezi Itálií a Předalp­ skou Galií, a poslouchá ve všem senát.« Cicero nenapsal usnesení takto zaujatě a lživě, jak se zdá, z nějakého nepřá­ telství, nýbrž veden jakýmsi zlým démonem, který zosnoval zkázu jak státu, tak jemu samotnému. Právě v tu dobu byl přivezen i Treboniův popel a objevily se rovněž přesnější po­ drobnosti o jeho potupě, takže senát mohl bez obtíží prohlá­ sit Dolabellu za nepřítele státu. 62/ Poslové vypravení k Antoniovi se styděli za podivné příkazy a podali mu je beze slova. Antonius v záchvatu hně­ vu spílal senátu i Ciceronovi. Divil se, proč senátoři pokláda­ jí za tyrana či krále Caesara, ačkoliv rozšířil římskou moc ze všech nejvíce, a ne Cicerona, kterého Caesar zajal ve válce a neusmrtil, a proč Cicero dává přednost Caesarovým vra­ hům před svými přáteli. Připomínal, že Cicero nenáviděl De­ cima, pokud byl Caesarovým přítelem, ale nyní že ho miluje jako jednoho z Caesarových vrahů. Podporuje ho přesto, že Předalpskou Galii nedostal od nikoho jiného než od Caesa­ ra, a válčí s Antoniem, třebaže ten ji dostal od lidu. »Odmě­ nu dává legiím, které patřily mně, ale nezůstaly mi věrné,« prohlašoval Antonius, skdežto spolehlivým nedá nic, a pod­ kopává tím vojenskou kázeň nejen v můj neprospěch, nýbrž i na škodu státu. Vrahům udělil amnestii a já jsem s ní sou­ hlasil s ohledem na dva ctihodné muže. Antonia a Dolabellu pokládá za nepřítele státu, protože si necháváme, co jsme dostali. To je skutečný důvod. Vzdám-li se Předalpské Galie, nebudu ani nepřítel státu, ani samovládce. Prohlašuji však, že zruším amnestii, protože si jí neváží.«

236

Senát prohlašuje Antonia za nepřítele státu

61/ To byla Pisonova obhajující řeč, v níž se mísily výtky a zastrašování a pod jejímž dojmem nebyl Antonius prohlá­ šen za nepřítele státu. Piso však nedosáhl, aby Antonius zís­ kal Předalpskou Galii, protože tomu zabránili přátelé Caesarových vrahů a jejich příbuzní. Báli se totiž, že se Antonius po skončení války smíří s Caesarem, aby pomstil vraždu,

237

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

me tím lid buď takticky, nebo opravdově. Povolejme sem Decima s jeho třemi legiemi, a až sem přijde, nechrne si je a jeho vyšleme do Makedonie. Jestliže se i ty dvě legie, které odpadly od Antonia, vskutku připojily k nám, jak říká Cice­ ro, povolejme i je od Caesara do Říma. Jakmile budeme mít těchto pět legií, budeme si moci s patřičnou autoritou odhla­ sovat, co budeme pokládat za vhodné, a nebudeme závislí na něčí blahovůli. 60/ Tato slova jsem určil posluchačům oproštěným od osobní zášti a politické řevnivosti. Varuji ty, kdož vás bezhla­ vě a neuváženě pobuřují, aby se nestávali unáhlenými ani ukvapenými soudci nejvýznamnějších osobností velících sil­ né armádě, ani je nedráždili k válce proti jejich vůli. Vzpo­ meňte si na Marcia Coriolana a na nedávné činy Caesarovy! Také on velel vojsku a nabízel nám přijatelné mírové pod­ mínky, ale my jsme ho neuváženě prohlásili za nepřítele a donutili ho, aby se jím skutečně stal. Snažme se pochopit také lid, který nedávno zaútočil na Caesarovy vrahy! Neudělujme správu provincií tak, abychom uráželi jejich správce — Decima chválou za to, že neuznává zákon, a Antonia pro­ hlášením za nepřítele, protože předalpskou provincii dostal od lidu. Je třeba, aby občané smýšlející se státem dobře pů­ sobili v tomto smyslu na všechny, kteří ještě nemají jasno, a aby konsulové a tribuni věnovali více sil ohroženým spo­ lečným zájmům.«

a proto se snažili udržovat mezi Caesarem a Antoniem spory. Usnesli se proto, aby Antonius spravoval místo Předalpské Galie Makedonii. Ostatní příkazy dali buď z nerozvážnosti, nebo záměrně sepsat Ciceronovi a předat poslům. Cicero však usnesení změnil a napsal: »Af Antonius ihned přestane obléhat Mutinu, předá Decimovi Předalpskou Galii, stáhne se do určité lhůty za Rubikon, hranici mezi Itálií a Předalp­ skou Galií, a poslouchá ve všem senát.« Cicero nenapsal usnesení takto zaujatě a lživě, jak se zdá, z nějakého nepřá­ telství, nýbrž veden jakýmsi zlým démonem, který zosnoval zkázu jak státu, tak jemu samotnému. Právě v tu dobu byl přivezen i Treboniův popel a objevily se rovněž přesnější po­ drobnosti o jeho potupě, takže senát mohl bez obtíží prohlá­ sit Dolabellu za nepřítele státu. 62/ Poslové vypravení k Antoniovi se styděli za podivné příkazy a podali mu je beze slova. Antonius v záchvatu hně­ vu spílal senátu i Ciceronovi. Divil se, proč senátoři pokláda­ jí za tyrana či krále Caesara, ačkoliv rozšířil římskou moc ze všech nejvíce, a ne Cicerona, kterého Caesar zajal ve válce a neusmrtil, a proč Cicero dává přednost Caesarovým vra­ hům před svými přáteli. Připomínal, že Cicero nenáviděl De­ cima, pokud byl Caesarovým přítelem, ale nyní že ho miluje jako jednoho z Caesarových vrahů. Podporuje ho přesto, že Předalpskou Galii nedostal od nikoho jiného než od Caesa­ ra, a válčí s Antoniem, třebaže ten ji dostal od lidu. »Odmě­ nu dává legiím, které patřily mně, ale nezůstaly mi věrné,« prohlašoval Antonius, skdežto spolehlivým nedá nic, a pod­ kopává tím vojenskou kázeň nejen v můj neprospěch, nýbrž i na škodu státu. Vrahům udělil amnestii a já jsem s ní sou­ hlasil s ohledem na dva ctihodné muže. Antonia a Dolabellu pokládá za nepřítele státu, protože si necháváme, co jsme dostali. To je skutečný důvod. Vzdám-li se Předalpské Galie, nebudu ani nepřítel státu, ani samovládce. Prohlašuji však, že zruším amnestii, protože si jí neváží.«

236

Senát prohlašuje Antonia za nepřítele státu

61/ To byla Pisonova obhajující řeč, v níž se mísily výtky a zastrašování a pod jejímž dojmem nebyl Antonius prohlá­ šen za nepřítele státu. Piso však nedosáhl, aby Antonius zís­ kal Předalpskou Galii, protože tomu zabránili přátelé Caesarových vrahů a jejich příbuzní. Báli se totiž, že se Antonius po skončení války smíří s Caesarem, aby pomstil vraždu,

237

APPIÁNOS

obCanské války iii

63/ Antonius pak mluvil ještě dlouho, načež odepsal na usnesení, že by ve všem uposlechl senátu jako hlasu vlasti, ale Ciceronovi, pisateli příkazů, že odpovídá takto: »Lid mi dal Předalpskou Galii podle zákona, kdežto Decimus zákona neuposlechl. Proto ho budu stíhat a poženu ho na soud pro vraždu, jeho jediného za všechny, aby se senát konečně jed­ nou očistil ze zločinu, který na něm lpí, protože prostřednic­ tvím Cicerona pomáhá Decimovi.« Senát ho ihned prohlásil za nepřítele spolu s vojskem pod jeho velením, pokud mu zachová věrnost. Do čela Make­ donie a Illyrika i vojsk zbylých ještě v obou zemích postavil Marka Bruta do doby, než se poměry uklidní. Brutus měl již své vojsko, dostal i nějaké oddíly od Apuleia, měl rovněž vá­ lečné i nákladní lodě, peněz asi šestnáct tisíc talentů a mno­ ho zbraní, které nalezl v Démétriadě, kde je dávno předtím uskladnili pro Gaia Caesara. Senát se usnesl, aby toho všeho Brutus použil ve prospěch vlasti. Rozhodl rovněž, že Cassius bude spravovat Sýrii a povede válku s Dolabellou. Všichni Ostatní správcové provincií a vojenští velitelé v oblastech vý­ chodně od loňského moře měli poslouchat příkazy Cassia a Bruta.

hů, zatímco Brutovi a Cassiovi dali výměnou správu největ­ ších provincií, svěřili jim velké armády i peníze a učinili je nejvyššími veliteli nad územím za Iónským mořem, znamená neklamně, že obnovují pompejovskou stranu a potlačují caesarovce. Uvědomil si, že s ním jednají lstivě jako s nezkuše­ ným mladíkem, když mu nabízejí sochu a přední místo v se­ nátě a jmenují ho propraetorem, zatímco ve skutečnosti mu odnímají jeho vlastní vojsko, poněvadž propraetor nemá žád­ nou pravomoc, jestliže velí konsulové. Odměna odhlasovaná pouze zběhlým Antoniovým vojákům uráží jeho vojsko. A vůbec, tato válka je pro něho něčím potupným, protože ve skutečnosti ho chce senát zneužívat proti Antoniovi, dokud ho nezničí. 65/ Tyto úvahy si Caesar zprvu ponechal pro sebe, ale při oběti konané při nástupu do svěřeného úřadu řekl vojákům: »Za tuto poctu vděčím, vojáci, vám, a to nejen teď, nýbrž již od doby, kdy jste mi dali velení, neboť senát mi ji dal jen kvůli vám. Ujišťuji vás svou trvalou vděčností a odvděčím se vám za všechno najednou, dopřejí-li mi bohové úspěch.« Tak si je naklonil a získal si jejich přízeň. Mezitím Pansa, jeden z konsulů, prováděl odvody v Itálii. Hirtius byl veli­ telem vojska spolu s Caesarem a podle tajných pokynů sená­ tu vyžadoval od něho jako svou část dvě legie, které odpadly od Antonia, protože věděl, že právě ty jsou jádrem vojska. Caesar přistoupil na všechno. Jakmile si vojsko rozdělili, odebrali se do zimního ležení. Když se blížila zima, začal Decima sužovat hlad a Hirtius s Caesarem postupovali k Muti­ ně, aby se Decimovo vojsko oslabené hladem nevzdalo Anto­ niovi. Ale Antonius střežil Mutinu velmi bedlivě, takže čeka­ li na Pansu a neodvážili se pustit do velké bitvy. Zato dochá­ zelo k častým jízdním potyčkám. Antonius měl daleko větší množství jezdců, ale tamější terén byl neschůdný, rozbrázdě­ ný zimními přívaly, a proto mu tato převaha nepřinesla žád­ ný zisk.

238

Octavianus přichází s vojskem k Mutině

64/ Takto rychle a náhle nabyli Brutus a Cassius skvělého postavení, kdežto Caesar, sotva se o tom dozvěděl, octl se v nejistotě. Amnestii pokládal za projev lidskosti a soucitu s příbuznými a stejně postavenými senátory a udělení men­ ších provincií považoval za záruku jejich bezpečnosti. Když senát potvrdil Předalpskou Galii Decimovi, spatřoval v tomto rozhodnutí následek třenic mezi senátem a Antoniem kvůli tyranidě. Pod touto záminkou popudili senátoři ostatně také jeho proti Antoniovi. Avšak to, že prohlásili Dolabellu za ne­ přítele státu, poněvadž odstranil jednoho z Caesarových vra­

23?

APPIÁNOS

obCanské války iii

63/ Antonius pak mluvil ještě dlouho, načež odepsal na usnesení, že by ve všem uposlechl senátu jako hlasu vlasti, ale Ciceronovi, pisateli příkazů, že odpovídá takto: »Lid mi dal Předalpskou Galii podle zákona, kdežto Decimus zákona neuposlechl. Proto ho budu stíhat a poženu ho na soud pro vraždu, jeho jediného za všechny, aby se senát konečně jed­ nou očistil ze zločinu, který na něm lpí, protože prostřednic­ tvím Cicerona pomáhá Decimovi.« Senát ho ihned prohlásil za nepřítele spolu s vojskem pod jeho velením, pokud mu zachová věrnost. Do čela Make­ donie a Illyrika i vojsk zbylých ještě v obou zemích postavil Marka Bruta do doby, než se poměry uklidní. Brutus měl již své vojsko, dostal i nějaké oddíly od Apuleia, měl rovněž vá­ lečné i nákladní lodě, peněz asi šestnáct tisíc talentů a mno­ ho zbraní, které nalezl v Démétriadě, kde je dávno předtím uskladnili pro Gaia Caesara. Senát se usnesl, aby toho všeho Brutus použil ve prospěch vlasti. Rozhodl rovněž, že Cassius bude spravovat Sýrii a povede válku s Dolabellou. Všichni Ostatní správcové provincií a vojenští velitelé v oblastech vý­ chodně od loňského moře měli poslouchat příkazy Cassia a Bruta.

hů, zatímco Brutovi a Cassiovi dali výměnou správu největ­ ších provincií, svěřili jim velké armády i peníze a učinili je nejvyššími veliteli nad územím za Iónským mořem, znamená neklamně, že obnovují pompejovskou stranu a potlačují caesarovce. Uvědomil si, že s ním jednají lstivě jako s nezkuše­ ným mladíkem, když mu nabízejí sochu a přední místo v se­ nátě a jmenují ho propraetorem, zatímco ve skutečnosti mu odnímají jeho vlastní vojsko, poněvadž propraetor nemá žád­ nou pravomoc, jestliže velí konsulové. Odměna odhlasovaná pouze zběhlým Antoniovým vojákům uráží jeho vojsko. A vůbec, tato válka je pro něho něčím potupným, protože ve skutečnosti ho chce senát zneužívat proti Antoniovi, dokud ho nezničí. 65/ Tyto úvahy si Caesar zprvu ponechal pro sebe, ale při oběti konané při nástupu do svěřeného úřadu řekl vojákům: »Za tuto poctu vděčím, vojáci, vám, a to nejen teď, nýbrž již od doby, kdy jste mi dali velení, neboť senát mi ji dal jen kvůli vám. Ujišťuji vás svou trvalou vděčností a odvděčím se vám za všechno najednou, dopřejí-li mi bohové úspěch.« Tak si je naklonil a získal si jejich přízeň. Mezitím Pansa, jeden z konsulů, prováděl odvody v Itálii. Hirtius byl veli­ telem vojska spolu s Caesarem a podle tajných pokynů sená­ tu vyžadoval od něho jako svou část dvě legie, které odpadly od Antonia, protože věděl, že právě ty jsou jádrem vojska. Caesar přistoupil na všechno. Jakmile si vojsko rozdělili, odebrali se do zimního ležení. Když se blížila zima, začal Decima sužovat hlad a Hirtius s Caesarem postupovali k Muti­ ně, aby se Decimovo vojsko oslabené hladem nevzdalo Anto­ niovi. Ale Antonius střežil Mutinu velmi bedlivě, takže čeka­ li na Pansu a neodvážili se pustit do velké bitvy. Zato dochá­ zelo k častým jízdním potyčkám. Antonius měl daleko větší množství jezdců, ale tamější terén byl neschůdný, rozbrázdě­ ný zimními přívaly, a proto mu tato převaha nepřinesla žád­ ný zisk.

238

Octavianus přichází s vojskem k Mutině

64/ Takto rychle a náhle nabyli Brutus a Cassius skvělého postavení, kdežto Caesar, sotva se o tom dozvěděl, octl se v nejistotě. Amnestii pokládal za projev lidskosti a soucitu s příbuznými a stejně postavenými senátory a udělení men­ ších provincií považoval za záruku jejich bezpečnosti. Když senát potvrdil Předalpskou Galii Decimovi, spatřoval v tomto rozhodnutí následek třenic mezi senátem a Antoniem kvůli tyranidě. Pod touto záminkou popudili senátoři ostatně také jeho proti Antoniovi. Avšak to, že prohlásili Dolabellu za ne­ přítele státu, poněvadž odstranil jednoho z Caesarových vra­

23?

OBČANSKÉ VÁLKY III 240

APPIÁNOS

Ciceronovy akce proti Antoniovi Antoniova porážka u osařly Forum Gallorum

66/ To se dělo u Mutiny. V Římě se zatím za nepřítomnosti konsulů ujal vedení Cicero a získával si přízeň lidu. Pořádal neustále lidová shromáždění, dával vyrábět zbraně, sháněl řemeslníky, aby pracovali zadarmo, sbíral peníze a ukládal těžké daně Antoniovým přátelům. Platili bez reptání, aby se vyhnuli osoěování. Až Publius Ventidius, který sloužil pod Gaiem Caesarem a byl Antoniovým přítelem, nesnesl Ciceronovu bezohlednost, odebral se do Caesarových kolonií, kde byl dobře známý, získal tam odvody dvě legie do Antonio­ vých služeb a spěchal do Říma zatknout Cicerona. Tam na­ stalo nepopsatelné zděšení, většina posílala v panice děti a ženy pryě z města a Cicero odtud uprchl. Sotvaže se o tom Ventidius dozvěděl, zamířil k Anto­ niovi. Cestu mu však zkřížil Caesar a Hirtius, takže odboěil do Picena. Tam shromáždil další legii a ěekal, co bude dál. Když se blížil Pansa s vojskem, poslali mu Caesar a Hirtius na pomoc při cestě soutěskami Carsuleia s osobní kohortou a Martovou legií. Antonius nepovažoval za úěelné obsadit soutěsky, protože to znamenalo pouze bránit nepříteli v cestě, ale toužil po boji. Rovina však byla močálovitá a roz­ brázděná, takže neměl možnost blýsknout se jezdectvem. Proto ukryl dvě nejlepší legie v rákosí v bažině po obou stra­ nách úzké, uměle vybudované cesty. 67/ Carsuleius a Pansa prošli v noci soutěskou. Ráno se do­ stali pouze s Martovou legií a pěti jinými kohortami na umě­ le zbudovanou cestu, na níž neviděli žádné nepřátele. Když však důkladněji obhlíželi bažinu na obou jejích stranách, vy­ volal jejich podezření pohyb rákosí: tu se zablýskl štít, tu helma, a najednou se před nimi objevila Antoniova osobní kohorta. Vojáci Martovy legie byli obklíčeni ze všech stran a nemohli nikam prchnout. Vyzývali však k tomu, aby se ěer-

241

stvě odvedení vojáci hned po příchodu do vojska neúčastnili boje a nepůsobili svou nezkušeností chaos. Proti Antoniově osobní kohortě byla poté postavena Caesarova, kdežto ostat­ ní vojsko se rozdělilo na dvě části a každá z nich se obrátila na jednu stranu močálu; jedné velel Pansa, druhé Carsu­ leius. Tak došlo v rozdělené bažině ke dvěma střetnutím, a protože vojska oddělovala cesta, nemohli se vojáci navzá­ jem vidět. Přímo na cestě probíhala jiná bitva, neboť tu proti sobě stály dvě osobní kohorty. Antoniovci se chtěli pomstít vojákům Martovy legie za zrádné zběhnutí a ti zase jim za to, že lhostejně připustili popravu jejich druhů v Brundisiu. Po­ něvadž si na obou stranách byli vědomi, že představují úder­ nou sílu svého vojska, doufali, že touto jedinou bitvou roz­ hodnou celou válku. Jedni se styděli připustit si možnost porážky, když jejich dvě legie stály proti jedné, druhé hnala ctižádost zvítězit s jedinou legií nad dvěma. 68/ Vyrazili tedy proti sobě plni zášti a ctižádosti a každý se domníval, že jde spíše o jeho věc než o záležitost velitelů. Byli to zkušení vojáci a nespustili bojový pokřik, protože se navzájem nemohli poděsit. A při boji nikdo ani nehlesl, ani když vítězil nebo prohrával. Uprostřed bažin a příkopů ne­ měli možnost k obchvatu ani k úniku, takže v boji stáli pev­ ně na jednom místě. Když nemohli své soupeře vytlačit, bojovali proti sobě meči jako při zápase. Žádná rána nešla vedle, přibývalo zraněných a mrtvých a místo vítězného kři­ ku se ozývalo sténání. Sotvaže někdo padl, odnesli ho a na jeho místo nastoupil druhý. Nebylo zapotřebí nikoho po­ vzbuzovat nebo mu vydávat rozkazy, neboť každý byl velite­ lem sám sobě. Přepadla-li je únava, ustoupili na chvíli jako při zápase, aby nabrali sil, a zase pokračovali v boji. Nově od­ vedení vojáci žasli, když přišli a spatřili takovou řež, vede­ nou s kázní a mlčky. 69/ Při tomto nadlidském vzepětí padla celá Caesarova ko­ horta. Vojáci Martovy legie pod Carsuleiovým velením zvítě-

OBČANSKÉ VÁLKY III 240

APPIÁNOS

Ciceronovy akce proti Antoniovi Antoniova porážka u osařly Forum Gallorum

66/ To se dělo u Mutiny. V Římě se zatím za nepřítomnosti konsulů ujal vedení Cicero a získával si přízeň lidu. Pořádal neustále lidová shromáždění, dával vyrábět zbraně, sháněl řemeslníky, aby pracovali zadarmo, sbíral peníze a ukládal těžké daně Antoniovým přátelům. Platili bez reptání, aby se vyhnuli osoěování. Až Publius Ventidius, který sloužil pod Gaiem Caesarem a byl Antoniovým přítelem, nesnesl Ciceronovu bezohlednost, odebral se do Caesarových kolonií, kde byl dobře známý, získal tam odvody dvě legie do Antonio­ vých služeb a spěchal do Říma zatknout Cicerona. Tam na­ stalo nepopsatelné zděšení, většina posílala v panice děti a ženy pryě z města a Cicero odtud uprchl. Sotvaže se o tom Ventidius dozvěděl, zamířil k Anto­ niovi. Cestu mu však zkřížil Caesar a Hirtius, takže odboěil do Picena. Tam shromáždil další legii a ěekal, co bude dál. Když se blížil Pansa s vojskem, poslali mu Caesar a Hirtius na pomoc při cestě soutěskami Carsuleia s osobní kohortou a Martovou legií. Antonius nepovažoval za úěelné obsadit soutěsky, protože to znamenalo pouze bránit nepříteli v cestě, ale toužil po boji. Rovina však byla močálovitá a roz­ brázděná, takže neměl možnost blýsknout se jezdectvem. Proto ukryl dvě nejlepší legie v rákosí v bažině po obou stra­ nách úzké, uměle vybudované cesty. 67/ Carsuleius a Pansa prošli v noci soutěskou. Ráno se do­ stali pouze s Martovou legií a pěti jinými kohortami na umě­ le zbudovanou cestu, na níž neviděli žádné nepřátele. Když však důkladněji obhlíželi bažinu na obou jejích stranách, vy­ volal jejich podezření pohyb rákosí: tu se zablýskl štít, tu helma, a najednou se před nimi objevila Antoniova osobní kohorta. Vojáci Martovy legie byli obklíčeni ze všech stran a nemohli nikam prchnout. Vyzývali však k tomu, aby se ěer-

241

stvě odvedení vojáci hned po příchodu do vojska neúčastnili boje a nepůsobili svou nezkušeností chaos. Proti Antoniově osobní kohortě byla poté postavena Caesarova, kdežto ostat­ ní vojsko se rozdělilo na dvě části a každá z nich se obrátila na jednu stranu močálu; jedné velel Pansa, druhé Carsu­ leius. Tak došlo v rozdělené bažině ke dvěma střetnutím, a protože vojska oddělovala cesta, nemohli se vojáci navzá­ jem vidět. Přímo na cestě probíhala jiná bitva, neboť tu proti sobě stály dvě osobní kohorty. Antoniovci se chtěli pomstít vojákům Martovy legie za zrádné zběhnutí a ti zase jim za to, že lhostejně připustili popravu jejich druhů v Brundisiu. Po­ něvadž si na obou stranách byli vědomi, že představují úder­ nou sílu svého vojska, doufali, že touto jedinou bitvou roz­ hodnou celou válku. Jedni se styděli připustit si možnost porážky, když jejich dvě legie stály proti jedné, druhé hnala ctižádost zvítězit s jedinou legií nad dvěma. 68/ Vyrazili tedy proti sobě plni zášti a ctižádosti a každý se domníval, že jde spíše o jeho věc než o záležitost velitelů. Byli to zkušení vojáci a nespustili bojový pokřik, protože se navzájem nemohli poděsit. A při boji nikdo ani nehlesl, ani když vítězil nebo prohrával. Uprostřed bažin a příkopů ne­ měli možnost k obchvatu ani k úniku, takže v boji stáli pev­ ně na jednom místě. Když nemohli své soupeře vytlačit, bojovali proti sobě meči jako při zápase. Žádná rána nešla vedle, přibývalo zraněných a mrtvých a místo vítězného kři­ ku se ozývalo sténání. Sotvaže někdo padl, odnesli ho a na jeho místo nastoupil druhý. Nebylo zapotřebí nikoho po­ vzbuzovat nebo mu vydávat rozkazy, neboť každý byl velite­ lem sám sobě. Přepadla-li je únava, ustoupili na chvíli jako při zápase, aby nabrali sil, a zase pokračovali v boji. Nově od­ vedení vojáci žasli, když přišli a spatřili takovou řež, vede­ nou s kázní a mlčky. 69/ Při tomto nadlidském vzepětí padla celá Caesarova ko­ horta. Vojáci Martovy legie pod Carsuleiovým velením zvítě-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

žili nad svými protivníky, kteří sice neustoupili ihned s han­ bou, ale vzdávali pozice postupně. Pansova část se ocitla také v těžké situaci, ale vydržela stejně jako její protivníci, až byl Pansa raněn kopím do podbřišku a odvezen do Bononie. Potom začali jeho vojáci couvat, nejprve krok za krokem, ale nakonec se obrátili a dali se na útěk. Když to viděli nově od­ vedení vojáci, prchali bezhlavě a s křikem do tábora, který jim pro případ nutnosti připravil kvéstor Torquatus ještě bě­ hem bitvy. Nováčci se do něj bez rozmyslu vtěsnávali, třeba­ že to byli Italové stejně jako vojáci z Martovy legie. Z toho je vidět, jak značně přispívá i u mužů stejného původu výcvik k upevnění statečnosti. Vojáci Martovy legie nevstoupili do tábora, ale postavili se u něj, nebof nechtěli poskvrnit svou čest hanbou. Ačkoliv byli unaveni, plnilo je zuřivé odhodlá­ ní bojovat až do úplného konce, kdyby na ně někdo zaútočil. Antonius je však nechal být, poněvadž boj s nimi byl těžký, udeřil na nováčky a způsobil mezi nimi velké krveprolití. 70/ Hirtius se zatím u Mutiny vzdálené šedesát stadií do­ zvěděl o bitvě a spěchal velkou rychlostí s druhou legií, kte­ rá dezertovala od Antonia, na místo boje. Byl úž večer, když se vítězní antoniovci za zpěvu vraceli v neuspořádaném hou­ fu z bojiště. Vtom se před nimi objevil Hirtius v pevném útvaru se svěží legií. Antoniovci se z nezbytí znovu seřadili a udatně se s nimi bili. Podlehli však, nebof bojovali unaveni s čerstvými protivníky, a většinu z nich Hirtius pobil. Měl však strach z bažinaté krajiny, a protože se už stmívalo, ne­ chal je uniknout bez pronásledování. Bažina byla z velké části pokryta zbraněmi, polomrtvými a zraněnými. Ale ani nezranění vojáci neměli sílu sami se zachránit. Antoniovi jezdci, kteří byli u tábora, po nich pátrali a sbírali je celou noc. Některé posadili na koně místo sebe, jiné vedle sebe, další pobízeli k tomu, aby se chytli koňských ohonů, běželi za koňmi a tak se zachránili. Takto byla zlomena síla Anto­ niova vojska, které sice bojovalo úspěšně, ale bylo zaskočeno

Hirtiovým příchodem. Antonius strávil noc ve vesnici Fo­ rum Gallorum, obklopené rovinou, aniž dal zbudovat tábor. Antonius a Pansa ztratili asi polovinu svého vojska, Caesarova osobní kohorta zahynula celá, kdežto Hirtiovy ztráty byly malé.

242

243

Antonius je poražen u Mutiny a přerušuje její obléhání

71/ Následujícího dne se všichni stáhli do táborů u Mutiny. Antonius se rozhodl, že po takové porážce nebude již začí­ nat velkou bitvu s nepřáteli, ani kdyby se měl bránit při na­ padení. Chtěl své nepřátele pouze znepokojovat den co den útoky jízdy, dokud se Decimus, dohnaný do krajního zoufal­ ství hladem, nevzdá. Ale právě proto se Hirtius a Caesar od­ hodlali dohnat Antonia k bitvě. Poněvadž se sám do boje nepouštěl, i když proti němu nastoupili v bojovém šiku, stáhli se na druhou stranu Mutiny, protože pro neschůdný terén byla méně střežena, a chtěli prorazit do města mohut­ ným náporem vojska. Avšak Antonius na ně i tehdy zaútočil pouze jízdou. Poněvadž také oni se bránili pouze jezdec­ tvem, zatímco ostatní vojsko postupovalo za svým cílem, zmocnily se Antonia obavy o osud Mutiny, a tak vyvedl do pole dvě legie. Jeho protivníci se s radostí obrátili a zahájili boj. Antonius sice povolal legie z ostatních táborů, ty však přicházely pomalu, poněvadž příkaz přišel nečekaně a muse­ ly překonat velkou vzdálenost. Caesarovci tudíž v boji zvítě­ zili. Hirtius dokonce pronikl až do Antoniova tábora, ale padl tam v potyčce u velitelského stanu. Caesar vpadl do­ vnitř, dal Hirtia odnést a tábora se zmocnil. Antonius ho však odtud zakrátko vytlačil a obě strany strávily příští noc ve zbrani. 72/ Po této druhé porážce se Antonius hned po bitvě radil s přáteli, co dělat. Doporučovali mu, aby se držel původního

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

žili nad svými protivníky, kteří sice neustoupili ihned s han­ bou, ale vzdávali pozice postupně. Pansova část se ocitla také v těžké situaci, ale vydržela stejně jako její protivníci, až byl Pansa raněn kopím do podbřišku a odvezen do Bononie. Potom začali jeho vojáci couvat, nejprve krok za krokem, ale nakonec se obrátili a dali se na útěk. Když to viděli nově od­ vedení vojáci, prchali bezhlavě a s křikem do tábora, který jim pro případ nutnosti připravil kvéstor Torquatus ještě bě­ hem bitvy. Nováčci se do něj bez rozmyslu vtěsnávali, třeba­ že to byli Italové stejně jako vojáci z Martovy legie. Z toho je vidět, jak značně přispívá i u mužů stejného původu výcvik k upevnění statečnosti. Vojáci Martovy legie nevstoupili do tábora, ale postavili se u něj, nebof nechtěli poskvrnit svou čest hanbou. Ačkoliv byli unaveni, plnilo je zuřivé odhodlá­ ní bojovat až do úplného konce, kdyby na ně někdo zaútočil. Antonius je však nechal být, poněvadž boj s nimi byl těžký, udeřil na nováčky a způsobil mezi nimi velké krveprolití. 70/ Hirtius se zatím u Mutiny vzdálené šedesát stadií do­ zvěděl o bitvě a spěchal velkou rychlostí s druhou legií, kte­ rá dezertovala od Antonia, na místo boje. Byl úž večer, když se vítězní antoniovci za zpěvu vraceli v neuspořádaném hou­ fu z bojiště. Vtom se před nimi objevil Hirtius v pevném útvaru se svěží legií. Antoniovci se z nezbytí znovu seřadili a udatně se s nimi bili. Podlehli však, nebof bojovali unaveni s čerstvými protivníky, a většinu z nich Hirtius pobil. Měl však strach z bažinaté krajiny, a protože se už stmívalo, ne­ chal je uniknout bez pronásledování. Bažina byla z velké části pokryta zbraněmi, polomrtvými a zraněnými. Ale ani nezranění vojáci neměli sílu sami se zachránit. Antoniovi jezdci, kteří byli u tábora, po nich pátrali a sbírali je celou noc. Některé posadili na koně místo sebe, jiné vedle sebe, další pobízeli k tomu, aby se chytli koňských ohonů, běželi za koňmi a tak se zachránili. Takto byla zlomena síla Anto­ niova vojska, které sice bojovalo úspěšně, ale bylo zaskočeno

Hirtiovým příchodem. Antonius strávil noc ve vesnici Fo­ rum Gallorum, obklopené rovinou, aniž dal zbudovat tábor. Antonius a Pansa ztratili asi polovinu svého vojska, Caesarova osobní kohorta zahynula celá, kdežto Hirtiovy ztráty byly malé.

242

243

Antonius je poražen u Mutiny a přerušuje její obléhání

71/ Následujícího dne se všichni stáhli do táborů u Mutiny. Antonius se rozhodl, že po takové porážce nebude již začí­ nat velkou bitvu s nepřáteli, ani kdyby se měl bránit při na­ padení. Chtěl své nepřátele pouze znepokojovat den co den útoky jízdy, dokud se Decimus, dohnaný do krajního zoufal­ ství hladem, nevzdá. Ale právě proto se Hirtius a Caesar od­ hodlali dohnat Antonia k bitvě. Poněvadž se sám do boje nepouštěl, i když proti němu nastoupili v bojovém šiku, stáhli se na druhou stranu Mutiny, protože pro neschůdný terén byla méně střežena, a chtěli prorazit do města mohut­ ným náporem vojska. Avšak Antonius na ně i tehdy zaútočil pouze jízdou. Poněvadž také oni se bránili pouze jezdec­ tvem, zatímco ostatní vojsko postupovalo za svým cílem, zmocnily se Antonia obavy o osud Mutiny, a tak vyvedl do pole dvě legie. Jeho protivníci se s radostí obrátili a zahájili boj. Antonius sice povolal legie z ostatních táborů, ty však přicházely pomalu, poněvadž příkaz přišel nečekaně a muse­ ly překonat velkou vzdálenost. Caesarovci tudíž v boji zvítě­ zili. Hirtius dokonce pronikl až do Antoniova tábora, ale padl tam v potyčce u velitelského stanu. Caesar vpadl do­ vnitř, dal Hirtia odnést a tábora se zmocnil. Antonius ho však odtud zakrátko vytlačil a obě strany strávily příští noc ve zbrani. 72/ Po této druhé porážce se Antonius hned po bitvě radil s přáteli, co dělat. Doporučovali mu, aby se držel původního

APPIÁNOS

obCanské války iii

plánu, obléhal Mutinu a nepouštěl se do bitvy. Obě strany mají podle nich vyrovnané ztráty, Hirtius je mrtev, Pansa nemocný; sami však jsou silnější v jízdě a Mutina se octne následkem hladu v koncích a brzy se vzdá. Takový byl návrh Antoniových přátel a byl vskutku nejlepší. Ale Antonius — to již bylo božstvo proti němu — se bál, že se Caesar opět pokusí dostat do Mutiny jako den předtím nebo že se bude snažit sevřít ho válem, protože má k dispozici mnoho rukou. »Takto,« pravil Antonius, »nám bude naše jízda k nepotřebě a Lepidus s Plaňkem mnou budou pohrdat jako poraženým. Kdybychom se od Mutiny stáhli, připojí se k nám hned Ventidius se třemi legiemi z Picena a Lepidus s Plaňkem budou ochotně bojovat na naší straně.« Tak promluvil Antonius, ač­ koliv se jindy nebezpeěí nelekal, a hned nato zahájil pochod směrem k Alpám.

zoval mu přejít přes řeku na cizí území bez svolení konsulů i táhnout proti Antoniovi, že na jeho pronásledování si stačí sám. Caesar věděl, že Decima v této opovážlivosti podporuje senát, a přestože ho mohl na pouhý rozkaz zajmout, ušetřil ho ještě, obrátil se k Bononii a zpravil o všem písemně se­ nát. Pansa učinil totéž. 74/ Cicero přečetl v Římě konsulův list lidu, ale Caesarův pouze v senátě. Za vítězství nad Antoniem bylo rozhodnuto uspořádat padesátidenní děkovné oběti s modlitbami; tak dlouhé díkůvzdání nebylo Římany odhlasováno po žádné ji­ né válce kromě po vpádu Galů. Vojsko konsulů svěřil senát Decimovi, ačkoliv Pansa byl ještě naživu; nebyla však již na­ děje, že se uzdraví. Senát dále ustanovil Decima jediným ve­ litelem proti Antoniovi a nařídil konat veřejné modlitby za jeho vítězství nad Antoniem. Tak fanaticky Cicero Antonia nenáviděl. Za očekávané vítězství dal znovu potvrdit pět tisíc slíbených drachem ze státní pokladny každému muži z obou legií, které zradily Antonia, jako by již zvítězily, a udělil jim právo nosit olivový věnec při všech slavnostech. O Caesarovi nebyla v usneseních ani zmínka a jeho jméno se tam vůbec neobjevilo. Přezírali ho, jako by Antonius byl již poražen. Poslali dopisy rovněž Lepidovi, Plankovi a Asiniovi, aby bo­ jovali proti Antoniovi, jakmile se octnou Antoniovi nablízku.

244

Decimus Brutus jedná s Octavianem Situace v Římě

73/ Decimus se sice, zbavil obléhání, ale zmocnil se ho strach z Caesara. Bál se jeho nepřátelství, protože v Mutině už nebyl žádný z konsulů. Strhl tedy v noci mosty přes řeku a vypravil na loďce několik poslů k Caesarovi poděkovat mu za záchranu a požádat ho, ať přijde na druhý břeh řeky k rozhovoru za přítomnosti oběanů jako svědků. Chtěl ho přesvěděit, že se dal zaslepit zlým démonem, když z návodu ostatních na něho zaútoěil. Avšak Caesar byl rozhněván, tak­ že odmítl odpovědět a Decimovy díky nepřijal. »Nepřišel jsem zachránit Decima, nýbrž bojovat s Antoniem. S ním se mohu jednou smířit, ale je vylouěeno, aby mi přišel na oěi nebo se mnou hovořil Decimus. Ať je naživu, dokud mu to z Říma dovolí.« Jakmile se Decimus dozvěděl o Caesarově stanovisku, postavil se u řeky, volal na něj jménem a četl mu dopis od senátu, jímž dostal správu Předalpské Galie. Zaka­

245

Pansův odkaz Octavianovi 75/ To byly události v Římě.' Zatím Pansa umíral na zranění. V té chvíli k sobě povo­ lal Caesara a sdělil mu toto: »Měl jsem rád tvého otce jako sebe. Po jeho smrti jsem ho nemohl bránit a musel jsem se spojit s většinou. Také tys udělal dobře, že jsi je poslouchal, přestože jsi měl vojsko. Ze začátku se báli tebe i Antonia, po­ něvadž čestně hájil myšlenkový odkaz Caesara, a radovali se z vašich vzájemných různic a třenic. Jakmile zjistili, že i ty

APPIÁNOS

obCanské války iii

plánu, obléhal Mutinu a nepouštěl se do bitvy. Obě strany mají podle nich vyrovnané ztráty, Hirtius je mrtev, Pansa nemocný; sami však jsou silnější v jízdě a Mutina se octne následkem hladu v koncích a brzy se vzdá. Takový byl návrh Antoniových přátel a byl vskutku nejlepší. Ale Antonius — to již bylo božstvo proti němu — se bál, že se Caesar opět pokusí dostat do Mutiny jako den předtím nebo že se bude snažit sevřít ho válem, protože má k dispozici mnoho rukou. »Takto,« pravil Antonius, »nám bude naše jízda k nepotřebě a Lepidus s Plaňkem mnou budou pohrdat jako poraženým. Kdybychom se od Mutiny stáhli, připojí se k nám hned Ventidius se třemi legiemi z Picena a Lepidus s Plaňkem budou ochotně bojovat na naší straně.« Tak promluvil Antonius, ač­ koliv se jindy nebezpeěí nelekal, a hned nato zahájil pochod směrem k Alpám.

zoval mu přejít přes řeku na cizí území bez svolení konsulů i táhnout proti Antoniovi, že na jeho pronásledování si stačí sám. Caesar věděl, že Decima v této opovážlivosti podporuje senát, a přestože ho mohl na pouhý rozkaz zajmout, ušetřil ho ještě, obrátil se k Bononii a zpravil o všem písemně se­ nát. Pansa učinil totéž. 74/ Cicero přečetl v Římě konsulův list lidu, ale Caesarův pouze v senátě. Za vítězství nad Antoniem bylo rozhodnuto uspořádat padesátidenní děkovné oběti s modlitbami; tak dlouhé díkůvzdání nebylo Římany odhlasováno po žádné ji­ né válce kromě po vpádu Galů. Vojsko konsulů svěřil senát Decimovi, ačkoliv Pansa byl ještě naživu; nebyla však již na­ děje, že se uzdraví. Senát dále ustanovil Decima jediným ve­ litelem proti Antoniovi a nařídil konat veřejné modlitby za jeho vítězství nad Antoniem. Tak fanaticky Cicero Antonia nenáviděl. Za očekávané vítězství dal znovu potvrdit pět tisíc slíbených drachem ze státní pokladny každému muži z obou legií, které zradily Antonia, jako by již zvítězily, a udělil jim právo nosit olivový věnec při všech slavnostech. O Caesarovi nebyla v usneseních ani zmínka a jeho jméno se tam vůbec neobjevilo. Přezírali ho, jako by Antonius byl již poražen. Poslali dopisy rovněž Lepidovi, Plankovi a Asiniovi, aby bo­ jovali proti Antoniovi, jakmile se octnou Antoniovi nablízku.

244

Decimus Brutus jedná s Octavianem Situace v Římě

73/ Decimus se sice, zbavil obléhání, ale zmocnil se ho strach z Caesara. Bál se jeho nepřátelství, protože v Mutině už nebyl žádný z konsulů. Strhl tedy v noci mosty přes řeku a vypravil na loďce několik poslů k Caesarovi poděkovat mu za záchranu a požádat ho, ať přijde na druhý břeh řeky k rozhovoru za přítomnosti oběanů jako svědků. Chtěl ho přesvěděit, že se dal zaslepit zlým démonem, když z návodu ostatních na něho zaútoěil. Avšak Caesar byl rozhněván, tak­ že odmítl odpovědět a Decimovy díky nepřijal. »Nepřišel jsem zachránit Decima, nýbrž bojovat s Antoniem. S ním se mohu jednou smířit, ale je vylouěeno, aby mi přišel na oěi nebo se mnou hovořil Decimus. Ať je naživu, dokud mu to z Říma dovolí.« Jakmile se Decimus dozvěděl o Caesarově stanovisku, postavil se u řeky, volal na něj jménem a četl mu dopis od senátu, jímž dostal správu Předalpské Galie. Zaka­

245

Pansův odkaz Octavianovi 75/ To byly události v Římě.' Zatím Pansa umíral na zranění. V té chvíli k sobě povo­ lal Caesara a sdělil mu toto: »Měl jsem rád tvého otce jako sebe. Po jeho smrti jsem ho nemohl bránit a musel jsem se spojit s většinou. Také tys udělal dobře, že jsi je poslouchal, přestože jsi měl vojsko. Ze začátku se báli tebe i Antonia, po­ něvadž čestně hájil myšlenkový odkaz Caesara, a radovali se z vašich vzájemných různic a třenic. Jakmile zjistili, že i ty

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

máš vojsko, snažili se tě jakožto mladíka získat nic nezna­ menajícími poctami. Sotvaže však pochopili, že znáš svou cenu a nedáš se zlákat poctami, zejména když jsi odmítl hodnost, kterou ti nabízelo vojsko, zneklidněli a jmenova­ li tě naším spoluvelitelem, abychom ti my odňali dvě zku­ šené legie. Doufali totiž, že po porážce jednoho z vás bude druhý oslaben a osamocen, že spolu s ním smetou všechny caesarovce a že pompejovci obnoví svou moc. To byl jejich hlavní cíl. 76/ Já i Hirtius jsme prováděli jejich příkazy do té doby, než bude Antonius pokořen, jak si zasloužil pro své sebevě­ domí a namyšlenost. Po jeho porážce jsme se však chtěli smířit s tebou a vyjádřit tak svou vděěnost Caesarovi za jeho^ přátelství. To jediné jsme pokládali do budoucna za prospěš­ né caesarovcům. Nemohli jsme ti svůj názor sdělit dříve. Ale nyní po Antoniově porážce a Hirtiově smrti, když i já splá­ cím dluh přírodě, je na ěase ti všechno odhalit, ne proto, abys mi byl po mé smrti vděěný, ale abys ty, kterého čeká šfastný osud, jak je zřejmé z tvých činů, věděl, co je pro tebe prospěšné, a že mé i Hirtiovo rozhodnutí diktovala nutnost. Vojsko, které jsi nám postoupil, patří bez dalšího tobě, a já ti je také dávám. Kdybys chtěl i nováčky, předám ti je také. Po­ kud jsou však ještě přespříliš závislí na senátu, protože i je­ jich velitelé k nám byli posíláni jako naši pozorovatelé, a bude-li jejich převzetí pro tebe znamenat starost nebo tě bude nutit odhalit své záměry dříve, než je třeba, převezme je kvéstor Torquatus.« Po těchto slovech svěřil nováčky Torquatovi a zemřel. Kvéstor je pak předal podle pokynů senátu Decimovi. Caesar uspořádal Hirtiovi a Pansovi slavný pohřeb a jejich popel po­ slal s poctami do Říma.

Události v Sýrii a Makedonii

246

247

77/ V téže době se odehrály v Sýrii a Makedonii tyto udá­ losti: Když Gaius Caesar procházel Sýrií, zanechal tam jednu legii, poněvadž již pomýšlel na výpravu proti Parthům. Péčí o ni byl pověřen Caecilius Bassus, ale velitelskou hodnost měl Sextus lulius, mladík spřízněný s Caesarem. Počípal si výstředně a nedůstojně a všude se dával doprovázet celou le­ gií. Protože ho Bassus za to káral, choval se k němu neurva­ le. Později povolal Bassa k sobě, ale on hned neuposlechl, načež ho lulius dal přivléci násilím. Strhla se vřava a rvačka. Vojáci nesnesli tvrdé zacházení a Tulia ubili oštěpy. Vzápětí však zločinu litovali a dostali strach z Caesara. Složili tedy přísahu, že budou bojovat do posledního dechu, pokud jim Caesar neodpustí a pokud znovu nezískají jeho důvěru. K přísaze donutili i Bassa, shromáždili novou legii a cvičili ji společně. To vyprávějí o Bassovi někteří autoři, ale Libo pí­ še, že sloužil v Pompeiově vojsku a že po jeho porážce žil ja­ ko prostý občan v Tyru. Podplatil prý nějaké vojáky z legie, ti zabili Sexta a svěřili velení jemu. Af tomu bylo jakkoliv, Caesar proti nim poslal Staia Murka se třemi legiemi, ale Bassus ho na hlavu porazil. Murcus se proto obrátil na správce provincie Marcia Crispa a ten mu přišel na pomoc se třemi legiemi. 78/ Když byl Bassus obléhán, přispěchal na místo Cassius, hned přetáhl k sobě dvě Bassovy legie a převzal i šest oblé­ hajících, jejichž velitelé se mu vzdali jednak z přátelství, jed­ nak že mu byli podřízeni jako prokonsulovi. Senát se totiž usnesl, jak jsem se zmínil, že všem legiím budou velet Cas­ sius a Brutus. Právě tehdy přivedl z Egypta Allienus, které­ ho tam poslal Dolabella, čtyři legie. Vojáci tam totiž zůstali rozptýleni po porážce Pompeia a Crassa nebo je tam Caesar zanechal Kleopatře. Cassius Alliena obklíčil v Palestině, aniž

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

máš vojsko, snažili se tě jakožto mladíka získat nic nezna­ menajícími poctami. Sotvaže však pochopili, že znáš svou cenu a nedáš se zlákat poctami, zejména když jsi odmítl hodnost, kterou ti nabízelo vojsko, zneklidněli a jmenova­ li tě naším spoluvelitelem, abychom ti my odňali dvě zku­ šené legie. Doufali totiž, že po porážce jednoho z vás bude druhý oslaben a osamocen, že spolu s ním smetou všechny caesarovce a že pompejovci obnoví svou moc. To byl jejich hlavní cíl. 76/ Já i Hirtius jsme prováděli jejich příkazy do té doby, než bude Antonius pokořen, jak si zasloužil pro své sebevě­ domí a namyšlenost. Po jeho porážce jsme se však chtěli smířit s tebou a vyjádřit tak svou vděěnost Caesarovi za jeho^ přátelství. To jediné jsme pokládali do budoucna za prospěš­ né caesarovcům. Nemohli jsme ti svůj názor sdělit dříve. Ale nyní po Antoniově porážce a Hirtiově smrti, když i já splá­ cím dluh přírodě, je na ěase ti všechno odhalit, ne proto, abys mi byl po mé smrti vděěný, ale abys ty, kterého čeká šfastný osud, jak je zřejmé z tvých činů, věděl, co je pro tebe prospěšné, a že mé i Hirtiovo rozhodnutí diktovala nutnost. Vojsko, které jsi nám postoupil, patří bez dalšího tobě, a já ti je také dávám. Kdybys chtěl i nováčky, předám ti je také. Po­ kud jsou však ještě přespříliš závislí na senátu, protože i je­ jich velitelé k nám byli posíláni jako naši pozorovatelé, a bude-li jejich převzetí pro tebe znamenat starost nebo tě bude nutit odhalit své záměry dříve, než je třeba, převezme je kvéstor Torquatus.« Po těchto slovech svěřil nováčky Torquatovi a zemřel. Kvéstor je pak předal podle pokynů senátu Decimovi. Caesar uspořádal Hirtiovi a Pansovi slavný pohřeb a jejich popel po­ slal s poctami do Říma.

Události v Sýrii a Makedonii

246

247

77/ V téže době se odehrály v Sýrii a Makedonii tyto udá­ losti: Když Gaius Caesar procházel Sýrií, zanechal tam jednu legii, poněvadž již pomýšlel na výpravu proti Parthům. Péčí o ni byl pověřen Caecilius Bassus, ale velitelskou hodnost měl Sextus lulius, mladík spřízněný s Caesarem. Počípal si výstředně a nedůstojně a všude se dával doprovázet celou le­ gií. Protože ho Bassus za to káral, choval se k němu neurva­ le. Později povolal Bassa k sobě, ale on hned neuposlechl, načež ho lulius dal přivléci násilím. Strhla se vřava a rvačka. Vojáci nesnesli tvrdé zacházení a Tulia ubili oštěpy. Vzápětí však zločinu litovali a dostali strach z Caesara. Složili tedy přísahu, že budou bojovat do posledního dechu, pokud jim Caesar neodpustí a pokud znovu nezískají jeho důvěru. K přísaze donutili i Bassa, shromáždili novou legii a cvičili ji společně. To vyprávějí o Bassovi někteří autoři, ale Libo pí­ še, že sloužil v Pompeiově vojsku a že po jeho porážce žil ja­ ko prostý občan v Tyru. Podplatil prý nějaké vojáky z legie, ti zabili Sexta a svěřili velení jemu. Af tomu bylo jakkoliv, Caesar proti nim poslal Staia Murka se třemi legiemi, ale Bassus ho na hlavu porazil. Murcus se proto obrátil na správce provincie Marcia Crispa a ten mu přišel na pomoc se třemi legiemi. 78/ Když byl Bassus obléhán, přispěchal na místo Cassius, hned přetáhl k sobě dvě Bassovy legie a převzal i šest oblé­ hajících, jejichž velitelé se mu vzdali jednak z přátelství, jed­ nak že mu byli podřízeni jako prokonsulovi. Senát se totiž usnesl, jak jsem se zmínil, že všem legiím budou velet Cas­ sius a Brutus. Právě tehdy přivedl z Egypta Allienus, které­ ho tam poslal Dolabella, čtyři legie. Vojáci tam totiž zůstali rozptýleni po porážce Pompeia a Crassa nebo je tam Caesar zanechal Kleopatře. Cassius Alliena obklíčil v Palestině, aniž

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY III

on něco tušil, a přinutil ho, aby se s ním spojil. Allienus se totiž bál bojovat se čtyřmi legiemi proti osmi. Takto získal Cassius nečekaně velení celkem nad dvanácti legiemi a začal s nimi obléhat Dolabellu, jenž přišel z Asie se dvěma legiemi a byl přátelsky přijat v Láodikei. Tato zpráva naplnila senát radostí. 79/ O Makedonii došlo ke sporu mezi Gaiem Antoniem, bratrem Marka Antonia, a Bratem; Gaius proti němu válčil s jednou legií těžkooděnců. Protože byl poražen, uchystal Bratovi léčku. Ale Brutus do ní nepadl a připravil naopak léčku jemu. Vojákům, kteří do ní upadli, však nezpůsobil žádnou újmu a poručil, aby jeho vojsko protivníky přátelsky pozdravilo. Ačkoliv oni na pozdrav neodpověděli ani jinak nereagovali na jeho pokus, neučinil jim nic zlého a dovolil jim odejít. Pak je však obešel jinými cestami a odřízl je v ne­ přístupné krajině, ale zase na ně neudeřil, nýbrž je pozdra­ vil. Začali k němu pociťovat obdiv jako ke člověku, který se chová šetrně ke spoluobčanům a zasluhuje si slavnou pověst pro svou moudrost i ohleduplnost, a proto mu odpověděli na pozdrav a přešli na jeho stranu. Vzdal se mu i Gaius a těšil se jeho úctě. Nakonec však byl usvědčen, že se snaží naklo­ nit si vojsko, a usmrcen. Tak se dřívější Bratovo vojsko roz­ rostlo na šest legií. Protože si Brutus cenil Makedoňanů, odvedl z jejich řad dvě legie a cvičil je po římském způsobu.

de zničen Antonius, a toužebně si přál, aby se s Antoniem smířil, jak mu to naznačil i Pansa na smrtelné posteli. Začal zacházet přátelsky se zajatci z Antoniova vojska, jak s velite­ li, tak s řadovými vojáky, bral je mezi své muže nebo na je­ jich přání posílal k Antoniovi, aby Antonius věděl, že proti němu není veden nesmiřitelnou záští. Utábořil se pak neda­ leko Ventidia, Antoniova přítele, který měl tři legie. Nahnal mu strach, ale neučinil vůči němu žádný nepřátelský krok a dal mu možnost, aby se bud* připojil k němu, nebo odešel bez obav i s vojskem k Antoniovi. Měl mu však vytknout, že zanedbává jejich společné zájmy. Ventidius si uvědomil, oč jde, a odešel k Antoniovi. Caesar se choval s úctou rovněž k Deciovi, jednomu z Antoniových velitelů zajatému u Mutiny, a dovolil mu odejít k Antoniovi. Když se Decius tázal na Caesarův vztah k Antoniovi, odpověděl, že chápavým naznačil dost a nechápavým že nebude stačit, ani kdyby řekl více. 81/ Antoniovi tedy dal Caesar své stanovisko najevo v těch­ to náznacích. Lepidovi a Asiniovi napsal celkem otevřeně o tom, jak s ním senát nedůstojně jedná, i o rychlém vzestu­ pu vrahů. Varoval je, že každého caesarovce stihne jednoho po druhém v zájmu posílení Pompeiových stoupenců Anto­ niův osud, protože i on si zavinil své těžkosti nerozvážností a hazardérstvím. Radil jim, aby zdánlivě zachovávali posluš­ nost senátu, ale aby se pro svou bezpečnost dohodli s ním, s Caesarem, dokud k tomu ještě mají možnost, a kritizovali Antonia za jeho dosavadní postoj. Dále psal, aby si vzali za vzor své vojáky: po skončení válek se nerozešli, aby nebyli vydáni všanc nepřátelským útokům, ale usadili se pohroma­ dě na cizím území, aby společně spíše než jako jednotlivci se mohli těšit z darů vlasti. To napsal Caesar Lepidovi a Asinio­ vi. Mezitím Decimovi onemocněli jeho kmenoví vojáci, pro­ tože se po velkém hladovění přejedli a trpěli úplavicí, a no­ váčci ještě nebyli vycvičeni. Připojil se však k němu Plancus

248

Napětí mezi senátem a Octavianem 80/ To se odehrávalo v Sýrii a Makedonii. V Itálii pokládal Caesar za urážku, že místo něho byl proti Antoniovi zvolen velitelem Decimus. Nedal však své rozhořčení najevo a požádal o triumf za své vojenské úspě­ chy. Senát jeho žádost zamítl s odůvodněním, že se uchází o poctu nepřiměřenou svému věku, takže Caesar dostal strach, aby se k němu senát nechoval ještě přezíravěji, až bu­

249

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY III

on něco tušil, a přinutil ho, aby se s ním spojil. Allienus se totiž bál bojovat se čtyřmi legiemi proti osmi. Takto získal Cassius nečekaně velení celkem nad dvanácti legiemi a začal s nimi obléhat Dolabellu, jenž přišel z Asie se dvěma legiemi a byl přátelsky přijat v Láodikei. Tato zpráva naplnila senát radostí. 79/ O Makedonii došlo ke sporu mezi Gaiem Antoniem, bratrem Marka Antonia, a Bratem; Gaius proti němu válčil s jednou legií těžkooděnců. Protože byl poražen, uchystal Bratovi léčku. Ale Brutus do ní nepadl a připravil naopak léčku jemu. Vojákům, kteří do ní upadli, však nezpůsobil žádnou újmu a poručil, aby jeho vojsko protivníky přátelsky pozdravilo. Ačkoliv oni na pozdrav neodpověděli ani jinak nereagovali na jeho pokus, neučinil jim nic zlého a dovolil jim odejít. Pak je však obešel jinými cestami a odřízl je v ne­ přístupné krajině, ale zase na ně neudeřil, nýbrž je pozdra­ vil. Začali k němu pociťovat obdiv jako ke člověku, který se chová šetrně ke spoluobčanům a zasluhuje si slavnou pověst pro svou moudrost i ohleduplnost, a proto mu odpověděli na pozdrav a přešli na jeho stranu. Vzdal se mu i Gaius a těšil se jeho úctě. Nakonec však byl usvědčen, že se snaží naklo­ nit si vojsko, a usmrcen. Tak se dřívější Bratovo vojsko roz­ rostlo na šest legií. Protože si Brutus cenil Makedoňanů, odvedl z jejich řad dvě legie a cvičil je po římském způsobu.

de zničen Antonius, a toužebně si přál, aby se s Antoniem smířil, jak mu to naznačil i Pansa na smrtelné posteli. Začal zacházet přátelsky se zajatci z Antoniova vojska, jak s velite­ li, tak s řadovými vojáky, bral je mezi své muže nebo na je­ jich přání posílal k Antoniovi, aby Antonius věděl, že proti němu není veden nesmiřitelnou záští. Utábořil se pak neda­ leko Ventidia, Antoniova přítele, který měl tři legie. Nahnal mu strach, ale neučinil vůči němu žádný nepřátelský krok a dal mu možnost, aby se bud* připojil k němu, nebo odešel bez obav i s vojskem k Antoniovi. Měl mu však vytknout, že zanedbává jejich společné zájmy. Ventidius si uvědomil, oč jde, a odešel k Antoniovi. Caesar se choval s úctou rovněž k Deciovi, jednomu z Antoniových velitelů zajatému u Mutiny, a dovolil mu odejít k Antoniovi. Když se Decius tázal na Caesarův vztah k Antoniovi, odpověděl, že chápavým naznačil dost a nechápavým že nebude stačit, ani kdyby řekl více. 81/ Antoniovi tedy dal Caesar své stanovisko najevo v těch­ to náznacích. Lepidovi a Asiniovi napsal celkem otevřeně o tom, jak s ním senát nedůstojně jedná, i o rychlém vzestu­ pu vrahů. Varoval je, že každého caesarovce stihne jednoho po druhém v zájmu posílení Pompeiových stoupenců Anto­ niův osud, protože i on si zavinil své těžkosti nerozvážností a hazardérstvím. Radil jim, aby zdánlivě zachovávali posluš­ nost senátu, ale aby se pro svou bezpečnost dohodli s ním, s Caesarem, dokud k tomu ještě mají možnost, a kritizovali Antonia za jeho dosavadní postoj. Dále psal, aby si vzali za vzor své vojáky: po skončení válek se nerozešli, aby nebyli vydáni všanc nepřátelským útokům, ale usadili se pohroma­ dě na cizím území, aby společně spíše než jako jednotlivci se mohli těšit z darů vlasti. To napsal Caesar Lepidovi a Asinio­ vi. Mezitím Decimovi onemocněli jeho kmenoví vojáci, pro­ tože se po velkém hladovění přejedli a trpěli úplavicí, a no­ váčci ještě nebyli vycvičeni. Připojil se však k němu Plancus

248

Napětí mezi senátem a Octavianem 80/ To se odehrávalo v Sýrii a Makedonii. V Itálii pokládal Caesar za urážku, že místo něho byl proti Antoniovi zvolen velitelem Decimus. Nedal však své rozhořčení najevo a požádal o triumf za své vojenské úspě­ chy. Senát jeho žádost zamítl s odůvodněním, že se uchází o poctu nepřiměřenou svému věku, takže Caesar dostal strach, aby se k němu senát nechoval ještě přezíravěji, až bu­

249

250

APPIÁNOS

se svým vojskem a Decimus napsal senátu, že bude sledovat Antoniovy pohyby na souši jako lovecký pes, stejně jako to už dělal na moři. 82/ Tato zpráva byla pro pompejovce radostným překvape­ ním a zaěali křiěet, že právě získali starou svobodu. Všichni konali oběti a zvolili decemviry, aby prozkoumali Antoniova opatření. Byla to záminka ke zrušení Caesarových příkazů, protože Antonius sám neuěinil nic nebo jen málo, a senát to velmi dobře věděl. Některá Caesarova opatření zrušil sám pod různými záminkami a doufal, že decemvirové je zruší vůbec všechna. Ti vyhlásili, af každý ihned písemně ohlásí to, co dostal za Antonia, a hrozili trestem každému, kdo ne­ uposlechne. Pompejovci se také ucházeli pro zbytek roku o konsulát na místo Hirtia a Pansy. Ucházel se o něj rovněž Caesar. Neobrátil se však na senát, nýbrž soukromě na Cicerona a naléhal na něj, aby se stal jeho kolegou. Jako starší a zkušenější měl Cicero řídit státní záležitosti, zatímco Cae­ sar se měl spokojit pouze s titulem, aby mohl složit vhodným způsobem zbraně. To prý byl také důvod, proč předtím zadal o triumf. Cicero se dal z touhy po vládě zlákat a prohlásil, že vidí, jak velitelé mimo město mezi sebou uzavírají dohody, a doporuěoval senátu, aby si usmířil muže, s nímž dosud jed­ nali přezíravě. Protože velí silnému vojsku, bude lépe svolit, aby vykonával úřad ve městě, byť nemá potřebný věk, než aby řádil se zbraněmi v rukou. Aby však neuěinil nic proti senátu, měl být podle Ciceronova doporuěení zároveň s ním zvolen nějaký starší a rozumný muž, který by mladíka pevně řídil.

Senát se však vysmál Ciceronově vládychtivosti a ze­ jména příbuzní Caesarových vrahů se postavili na odpor, po­ něvadž se báli, aby se jim Caesar v úřadě konsula nepomstil.

OBČANSKÉ VÁLKY III

251

Antoniova dohoda s Lepidem

83/ Zatímco v Římě byly volby z různých zákonných důvo­ dů odsouvány, přešel Antonius Alpy, když získal na svou stranu Culleona ponechaného tam na stráži Lepidem. Po­ stoupil k řece, kde tábořil Lepidus, postavil svůj tábor vedle jeho, ale neobklopil ho ani válem, ani příkopem, protože po­ kládal Lepida za přítele. Často si vyměňovali poselství, Anto­ nius připomínal Lepidovi přátelství a různé služby a naznaěoval, že jeho osud postihne všechny Caesarovy přátele jed­ noho po druhém. Lepidus se bál senátu, protože od něho dostal příkaz k boji s Antoniem, ale přesto Antoniovi slíbil, že ho o své vůli nenapadne. Lepidovi vojáci měli Antonia v úctě, všímali si poslů chodících sem a tam a díky jeho jed­ noduchému táboru navštěvovali napřed jeho vojáky potají, potom veřejně jako spoluoběany a někdejší spolubojovníky. Nedbali na zákazy centurionů, a aby si usnadnili spojení, zbudovali přes řeku pontonový most. Zvláště desátá legie, založená kdysi Antoniem, mu získávala přízeň v Lepidově tá­ boře. 84/ Tento vývoj událostí neunikl Laterensovi, jednomu z významných senátorů, který pak Lepida varoval. Protože mu Lepidus nepopřál sluchu, vybízel ho, aby vojsko rozdělil na ěásti a vyslal je provést nějaký příkaz, aby se potvrdila je­ ho nespolehlivost, nebo věrnost. Lepidus je rozdělil na tři oddíly a rozkázal jim v noci vyjít na stráž, že se blíží kvéstoři. Při poslední hlídce se chopili zbraní, jako kdyby se chtěli vy­ dat na pochod, obsadili však opevněná místa v táboře a ote­ vřeli brány Antoniovi. Ten spěchal k Lepidovu stanu dopro­ vázen celým Lepidovým vojskem a žádal ho o mír a soucit s nešťastnými spoluoběany. Lepidus vyskoěil z lehátka tak, jak byl neopásaný, a slíbil, že udělá, co si přejí, objal Antonia a omlouval své jednání nutností. Někteří autoři píší, že padl před Antoniem na kolena,

250

APPIÁNOS

se svým vojskem a Decimus napsal senátu, že bude sledovat Antoniovy pohyby na souši jako lovecký pes, stejně jako to už dělal na moři. 82/ Tato zpráva byla pro pompejovce radostným překvape­ ním a zaěali křiěet, že právě získali starou svobodu. Všichni konali oběti a zvolili decemviry, aby prozkoumali Antoniova opatření. Byla to záminka ke zrušení Caesarových příkazů, protože Antonius sám neuěinil nic nebo jen málo, a senát to velmi dobře věděl. Některá Caesarova opatření zrušil sám pod různými záminkami a doufal, že decemvirové je zruší vůbec všechna. Ti vyhlásili, af každý ihned písemně ohlásí to, co dostal za Antonia, a hrozili trestem každému, kdo ne­ uposlechne. Pompejovci se také ucházeli pro zbytek roku o konsulát na místo Hirtia a Pansy. Ucházel se o něj rovněž Caesar. Neobrátil se však na senát, nýbrž soukromě na Cicerona a naléhal na něj, aby se stal jeho kolegou. Jako starší a zkušenější měl Cicero řídit státní záležitosti, zatímco Cae­ sar se měl spokojit pouze s titulem, aby mohl složit vhodným způsobem zbraně. To prý byl také důvod, proč předtím zadal o triumf. Cicero se dal z touhy po vládě zlákat a prohlásil, že vidí, jak velitelé mimo město mezi sebou uzavírají dohody, a doporuěoval senátu, aby si usmířil muže, s nímž dosud jed­ nali přezíravě. Protože velí silnému vojsku, bude lépe svolit, aby vykonával úřad ve městě, byť nemá potřebný věk, než aby řádil se zbraněmi v rukou. Aby však neuěinil nic proti senátu, měl být podle Ciceronova doporuěení zároveň s ním zvolen nějaký starší a rozumný muž, který by mladíka pevně řídil.

Senát se však vysmál Ciceronově vládychtivosti a ze­ jména příbuzní Caesarových vrahů se postavili na odpor, po­ něvadž se báli, aby se jim Caesar v úřadě konsula nepomstil.

OBČANSKÉ VÁLKY III

251

Antoniova dohoda s Lepidem

83/ Zatímco v Římě byly volby z různých zákonných důvo­ dů odsouvány, přešel Antonius Alpy, když získal na svou stranu Culleona ponechaného tam na stráži Lepidem. Po­ stoupil k řece, kde tábořil Lepidus, postavil svůj tábor vedle jeho, ale neobklopil ho ani válem, ani příkopem, protože po­ kládal Lepida za přítele. Často si vyměňovali poselství, Anto­ nius připomínal Lepidovi přátelství a různé služby a naznaěoval, že jeho osud postihne všechny Caesarovy přátele jed­ noho po druhém. Lepidus se bál senátu, protože od něho dostal příkaz k boji s Antoniem, ale přesto Antoniovi slíbil, že ho o své vůli nenapadne. Lepidovi vojáci měli Antonia v úctě, všímali si poslů chodících sem a tam a díky jeho jed­ noduchému táboru navštěvovali napřed jeho vojáky potají, potom veřejně jako spoluoběany a někdejší spolubojovníky. Nedbali na zákazy centurionů, a aby si usnadnili spojení, zbudovali přes řeku pontonový most. Zvláště desátá legie, založená kdysi Antoniem, mu získávala přízeň v Lepidově tá­ boře. 84/ Tento vývoj událostí neunikl Laterensovi, jednomu z významných senátorů, který pak Lepida varoval. Protože mu Lepidus nepopřál sluchu, vybízel ho, aby vojsko rozdělil na ěásti a vyslal je provést nějaký příkaz, aby se potvrdila je­ ho nespolehlivost, nebo věrnost. Lepidus je rozdělil na tři oddíly a rozkázal jim v noci vyjít na stráž, že se blíží kvéstoři. Při poslední hlídce se chopili zbraní, jako kdyby se chtěli vy­ dat na pochod, obsadili však opevněná místa v táboře a ote­ vřeli brány Antoniovi. Ten spěchal k Lepidovu stanu dopro­ vázen celým Lepidovým vojskem a žádal ho o mír a soucit s nešťastnými spoluoběany. Lepidus vyskoěil z lehátka tak, jak byl neopásaný, a slíbil, že udělá, co si přejí, objal Antonia a omlouval své jednání nutností. Někteří autoři píší, že padl před Antoniem na kolena,

APPIÁNOS

obCanské války iii

protože byl slaboch a zbabělec, ale jiní nepovažují tuto zprá­ vu za spolehlivou, a já jí rovněž nevěřím, protože Lepidus se vůči Antoniovi nedopustil žádného nepřátelství, aby se mu­ sel bát. Tak se Antonius opět dopracoval k velké moci a na­ háněl nepřátelům velkou hrůzu. Měl vojsko, s nímž obléhal Mutinu, a také skvělou jízdu, cestou se k němu připojil se třemi legiemi Ventidius, jeho spojencem se stal Lepidus se sedmi pěšími legiemi a dalším pomocným personálem i dob­ rou výstrojí. Formálně velel dál Lepidus, ale ve skutečnosti řídil všechno Antonius.

sly a žádat peníze. Vojáci tedy vyslali centuriony. Senát vě­ děl, že je k tomu přemluvil Caesar, a sdělil jim, že pošle odpověď po jiných poslech. Vskutku je též vyslal s pokyny, aby se za Caesarovy nepřítomnosti sešli se dvěma legiemi, které zradily Antonia, a varovali je, ať neomezují své naděje na jediného člověka. Ať důvěřují senátu, majícímu věčnou moc, a přejdou do Decimova tábora, kde dostanou peníze. To tedy uložili senátoři poslům a dali jim polovinu peněz. Současně jmenovali deset mužů, aby odměnu vyplatili, ale Caesara k nim jako jedenáctého nepřidali. Poněvadž obě le­ gie odmítly setkat se s nimi bez Caesara, vrátili se poslové s nepořízenou. Caesar pak už přestal jednat prostřednictvím jiných ani nechtěl déle čekat, shromáždil vojsko a vystoupil před ním. Vypočítal, jaké mu senát způsobil urážky, a zmínil se i o jeho snaze zničit všechny přátele Gaia Caesara, jedno­ ho po druhém. Varoval vojáky, že si nemohou být jisti svou bezpečností, protože mají být převedeni pod velitele jim ne­ přátelského a posíláni z jedné války do druhé, aby buď přišli o život, nebo se stali obětí vzájemných rozbrojů. Ačkoliv bo­ jovali u Mutiny všichni společně, měly být podarovány pou­ ze dvě legie, aby mezi nimi vznikly nešváry a nepokoje. 87/ »Víte,« řekl, »proč byl nedávno poražen Antonius, a do­ zvěděli jste se také, co udělali pompejovci ve městě s někte­ rými občany, kteří dostali od Caesara dary. Kde máte záru­ ku, že vám ponechají pozemky nebo peníze, jež vám poskytl, nebo v čem je záruka mé bezpečnosti, ovládají-li senát dů­ věrní přátelé Caesarových vrahů? Já samozřejmě přijmu svůj osud, ať se stane cokoliv, protože považuji za čest i trpět pro svého otce, ale mám obavy o vás, o tolik statečných vojáků, kteří podstupují nebezpečí kvůli mně a mému otci. Znáte mě, žp nejsem ctižádostivý, vždyť jsem nepřijal praetorskou hodnost, ačkoliv jste mi ji dávali i s jejími odznaky. Vidím teď pro vás i pro sebe jedinou záchranu: stát se s vaší pomo­ cí konsulem. Všechno, co jste dostali od mého otce, budete

252

Poselství senátu k Brutovi a Cassiovi Octavianus zahajuje pochod na Řím 85/ Sotvaže došly zprávy o těchto událostech do Říma, změ­ nili se někteří dosavadní odvážlivci ve zbabělce a někteří zbabělci v odvážlivce. Edikty decemvirů byly s opovržením odstraněny a došlo k dalšímu odkladu konsulských voleb. Senát Si vůbec nevěděl rady, protože se bál případného spo­ jení Caesara s Antoniem. Poslal tedy potají pod záminkou úěasti na hrách v Řecku své dva ěleny Lucia a Pansu k Bru­ tovi a Cassiovi s výzvou, aby senátu poskytli nejvyšší mož­ nou pomoc. Z Afriky povolali dvě ze tří legií a třetí poručili předat Cornificiovi, veliteli druhé provincie Afriky, oddané­ mu senátu, ačkoliv věděli, že také tito vojáci sloužili pod Gaiem Caesarem, a podezřívali všechny, kteří s ním měli co­ koliv společného. K tomuto kroku je přiměla bezvýchodná situace, protože se báli, aby se mladý Caesar nespojil s Anto­ niem, proti němuž ho neprozřetelně zvolili velitelem spolu s Decimem. 86/ Cáesarovi se již podařilo poštvat vojsko proti senátu, jednak pro stálé urážky jeho osoby, jednak proto, že vojáci měli být vysláni na další výpravu, aniž dostali za první slíbe­ ných pět tisíc drachem. Přivedl je na myšlenku vypravit po-

253

APPIÁNOS

obCanské války iii

protože byl slaboch a zbabělec, ale jiní nepovažují tuto zprá­ vu za spolehlivou, a já jí rovněž nevěřím, protože Lepidus se vůči Antoniovi nedopustil žádného nepřátelství, aby se mu­ sel bát. Tak se Antonius opět dopracoval k velké moci a na­ háněl nepřátelům velkou hrůzu. Měl vojsko, s nímž obléhal Mutinu, a také skvělou jízdu, cestou se k němu připojil se třemi legiemi Ventidius, jeho spojencem se stal Lepidus se sedmi pěšími legiemi a dalším pomocným personálem i dob­ rou výstrojí. Formálně velel dál Lepidus, ale ve skutečnosti řídil všechno Antonius.

sly a žádat peníze. Vojáci tedy vyslali centuriony. Senát vě­ děl, že je k tomu přemluvil Caesar, a sdělil jim, že pošle odpověď po jiných poslech. Vskutku je též vyslal s pokyny, aby se za Caesarovy nepřítomnosti sešli se dvěma legiemi, které zradily Antonia, a varovali je, ať neomezují své naděje na jediného člověka. Ať důvěřují senátu, majícímu věčnou moc, a přejdou do Decimova tábora, kde dostanou peníze. To tedy uložili senátoři poslům a dali jim polovinu peněz. Současně jmenovali deset mužů, aby odměnu vyplatili, ale Caesara k nim jako jedenáctého nepřidali. Poněvadž obě le­ gie odmítly setkat se s nimi bez Caesara, vrátili se poslové s nepořízenou. Caesar pak už přestal jednat prostřednictvím jiných ani nechtěl déle čekat, shromáždil vojsko a vystoupil před ním. Vypočítal, jaké mu senát způsobil urážky, a zmínil se i o jeho snaze zničit všechny přátele Gaia Caesara, jedno­ ho po druhém. Varoval vojáky, že si nemohou být jisti svou bezpečností, protože mají být převedeni pod velitele jim ne­ přátelského a posíláni z jedné války do druhé, aby buď přišli o život, nebo se stali obětí vzájemných rozbrojů. Ačkoliv bo­ jovali u Mutiny všichni společně, měly být podarovány pou­ ze dvě legie, aby mezi nimi vznikly nešváry a nepokoje. 87/ »Víte,« řekl, »proč byl nedávno poražen Antonius, a do­ zvěděli jste se také, co udělali pompejovci ve městě s někte­ rými občany, kteří dostali od Caesara dary. Kde máte záru­ ku, že vám ponechají pozemky nebo peníze, jež vám poskytl, nebo v čem je záruka mé bezpečnosti, ovládají-li senát dů­ věrní přátelé Caesarových vrahů? Já samozřejmě přijmu svůj osud, ať se stane cokoliv, protože považuji za čest i trpět pro svého otce, ale mám obavy o vás, o tolik statečných vojáků, kteří podstupují nebezpečí kvůli mně a mému otci. Znáte mě, žp nejsem ctižádostivý, vždyť jsem nepřijal praetorskou hodnost, ačkoliv jste mi ji dávali i s jejími odznaky. Vidím teď pro vás i pro sebe jedinou záchranu: stát se s vaší pomo­ cí konsulem. Všechno, co jste dostali od mého otce, budete

252

Poselství senátu k Brutovi a Cassiovi Octavianus zahajuje pochod na Řím 85/ Sotvaže došly zprávy o těchto událostech do Říma, změ­ nili se někteří dosavadní odvážlivci ve zbabělce a někteří zbabělci v odvážlivce. Edikty decemvirů byly s opovržením odstraněny a došlo k dalšímu odkladu konsulských voleb. Senát Si vůbec nevěděl rady, protože se bál případného spo­ jení Caesara s Antoniem. Poslal tedy potají pod záminkou úěasti na hrách v Řecku své dva ěleny Lucia a Pansu k Bru­ tovi a Cassiovi s výzvou, aby senátu poskytli nejvyšší mož­ nou pomoc. Z Afriky povolali dvě ze tří legií a třetí poručili předat Cornificiovi, veliteli druhé provincie Afriky, oddané­ mu senátu, ačkoliv věděli, že také tito vojáci sloužili pod Gaiem Caesarem, a podezřívali všechny, kteří s ním měli co­ koliv společného. K tomuto kroku je přiměla bezvýchodná situace, protože se báli, aby se mladý Caesar nespojil s Anto­ niem, proti němuž ho neprozřetelně zvolili velitelem spolu s Decimem. 86/ Cáesarovi se již podařilo poštvat vojsko proti senátu, jednak pro stálé urážky jeho osoby, jednak proto, že vojáci měli být vysláni na další výpravu, aniž dostali za první slíbe­ ných pět tisíc drachem. Přivedl je na myšlenku vypravit po-

253

254

APPIÁNOS

mít dále zajištěno, a dostanete další shbene kolonie i odmě­ ny v plné výši. Já pak potrestám vrahy a zbavím vás válek.« 88/ Tato slova přivítalo vojsko s bouřlivým nadšením a po­ slalo centuriony požádat pro Caesara o konsulát. Na námitku senátu, že Caesar je ještě mladý, odpověděli předem připra­ vení centurioni, že v dávné minulosti zastávali konsulát Corvinus a později Starší i Mladší Scipio a že jejich mládí přines­ lo vlasti velký prospěch. Potom uvedli nedávné případy — Pompeia Velikého a Dolabellu — a dodali, že samému Caesarovi byl svěřen konsulát deset let před věkem přede­ psaným zákonem. Toto sebevědomé vystoupeni centurionu někteří senátoři nesnesli, neboť je uráželo, že tak drze mluví právě oni, a vytýkali jim opovážlivost nesluěitelnou s vojen­ ským stavem. Sotvaže se o tom dozvěděli vojáci, vzplanuli ještě prud­ ším hněvem a žádali, aby je Caesar hned vedl do Říma, že ho zvolí na mimořádném lidovém shromáždění, protože je Caesarovým synem. Zároveň nepřestávali zahrnovat chválou dří­ vějšího Caesara. Caesar viděl jejich odhodlání a vydal se s nimi přímo ze shromáždění na pochod na fiím. Měl osm pěších legií, dostateěné množství jízdy i ostatní pomocný personál. Po přechodu z Předalpské Galie do Itálie přes ře­ ku Rubikon, kterou překroěil rovněž jeho otec na zaěátku války, rozdělil vojsko do dvou ěástí. Jedna ho měla sledovat pomalu, zatímco s druhou, lepší, se snažil udeřit rychle na ne­ připravený fiím. Cestou se měli setkat s nákladem peněz urěeným jako dar vojákům od senátu. Caesar dostal strach, jaký to bude mít na vojsko úěinek. Proto poslal vojáky, aby konvoj za­ strašili, a tak se jeho průvodci dali na útěk i s penězi.

Panika v Římě

89/ Sotva přišla do Říma zpráva o jeho pochodu, nastal ne­ popsatelný chaos a strach. Lide pobíhali sem a tam a nekten

OBČANSKÉ VÁLKY III

255

posílali ženy, děti i cenné věci na venkov nebo do opevně­ ných ěástí města. Nevěděli totiž, že Caesar usiluje pouze o konsulát, a protože slyšeli, že nepřátelské vojsko se blíží rozlíceno hněvem, obávali se nejhoršího. Senát byl vyděšen až do krajnosti, poněvadž neměl po ruce žádné vojsko, a se­ nátoři se navzájem osoěovali, jak tomu v panice bývá. Uvádě­ li různé důvody, proě vojsko proti nim táhne, že Caesarovi bylo svévolně odňato velení nad armádou proti Antoniovi, že byla zamítnuta jeho oprávněná žádost o triumf, že mu ne­ byly ze závisti poskytnuty peníze na odměnu, že nebyl jme­ nován jako jedenáctý k decemvirům a že odměna nebyla vyplacena vojsku rychle a celá. Stěžovali si hlavně na nepříhodnou chvíli, poněvadž Brutus a Cassius jsou příliš daleko a teprve se vyzbrojují, kdežto Antonius s Lepidem je ohrožu­ jí z týlu. Domnívali se, že se oba mohou dohodnout s Caesarem, ěímž všeobecný strach dosahoval vrcholu. Cicero, kte­ rého do té doby bylo všude plno, najednou zmizel. 90/ Na všech stranách nastaly velké změny; místo dvou ti­ síc pěti set drachem bylo dáno vojákům pět tisíc, místo dvou legií bylo obdarováno osm, místo decemvirů měl peníze roz­ dělit Caesar a směl se ve své nepřítomnosti ucházet o konsu­ lát. Byli vypraveni spěšní poslové, aby mu toto rozhodnutí rychle oznámili. Sotvaže odešli, zaěal senát svých rozhodnutí litovat: Nebylo prý důvodu se dát tak zbaběle vyděsit, neměli přijmout bez krveprolití novou tyranii, zavést zvyk, aby si získal násilím úřad každý, kdo po něm zatouží, a aby ve státě vládli a udíleli rozkazy vojáci. Spíše prý měli sáhnout sami k dostupným zbraním a proti vetřelcům postavit zákon. Lze prý předpokládat, že ani oni by pak nezvedli zbraně proti státu. A pokud by tak učinili, bylo by bývalo lépe vydržet obléhání a bránit se do posledního dechu, dokud nepřijde Decimus a Plancus, než přijmout dobrovolně otroctví. A vy­ právěli, jak vášnivě milovali volnost staří Římané, kteří se ni­ kdy nepoddávali, byla-li v sázce svoboda.

254

APPIÁNOS

mít dále zajištěno, a dostanete další shbene kolonie i odmě­ ny v plné výši. Já pak potrestám vrahy a zbavím vás válek.« 88/ Tato slova přivítalo vojsko s bouřlivým nadšením a po­ slalo centuriony požádat pro Caesara o konsulát. Na námitku senátu, že Caesar je ještě mladý, odpověděli předem připra­ vení centurioni, že v dávné minulosti zastávali konsulát Corvinus a později Starší i Mladší Scipio a že jejich mládí přines­ lo vlasti velký prospěch. Potom uvedli nedávné případy — Pompeia Velikého a Dolabellu — a dodali, že samému Caesarovi byl svěřen konsulát deset let před věkem přede­ psaným zákonem. Toto sebevědomé vystoupeni centurionu někteří senátoři nesnesli, neboť je uráželo, že tak drze mluví právě oni, a vytýkali jim opovážlivost nesluěitelnou s vojen­ ským stavem. Sotvaže se o tom dozvěděli vojáci, vzplanuli ještě prud­ ším hněvem a žádali, aby je Caesar hned vedl do Říma, že ho zvolí na mimořádném lidovém shromáždění, protože je Caesarovým synem. Zároveň nepřestávali zahrnovat chválou dří­ vějšího Caesara. Caesar viděl jejich odhodlání a vydal se s nimi přímo ze shromáždění na pochod na fiím. Měl osm pěších legií, dostateěné množství jízdy i ostatní pomocný personál. Po přechodu z Předalpské Galie do Itálie přes ře­ ku Rubikon, kterou překroěil rovněž jeho otec na zaěátku války, rozdělil vojsko do dvou ěástí. Jedna ho měla sledovat pomalu, zatímco s druhou, lepší, se snažil udeřit rychle na ne­ připravený fiím. Cestou se měli setkat s nákladem peněz urěeným jako dar vojákům od senátu. Caesar dostal strach, jaký to bude mít na vojsko úěinek. Proto poslal vojáky, aby konvoj za­ strašili, a tak se jeho průvodci dali na útěk i s penězi.

Panika v Římě

89/ Sotva přišla do Říma zpráva o jeho pochodu, nastal ne­ popsatelný chaos a strach. Lide pobíhali sem a tam a nekten

OBČANSKÉ VÁLKY III

255

posílali ženy, děti i cenné věci na venkov nebo do opevně­ ných ěástí města. Nevěděli totiž, že Caesar usiluje pouze o konsulát, a protože slyšeli, že nepřátelské vojsko se blíží rozlíceno hněvem, obávali se nejhoršího. Senát byl vyděšen až do krajnosti, poněvadž neměl po ruce žádné vojsko, a se­ nátoři se navzájem osoěovali, jak tomu v panice bývá. Uvádě­ li různé důvody, proě vojsko proti nim táhne, že Caesarovi bylo svévolně odňato velení nad armádou proti Antoniovi, že byla zamítnuta jeho oprávněná žádost o triumf, že mu ne­ byly ze závisti poskytnuty peníze na odměnu, že nebyl jme­ nován jako jedenáctý k decemvirům a že odměna nebyla vyplacena vojsku rychle a celá. Stěžovali si hlavně na nepříhodnou chvíli, poněvadž Brutus a Cassius jsou příliš daleko a teprve se vyzbrojují, kdežto Antonius s Lepidem je ohrožu­ jí z týlu. Domnívali se, že se oba mohou dohodnout s Caesarem, ěímž všeobecný strach dosahoval vrcholu. Cicero, kte­ rého do té doby bylo všude plno, najednou zmizel. 90/ Na všech stranách nastaly velké změny; místo dvou ti­ síc pěti set drachem bylo dáno vojákům pět tisíc, místo dvou legií bylo obdarováno osm, místo decemvirů měl peníze roz­ dělit Caesar a směl se ve své nepřítomnosti ucházet o konsu­ lát. Byli vypraveni spěšní poslové, aby mu toto rozhodnutí rychle oznámili. Sotvaže odešli, zaěal senát svých rozhodnutí litovat: Nebylo prý důvodu se dát tak zbaběle vyděsit, neměli přijmout bez krveprolití novou tyranii, zavést zvyk, aby si získal násilím úřad každý, kdo po něm zatouží, a aby ve státě vládli a udíleli rozkazy vojáci. Spíše prý měli sáhnout sami k dostupným zbraním a proti vetřelcům postavit zákon. Lze prý předpokládat, že ani oni by pak nezvedli zbraně proti státu. A pokud by tak učinili, bylo by bývalo lépe vydržet obléhání a bránit se do posledního dechu, dokud nepřijde Decimus a Plancus, než přijmout dobrovolně otroctví. A vy­ právěli, jak vášnivě milovali volnost staří Římané, kteří se ni­ kdy nepoddávali, byla-li v sázce svoboda.

APPIÁNOS

256

91/ Když téhož dne přibyly do přístavu dvě lodě z Afriky, zdálo se, že sami bohové povzbuzují Římany k boji za svobo­ du. Nespokojenost s dřívějšími rozhodnutími stále sílila, a poněvadž se zase objevil Cicero, všechno zrušili. Proběhly odvody všech mužů schopných nosit zbraň. Celé vojsko, za­ hrnující dvě legie z Afriky s doprovodem tisíce jezdců, další legii po Pansovi a nováěky, bylo rozděleno na určitá místa. Jedni hlídali na Janikulu, kde byly také uschovány peníze, další most přes řeku, přičemž jednotlivým oddílům veleli městští praetoři. Jiní pro ně připravovali v přístavu ěluny a lodě i peníze, aby v případě potřeby mohli uprchnout na moře. Postupovali rázně a rychle, protože chtěli Caesara pře­ kvapit a buď ho přesvědčit, aby konsulát žádal od nich a ne od vojska, nebo ho odrazit silou. Očekávali, že i příslušníci opačného tábora změní svůj postoj, dojde-li k boji o svobo­ du. Hledali Caesarovu matku a sestru veřejně i potají, ale ne­ nalezli je a byli zděšeni, protože přišli o důležitá rukojmí. Caesarovi stoupenci ses nimi v ničem nechtěli sblížit, takže vzniklo mínění, že hledané Caesarovy příbuzné někde peělivě skrývají caesarovci. Octavianus přichází do Říma a stava se konsulem

92/ Caesar se dozvěděl o změně státních rozhodnutí v do­ bě, kdy poslové byli ještě u něho. Odešli tedy a vraceli se s trapnými pocity, zatímco Caesar spěchal k Římu s krajně pobouřeným vojskem a sám se strachoval o svou matku a se­ stru. Ke znepokojenému lidu vyslal jezdce a povzbuzoval ho, aby se nebál. K všeobecnému úžasu obsadil území za pahor­ kem Kvirinálem, aniž se s ním odvážil někdo střetnout ane­ bo mu v postupu bránit. Náhle nastala nová nečekaná změna v řadách stoupenců senátu, protože jeho urození členové bě­ želi Caesara přivítat. Běžel k němu i prosty lid, který viděl v ukázněném postoji jeho vojska důkaz budoucího míru. Na-

OBČANSKÉ VÁLKY III

257

sledujícího dne zanechal Caesar vojsko na místě a s počet­ nou stráží se odebral do města. Po celé cestě přicházeli lidé ve skupinách a zdravili ho, jedni z náklonnosti, druzí z poní­ žené podlézavosti. Jeho matka a sestra ho objaly v chrámu Vestině v přítomnosti vestálek. Také tři legie k němu vypravily posly bez ohledu na své velitele a přešly na jeho stranu. Cornutus, jeden z jejich veli­ telů, se zabil, ostatní se s Caesarem smířili a on jim zaručil bezpečnost. Jakmile se Cicero dozvěděl o této dohodě, sjed­ nal si s ním schůzku prostřednictvím jeho přátel. Omlouval se mu stále a vychvaloval návrh na konsulát, který hájil v se­ nátě. Caesar mu ironicky odpověděl, že je posledním z jeho přátel, kteří za ním přišli. 93/ V noci se náhle roznesla pověst, že dvě Caesarovy legie, Martova a Čtvrtá, se přidaly na stranu republiky, neboť prý byly proradně hnány proti vlasti. Praetoři i senát zprávě uvě­ řili, aniž si ji ověřili, ačkoliv vojsko bylo zcela blízko, a do­ mnívali se, že se s těmito oddíly ubrání ostatním Caesarovým legiím, dokud jim nepřijde odněkud pomoc. Ještě v noci vy­ slali Mania Aquilia Crassa do Picena sbírat vojsko a přikázali tribunovi lidu Apuleiovi, aby tuto zprávu rozšířil mezi lidem. Senátoři se hned v noci seběhli do senátu, kde je u vchodu vítal Cicero. Sotvaže se však zpráva ukázala lživou, uprchl v nosítkách. 94/ Caesar se jim všem jen vysmál, ale přisunul vojsko blíž k městu na Martovo pole. Nepotrestal tehdy žádného praetora, ani Crassa, který běžel sbírat vojsko do Picena, ačkoliv ho chytili přestrojeného za otroka. Propustil všechny, aby získal pověst ušlechtilého muže. Zanedlouho se však octli na se­ znamu proskribovaných odsouzených k smrti. Caesar poru­ čil shromáždit státní peníze z Janikulu a odjinud i ostatní obnosy, rozdělil vojákům sumu navrženou Ciceronem — dva tisíce pět set drachem — a slíbil vyplatit i zbytek. Po­ tom opustil město na dobu, než budou řádně zvoleni konsu-

APPIÁNOS

256

91/ Když téhož dne přibyly do přístavu dvě lodě z Afriky, zdálo se, že sami bohové povzbuzují Římany k boji za svobo­ du. Nespokojenost s dřívějšími rozhodnutími stále sílila, a poněvadž se zase objevil Cicero, všechno zrušili. Proběhly odvody všech mužů schopných nosit zbraň. Celé vojsko, za­ hrnující dvě legie z Afriky s doprovodem tisíce jezdců, další legii po Pansovi a nováěky, bylo rozděleno na určitá místa. Jedni hlídali na Janikulu, kde byly také uschovány peníze, další most přes řeku, přičemž jednotlivým oddílům veleli městští praetoři. Jiní pro ně připravovali v přístavu ěluny a lodě i peníze, aby v případě potřeby mohli uprchnout na moře. Postupovali rázně a rychle, protože chtěli Caesara pře­ kvapit a buď ho přesvědčit, aby konsulát žádal od nich a ne od vojska, nebo ho odrazit silou. Očekávali, že i příslušníci opačného tábora změní svůj postoj, dojde-li k boji o svobo­ du. Hledali Caesarovu matku a sestru veřejně i potají, ale ne­ nalezli je a byli zděšeni, protože přišli o důležitá rukojmí. Caesarovi stoupenci ses nimi v ničem nechtěli sblížit, takže vzniklo mínění, že hledané Caesarovy příbuzné někde peělivě skrývají caesarovci. Octavianus přichází do Říma a stava se konsulem

92/ Caesar se dozvěděl o změně státních rozhodnutí v do­ bě, kdy poslové byli ještě u něho. Odešli tedy a vraceli se s trapnými pocity, zatímco Caesar spěchal k Římu s krajně pobouřeným vojskem a sám se strachoval o svou matku a se­ stru. Ke znepokojenému lidu vyslal jezdce a povzbuzoval ho, aby se nebál. K všeobecnému úžasu obsadil území za pahor­ kem Kvirinálem, aniž se s ním odvážil někdo střetnout ane­ bo mu v postupu bránit. Náhle nastala nová nečekaná změna v řadách stoupenců senátu, protože jeho urození členové bě­ želi Caesara přivítat. Běžel k němu i prosty lid, který viděl v ukázněném postoji jeho vojska důkaz budoucího míru. Na-

OBČANSKÉ VÁLKY III

257

sledujícího dne zanechal Caesar vojsko na místě a s počet­ nou stráží se odebral do města. Po celé cestě přicházeli lidé ve skupinách a zdravili ho, jedni z náklonnosti, druzí z poní­ žené podlézavosti. Jeho matka a sestra ho objaly v chrámu Vestině v přítomnosti vestálek. Také tři legie k němu vypravily posly bez ohledu na své velitele a přešly na jeho stranu. Cornutus, jeden z jejich veli­ telů, se zabil, ostatní se s Caesarem smířili a on jim zaručil bezpečnost. Jakmile se Cicero dozvěděl o této dohodě, sjed­ nal si s ním schůzku prostřednictvím jeho přátel. Omlouval se mu stále a vychvaloval návrh na konsulát, který hájil v se­ nátě. Caesar mu ironicky odpověděl, že je posledním z jeho přátel, kteří za ním přišli. 93/ V noci se náhle roznesla pověst, že dvě Caesarovy legie, Martova a Čtvrtá, se přidaly na stranu republiky, neboť prý byly proradně hnány proti vlasti. Praetoři i senát zprávě uvě­ řili, aniž si ji ověřili, ačkoliv vojsko bylo zcela blízko, a do­ mnívali se, že se s těmito oddíly ubrání ostatním Caesarovým legiím, dokud jim nepřijde odněkud pomoc. Ještě v noci vy­ slali Mania Aquilia Crassa do Picena sbírat vojsko a přikázali tribunovi lidu Apuleiovi, aby tuto zprávu rozšířil mezi lidem. Senátoři se hned v noci seběhli do senátu, kde je u vchodu vítal Cicero. Sotvaže se však zpráva ukázala lživou, uprchl v nosítkách. 94/ Caesar se jim všem jen vysmál, ale přisunul vojsko blíž k městu na Martovo pole. Nepotrestal tehdy žádného praetora, ani Crassa, který běžel sbírat vojsko do Picena, ačkoliv ho chytili přestrojeného za otroka. Propustil všechny, aby získal pověst ušlechtilého muže. Zanedlouho se však octli na se­ znamu proskribovaných odsouzených k smrti. Caesar poru­ čil shromáždit státní peníze z Janikulu a odjinud i ostatní obnosy, rozdělil vojákům sumu navrženou Ciceronem — dva tisíce pět set drachem — a slíbil vyplatit i zbytek. Po­ tom opustil město na dobu, než budou řádně zvoleni konsu-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

lové. Do funkce byl zvolen on a ve shodě s jeho přáním Quintus Pedius, který mu dal část Caesarova dědictví. Cae­ sar pak vešel znovu do města, nyní už jako konsul, a vykonal oběť, při níž se mu objevilo dvanáct supů právě jako Romulovi při založení Říma. Po oběti se dal znovu prohlásit za Caesarova syna kurijním zákonem, neboť adopci musí v Ří­

Smír Octaviana s Antoniem

258

mě schválit lid. Kuriemi nazývají Římané skupiny občanů, na něž se dělí fýly neboli tribue, podobně jako mají Řekové frátrie. Tento způsob je v Římě nejlegálnější adopcí u sirot­ ků. Takto adoptované děti mají stejná práva jako vlastni po­ tomci vůči příbuzným a propuštěncům adoptujících. Při svém vynikajícím postavení měl totiž Gaius mnoho zámož­ ných propuštěnců, a proto pokládal Caesar vedle původní

adopce v závěti za nezbytnou i tuto formu. 95/ Dalším zákonem Caesar zrušil prohlášení Dolabelly za nepřítele státu a nařídil soudní stíhání Caesarovy vraždy. Hned se objevily obžaloby; podávali je Caesarovi přátelé ob­ viňující nejen její přímé účastníky, nýbrž i ty, kteří o ní pou­ ze věděli. Proti některým byla žaloba vznesena přesto, že v době Caesarovy vraždy nebyli v Římě. Všichni obžalovaní pak byli povoláni veřejnou výzvou v jeden den k soudu a tam byli všichni odsouzeni. Soudu předsedal Caesar a pro osvobození hlasoval ze soudců jediný urozený muž. Tehdy se mu nestalo nic, ale zanedlouho se octl na listině proskribovaných. V těch dnech prý požádal Caesara městský prae­ tor Quintus Gallius, bratr Marka Gallia sloužícího pod Anto­ niem, o správu Afriky, ale jakmile ji dostal, usiloval Caesaro­ vi o život. Jeho kolegové ho hned zbavili úřadu, lid mu vyplenil dům a senát ho odsoudil k smrti. Caesar mu rozká­ zal, aby se odebral ke svému bratrovi. Quintus prý vstoupil na loď a potom už ho nikdo neviděl.

259

96/ Po těchto opatřeních se Caesar rozhodl smířit se s An­ toniem, poněvadž se doslechl, že Brutus a Cassius mají již dvacet legií. Potřeboval proti nim Antoniovu pomoc, a tak se odebral z Říma k Iónskému moři. Postupoval pomalu, neboť čekal na reakci senátu. Po jeho odchodu přesvědčil Pedius senátory, aby si navzájem neškodili a smířili se s Lepidem a Antoniem. Ačkoliv předvídali, že tento smír nebude výhod­ ný ani pro ně, ani pro vlast, ale jen posílí Caesarovu koalici proti Brutovi a Cassiovi, přesto pod nátlakem souhlasili a ná­ vrh přijali. Usnesení namířená proti Antoniovi, Lepidovi a jejich vojskům byla zrušena a byla jim zaslána jiná, mírová. Caesar Antoniovi a Lepidovi k tomu písemně blahopřál a Antoniovi slíbil pomoc proti Decimovi, bude-li ji potřebo­ vat. Dostal od nich okamžitě přátelskou a pochvalnou odpo­ věď ; Antonius napsal, že se spojí s Caesarem a osobně potrestá Decima za jeho postup vůči Caesarovi a Plaňka za jeho jednání vůči sobě. Smrt Decima Bruta

97/ Vyměnili si tedy takové dopisy. Když Antonius stíhal Decima, připojil se k němu Pollio se dvěma legiemi. Asinius se usmířil s Plaňkem, a ten přešel s třemi legiemi k Antonio­ vi, takže Antonius velel již obrovské armádě. Decimus měl deset legií, z nichž však čtyři nejzkušenější byly vyčerpány hladem a byly dosud nemocné. Nováčků měl šest legií, ale ti nebyli ještě vycvičeni, ani zvyklí namáhavé službě. Proto si netroufal bojovat a rozhodl se utéci k Brutovi do Makedonie. Nezamířil však na přivrácenou stranu Alp, nýbrž do Ravenny a Aquileie. Protože však tudy táhl Caesar, rozhodl se De­ cimus pro jinou cestu, dlouhou a neschůdnou, k Rýnu a od­ tud napříč územím divokých barbarských národů. Pro nedo-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY III

lové. Do funkce byl zvolen on a ve shodě s jeho přáním Quintus Pedius, který mu dal část Caesarova dědictví. Cae­ sar pak vešel znovu do města, nyní už jako konsul, a vykonal oběť, při níž se mu objevilo dvanáct supů právě jako Romulovi při založení Říma. Po oběti se dal znovu prohlásit za Caesarova syna kurijním zákonem, neboť adopci musí v Ří­

Smír Octaviana s Antoniem

258

mě schválit lid. Kuriemi nazývají Římané skupiny občanů, na něž se dělí fýly neboli tribue, podobně jako mají Řekové frátrie. Tento způsob je v Římě nejlegálnější adopcí u sirot­ ků. Takto adoptované děti mají stejná práva jako vlastni po­ tomci vůči příbuzným a propuštěncům adoptujících. Při svém vynikajícím postavení měl totiž Gaius mnoho zámož­ ných propuštěnců, a proto pokládal Caesar vedle původní

adopce v závěti za nezbytnou i tuto formu. 95/ Dalším zákonem Caesar zrušil prohlášení Dolabelly za nepřítele státu a nařídil soudní stíhání Caesarovy vraždy. Hned se objevily obžaloby; podávali je Caesarovi přátelé ob­ viňující nejen její přímé účastníky, nýbrž i ty, kteří o ní pou­ ze věděli. Proti některým byla žaloba vznesena přesto, že v době Caesarovy vraždy nebyli v Římě. Všichni obžalovaní pak byli povoláni veřejnou výzvou v jeden den k soudu a tam byli všichni odsouzeni. Soudu předsedal Caesar a pro osvobození hlasoval ze soudců jediný urozený muž. Tehdy se mu nestalo nic, ale zanedlouho se octl na listině proskribovaných. V těch dnech prý požádal Caesara městský prae­ tor Quintus Gallius, bratr Marka Gallia sloužícího pod Anto­ niem, o správu Afriky, ale jakmile ji dostal, usiloval Caesaro­ vi o život. Jeho kolegové ho hned zbavili úřadu, lid mu vyplenil dům a senát ho odsoudil k smrti. Caesar mu rozká­ zal, aby se odebral ke svému bratrovi. Quintus prý vstoupil na loď a potom už ho nikdo neviděl.

259

96/ Po těchto opatřeních se Caesar rozhodl smířit se s An­ toniem, poněvadž se doslechl, že Brutus a Cassius mají již dvacet legií. Potřeboval proti nim Antoniovu pomoc, a tak se odebral z Říma k Iónskému moři. Postupoval pomalu, neboť čekal na reakci senátu. Po jeho odchodu přesvědčil Pedius senátory, aby si navzájem neškodili a smířili se s Lepidem a Antoniem. Ačkoliv předvídali, že tento smír nebude výhod­ ný ani pro ně, ani pro vlast, ale jen posílí Caesarovu koalici proti Brutovi a Cassiovi, přesto pod nátlakem souhlasili a ná­ vrh přijali. Usnesení namířená proti Antoniovi, Lepidovi a jejich vojskům byla zrušena a byla jim zaslána jiná, mírová. Caesar Antoniovi a Lepidovi k tomu písemně blahopřál a Antoniovi slíbil pomoc proti Decimovi, bude-li ji potřebo­ vat. Dostal od nich okamžitě přátelskou a pochvalnou odpo­ věď ; Antonius napsal, že se spojí s Caesarem a osobně potrestá Decima za jeho postup vůči Caesarovi a Plaňka za jeho jednání vůči sobě. Smrt Decima Bruta

97/ Vyměnili si tedy takové dopisy. Když Antonius stíhal Decima, připojil se k němu Pollio se dvěma legiemi. Asinius se usmířil s Plaňkem, a ten přešel s třemi legiemi k Antonio­ vi, takže Antonius velel již obrovské armádě. Decimus měl deset legií, z nichž však čtyři nejzkušenější byly vyčerpány hladem a byly dosud nemocné. Nováčků měl šest legií, ale ti nebyli ještě vycvičeni, ani zvyklí namáhavé službě. Proto si netroufal bojovat a rozhodl se utéci k Brutovi do Makedonie. Nezamířil však na přivrácenou stranu Alp, nýbrž do Ravenny a Aquileie. Protože však tudy táhl Caesar, rozhodl se De­ cimus pro jinou cestu, dlouhou a neschůdnou, k Rýnu a od­ tud napříč územím divokých barbarských národů. Pro nedo-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

statek potravy a z vyčerpání ho nejprve opustili nováčci a přešli k Caesarovi, potom se připojily čtyři starší legie k Antoniovi a totéž učinily i ostatní jednotky s výjimkou gal­ ských jezdců, tvořících Decimovu osobní gardu. Decimus nakonec dovolil i jim, pokud chtějí, odejít domů, rozdělil jim zlato ze zbývajících zásob a postupoval k Rýnu s posledními třemi sty vojáků. Poněvadž bylo těžké přejít řeku s tak ma­ lým doprovodem, opustili ho všichni kromě deseti vojáků. Oblékl se do galského šatu, neboť dovedl galsky, a prchal s malou skupinou jako nějaký Gal, ne však po delší trase, ný­ brž směrem k Aquilei, v domnění, že unikne pozornosti vzhledem k nepatrnému doprovodu. 98/ Když ho zajali a spoutali galští lupiči, tázal se, kdo je náčelníkem jejich kmene. Dostalo se mu odpovědi, že Camilus, člověk, jemuž Decimus prokázal četné služby. Decimus tedy Galy vybídl, aby ho odvedli ke Camilovi. Sotvaže ho Camilus spatřil, pozdravil ho naoko přátelsky, vyplísnil je, že spoutali tak významného muže, ale potají poslal zprávu An­ toniovi. Toho dojala změna Decimova osudu tak, že se s ním už nechtěl setkat, a proto Camilovi nařídil, ať ho zabije a po­ šle mu jeho hlavu. Jakmile ji uviděl, dal ji pohřbít. Tak zahy­ nul Decimus, velitel Caesarovy jízdy, správce Narbonské Galie, designovaný konsul na další rok a správce Galie Předalpské. Skončil smrtí jako druhý Caesarův vrah po Treboniovi za půldruhého roku po Caesarově vraždě. V téže době zabili otroci Minucia Basila, dalšího Caesarova vraha, protože ně­ které z nich dal za trest vykleštit.

KNIHA IV

260

261

Obsah knihy 1/ Dva z Caesarových vrahů stihl tedy takový trest, že byli přemoženi vojensky ve svých provinciích — Trebonius v Asii a Decimus v Galii. Ve čtvrté knize Občanských válek nyní vyložím, jak došli spravedlnosti Cassius a Brutus, dva hlavní iniciátoři spiknutí proti Caesarovi, kteří měli v moci veškeré území od Sýrie k Makedonii,, ovládali silné vojsko, jízdu, námořníky a pěšáky v počtu přes dvacet legií a dispo­ novali loďstvem i množstvím peněz. Zároveň probíhalo v Ří­ mě pátrání po proskribovaných osobách a jejich stíhání a všude nastala taková pohroma, jakou nepamatoval žádný z Řeků za vzpour nebo válek ani nikdo z Římanů s jedinou výjimkou, když Sulla jako první proskriboval své nepřátele. Marius dal sice své protivníky pronásledovat a popravit, když je dopadl, Sulla však vyhlásil velké odměny vrahům proskri­ bovaných osob a zároveň trest smrti každému, kdo by proná­ sledované skryl. O Mariovi a Sullovi jsme již mluvili výše v příslušném úseku. Další události se odehrály takto:

Smír Octaviana s Antoniem

2/ Caesar a Antonius se sešli u města Mutiny, aby ukončili své nepřátelství a uzavřeli mír. Setkali se na nízkém ostrův­ ku v řece Laviniu, každý v doprovodu pěti legií pěšího muž­ stva. Ty postavili proti sobě, a potom oba postupovali spolu s třemi sty muži k mostu přes řeku. Jako první však přešel Lepidus, prozkoumal ostrov, zamával chlamydou a vybídl tak jednoho i druhého, aby šli dále. Nato oba zanechali svých tři sta ozbrojenců se svými přáteli na kraji mostu, sami

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

statek potravy a z vyčerpání ho nejprve opustili nováčci a přešli k Caesarovi, potom se připojily čtyři starší legie k Antoniovi a totéž učinily i ostatní jednotky s výjimkou gal­ ských jezdců, tvořících Decimovu osobní gardu. Decimus nakonec dovolil i jim, pokud chtějí, odejít domů, rozdělil jim zlato ze zbývajících zásob a postupoval k Rýnu s posledními třemi sty vojáků. Poněvadž bylo těžké přejít řeku s tak ma­ lým doprovodem, opustili ho všichni kromě deseti vojáků. Oblékl se do galského šatu, neboť dovedl galsky, a prchal s malou skupinou jako nějaký Gal, ne však po delší trase, ný­ brž směrem k Aquilei, v domnění, že unikne pozornosti vzhledem k nepatrnému doprovodu. 98/ Když ho zajali a spoutali galští lupiči, tázal se, kdo je náčelníkem jejich kmene. Dostalo se mu odpovědi, že Camilus, člověk, jemuž Decimus prokázal četné služby. Decimus tedy Galy vybídl, aby ho odvedli ke Camilovi. Sotvaže ho Camilus spatřil, pozdravil ho naoko přátelsky, vyplísnil je, že spoutali tak významného muže, ale potají poslal zprávu An­ toniovi. Toho dojala změna Decimova osudu tak, že se s ním už nechtěl setkat, a proto Camilovi nařídil, ať ho zabije a po­ šle mu jeho hlavu. Jakmile ji uviděl, dal ji pohřbít. Tak zahy­ nul Decimus, velitel Caesarovy jízdy, správce Narbonské Galie, designovaný konsul na další rok a správce Galie Předalpské. Skončil smrtí jako druhý Caesarův vrah po Treboniovi za půldruhého roku po Caesarově vraždě. V téže době zabili otroci Minucia Basila, dalšího Caesarova vraha, protože ně­ které z nich dal za trest vykleštit.

KNIHA IV

260

261

Obsah knihy 1/ Dva z Caesarových vrahů stihl tedy takový trest, že byli přemoženi vojensky ve svých provinciích — Trebonius v Asii a Decimus v Galii. Ve čtvrté knize Občanských válek nyní vyložím, jak došli spravedlnosti Cassius a Brutus, dva hlavní iniciátoři spiknutí proti Caesarovi, kteří měli v moci veškeré území od Sýrie k Makedonii,, ovládali silné vojsko, jízdu, námořníky a pěšáky v počtu přes dvacet legií a dispo­ novali loďstvem i množstvím peněz. Zároveň probíhalo v Ří­ mě pátrání po proskribovaných osobách a jejich stíhání a všude nastala taková pohroma, jakou nepamatoval žádný z Řeků za vzpour nebo válek ani nikdo z Římanů s jedinou výjimkou, když Sulla jako první proskriboval své nepřátele. Marius dal sice své protivníky pronásledovat a popravit, když je dopadl, Sulla však vyhlásil velké odměny vrahům proskri­ bovaných osob a zároveň trest smrti každému, kdo by proná­ sledované skryl. O Mariovi a Sullovi jsme již mluvili výše v příslušném úseku. Další události se odehrály takto:

Smír Octaviana s Antoniem

2/ Caesar a Antonius se sešli u města Mutiny, aby ukončili své nepřátelství a uzavřeli mír. Setkali se na nízkém ostrův­ ku v řece Laviniu, každý v doprovodu pěti legií pěšího muž­ stva. Ty postavili proti sobě, a potom oba postupovali spolu s třemi sty muži k mostu přes řeku. Jako první však přešel Lepidus, prozkoumal ostrov, zamával chlamydou a vybídl tak jednoho i druhého, aby šli dále. Nato oba zanechali svých tři sta ozbrojenců se svými přáteli na kraji mostu, sami

262

APPIÁNOS

postoupili doprostřed a všichni tři se usadili na miste viditel­ ném ze všech stran. Caesar jako konsul zaujal předsednicke místo uprostřed. Pak jednali společně dva dny od rána do ve­ čera a dospěli k tomuto rozhodnuti: Caesar se vzdá konsulské hodnosti a na zbytek roku ji převezme Ventidius. V zájmu ukončení občanských válek bude uzákoněna nová úřední funkce pro Lepida, Antonia a Caesara; budou ji zastávat po pět let a bude vybavena stej­ nou pravomocí jako konsulát. Dali přednost tomuto rozhodnutí, aby nemuseli při­ jmout titul diktátorů, patrně ve shodě s Antoniovým ustano­ vením, že se už nikdo nesmí stát diktátorem. Sami měli hned ustanovit městské úředníky na pět let a rozdělili si provincie tak, že Antoniovi připadla celá Galie s výjimkou oblastí přiléhajících k Pyrenejím, nazývaných Stará Galie. Tu dali do správy Lepidovi stejně jako sousední Hispánii. Caesarovi měla připadnout Afrika, Sardinie a Sicí­ lie, jakož i všechny ostatní okolní ostrovy. 3/ Tak si tedy triumvirové rozdělili moc nad římskou říši. Pouze o oblasti za Iónským mořem zatím nerozhodli, neboť ji ještě ovládali Brutus a Cassius. Válěit proti nim dostali za úkol Antonius a Caesar. S Lepidem se počítalo, ze se stane na příští rok konsulem, zůstane ve městě, aby řídil tamější záležitosti, a Hispánii bude spravovat prostřednictvím svých zástupců. Ze své armady si Lepidus sam ponechal tri legie k zabezpečení správy Říma a zbývajících sedm legií si rozdě­ lili Caesar a Antonius — tři měl dostat Caesař, Antonius čty­ ři, aby tak v nadcházející válce stál každý v čele dvaceti legií. Již v té době chtěli u vojska vzbudit naději na vítěznou válečnou kořist a kromě jiných darů mu slibovali, že se bude moci usadit v osmnácti italských městech s úrodnou půdou a výstavnými domy. Pozemky i domy si měli vojáci mezi sebou rozdělit tak, jako by šlo o nepřátelské území, které jim předtím padlo do rukou. Mezi těmito městy byla Capua,

OBČANSKÉ VÁLKY IV

263

Rhegium, Věnusie, Beneventum, Nucerie, Ariminum a Vibo. Když takto rozdělili nejkrásnější oblast Itálie svým vojá­ kům, rozhodli se zbavit i svých nepřátel, aby jim nestáli v cestě při provádění uvedených záměrů a neudeřili na ně zezadu, až povedou válku. Tak se tedy rozhodli a všé zazna­ menali písemně. Caesar jako konsul tlumočil celé ujednání vojsku s výjimkou usnesení o proskripcích. Jakmile vojáci vyslechli text rozhodnutí, zapěli v nadšení válečnou píseň a na důkaz smíření se navzájem pozdravili.

Zahájeni proskripcí

4J Za těchto událostí došlo v Římě k mnoha děsivým věštným znamením. Nepříznivým úkazem bylo, že všichni psi štěkali jako vlci a že vlci, kteří nikdy nežili ve městě, pobíha­ li po náměstí. Býk vydával lidský hlas a novorozeně mluvilo. Některé sochy bohů byly zality potem, jiné dokonce krví. Bylo slyšet křik mužů, třesk zbraní a dusot koní, aniž však bylo něco vidět. Kolem slunce se objevilo mnoho nepřízni­ vých úkazů, pršelo kamení a na svatyně i sochy bohů usta­ vičně padaly blesky. Za tohoto stavu povolal senát z Etrurie kněze a věštce. Nejstarší z nich prohlásil, že se znovu vrátí staré království a že všichni, až na jednoho, se stanou otro­ ky. Potom sevřel ústa a zadržel dech, dokud nezemřel. 5/ Když se pak triumvirové sešli mezi sebou, pořídili se­ znam lidí předurčených k smrti. Zařadili do něho vlivné je­ dince, které měli v podezření, dále své osobní nepřátele a nabízeli si navzájem pro přítomnou dobu i do budoucna své vlastní příbuzné nebo přátele, aby byli odstraněni. Do seznamu byli připisováni další a další, jedni jako nepřátelé, druzí z pouhé řevnivosti nebo jako přátelé nepřátel či nepřá­ telé přátel a někteří jen pro své velké bohatství. Triumvirové totiž potřebovali do války mnoho peněz.

262

APPIÁNOS

postoupili doprostřed a všichni tři se usadili na miste viditel­ ném ze všech stran. Caesar jako konsul zaujal předsednicke místo uprostřed. Pak jednali společně dva dny od rána do ve­ čera a dospěli k tomuto rozhodnuti: Caesar se vzdá konsulské hodnosti a na zbytek roku ji převezme Ventidius. V zájmu ukončení občanských válek bude uzákoněna nová úřední funkce pro Lepida, Antonia a Caesara; budou ji zastávat po pět let a bude vybavena stej­ nou pravomocí jako konsulát. Dali přednost tomuto rozhodnutí, aby nemuseli při­ jmout titul diktátorů, patrně ve shodě s Antoniovým ustano­ vením, že se už nikdo nesmí stát diktátorem. Sami měli hned ustanovit městské úředníky na pět let a rozdělili si provincie tak, že Antoniovi připadla celá Galie s výjimkou oblastí přiléhajících k Pyrenejím, nazývaných Stará Galie. Tu dali do správy Lepidovi stejně jako sousední Hispánii. Caesarovi měla připadnout Afrika, Sardinie a Sicí­ lie, jakož i všechny ostatní okolní ostrovy. 3/ Tak si tedy triumvirové rozdělili moc nad římskou říši. Pouze o oblasti za Iónským mořem zatím nerozhodli, neboť ji ještě ovládali Brutus a Cassius. Válěit proti nim dostali za úkol Antonius a Caesar. S Lepidem se počítalo, ze se stane na příští rok konsulem, zůstane ve městě, aby řídil tamější záležitosti, a Hispánii bude spravovat prostřednictvím svých zástupců. Ze své armady si Lepidus sam ponechal tri legie k zabezpečení správy Říma a zbývajících sedm legií si rozdě­ lili Caesar a Antonius — tři měl dostat Caesař, Antonius čty­ ři, aby tak v nadcházející válce stál každý v čele dvaceti legií. Již v té době chtěli u vojska vzbudit naději na vítěznou válečnou kořist a kromě jiných darů mu slibovali, že se bude moci usadit v osmnácti italských městech s úrodnou půdou a výstavnými domy. Pozemky i domy si měli vojáci mezi sebou rozdělit tak, jako by šlo o nepřátelské území, které jim předtím padlo do rukou. Mezi těmito městy byla Capua,

OBČANSKÉ VÁLKY IV

263

Rhegium, Věnusie, Beneventum, Nucerie, Ariminum a Vibo. Když takto rozdělili nejkrásnější oblast Itálie svým vojá­ kům, rozhodli se zbavit i svých nepřátel, aby jim nestáli v cestě při provádění uvedených záměrů a neudeřili na ně zezadu, až povedou válku. Tak se tedy rozhodli a všé zazna­ menali písemně. Caesar jako konsul tlumočil celé ujednání vojsku s výjimkou usnesení o proskripcích. Jakmile vojáci vyslechli text rozhodnutí, zapěli v nadšení válečnou píseň a na důkaz smíření se navzájem pozdravili.

Zahájeni proskripcí

4J Za těchto událostí došlo v Římě k mnoha děsivým věštným znamením. Nepříznivým úkazem bylo, že všichni psi štěkali jako vlci a že vlci, kteří nikdy nežili ve městě, pobíha­ li po náměstí. Býk vydával lidský hlas a novorozeně mluvilo. Některé sochy bohů byly zality potem, jiné dokonce krví. Bylo slyšet křik mužů, třesk zbraní a dusot koní, aniž však bylo něco vidět. Kolem slunce se objevilo mnoho nepřízni­ vých úkazů, pršelo kamení a na svatyně i sochy bohů usta­ vičně padaly blesky. Za tohoto stavu povolal senát z Etrurie kněze a věštce. Nejstarší z nich prohlásil, že se znovu vrátí staré království a že všichni, až na jednoho, se stanou otro­ ky. Potom sevřel ústa a zadržel dech, dokud nezemřel. 5/ Když se pak triumvirové sešli mezi sebou, pořídili se­ znam lidí předurčených k smrti. Zařadili do něho vlivné je­ dince, které měli v podezření, dále své osobní nepřátele a nabízeli si navzájem pro přítomnou dobu i do budoucna své vlastní příbuzné nebo přátele, aby byli odstraněni. Do seznamu byli připisováni další a další, jedni jako nepřátelé, druzí z pouhé řevnivosti nebo jako přátelé nepřátel či nepřá­ telé přátel a někteří jen pro své velké bohatství. Triumvirové totiž potřebovali do války mnoho peněz.

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

Brutus a Cassius naproti tomu získali poplatky z Asie a do­ stávaly se jim do rukou také příspěvky od králů a místodržících,' zatímco triumvirové byli v tísni, neboť Evropa a zvláště Itálie byly vyěerpány válkami a dávkami. Proto zatížili nako­ nec prostý lid a ženy a vymysleli si daně z obchodu a proná­ jmu. Někteří byli proskribováni jen pro výstavné venkovské sídlo nebo dům ve městě. Celkový poěet předurčených k smrti a ztrátě majetku ěinil kolem tří set senátorů a kolem dvou tisíc jezdců. Mezi nimi byli dokonce i bratři a strýcové proskribujících a vojenští velitelé triumvirů, poněvadž se ne­ pohodli se svými nadřízenými. 6/ Většinu z těchto mužů chtěli triumvirové proskribovat až po návratu ze společné schůzky do Říma. Dvanáct — po­ dle jiných sedmnáct — nejvlivnějších mužů, mezi nimiž byl i Cicero, se však rozhodli odstranit hned pomocí vrahů. Čty­

Příchod triumvirů do Říma

264

ři z obětí byli zavražděni okamžitě na hostině, nebo kde byli zastiženi. Když pak byli hledáni ostatní a došlo k prohlídkám chrámů a soukromých bytů, vznikla rázem panika trvající ce­ lou noc. Lidé zmateně pobíhali a naříkali, jako když město padne do rukou nepřátel. Protože se ukázalo, že nastala ho­ nička na lidi, při níž byli zatýkáni ti, kteří nebyli předtím od­ souzeni, domníval se každý, že lidé běžící kolem hledají prá­ vě jeho. V tomto zoufalství zamýšleli jedni zapálit své domy a jiní veřejné budovy, neboť v bezradnosti se chtěli raději násilí dopouštět než jím sami trpět. A byli by je i snadno spá­ chali, kdyby je konsul Pedius v doprovodu hlasatelů nebyl všechny obešel a nebyl vyvolal naději, že se přesně dovědí, oč jde, vyčkají-li v klidu do rána. Proti záměru triumvirů označil Pedius za rozbřesku za jediné viníky vážných občan­ ských válek a za jediné odsouzence sedmnáct mužů. Ostat­ ním slíbil bezpečnost zaručenou státní mocí, neboť sám ne­ znal rozhodnutí triumvirů. V důsledku nočního rozčilení však Pedius zemřel.

265

7/ Poté vstoupili triumvirové do města v průběhu tří dnů každý jednotlivě ve stanoveném pořadí — Caesar, Antonius a Lepidus spolu s tělesnou stráží a jednou legií pěšího voj­ ska. S jejich příchodem se město naplnilo zbraněmi a vojen­ skými oddíly, rozdělenými na příhodných místech. V jejich dohledu se ihned konalo lidové shromáždění a tribun lidu Publius Titius podal návrh, aby se v zájmu uklidnění situace vytvořila nová svrchovaná moc, která by se svěřila na pět let triumvirům Lepidovi, Antoniovi a Caesarovi a měla stejnou působnost jako konsulská. Rekové by její vykonavatele ozna­ čili jako harmosty, jak jmenují Lakedaimoňané hodnostáře, kteří spravují města jim podřízená. Nebyla však dána lhůta k prozkoumání návrhu ani nebyl stanoven den k hlasování, nýbrž zákon nabyl okamžitě platnosti. V následující noci bylo v mnoha částech města kromě sedmnácti mužů uvedeno v proskripčních seznamech dal­ ších sto třicet a zakrátko ještě sto padesát. A stále byl někdo na soupisech doplňován, buď že byl odsouzen už dříve, ane­ bo byl zabit omylem, jen aby se vytvořilo zdání, že byl za­ vražděn právem. Bylo nařízeno, že hlavy všech ubitých se mají donést za stanovenou odměnu triumvirům. Pro svobod­ ného byly odměnou peníze, pro otroka svoboda i peníze. Všichni museli umožnit prohlídku svých domů. Kdo přijal nebo ukrýval proskribovaného či prohlídku neumožnil, byl stíhán stejným trestem. Kdo se rozhodl některý z těchto přečinů udat, dostával stejnou odměnu. Vyhlášení proskripcí

8/

Proskripce byly vyhlášeny takto: »Marcus Lepidus, Marcus Antonius a Octavius Caesar, zvolení podle zákona, aby spravovali a řídili stát, prohlašují:

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

Brutus a Cassius naproti tomu získali poplatky z Asie a do­ stávaly se jim do rukou také příspěvky od králů a místodržících,' zatímco triumvirové byli v tísni, neboť Evropa a zvláště Itálie byly vyěerpány válkami a dávkami. Proto zatížili nako­ nec prostý lid a ženy a vymysleli si daně z obchodu a proná­ jmu. Někteří byli proskribováni jen pro výstavné venkovské sídlo nebo dům ve městě. Celkový poěet předurčených k smrti a ztrátě majetku ěinil kolem tří set senátorů a kolem dvou tisíc jezdců. Mezi nimi byli dokonce i bratři a strýcové proskribujících a vojenští velitelé triumvirů, poněvadž se ne­ pohodli se svými nadřízenými. 6/ Většinu z těchto mužů chtěli triumvirové proskribovat až po návratu ze společné schůzky do Říma. Dvanáct — po­ dle jiných sedmnáct — nejvlivnějších mužů, mezi nimiž byl i Cicero, se však rozhodli odstranit hned pomocí vrahů. Čty­

Příchod triumvirů do Říma

264

ři z obětí byli zavražděni okamžitě na hostině, nebo kde byli zastiženi. Když pak byli hledáni ostatní a došlo k prohlídkám chrámů a soukromých bytů, vznikla rázem panika trvající ce­ lou noc. Lidé zmateně pobíhali a naříkali, jako když město padne do rukou nepřátel. Protože se ukázalo, že nastala ho­ nička na lidi, při níž byli zatýkáni ti, kteří nebyli předtím od­ souzeni, domníval se každý, že lidé běžící kolem hledají prá­ vě jeho. V tomto zoufalství zamýšleli jedni zapálit své domy a jiní veřejné budovy, neboť v bezradnosti se chtěli raději násilí dopouštět než jím sami trpět. A byli by je i snadno spá­ chali, kdyby je konsul Pedius v doprovodu hlasatelů nebyl všechny obešel a nebyl vyvolal naději, že se přesně dovědí, oč jde, vyčkají-li v klidu do rána. Proti záměru triumvirů označil Pedius za rozbřesku za jediné viníky vážných občan­ ských válek a za jediné odsouzence sedmnáct mužů. Ostat­ ním slíbil bezpečnost zaručenou státní mocí, neboť sám ne­ znal rozhodnutí triumvirů. V důsledku nočního rozčilení však Pedius zemřel.

265

7/ Poté vstoupili triumvirové do města v průběhu tří dnů každý jednotlivě ve stanoveném pořadí — Caesar, Antonius a Lepidus spolu s tělesnou stráží a jednou legií pěšího voj­ ska. S jejich příchodem se město naplnilo zbraněmi a vojen­ skými oddíly, rozdělenými na příhodných místech. V jejich dohledu se ihned konalo lidové shromáždění a tribun lidu Publius Titius podal návrh, aby se v zájmu uklidnění situace vytvořila nová svrchovaná moc, která by se svěřila na pět let triumvirům Lepidovi, Antoniovi a Caesarovi a měla stejnou působnost jako konsulská. Rekové by její vykonavatele ozna­ čili jako harmosty, jak jmenují Lakedaimoňané hodnostáře, kteří spravují města jim podřízená. Nebyla však dána lhůta k prozkoumání návrhu ani nebyl stanoven den k hlasování, nýbrž zákon nabyl okamžitě platnosti. V následující noci bylo v mnoha částech města kromě sedmnácti mužů uvedeno v proskripčních seznamech dal­ ších sto třicet a zakrátko ještě sto padesát. A stále byl někdo na soupisech doplňován, buď že byl odsouzen už dříve, ane­ bo byl zabit omylem, jen aby se vytvořilo zdání, že byl za­ vražděn právem. Bylo nařízeno, že hlavy všech ubitých se mají donést za stanovenou odměnu triumvirům. Pro svobod­ ného byly odměnou peníze, pro otroka svoboda i peníze. Všichni museli umožnit prohlídku svých domů. Kdo přijal nebo ukrýval proskribovaného či prohlídku neumožnil, byl stíhán stejným trestem. Kdo se rozhodl některý z těchto přečinů udat, dostával stejnou odměnu. Vyhlášení proskripcí

8/

Proskripce byly vyhlášeny takto: »Marcus Lepidus, Marcus Antonius a Octavius Caesar, zvolení podle zákona, aby spravovali a řídili stát, prohlašují:

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

Kdyby zlosynové, kteří věrolomnými prosbami vzbudili sou­ cit, a když získali milost, stali se nepřáteli svých dobrodinců, nejednali zákeřně a nezavraždili Gaia Caesara, aěkoliv je ja­ ko váleěné zajatce shovívavě ponechal naživu, jednal s nimi jako se svými přáteli a zahrnul je úřady, ěestnými funkcemi a dary, pak bychom ani my nemuseli vůěi nim podniknout, rázem takováto opatření za to, že s námi zacházeli zpupně a prohlásili nás svými nepřáteli. Z úskoků, které jsme sami zažili a jejichž obětí se stal Caesar, však nyní vidíme, že zlo nelze spoutat mírností, tak­ že chceme raději udeřit na nepřátele dříve než se dát jimi napadnout. Nikdo nemůže pokládat náš ěin za nespravedli­ vý, krutý nebo nepřiměřený, přihlédne-li k tomu, co zakusil Gaius a co jsme zažili my. Gaia, představitele nejvyšší moci a nejvyššího pontifika, který podmanil Římanům nejdivočejší kmeny a připojil k říši jejich území, který se jako první od­ vážil vyplout za Herkulovy sloupy na moře, kde ještě nikdo nebyl, a objevil pro Římany dosud neznámou zemi, tohoto Gaia zabili uprostřed svátého místa, jímž je senát, a před zra­ ky bohů třiadvaceti ranami dýkou. Dopustili se vůěi němu hanebného ěinu, aěkoliv ve válce se stali jeho zajatci, ale byli jím ušetřeni a někteří byli stanoveni za dědice ěásti jeho ma­ jetku. Ostatní senátoři nevydali po tomto hanebném ěinu zloěince k potrestání, ale svěřili jim nejvyšší úřady a provincie. To jim dalo možnost rozkrást statní peníze a vybudovat z těchto zdrojů vojsko proti nám. Další požadují od barbarů, věčných nepřátel naší říše. Města podléhající Římanům vy­ pálili, pokud se nepřidala na jejich stranu, nebo je vyvrátili a zničili, a pokud se dala zastrašit, hnali je proti vlasti a nám. 9/ Některé z nich jsme už potrestali, a budou-li nám boho­ vé nápomocni, uvidíte zanedlouho, že i ostatní stihne spra­ vedlivý trest. Největší kus práce máme za sebou a ovládáme situaci v Hispánii, Galii i zde doma. Zbývá ještě jediný úkol,

výprava proti Galovým vrahům na druhou stranu moře. Chceme-li vést tuto zahraniční válku tak, jak odpovídá vašim zájmům, nemůžeme ani ze svého, ani z vašeho hlediska po­ kládat za bezpečné ponechat si v týlu zbývající nepřátele, aby mohli využít naší nepřítomnosti a v průběhu válečných akcí čekat na svůj příhodný okamžik. Nemáme ani možnost sami vyčkávat, ale v této složité situaci je nejspíše třeba vyří­ dit všechny najednou, když proti nám zvedli válku tím, že nás a naše vojska prohlásili za své nepřátele. 10/ Ačkoliv oni chtěli zahubit spolu s námi desetitisíce ob­ čanů bez ohledu na pomstu bohů a na nenávist, kterou by tím vzbudili mezi lidmi, my nebudeme stíhat velké množství protivníků a nezaměříme se na všechny nepřátele, třebaže se postavili proti nám nebo byli jiného mínění, ani nebudeme hledět jen na bohatství, majetek nebo úřední postavení, ani nechceme zabít tolik lidí, jak to učinil před námi samovlád­ ce, který rovněž stanul v čele státu za občanských válek a je­ muž jste za jeho úspěšnou činnost dali jméno Šťastný.

266

267

A přece musí být zřejmé, že tři muži mají více nepřátel než jediný. Potrestáme jen ty nejhorší a největší provinilce, a to s ohledem na vás, stejně jako na nás. Za našich rozbrojů jste nutně stáli vy všichni uprostřed a trpěli jste. Ale i vojsku je třeba dát zadostiučinění, neboť je rozhořčeno urážkou, že je naši společní protivníci označili za nepřátele. Ačkoliv jsme měli možnost zmocnit se svých odpůrců, jak by se nám bylo hodilo, raději jsme je proskribovali, než abychom je zatkli bez veřejného oznámení. A to jsme dělali kvůli vám, aby vo­ jáci nepřekročili stanovené meze vůči nevinným, ale měli přesně vymezený jmenný seznam a nezasahovali, jak bylo nařízeno, proti ostatním. 11/ Ať nikdo ve svém zájmu nepřijímá nikoho z uvedených na konci tohoto nařízení, ani ať ho neskrývá, neumožňuje mu útěk a nenechá se podplatit! Komu se prokáže, že za­ chránil pronásledovaného, poskytl mu pomoc nebo o něm

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

Kdyby zlosynové, kteří věrolomnými prosbami vzbudili sou­ cit, a když získali milost, stali se nepřáteli svých dobrodinců, nejednali zákeřně a nezavraždili Gaia Caesara, aěkoliv je ja­ ko váleěné zajatce shovívavě ponechal naživu, jednal s nimi jako se svými přáteli a zahrnul je úřady, ěestnými funkcemi a dary, pak bychom ani my nemuseli vůěi nim podniknout, rázem takováto opatření za to, že s námi zacházeli zpupně a prohlásili nás svými nepřáteli. Z úskoků, které jsme sami zažili a jejichž obětí se stal Caesar, však nyní vidíme, že zlo nelze spoutat mírností, tak­ že chceme raději udeřit na nepřátele dříve než se dát jimi napadnout. Nikdo nemůže pokládat náš ěin za nespravedli­ vý, krutý nebo nepřiměřený, přihlédne-li k tomu, co zakusil Gaius a co jsme zažili my. Gaia, představitele nejvyšší moci a nejvyššího pontifika, který podmanil Římanům nejdivočejší kmeny a připojil k říši jejich území, který se jako první od­ vážil vyplout za Herkulovy sloupy na moře, kde ještě nikdo nebyl, a objevil pro Římany dosud neznámou zemi, tohoto Gaia zabili uprostřed svátého místa, jímž je senát, a před zra­ ky bohů třiadvaceti ranami dýkou. Dopustili se vůěi němu hanebného ěinu, aěkoliv ve válce se stali jeho zajatci, ale byli jím ušetřeni a někteří byli stanoveni za dědice ěásti jeho ma­ jetku. Ostatní senátoři nevydali po tomto hanebném ěinu zloěince k potrestání, ale svěřili jim nejvyšší úřady a provincie. To jim dalo možnost rozkrást statní peníze a vybudovat z těchto zdrojů vojsko proti nám. Další požadují od barbarů, věčných nepřátel naší říše. Města podléhající Římanům vy­ pálili, pokud se nepřidala na jejich stranu, nebo je vyvrátili a zničili, a pokud se dala zastrašit, hnali je proti vlasti a nám. 9/ Některé z nich jsme už potrestali, a budou-li nám boho­ vé nápomocni, uvidíte zanedlouho, že i ostatní stihne spra­ vedlivý trest. Největší kus práce máme za sebou a ovládáme situaci v Hispánii, Galii i zde doma. Zbývá ještě jediný úkol,

výprava proti Galovým vrahům na druhou stranu moře. Chceme-li vést tuto zahraniční válku tak, jak odpovídá vašim zájmům, nemůžeme ani ze svého, ani z vašeho hlediska po­ kládat za bezpečné ponechat si v týlu zbývající nepřátele, aby mohli využít naší nepřítomnosti a v průběhu válečných akcí čekat na svůj příhodný okamžik. Nemáme ani možnost sami vyčkávat, ale v této složité situaci je nejspíše třeba vyří­ dit všechny najednou, když proti nám zvedli válku tím, že nás a naše vojska prohlásili za své nepřátele. 10/ Ačkoliv oni chtěli zahubit spolu s námi desetitisíce ob­ čanů bez ohledu na pomstu bohů a na nenávist, kterou by tím vzbudili mezi lidmi, my nebudeme stíhat velké množství protivníků a nezaměříme se na všechny nepřátele, třebaže se postavili proti nám nebo byli jiného mínění, ani nebudeme hledět jen na bohatství, majetek nebo úřední postavení, ani nechceme zabít tolik lidí, jak to učinil před námi samovlád­ ce, který rovněž stanul v čele státu za občanských válek a je­ muž jste za jeho úspěšnou činnost dali jméno Šťastný.

266

267

A přece musí být zřejmé, že tři muži mají více nepřátel než jediný. Potrestáme jen ty nejhorší a největší provinilce, a to s ohledem na vás, stejně jako na nás. Za našich rozbrojů jste nutně stáli vy všichni uprostřed a trpěli jste. Ale i vojsku je třeba dát zadostiučinění, neboť je rozhořčeno urážkou, že je naši společní protivníci označili za nepřátele. Ačkoliv jsme měli možnost zmocnit se svých odpůrců, jak by se nám bylo hodilo, raději jsme je proskribovali, než abychom je zatkli bez veřejného oznámení. A to jsme dělali kvůli vám, aby vo­ jáci nepřekročili stanovené meze vůči nevinným, ale měli přesně vymezený jmenný seznam a nezasahovali, jak bylo nařízeno, proti ostatním. 11/ Ať nikdo ve svém zájmu nepřijímá nikoho z uvedených na konci tohoto nařízení, ani ať ho neskrývá, neumožňuje mu útěk a nenechá se podplatit! Komu se prokáže, že za­ chránil pronásledovaného, poskytl mu pomoc nebo o něm

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

věděl, toho zařadíme mezi proskribované, aniž budeme brát v úvahu jakýkoliv důvod nebo udělovat milost. Přinesou-li nám vrazi hlavy zabitých, dostanou odměnou za kus dvacet pět tisíc attických drachem, bude-li svobodný, a svobodu, deset tisíc attických drachem a oběanská práva, jaká má jeho pán, půjde-li o otroka. Stejnou odměnu dostanou i informá­ toři. A pokud ji někdo dostane, nebude zanesen do našich zápisů, aby se jeho jméno neprozradilo.« Takto tedy znělo prohlášení triumvirů, jak bylo z latiny přeloženo do řečtiny.

dle toho, jak kdo byl zadržen. Obětem utínali hlavy jako doklad k vyplacení odměny. Útěk byl potupný a vzezření prchajících bylo nedůstojné lidí, kteří donedávna patřili k předním vrstvám. Někteří se totiž ukryli ve studních, jiní na nejšpinavějších místech v podzemních kanálech, další pod střechami, tam, kudy se odváděl kouř, nebo seděli, aniž se odvážili hlesnout, skrčeni pod krytinou střech. Někteří se báli stejně svých vrahů jako svých žen a dětí, protože s nimi nežili ve shodě, jiní propuštěnců a otroků a další dlužníků nebo majitelů sousedních statků, kteří měli zájem o jejich pozemky. Všechny dosud skryté slabosti se projevily veřejně a s lidmi se odehrála úplná a nepřirozená změna — se sená­ tory, konsuly, praetory, tribuny lidu, ať již byli ve funkci, nebo na ni teprve čekali — když se s nářkem vrhali k nohám svých vlastních otroků a své služebníky nazývali zachránci a pány. Nejsmutnější bylo, že ani přes takové ponížení ne­ vzbudili soucit. 14/ Pohroma se projevila v plném rozsahu, ale jinak než při občanských rozbrojích nebo při válečné okupaci. V těchto si­ tuacích se museli bát svých politických protivníků a nepřá­ tel, ale mohli se spolehnout na vlastní služebníky. Ale právě těch se nyní museli obávat více než svých vrahů, neboť ti neměli strach o svou osobu jako ve válce a v občanských bouřích. Rázem se tak z otroků stali nepřátelé svých pánů, buď v důsledku dosud utajované nenávisti, nebo proto, že jim byly slíbeny dary, nebo z touhy po zlatě a stříbře v do­ mech jejich pánů. Tak všichni přestali být věrni svým majite­ lům a každý začal dávat přednost vlastnímu prospěchu před soucitem. Věrný a oddaný otrok se však bál pomoci svému pánovi nebo ho skrýt či se s ním domluvit, neboť mu hrozil krutý trest. Současná situace naplňovala všechny větším dě­ sem než prvních sedmnáct pronásledovaných. Dokud totiž nikdo ještě nebyl proskribován, ale byli náhodně zatýkáni někteří jednotlivci, zmocnil se všech strach ze společného

268

První oběti 12/ První mezi proskribujícími byl Lepidus a prvním z proskribovaných jeho bratr Paulus, druhý proskribující byl Antonius a druhým proskribovaným jeho strýc Lucius, a to z toho důvodu, že jako první označili triumviry za nepřátele. Jako třetí a čtvrtý byli na dalším seznamu uvedeni příbuzní konsulů zvolených na příští rok, a to Plotius, bratr Plankův, a Quintius, tchán Asiniův. Ti byli zapsáni na prvním místě před ostatními nejen s ohledem na své úřední postavení, ný­ brž spíše s úmyslem vyvolat strach a beznaděj, že nikdo ne­ může doufat v záchranu. Mezi proskribovanými byl také Thuranius, snad dokonce Caesarův poručník. Zároveň s vy­ hlášením proskripcí byly obsazeny brány i všechny ostatní východy z města a přístavy, stejně jako bažiny, močály a vů­ bec vše, co mohlo usnadnit útěk nebo posloužit jako skrýš. Centurioni dostali příkaz procházet venkovskými oblastmi a provádět prohlídky. To vše se odehrávalo zároveň.

Způsob pronásledování

13/ Záhy pak došlo na venkově i ve městě k velké a nečeka­ né honičce na lidi a vraždilo se nejrůznějším způsobem po­

269

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

věděl, toho zařadíme mezi proskribované, aniž budeme brát v úvahu jakýkoliv důvod nebo udělovat milost. Přinesou-li nám vrazi hlavy zabitých, dostanou odměnou za kus dvacet pět tisíc attických drachem, bude-li svobodný, a svobodu, deset tisíc attických drachem a oběanská práva, jaká má jeho pán, půjde-li o otroka. Stejnou odměnu dostanou i informá­ toři. A pokud ji někdo dostane, nebude zanesen do našich zápisů, aby se jeho jméno neprozradilo.« Takto tedy znělo prohlášení triumvirů, jak bylo z latiny přeloženo do řečtiny.

dle toho, jak kdo byl zadržen. Obětem utínali hlavy jako doklad k vyplacení odměny. Útěk byl potupný a vzezření prchajících bylo nedůstojné lidí, kteří donedávna patřili k předním vrstvám. Někteří se totiž ukryli ve studních, jiní na nejšpinavějších místech v podzemních kanálech, další pod střechami, tam, kudy se odváděl kouř, nebo seděli, aniž se odvážili hlesnout, skrčeni pod krytinou střech. Někteří se báli stejně svých vrahů jako svých žen a dětí, protože s nimi nežili ve shodě, jiní propuštěnců a otroků a další dlužníků nebo majitelů sousedních statků, kteří měli zájem o jejich pozemky. Všechny dosud skryté slabosti se projevily veřejně a s lidmi se odehrála úplná a nepřirozená změna — se sená­ tory, konsuly, praetory, tribuny lidu, ať již byli ve funkci, nebo na ni teprve čekali — když se s nářkem vrhali k nohám svých vlastních otroků a své služebníky nazývali zachránci a pány. Nejsmutnější bylo, že ani přes takové ponížení ne­ vzbudili soucit. 14/ Pohroma se projevila v plném rozsahu, ale jinak než při občanských rozbrojích nebo při válečné okupaci. V těchto si­ tuacích se museli bát svých politických protivníků a nepřá­ tel, ale mohli se spolehnout na vlastní služebníky. Ale právě těch se nyní museli obávat více než svých vrahů, neboť ti neměli strach o svou osobu jako ve válce a v občanských bouřích. Rázem se tak z otroků stali nepřátelé svých pánů, buď v důsledku dosud utajované nenávisti, nebo proto, že jim byly slíbeny dary, nebo z touhy po zlatě a stříbře v do­ mech jejich pánů. Tak všichni přestali být věrni svým majite­ lům a každý začal dávat přednost vlastnímu prospěchu před soucitem. Věrný a oddaný otrok se však bál pomoci svému pánovi nebo ho skrýt či se s ním domluvit, neboť mu hrozil krutý trest. Současná situace naplňovala všechny větším dě­ sem než prvních sedmnáct pronásledovaných. Dokud totiž nikdo ještě nebyl proskribován, ale byli náhodně zatýkáni někteří jednotlivci, zmocnil se všech strach ze společného

268

První oběti 12/ První mezi proskribujícími byl Lepidus a prvním z proskribovaných jeho bratr Paulus, druhý proskribující byl Antonius a druhým proskribovaným jeho strýc Lucius, a to z toho důvodu, že jako první označili triumviry za nepřátele. Jako třetí a čtvrtý byli na dalším seznamu uvedeni příbuzní konsulů zvolených na příští rok, a to Plotius, bratr Plankův, a Quintius, tchán Asiniův. Ti byli zapsáni na prvním místě před ostatními nejen s ohledem na své úřední postavení, ný­ brž spíše s úmyslem vyvolat strach a beznaděj, že nikdo ne­ může doufat v záchranu. Mezi proskribovanými byl také Thuranius, snad dokonce Caesarův poručník. Zároveň s vy­ hlášením proskripcí byly obsazeny brány i všechny ostatní východy z města a přístavy, stejně jako bažiny, močály a vů­ bec vše, co mohlo usnadnit útěk nebo posloužit jako skrýš. Centurioni dostali příkaz procházet venkovskými oblastmi a provádět prohlídky. To vše se odehrávalo zároveň.

Způsob pronásledování

13/ Záhy pak došlo na venkově i ve městě k velké a nečeka­ né honičce na lidi a vraždilo se nejrůznějším způsobem po­

269

APPIÁNOS

OBCANSKÉ VÁLKY IV

osudu, takže se vzájemně semkli na svou obranu. Jakmile byly vyhlášeny proskripce, byli postiženi rázem vydáni všem na milost a nemilost, kdežto ostatní se už nemuseli o sebe obávat a získali naději na obohacení. A tak hnali z touhy po odměně ty druhé do rukou jejich vrahů. Pouliění dav pak plenil domy zavražděných, takže získaný majetek odvedl je­ ho pozornost od poznání podstaty soudobého zla. Rozumní a umírnění lidé byli ohromeni a nemohli pochopit, že jiným městům sice občanské rozbroje uškodily, ale že je zachránila opětná jednota, kdežto v jejich případě boje mezi vedoucími politiky město zničily a jednota má ještě horší následky. 15/ Někteří proskribovaní zahynuli v boji se svými vrahy, ji­ ní se nebránili, protože soudili, že násilí se na nich vlastně nedopouštějí jejich vrazi. Byli i tací, kteří spáchali dobrovol­ ně sebevraždu hladem, oběsili se, utopili se, seskočili ze střech, nebo se vrhli do ohně. Někteří se dobrovolně vydali vrahům, nebo si pro ně dokonce poslali, když sami nepřichá­ zeli. Jiní se skrývali a bídně hynuli, další se snažili uniknout pohromě a vykoupit se. Někteří přišli o život dokonce bez vědomí triumvirů následkem omylu nebo úkladu. Mrtvola člověka, který nebyl proskribován, se poznala podle toho, že měla hlavu. Hlavy proskribovaných byly totiž vystaveny na náměstí u řečniště, kam je museli vrazi donést, aby dostali odměnu. I jiní však projevili velké odhodlání a statečnost, například manželky, děti, bratři a otroci, nebof se zase snaži­ li vymyslit nejrůznější způsoby na záchranu obětí a byli ochotni s nimi i zemřít, jestliže jejich záměry ztroskotaly. Z těch, kdo uprchli, přišli jedni o život následkem lodní ka­ tastrofy, když je zcela opustilo štěstí, avšak jiní se vrátili a proti očekávání převzali vedoucí místa ve městě, velitelské funkce v armádě, a dokonce slavili triumfy. Tak se v té době odehrávaly jen těžko uvěřitelné události. 16/ K tomu tedy došlo ne v nějaké zastrčené osadě, ani v nějakém bezvýznamném království, ale bůh otřásl nejmoc­

nějším městem vládnoucím tolika národům na souši i na mo­ ři a teprve po dlouhé době mu dal takové zřízení, které máme nyní. Stejná situace v městě vznikla za Sully a ještě před ním za Gaia Maria. Nejvýznačnější případy tehdejší po­ hromy jsem shrnul výše v úseku jim věnovaném. V té době však nebyli zavraždění dokonce vůbec pohřbíváni. Události, které teď líčím, jsou významnější vzhledem k vážnosti trium­ virů a nejvíce díky charakteru a štěstí jednoho z nich, který dal pevný základ své svrchované moci a zanechal po sobě jméno a rod vládnoucí dodnes. Nyní stručně vylíčím v jistém výběru nejskvělejší i nej­ hroznější z těchto událostí, jež se nejspíše vryly do paměti, protože se odehrály naposled. Nezdá se mi nutné vyprávět, kdo byl prostě zabit nebo utekl, či jak se kdo později vrátil, jakmile dostal od triumvirů milost, nebo jak po návratu žil v ústraní. Chci se soustředit na výjimečné případy budící údiv a potvrzující zároveň to, co bylo řečeno výše. Takových věcí je mnoho a mnozí Římané je již zaznamenali v mnoha knihách, každý ze svého hlediska. Abych nebyl rozvláčný, chci popisovat jen hlavní události podle jednotlivých jevů, potvrdit jejich hodnověrnost a připomenout nám naši šťastnou současnost.

270

271

Osudy proskribovaných

17/ Pohroma začala náhodou u mužů majících ještě úřední funkce a jako první byl zabit tribun lidu Salvius. Tento úřad je podle zákonů posvátný a nedotknutelný a má největší pra­ vomoc, takže tribunové dali dokonce zadržet některé konsuly. Salvius napřed vystoupil jako tribun proti tomu, aby An­ toniu s byl prohlášen nepřítelem, ale později ve všem podpo­ roval Cicerona. Jakmile se dověděl o dohodě triumvirů a o jejich rychlém postupu na město, pozval na hostinu své blízké přátele, protože tušil, že s nimi už dlouho nebude.

APPIÁNOS

OBCANSKÉ VÁLKY IV

osudu, takže se vzájemně semkli na svou obranu. Jakmile byly vyhlášeny proskripce, byli postiženi rázem vydáni všem na milost a nemilost, kdežto ostatní se už nemuseli o sebe obávat a získali naději na obohacení. A tak hnali z touhy po odměně ty druhé do rukou jejich vrahů. Pouliění dav pak plenil domy zavražděných, takže získaný majetek odvedl je­ ho pozornost od poznání podstaty soudobého zla. Rozumní a umírnění lidé byli ohromeni a nemohli pochopit, že jiným městům sice občanské rozbroje uškodily, ale že je zachránila opětná jednota, kdežto v jejich případě boje mezi vedoucími politiky město zničily a jednota má ještě horší následky. 15/ Někteří proskribovaní zahynuli v boji se svými vrahy, ji­ ní se nebránili, protože soudili, že násilí se na nich vlastně nedopouštějí jejich vrazi. Byli i tací, kteří spáchali dobrovol­ ně sebevraždu hladem, oběsili se, utopili se, seskočili ze střech, nebo se vrhli do ohně. Někteří se dobrovolně vydali vrahům, nebo si pro ně dokonce poslali, když sami nepřichá­ zeli. Jiní se skrývali a bídně hynuli, další se snažili uniknout pohromě a vykoupit se. Někteří přišli o život dokonce bez vědomí triumvirů následkem omylu nebo úkladu. Mrtvola člověka, který nebyl proskribován, se poznala podle toho, že měla hlavu. Hlavy proskribovaných byly totiž vystaveny na náměstí u řečniště, kam je museli vrazi donést, aby dostali odměnu. I jiní však projevili velké odhodlání a statečnost, například manželky, děti, bratři a otroci, nebof se zase snaži­ li vymyslit nejrůznější způsoby na záchranu obětí a byli ochotni s nimi i zemřít, jestliže jejich záměry ztroskotaly. Z těch, kdo uprchli, přišli jedni o život následkem lodní ka­ tastrofy, když je zcela opustilo štěstí, avšak jiní se vrátili a proti očekávání převzali vedoucí místa ve městě, velitelské funkce v armádě, a dokonce slavili triumfy. Tak se v té době odehrávaly jen těžko uvěřitelné události. 16/ K tomu tedy došlo ne v nějaké zastrčené osadě, ani v nějakém bezvýznamném království, ale bůh otřásl nejmoc­

nějším městem vládnoucím tolika národům na souši i na mo­ ři a teprve po dlouhé době mu dal takové zřízení, které máme nyní. Stejná situace v městě vznikla za Sully a ještě před ním za Gaia Maria. Nejvýznačnější případy tehdejší po­ hromy jsem shrnul výše v úseku jim věnovaném. V té době však nebyli zavraždění dokonce vůbec pohřbíváni. Události, které teď líčím, jsou významnější vzhledem k vážnosti trium­ virů a nejvíce díky charakteru a štěstí jednoho z nich, který dal pevný základ své svrchované moci a zanechal po sobě jméno a rod vládnoucí dodnes. Nyní stručně vylíčím v jistém výběru nejskvělejší i nej­ hroznější z těchto událostí, jež se nejspíše vryly do paměti, protože se odehrály naposled. Nezdá se mi nutné vyprávět, kdo byl prostě zabit nebo utekl, či jak se kdo později vrátil, jakmile dostal od triumvirů milost, nebo jak po návratu žil v ústraní. Chci se soustředit na výjimečné případy budící údiv a potvrzující zároveň to, co bylo řečeno výše. Takových věcí je mnoho a mnozí Římané je již zaznamenali v mnoha knihách, každý ze svého hlediska. Abych nebyl rozvláčný, chci popisovat jen hlavní události podle jednotlivých jevů, potvrdit jejich hodnověrnost a připomenout nám naši šťastnou současnost.

270

271

Osudy proskribovaných

17/ Pohroma začala náhodou u mužů majících ještě úřední funkce a jako první byl zabit tribun lidu Salvius. Tento úřad je podle zákonů posvátný a nedotknutelný a má největší pra­ vomoc, takže tribunové dali dokonce zadržet některé konsuly. Salvius napřed vystoupil jako tribun proti tomu, aby An­ toniu s byl prohlášen nepřítelem, ale později ve všem podpo­ roval Cicerona. Jakmile se dověděl o dohodě triumvirů a o jejich rychlém postupu na město, pozval na hostinu své blízké přátele, protože tušil, že s nimi už dlouho nebude.

OBČANSKÉ VÁLKY IV 272

273

APPIÁNOS

Když pak na hostinu vtrhli vojáci, Salviovi hosté zmateně a vyděšeně vstávali, ale velitel vojáků je uklidnil a nařídil jim, aby opět ulehli. Potom za vlasy vytáhl Salvia z jeho mís­ ta přes stůl tak, jak potřeboval ke svému ěinu, a usekl mu hlavu. Přítomným hned přikázal, aby zůstali v klidu na svých místech, neboť je stihne stejný osud, nastane-li zma­ tek. I po odchodu centuriona pak setrvali ohromeni a bez hlesu až do pozdní noci na lehátkách kolem tribunových po­ zůstatků. Jako druhý zemřel praetor Minucius, který pořádal volební shromáždění na náměstí. Sotvaže se dověděl, že se blíží vojáci, vyskočil a pobíhaje kolem hledal, kam se scho­ vat, pak si vyměnil oděv, vběhl do nějaké dílny a přikázal liktorům, aby odešli i s insigniemi. Ti však z úcty a soucitu zůstali na místě, a tak proti své vůli usnadnili vrahům pátrá­ ní po praetorovi. 18/ Jiný praetor, jménem Annalis, chodil městem spolu se synem, jenž se ucházel o kvésturu, aby mu pomohl získat přízeň voličů; náhle ho však opustili přátelé, kteří ho dopro­ vázeli, i liktoři nesoucí insignie, neboř se dověděli, že Anna­ lis je uveden v proskripčních seznamech. Annalis pak uprchl k jednomu ze svých klientů, který měl na předměstí malou, bídnou chatrč, nenápadnou v každém ohledu, a tam se bezpečně ukryl. To však jen do té doby, než v průběhu vraždění jeho vlastní syn nepřipadl na myšlenku, že se otec utekl k propuštěnci, a neukázal vrahům cestu do chatrče. Za to dostal od triumvirů majetek po otci a byl zvolen kvéstorem. Když se však vracel z pitky a došlo k jakési hádce, zabili i jeho právě ti vojáci, kteří zavraždili jeho otce. Thuranius v té době už nebyl praetorem, ale dříve tento úřad zastával. Byl otcem mladíka nevázaného v každém ohle­ du, ale majícího vliv na Antonia. Proto se rozhodl požádat centuriony, aby o něco odložili jeho popravu, dokud se jeho syn za něj u Antonia nepřimluví. »Přimluvil se,« odpověděli se smíchem, sale v opačném smyslu.« Stařec pochopil

a ihned poprosil znovu o velmi krátký odklad, dokud se ne­ sejde s dcerou. Když ji uviděl, varoval ji, aby se nestala po­ dílnicí otcovského majetku a aby se za ni bratr nepřimlouval u Antonia. Avšak Thuraniův syn se svým majetkem hanebně naložil, byl usvědčen z krádeže a musel po odsouzení odejít do vyhnanství. 19/ Cicero, který měl po Caesarově smrti takový vliv, jako má asi demagog, když se sám zmocní vlády, byl odsouzen i se svým synem, bratrem a synovcem i se všemi rodinnými příslušníky, politickými stoupenci a přáteli. Prchal sice na člunu, avšak nesnášel nepříjemné následky prudkých pohy­ bů lodi na vlnách; když byl zahnán ke břehu poblíž italské­ ho města Caietý, zastavil se na svém statku, kam mě pak ta smutná historie přivedla. Zatímco se blížili Antoniovi pátrači — Antonius totiž hledal právě Cicerona s největší horlivostí a všichni se mu snažili vyhovět —, vlétli do Ciceronovy místnosti havrani, začali krákat, vzbudili ho ze spánku a strhli mu z těla oděv, až nakonec otroci, kteří si událost vy­ světlovali jako božské znamení, naložili Cicerona na nosítka a hned ho tajně odnášeli hustým porostem k moři. Porůznu se tu však pohybovalo mnoho lidí a vyptávali se, zda se ně­ kde neukázal Cicero. Někteří jim ze sympatií nebo soucitu k pronásledovanému řekli, že již odplul a je na moři. Avšak jakýsi švec, klient úhlavního Ciceronova nepřítele Clodia, ukázal cestu centurionovi Laenatovi, doprovázenému něko­ lika málo lidmi. Laenas se dal do běhu, a když uviděl, že Ciceronovi otroci mají nad jeho muži velkou převahu a chysta­ jí se k obraně, sáhl ke lsti a zakřičel: »Centurioni ze zadního voje kupředu!« Otroci se tím dali zastrašit a uvěřili, že se blí­ ží větší počet nepřátel. 20/ Ačkoliv Laenas kdysi dokonce s Ciceronovou pomocí vyhrál jakousi při, vytáhl mu z nosítek hlavu a uťal ji nebo spíše z nešikovnosti natřikrát odřezával. Usekl mu i ruku, poněvadž psala řeči proti Antoniovi jakožto tyranovi, ktere

OBČANSKÉ VÁLKY IV 272

273

APPIÁNOS

Když pak na hostinu vtrhli vojáci, Salviovi hosté zmateně a vyděšeně vstávali, ale velitel vojáků je uklidnil a nařídil jim, aby opět ulehli. Potom za vlasy vytáhl Salvia z jeho mís­ ta přes stůl tak, jak potřeboval ke svému ěinu, a usekl mu hlavu. Přítomným hned přikázal, aby zůstali v klidu na svých místech, neboť je stihne stejný osud, nastane-li zma­ tek. I po odchodu centuriona pak setrvali ohromeni a bez hlesu až do pozdní noci na lehátkách kolem tribunových po­ zůstatků. Jako druhý zemřel praetor Minucius, který pořádal volební shromáždění na náměstí. Sotvaže se dověděl, že se blíží vojáci, vyskočil a pobíhaje kolem hledal, kam se scho­ vat, pak si vyměnil oděv, vběhl do nějaké dílny a přikázal liktorům, aby odešli i s insigniemi. Ti však z úcty a soucitu zůstali na místě, a tak proti své vůli usnadnili vrahům pátrá­ ní po praetorovi. 18/ Jiný praetor, jménem Annalis, chodil městem spolu se synem, jenž se ucházel o kvésturu, aby mu pomohl získat přízeň voličů; náhle ho však opustili přátelé, kteří ho dopro­ vázeli, i liktoři nesoucí insignie, neboř se dověděli, že Anna­ lis je uveden v proskripčních seznamech. Annalis pak uprchl k jednomu ze svých klientů, který měl na předměstí malou, bídnou chatrč, nenápadnou v každém ohledu, a tam se bezpečně ukryl. To však jen do té doby, než v průběhu vraždění jeho vlastní syn nepřipadl na myšlenku, že se otec utekl k propuštěnci, a neukázal vrahům cestu do chatrče. Za to dostal od triumvirů majetek po otci a byl zvolen kvéstorem. Když se však vracel z pitky a došlo k jakési hádce, zabili i jeho právě ti vojáci, kteří zavraždili jeho otce. Thuranius v té době už nebyl praetorem, ale dříve tento úřad zastával. Byl otcem mladíka nevázaného v každém ohle­ du, ale majícího vliv na Antonia. Proto se rozhodl požádat centuriony, aby o něco odložili jeho popravu, dokud se jeho syn za něj u Antonia nepřimluví. »Přimluvil se,« odpověděli se smíchem, sale v opačném smyslu.« Stařec pochopil

a ihned poprosil znovu o velmi krátký odklad, dokud se ne­ sejde s dcerou. Když ji uviděl, varoval ji, aby se nestala po­ dílnicí otcovského majetku a aby se za ni bratr nepřimlouval u Antonia. Avšak Thuraniův syn se svým majetkem hanebně naložil, byl usvědčen z krádeže a musel po odsouzení odejít do vyhnanství. 19/ Cicero, který měl po Caesarově smrti takový vliv, jako má asi demagog, když se sám zmocní vlády, byl odsouzen i se svým synem, bratrem a synovcem i se všemi rodinnými příslušníky, politickými stoupenci a přáteli. Prchal sice na člunu, avšak nesnášel nepříjemné následky prudkých pohy­ bů lodi na vlnách; když byl zahnán ke břehu poblíž italské­ ho města Caietý, zastavil se na svém statku, kam mě pak ta smutná historie přivedla. Zatímco se blížili Antoniovi pátrači — Antonius totiž hledal právě Cicerona s největší horlivostí a všichni se mu snažili vyhovět —, vlétli do Ciceronovy místnosti havrani, začali krákat, vzbudili ho ze spánku a strhli mu z těla oděv, až nakonec otroci, kteří si událost vy­ světlovali jako božské znamení, naložili Cicerona na nosítka a hned ho tajně odnášeli hustým porostem k moři. Porůznu se tu však pohybovalo mnoho lidí a vyptávali se, zda se ně­ kde neukázal Cicero. Někteří jim ze sympatií nebo soucitu k pronásledovanému řekli, že již odplul a je na moři. Avšak jakýsi švec, klient úhlavního Ciceronova nepřítele Clodia, ukázal cestu centurionovi Laenatovi, doprovázenému něko­ lika málo lidmi. Laenas se dal do běhu, a když uviděl, že Ciceronovi otroci mají nad jeho muži velkou převahu a chysta­ jí se k obraně, sáhl ke lsti a zakřičel: »Centurioni ze zadního voje kupředu!« Otroci se tím dali zastrašit a uvěřili, že se blí­ ží větší počet nepřátel. 20/ Ačkoliv Laenas kdysi dokonce s Ciceronovou pomocí vyhrál jakousi při, vytáhl mu z nosítek hlavu a uťal ji nebo spíše z nešikovnosti natřikrát odřezával. Usekl mu i ruku, poněvadž psala řeči proti Antoniovi jakožto tyranovi, ktere

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

podle Démosthena nazval Filippiky. Potom chvátali jedni na koních a druzí na lodích, aby hned Antoniovi donesli radost­ nou zprávu. A právě když Antonius vedl na náměstí soudní řízení, ukázal mu Laenas už z dálky Ciceronovu hlavu i ru­ ku a mával jimi. Antonius se neobyčejně zaradoval, ozdobil centuriona věncem a kromě stanovené odměny ho obdaroval dvěma sty padesáti tisíci attických drachem za to, že ho zba­ vil nejnebezpečnějšího a nejbojovnějšího protivníka. Ciceronova hlava a ruka byly po dlouhou dobu vystaveny na námě­ stí před řečništěm, odkud dříve Cicero mluvíval k lidu. A se­ šlo se víc lidí, aby se podívali na Ciceronovy pozůstatky, než kdysi, aby slyšeli jeho řeč. Vypráví se dokonce, že Antonius měl při hostině na stole Ciceronovu hlavu, aby se nasytil po­ hledu na spáchané zlo. Tak tedy byl zavražděn a po své smrti zneuctěn Cicero, který je dodnes slavný pro své řečnické umění i proto, že si za konsulátu získal velké zásluhy o stát. Jeho syn odešel již dříve do ftecka k Brutovi. Ciceronův bratr Quintus byl za­ tčen zároveň se svým synem a prosil vrahy, aby ho zabili dří­ ve než jeho syna. Protože však chlapec projevil opačné přá­ ní, prohlásili vrazi, že vyhoví oběma. Každého se tedy chopi­ la zvláštní skupina a na dané znamení byli zabiti oba zároveň. 21/ Dva Egnatiové, otec a syn, se navzájem objali tak pev­ ně, že byli usmrceni jedinou ranou. A i když jim byly uťaty hlavy, zbývající části těl zůstaly nadále sevřeny. Balbus poslal svého syna k moři, po němž chtěli uprchnout, a to napřed, aby se nestali nápadnými, kdyby šli společně. Kdosi mu však oznámil — snad ze zlomyslnosti nebo z nevědomosti —, že syn byl zatčen. Balbus se tedy vrátil zpět a povolal k sobě své vrahy. Avšak i jeho syn přišel o život, neboť loď ztroskotala. Tak zároveň se zlými náhoda­ mi působilo i zlé božstvo. Arruntius jen s velkou námahou přemluvil svého syna, když odmítal uprchnout bez něho, že se musí zachránit, pro­

tože je mladý. Matka pak svého syna doprovodila až k bráně a vrátila se, aby pohřbila svého zavražděného muže. Jakmile se dověděla, že i syn na moři zahynul, volila smrt hladem. Tolik tedy jako příklad dobrých i špatných synů. 22/ Dva bratři jménem Ligariové byli společně proskribováni a skrývali se pod pecí. Když je však objevili otroci, byl je­ den okamžitě zabit, kdežto druhý utekl. Jakmile se dověděl o bratrově násilné smrti, vrhl se z mostu přes řeku Tiber do vody. Vylovili ho však rybáři, poněvadž se domnívali, že do řeky spadl, a nevěděli, že tam skočil dobrovolně. Proto se dlouho bránil a snažil se silou dostat pod vodu. Když nako­ nec rybářům podlehl a zůstal naživu, řekl jim: »Mě neza­ chráníte, ale zahubíte sebe zároveň se mnou, protože jsem proskribovaný!« Rybáři přesto vynaložili ze soucitu úsilí, aby jej zachránili, až nakonec někteří vojáci střežící most uviděli, co se stalo, přiběhli k němu a uťali mu hlavu. Jeden z jiných dvou bratrů se dobrovolně vrhl do řeky. Jeho otrok pak hledal tělo pět dní, až je našel. Protože bylo ještě možno poznat tvář, usekl mu hlavu, aby získal odměnu. Druhého bratra, který se ukrýval v žumpě, prozradil jiný otrok. Vrahům se nezdálo důstojné tam vejít, takže bodali dolů kopími, vypudili ho a tak, jak byl, mu uťali hlavu, aniž ji omyli. Jiný přiběhl, když byl zadržen jeho bratr, a protože nevěděl, že sám je proskribován spolu s ním, řekl: »Mně dej­ te přednost před ním!« Avšak centurio, který měl přesný se­ znam, mu řekl: »Nemusíš ani prosit, jsi v seznamu před ním!« S těmito slovy pak jednoho po druhém zabili. Toto jsou tedy příklady týkající se bratrů. 23/ Ligaria ukryla jeho žena a do tohoto tajemství zasvětila jedinou otrokyni, ta ji však zradila. Žena pak šla za lidmi od­ nášejícími hlavu jejího muže a volala: »Já jsem mu poskytla útočiště, a takovým patří stejný trest.« Nikdo se však neod­ hodlal, aby ji zabil nebo udal, takže šla sama za nejvyššími úředníky a podala na sebe oznámení. Ani ti ji však pro její

274

275

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

podle Démosthena nazval Filippiky. Potom chvátali jedni na koních a druzí na lodích, aby hned Antoniovi donesli radost­ nou zprávu. A právě když Antonius vedl na náměstí soudní řízení, ukázal mu Laenas už z dálky Ciceronovu hlavu i ru­ ku a mával jimi. Antonius se neobyčejně zaradoval, ozdobil centuriona věncem a kromě stanovené odměny ho obdaroval dvěma sty padesáti tisíci attických drachem za to, že ho zba­ vil nejnebezpečnějšího a nejbojovnějšího protivníka. Ciceronova hlava a ruka byly po dlouhou dobu vystaveny na námě­ stí před řečništěm, odkud dříve Cicero mluvíval k lidu. A se­ šlo se víc lidí, aby se podívali na Ciceronovy pozůstatky, než kdysi, aby slyšeli jeho řeč. Vypráví se dokonce, že Antonius měl při hostině na stole Ciceronovu hlavu, aby se nasytil po­ hledu na spáchané zlo. Tak tedy byl zavražděn a po své smrti zneuctěn Cicero, který je dodnes slavný pro své řečnické umění i proto, že si za konsulátu získal velké zásluhy o stát. Jeho syn odešel již dříve do ftecka k Brutovi. Ciceronův bratr Quintus byl za­ tčen zároveň se svým synem a prosil vrahy, aby ho zabili dří­ ve než jeho syna. Protože však chlapec projevil opačné přá­ ní, prohlásili vrazi, že vyhoví oběma. Každého se tedy chopi­ la zvláštní skupina a na dané znamení byli zabiti oba zároveň. 21/ Dva Egnatiové, otec a syn, se navzájem objali tak pev­ ně, že byli usmrceni jedinou ranou. A i když jim byly uťaty hlavy, zbývající části těl zůstaly nadále sevřeny. Balbus poslal svého syna k moři, po němž chtěli uprchnout, a to napřed, aby se nestali nápadnými, kdyby šli společně. Kdosi mu však oznámil — snad ze zlomyslnosti nebo z nevědomosti —, že syn byl zatčen. Balbus se tedy vrátil zpět a povolal k sobě své vrahy. Avšak i jeho syn přišel o život, neboť loď ztroskotala. Tak zároveň se zlými náhoda­ mi působilo i zlé božstvo. Arruntius jen s velkou námahou přemluvil svého syna, když odmítal uprchnout bez něho, že se musí zachránit, pro­

tože je mladý. Matka pak svého syna doprovodila až k bráně a vrátila se, aby pohřbila svého zavražděného muže. Jakmile se dověděla, že i syn na moři zahynul, volila smrt hladem. Tolik tedy jako příklad dobrých i špatných synů. 22/ Dva bratři jménem Ligariové byli společně proskribováni a skrývali se pod pecí. Když je však objevili otroci, byl je­ den okamžitě zabit, kdežto druhý utekl. Jakmile se dověděl o bratrově násilné smrti, vrhl se z mostu přes řeku Tiber do vody. Vylovili ho však rybáři, poněvadž se domnívali, že do řeky spadl, a nevěděli, že tam skočil dobrovolně. Proto se dlouho bránil a snažil se silou dostat pod vodu. Když nako­ nec rybářům podlehl a zůstal naživu, řekl jim: »Mě neza­ chráníte, ale zahubíte sebe zároveň se mnou, protože jsem proskribovaný!« Rybáři přesto vynaložili ze soucitu úsilí, aby jej zachránili, až nakonec někteří vojáci střežící most uviděli, co se stalo, přiběhli k němu a uťali mu hlavu. Jeden z jiných dvou bratrů se dobrovolně vrhl do řeky. Jeho otrok pak hledal tělo pět dní, až je našel. Protože bylo ještě možno poznat tvář, usekl mu hlavu, aby získal odměnu. Druhého bratra, který se ukrýval v žumpě, prozradil jiný otrok. Vrahům se nezdálo důstojné tam vejít, takže bodali dolů kopími, vypudili ho a tak, jak byl, mu uťali hlavu, aniž ji omyli. Jiný přiběhl, když byl zadržen jeho bratr, a protože nevěděl, že sám je proskribován spolu s ním, řekl: »Mně dej­ te přednost před ním!« Avšak centurio, který měl přesný se­ znam, mu řekl: »Nemusíš ani prosit, jsi v seznamu před ním!« S těmito slovy pak jednoho po druhém zabili. Toto jsou tedy příklady týkající se bratrů. 23/ Ligaria ukryla jeho žena a do tohoto tajemství zasvětila jedinou otrokyni, ta ji však zradila. Žena pak šla za lidmi od­ nášejícími hlavu jejího muže a volala: »Já jsem mu poskytla útočiště, a takovým patří stejný trest.« Nikdo se však neod­ hodlal, aby ji zabil nebo udal, takže šla sama za nejvyššími úředníky a podala na sebe oznámení. Ani ti ji však pro její

274

275

276

APPIÁNOS

lásku k muži nevzali na vědomí, a tak volila smrt hladem. Tuto ženu jsem připomněl proto, že se jí nepodařilo manžela zachránit a sama si vzala život. O těch, jejichž láska k manže­ lům vedla ke šťastnému výsledku, napíši v souvislosti se zachráněnými muži. Jiné však nastrojily svým mužům hanebné nástrahy. K nim patří žena Septimiova, kterou svedl jeden Antoniův přítel. Protože své cizoložství chtěla změnit v nové manžel­ ství, obrátila se prostřednictvím svého milence na Antonia, a Septimius byl neprodleně zapsán mezi proskribované. Sot­ va se o tom dověděl, utekl k ní, protože nevěděly jaké niěemnosti provádí v soukromí. Zavřela za ním dveře, jako by mu byla zcela oddána, a zdržovala ho do té doby, než přišli jeho vrazi. Téhož dne, kdy ho zabili, slavila svůj další sňatek. 24/ Salassus uprchl, ale octl se v tísni a v noci se vrátil do města, když se zdálo, že největší hrůza pominula. Jeho dům byl již prodán. Poznal ho pouze vrátný, prodaný i s domem, přijal ho do své komory a slíbil mu, že ho ukryje a podle možností mu opatří jídlo. Salassus pak dal zavolat svou ženu z jejího domu. Ta předstírala, že přijde co nejdříve, ale že se bojí jít v noci a nedůvěřuje svým služkám, takže se dostaví ve dne. Když se rozednilo, poslala pro vrahy, zatímco vrátný pospíchal do jejího domu přimět ji, aby přestala otálet. Salassa se po odchodu vrátného zmocnil strach, zda neodešel se zrádným úmyslem, a proto rychle vyběhl na střechu, kde ěekal, co se stane. Protože však nespatřil vrátného, ale svou že­ nu v ěele skupiny vrahů, vrhl se ze střechy. Fulvius utekl ke své otrokyni, s níž spal a kterou pak propustil na svobodu a obdaroval věnem. Přesto, že se jí do­ stalo tohoto dobrodiní, zradila ho ze žárlivosti k ženě, kterou si vzal po ní. Toto jsou tedy příklady špatných žen. 25/ Samnit Statius, který prokázal krajanům mnoho dob­ rých služeb za spojenecké války, byl pro své vynikající ěiny,

OBČANSKÉ VÁLKY IV

277

bohatství i slavný rod povolán do římského senátu. Aěkoliv mu bylo již osmdesát let, byl pro své bohatství proskribován. Otevřel tedy svůj dům a dovolil lidu i otrokům, aby si odnes­ li, co budou chtít, a něco i sám vyhodil na ulici. Když dům zel prázdnotou, zamkl dveře, založil požár a uhořel. Oheň pak zpustošil i další velkou ěást města. Capito po dlouhý ěas dveře domu vždy jen pootevřel a zabíjel jednotlivce, pokud pronikli dovnitř, jednoho po druhém. Jakmile se podařilo vtrhnout do domu mnoha ozbrojencům, sám v boji padl, ale mnoho jich zabil. Vetulinus shromáždil u Rhegia velkou skupinu proskribovaných i lidí, kteří s nimi uprchli, a nespokojenců z osm­ nácti měst přislíbených vojsku jako váleěná kořist. Spolu s těmito lidmi se zbavil centurionů slídících nablízku. Ani potom, když proti němu bylo vysláno vojsko, neustal, ale rozhodl se přeplavit k Pompeiovi, který ovládal Sicílii a přijí­ mal uprchlíky. Poté stateěně bojoval, až nakonec v mnoha bitvách podlehl. Svého syna i ostatní proskribované, kteří ještě byli s ním, poslal do Messany, a když viděl, že jejich loď už přeplouvá úžinu, sám se vrhl na nepřátele a byl jimi zabit. 26/ Naso, zrazený propuštěncem, jedním ze svých miláěků, vytrhl nějakému vojákovi meě, a jakmile svého zrádce zabil, vydal se dobrovolně do rukou vrahů. Otrok, oddaný svému pánovi, jej zanechal na jakémsi pahorku a sám šel k moři, aby mu najal ělun. Když se vrátil, viděl, že jeho pán byl zavražděn a je již v agónii. Zavolal na něj: »Poěkej chvíli, pane!«, vrhl se neěekaně na centuriona a zabil ho. Potom obrátil zbraň proti sobě a řekl svému páno­ vi: »Dostalo se ti zadostiuěiněník Lucius svěřil zlato svým dvěma nejvěrnějším propu­ štěncům a šel k moři. Protože však utekli, obrátil se zpět, ne­ boť ztratil víru v život, a sám se přihlásil svým vrahům. Labienus, který za Sullových proskripcí zadržel a zabil

276

APPIÁNOS

lásku k muži nevzali na vědomí, a tak volila smrt hladem. Tuto ženu jsem připomněl proto, že se jí nepodařilo manžela zachránit a sama si vzala život. O těch, jejichž láska k manže­ lům vedla ke šťastnému výsledku, napíši v souvislosti se zachráněnými muži. Jiné však nastrojily svým mužům hanebné nástrahy. K nim patří žena Septimiova, kterou svedl jeden Antoniův přítel. Protože své cizoložství chtěla změnit v nové manžel­ ství, obrátila se prostřednictvím svého milence na Antonia, a Septimius byl neprodleně zapsán mezi proskribované. Sot­ va se o tom dověděl, utekl k ní, protože nevěděly jaké niěemnosti provádí v soukromí. Zavřela za ním dveře, jako by mu byla zcela oddána, a zdržovala ho do té doby, než přišli jeho vrazi. Téhož dne, kdy ho zabili, slavila svůj další sňatek. 24/ Salassus uprchl, ale octl se v tísni a v noci se vrátil do města, když se zdálo, že největší hrůza pominula. Jeho dům byl již prodán. Poznal ho pouze vrátný, prodaný i s domem, přijal ho do své komory a slíbil mu, že ho ukryje a podle možností mu opatří jídlo. Salassus pak dal zavolat svou ženu z jejího domu. Ta předstírala, že přijde co nejdříve, ale že se bojí jít v noci a nedůvěřuje svým služkám, takže se dostaví ve dne. Když se rozednilo, poslala pro vrahy, zatímco vrátný pospíchal do jejího domu přimět ji, aby přestala otálet. Salassa se po odchodu vrátného zmocnil strach, zda neodešel se zrádným úmyslem, a proto rychle vyběhl na střechu, kde ěekal, co se stane. Protože však nespatřil vrátného, ale svou že­ nu v ěele skupiny vrahů, vrhl se ze střechy. Fulvius utekl ke své otrokyni, s níž spal a kterou pak propustil na svobodu a obdaroval věnem. Přesto, že se jí do­ stalo tohoto dobrodiní, zradila ho ze žárlivosti k ženě, kterou si vzal po ní. Toto jsou tedy příklady špatných žen. 25/ Samnit Statius, který prokázal krajanům mnoho dob­ rých služeb za spojenecké války, byl pro své vynikající ěiny,

OBČANSKÉ VÁLKY IV

277

bohatství i slavný rod povolán do římského senátu. Aěkoliv mu bylo již osmdesát let, byl pro své bohatství proskribován. Otevřel tedy svůj dům a dovolil lidu i otrokům, aby si odnes­ li, co budou chtít, a něco i sám vyhodil na ulici. Když dům zel prázdnotou, zamkl dveře, založil požár a uhořel. Oheň pak zpustošil i další velkou ěást města. Capito po dlouhý ěas dveře domu vždy jen pootevřel a zabíjel jednotlivce, pokud pronikli dovnitř, jednoho po druhém. Jakmile se podařilo vtrhnout do domu mnoha ozbrojencům, sám v boji padl, ale mnoho jich zabil. Vetulinus shromáždil u Rhegia velkou skupinu proskribovaných i lidí, kteří s nimi uprchli, a nespokojenců z osm­ nácti měst přislíbených vojsku jako váleěná kořist. Spolu s těmito lidmi se zbavil centurionů slídících nablízku. Ani potom, když proti němu bylo vysláno vojsko, neustal, ale rozhodl se přeplavit k Pompeiovi, který ovládal Sicílii a přijí­ mal uprchlíky. Poté stateěně bojoval, až nakonec v mnoha bitvách podlehl. Svého syna i ostatní proskribované, kteří ještě byli s ním, poslal do Messany, a když viděl, že jejich loď už přeplouvá úžinu, sám se vrhl na nepřátele a byl jimi zabit. 26/ Naso, zrazený propuštěncem, jedním ze svých miláěků, vytrhl nějakému vojákovi meě, a jakmile svého zrádce zabil, vydal se dobrovolně do rukou vrahů. Otrok, oddaný svému pánovi, jej zanechal na jakémsi pahorku a sám šel k moři, aby mu najal ělun. Když se vrátil, viděl, že jeho pán byl zavražděn a je již v agónii. Zavolal na něj: »Poěkej chvíli, pane!«, vrhl se neěekaně na centuriona a zabil ho. Potom obrátil zbraň proti sobě a řekl svému páno­ vi: »Dostalo se ti zadostiuěiněník Lucius svěřil zlato svým dvěma nejvěrnějším propu­ štěncům a šel k moři. Protože však utekli, obrátil se zpět, ne­ boť ztratil víru v život, a sám se přihlásil svým vrahům. Labienus, který za Sullových proskripcí zadržel a zabil

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

mnoho pronásledovaných, považoval za nedůstojné, kdyby sám nesnášel mužně stejný osud. Vyšel tedy z domu, posadil se na křeslo a ěekal na vrahy. Cestius našel úkryt na venkově u věrných otroků. Pro­ tože se však v okolí stále pohybovali centurioni třímající v rukou zbraně nebo hlavy zavražděných, nedokázal déle snášet ustavičný strach, a proto přikázal otrokům, aby zapáli­ li hranici a rozhlašovali, že pohřbívají zesnulého Cestia. Obelstil je tak, a sotva hranici zapálili, vrhl se do plamenů. Aponius si našel bezpečný úkryt, ale nedokázal snést životní útrapy a dobrovolně vyšel ven, aby se dal zabít. Jiný proskribovaný se dobrovolně posadil na dobře vi­ ditelném místě, a jakmile vrazi vešli, veřejně se oběsil. 27/ Lucius, tchán někdejšího konsula Asinia, prchal po moři, ale protože nesnášel zmítání lodi za bouře, vrhl se do vln. Caesenius uprchl pronásledovatelům a volal na ně, že není proskribován, ale že je obětí úkladů kvůli penězům. Vojáci ho však přivedli k seznamu, přikázali mu, aby si tam přečetl své jméno, a zabili ho, zatímco je četl. Aemilius nevěděl, že je proskribován, a když viděl, jak pronásledují kohosi jiného, otázal se centuriona, který pro­ váděl stíhání, kdo je obětí. »Ty a tamten,« odpověděl centu­ rio a zabil oba. Když Čilo s Deciem vycházeli ze senátu, dověděli se, že jejich jména jsou uvedena na seznamu proskribovaných, a dříve než jim někdo mohl něco udělat, prchali bezhlavě branou. Právě během však na sebe upozornili centuriony, které potkali. Icilius se účastnil soudu nad Brutem a Cassiem a jako jediný hlasoval veřejně pro jejich osvobození, ačkoli Caesar stál s vojskem kolem soudního místa a ostatní soudci tajně hlasovali pro odsouzení. Potom však nechtěl už nic vědět o své velkomyslné svobodymilovnosti, přitočil se k mrtvole,

která měla být vynesena z města, a pomáhal nosičům nést nosítka. Jakmile hlídači u brány viděli, že mrtvolu jediného muže vynáší tolik lidí, nepodezírali zprvu nosiče, ale začali zkoumat nosítka, aby na nich nebyl někdo předstírající smrt. Nosiči pak na Icilia řekli, že mezi ně nepatří. Vrazi ho po­ znali a zabili. 28/ Varus, zrazen svým propuštěncem, prchal z místa na místo, až přišel k mintumskému močálu, kde se zastavil, aby si odpočinul. Minturňané, pátrajíce po lupičích, právě proče­ sávali močál, přičemž jim pohybující se vrcholky rákosí pro­ zradily Vara. Když ho zajali, prohlásil, že je lupič, načež ho odsoudili na smrt a odvedli. Protože ho však chtěli mučit, aby prozradil své spoluviníky, nedokázal snést něco tak ne­ důstojného a řekl: »Zakazuji vám, Minturňané, abyste mě, bývalého konsula, nebo — což má u dnešních vládců ještě větší váhu — proskribovaného, mučili, nebo dokonce zabili. Není-li mi dopřáno prchnout, chci podstoupit smrt od lidí stejně postavených.® Minturňané mu nevěřili a podezírali ho z podvodu. Potom ho však poznal centurio, který tam pátral, a uťal mu hlavu. Tělo ponechal Minturňanům. Largus byl zadržen na venkově nějakými lidmi, kteří však nepronásledovali jeho, nýbrž kohosi jiného. Ze soucitu, že byl zajat, aniž byl hledán, mu dali příležitost, aby utekl do lesa. Poněvadž ho však začala pronásledovat jiná skupina, přiběhl k první a řekl: »Zabijte mě raději vy, kteří jste se mnou měli soucit, abyste dostali odměnu, a nikoliv oni.« Tak jim ve chvíli své smrti splatil jejich lidské jednání. 29/ Rufus měl velmi krásný dům a jeho sousedkou byla An­ toniova manželka Fulvie. Ta se už dříve pokoušela tento dům koupit, ale bezvýsledně. Rufus jí ho pak chtěl dát, ale přesto byl proskribován. Jakmile Antoniovi přinesli jeho hla­ vu, prohlásil, že to není jeho záležitost, a poslal ji své ženě. Ta nařídila, aby Rufova hlava byla vystavena nikoliv na fóru, ale před jeho domem.

278

279

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

mnoho pronásledovaných, považoval za nedůstojné, kdyby sám nesnášel mužně stejný osud. Vyšel tedy z domu, posadil se na křeslo a ěekal na vrahy. Cestius našel úkryt na venkově u věrných otroků. Pro­ tože se však v okolí stále pohybovali centurioni třímající v rukou zbraně nebo hlavy zavražděných, nedokázal déle snášet ustavičný strach, a proto přikázal otrokům, aby zapáli­ li hranici a rozhlašovali, že pohřbívají zesnulého Cestia. Obelstil je tak, a sotva hranici zapálili, vrhl se do plamenů. Aponius si našel bezpečný úkryt, ale nedokázal snést životní útrapy a dobrovolně vyšel ven, aby se dal zabít. Jiný proskribovaný se dobrovolně posadil na dobře vi­ ditelném místě, a jakmile vrazi vešli, veřejně se oběsil. 27/ Lucius, tchán někdejšího konsula Asinia, prchal po moři, ale protože nesnášel zmítání lodi za bouře, vrhl se do vln. Caesenius uprchl pronásledovatelům a volal na ně, že není proskribován, ale že je obětí úkladů kvůli penězům. Vojáci ho však přivedli k seznamu, přikázali mu, aby si tam přečetl své jméno, a zabili ho, zatímco je četl. Aemilius nevěděl, že je proskribován, a když viděl, jak pronásledují kohosi jiného, otázal se centuriona, který pro­ váděl stíhání, kdo je obětí. »Ty a tamten,« odpověděl centu­ rio a zabil oba. Když Čilo s Deciem vycházeli ze senátu, dověděli se, že jejich jména jsou uvedena na seznamu proskribovaných, a dříve než jim někdo mohl něco udělat, prchali bezhlavě branou. Právě během však na sebe upozornili centuriony, které potkali. Icilius se účastnil soudu nad Brutem a Cassiem a jako jediný hlasoval veřejně pro jejich osvobození, ačkoli Caesar stál s vojskem kolem soudního místa a ostatní soudci tajně hlasovali pro odsouzení. Potom však nechtěl už nic vědět o své velkomyslné svobodymilovnosti, přitočil se k mrtvole,

která měla být vynesena z města, a pomáhal nosičům nést nosítka. Jakmile hlídači u brány viděli, že mrtvolu jediného muže vynáší tolik lidí, nepodezírali zprvu nosiče, ale začali zkoumat nosítka, aby na nich nebyl někdo předstírající smrt. Nosiči pak na Icilia řekli, že mezi ně nepatří. Vrazi ho po­ znali a zabili. 28/ Varus, zrazen svým propuštěncem, prchal z místa na místo, až přišel k mintumskému močálu, kde se zastavil, aby si odpočinul. Minturňané, pátrajíce po lupičích, právě proče­ sávali močál, přičemž jim pohybující se vrcholky rákosí pro­ zradily Vara. Když ho zajali, prohlásil, že je lupič, načež ho odsoudili na smrt a odvedli. Protože ho však chtěli mučit, aby prozradil své spoluviníky, nedokázal snést něco tak ne­ důstojného a řekl: »Zakazuji vám, Minturňané, abyste mě, bývalého konsula, nebo — což má u dnešních vládců ještě větší váhu — proskribovaného, mučili, nebo dokonce zabili. Není-li mi dopřáno prchnout, chci podstoupit smrt od lidí stejně postavených.® Minturňané mu nevěřili a podezírali ho z podvodu. Potom ho však poznal centurio, který tam pátral, a uťal mu hlavu. Tělo ponechal Minturňanům. Largus byl zadržen na venkově nějakými lidmi, kteří však nepronásledovali jeho, nýbrž kohosi jiného. Ze soucitu, že byl zajat, aniž byl hledán, mu dali příležitost, aby utekl do lesa. Poněvadž ho však začala pronásledovat jiná skupina, přiběhl k první a řekl: »Zabijte mě raději vy, kteří jste se mnou měli soucit, abyste dostali odměnu, a nikoliv oni.« Tak jim ve chvíli své smrti splatil jejich lidské jednání. 29/ Rufus měl velmi krásný dům a jeho sousedkou byla An­ toniova manželka Fulvie. Ta se už dříve pokoušela tento dům koupit, ale bezvýsledně. Rufus jí ho pak chtěl dát, ale přesto byl proskribován. Jakmile Antoniovi přinesli jeho hla­ vu, prohlásil, že to není jeho záležitost, a poslal ji své ženě. Ta nařídila, aby Rufova hlava byla vystavena nikoliv na fóru, ale před jeho domem.

278

279

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

Kdosi jiný měl překrásný statek, obklopený stromy, a na něm byla pěkná a hluboká jeskyně. Kvůli tomu byl hned proskribován. Právě se v jeskyni osvěžoval, když k ně­ mu z dálky přibíhali vrazi. Tu ho odvedl jeho otrok do odle­ hlého zákoutí, oblékl si pláštík svého pána, vydával se za něj a tvářil se, že se bojí. Byl by býval hned zabit, kdyby jiný otrok nebyl odhalil podvod. Tak tedy byl zabit sám pán. Lidé však byli do té míry pobouřeni, že nepřestali naléhat na správce, dokud nebyl zrádce ukřižován a zachránce propu­ štěn na svobodu. Skrývajícího se Ateria udal jeho otrok, a ihned se stal propuštěncem. Pokoušel se dokonce získat koupí zabavený Ateriův majetek jako konkurent jeho vlastních dětí a choval

»Ať nás provází štěstí! Tímto se dává všem mužům i že­ nám na vědomí, že mají dnešní den slavit oběťmi a hostina­ mi. Kdo tak neučiní, bude proskribován!« Sám vedl triumfální průvod do chrámu, doprovázen všemi, kteří navenek jásali, ale v srdci byli zarmouceni. Do­ mácí zařízení proskribovaných bylo rozchváceno, ale o kou­ pi jejich pozemků velký zájem nebyl. Někteří se ostýchali ještě ztěžovat osud nešťastníků a ani z jejich majetku si ne­ slibovali zvláštní prospěch. Vůbec nebylo bezpečné vystavo­ vat cizím zrakům zlato a stříbro; i nově získaný majetek přinášel nebezpečí a byl mnohem více ohrožen. Jen někteří se odhodlali, a protože jich bylo málo, kupovali za velmi níz­ ké ceny. A tak se vládcům, byť doufali, že výtěžek bude sta­ čit na válečné přípravy, nedostávalo dvě Stě miliónů.

280

sé k nim hrubě. Ty pak za ním všude chodily a tiše plakaly, až lidé projevili svou nevoli, a protože zašel dále, než bylo třeba, uěinili ho triumvirové opět otrokem dětí onoho proskribovaného. Toto stihlo muže. 30/ Podobný osud však potkal i sirotky, jestliže byli bohatí. Jeden z nich byl zabit na cestě do školy i s vychovatelem, který chlapce objal a nepustil. Atilius právě oblékl mužskou tógu a šel, jak je zvykem, v slavnostním doprovodu svých přátel, aby obětoval v chrá­ mu. Protože však byl nečekaně zapsán do seznamu proskribovaných, jeho přátelé i otroci se rozprchli. Sám, opuštěn ěetnými průvodci, se ubíral ke své matce, ale ani ta ho ze strachu nepřijala. Potom se už ani nepokoušel jít k někomu jinému, ale uprchl do hor. Hlad ho však donutil sestoupit dolů a tam ho chytil jakýsi ělověk, který okrádal pocestné, a nutil ho k těžké práci. Protože zjemnělý mladík nemohl snést útrapy, utekl i s pouty na silnici, dobrovolně se přihlá­ sil hlídkujícím centurionům, a ti ho zabili. 31/ Zatímco došlo k těmto událostem, oslavil Lepidus tri­ umf nad Hispánci a dal vyhlásit příkaz tohoto znění:

281

Triumvirové vymáhají peníze Zvůle vojska

32/ Když o tom informovali lid, určili veřejně tisíc čtyři sta nejbohatších žen, aby si daly odhadnout majetek a přispěly na válečné výdaje dílem, který jim stanoví triumvirové. Po­ kud by zatajily část majetku nebo si daly provést nižší odhad, měl je stihnout trest. Zároveň byla vypsána odměna pro pro­ puštěnce a otroky, jestliže na takové přestupky upozorní. Že­ ny se však rozhodly, že za ně u vládců poprosí o milost jejich příbuzné, a získaly si i Caesarovu sestru, a dokonce i Anto­ niovu matku Antonii. Poněvadž je však Antoniova žena Fulvie odkázala od dveří, byly těžce dotčeny touto urážkou, vtrhly na forum k řečništi vládců, a jakmile jim lid i hlídkují­ cí vojáci uvolnili místo, učinily ústy Hortensie toto prohláše­ ní: »Jak se slušelo na nás, ženy urozeného postavení, obrá­ tily jsme se v nouzi na vaše ženy. Čeho se nám však dostalo od Fulvie, nebylo nás hodno, takže její vinou jsme byly ve­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

Kdosi jiný měl překrásný statek, obklopený stromy, a na něm byla pěkná a hluboká jeskyně. Kvůli tomu byl hned proskribován. Právě se v jeskyni osvěžoval, když k ně­ mu z dálky přibíhali vrazi. Tu ho odvedl jeho otrok do odle­ hlého zákoutí, oblékl si pláštík svého pána, vydával se za něj a tvářil se, že se bojí. Byl by býval hned zabit, kdyby jiný otrok nebyl odhalil podvod. Tak tedy byl zabit sám pán. Lidé však byli do té míry pobouřeni, že nepřestali naléhat na správce, dokud nebyl zrádce ukřižován a zachránce propu­ štěn na svobodu. Skrývajícího se Ateria udal jeho otrok, a ihned se stal propuštěncem. Pokoušel se dokonce získat koupí zabavený Ateriův majetek jako konkurent jeho vlastních dětí a choval

»Ať nás provází štěstí! Tímto se dává všem mužům i že­ nám na vědomí, že mají dnešní den slavit oběťmi a hostina­ mi. Kdo tak neučiní, bude proskribován!« Sám vedl triumfální průvod do chrámu, doprovázen všemi, kteří navenek jásali, ale v srdci byli zarmouceni. Do­ mácí zařízení proskribovaných bylo rozchváceno, ale o kou­ pi jejich pozemků velký zájem nebyl. Někteří se ostýchali ještě ztěžovat osud nešťastníků a ani z jejich majetku si ne­ slibovali zvláštní prospěch. Vůbec nebylo bezpečné vystavo­ vat cizím zrakům zlato a stříbro; i nově získaný majetek přinášel nebezpečí a byl mnohem více ohrožen. Jen někteří se odhodlali, a protože jich bylo málo, kupovali za velmi níz­ ké ceny. A tak se vládcům, byť doufali, že výtěžek bude sta­ čit na válečné přípravy, nedostávalo dvě Stě miliónů.

280

sé k nim hrubě. Ty pak za ním všude chodily a tiše plakaly, až lidé projevili svou nevoli, a protože zašel dále, než bylo třeba, uěinili ho triumvirové opět otrokem dětí onoho proskribovaného. Toto stihlo muže. 30/ Podobný osud však potkal i sirotky, jestliže byli bohatí. Jeden z nich byl zabit na cestě do školy i s vychovatelem, který chlapce objal a nepustil. Atilius právě oblékl mužskou tógu a šel, jak je zvykem, v slavnostním doprovodu svých přátel, aby obětoval v chrá­ mu. Protože však byl nečekaně zapsán do seznamu proskribovaných, jeho přátelé i otroci se rozprchli. Sám, opuštěn ěetnými průvodci, se ubíral ke své matce, ale ani ta ho ze strachu nepřijala. Potom se už ani nepokoušel jít k někomu jinému, ale uprchl do hor. Hlad ho však donutil sestoupit dolů a tam ho chytil jakýsi ělověk, který okrádal pocestné, a nutil ho k těžké práci. Protože zjemnělý mladík nemohl snést útrapy, utekl i s pouty na silnici, dobrovolně se přihlá­ sil hlídkujícím centurionům, a ti ho zabili. 31/ Zatímco došlo k těmto událostem, oslavil Lepidus tri­ umf nad Hispánci a dal vyhlásit příkaz tohoto znění:

281

Triumvirové vymáhají peníze Zvůle vojska

32/ Když o tom informovali lid, určili veřejně tisíc čtyři sta nejbohatších žen, aby si daly odhadnout majetek a přispěly na válečné výdaje dílem, který jim stanoví triumvirové. Po­ kud by zatajily část majetku nebo si daly provést nižší odhad, měl je stihnout trest. Zároveň byla vypsána odměna pro pro­ puštěnce a otroky, jestliže na takové přestupky upozorní. Že­ ny se však rozhodly, že za ně u vládců poprosí o milost jejich příbuzné, a získaly si i Caesarovu sestru, a dokonce i Anto­ niovu matku Antonii. Poněvadž je však Antoniova žena Fulvie odkázala od dveří, byly těžce dotčeny touto urážkou, vtrhly na forum k řečništi vládců, a jakmile jim lid i hlídkují­ cí vojáci uvolnili místo, učinily ústy Hortensie toto prohláše­ ní: »Jak se slušelo na nás, ženy urozeného postavení, obrá­ tily jsme se v nouzi na vaše ženy. Čeho se nám však dostalo od Fulvie, nebylo nás hodno, takže její vinou jsme byly ve­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

hnány společně na fórum. Vy jste nám už vzali otce, syny, muže i bratry s obviněním, že vám učinili bezpráví. Vezmete-li nám i peníze, doženete nás k činům, které nejsou v sou­ ladu s naším rodem, dosavadním životem a ženstvím. Tvrdíte-li, že i od nás stejně jako od našich mužů vám bylo učině­ no bezpráví, proskribujte nás stejně jako je! A jestliže jsme jako ženy nikoho z vás neprohlásily za nepřítele, ani jsme ni­ komu nezbořily dům nebo neodlákaly vojsko, ani jsme nevy­ táhly do boje proti jinému, ani jsme nikomu nebránily v do­ sažení úřadů nebo poct, proč se máme podílet na trestu, jsme-li bez viny? 33/ A proč máme odvádět daně, když nejsme účastny ani na úřadech, ani na poctách, ani na správě provincií či vůbec na veřejném životě, o což se nyní sváříte a dovádíte tím zlo do krajnosti? Protože je válka, jak říkáte? Kdy však nebyly žádné války? A kdy vůbec ženy platily daně? Vždyť na celém světě je zbavuje této povinnosti jejich přirozenost! A byly snad někdy nuceny platit daně naše matky proti této přiroze­ nosti, i když byla v nebezpečí celá země i samo město v době kartáginského vpádu? Přispívaly však dobrovolně, ale ne ze svého pozemkového majetku, statku či věna nebo domu, bez nichž svobodná žena nemůže vést řádný život, ale výhradně ze svých osobních šperků, které neprošly žádným odhadem a na něž neupozornili ani donašeči, ani žalobci. A nikdo je nemusel nutit násilím k určitému množství, ale samy si je stanovily dobrovolně. Proč se však nyní bojíte o říši nebo o vlast? Nastane-li teď válka s Galy nebo s Parthy, nepři­ spějeme k záchraně o nic hůře než naše matky. Do občan­ ských válek jsme však nikdy nechtěly přispívat, ani se tím účastnit vašich bojů mezi sebou. Vždyť jsme neposkytly po­ moc ani do bojů mezi Caesarem a Pompeiem a nepřinutil nás k tomu ani Marius, ani Cinna, ani Sulla, který podrobil vlast své moci. A vy přitom tvrdíte, že chcete obnovit v obci pořádek!«

34/ Při Hortensiině řeči byli triumvirové dotčeni, že se že­ ny odvažují, zatímco muži mlčí, svolat shromáždění, vytýkají jim jejich činy a odmítají peněžní příspěvky, zatímco muži jsou na válečném tažení. A poručili liktorům, aby je vytlačili od řečniště. Protože se však strhl velký křik mezi množstvím lidu stojícím kolem, zastavili liktoři svou akci a vládci pro­ hlásili, že vše odkládají na zítřek. Druhého dne oznámili jména čtyř žen místo tisíce čtyř set, které si měly dát odhad­ nout majetek stejně jako muži, jestliže měli více než sto tisíc, bez ohledu, zda šlo o městského občana nebo cizince, pro­ puštěnce nebo kněze; rozhodnutí se týkalo všech národností a nepřipouštěly se žádné výjimky. Všichni byli vystaveni strachu před trestem, stejně jako před udavači, aby ihned odvedli padesátý díl svého majetku a platili roční válečnou daň. 35/ Tato opatření doléhala tíživě na Římany, avšak vojsko se záměrně dopouštělo ještě horších činů. Protože si totiž vojáci byli vědomi, že za takovýchto okolností je bezpečí vládců výhradně v jejich rukou, prosili je jedni o dům někte­ rého z proskribovaných nebo o jeho pozemek či celý maje­ tek, druzí pak chtěli být přijati za vlastní vybranými muži. Jiní se z vlastní vůle dopouštěli dalších zločinů — zabíjeli neproskribované muže a vykrádali domy zcela nevinných li­ dí. Tak byli vládcové dokonce nuceni přikázat jednomu z konsulů, aby sledoval přestupky proti jejich nařízení. Ten se však bál zakročit proti vojákům, aby je proti sobě nepopu­ dil. Dal však zatknout některé otroky, pokud se ve vojen­ ském oděvu podíleli na těchto zločinech, a ukřižovat je.

282

283

Zachránění jedinci

36/ Takové tedy byly nejvýznamnější případy krajního utr­ pení proskribovaných. Mnohem raději však líčím nenadálé osudy některých lidí, kteří se náhle zachránili a později do­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

hnány společně na fórum. Vy jste nám už vzali otce, syny, muže i bratry s obviněním, že vám učinili bezpráví. Vezmete-li nám i peníze, doženete nás k činům, které nejsou v sou­ ladu s naším rodem, dosavadním životem a ženstvím. Tvrdíte-li, že i od nás stejně jako od našich mužů vám bylo učině­ no bezpráví, proskribujte nás stejně jako je! A jestliže jsme jako ženy nikoho z vás neprohlásily za nepřítele, ani jsme ni­ komu nezbořily dům nebo neodlákaly vojsko, ani jsme nevy­ táhly do boje proti jinému, ani jsme nikomu nebránily v do­ sažení úřadů nebo poct, proč se máme podílet na trestu, jsme-li bez viny? 33/ A proč máme odvádět daně, když nejsme účastny ani na úřadech, ani na poctách, ani na správě provincií či vůbec na veřejném životě, o což se nyní sváříte a dovádíte tím zlo do krajnosti? Protože je válka, jak říkáte? Kdy však nebyly žádné války? A kdy vůbec ženy platily daně? Vždyť na celém světě je zbavuje této povinnosti jejich přirozenost! A byly snad někdy nuceny platit daně naše matky proti této přiroze­ nosti, i když byla v nebezpečí celá země i samo město v době kartáginského vpádu? Přispívaly však dobrovolně, ale ne ze svého pozemkového majetku, statku či věna nebo domu, bez nichž svobodná žena nemůže vést řádný život, ale výhradně ze svých osobních šperků, které neprošly žádným odhadem a na něž neupozornili ani donašeči, ani žalobci. A nikdo je nemusel nutit násilím k určitému množství, ale samy si je stanovily dobrovolně. Proč se však nyní bojíte o říši nebo o vlast? Nastane-li teď válka s Galy nebo s Parthy, nepři­ spějeme k záchraně o nic hůře než naše matky. Do občan­ ských válek jsme však nikdy nechtěly přispívat, ani se tím účastnit vašich bojů mezi sebou. Vždyť jsme neposkytly po­ moc ani do bojů mezi Caesarem a Pompeiem a nepřinutil nás k tomu ani Marius, ani Cinna, ani Sulla, který podrobil vlast své moci. A vy přitom tvrdíte, že chcete obnovit v obci pořádek!«

34/ Při Hortensiině řeči byli triumvirové dotčeni, že se že­ ny odvažují, zatímco muži mlčí, svolat shromáždění, vytýkají jim jejich činy a odmítají peněžní příspěvky, zatímco muži jsou na válečném tažení. A poručili liktorům, aby je vytlačili od řečniště. Protože se však strhl velký křik mezi množstvím lidu stojícím kolem, zastavili liktoři svou akci a vládci pro­ hlásili, že vše odkládají na zítřek. Druhého dne oznámili jména čtyř žen místo tisíce čtyř set, které si měly dát odhad­ nout majetek stejně jako muži, jestliže měli více než sto tisíc, bez ohledu, zda šlo o městského občana nebo cizince, pro­ puštěnce nebo kněze; rozhodnutí se týkalo všech národností a nepřipouštěly se žádné výjimky. Všichni byli vystaveni strachu před trestem, stejně jako před udavači, aby ihned odvedli padesátý díl svého majetku a platili roční válečnou daň. 35/ Tato opatření doléhala tíživě na Římany, avšak vojsko se záměrně dopouštělo ještě horších činů. Protože si totiž vojáci byli vědomi, že za takovýchto okolností je bezpečí vládců výhradně v jejich rukou, prosili je jedni o dům někte­ rého z proskribovaných nebo o jeho pozemek či celý maje­ tek, druzí pak chtěli být přijati za vlastní vybranými muži. Jiní se z vlastní vůle dopouštěli dalších zločinů — zabíjeli neproskribované muže a vykrádali domy zcela nevinných li­ dí. Tak byli vládcové dokonce nuceni přikázat jednomu z konsulů, aby sledoval přestupky proti jejich nařízení. Ten se však bál zakročit proti vojákům, aby je proti sobě nepopu­ dil. Dal však zatknout některé otroky, pokud se ve vojen­ ském oděvu podíleli na těchto zločinech, a ukřižovat je.

282

283

Zachránění jedinci

36/ Takové tedy byly nejvýznamnější případy krajního utr­ pení proskribovaných. Mnohem raději však líčím nenadálé osudy některých lidí, kteří se náhle zachránili a později do­

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY IV

sáhli bývalé hodnosti, a tento výklad přináší i posluchačům větší užitek, aby v žádné situaci nezoufali a nevzdávali se na­ děje. Kdo jen mohl, prchl ke Cassiovi a Brutovi nebo do Afriky ke Cornificiovi, který byl rovněž stoupencem republi­ ky. Značné množství se obrátilo na Sicílii, neboť byla Itálii nejblíže, a prchající ochotně přijal Pompeius. Ten projevil vůči nešťastníkům velkorysou náklonnost. Rozeslal totiž do okolí posly, aby k němu zvali všechny psance. Jejich za­ chráncům, ať byli svobodní, nebo otroci, slíbil dvojnásobnou odměnu, než byla určena pro jejich vrahy. Uprchlíkům na moři vyslal vstříc čluny i lodě a kolem pobřeží křižovaly trojveslice, aby dávaly znamení neznalým cesty a poskytovaly záchranu těm, s nimiž se setkaly. Příchozím šel Pompeius sám v ústrety a poskytl jim oděv a vše, co potřebovali. Využí­ val jich pak k velení vojenským pozemním i námořním si­ lám, pokud měli předpoklady. Když pak později došlo mezi ním a triumviry k míru, nedal k němu souhlas dříve, dokud do něho nebyli zahrnuti i uprchlíci, kteří se k němu přidali. Tak si získal velké zásluhy o vlast v době jejího největšího neštěstí i značný osobní věhlas, který vyvěral z otcovské slá­ vy, ale současně ji překračoval. Jiným se poštěstilo utéci ji­ ným způsobem, nebo se ukrývali až do uzavření příměří, někteří na statcích nebo v hrobkách, druzí přímo ve městě, donuceni spokojit se s nejubožejšími podmínkami. V té době se projevila mimořádná láska žen k manželům i náklonnost dětí vůči rodičům i mimořádná věrnost otroků vůči jejich pá­ nům. Nejpozoruhodnější případy tohoto druhu vylíčím dále. 37/ Paula, bratra Lepidova, respektovali centurioni jako triumvirova bratra a dovolili mu vyplout k Brutovi a po jeho porážce do Mílétu; odtud se později odmítal vrátit, i když ho po uzavření míru volali zpět. Antoniova matka měla u sebe svého bratra Lucia, Antoniova strýce, aniž se to snažila zata­ jit, a centurioni vůči ní jakožto matce samovládce dlouho za­

chovávali úctu. Poněvadž však posléze chtěli použít násilí, vyběhla na forum a řekla Antoniovi, který tam právě seděl s oběma ostatními spoluvladaři na řečništi: »Podávám na se­ be, triumvire, oznámení, že jsem k sobě přijala Lucia, že ho u sebe mám a budu mít tak dlouho, dokud nás neodstraníš najednou, neboť všem, kteří takové lidi ukrývají, hrozí stejný trest jako jim.« Antonius jí vytkl, že je sice dobrá sestra, ale jako matka nemá pro syna porozumění. Nemusela by prý mít teď starosti, jak zachránit Lucia, kdyby se mu postavila na odpor tehdy, když prohlašoval jejího syna za nepřítele. Záro­ veň však dal Antonius pokyn, aby konsul Plancus navrhl zrušit Luciovo pronásledování. 38/ Messala, urozený mladík, uprchl k Brutovi a triumviro­ vé ze strachu před jeho odvážnou povahou dali hned veřejně na vědomí: sProtože nám Messalovi příbuzní oznámili, že v době vraždy nebyl vůbec v fiímě, budiž vyňat ze seznamu proskribovaných!« Messala však milost nepřijal. Teprve když Brutus a Cassius v Thrákii padli a jejich stále početné voj­ sko, mající k dispozici i lodě, i peníze a těšící se nemalými nadějemi, ho chtělo zvolit za velitele, nepřijal rozhodnutí vo­ jáků, ale přemluvil je, aby se podrobili těžkému osudu a při­ dali se k Antoniovi. Sám se pak s Antoniem důvěrně sblížil, ale z rozhořčení nad tím, že upadl v područí Kleopatry, pře­ šel k Caesarovi. Ten ho učinil konsulem právě místo Anto­ nia, který byl zavržen a znovu prohlášen za nepřítele. U Aktia byl Messala velitelem loďstva proti Antoniovi, potom ho Caesar poslal v čele vojska proti bouřícím se Galům a po do­ saženém vítězství mu povolil slavit triumf. Bibulus dostal milost současně s Messalou a často byl prostředníkem mezi Antoniem a Caesarem při jejich vzájem­ ných jednáních. Antoniem byl jmenován správcem Sýrie a v této hodnosti také zemřel. 39/ Acilius tajně unikl z města, ale jakýsi otrok jej prozradil vojákům. Ten si je však získal příslibem velkého množství

284

285

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY IV

sáhli bývalé hodnosti, a tento výklad přináší i posluchačům větší užitek, aby v žádné situaci nezoufali a nevzdávali se na­ děje. Kdo jen mohl, prchl ke Cassiovi a Brutovi nebo do Afriky ke Cornificiovi, který byl rovněž stoupencem republi­ ky. Značné množství se obrátilo na Sicílii, neboť byla Itálii nejblíže, a prchající ochotně přijal Pompeius. Ten projevil vůči nešťastníkům velkorysou náklonnost. Rozeslal totiž do okolí posly, aby k němu zvali všechny psance. Jejich za­ chráncům, ať byli svobodní, nebo otroci, slíbil dvojnásobnou odměnu, než byla určena pro jejich vrahy. Uprchlíkům na moři vyslal vstříc čluny i lodě a kolem pobřeží křižovaly trojveslice, aby dávaly znamení neznalým cesty a poskytovaly záchranu těm, s nimiž se setkaly. Příchozím šel Pompeius sám v ústrety a poskytl jim oděv a vše, co potřebovali. Využí­ val jich pak k velení vojenským pozemním i námořním si­ lám, pokud měli předpoklady. Když pak později došlo mezi ním a triumviry k míru, nedal k němu souhlas dříve, dokud do něho nebyli zahrnuti i uprchlíci, kteří se k němu přidali. Tak si získal velké zásluhy o vlast v době jejího největšího neštěstí i značný osobní věhlas, který vyvěral z otcovské slá­ vy, ale současně ji překračoval. Jiným se poštěstilo utéci ji­ ným způsobem, nebo se ukrývali až do uzavření příměří, někteří na statcích nebo v hrobkách, druzí přímo ve městě, donuceni spokojit se s nejubožejšími podmínkami. V té době se projevila mimořádná láska žen k manželům i náklonnost dětí vůči rodičům i mimořádná věrnost otroků vůči jejich pá­ nům. Nejpozoruhodnější případy tohoto druhu vylíčím dále. 37/ Paula, bratra Lepidova, respektovali centurioni jako triumvirova bratra a dovolili mu vyplout k Brutovi a po jeho porážce do Mílétu; odtud se později odmítal vrátit, i když ho po uzavření míru volali zpět. Antoniova matka měla u sebe svého bratra Lucia, Antoniova strýce, aniž se to snažila zata­ jit, a centurioni vůči ní jakožto matce samovládce dlouho za­

chovávali úctu. Poněvadž však posléze chtěli použít násilí, vyběhla na forum a řekla Antoniovi, který tam právě seděl s oběma ostatními spoluvladaři na řečništi: »Podávám na se­ be, triumvire, oznámení, že jsem k sobě přijala Lucia, že ho u sebe mám a budu mít tak dlouho, dokud nás neodstraníš najednou, neboť všem, kteří takové lidi ukrývají, hrozí stejný trest jako jim.« Antonius jí vytkl, že je sice dobrá sestra, ale jako matka nemá pro syna porozumění. Nemusela by prý mít teď starosti, jak zachránit Lucia, kdyby se mu postavila na odpor tehdy, když prohlašoval jejího syna za nepřítele. Záro­ veň však dal Antonius pokyn, aby konsul Plancus navrhl zrušit Luciovo pronásledování. 38/ Messala, urozený mladík, uprchl k Brutovi a triumviro­ vé ze strachu před jeho odvážnou povahou dali hned veřejně na vědomí: sProtože nám Messalovi příbuzní oznámili, že v době vraždy nebyl vůbec v fiímě, budiž vyňat ze seznamu proskribovaných!« Messala však milost nepřijal. Teprve když Brutus a Cassius v Thrákii padli a jejich stále početné voj­ sko, mající k dispozici i lodě, i peníze a těšící se nemalými nadějemi, ho chtělo zvolit za velitele, nepřijal rozhodnutí vo­ jáků, ale přemluvil je, aby se podrobili těžkému osudu a při­ dali se k Antoniovi. Sám se pak s Antoniem důvěrně sblížil, ale z rozhořčení nad tím, že upadl v područí Kleopatry, pře­ šel k Caesarovi. Ten ho učinil konsulem právě místo Anto­ nia, který byl zavržen a znovu prohlášen za nepřítele. U Aktia byl Messala velitelem loďstva proti Antoniovi, potom ho Caesar poslal v čele vojska proti bouřícím se Galům a po do­ saženém vítězství mu povolil slavit triumf. Bibulus dostal milost současně s Messalou a často byl prostředníkem mezi Antoniem a Caesarem při jejich vzájem­ ných jednáních. Antoniem byl jmenován správcem Sýrie a v této hodnosti také zemřel. 39/ Acilius tajně unikl z města, ale jakýsi otrok jej prozradil vojákům. Ten si je však získal příslibem velkého množství

284

285

286

APPIÁNOS

peněz, takže vyslali několik mužů ze svých řad za jeho že­ nou. Přinášeli i několik předmětů, které jim on sám dal na důkaz věrohodnosti. Žena jim po příchodu předložila všech­ ny své šperky a slíbila jim je všechny vydat, pokud oni sami dodrží svůj slib, prohlásila však, že si není jista, zda tak uěiní. Nebyla ve své lásce k manželovi zklamána, neboť vojáci najali pro Acilia dokonce loď a poslali ho na Sicílii. Lentulova žena se rozhodla, že uprchne společně se svým mužem, a proto ho sledovala. On však nechtěl, aby s ním sdílela nebezpečí, a utekl tedy potají na Sicílii; tam ho Pompeius učinil praetorem. Odtud zpravil manželku, že se zachránil a je praetorem. Jakmile se dověděla, kde její muž je, oklamala svou matku a uprchla spolu se dvěma otrokyněmi, ačkoliv ji matka hlídala. Spolu s nimi cestovala za těž­ kých podmínek a v bídě sama jako otrokyně, až se jí jednou kvečeru podařilo přeplout z Rhegia do Messany. Tam snad­ no poznala praetorův stan, avšak Lentula nenalezla tak, jak se sluší na praetora, ale spícího na zemi, zarostlého a v cel­ kovém špatném stavu, neboť se strachoval o manželku. 40/ Apuleiovi vyhrožovala manželka, že ho vyzradí, bude-li chtít uprchnout sám. Proti své vůli ji tedy vzal s sebou, a právě to zbavilo jeho útěk jakéhokoli podezření, poněvadž cestoval veřejně s manželkou, otroky a otrokyněmi. Antiova manželka dala zabalit svého muže do ložní při­ krývky, naložila ho na nosítka a přikázala ho donést k moři, odkud prchl na Sicílii. Regina zavedla jeho žena v noci do podzemní stoky; za dne sice už do ní chtěli vstoupit vojáci, ale pro velký zápach tak neučinili. Příští noci přestrojila Regina za uhlíře a dala mu osla naloženého uhlím, aby ho hnal městem. Sama ho následovala na nosítkách v malé vzdálenosti. Jednomu z vo­ jáků na stráži u brány se zdála nosítka podezřelá a začal je prověřovat. Reginus se ulekl, a jako by byl náhodný pocest­ ný, prosil vojáka, ať nechá ženu být. Voják se na něj zprvu

OBČANSKÉ VÁLKY IV

287

rozhněvaně obořil, jako by vskutku byl uhlíř, pak ho ale po­ znal, neboť kdysi sloužil pod jeho velením v Sýrii, a řekl: »Jdi a hodně štěstí, veliteli, neboť se patří, abych ti tak říkal i teď!« Coponiova žena, do té doby řádná, si vysloužila u Anto­ nia pro manžela milost, ale odčinila tak jednu hanebnost druhou. 41/ Getův syn předstíral, že spaluje na dvoře svého domu svého otce, protože se oběsil. Potom ho ponechal v úkrytu na venkovském nově koupeném statku. Ve snaze změnit svůj vzhled si tam stařec přiložil pásku na jedno oko. Když nastalo příměří, pásku odstranil, avšak v důsledku nečin­ nosti bylo oko slepé. Oppius chtěl pro svůj věk a ochablost zůstat ve městě. Jeho syn ho však nesl na ramenou a tak ho dostal ven přes bránu a územím dělícím je ještě od Sicílie ho dopravil tak, že ho chvíli vedl a chvíli nesl. Svým vzezřením nevzbudili u ni­ koho podezření, ani je nikdo neurážel. Jak uvádějí někteří spisovatelé, vysloužil si stejně jako Aeneas nesoucí svého ot­ ce úctu i u nepřátel. Lid později vyznamenal mladíka tím, že ho učinil aedilem. Protože mu byl zkonfiskován majetek a neměl potřebné prostředky k nástupu úřadu, budovali mu řemeslníci vše, co si úřad žádal, bezplatně a každý divák há­ zel do orchéstry podle své úvahy určité množství mincí, do­ kud mu nenapomohli k potřebnému majetku. Arrianovi vytesali na náhrobní desku nápis, jak si přál v závěti: »Zde leží proskribovaný, kterého ukryl, na útěku provázel, a nakonec zachránil jeho neproskribovaný syn.« 42/ Metellové byli dva, syn a otec. Otec sloužil Antoniovi jako velitel u Aktia, upadl do zajetí, ale nebyl poznán. Syn se účastnil tažení na straně Caesarově a byl rovněž velitelem u Aktia. Seděl vedle Caesara i na Samu, když prověřoval za­ jatce. Stařec byl k němu přiveden zarostlý, zubožený a špina­ vý, takže ho nebylo možné poznat. Jakmile však v řadě zajat­

286

APPIÁNOS

peněz, takže vyslali několik mužů ze svých řad za jeho že­ nou. Přinášeli i několik předmětů, které jim on sám dal na důkaz věrohodnosti. Žena jim po příchodu předložila všech­ ny své šperky a slíbila jim je všechny vydat, pokud oni sami dodrží svůj slib, prohlásila však, že si není jista, zda tak uěiní. Nebyla ve své lásce k manželovi zklamána, neboť vojáci najali pro Acilia dokonce loď a poslali ho na Sicílii. Lentulova žena se rozhodla, že uprchne společně se svým mužem, a proto ho sledovala. On však nechtěl, aby s ním sdílela nebezpečí, a utekl tedy potají na Sicílii; tam ho Pompeius učinil praetorem. Odtud zpravil manželku, že se zachránil a je praetorem. Jakmile se dověděla, kde její muž je, oklamala svou matku a uprchla spolu se dvěma otrokyněmi, ačkoliv ji matka hlídala. Spolu s nimi cestovala za těž­ kých podmínek a v bídě sama jako otrokyně, až se jí jednou kvečeru podařilo přeplout z Rhegia do Messany. Tam snad­ no poznala praetorův stan, avšak Lentula nenalezla tak, jak se sluší na praetora, ale spícího na zemi, zarostlého a v cel­ kovém špatném stavu, neboť se strachoval o manželku. 40/ Apuleiovi vyhrožovala manželka, že ho vyzradí, bude-li chtít uprchnout sám. Proti své vůli ji tedy vzal s sebou, a právě to zbavilo jeho útěk jakéhokoli podezření, poněvadž cestoval veřejně s manželkou, otroky a otrokyněmi. Antiova manželka dala zabalit svého muže do ložní při­ krývky, naložila ho na nosítka a přikázala ho donést k moři, odkud prchl na Sicílii. Regina zavedla jeho žena v noci do podzemní stoky; za dne sice už do ní chtěli vstoupit vojáci, ale pro velký zápach tak neučinili. Příští noci přestrojila Regina za uhlíře a dala mu osla naloženého uhlím, aby ho hnal městem. Sama ho následovala na nosítkách v malé vzdálenosti. Jednomu z vo­ jáků na stráži u brány se zdála nosítka podezřelá a začal je prověřovat. Reginus se ulekl, a jako by byl náhodný pocest­ ný, prosil vojáka, ať nechá ženu být. Voják se na něj zprvu

OBČANSKÉ VÁLKY IV

287

rozhněvaně obořil, jako by vskutku byl uhlíř, pak ho ale po­ znal, neboť kdysi sloužil pod jeho velením v Sýrii, a řekl: »Jdi a hodně štěstí, veliteli, neboť se patří, abych ti tak říkal i teď!« Coponiova žena, do té doby řádná, si vysloužila u Anto­ nia pro manžela milost, ale odčinila tak jednu hanebnost druhou. 41/ Getův syn předstíral, že spaluje na dvoře svého domu svého otce, protože se oběsil. Potom ho ponechal v úkrytu na venkovském nově koupeném statku. Ve snaze změnit svůj vzhled si tam stařec přiložil pásku na jedno oko. Když nastalo příměří, pásku odstranil, avšak v důsledku nečin­ nosti bylo oko slepé. Oppius chtěl pro svůj věk a ochablost zůstat ve městě. Jeho syn ho však nesl na ramenou a tak ho dostal ven přes bránu a územím dělícím je ještě od Sicílie ho dopravil tak, že ho chvíli vedl a chvíli nesl. Svým vzezřením nevzbudili u ni­ koho podezření, ani je nikdo neurážel. Jak uvádějí někteří spisovatelé, vysloužil si stejně jako Aeneas nesoucí svého ot­ ce úctu i u nepřátel. Lid později vyznamenal mladíka tím, že ho učinil aedilem. Protože mu byl zkonfiskován majetek a neměl potřebné prostředky k nástupu úřadu, budovali mu řemeslníci vše, co si úřad žádal, bezplatně a každý divák há­ zel do orchéstry podle své úvahy určité množství mincí, do­ kud mu nenapomohli k potřebnému majetku. Arrianovi vytesali na náhrobní desku nápis, jak si přál v závěti: »Zde leží proskribovaný, kterého ukryl, na útěku provázel, a nakonec zachránil jeho neproskribovaný syn.« 42/ Metellové byli dva, syn a otec. Otec sloužil Antoniovi jako velitel u Aktia, upadl do zajetí, ale nebyl poznán. Syn se účastnil tažení na straně Caesarově a byl rovněž velitelem u Aktia. Seděl vedle Caesara i na Samu, když prověřoval za­ jatce. Stařec byl k němu přiveden zarostlý, zubožený a špina­ vý, takže ho nebylo možné poznat. Jakmile však v řadě zajat­

288

APPIÁNOS

ců provolal hlasatel jeho jméno, vyběhl jeho syn ze skupiny kolem Caesara a s hlasitým nářkem objal svého otce, kterého jen stěží poznal. Náhle přestal bědovat a řekl Caesarovi: »Tento muž se, Caesare, stal tvým nepřítelem, já tvým vojá­ kem. On si od tebe zaslouží trest, já odměnu. Prosím tě pro­ to, buď abys ušetřil mého otce kvůli mně, nebo abys i mě dal popravit kvůli němu.« Všichni byli dojati a Caesar svolil, aby si Metellus zachránil život, ačkoliv byl jeho nejzatvrzelejším odpůrcem a hrdě odmítl četné dary, jež ho měly přimět k přechodu od Antonia k němu. 43/ Marka skrývali jeho otroci se stejnou dávkou oddanosti jako štěstí po celou dobu proskripcí v jeho domě. Jakmile nastal opět klid, Marcus opustil úkryt, jako by se vrátil z vy­ hnanství. Hirtius uprchl se svými domácími otroky z města a po­ tuloval se Itálií. Osvobozoval otroky z pout, shromažďoval uprchlíky, pustošil venkovská města, nejpi-ve jen malá, poz­ ději i větší, až se v čele silného oddílu zmocnil vlády nad kmenem Bruttijců. Když bylo proti němu vysláno pravidelné vojsko, přeplavil se spolu se svými stoupenci k Pompeiovi. Restio se domníval, že je na útěku zcela sám. Tajně ho však sledoval otrok, kterého dal vychovat a kterého zprvu za­ hrnoval dobrodiním. Později mu dal však pro jeho ničem­ nost vypálit znamení. Jednou si chtěl Restio oddechnout v močálu a vtom k němu přistoupil jeho otrok. Restio se ulekl a dostal strach, když ho spatřil, avšak otrok mu řekl, že nepociťuje znamení, které ho provází, ale že má na paměti dřívější Restionovo dobrodiní. Potom ho dopravil do jesky­ ně, aby si tam odpočinul, a sháněl mu, jak mohl, potravu. Jednoho dne vzbudila jeskyně jisté podezření u vojáků pá­ trajících poblíž po Restionovi, a ti se chystali do ní vstoupit. Sotvaže to otrok uviděl, šel za nimi, předběhl po cestě jaké­ hosi staršího ělověka, zabil ho a usekl mu hlavu. Vojáci tím byli otřeseni a chtěli ho zatknout jako vraha pocestného, ale

OBČANSKÉ VÁLKY IV

289

otrok jim řekl: »Zabil jsem Restiona, syého bývalého pána, poněvadž mi dal vypálit toto znamení.® Vojáci mu pak odňali hlavu mrtvého, aby za ni dostali odměnu, a chvátali, byť zby­ tečně, do města, zatímco otrok přiměl svého pána k další ces­ tě a přeplavil se s ním na Sicílii. 44/ Appius odpočíval na svém venkovském statku, když k němu právě přibíhali vojáci. V té chvíli mu jeho otrok oblékl svůj vlastní šat, lehl si na lehátko, jako by byl pán, a dobrovolně za něho podstoupil smrt, zatímco ten stál opo­ dál převlečený za otroka. Jakmile byl Meneniův dům obsazen vojáky, vstoupil je­ den z otroků do pánových nosítek a jiní otroci, zasvěcení do plánu, ho vynášeli ven. Tak byl tento otrok z vlastní vůle za­ bit, jako by byl Menenius; ten pak uprchl na Sicílii. Viniův propuštěnec Filemón, vlastník krásného domu, skryl přímo v jeho středu Vinia v železné skříni, sloužící k ukládání peněz nebo knih. Až do uzavření míru mu pak v noci nosil potravu. Jiný propuštěnec, pečující o hrob svého pána, střežil v hrobce proskribovaného pánova syna spolu s jeho otcem. Lucretius, bloudící se dvěma spolehlivými otroky, se z nedostatku potravy odebral do města ke své ženě; otroci ho tam museli nést na nosítkách, protože byl zcela vyčerpán. Jeden z nosičů si přitom zlomil nohu, takže Lucretius šel pěšky a opíral se rukou o druhého nosiče. Právě se blížili k bráně, kde byl dopaden jeho otec proskribovaný Sullou, a viděl, jak z ní vychází vojenský oddíl. Byl místní shodou natolik vyděšen, že se skryl s jedním otrokem do blízké hrobky. V těch hrobkách však právě slídili zloději a otrok se jim dal dobrovolně odhalit, zatímco Lucretius prchal k brá­ ně. Tam počkal na svého otroka, vyměnil si s ním šaty a při­ šel ke své ženě. Skryla ho mezi dvojitou střechou do té doby, než se některým jeho známým podařilo vyloučit ho z řad proskribovaných. Jakmile nastal mír, stal se konsulem.

288

APPIÁNOS

ců provolal hlasatel jeho jméno, vyběhl jeho syn ze skupiny kolem Caesara a s hlasitým nářkem objal svého otce, kterého jen stěží poznal. Náhle přestal bědovat a řekl Caesarovi: »Tento muž se, Caesare, stal tvým nepřítelem, já tvým vojá­ kem. On si od tebe zaslouží trest, já odměnu. Prosím tě pro­ to, buď abys ušetřil mého otce kvůli mně, nebo abys i mě dal popravit kvůli němu.« Všichni byli dojati a Caesar svolil, aby si Metellus zachránil život, ačkoliv byl jeho nejzatvrzelejším odpůrcem a hrdě odmítl četné dary, jež ho měly přimět k přechodu od Antonia k němu. 43/ Marka skrývali jeho otroci se stejnou dávkou oddanosti jako štěstí po celou dobu proskripcí v jeho domě. Jakmile nastal opět klid, Marcus opustil úkryt, jako by se vrátil z vy­ hnanství. Hirtius uprchl se svými domácími otroky z města a po­ tuloval se Itálií. Osvobozoval otroky z pout, shromažďoval uprchlíky, pustošil venkovská města, nejpi-ve jen malá, poz­ ději i větší, až se v čele silného oddílu zmocnil vlády nad kmenem Bruttijců. Když bylo proti němu vysláno pravidelné vojsko, přeplavil se spolu se svými stoupenci k Pompeiovi. Restio se domníval, že je na útěku zcela sám. Tajně ho však sledoval otrok, kterého dal vychovat a kterého zprvu za­ hrnoval dobrodiním. Později mu dal však pro jeho ničem­ nost vypálit znamení. Jednou si chtěl Restio oddechnout v močálu a vtom k němu přistoupil jeho otrok. Restio se ulekl a dostal strach, když ho spatřil, avšak otrok mu řekl, že nepociťuje znamení, které ho provází, ale že má na paměti dřívější Restionovo dobrodiní. Potom ho dopravil do jesky­ ně, aby si tam odpočinul, a sháněl mu, jak mohl, potravu. Jednoho dne vzbudila jeskyně jisté podezření u vojáků pá­ trajících poblíž po Restionovi, a ti se chystali do ní vstoupit. Sotvaže to otrok uviděl, šel za nimi, předběhl po cestě jaké­ hosi staršího ělověka, zabil ho a usekl mu hlavu. Vojáci tím byli otřeseni a chtěli ho zatknout jako vraha pocestného, ale

OBČANSKÉ VÁLKY IV

289

otrok jim řekl: »Zabil jsem Restiona, syého bývalého pána, poněvadž mi dal vypálit toto znamení.® Vojáci mu pak odňali hlavu mrtvého, aby za ni dostali odměnu, a chvátali, byť zby­ tečně, do města, zatímco otrok přiměl svého pána k další ces­ tě a přeplavil se s ním na Sicílii. 44/ Appius odpočíval na svém venkovském statku, když k němu právě přibíhali vojáci. V té chvíli mu jeho otrok oblékl svůj vlastní šat, lehl si na lehátko, jako by byl pán, a dobrovolně za něho podstoupil smrt, zatímco ten stál opo­ dál převlečený za otroka. Jakmile byl Meneniův dům obsazen vojáky, vstoupil je­ den z otroků do pánových nosítek a jiní otroci, zasvěcení do plánu, ho vynášeli ven. Tak byl tento otrok z vlastní vůle za­ bit, jako by byl Menenius; ten pak uprchl na Sicílii. Viniův propuštěnec Filemón, vlastník krásného domu, skryl přímo v jeho středu Vinia v železné skříni, sloužící k ukládání peněz nebo knih. Až do uzavření míru mu pak v noci nosil potravu. Jiný propuštěnec, pečující o hrob svého pána, střežil v hrobce proskribovaného pánova syna spolu s jeho otcem. Lucretius, bloudící se dvěma spolehlivými otroky, se z nedostatku potravy odebral do města ke své ženě; otroci ho tam museli nést na nosítkách, protože byl zcela vyčerpán. Jeden z nosičů si přitom zlomil nohu, takže Lucretius šel pěšky a opíral se rukou o druhého nosiče. Právě se blížili k bráně, kde byl dopaden jeho otec proskribovaný Sullou, a viděl, jak z ní vychází vojenský oddíl. Byl místní shodou natolik vyděšen, že se skryl s jedním otrokem do blízké hrobky. V těch hrobkách však právě slídili zloději a otrok se jim dal dobrovolně odhalit, zatímco Lucretius prchal k brá­ ně. Tam počkal na svého otroka, vyměnil si s ním šaty a při­ šel ke své ženě. Skryla ho mezi dvojitou střechou do té doby, než se některým jeho známým podařilo vyloučit ho z řad proskribovaných. Jakmile nastal mír, stal se konsulem.

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY IV

45/ Sergius se skrýval v domě samotného Antonia do té do­ by, než Antonius přiměl konsula Plaňka, aby podal návrh na jeho omilostnění. Z tohoto důvodu pak později za občanské války mezi Caesarem a Antoniem hlasoval Plancus jako jedi­ ný veřejně pro osvobození Antonia, ačkoliv ho senát prohlá­ sil za nepřítele státu. Tak se tedy všem jmenovaným mužům podařilo zachrá­ nit si život. Pomponius se vystrojil jako praetor, ze svých otroků učinil liktory a prošel městem v jejich doprovodu. Přitom se kolem něho liktoři shlukli, aby ho nikdo nemohl poznat. U městské brány pak vstoupil do státního vozu a projel tak celou Itálií, přičemž ho všichni přijímali a doprovázeli jako praetora, který byl triumviry vyslán jednat s Pompeiem o mí­ ru. Na státní trojveslici pak Pomponius přeplul až k Pompeiovi. 46/ Apuleius a Arruntius se vydávali za centuriony a ze svých otroků učinili vojáky. Pak proběhli branou, jako by by­ li opravdu centurioni, kteří někoho pronásledují. Na další cestě se pak rozdělili, osvobozovali otroky pracující v pou­ tech a shromažďovali kolem sebe uprchlíky, až měl každý silný oddíl, který svými odznaky a výzbrojí budil dojem řado­ vého vojska. Každý z nich postupoval k moři a oba se utábo­ řili kolem dokola jednoho pahorku, přičemž se navzájem pozorovali s velkými obavami. Když se rozednilo, rozhlížel se každý ze svého místa na pahorku a pokládal přitom dru­ hého za nepřátelské vojsko vyslané proti němu. Zahájili tedy boj a pokračovali v něm až do chvíle, než se poznali, odhodi­ li zbraně a naříkali na osud, poněvadž je ve všem proti nim. Poté pluli přes moře, jeden k Brutovi, druhý k Pompeiovi — jeden se pak vrátil s Pompeiem do vlasti, druhý se stal Bratovým velitelem v Bíthýnii; po Brutově porážce ji vydal Antoniovi a získal též povolení k návratu. Jistý propuštěnec spoutal Ventidia krátce po jeho pro-

skribování, jako by měl v úmyslu vydat ho jeho vrahům. V noci ale přemluvil otroky, přestrojil je za vojáky a vyvedl svého pána z města, jako by byl centurio. Tak prošli celou Itálií až na Sicílii a často se ztratili mezi jinými centuriony, slídícími po Ventidiovi. 47/ Jiného proskribovaného skryl jeho propuštěnec v hrob­ ce. Ten ale nedokázal snášet takové prostředí, a proto ho propuštěnec převedl do ubohého přístřešku, který pro něho najal. Vedle však bydlel jakýsi voják .a proskribovaný nebyl schopen překonat ani tuto obavu. Jeho zbabělost se nakonec změnila ve výjimečnou odvahu. Dal se totiž ostříhat a učil v fiímě ve škole až do uzavření míru. Volusius byl proskribován jako aedil. Jeho přítel byl ísidiným knězem a řídil její slavnosti. Volusius si tedy od něj vyžádal jeho roucho, oblékl si řízu sahající až k zemi, nasadil si masku ve tvaru psí hlavy a tak, jako by slavil ísidiny obřa­ dy, se dostal k Pompeiovi. Obyvatelé města Cales poskytli ochranu Sittiovi, svému spoluobčanovi, neboť jim ze svého ohromného majetku zaří­ dil řadu prospěšných věcí, chopili se zbraní na jeho obranu, drželi v šachu jeho otroky a odháněli vojáky od městských hradeb až do doby, než zlo polevilo. Pak vyslali pošly, aby za něho prosili u triumvirů, a dosáhli toho, že se směl zdržovat ve svém rodném městě, ale ostatní Itálie mu byla zapověze­ na. Sittius byl snad první nebo alespoň jediný člověk, který žil jako exulant ve svém rodném městě. Varto byl filozof a autor historických spisů, vynikající voják i velitel, což bylo asi ve stejné míře příčinou, že byl ja­ ko odpůrce samovlády proskribován. Jeho blízcí přátelé se mezi sebou vášnivě přeli o to, kdo ho má k sobě přijmout. Zvítězil Calenus, který ho chránil na statku, i když se tam zastavoval kolemjedoucí Antonius. Přitom žádný z Varronových ani Calenových otroků neprozradil, že v domě je hleda­ ný psanec.

290

291

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY IV

45/ Sergius se skrýval v domě samotného Antonia do té do­ by, než Antonius přiměl konsula Plaňka, aby podal návrh na jeho omilostnění. Z tohoto důvodu pak později za občanské války mezi Caesarem a Antoniem hlasoval Plancus jako jedi­ ný veřejně pro osvobození Antonia, ačkoliv ho senát prohlá­ sil za nepřítele státu. Tak se tedy všem jmenovaným mužům podařilo zachrá­ nit si život. Pomponius se vystrojil jako praetor, ze svých otroků učinil liktory a prošel městem v jejich doprovodu. Přitom se kolem něho liktoři shlukli, aby ho nikdo nemohl poznat. U městské brány pak vstoupil do státního vozu a projel tak celou Itálií, přičemž ho všichni přijímali a doprovázeli jako praetora, který byl triumviry vyslán jednat s Pompeiem o mí­ ru. Na státní trojveslici pak Pomponius přeplul až k Pompeiovi. 46/ Apuleius a Arruntius se vydávali za centuriony a ze svých otroků učinili vojáky. Pak proběhli branou, jako by by­ li opravdu centurioni, kteří někoho pronásledují. Na další cestě se pak rozdělili, osvobozovali otroky pracující v pou­ tech a shromažďovali kolem sebe uprchlíky, až měl každý silný oddíl, který svými odznaky a výzbrojí budil dojem řado­ vého vojska. Každý z nich postupoval k moři a oba se utábo­ řili kolem dokola jednoho pahorku, přičemž se navzájem pozorovali s velkými obavami. Když se rozednilo, rozhlížel se každý ze svého místa na pahorku a pokládal přitom dru­ hého za nepřátelské vojsko vyslané proti němu. Zahájili tedy boj a pokračovali v něm až do chvíle, než se poznali, odhodi­ li zbraně a naříkali na osud, poněvadž je ve všem proti nim. Poté pluli přes moře, jeden k Brutovi, druhý k Pompeiovi — jeden se pak vrátil s Pompeiem do vlasti, druhý se stal Bratovým velitelem v Bíthýnii; po Brutově porážce ji vydal Antoniovi a získal též povolení k návratu. Jistý propuštěnec spoutal Ventidia krátce po jeho pro-

skribování, jako by měl v úmyslu vydat ho jeho vrahům. V noci ale přemluvil otroky, přestrojil je za vojáky a vyvedl svého pána z města, jako by byl centurio. Tak prošli celou Itálií až na Sicílii a často se ztratili mezi jinými centuriony, slídícími po Ventidiovi. 47/ Jiného proskribovaného skryl jeho propuštěnec v hrob­ ce. Ten ale nedokázal snášet takové prostředí, a proto ho propuštěnec převedl do ubohého přístřešku, který pro něho najal. Vedle však bydlel jakýsi voják .a proskribovaný nebyl schopen překonat ani tuto obavu. Jeho zbabělost se nakonec změnila ve výjimečnou odvahu. Dal se totiž ostříhat a učil v fiímě ve škole až do uzavření míru. Volusius byl proskribován jako aedil. Jeho přítel byl ísidiným knězem a řídil její slavnosti. Volusius si tedy od něj vyžádal jeho roucho, oblékl si řízu sahající až k zemi, nasadil si masku ve tvaru psí hlavy a tak, jako by slavil ísidiny obřa­ dy, se dostal k Pompeiovi. Obyvatelé města Cales poskytli ochranu Sittiovi, svému spoluobčanovi, neboť jim ze svého ohromného majetku zaří­ dil řadu prospěšných věcí, chopili se zbraní na jeho obranu, drželi v šachu jeho otroky a odháněli vojáky od městských hradeb až do doby, než zlo polevilo. Pak vyslali pošly, aby za něho prosili u triumvirů, a dosáhli toho, že se směl zdržovat ve svém rodném městě, ale ostatní Itálie mu byla zapověze­ na. Sittius byl snad první nebo alespoň jediný člověk, který žil jako exulant ve svém rodném městě. Varto byl filozof a autor historických spisů, vynikající voják i velitel, což bylo asi ve stejné míře příčinou, že byl ja­ ko odpůrce samovlády proskribován. Jeho blízcí přátelé se mezi sebou vášnivě přeli o to, kdo ho má k sobě přijmout. Zvítězil Calenus, který ho chránil na statku, i když se tam zastavoval kolemjedoucí Antonius. Přitom žádný z Varronových ani Calenových otroků neprozradil, že v domě je hleda­ ný psanec.

290

291

292

APPIÁNOS

48/ Verginius, proslulý jako uhlazený řečník, přesvědčoval své otroky, že budou napříště zahrnuti opovržením a výčit­ kami svědomí, jestliže ho zabijí pro malou a problematickou částku peněz; pokud se však on zachrání, získají si prý nej­ lepší pověst a budou moci počítat i s mnohem větším a jis­ tějším množstvím peněz. Otroci ho tedy na útěku provázeli tak, jako by byl jedním z nich, a když byl cestou poznán, bo­ jovali za něj proti vojákům. Jakmile ho vojáci zajali, prohlá­ sil, že ho jistě nezabijí jako nepřítele, ale jen kvůli penězům. Dostanou je však řádným způsobem a ve větším množství, půjdou-li k moři, kde, jak řekl, je bude čekat jeho žena s lodí i s penězi. Rovněž vojáci se dali přemluvit a doprovodili ho k moři. Verginiova žena sice přišla na pobřeží, jak bylo do­ mluveno, ale protože se její muž opozdil, domnívala se, že již odplul k Pompeiovi, vydala se na moře a na břehu zanechala otroka s příslušnou zprávou. Jakmile otrok spatřil Verginia, vyběhl k němu jako ke svému pánovi, ukázal mu loď, která byla ještě v dohledu, a vyprávěl mu o jeho ženě, pe­ nězích i o sobě, proč zde byl zanechán. Vojáci všemu věři­ li, a když jim Verginius navrhoval, aby buď počkali, až se mu podaří povolat svou ženu zpět, nebo aby si s ním šli za ní pro peníze, nastoupili do člunu a mohutně veslujíce přeplavili se s ním na Sicílii. Tam dostali slíbené peníze, avšak neopustili ho, nýbrž zůstali v jeho službách až do uzavření míru. Majitel člunu přijal na svou loď Rebila, aby ho dopravil na Sicílii. Žádal pak od něho peníze a hrozil, že ho udá, jestliže je od něho nedostane. Rebilus však učinil totéž jako kdysi prchající Themistoklés a hrozil majiteli lodi, že ho sám udá za to, že ho jako proskribovaného člověka převáží za úplatu. Majitel lodě se ulekl a bezpečně ho dopravil k Pom­ peiovi. 49/ Marcus sloužil Brutovi jako legát, a byl proto zároveň s ním proskribován. Po Brutově porážce byl zajat a předstí­

OBČANSKÉ VÁLKY IV

293

ral, že je otrok. Potom ho koupil Barbula. Když viděl jeho schopnosti, učinil ho předákem ostatních otroků a svěřil mu do správy peníze. Protože ve všech situacích osvědčoval svou výjimečnost a moudrost, neslučitelnou s povahou otro­ ka, vzbudil podezření u svého pána. Ten mu však dal naději, že se vynasnaží poskytnout mu pomoc, pokud patří k proskribovaným a přizná se. Marcus ale houževnatě zapíral a vy­ myslel si svůj původ, jméno i dřívější pány. Barbula ho tedy odvedl do Říma v domnění, že Marcus jako proskribovaný nebude chtít do Říma jít. On však s ním bez námitek šel. U brány pak kdosi z Barbulových přátel, když mu přišli vstříc, Marka mezi Barbulovými otroky poznal a tajně ho Barbulovi udal. Barbula pro něj vyprosil Agrippovým pro­ střednictvím milost, Marcus byl vskutku vyňat z proskripcí, stal se Caesarovým přítelem a zanedlouho velel proti Anto­ niovi u Aktia. Barbula však sloužil v té době Antoniovi a je­ ho osud se změnil podobně jako kdysi Markův. Po Antonio­ vě porážce byl totiž Barbula (zajat a předstíral, že je otrok. Marcus ho koupil, jako by ho neznal, ale vyprávěl o něm Caesarovi, prosil za něj a podařilo se mu odvděčit se Barbu­ lovi stejným způsobem. Oba muži sdíleli i v pozdější době týž osud a byli společně ve stejnou dobu v fiímě epónymními konsuly. 50/ Balbinovi se podařilo prchnout, načež se vrátil s Pompeiem a zanedlouho se stal konsúlem. V této hodnosti se na něj obrátil v obtížné situaci Lepjdus, který se mezitím za Caesarovy samovlády stal z mocipána řadovým občanem. Lepidova syna stíhal soudně Maecenas, že údajně chystal zá­ keřný útok proti Caesarovi, a stíhál i jeho matku, neboť prý byla se synovými záměry obeznámena. Lepidovi samému ne­ věnoval pro jeho špatný zdravotní stav pozornost. Lepidova syna poslal Maecenas Caesarovi do Aktia, od matky, aby ne­ musela být jako žena odváděna násilím, žádal, aby u konsula jmenovala svého ručitele, že se sama k Caesarovi dostaví.

292

APPIÁNOS

48/ Verginius, proslulý jako uhlazený řečník, přesvědčoval své otroky, že budou napříště zahrnuti opovržením a výčit­ kami svědomí, jestliže ho zabijí pro malou a problematickou částku peněz; pokud se však on zachrání, získají si prý nej­ lepší pověst a budou moci počítat i s mnohem větším a jis­ tějším množstvím peněz. Otroci ho tedy na útěku provázeli tak, jako by byl jedním z nich, a když byl cestou poznán, bo­ jovali za něj proti vojákům. Jakmile ho vojáci zajali, prohlá­ sil, že ho jistě nezabijí jako nepřítele, ale jen kvůli penězům. Dostanou je však řádným způsobem a ve větším množství, půjdou-li k moři, kde, jak řekl, je bude čekat jeho žena s lodí i s penězi. Rovněž vojáci se dali přemluvit a doprovodili ho k moři. Verginiova žena sice přišla na pobřeží, jak bylo do­ mluveno, ale protože se její muž opozdil, domnívala se, že již odplul k Pompeiovi, vydala se na moře a na břehu zanechala otroka s příslušnou zprávou. Jakmile otrok spatřil Verginia, vyběhl k němu jako ke svému pánovi, ukázal mu loď, která byla ještě v dohledu, a vyprávěl mu o jeho ženě, pe­ nězích i o sobě, proč zde byl zanechán. Vojáci všemu věři­ li, a když jim Verginius navrhoval, aby buď počkali, až se mu podaří povolat svou ženu zpět, nebo aby si s ním šli za ní pro peníze, nastoupili do člunu a mohutně veslujíce přeplavili se s ním na Sicílii. Tam dostali slíbené peníze, avšak neopustili ho, nýbrž zůstali v jeho službách až do uzavření míru. Majitel člunu přijal na svou loď Rebila, aby ho dopravil na Sicílii. Žádal pak od něho peníze a hrozil, že ho udá, jestliže je od něho nedostane. Rebilus však učinil totéž jako kdysi prchající Themistoklés a hrozil majiteli lodi, že ho sám udá za to, že ho jako proskribovaného člověka převáží za úplatu. Majitel lodě se ulekl a bezpečně ho dopravil k Pom­ peiovi. 49/ Marcus sloužil Brutovi jako legát, a byl proto zároveň s ním proskribován. Po Brutově porážce byl zajat a předstí­

OBČANSKÉ VÁLKY IV

293

ral, že je otrok. Potom ho koupil Barbula. Když viděl jeho schopnosti, učinil ho předákem ostatních otroků a svěřil mu do správy peníze. Protože ve všech situacích osvědčoval svou výjimečnost a moudrost, neslučitelnou s povahou otro­ ka, vzbudil podezření u svého pána. Ten mu však dal naději, že se vynasnaží poskytnout mu pomoc, pokud patří k proskribovaným a přizná se. Marcus ale houževnatě zapíral a vy­ myslel si svůj původ, jméno i dřívější pány. Barbula ho tedy odvedl do Říma v domnění, že Marcus jako proskribovaný nebude chtít do Říma jít. On však s ním bez námitek šel. U brány pak kdosi z Barbulových přátel, když mu přišli vstříc, Marka mezi Barbulovými otroky poznal a tajně ho Barbulovi udal. Barbula pro něj vyprosil Agrippovým pro­ střednictvím milost, Marcus byl vskutku vyňat z proskripcí, stal se Caesarovým přítelem a zanedlouho velel proti Anto­ niovi u Aktia. Barbula však sloužil v té době Antoniovi a je­ ho osud se změnil podobně jako kdysi Markův. Po Antonio­ vě porážce byl totiž Barbula (zajat a předstíral, že je otrok. Marcus ho koupil, jako by ho neznal, ale vyprávěl o něm Caesarovi, prosil za něj a podařilo se mu odvděčit se Barbu­ lovi stejným způsobem. Oba muži sdíleli i v pozdější době týž osud a byli společně ve stejnou dobu v fiímě epónymními konsuly. 50/ Balbinovi se podařilo prchnout, načež se vrátil s Pompeiem a zanedlouho se stal konsúlem. V této hodnosti se na něj obrátil v obtížné situaci Lepjdus, který se mezitím za Caesarovy samovlády stal z mocipána řadovým občanem. Lepidova syna stíhal soudně Maecenas, že údajně chystal zá­ keřný útok proti Caesarovi, a stíhál i jeho matku, neboť prý byla se synovými záměry obeznámena. Lepidovi samému ne­ věnoval pro jeho špatný zdravotní stav pozornost. Lepidova syna poslal Maecenas Caesarovi do Aktia, od matky, aby ne­ musela být jako žena odváděna násilím, žádal, aby u konsula jmenovala svého ručitele, že se sama k Caesarovi dostaví.

294

APPIÁNOS

Protože se ale za ni nikdo nechtěl zaručit, zdržoval se Lepidus často u dveří Balbinova domu a postával u místa, kde Balbinus konal soudy. Úřední sluhové ho sice stále odháně­ li, ale jemu se přece jenom podařilo prohlásit: »Mou nevinu dosvědčují sami žalobci, poněvadž nemo­ hou dokázat, že jsem byl spolčen se svou ženou nebo synem. Já sám jsem tě neproskriboval, ale nyní jsem v mnohem hor­ ším postavení než všichni proskribovaní. Vezmi však v úva­ hu lidský úděl i mne, jak tu teď před tebou stojím, a dopřej mi, abych mohl být ručitelem za to, že se má žena sama do­ staví k Caesarovi, nebo splň mou prosbu, abych směl odejít s ní.« Lepidus domluvil a Balbinus, pohnut změnou jeho osudu, zbavil jeho ženu povinnosti jmenovat rukojmí. 51/ Ciceronův stejnojmenný syn byl svým otcem, který předvídal vývoj událostí, poslán již dříve do Řecka. Odtud odešel k Bratovi a po jeho smrti k Pompeiovi. U každého se těšil úctě a dostal velitelskou hodnost. Caesar se snažil odči­ nit zradu na jeho otci, učinil ho augurem a zanedlouho konsulem a správcem Sýrie. A právě Cicero v hodnosti konsula přečetl lidu Caesarovu písemnou zprávu o Antoniově poráž­ ce u Aktia a vyvěsil ji na řeěništi, kde byla předtím vystavena hlava jeho otce. Appius rozdělil svůj majetek mezi otroky a plul s nimi na Sicílii. Přepadla je však bouře a otroci z touhy po peně­ zích posadili Appia do člunu pod záminkou, že tak má větší naději na záchranu. Proti očekávání se však právě jemu po­ dařilo dosáhnout pevniny, kdežto loď ztroskotala a otroci za­ hynuli. Publia, Bratova kvéstora, se snažili Antoniovi přívržen­ ci přimět k tomu, aby Brata zradil. Protože se nedal zlákat, byl proskribován. Později dostal svolení k návratu a stal se Caesarovým přítelem. Když pak jednou Caesara navštívil, vě­ noval mu Bratovy portréty a získal za ně dokonce Caesarův vděk.

OBČANSKÉ VÁLKY IV

295

Toto jsou nejpozorahodnější osudy z těch, kdy se ně­ kteří proskribovaní ocitli v nebezpečí a proti očekávání se zachránili. Mnoho jiných případů jsem ponechal stranou.

Boje v říši Konflikty v Africe

52/ Zatímco se toto dělo v Římě, byly i mnohé jiné oblasti postiženy v důsledku těchto rozbrojů válkami. K největším z nich došlo v Africe mezi Cornificiem a Sextiem, v Sýrii me­ zi Cassiem a Dolabellou a na Sicílii proti Pompeiovi. Mnoho útrap přineslo městům drancování. Ponecháme-li bez po­ všimnutí méně významné případy, nejzávažnější a nejvýraz­ nější představují mezi jinými Láodikeia, Tarsos, Rhodos, Patara a Xanthos. Jejich osudy byly v hlavních rysech takovéto: 53/ Tu část Afriky, kterou Římané odňali Kartágiňanům, nazývají dodnes Stará Afrika. Území, jemuž vládl Juba a kte­ rého se později zmocnili za Gaia Caesara, označují jako No­ vou Afriku, ačkoliv by se mohla nazývat Numidie. Sextius, spravující z Caesarova pověření Novou Afriku, žádal od Cornificia, aby mu odstoupil Starou Afriku, protože při dělení moci mezi triumviry připadla Afrika jako celek Caesarovi. Cornificius ale odpověděl, že mu o dělení moci mezi trium­ viry není nic známo, neboť prý jednali každý za sebe, a že nikdo, komu byla vláda svěřena senátem, ji nesmí bez jeho vědomí předat někomu jinému. Kvůli tomu vedli proti sobě válku. Cornificius měl více vojska i dobře ozbrojeného, kdežto Sextius velel menšímu počtu lehkooděnců. Přesto s ním obešel Cornificiovy jednotky, vpadl přímo do středu jeho území a odňal mu je, odrazil i Cornificiova velitele Ventidia, který proti němu vytáhl se značně početným vojskem, a začal ho obléhat. Sextiovu část Afriky pustošil však Laelius, jiný Cornificiův velitel; ten se rozložil kolem Cirty a za­ čal ji obléhat.

294

APPIÁNOS

Protože se ale za ni nikdo nechtěl zaručit, zdržoval se Lepidus často u dveří Balbinova domu a postával u místa, kde Balbinus konal soudy. Úřední sluhové ho sice stále odháně­ li, ale jemu se přece jenom podařilo prohlásit: »Mou nevinu dosvědčují sami žalobci, poněvadž nemo­ hou dokázat, že jsem byl spolčen se svou ženou nebo synem. Já sám jsem tě neproskriboval, ale nyní jsem v mnohem hor­ ším postavení než všichni proskribovaní. Vezmi však v úva­ hu lidský úděl i mne, jak tu teď před tebou stojím, a dopřej mi, abych mohl být ručitelem za to, že se má žena sama do­ staví k Caesarovi, nebo splň mou prosbu, abych směl odejít s ní.« Lepidus domluvil a Balbinus, pohnut změnou jeho osudu, zbavil jeho ženu povinnosti jmenovat rukojmí. 51/ Ciceronův stejnojmenný syn byl svým otcem, který předvídal vývoj událostí, poslán již dříve do Řecka. Odtud odešel k Bratovi a po jeho smrti k Pompeiovi. U každého se těšil úctě a dostal velitelskou hodnost. Caesar se snažil odči­ nit zradu na jeho otci, učinil ho augurem a zanedlouho konsulem a správcem Sýrie. A právě Cicero v hodnosti konsula přečetl lidu Caesarovu písemnou zprávu o Antoniově poráž­ ce u Aktia a vyvěsil ji na řeěništi, kde byla předtím vystavena hlava jeho otce. Appius rozdělil svůj majetek mezi otroky a plul s nimi na Sicílii. Přepadla je však bouře a otroci z touhy po peně­ zích posadili Appia do člunu pod záminkou, že tak má větší naději na záchranu. Proti očekávání se však právě jemu po­ dařilo dosáhnout pevniny, kdežto loď ztroskotala a otroci za­ hynuli. Publia, Bratova kvéstora, se snažili Antoniovi přívržen­ ci přimět k tomu, aby Brata zradil. Protože se nedal zlákat, byl proskribován. Později dostal svolení k návratu a stal se Caesarovým přítelem. Když pak jednou Caesara navštívil, vě­ noval mu Bratovy portréty a získal za ně dokonce Caesarův vděk.

OBČANSKÉ VÁLKY IV

295

Toto jsou nejpozorahodnější osudy z těch, kdy se ně­ kteří proskribovaní ocitli v nebezpečí a proti očekávání se zachránili. Mnoho jiných případů jsem ponechal stranou.

Boje v říši Konflikty v Africe

52/ Zatímco se toto dělo v Římě, byly i mnohé jiné oblasti postiženy v důsledku těchto rozbrojů válkami. K největším z nich došlo v Africe mezi Cornificiem a Sextiem, v Sýrii me­ zi Cassiem a Dolabellou a na Sicílii proti Pompeiovi. Mnoho útrap přineslo městům drancování. Ponecháme-li bez po­ všimnutí méně významné případy, nejzávažnější a nejvýraz­ nější představují mezi jinými Láodikeia, Tarsos, Rhodos, Patara a Xanthos. Jejich osudy byly v hlavních rysech takovéto: 53/ Tu část Afriky, kterou Římané odňali Kartágiňanům, nazývají dodnes Stará Afrika. Území, jemuž vládl Juba a kte­ rého se později zmocnili za Gaia Caesara, označují jako No­ vou Afriku, ačkoliv by se mohla nazývat Numidie. Sextius, spravující z Caesarova pověření Novou Afriku, žádal od Cornificia, aby mu odstoupil Starou Afriku, protože při dělení moci mezi triumviry připadla Afrika jako celek Caesarovi. Cornificius ale odpověděl, že mu o dělení moci mezi trium­ viry není nic známo, neboť prý jednali každý za sebe, a že nikdo, komu byla vláda svěřena senátem, ji nesmí bez jeho vědomí předat někomu jinému. Kvůli tomu vedli proti sobě válku. Cornificius měl více vojska i dobře ozbrojeného, kdežto Sextius velel menšímu počtu lehkooděnců. Přesto s ním obešel Cornificiovy jednotky, vpadl přímo do středu jeho území a odňal mu je, odrazil i Cornificiova velitele Ventidia, který proti němu vytáhl se značně početným vojskem, a začal ho obléhat. Sextiovu část Afriky pustošil však Laelius, jiný Cornificiův velitel; ten se rozložil kolem Cirty a za­ čal ji obléhat.

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

54/ Oba protivníci vyslali poselstva s návrhem na spojenec­ tví ke králi Arabiónovi a k tak řečeným sittiovcům, kteří do­ stali své jméno z tohoto důvodu: Sittius nevyčkal v Římě výsledku soudního jednání tý­ kajícího se jeho osoby, uprchl, shromáždil přímo z Itálie a Hispánie vojsko a přeplavil se do Afriky, kde poskytoval vojenskou pomoc jednotlivým africkým králům v jejich vzá­ jemných bojích. Protože vítězili ti, na jejichž stranu se při­ dal, stalo se jeho jméno slavným a jeho vojsko bylo výborné. Stál na straně Gaia Caesara, když bojoval v Africe proti Pompeiovi, a zajal Saburru, proslulého Jubova velitele, za což mu Caesar poskytl Masinissovo území, sice ne celé, ale jeho velkou část. Masinissa byl otcem vzpomínaného Arabióna a válečným spojencem Juby; jeho území dal Caesar Sittiovi a mauretánskému králi Bokchovi. Část pozemků pak rozdělil Sittius mezi své muže. Arabión tehdy uprchl do Hispánie k Pompeiovým sy­ nům. Po násilné smrti Gaia Caesara se vrátil do Afriky a po­ sílal mladšímu Pompeiovi stále jisté vojenské oddíly do His­ pánie, a jakmile je dostal zpět jako zkušené válečníky, ode­ bral Bokchovi jeho území a Sittia zbavil úkladně života. Byl potom sice přívržencem pompejovců, ale když viděl, že osud je jim stále krajně nepříznivý, přidal se k Sextiovi ve snaze usmířit si jeho prostřednictvím Caesara. Připojili se k němu i sittiovci ze starých sympatií k Caesarovi. 55/ Sextius tím nabyl odvahy, zanechal obléhání a zahájil boj. Sotvaže Ventidius padl a jeho vojsko se dalo na útěk, protože nemělo vojevůdce, Sextius je pronásledoval a zabíjel i zajímal poražené. Jakmile se to dověděl Laelius, uvolnil Cirtu ze svého sevření a táhl ke Cornificiovi. Sextius nabyl v důsledku těchto událostí sebedůvěry, zaútočil na samotné­ ho Cornificia v Utice a utábořil se proti němu, ačkoliv Corni­ ficius měl mnohem větší vojsko. Ten vyslal Laelia v doprovo­ du jízdy na výzvědy, zatímco Sextius poslal Arabióna, aby

s Laeliem svedl čelnou jízdní bitvu. Sám pak postupoval s lehkooděnci k místu bitvy z boku a způsobil tam svým úto­ kem u nepřátel velký zmatek. Laelius nebyl dosud přemožen, ale obával se, že by mu mohla být odříznuta cesta k ústupu, a rozhodl se tudíž obsadit pahorek ležící upro­ střed. Sledoval ho však v těsné blízkosti Arabión, zabil mu mnoho lidí a pahorek obklíčil. Jen to Cornificius uviděl, vy­ táhl se silnějším vojskem na pomoc Laeliovi. Mezitím se však Laeliovi dostal do zad Sextius, pronikl do jeho blízkosti a zaútočil na něj. Cornificius se proto musel obrátit proti Sextiovi a vést obranný boj, v němž pak utrpěl velké ztráty. 56/ V té době vystoupil Arabión s muži zkušenými ve zlézání skal po svazích ke Cornificiovu táboru a tajně do něho pronikl. Jakmile se hradba tábora dostala do jejich rukou.; nastavil Roscius, který ji měl hlídat, hrdlo jednomu z ozbro­ jenců a byl jím zabit. Cornificius, vyčerpaný bitvou, chvátal na pahorek k Laeliovi, aniž yěděl, co se v táboře přihodilo. Po cestě ho však napadli Arabiónovi jezdci a zabili ho. Lae­ lius pozoroval tyto události z pahorku a spáchal sebevraždu. Po smrti velitelů se vojsko po částech rozprchlo. Pokud byli u Cornificia proskribovaní, přepluli někteří na Sicílii a jiní uprchli, kam kdo mohl. Sextius obdaroval Sittia a sittiovce bohatou kořistí. Všem městům udělil milost, ale podřídil je Caesarovi. Tak tedy skončila válka v Africe mezi Sextiem a Cornificiem, která se zdála krátká pro rychlý spád akcí.

296

297

Osudy Bruta a Cassia po Caesarově smrti

57/ Události kolem Cassia a Bruta se odehrály takto: Napřed však musím pro osvěžení paměti zopakovat ně­ co málo z toho, co již bylo řečeno^ Po smrti Gaia Caesara ob­ sadili jeho vrahové Kapitol, a teprve, když jim senát udělil milost, sešli dolů. Avšak lid stržený soucitem k Caesarovi při

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

54/ Oba protivníci vyslali poselstva s návrhem na spojenec­ tví ke králi Arabiónovi a k tak řečeným sittiovcům, kteří do­ stali své jméno z tohoto důvodu: Sittius nevyčkal v Římě výsledku soudního jednání tý­ kajícího se jeho osoby, uprchl, shromáždil přímo z Itálie a Hispánie vojsko a přeplavil se do Afriky, kde poskytoval vojenskou pomoc jednotlivým africkým králům v jejich vzá­ jemných bojích. Protože vítězili ti, na jejichž stranu se při­ dal, stalo se jeho jméno slavným a jeho vojsko bylo výborné. Stál na straně Gaia Caesara, když bojoval v Africe proti Pompeiovi, a zajal Saburru, proslulého Jubova velitele, za což mu Caesar poskytl Masinissovo území, sice ne celé, ale jeho velkou část. Masinissa byl otcem vzpomínaného Arabióna a válečným spojencem Juby; jeho území dal Caesar Sittiovi a mauretánskému králi Bokchovi. Část pozemků pak rozdělil Sittius mezi své muže. Arabión tehdy uprchl do Hispánie k Pompeiovým sy­ nům. Po násilné smrti Gaia Caesara se vrátil do Afriky a po­ sílal mladšímu Pompeiovi stále jisté vojenské oddíly do His­ pánie, a jakmile je dostal zpět jako zkušené válečníky, ode­ bral Bokchovi jeho území a Sittia zbavil úkladně života. Byl potom sice přívržencem pompejovců, ale když viděl, že osud je jim stále krajně nepříznivý, přidal se k Sextiovi ve snaze usmířit si jeho prostřednictvím Caesara. Připojili se k němu i sittiovci ze starých sympatií k Caesarovi. 55/ Sextius tím nabyl odvahy, zanechal obléhání a zahájil boj. Sotvaže Ventidius padl a jeho vojsko se dalo na útěk, protože nemělo vojevůdce, Sextius je pronásledoval a zabíjel i zajímal poražené. Jakmile se to dověděl Laelius, uvolnil Cirtu ze svého sevření a táhl ke Cornificiovi. Sextius nabyl v důsledku těchto událostí sebedůvěry, zaútočil na samotné­ ho Cornificia v Utice a utábořil se proti němu, ačkoliv Corni­ ficius měl mnohem větší vojsko. Ten vyslal Laelia v doprovo­ du jízdy na výzvědy, zatímco Sextius poslal Arabióna, aby

s Laeliem svedl čelnou jízdní bitvu. Sám pak postupoval s lehkooděnci k místu bitvy z boku a způsobil tam svým úto­ kem u nepřátel velký zmatek. Laelius nebyl dosud přemožen, ale obával se, že by mu mohla být odříznuta cesta k ústupu, a rozhodl se tudíž obsadit pahorek ležící upro­ střed. Sledoval ho však v těsné blízkosti Arabión, zabil mu mnoho lidí a pahorek obklíčil. Jen to Cornificius uviděl, vy­ táhl se silnějším vojskem na pomoc Laeliovi. Mezitím se však Laeliovi dostal do zad Sextius, pronikl do jeho blízkosti a zaútočil na něj. Cornificius se proto musel obrátit proti Sextiovi a vést obranný boj, v němž pak utrpěl velké ztráty. 56/ V té době vystoupil Arabión s muži zkušenými ve zlézání skal po svazích ke Cornificiovu táboru a tajně do něho pronikl. Jakmile se hradba tábora dostala do jejich rukou.; nastavil Roscius, který ji měl hlídat, hrdlo jednomu z ozbro­ jenců a byl jím zabit. Cornificius, vyčerpaný bitvou, chvátal na pahorek k Laeliovi, aniž yěděl, co se v táboře přihodilo. Po cestě ho však napadli Arabiónovi jezdci a zabili ho. Lae­ lius pozoroval tyto události z pahorku a spáchal sebevraždu. Po smrti velitelů se vojsko po částech rozprchlo. Pokud byli u Cornificia proskribovaní, přepluli někteří na Sicílii a jiní uprchli, kam kdo mohl. Sextius obdaroval Sittia a sittiovce bohatou kořistí. Všem městům udělil milost, ale podřídil je Caesarovi. Tak tedy skončila válka v Africe mezi Sextiem a Cornificiem, která se zdála krátká pro rychlý spád akcí.

296

297

Osudy Bruta a Cassia po Caesarově smrti

57/ Události kolem Cassia a Bruta se odehrály takto: Napřed však musím pro osvěžení paměti zopakovat ně­ co málo z toho, co již bylo řečeno^ Po smrti Gaia Caesara ob­ sadili jeho vrahové Kapitol, a teprve, když jim senát udělil milost, sešli dolů. Avšak lid stržený soucitem k Caesarovi při

APPIÁNOS

obCanské války iv

pohledu na jeho vystavené pozůstatky pobíhal městem a hle­ dal jeho vrahy. Zprvu se bránili ze střech domů. Avšak ti, kteří ještě za Caesara dostali přidělenou správu provincií, rychle opustili město. Brutus a Cassius zůstávali jako praetoři v ftímě, aěkoliv i je vybral Caesar za provinciální správce, a to Cassia pro Sýrii a Bruta pro Makedonii. Úřad v provin­

tržnosti a Bassus byl zbit. Vojsko se už na to nevydrželo dí­ vat a lulia zabilo. Záhy však začali vojáci svého činu litovat a dostali strach z Caesara. Proto se mezi sebou dohodli, že budou bojovat do posledního dechu, jestliže jim neodpustí a neprojeví opět důvěru, a přinutili k tomu i Bassa. Poté se­ stavili další legii, sjednotili se společným nácvikem a úspěš­ ně odrazili Staia Murka, který byl proti nim poslán se třemi legiemi. Murkovi přišel na pomoc Marcius Crispus s dalšími třemi legiemi z Bíthýnie a oba začali Bassa zároveň obléhat celkem s šesti legiemi. 59/ Toto obléhání rychle ukončil Cassius a ihned přijal Bassovu armádu, která se k němu ochotně připojila. Pak mu předali své legie i Murcus a Marcius jednak z osobního přá­ telství, jednak i proto, že podle rozhodnutí senátu ho měli ve všem poslouchat. Allienus právě přivedl z Egypta, kam byl poslán Dolabellou, čtyři legie složené z vojáků roztrouše­ ných tam po porážce Pompeiově a Crassově nebo zanecha­ ných Caesarem Kleopatře. Cassius ho nečekaně obklíčil v Palestině, aniž měl možnost dozvědět se něco o posledních událostech, a přiměl ho, aby se s ním spojil a odevzdal mu své vojsko. Allienus měl totiž strach dát se do boje se čtyřmi legiemi proti osmi. Tak se Cassius stal proti očekávání jed­ ním rázem velitelem dvanácti vynikajících legií. Na jeho stra­ nu se přidal i jistý počet parthských jízdních lučištníků; těšil se totiž u Parthů velké vážnosti, neboť od doby, kdy byl Crassovým kvéstorem, ho pokládali za přístupnějšího než Crassa. 60/ Dolabella zatím pobýval v Iónii. Dal tam zabít Trebonia, ukládal městům poplatky a prostřednictvím Lucia Figula shromažďoval za peněžní odměnu loďstvo na Rhodu, v Lykii, Pamfýlii a Kilikii. Jakmile měl vše připraveno, vydal se do Sýrie. Sám postupoval po souši s dvěma legiemi, Figulus po moři. Když se Dolabella dověděl o Cassiově svrchované vojenské moci, odebral se do Láodikeie, která mu byla přá­

298

ciích nemohli nastoupit předěasně, ale nedokázali ani překo­ nat strach z poměrů ve městě, a tak odešli ještě jako úřadují­ cí praetoři. Senát je přitom pověřil ěestnou funkcí — totiž péěí o zásobování, aby se nemohla šířit domněnka, že utíkají uprostřed úředního období. Po jejich odchodu připadla no­ vým rozhodnutím Sýrie a Makedonie konsulům Antoniovi a Dolabellovi k velké nespokojenosti senátu. Zároveň byla Cassiovi a Brutovi náhradou dána Kyréna a Kréta. Ti však ji­ mi pohrdli jako nevýznamnými oblastmi a sbírali vojsko i pe­ níze, aby do Sýrie a Makedonie pronikli násilím. 58/ Zatímco se zabývali touto činností, senát roztrpčený tím, že Dolabella v Asii zabil Trebonia a že Antonius v Galii. obléhal Decima, prohlásil oba provinilce za nepřátele, svěřil Brutovi a Cassiovi znovu dřívější provincie a Brutovi ještě přidal Illyrii. Nařídil dále všem ostatním národům a vojskům podléhajícím moci římského národa od loňského moře až po Sýrii, aby poslouchaly příkazů Cassiových či Bratových. Po­ té Cassius předstihl Dolabellu a vtrhl do Sýrie, přijal tam od­ znaky nejvyšší moci a získal i celých dvanáct legií z vojska, které dlouho sloužilo pod Gaiem Caesarem a bylo dobře vy­ cvičeno. Jednu z nich zanechal Caesar v Sýrii, neboť již po­ mýšlel na vpád do Parthie. Řízení civilních záležitostí svěřil Caeciliovi Bassovi, kdežto vojenské velení měl Sextus lulius, mladý Caesarův příbuzný. lulius změnil své jednání a ha­ nebně dopomohl k tomu, že v legii zavládla rozmařilost. Když mu to Bassus vytýkal, počínal si vůči němu zpupně. Později si ho dal k sobě zavolat, a protože Bassus ho hned neposlechl, poručil ho předvést násilím. Došlo k trapné vý­

299

APPIÁNOS

obCanské války iv

pohledu na jeho vystavené pozůstatky pobíhal městem a hle­ dal jeho vrahy. Zprvu se bránili ze střech domů. Avšak ti, kteří ještě za Caesara dostali přidělenou správu provincií, rychle opustili město. Brutus a Cassius zůstávali jako praetoři v ftímě, aěkoliv i je vybral Caesar za provinciální správce, a to Cassia pro Sýrii a Bruta pro Makedonii. Úřad v provin­

tržnosti a Bassus byl zbit. Vojsko se už na to nevydrželo dí­ vat a lulia zabilo. Záhy však začali vojáci svého činu litovat a dostali strach z Caesara. Proto se mezi sebou dohodli, že budou bojovat do posledního dechu, jestliže jim neodpustí a neprojeví opět důvěru, a přinutili k tomu i Bassa. Poté se­ stavili další legii, sjednotili se společným nácvikem a úspěš­ ně odrazili Staia Murka, který byl proti nim poslán se třemi legiemi. Murkovi přišel na pomoc Marcius Crispus s dalšími třemi legiemi z Bíthýnie a oba začali Bassa zároveň obléhat celkem s šesti legiemi. 59/ Toto obléhání rychle ukončil Cassius a ihned přijal Bassovu armádu, která se k němu ochotně připojila. Pak mu předali své legie i Murcus a Marcius jednak z osobního přá­ telství, jednak i proto, že podle rozhodnutí senátu ho měli ve všem poslouchat. Allienus právě přivedl z Egypta, kam byl poslán Dolabellou, čtyři legie složené z vojáků roztrouše­ ných tam po porážce Pompeiově a Crassově nebo zanecha­ ných Caesarem Kleopatře. Cassius ho nečekaně obklíčil v Palestině, aniž měl možnost dozvědět se něco o posledních událostech, a přiměl ho, aby se s ním spojil a odevzdal mu své vojsko. Allienus měl totiž strach dát se do boje se čtyřmi legiemi proti osmi. Tak se Cassius stal proti očekávání jed­ ním rázem velitelem dvanácti vynikajících legií. Na jeho stra­ nu se přidal i jistý počet parthských jízdních lučištníků; těšil se totiž u Parthů velké vážnosti, neboť od doby, kdy byl Crassovým kvéstorem, ho pokládali za přístupnějšího než Crassa. 60/ Dolabella zatím pobýval v Iónii. Dal tam zabít Trebonia, ukládal městům poplatky a prostřednictvím Lucia Figula shromažďoval za peněžní odměnu loďstvo na Rhodu, v Lykii, Pamfýlii a Kilikii. Jakmile měl vše připraveno, vydal se do Sýrie. Sám postupoval po souši s dvěma legiemi, Figulus po moři. Když se Dolabella dověděl o Cassiově svrchované vojenské moci, odebral se do Láodikeie, která mu byla přá­

298

ciích nemohli nastoupit předěasně, ale nedokázali ani překo­ nat strach z poměrů ve městě, a tak odešli ještě jako úřadují­ cí praetoři. Senát je přitom pověřil ěestnou funkcí — totiž péěí o zásobování, aby se nemohla šířit domněnka, že utíkají uprostřed úředního období. Po jejich odchodu připadla no­ vým rozhodnutím Sýrie a Makedonie konsulům Antoniovi a Dolabellovi k velké nespokojenosti senátu. Zároveň byla Cassiovi a Brutovi náhradou dána Kyréna a Kréta. Ti však ji­ mi pohrdli jako nevýznamnými oblastmi a sbírali vojsko i pe­ níze, aby do Sýrie a Makedonie pronikli násilím. 58/ Zatímco se zabývali touto činností, senát roztrpčený tím, že Dolabella v Asii zabil Trebonia a že Antonius v Galii. obléhal Decima, prohlásil oba provinilce za nepřátele, svěřil Brutovi a Cassiovi znovu dřívější provincie a Brutovi ještě přidal Illyrii. Nařídil dále všem ostatním národům a vojskům podléhajícím moci římského národa od loňského moře až po Sýrii, aby poslouchaly příkazů Cassiových či Bratových. Po­ té Cassius předstihl Dolabellu a vtrhl do Sýrie, přijal tam od­ znaky nejvyšší moci a získal i celých dvanáct legií z vojska, které dlouho sloužilo pod Gaiem Caesarem a bylo dobře vy­ cvičeno. Jednu z nich zanechal Caesar v Sýrii, neboť již po­ mýšlel na vpád do Parthie. Řízení civilních záležitostí svěřil Caeciliovi Bassovi, kdežto vojenské velení měl Sextus lulius, mladý Caesarův příbuzný. lulius změnil své jednání a ha­ nebně dopomohl k tomu, že v legii zavládla rozmařilost. Když mu to Bassus vytýkal, počínal si vůči němu zpupně. Později si ho dal k sobě zavolat, a protože Bassus ho hned neposlechl, poručil ho předvést násilím. Došlo k trapné vý­

299

300

APPIÁNOS

telsky nakloněna. Město bylo vybudováno na poloostrově. Z pevninské strany bylo opevněno a z mořské strany mělo přístav, který mohl dobře zajišťovat přísun potravin po moři a odkud každý, kdo chtěl, mohl snadno odplout. Cassius se o tom dověděl a z obavy, aby mu Dolabella neunikl, dal shro­ máždit kameny a všechno dřevo z předměstí, statků i hrobek a prokopat příkop přes šíji, širokou dvě stadia. Zároveň po­ slal žádost o lodě do Foiníkie, Lykie a na Rhodos. 61/ S výjimkou Sídonských ho však nikdo nevzal na vědo­ mí, a tak udeřil na Dolabellu sám. Navzájem si potopili řadu lodí, ale Dolabella zajal pět plavidel i s mužstvem. Cassius pak znovu vypravil posly k těm, kteří se předtím k němu obrátili zády, a dále k egyptské královně Kleopatře a k Serapiónovi, jejímu veliteli na Kypru. Tyrští, Aradští a Serapión, aniž se otázal předem na mínění Kleopatry, mu poslali své lodě. Královna se však vymlouvala, že Egypt je sužován záro­ veň hladem a morem, ale ve skuteěnosti spolupracovala v důsledku dřívějšího důvěrného vztahu k Caesarovi s Dolabellou. Proto mu již dříve poslala Allienovým prostřednic­ tvím ětyři legie a dalšímu loďstvu připravenému poskytnout mu pomoc bránily ve vyplutí jen větrné bouře. Rhodští a Lykiové prohlásili, že nebudou v oběanské válce podporovat ani Cassia, ani Bruta. I Dolabellovi poskytli prý lodě jen jako do­ provod a nevěděli, že budou nasazeny do boje. 62/ Jakmile se tedy nyní Cassius připravil tak, jak to pomě­ ry dovolovaly, udeřil dvakrát na Dolabellu. Napoprvé se ro­ zešli s nerozhodným výsledkem, ve druhé bitvě byl Dolabel­ la poražen. Když se Cassiovi podařilo zbudovat val, prorazil městskou hradbu a strhl ji. Protože však nedokázal podplatit velitele noěních stráží Marsa, podplatil jeho podřízené velite­ le, kteří měli službu ve dne, a zatímco Marsus během dne odpoěíval, otevřeli tajně řadu menších bran, a Cassius tak pronikl do města. Sotvaže Dolabella viděl, že město padlo, nastavil šíji svému osobnímu strážci a nařídil mu, aby mu

OBČANSKÉ VÁLKY IV

301

uťal hlavu a poté ji odnesl Cassiovi a vysloužil si tak vlastní záchranu. Avšak jeho vrah sám spáchal sebevraždu a rovněž Marsus se zabil. Cassius vzal Dolabellovo vojsko do přísahy, dal v Láodikei vyplenit svatyně a veřejné budovy, popravil urozené oběany a na ostatní uvalil tak tíživé daně, že se měs­ to dostalo do krajně zoufalého stavu. 63/ Po dobytí Láodikeie chtěl táhnout do Egypta, neboť se dozvěděl, že Kleopatra hodlá se silným loďstvem přeplout k Caesarovi a Antoniovi. Měl v úmyslu zabránit této plavbě a potrestat královnu za její smýšlení. Kromě toho se soustře­ dil na Egypt v mimořádně vhodné době, kdy země byla zdep­ tána hladem a kdy v ní po nedávném odchodu Allienových vojáků nebylo poěetné cizí vojsko. Zatímco se Cassius obíral těmito plány a těšil se z nadějné situace a příznivé doby, vo­ lal ho Brutus k rychlému návratu, neboť prý se již blíží Cae­ sar a Antonius přes Iónské moře. Jen nerad dal Cassius padnout svým; nadějím na ovládnutí Egypta. Propustil i parthské jízdní luěištníky, když je předtím obdaroval, a vy­ slal posly k jejich králi se žádostí o větší spojenecké vojsko. To skuteěně přišlo, ale až již byl boj rozřešen, prošlo Sýrií a územím mnoha sousedních kmenů až do Iónie, a pak se vrátilo zpět. Cassius sám zanechal v Sýrii svého synovce s jednou legií a jezdce poslal napřed do Kappadokie. Ti neěekaně zabili Ariobarzana, že prý strojí Cassiovi úklady. Ariobarzanovy velké finanění prostředky, jakož i ostatní vý­ zbroj přivezli Cassiovi. 64/ Obyvatelé Tarsu byli rozděleni na dvě nepřátelské sku­ piny — jedni uvítali věncem Cassia, který přišel do města dříve, zatímco druzí tak uctili přicházejícího Dolabellu. Jed­ ni i druzí to ěinili jménem města. A protože úcta byla dávána najevo střídavě oběma, mohl každý z nich jen s obtížemi zís­ kat oporu ve vnitřně rozloženém městě. Jakmile Cassius nad Dolabellou zvítězil, uložil obyvatelům daň ve výši tisíce pěti set talentů. Ti byli bez peněz, ale protože je vojáci od nich

300

APPIÁNOS

telsky nakloněna. Město bylo vybudováno na poloostrově. Z pevninské strany bylo opevněno a z mořské strany mělo přístav, který mohl dobře zajišťovat přísun potravin po moři a odkud každý, kdo chtěl, mohl snadno odplout. Cassius se o tom dověděl a z obavy, aby mu Dolabella neunikl, dal shro­ máždit kameny a všechno dřevo z předměstí, statků i hrobek a prokopat příkop přes šíji, širokou dvě stadia. Zároveň po­ slal žádost o lodě do Foiníkie, Lykie a na Rhodos. 61/ S výjimkou Sídonských ho však nikdo nevzal na vědo­ mí, a tak udeřil na Dolabellu sám. Navzájem si potopili řadu lodí, ale Dolabella zajal pět plavidel i s mužstvem. Cassius pak znovu vypravil posly k těm, kteří se předtím k němu obrátili zády, a dále k egyptské královně Kleopatře a k Serapiónovi, jejímu veliteli na Kypru. Tyrští, Aradští a Serapión, aniž se otázal předem na mínění Kleopatry, mu poslali své lodě. Královna se však vymlouvala, že Egypt je sužován záro­ veň hladem a morem, ale ve skuteěnosti spolupracovala v důsledku dřívějšího důvěrného vztahu k Caesarovi s Dolabellou. Proto mu již dříve poslala Allienovým prostřednic­ tvím ětyři legie a dalšímu loďstvu připravenému poskytnout mu pomoc bránily ve vyplutí jen větrné bouře. Rhodští a Lykiové prohlásili, že nebudou v oběanské válce podporovat ani Cassia, ani Bruta. I Dolabellovi poskytli prý lodě jen jako do­ provod a nevěděli, že budou nasazeny do boje. 62/ Jakmile se tedy nyní Cassius připravil tak, jak to pomě­ ry dovolovaly, udeřil dvakrát na Dolabellu. Napoprvé se ro­ zešli s nerozhodným výsledkem, ve druhé bitvě byl Dolabel­ la poražen. Když se Cassiovi podařilo zbudovat val, prorazil městskou hradbu a strhl ji. Protože však nedokázal podplatit velitele noěních stráží Marsa, podplatil jeho podřízené velite­ le, kteří měli službu ve dne, a zatímco Marsus během dne odpoěíval, otevřeli tajně řadu menších bran, a Cassius tak pronikl do města. Sotvaže Dolabella viděl, že město padlo, nastavil šíji svému osobnímu strážci a nařídil mu, aby mu

OBČANSKÉ VÁLKY IV

301

uťal hlavu a poté ji odnesl Cassiovi a vysloužil si tak vlastní záchranu. Avšak jeho vrah sám spáchal sebevraždu a rovněž Marsus se zabil. Cassius vzal Dolabellovo vojsko do přísahy, dal v Láodikei vyplenit svatyně a veřejné budovy, popravil urozené oběany a na ostatní uvalil tak tíživé daně, že se měs­ to dostalo do krajně zoufalého stavu. 63/ Po dobytí Láodikeie chtěl táhnout do Egypta, neboť se dozvěděl, že Kleopatra hodlá se silným loďstvem přeplout k Caesarovi a Antoniovi. Měl v úmyslu zabránit této plavbě a potrestat královnu za její smýšlení. Kromě toho se soustře­ dil na Egypt v mimořádně vhodné době, kdy země byla zdep­ tána hladem a kdy v ní po nedávném odchodu Allienových vojáků nebylo poěetné cizí vojsko. Zatímco se Cassius obíral těmito plány a těšil se z nadějné situace a příznivé doby, vo­ lal ho Brutus k rychlému návratu, neboť prý se již blíží Cae­ sar a Antonius přes Iónské moře. Jen nerad dal Cassius padnout svým; nadějím na ovládnutí Egypta. Propustil i parthské jízdní luěištníky, když je předtím obdaroval, a vy­ slal posly k jejich králi se žádostí o větší spojenecké vojsko. To skuteěně přišlo, ale až již byl boj rozřešen, prošlo Sýrií a územím mnoha sousedních kmenů až do Iónie, a pak se vrátilo zpět. Cassius sám zanechal v Sýrii svého synovce s jednou legií a jezdce poslal napřed do Kappadokie. Ti neěekaně zabili Ariobarzana, že prý strojí Cassiovi úklady. Ariobarzanovy velké finanění prostředky, jakož i ostatní vý­ zbroj přivezli Cassiovi. 64/ Obyvatelé Tarsu byli rozděleni na dvě nepřátelské sku­ piny — jedni uvítali věncem Cassia, který přišel do města dříve, zatímco druzí tak uctili přicházejícího Dolabellu. Jed­ ni i druzí to ěinili jménem města. A protože úcta byla dávána najevo střídavě oběma, mohl každý z nich jen s obtížemi zís­ kat oporu ve vnitřně rozloženém městě. Jakmile Cassius nad Dolabellou zvítězil, uložil obyvatelům daň ve výši tisíce pěti set talentů. Ti byli bez peněz, ale protože je vojáci od nich

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

tvrdě a bezohledně vymáhali, odevzdali veškeré státní pro­ středky a použili k ražbě mincí posvátné předměty, které jim sloužily ke slavnostním příležitostem, jakož i votivní dary bo­ hům. I tak dosáhli sotva poloviny, a proto městští předáci za­ čali prodávat svobodné do otroctví. Nejprve to byly dívky a jinoši, potom ženy a ubozí starci, vesměs za nízkou cenu, a nakonec mladí muži. Většina z nich však spáchala sebe­ vraždu. Když se Cassius vrátil ze Sýrie, slitoval se nad nimi a zbytek daně jim odpustil.

mezi Rhodskými a Římany, že proti sobě nebudou bojovat. Má-li výhrady ke splnění smlouvy o poskytování pomoci, že se dotážou senátu v Římě, a pokud od něj dostanou příkaz, že mu ji poskytnou. Takový byl hlavní smysl jejich řeči. Cas­ sius jim odpověděl, že ve všech zásadních věcech rozhodne válka, a nikoliv pouhé řeči. Smlouva že zapovídá, aby Rhodští a Římané proti sobě vedli boj, že však Rhodští pozvedli zbraně proti němu tím, když podpořili Dolabellu. Zároveň že smlouva ovšem přikazuje, aby si obě strany poskytovaly po­ moc, ale prosí-li o ni on, Cassius, že se Rhodští utápějí ve slovech o římském senátu, který je v současné chvíli na útě­ ku a je pronásledován samovládci ve městě. Ti však budou sami potrestáni stejně jako Rhodští, jejich nadšení přívržen­ ci, pokud se ovšem rychle nepodřídí příkazům smlouvy. Tak­ to jim tedy Cassius odpověděl a upřímně smýšlející Rhoďané dostali ještě větší strach. Dav však byl zaslepen demagogy Alexandrem a Mnaseem, kteří připomínali, že rovněž Mithridatés připlul proti Rhodu s velkým počtem lodí a před ním i Démétrios. Pod tímto dojmem si zvolili Rhodští Alexandra prytanem, což je u nich úřad propůjčující v největší míře osobní moc jedinci, a velitelem loďstva učinili Mnasea. 67/ Ti vyslali hned ke Cassiovi jako posla Archeláa, který ho na Rhodu seznamoval s řeckou kulturou, aby ho poprosil důraznějším způsobem. Archeláos tak učinil tím, že se jako starý známý chopil Cassiovy pravice: »Jako přítel řecké vzdě­ lanosti nezničíš přece žádné řecké město, ani Rhodos jako svobodymilovný muž, ani nezneuctíš dórský věhlas, jenž ne­ byl nikdy překonán, co je svět světem! A nezhanob slavnou minulost, jak jsi ji poznal na Rhodu a v Římě! Na Rhodu sis mohl uvědomit, co udělali Rhodští vůči mnoha městům i proti králům, a to i proti těm, kteří byli považováni za ne­ přemožitelné, totiž proti Démétriovi a Mithridatovi, v zájmu svobody, pro niž i ty, jak říkáš, toto děláš. V Římě jsi mohl vidět, jak dobrými jsme vám byli spojenci proti jiným, zvláště

302

Události na Rhodu

65/ Tarsos a Láodikeiu stihlo tedy takovéto neštěstí. Cassius a Brutus se spolu sešli a Brutus mínil, že by měli sjednotit svá vojska, odebrat se do Makedonie a vyřešit tam svůj hlavní úkol. Uváděl, že jejich nepřátelé již mají té­ měř čtyřicet legií, z nichž osm se přeplavilo přes Iónské mo­ ře. Cassius mínil, že o nepřátele se ještě nemusejí starat, neboť ti vyřídí sami sebe pro své velké množství v důsledku nedostatku potravin. Je však třeba porazit Rhoďany a Lykije, poněvadž stojí na nepřátelské straně a mají loďstvo, aby se jim nedostali do zad v době akce. Poté, Co se dohodli na tomto postupu, vytáhl Brutus proti Lykiům, Cassius proti Rhodským, v jejichž prostředí vyrostl a kde si osvojil řeckou vzdělanost. Protože měl změřit síly v boji s vynikajícími ná­ mořníky, vyzbrojil vlastní lodě a obsadil je mužstvem vycvi­ čeným v Myndu. 66/ Vlivní Rhoďané projevovali obavy, že by se měli dát do boje s Římany, avšak lid byl naplněn sebevědomím, neboť si vzpomínal na dřívější akce, i když proti zcela jiným vetřel­ cům. Na moře spustili třiatřicet svých nejlepších lodí. Záro­ veň však vypravili několik poslů do Myndu, aby u Cassia dosáhli toho, ať nepodceňuje Rhodos, město, které se vždy ubránilo proti takovému jednání, a nezapomíná na smlouvu

303

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

tvrdě a bezohledně vymáhali, odevzdali veškeré státní pro­ středky a použili k ražbě mincí posvátné předměty, které jim sloužily ke slavnostním příležitostem, jakož i votivní dary bo­ hům. I tak dosáhli sotva poloviny, a proto městští předáci za­ čali prodávat svobodné do otroctví. Nejprve to byly dívky a jinoši, potom ženy a ubozí starci, vesměs za nízkou cenu, a nakonec mladí muži. Většina z nich však spáchala sebe­ vraždu. Když se Cassius vrátil ze Sýrie, slitoval se nad nimi a zbytek daně jim odpustil.

mezi Rhodskými a Římany, že proti sobě nebudou bojovat. Má-li výhrady ke splnění smlouvy o poskytování pomoci, že se dotážou senátu v Římě, a pokud od něj dostanou příkaz, že mu ji poskytnou. Takový byl hlavní smysl jejich řeči. Cas­ sius jim odpověděl, že ve všech zásadních věcech rozhodne válka, a nikoliv pouhé řeči. Smlouva že zapovídá, aby Rhodští a Římané proti sobě vedli boj, že však Rhodští pozvedli zbraně proti němu tím, když podpořili Dolabellu. Zároveň že smlouva ovšem přikazuje, aby si obě strany poskytovaly po­ moc, ale prosí-li o ni on, Cassius, že se Rhodští utápějí ve slovech o římském senátu, který je v současné chvíli na útě­ ku a je pronásledován samovládci ve městě. Ti však budou sami potrestáni stejně jako Rhodští, jejich nadšení přívržen­ ci, pokud se ovšem rychle nepodřídí příkazům smlouvy. Tak­ to jim tedy Cassius odpověděl a upřímně smýšlející Rhoďané dostali ještě větší strach. Dav však byl zaslepen demagogy Alexandrem a Mnaseem, kteří připomínali, že rovněž Mithridatés připlul proti Rhodu s velkým počtem lodí a před ním i Démétrios. Pod tímto dojmem si zvolili Rhodští Alexandra prytanem, což je u nich úřad propůjčující v největší míře osobní moc jedinci, a velitelem loďstva učinili Mnasea. 67/ Ti vyslali hned ke Cassiovi jako posla Archeláa, který ho na Rhodu seznamoval s řeckou kulturou, aby ho poprosil důraznějším způsobem. Archeláos tak učinil tím, že se jako starý známý chopil Cassiovy pravice: »Jako přítel řecké vzdě­ lanosti nezničíš přece žádné řecké město, ani Rhodos jako svobodymilovný muž, ani nezneuctíš dórský věhlas, jenž ne­ byl nikdy překonán, co je svět světem! A nezhanob slavnou minulost, jak jsi ji poznal na Rhodu a v Římě! Na Rhodu sis mohl uvědomit, co udělali Rhodští vůči mnoha městům i proti králům, a to i proti těm, kteří byli považováni za ne­ přemožitelné, totiž proti Démétriovi a Mithridatovi, v zájmu svobody, pro niž i ty, jak říkáš, toto děláš. V Římě jsi mohl vidět, jak dobrými jsme vám byli spojenci proti jiným, zvláště

302

Události na Rhodu

65/ Tarsos a Láodikeiu stihlo tedy takovéto neštěstí. Cassius a Brutus se spolu sešli a Brutus mínil, že by měli sjednotit svá vojska, odebrat se do Makedonie a vyřešit tam svůj hlavní úkol. Uváděl, že jejich nepřátelé již mají té­ měř čtyřicet legií, z nichž osm se přeplavilo přes Iónské mo­ ře. Cassius mínil, že o nepřátele se ještě nemusejí starat, neboť ti vyřídí sami sebe pro své velké množství v důsledku nedostatku potravin. Je však třeba porazit Rhoďany a Lykije, poněvadž stojí na nepřátelské straně a mají loďstvo, aby se jim nedostali do zad v době akce. Poté, Co se dohodli na tomto postupu, vytáhl Brutus proti Lykiům, Cassius proti Rhodským, v jejichž prostředí vyrostl a kde si osvojil řeckou vzdělanost. Protože měl změřit síly v boji s vynikajícími ná­ mořníky, vyzbrojil vlastní lodě a obsadil je mužstvem vycvi­ čeným v Myndu. 66/ Vlivní Rhoďané projevovali obavy, že by se měli dát do boje s Římany, avšak lid byl naplněn sebevědomím, neboť si vzpomínal na dřívější akce, i když proti zcela jiným vetřel­ cům. Na moře spustili třiatřicet svých nejlepších lodí. Záro­ veň však vypravili několik poslů do Myndu, aby u Cassia dosáhli toho, ať nepodceňuje Rhodos, město, které se vždy ubránilo proti takovému jednání, a nezapomíná na smlouvu

303

APPIÁNOS

obCanskě války iv

proti Antiochovi Velikému — vždyť o tom svědčí veřejné pa­ mátníky zřízené nám u vás. Říkám to proto, abych připo­ mněl náš národ, naši důstojnost i Štěstěnu, dosud nikým nezotročenou, jakož i naše spojenectví, Římané, a naši ná­ klonnost k vám. 68/ Vždyť i ty, Cassie, cítíš jistě velkou úctu k městu, kde jsi vyrůstal, byl vychováván a kde jsi nabyl vzdělání, i k do­ mu, v němž jsi bydlel, i k mému učilišti, i ke mně. Vždyť jsem se těšil nadějí, že se těmito skutečnostmi budu moci jednou pochlubit zcela jiným způsobem. Teď však jich mu­ sím využít v zájmu vlasti, aby nemusela vést boj proti tobě, ačkoliv tě vychovala a dala ti vzdělání, a aby nemuselo dojít k horší ze dvou nutností, totiž buď že všichni Rhodští zahy­ nou, nebo že Cassius bude poražen. Radím ti a současně tě vybízím, abys na začátku akcí tak významných pro římský stát se při každém svém počinu řídil vždy vůlí bohů. Přísaha­ li jste při bozích, když jste s námi nedávno uzavírali smlou­ vu, při přísaze jste provedli úlitbu vína a podali nám pravice. A to má platnost i u nepřátel, a nemá ji mít u přátel a učite­ lů? Ber ohled nejen na bohy, ale i na mínění lidí! Vždyť ne­ ní nic horšího než porušení smlouvy, neboť provinilci jím zcela ztrácejí důvěru přátel i nepřátel!« 69/ Stařec domluvil, aniž pouštěl Cassiovu ruku, kterou skrápěl slzami. Cassius tím byl přiveden do rozpaků a cítil před Archeláem stud. Náhle mu však ruku vytrhl a pravil: »Jestliže jsi neporadil Rhodským, aby mi nečinili křivdu, učinil jsi mi ji ty. Jestliže ses však jim pokoušel věc vysvětlit, ale bezvýsledně, promíjím ti. Křivda mi však byla zřetelně spáchána, a to již tehdy, když jsem žádal o pomoc, ale byl jsem lidmi, kteří mi dali výchovu a vzdělání, odmítnut. Po­ druhé jste mi ukřivdili, když jste dali přednost přede mnou Dolabellovi, jemuž jste ani výchovu, ani vzdělání neposkytli. Nejzávažnější však je, že vy, svobodymilovní Rhoďané, sice vidíte, jak já, Brutus i četní vynikající členové senátu prchá­ me před samovládci a snažíme se osvobodit vlast, zatímco

Dolabella ji chce opět zotročit v zájmu jiných, jimž i vy pro­ jevujete přízeň, ale přitom předstíráte, že chcete zůstat stra­ nou naší občanské války. Byla by to občanská válka, kdyby­ chom i my usilovali o dobytí moci. V současné podobě jde vsak zrejme o boj mezi demokracií a samovládou. A ačkoliv se dovoláváte sve nezávislosti, odmítáte pomoc demokracii. Oháníte se přátelstvím s Římany, ale nemáte s nimi soucit, byť jsou bez soudu hnáni na smrt a připravováni o majetek. Předstíráte nadto poslušnost senátu, ačkoliv ten je v tak zlém postavení, že nemůže pomoci ani sám sobě. Dal vám ale vlastně odpověď předem tím, že rozhodl, aby veškeré vý­ chodní oblasti pomáhaly mně a Brutovi. 70/ Ty uvádíš všechno, čím jste nám kdy pomohli při získá­ vaní území, za coz jste byli odměněni naší laskavostí i peně­ zi. Zamlčuješ vsak, že nam nepomáháte, když jsme oběťmi příkoří, protože chceme zachránit svobodu a vlast. A i kdyby nás nespojovalo nic, slušelo by se, abyste se vy jakožto Dórové dali aspoň nyní do boje za demokracii v Římě. Místo tako­ véhoto jednaní a takových úvah raději nám připomínáte smlouvu, ačkoliv byla uzavřena jen mezi vámi a Gaiem Caesarem, tvůrcem této samovlády. Stanoví však, že Římané a Rhodští si mají v případě potřeby navzájem pomáhat. Po­ mozte proto Římanům v krajním nebezpečí! Vždyť je to prá­ vě Cassius, kdo vůči vám zachovává tuto smlouvu a vybízí vás k vojenskému spojenectví, Říman a římský vojevůdce. Jak praVi usneseni senátu, mají nás poslouchat všechny oblasti na teto straně loňského moře. Totéž rozhodnutí vám předkládá i Brutus a Pompeius, z vůle senátu velitel na mo­ ři. K tomuto usnesení připojují své prosby dále všichni sená­ toři, kteří uprchli buď ke mně a Brutovi, nebo k Pompeiovi. Ve smlouvě je i dodatek, podle něhož mají Rhodští poskyto­ vat Římanům pomoc, i když ji potřebují jednotlivě. Pokud

304

305

nás nepovažujete za skutečné vojevůdce nebo ani za Říma­ ny, ale za psance, cizince či odsouzence, jak to říkají ti, kdož

APPIÁNOS

obCanskě války iv

proti Antiochovi Velikému — vždyť o tom svědčí veřejné pa­ mátníky zřízené nám u vás. Říkám to proto, abych připo­ mněl náš národ, naši důstojnost i Štěstěnu, dosud nikým nezotročenou, jakož i naše spojenectví, Římané, a naši ná­ klonnost k vám. 68/ Vždyť i ty, Cassie, cítíš jistě velkou úctu k městu, kde jsi vyrůstal, byl vychováván a kde jsi nabyl vzdělání, i k do­ mu, v němž jsi bydlel, i k mému učilišti, i ke mně. Vždyť jsem se těšil nadějí, že se těmito skutečnostmi budu moci jednou pochlubit zcela jiným způsobem. Teď však jich mu­ sím využít v zájmu vlasti, aby nemusela vést boj proti tobě, ačkoliv tě vychovala a dala ti vzdělání, a aby nemuselo dojít k horší ze dvou nutností, totiž buď že všichni Rhodští zahy­ nou, nebo že Cassius bude poražen. Radím ti a současně tě vybízím, abys na začátku akcí tak významných pro římský stát se při každém svém počinu řídil vždy vůlí bohů. Přísaha­ li jste při bozích, když jste s námi nedávno uzavírali smlou­ vu, při přísaze jste provedli úlitbu vína a podali nám pravice. A to má platnost i u nepřátel, a nemá ji mít u přátel a učite­ lů? Ber ohled nejen na bohy, ale i na mínění lidí! Vždyť ne­ ní nic horšího než porušení smlouvy, neboť provinilci jím zcela ztrácejí důvěru přátel i nepřátel!« 69/ Stařec domluvil, aniž pouštěl Cassiovu ruku, kterou skrápěl slzami. Cassius tím byl přiveden do rozpaků a cítil před Archeláem stud. Náhle mu však ruku vytrhl a pravil: »Jestliže jsi neporadil Rhodským, aby mi nečinili křivdu, učinil jsi mi ji ty. Jestliže ses však jim pokoušel věc vysvětlit, ale bezvýsledně, promíjím ti. Křivda mi však byla zřetelně spáchána, a to již tehdy, když jsem žádal o pomoc, ale byl jsem lidmi, kteří mi dali výchovu a vzdělání, odmítnut. Po­ druhé jste mi ukřivdili, když jste dali přednost přede mnou Dolabellovi, jemuž jste ani výchovu, ani vzdělání neposkytli. Nejzávažnější však je, že vy, svobodymilovní Rhoďané, sice vidíte, jak já, Brutus i četní vynikající členové senátu prchá­ me před samovládci a snažíme se osvobodit vlast, zatímco

Dolabella ji chce opět zotročit v zájmu jiných, jimž i vy pro­ jevujete přízeň, ale přitom předstíráte, že chcete zůstat stra­ nou naší občanské války. Byla by to občanská válka, kdyby­ chom i my usilovali o dobytí moci. V současné podobě jde vsak zrejme o boj mezi demokracií a samovládou. A ačkoliv se dovoláváte sve nezávislosti, odmítáte pomoc demokracii. Oháníte se přátelstvím s Římany, ale nemáte s nimi soucit, byť jsou bez soudu hnáni na smrt a připravováni o majetek. Předstíráte nadto poslušnost senátu, ačkoliv ten je v tak zlém postavení, že nemůže pomoci ani sám sobě. Dal vám ale vlastně odpověď předem tím, že rozhodl, aby veškeré vý­ chodní oblasti pomáhaly mně a Brutovi. 70/ Ty uvádíš všechno, čím jste nám kdy pomohli při získá­ vaní území, za coz jste byli odměněni naší laskavostí i peně­ zi. Zamlčuješ vsak, že nam nepomáháte, když jsme oběťmi příkoří, protože chceme zachránit svobodu a vlast. A i kdyby nás nespojovalo nic, slušelo by se, abyste se vy jakožto Dórové dali aspoň nyní do boje za demokracii v Římě. Místo tako­ véhoto jednaní a takových úvah raději nám připomínáte smlouvu, ačkoliv byla uzavřena jen mezi vámi a Gaiem Caesarem, tvůrcem této samovlády. Stanoví však, že Římané a Rhodští si mají v případě potřeby navzájem pomáhat. Po­ mozte proto Římanům v krajním nebezpečí! Vždyť je to prá­ vě Cassius, kdo vůči vám zachovává tuto smlouvu a vybízí vás k vojenskému spojenectví, Říman a římský vojevůdce. Jak praVi usneseni senátu, mají nás poslouchat všechny oblasti na teto straně loňského moře. Totéž rozhodnutí vám předkládá i Brutus a Pompeius, z vůle senátu velitel na mo­ ři. K tomuto usnesení připojují své prosby dále všichni sená­ toři, kteří uprchli buď ke mně a Brutovi, nebo k Pompeiovi. Ve smlouvě je i dodatek, podle něhož mají Rhodští poskyto­ vat Římanům pomoc, i když ji potřebují jednotlivě. Pokud

304

305

nás nepovažujete za skutečné vojevůdce nebo ani za Říma­ ny, ale za psance, cizince či odsouzence, jak to říkají ti, kdož

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

nás proskribovali, pak se ovšem dodatek nevztahuje na nás, Rhoďané, ale na Římany jako takové. Pak my jakožto cizinci nejsme vázáni smlouvou a budeme proti vám bojovat, jestli­ že nás ve všem neposlechnete!# S těmito posměšnými slovy Cassius Archeláa propustil. 71/ Rhodští velitelé Alexandros a Mnaseás se pak vypravili se svými třiceti třemi loděmi proti Cassiovi k Myndu, aby svým příjezdem u něho vyvolali zděšení. Snad si dělali leh­ komyslně i naději, že se jim podaří dosáhnout vítězství, po­ dobně jako když Rhodští vypluli k Myndu proti Mithridatovi. Taková byla jejich představa. Díky demonstrativně rychlému veslování mohli již prvního dne zakotvit na Knidu a pnšti den se objevili před Cassiovými plavidly na širém moři. Ří­

na nákladních lodích pod vedením Fanniovým a Lentulovým. Sám plul k ostrovu s osmdesáti loděmi, jejichž výzbroj vyvolávala velký strach. Pak rozmístil na Rhodu pěší vojsko i námořní síly, ale zachovával klid, aby zjistil, zda nepřátelé nejsou aspoň trochu povolnější. Ti se však dali plni odvahy znovu do boje. I tentokrát ztratili dvě lodě a byli sevřeni ze všech stran. Potom se tedy vrhli k hradbám, naplnili je všu­ de zbraněmi a bránili se zároveň proti Fanniovu mužstvu útočícímu po souši i proti Cassiovi, který k hradbám ležícím u moře přiváděl loďstvo zkušené v dobývání zdí. Protože Cassius podobnou situaci předvídal, dal tehdy na lodě při­ nést složené věže a rozkázal je postavit. Po dvou neúspěšných bitvách byl tedy Rhodos obléhán ze souše i z moře, a na takový případ, kdy se akce vyvíjí rychle a nečekaně, ne­ byli Rhodští vůbec připraveni. Bylo tedy jasné, že město padne ve velmi krátké době buď následkem nepřátelského úderu, nebo hladu. To chápali také rozumnější Rhoďané, s nimiž jednali Fannius a Lentulus. 73/ V průběhu těchto událostí se Cassius v doprovodu vy­ braného mužstva objevil ve středu města, aniž došlo k zjevné násilné akci nebo byly použity žebříky. Mnozí se proto zřej­ mě správně domnívali, že prozíraví občané, jimž se zželelo města a měli starost o jeho zásobování, tajně otevřeli Cassio­ vi vedlejší brány. Tak tedy padl Rhodos. Cassius se ve městě posadil na řečniště, před nímž dal do země zabodnout kopí, jako kdyby byl Rhodos dobyt v boji. Vojsku však přikázal, aby zachovávalo úplný klid, a dal rozhlásit, že potrestá smrtí každého, kdo by plenil nebo se dopouštěl násilí. Sám si dal jmenovitě povolat padesát Rhoďanů, a když k němu byli při­ vedeni, popravil je. Asi dvacet pět dalších mužů nemohlo být nalezeno, byli však odsouzeni k vyhnanství. Pak dal odebrat všechny peníze, zlato a stříbro chrámům i státním budovám a bohatým přikázal, aby v určitý den přinesli, co z těchto vě­ cí mají soukromě. Dal rozhlásit, že kdo něco utají, bude po­

306

mané se divili, avšak postavili se proti nim a došlo k boji, v němž se z obou stran uplatnila síla i vynalézavost. Rhodští propluli svými lehkými loděmi rychle postavením nepřátel, otočili se a vraceli zpět. Jakmile se pak Římané shromáždili se svými těžkými plavidly k boji, měli v důsledku jejich mo­ hutnosti větší údernou sílu, tak jako v pěší bitvě. Protože Cassiovy početné lodě obklíčily nepřátelská plavidla a Rhod­ ští nemohli ani učinit obrat, ani proplout, zaútočili na ně pouze zpředu a opět se stáhli zpět. Poněvadž byli sevřeni na těsném prostoru, nebyla jim jejich bojová zkušenost nic plat­ ná. Jejich útoky a nájezdy na těžké římské lodě byly neúčin­ né, kdežto římské údery proti lehkým rhodským plavidlům měly těžké následky. Kromě toho Římané zajali tři rhodské lodě i s posádkou, dvě rozbili a potopili, načež ostatní prchly poškozené na Rhodos. Římská plavidla se vrátila k Myndu sice v plném počtu, ale většina z nich utrpěla škodu a muse­ la být dána do opravy. 72/ Takto tedy skončila námořní bitva mezi Římany a Rhoďany u Myndu, kterou Cassius sledoval z jedné hory. Jakmi­ le opravil své čluny, plavil se do Lórym, rhodské pevnosti na pevnině proti ostrovu. Pěší vojsko dal přepravit na Rhodos

307

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

nás proskribovali, pak se ovšem dodatek nevztahuje na nás, Rhoďané, ale na Římany jako takové. Pak my jakožto cizinci nejsme vázáni smlouvou a budeme proti vám bojovat, jestli­ že nás ve všem neposlechnete!# S těmito posměšnými slovy Cassius Archeláa propustil. 71/ Rhodští velitelé Alexandros a Mnaseás se pak vypravili se svými třiceti třemi loděmi proti Cassiovi k Myndu, aby svým příjezdem u něho vyvolali zděšení. Snad si dělali leh­ komyslně i naději, že se jim podaří dosáhnout vítězství, po­ dobně jako když Rhodští vypluli k Myndu proti Mithridatovi. Taková byla jejich představa. Díky demonstrativně rychlému veslování mohli již prvního dne zakotvit na Knidu a pnšti den se objevili před Cassiovými plavidly na širém moři. Ří­

na nákladních lodích pod vedením Fanniovým a Lentulovým. Sám plul k ostrovu s osmdesáti loděmi, jejichž výzbroj vyvolávala velký strach. Pak rozmístil na Rhodu pěší vojsko i námořní síly, ale zachovával klid, aby zjistil, zda nepřátelé nejsou aspoň trochu povolnější. Ti se však dali plni odvahy znovu do boje. I tentokrát ztratili dvě lodě a byli sevřeni ze všech stran. Potom se tedy vrhli k hradbám, naplnili je všu­ de zbraněmi a bránili se zároveň proti Fanniovu mužstvu útočícímu po souši i proti Cassiovi, který k hradbám ležícím u moře přiváděl loďstvo zkušené v dobývání zdí. Protože Cassius podobnou situaci předvídal, dal tehdy na lodě při­ nést složené věže a rozkázal je postavit. Po dvou neúspěšných bitvách byl tedy Rhodos obléhán ze souše i z moře, a na takový případ, kdy se akce vyvíjí rychle a nečekaně, ne­ byli Rhodští vůbec připraveni. Bylo tedy jasné, že město padne ve velmi krátké době buď následkem nepřátelského úderu, nebo hladu. To chápali také rozumnější Rhoďané, s nimiž jednali Fannius a Lentulus. 73/ V průběhu těchto událostí se Cassius v doprovodu vy­ braného mužstva objevil ve středu města, aniž došlo k zjevné násilné akci nebo byly použity žebříky. Mnozí se proto zřej­ mě správně domnívali, že prozíraví občané, jimž se zželelo města a měli starost o jeho zásobování, tajně otevřeli Cassio­ vi vedlejší brány. Tak tedy padl Rhodos. Cassius se ve městě posadil na řečniště, před nímž dal do země zabodnout kopí, jako kdyby byl Rhodos dobyt v boji. Vojsku však přikázal, aby zachovávalo úplný klid, a dal rozhlásit, že potrestá smrtí každého, kdo by plenil nebo se dopouštěl násilí. Sám si dal jmenovitě povolat padesát Rhoďanů, a když k němu byli při­ vedeni, popravil je. Asi dvacet pět dalších mužů nemohlo být nalezeno, byli však odsouzeni k vyhnanství. Pak dal odebrat všechny peníze, zlato a stříbro chrámům i státním budovám a bohatým přikázal, aby v určitý den přinesli, co z těchto vě­ cí mají soukromě. Dal rozhlásit, že kdo něco utají, bude po­

306

mané se divili, avšak postavili se proti nim a došlo k boji, v němž se z obou stran uplatnila síla i vynalézavost. Rhodští propluli svými lehkými loděmi rychle postavením nepřátel, otočili se a vraceli zpět. Jakmile se pak Římané shromáždili se svými těžkými plavidly k boji, měli v důsledku jejich mo­ hutnosti větší údernou sílu, tak jako v pěší bitvě. Protože Cassiovy početné lodě obklíčily nepřátelská plavidla a Rhod­ ští nemohli ani učinit obrat, ani proplout, zaútočili na ně pouze zpředu a opět se stáhli zpět. Poněvadž byli sevřeni na těsném prostoru, nebyla jim jejich bojová zkušenost nic plat­ ná. Jejich útoky a nájezdy na těžké římské lodě byly neúčin­ né, kdežto římské údery proti lehkým rhodským plavidlům měly těžké následky. Kromě toho Římané zajali tři rhodské lodě i s posádkou, dvě rozbili a potopili, načež ostatní prchly poškozené na Rhodos. Římská plavidla se vrátila k Myndu sice v plném počtu, ale většina z nich utrpěla škodu a muse­ la být dána do opravy. 72/ Takto tedy skončila námořní bitva mezi Římany a Rhoďany u Myndu, kterou Cassius sledoval z jedné hory. Jakmi­ le opravil své čluny, plavil se do Lórym, rhodské pevnosti na pevnině proti ostrovu. Pěší vojsko dal přepravit na Rhodos

307

308

APPIÁNOS

trestán smrtí. Udavačům naproti tomu přislíbil desetinu a otrokům i svobodu. Zpočátku mnozí své jmění skrývali, neboť se domnívali, že hrozba nebude hnána do krajnosti. Jen však začaly být vypláceny odměny a udaní byli popravováni, dostali strach, vyžadovali odklad a vykopávali své skry­ té jmění ze země, jiní je vytahovali ze studní, někteří je vynášeli z hrobů a odváděli mnohem větší částky, než měli původně určeny. 74/ Tyto pohromy tedy stihly Rhodské. Na ostrově byl za­ nechán Lucius Varus spolu s posádkou. Cassius, spokojený s rychlým dobytím města i množstvím peněz, uložil zároveň všem ostatním asijským národům desetiletou daň. A ta byla důsledně vymáhána. Tu dostal Cassius zprávu, že Kleopatra zamýšlí přejít s velkým loďstvem a těžkou výzbrojí na stranu Caesara a Antonia. Již dříve se k nim totiž chtěla přidat z lás­ ky k předchozímu Caesarovi, ale nyní učinila tak hlavně ze strachu před Cassiem. Ten vyslal Murka v doprovodu těžkooděnců nejlepší legie, skupiny lučištníků a šedesáti těž­ kých lodí na Peloponnésos, aby zakotvil u Tainaru ... a se­ bral z Peloponnésu kořist, jaká mu padla do rukou. Brutovy akce a podrobení Lykie

75/ V zájmu osvěžení paměti zde musím v krátkosti shr­ nout události, které se odehrály v Lykň v souvislosti s Brutem a které jsem vylíčil výše. Když Brutus dostal od Apuleia nevýznamné vojsko, je­ muž Apuleius velel, a peníze ve výši šestnácti tisíc talentů, nashromážděné z asijských daní, přišel do Boiótie. Protože senát rozhodl, že smí využít peněz podle momentálních po­ třeb a že je velitelem v Makedonii i v sousední Illyrii, převzal od někdejšího illyrského správce Vatinia tři legie umístěné v Illyrii. Jednu legii v Makedonii odebral Gaiovi, bratrovi Antonia. Vedle nich sestavil další čtyři, takže měl dohroma­

OBČANSKÉ VÁLKY IV

309

dy osm legií, z nichž většina sloužila již pod Gaiem Caesarem. Brutus měl dále množství jezdců, lehkooděnců a lučišt­ níků. Rovněž Makedoňany, s nimiž byl jinak spokojen, cvičil italským způsobem. Zatímco sháněl vojsko a peníze, došlo v Thrakii k této šťastné události: Polemokratie byla ženou jednoho z místních nevýznamných králů. Protože její muž byl zabit nepřáteli, začala mít obavy o svého ještě mladistvé­ ho syna, přišla s ním proto k Bratovi a svěřila ho do jeho ru­ kou spolu s poklady svého manžela. Brutus dal chlapce vy­ chovávat v Kyziku do té doby, než najde sám příležitost, aby ho uvedl do jeho království. Mezi poklady nalezl veliké množství zlata a stříbra a použil je jako materiál k ražbě min­ cí. 76/ Jakmile k němu přišel Cassius a usnesli se vyřídit ze všeho nejdříve Lykije a Rhoďany, obrátil se Brutus na prvním místě proti Lykiům, a to proti Xanthu. Jeho obyva­ telé zničili předměstí, aby je Brutus nemohl využít jako opěrného bodu ke zničení města ani jako zdroje dřeva. Pak vybudovali kolem města příkop, u něhož se bránili. Ten byl hluboký padesát stop a široký v odpovídajícím poměru k hloubce, takže muži, kteří u něj stáli, mohli házet kopí ne­ bo vystřelovat šípy tak bezpečně, jako by mezi nimi a nepří­ telem byla nesplavná řeka. Brutus však příkop vehementně zasypával, pracující vojáky chránil přístřešky a rozdělil muž­ stvo na denní a noční směny. Materiál k plnění příkopu dá­ val dopravovat z velké dálky v běhu a s křikem jako při závodech, aniž zpomaloval rychlost nebo si něco usnadňo­ val. Takovým způsobem bylo v několika dnech dokončeno dílo, o němž se soudilo, že při odporu nepřátel nebude buď vůbec dokonáno, nebo stěží za několik měsíců. Xanthští se tedy octli v obklíčení a začalo obléhání. 77/ Brutus proti nim zaútočil jednak z obléhacích strojů proti hradbám, jednak s pěšími oddíly proti branám, a všech­ ny ustavičně střídal. Xanthští, vyčerpáni a vesměs raněni,

308

APPIÁNOS

trestán smrtí. Udavačům naproti tomu přislíbil desetinu a otrokům i svobodu. Zpočátku mnozí své jmění skrývali, neboť se domnívali, že hrozba nebude hnána do krajnosti. Jen však začaly být vypláceny odměny a udaní byli popravováni, dostali strach, vyžadovali odklad a vykopávali své skry­ té jmění ze země, jiní je vytahovali ze studní, někteří je vynášeli z hrobů a odváděli mnohem větší částky, než měli původně určeny. 74/ Tyto pohromy tedy stihly Rhodské. Na ostrově byl za­ nechán Lucius Varus spolu s posádkou. Cassius, spokojený s rychlým dobytím města i množstvím peněz, uložil zároveň všem ostatním asijským národům desetiletou daň. A ta byla důsledně vymáhána. Tu dostal Cassius zprávu, že Kleopatra zamýšlí přejít s velkým loďstvem a těžkou výzbrojí na stranu Caesara a Antonia. Již dříve se k nim totiž chtěla přidat z lás­ ky k předchozímu Caesarovi, ale nyní učinila tak hlavně ze strachu před Cassiem. Ten vyslal Murka v doprovodu těžkooděnců nejlepší legie, skupiny lučištníků a šedesáti těž­ kých lodí na Peloponnésos, aby zakotvil u Tainaru ... a se­ bral z Peloponnésu kořist, jaká mu padla do rukou. Brutovy akce a podrobení Lykie

75/ V zájmu osvěžení paměti zde musím v krátkosti shr­ nout události, které se odehrály v Lykň v souvislosti s Brutem a které jsem vylíčil výše. Když Brutus dostal od Apuleia nevýznamné vojsko, je­ muž Apuleius velel, a peníze ve výši šestnácti tisíc talentů, nashromážděné z asijských daní, přišel do Boiótie. Protože senát rozhodl, že smí využít peněz podle momentálních po­ třeb a že je velitelem v Makedonii i v sousední Illyrii, převzal od někdejšího illyrského správce Vatinia tři legie umístěné v Illyrii. Jednu legii v Makedonii odebral Gaiovi, bratrovi Antonia. Vedle nich sestavil další čtyři, takže měl dohroma­

OBČANSKÉ VÁLKY IV

309

dy osm legií, z nichž většina sloužila již pod Gaiem Caesarem. Brutus měl dále množství jezdců, lehkooděnců a lučišt­ níků. Rovněž Makedoňany, s nimiž byl jinak spokojen, cvičil italským způsobem. Zatímco sháněl vojsko a peníze, došlo v Thrakii k této šťastné události: Polemokratie byla ženou jednoho z místních nevýznamných králů. Protože její muž byl zabit nepřáteli, začala mít obavy o svého ještě mladistvé­ ho syna, přišla s ním proto k Bratovi a svěřila ho do jeho ru­ kou spolu s poklady svého manžela. Brutus dal chlapce vy­ chovávat v Kyziku do té doby, než najde sám příležitost, aby ho uvedl do jeho království. Mezi poklady nalezl veliké množství zlata a stříbra a použil je jako materiál k ražbě min­ cí. 76/ Jakmile k němu přišel Cassius a usnesli se vyřídit ze všeho nejdříve Lykije a Rhoďany, obrátil se Brutus na prvním místě proti Lykiům, a to proti Xanthu. Jeho obyva­ telé zničili předměstí, aby je Brutus nemohl využít jako opěrného bodu ke zničení města ani jako zdroje dřeva. Pak vybudovali kolem města příkop, u něhož se bránili. Ten byl hluboký padesát stop a široký v odpovídajícím poměru k hloubce, takže muži, kteří u něj stáli, mohli házet kopí ne­ bo vystřelovat šípy tak bezpečně, jako by mezi nimi a nepří­ telem byla nesplavná řeka. Brutus však příkop vehementně zasypával, pracující vojáky chránil přístřešky a rozdělil muž­ stvo na denní a noční směny. Materiál k plnění příkopu dá­ val dopravovat z velké dálky v běhu a s křikem jako při závodech, aniž zpomaloval rychlost nebo si něco usnadňo­ val. Takovým způsobem bylo v několika dnech dokončeno dílo, o němž se soudilo, že při odporu nepřátel nebude buď vůbec dokonáno, nebo stěží za několik měsíců. Xanthští se tedy octli v obklíčení a začalo obléhání. 77/ Brutus proti nim zaútočil jednak z obléhacích strojů proti hradbám, jednak s pěšími oddíly proti branám, a všech­ ny ustavičně střídal. Xanthští, vyčerpáni a vesměs raněni,

310

APPIÁNOS

bojovali se svěžími lidmi, drželi se však, dokud stála jejich obranná zařízení. A když byla zničena a byly zbořeny i věže, poruěil Brutus, který předvídal další vývoj událostí, kohortám soustředěným u bran, aby se stáhly zpět. Xanthští se do­ mnívali, že brány přestaly být střeženy z nedbalosti, a pod­ nikli v noci výpad s pochodněmi proti římským obléhacím strojům. Římané však proti nim okamžitě udeřili, neboř měli vše promyšleno, a Xanthští prchli houfně zpět k bránám. Strážci je ale opět zavřeli ze strachu, aby jimi nepronikli do města nepřátelé, takže mnoho Xanthskych bylo u bran pobi­

to, protože nebyli vpuštěni zpět. 78/ Zanedlouho římský oddíl opět ustoupil. Zbylí Xanthští podnikli za poledne znovu výpad a podařilo se jim jedním rá­ zem zapálit všechny římské obléhací stroje. S ohledem na předcházející pohromu jim byly brány nechány otevřené, avšak současně s Xanthskými proniklo do města kolem dvou tisíc Římanů. A zatímco se kolem bran tísnili ostatní, kteří se snažili prodrat dovnitř, brány náhle spadly, snad z rozhod­ nutí Xanthských, snad samy od sebe, poněvadž se přetrhla záchytná lana. Někteří z Římanů, kteří pronikli dovnitř, byli následkem toho zabiti, jiní byli uvězněni uvnitř, protože ne­ mohli zvednout brány do výše, neboť k tomu chyběly zdvi­ hací provazy. V úzkých uličkách na ně shora stříleli Xanth-: ští, takže se Římanům jen stěží a s velikým úsilím podařilo proniknout na náměstí, ačkoliv leželo nedaleko. Tam sice dokázali odrazit dav, který na ně cestou dotíral, avšak těžce trpěli střelbou z luků, a protože sami neměli ani luky, ani kopí, uprchli do Sarpédonova chrámu, aby se nedostali do obklíčení. Římané vně hradeb byli plni obav o osud mužů uvnitř a činili všemožné pokusy, ale nepodařilo se jim prolo­ mit brány pobité železem. Neměli ani žebříky a věže, protože jim shořely. Někteří tedy dělali rychle žebříky, jiní zaráželi skoby do hradeb a pokoušeli se po nich vystoupit vzhůru ja­ ko po žebříku. Další připevňovali lehká lana ke špičatým že­

OBČANSKÉ VÁLKY IV

311

lezným zbraním a vrhali je na hradbu. Jakmile některá z nich uvízla v hradbě, vystupovali po lánech vzhůru. 79/ Obyvatelé sousední Oinoandy se přidali k Brutovi z ne­ přátelství ke Xanthským a šplhali vzhůru po příkrých sva­ zích. Sotvaže to uviděli Římané, horlivě je napodobovali, A třebaže mnozí spadli, podařilo se některým dostat se přes hradbu a otevřít boční bránu, která byla zpředu chráněna velmi hustou palisádou. Nejodvážnější si pak stoupali na ra­ mena svým druhům a pronikali k nim přes hrazení. Jak se tím zvětšil jejich počet, vyvrátili bránu, která nebyla z vnitřní strany pobita železem, přičemž jiní jim zároveň pomáhali z vnější strany. Zatím Xanthští zaútočili s velkým křikem na Římany v Sarpédonově chrámu. Útok vyvolal obavy u řím­ ských vojáků, kteří se pokoušeli zevnitř i zevně vyvrátit brá­ nu. Se zběsilou silou proto na ni udeřili, prolomili ji a v pl­ ném počtu vtrhli při západu slunce do města s radostným křikem, aby tak dali znamení svým druhům, kteří byli uvnitř. 80/ Sotvaže bylo město dobyto, uprchli Xanthští do svých domů a pobili všechny své nejmilejší, kteří se dobrovolně da­ li zabít. Nářek šířící se při zabíjení považoval Brutus za následek drancování a prostřednictvím poslů vydal vojsku pří­ kaz, aby přestalo. Když pak poznal, oč šlo, zželelo se mu lidí se svobodymilovným přesvědčením a vyslal posly s nabídkou na uzavření míru. Xanthští však i na ně stříleli, pobili všech­ ny své příbuzné, položili jejich těla na hromady dříví, které k tomu účelu již předtím shromáždili v domech, zapálili je a sami se upálili. Brutus sice zachránil tolik chrámů, kolik jen mohl, ale zajal jen xanthské otroky a z ostatního obyva­ telstva pouze několik svobodných žen a necelých sto padesát mužů. To bylo potřetí, co Xanthští obětovali pro svobodu své životy. Stejně tak se vydali raději všanc smrti za médského Harpaga, vojevůdce Kýra Velikého, než aby byli zotročeni. Tehdy se stalo hrobem Xanthských, potlačených Harpagem,

310

APPIÁNOS

bojovali se svěžími lidmi, drželi se však, dokud stála jejich obranná zařízení. A když byla zničena a byly zbořeny i věže, poruěil Brutus, který předvídal další vývoj událostí, kohortám soustředěným u bran, aby se stáhly zpět. Xanthští se do­ mnívali, že brány přestaly být střeženy z nedbalosti, a pod­ nikli v noci výpad s pochodněmi proti římským obléhacím strojům. Římané však proti nim okamžitě udeřili, neboř měli vše promyšleno, a Xanthští prchli houfně zpět k bránám. Strážci je ale opět zavřeli ze strachu, aby jimi nepronikli do města nepřátelé, takže mnoho Xanthskych bylo u bran pobi­

to, protože nebyli vpuštěni zpět. 78/ Zanedlouho římský oddíl opět ustoupil. Zbylí Xanthští podnikli za poledne znovu výpad a podařilo se jim jedním rá­ zem zapálit všechny římské obléhací stroje. S ohledem na předcházející pohromu jim byly brány nechány otevřené, avšak současně s Xanthskými proniklo do města kolem dvou tisíc Římanů. A zatímco se kolem bran tísnili ostatní, kteří se snažili prodrat dovnitř, brány náhle spadly, snad z rozhod­ nutí Xanthských, snad samy od sebe, poněvadž se přetrhla záchytná lana. Někteří z Římanů, kteří pronikli dovnitř, byli následkem toho zabiti, jiní byli uvězněni uvnitř, protože ne­ mohli zvednout brány do výše, neboť k tomu chyběly zdvi­ hací provazy. V úzkých uličkách na ně shora stříleli Xanth-: ští, takže se Římanům jen stěží a s velikým úsilím podařilo proniknout na náměstí, ačkoliv leželo nedaleko. Tam sice dokázali odrazit dav, který na ně cestou dotíral, avšak těžce trpěli střelbou z luků, a protože sami neměli ani luky, ani kopí, uprchli do Sarpédonova chrámu, aby se nedostali do obklíčení. Římané vně hradeb byli plni obav o osud mužů uvnitř a činili všemožné pokusy, ale nepodařilo se jim prolo­ mit brány pobité železem. Neměli ani žebříky a věže, protože jim shořely. Někteří tedy dělali rychle žebříky, jiní zaráželi skoby do hradeb a pokoušeli se po nich vystoupit vzhůru ja­ ko po žebříku. Další připevňovali lehká lana ke špičatým že­

OBČANSKÉ VÁLKY IV

311

lezným zbraním a vrhali je na hradbu. Jakmile některá z nich uvízla v hradbě, vystupovali po lánech vzhůru. 79/ Obyvatelé sousední Oinoandy se přidali k Brutovi z ne­ přátelství ke Xanthským a šplhali vzhůru po příkrých sva­ zích. Sotvaže to uviděli Římané, horlivě je napodobovali, A třebaže mnozí spadli, podařilo se některým dostat se přes hradbu a otevřít boční bránu, která byla zpředu chráněna velmi hustou palisádou. Nejodvážnější si pak stoupali na ra­ mena svým druhům a pronikali k nim přes hrazení. Jak se tím zvětšil jejich počet, vyvrátili bránu, která nebyla z vnitřní strany pobita železem, přičemž jiní jim zároveň pomáhali z vnější strany. Zatím Xanthští zaútočili s velkým křikem na Římany v Sarpédonově chrámu. Útok vyvolal obavy u řím­ ských vojáků, kteří se pokoušeli zevnitř i zevně vyvrátit brá­ nu. Se zběsilou silou proto na ni udeřili, prolomili ji a v pl­ ném počtu vtrhli při západu slunce do města s radostným křikem, aby tak dali znamení svým druhům, kteří byli uvnitř. 80/ Sotvaže bylo město dobyto, uprchli Xanthští do svých domů a pobili všechny své nejmilejší, kteří se dobrovolně da­ li zabít. Nářek šířící se při zabíjení považoval Brutus za následek drancování a prostřednictvím poslů vydal vojsku pří­ kaz, aby přestalo. Když pak poznal, oč šlo, zželelo se mu lidí se svobodymilovným přesvědčením a vyslal posly s nabídkou na uzavření míru. Xanthští však i na ně stříleli, pobili všech­ ny své příbuzné, položili jejich těla na hromady dříví, které k tomu účelu již předtím shromáždili v domech, zapálili je a sami se upálili. Brutus sice zachránil tolik chrámů, kolik jen mohl, ale zajal jen xanthské otroky a z ostatního obyva­ telstva pouze několik svobodných žen a necelých sto padesát mužů. To bylo potřetí, co Xanthští obětovali pro svobodu své životy. Stejně tak se vydali raději všanc smrti za médského Harpaga, vojevůdce Kýra Velikého, než aby byli zotročeni. Tehdy se stalo hrobem Xanthských, potlačených Harpagem,

312

OBČANSKÉ VÁLKY IV

APPIÁNOS

jejich vlastní město. A za Alexandra, syna Filippova, je prý potkal podobný osud, neboť nebyli ochotni podřídit se ani Alexandrovi, ačkoliv již ovládal velkou část země. 81/ Od Xanthu táhl Brutus k Patarům, které byly přístaviš­ těm Xanthských. Své vojsko rozložil kolem města a poručil, aby se mu ve všem podřídili, jinak že je stihne osud Xanth­ ských. Dal k nim pak přivést Xanthské a oni jim s nářkem lí­ čili svůj osud a vybízeli je, aby se přičinili o svou lepší bu­ doucnost. Obyvatelé Patar však Xanthským nedali žádnou odpověď, takže Brutus jim poskytl zbytek dne na rozmyšle­ nou a stáhl se zpět. Za rozbřesku však hned znovu přišel k městu. Jeho obyvatelé na něho volali z hradeb, že ho bu­ dou ve všem poslouchat, a otevřeli mu brány. Brutus tedy vtáhl dovnitř; nedal sice nikoho zabít ani vyhnat, ale zkon­ fiskoval veškeré zlato a stříbro patřící městu a soukromní­ kům poručil vydat jejich bohatství, přičemž hrozil trestem za neuposlechnutí a slíbil odměnu udavačům, stejně jak to udě­ lal Cassius na Rhodu. A Patarští mu své bohatství odevzdali. Jistý otrok však udal svého pána, že skryl zlato, a ukázal je centurionovi, který byl k němu za tím účelem vyslán. Když byli všichni předvedeni před Bruta, zachoval pán mlčení. Je­ ho matka však následovala svého syna s úmyslem pomoci mu k záchraně a křičela, že zlato ukryla ona sama. Otrok, ač­ koliv se ho nikdo na nic neptal, tvrdil, že žena lže a že zlato ukryl její syn. Brutus poté uznal oprávněnost mladíkova ml­ čení, ocenil obětavost jeho matky, propustil je oba bez trestu a dovolil jim odnést si své zlato. Otroka však dal ukřižovat, protože ve své snaze pomstít se svým pánům zašel dál, než připouštělo nařízení. 82/ V téže době se podařilo Lentulovi, vyslanému proti Andriaké, přístavišti města Myry, prorazit řetězy chránící pří­ stav a proniknout do města. Jeho obyvatelé se podrobili všem jeho rozkazům, takže si Lentulus od nich také opatřil peníze a hned odplul zpět k Bratovi. V této situaci vyslala

313

celá Lykie k Brutovi posly, kteří mu slibovali válečné spoje­ nectví i veškeré dodávky, pokud to bude v jejich silách. Bru­ tus jim předepsal daně, vrátil svobodné Xanthské jejich měs­ tu a přikázal lykijskému loďstvu, aby společně s ostatními plavidly plulo do Abýdu. Sám tam vedl pěší vojsko a chtěl zde počkat na Cassia, přicházejícího z Iónie, aby se pak spo­ lečně přepravili do Séstu. Murcus v té době čekal na Peloponnésu na Kleopatru a dověděl se, že její loďstvo bylo poškozeno bouří u afrického pobřeží. Viděl i trosky lodí, zahnané až k lakónskému pobřeží, a doslechl se, že sama Kleopatra se jen s obtížemi a ve špatném stavu vrátila domů. Murcus nechtěl s tak velkým loďstvem zahálet, a proto se přeplavil k Brundisiu a zakotvil u ostrova ležícího proti tamějšímu přístavu, aby tak znemožnil přepravu zbývajícího nepřátelského vojska a zásob do Makedonie. Antonius se proti němu bránil několika málo válečnými loděmi. Bránil se i věžemi, které proti Murkovi vezl na prámech, když se po­ koušel přepravit jednotlivé oddíly svého vojska na náklad­ ních lodích, přičemž dával sledovat pečlivě vítr vanoucí z pevniny, aby jeho lodě nepadly do rukou Murkovi. Protože se však ocitl v nepříznivé situaci, obrátil se na Caesara, který vedl na Sicílii námořní válků proti Sextoví Pompeiovi o tento ostrov. i í

Vzrůst moci Sexta Pompeia 83/ Pompeius byl v takovéto situaci: Protože byl nejmladší z Pompeiových synů, Gaius Caesar ho v Hispánii zprvu pře­ hlížel, neboť se zdálo, že pro své mládí a nezkušenost nedo­ káže vykonat nic velkého. Potuloval se po kraji a v doprovo­ du malého počtu mužů loupil, aniž prozradil, že je Pom­ peius. Když pak k němu přicházel stále větší počet lidí, aby se stali lupiči, a jeho skupina nabyla na síle, prozradil jim svou totožnost. V tom okamžiku se k němu začali sbíhat jako

312

OBČANSKÉ VÁLKY IV

APPIÁNOS

jejich vlastní město. A za Alexandra, syna Filippova, je prý potkal podobný osud, neboť nebyli ochotni podřídit se ani Alexandrovi, ačkoliv již ovládal velkou část země. 81/ Od Xanthu táhl Brutus k Patarům, které byly přístaviš­ těm Xanthských. Své vojsko rozložil kolem města a poručil, aby se mu ve všem podřídili, jinak že je stihne osud Xanth­ ských. Dal k nim pak přivést Xanthské a oni jim s nářkem lí­ čili svůj osud a vybízeli je, aby se přičinili o svou lepší bu­ doucnost. Obyvatelé Patar však Xanthským nedali žádnou odpověď, takže Brutus jim poskytl zbytek dne na rozmyšle­ nou a stáhl se zpět. Za rozbřesku však hned znovu přišel k městu. Jeho obyvatelé na něho volali z hradeb, že ho bu­ dou ve všem poslouchat, a otevřeli mu brány. Brutus tedy vtáhl dovnitř; nedal sice nikoho zabít ani vyhnat, ale zkon­ fiskoval veškeré zlato a stříbro patřící městu a soukromní­ kům poručil vydat jejich bohatství, přičemž hrozil trestem za neuposlechnutí a slíbil odměnu udavačům, stejně jak to udě­ lal Cassius na Rhodu. A Patarští mu své bohatství odevzdali. Jistý otrok však udal svého pána, že skryl zlato, a ukázal je centurionovi, který byl k němu za tím účelem vyslán. Když byli všichni předvedeni před Bruta, zachoval pán mlčení. Je­ ho matka však následovala svého syna s úmyslem pomoci mu k záchraně a křičela, že zlato ukryla ona sama. Otrok, ač­ koliv se ho nikdo na nic neptal, tvrdil, že žena lže a že zlato ukryl její syn. Brutus poté uznal oprávněnost mladíkova ml­ čení, ocenil obětavost jeho matky, propustil je oba bez trestu a dovolil jim odnést si své zlato. Otroka však dal ukřižovat, protože ve své snaze pomstít se svým pánům zašel dál, než připouštělo nařízení. 82/ V téže době se podařilo Lentulovi, vyslanému proti Andriaké, přístavišti města Myry, prorazit řetězy chránící pří­ stav a proniknout do města. Jeho obyvatelé se podrobili všem jeho rozkazům, takže si Lentulus od nich také opatřil peníze a hned odplul zpět k Bratovi. V této situaci vyslala

313

celá Lykie k Brutovi posly, kteří mu slibovali válečné spoje­ nectví i veškeré dodávky, pokud to bude v jejich silách. Bru­ tus jim předepsal daně, vrátil svobodné Xanthské jejich měs­ tu a přikázal lykijskému loďstvu, aby společně s ostatními plavidly plulo do Abýdu. Sám tam vedl pěší vojsko a chtěl zde počkat na Cassia, přicházejícího z Iónie, aby se pak spo­ lečně přepravili do Séstu. Murcus v té době čekal na Peloponnésu na Kleopatru a dověděl se, že její loďstvo bylo poškozeno bouří u afrického pobřeží. Viděl i trosky lodí, zahnané až k lakónskému pobřeží, a doslechl se, že sama Kleopatra se jen s obtížemi a ve špatném stavu vrátila domů. Murcus nechtěl s tak velkým loďstvem zahálet, a proto se přeplavil k Brundisiu a zakotvil u ostrova ležícího proti tamějšímu přístavu, aby tak znemožnil přepravu zbývajícího nepřátelského vojska a zásob do Makedonie. Antonius se proti němu bránil několika málo válečnými loděmi. Bránil se i věžemi, které proti Murkovi vezl na prámech, když se po­ koušel přepravit jednotlivé oddíly svého vojska na náklad­ ních lodích, přičemž dával sledovat pečlivě vítr vanoucí z pevniny, aby jeho lodě nepadly do rukou Murkovi. Protože se však ocitl v nepříznivé situaci, obrátil se na Caesara, který vedl na Sicílii námořní válků proti Sextoví Pompeiovi o tento ostrov. i í

Vzrůst moci Sexta Pompeia 83/ Pompeius byl v takovéto situaci: Protože byl nejmladší z Pompeiových synů, Gaius Caesar ho v Hispánii zprvu pře­ hlížel, neboť se zdálo, že pro své mládí a nezkušenost nedo­ káže vykonat nic velkého. Potuloval se po kraji a v doprovo­ du malého počtu mužů loupil, aniž prozradil, že je Pom­ peius. Když pak k němu přicházel stále větší počet lidí, aby se stali lupiči, a jeho skupina nabyla na síle, prozradil jim svou totožnost. V tom okamžiku se k němu začali sbíhat jako

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

ke svému rodnému veliteli všichni někdejší vojáci jeho otce či bratra, kteří se bez cíle pohybovali v jeho blízkosti. Z Afri­ ky k němu přišel i Arabión, zbavený otcovského království, jak jsem už vylíčil výše. Jakmile si takto získal množství pří­ vrženců, začal pomýšlet na mnohem větší akce než na lupičství a jeho jméno se stalo všeobecně známým po celé Hispánii, tehdy nejrozlehlejší provincii, takže nemohlo nepronik­ nout i k uchu těch, kteří ji spravovali jménem Gaia Caesara. Jakmile se o tom dověděl Gaius Caesar, vyslal s velkým voj­ skem Carrinata, aby Pompeia vojensky zničil. Ten však měl mužstvo s lehkou výzbrojí, takže se znenadání objevoval před Carrinatem a rychle se stahoval zpět a zmocnil se tak nejen několika bezvýznamných, ale i důležitějších měst. 84/ Gaius tudíž vyslal do boje proti Pompeiovi Asinia Polliona, Carrinatova nástupce. Zatímco se oba snažili oddálit vá­ lečné střetnutí, byl Gaius Caesar zabit a senát povolal Pom­ peia zpět. Ten se odebral do Massilie a sledoval odtud událo­ sti v Římě. Protože byl jmenován vrchním velitelem na moři se stejnou pravomocí, jakou měl jeho otec, vůbec do města nepřišel, ale zmocnil se lodí, které kotvily v přístavech, a vy­ plul s nimi spolu s plavidly, jež měl z Hispánie. Poté, co se vlády zmocnili triumvirové, odplul na Sicílii, kde začal oblé­ hat jejího správce Bithynika, poněvadž mu odmítal ostrov vydat. Nakonec však proskribovaní spolu s Hirtiem a Fanniem, kteří prchli z Říma, přemluvili Bithynika, aby Pompeio­ vi ze Sicílie ustoupil. 85/ Tak se tedy Pompeius zmocnil Sicílie. Měl ve své moci lodě, ostrov ležící v těsné blízkosti Itálie a početné vojsko, složené zčásti z jeho dřívějšího mužstva, zčásti ze svobod­ ných a otroků, které s sebou přivedli uprchlíci z Říma, nebo z mužstva z italských měst určených za válečnou odměnu vojákům triumvirů. Tato města si vůbec nepřála vítězství tri­ umvirů, a pokud bylo v jejich silách, jednala proti nim. Po­ kud lidé mohli, prchali z rodných měst, neboť přestala být

jejich domovem, k Pompeiovi, protože jim byl nejblíže a těšil se tehdy všeobecné přízni. Na své straně měl Pompeius i lodníky z Afriky a Hispánie, zkušené mořeplavce, takže bu­ dil respekt svými důstojníky, loděmi, pěším vojskem i množ­ stvím peněz. Jakmile se o tom Caesar dověděl, vyslal Salvidiena s loďstvem, aby zničil Pompeia plavícího se podél pobře­ ží, jako by šlo o Zcela snadnou záležitost. Sám táhl napříč Itálií, aby se u Rhegia setkal se Salvidienem. Pompeius se však vypravil proti Salvidienovi s velkým loďstvem. Poblíž úžiny u Scyllaea došlo mezi nimi k námořní bitvě, v níž na­ byly převahy Pompeiovy lodě, neboť byly lehčí a měly zkuše­ nější posádky, zatímco římská plavidla se octla v nevýhodě, protože byla příliš těžká a rozměrná. K tomu ještě přistoupil obvyklý pohyb vodní hladiny v úžině, při němž se vlivem proudění rozestupovalo moře na obě strany. Pompeiovi mu­ ži, zvyklí na mořské vlnění, pociťovali menší obtíže, kdežto Salvidienovy posádky, nezvyklé pohybu na moři, nebyly schopné zůstat stát, ani zvedat vesla, ani ovládat kormidla, a propadly úplnému zmatku. Když se slunce konečně sklá­ nělo k západu, dal Salvidienus jako první znamení k ústupu. Rovněž Pompeius se stáhl zpět. Na každé straně byl potopen stejný počet lodí. Salvidienus se uchýlil do přístavu Balaru před úžinou, aby tam dal opravit těžce poškozené lodě.

314

315

Přesuny vojsk před bitvou u Filipp

86/ Jakmile Caesar dorazil do Rhegia, dával jeho obyvate­ lům stejně jako Vibonským velkou naději, že budou vyňati ze seznamu měst předurčených stát se odměnou vojákům. Velmi se totiž těchto měst bál pro jejich polohu v blízkosti úžiny. Protože ho však volal Antonius, přeplavil se rychle k němu do Brundisia tak, že měl Sicílii a Pompeia po levici, a řešení sicilské otázky odsunul na pozdější dobu. Když se Caesar blížil, zmocnil se Murka strach, že by se mohl dostat

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

ke svému rodnému veliteli všichni někdejší vojáci jeho otce či bratra, kteří se bez cíle pohybovali v jeho blízkosti. Z Afri­ ky k němu přišel i Arabión, zbavený otcovského království, jak jsem už vylíčil výše. Jakmile si takto získal množství pří­ vrženců, začal pomýšlet na mnohem větší akce než na lupičství a jeho jméno se stalo všeobecně známým po celé Hispánii, tehdy nejrozlehlejší provincii, takže nemohlo nepronik­ nout i k uchu těch, kteří ji spravovali jménem Gaia Caesara. Jakmile se o tom dověděl Gaius Caesar, vyslal s velkým voj­ skem Carrinata, aby Pompeia vojensky zničil. Ten však měl mužstvo s lehkou výzbrojí, takže se znenadání objevoval před Carrinatem a rychle se stahoval zpět a zmocnil se tak nejen několika bezvýznamných, ale i důležitějších měst. 84/ Gaius tudíž vyslal do boje proti Pompeiovi Asinia Polliona, Carrinatova nástupce. Zatímco se oba snažili oddálit vá­ lečné střetnutí, byl Gaius Caesar zabit a senát povolal Pom­ peia zpět. Ten se odebral do Massilie a sledoval odtud událo­ sti v Římě. Protože byl jmenován vrchním velitelem na moři se stejnou pravomocí, jakou měl jeho otec, vůbec do města nepřišel, ale zmocnil se lodí, které kotvily v přístavech, a vy­ plul s nimi spolu s plavidly, jež měl z Hispánie. Poté, co se vlády zmocnili triumvirové, odplul na Sicílii, kde začal oblé­ hat jejího správce Bithynika, poněvadž mu odmítal ostrov vydat. Nakonec však proskribovaní spolu s Hirtiem a Fanniem, kteří prchli z Říma, přemluvili Bithynika, aby Pompeio­ vi ze Sicílie ustoupil. 85/ Tak se tedy Pompeius zmocnil Sicílie. Měl ve své moci lodě, ostrov ležící v těsné blízkosti Itálie a početné vojsko, složené zčásti z jeho dřívějšího mužstva, zčásti ze svobod­ ných a otroků, které s sebou přivedli uprchlíci z Říma, nebo z mužstva z italských měst určených za válečnou odměnu vojákům triumvirů. Tato města si vůbec nepřála vítězství tri­ umvirů, a pokud bylo v jejich silách, jednala proti nim. Po­ kud lidé mohli, prchali z rodných měst, neboť přestala být

jejich domovem, k Pompeiovi, protože jim byl nejblíže a těšil se tehdy všeobecné přízni. Na své straně měl Pompeius i lodníky z Afriky a Hispánie, zkušené mořeplavce, takže bu­ dil respekt svými důstojníky, loděmi, pěším vojskem i množ­ stvím peněz. Jakmile se o tom Caesar dověděl, vyslal Salvidiena s loďstvem, aby zničil Pompeia plavícího se podél pobře­ ží, jako by šlo o Zcela snadnou záležitost. Sám táhl napříč Itálií, aby se u Rhegia setkal se Salvidienem. Pompeius se však vypravil proti Salvidienovi s velkým loďstvem. Poblíž úžiny u Scyllaea došlo mezi nimi k námořní bitvě, v níž na­ byly převahy Pompeiovy lodě, neboť byly lehčí a měly zkuše­ nější posádky, zatímco římská plavidla se octla v nevýhodě, protože byla příliš těžká a rozměrná. K tomu ještě přistoupil obvyklý pohyb vodní hladiny v úžině, při němž se vlivem proudění rozestupovalo moře na obě strany. Pompeiovi mu­ ži, zvyklí na mořské vlnění, pociťovali menší obtíže, kdežto Salvidienovy posádky, nezvyklé pohybu na moři, nebyly schopné zůstat stát, ani zvedat vesla, ani ovládat kormidla, a propadly úplnému zmatku. Když se slunce konečně sklá­ nělo k západu, dal Salvidienus jako první znamení k ústupu. Rovněž Pompeius se stáhl zpět. Na každé straně byl potopen stejný počet lodí. Salvidienus se uchýlil do přístavu Balaru před úžinou, aby tam dal opravit těžce poškozené lodě.

314

315

Přesuny vojsk před bitvou u Filipp

86/ Jakmile Caesar dorazil do Rhegia, dával jeho obyvate­ lům stejně jako Vibonským velkou naději, že budou vyňati ze seznamu měst předurčených stát se odměnou vojákům. Velmi se totiž těchto měst bál pro jejich polohu v blízkosti úžiny. Protože ho však volal Antonius, přeplavil se rychle k němu do Brundisia tak, že měl Sicílii a Pompeia po levici, a řešení sicilské otázky odsunul na pozdější dobu. Když se Caesar blížil, zmocnil se Murka strach, že by se mohl dostat

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

doprostřed mezi Antonia a Caesara, stáhl se od Brundisia poněkud zpět a sledoval nákladní lodě, jak námořní cestou převážejí vojsko z Brundisia do Makedonie. Ty měly být pro­ vázeny trojveslicemi. Z pevniny však začal vát silný vítr, tak­ že kolem Murka propluly rychle, aniž potřebovaly nějakou ochranu. Murcus se rozhněval a ěíhal na ně i nadále, až se budou vracet prázdné zpět. Přesto však propluly s plnými plachtami a opětovně s dalším vojskem na palubě, takže celé vojsko a s ním i Caesar a Antonius se dostalo na druhou stranu moře. Murcus soudil, že mu tyto rány zasadilo nějaké zlé božstvo, ale setrvával dále na místě, aby způsobil co nej­ větší škody lodím, až za nimi poplují z Itálie s nákladem vá­ lečné výstroje, potravin a dodateěně shromážděného muž­ stva. Cassiovi stoupenci mu do této akce, kterou shledávali velmi užiteěnou, poslali Domitia Ahenobarba spolu s dalšími padesáti loděmi, druhou legií a oddílem luěištníků. A proto­ že si Caesarovi přívrženci nemohli opatřit dostatečné množ­ ství potravin odjinud, rozhodli se Cassiovi lidé odříznout jim přísun z Itálie. 87/ Murcus s Ahenobarbem pak se sto třiceti válečnými lo­ děmi, větším množstvím pomocných plavidel a početným vojskem křižovali moře a působili protivníkům těžkosti. V té době opustili Decidius a Norbanus Makedonii, kam je Caesar a Antonius vyslali napřed s osmi legiemi, a po­ stoupili směrem k hornaté Thrákii do vzdálenosti tisíce pěti set stadií. Dostali se až za město Filippy a obsadili úžlabiny Korpilskou a Sapajskou, ležící na Raskupolidově území. Je­ dině tudy lze známou cestou přejít z Asie do Evropy. A zde se Brutus a Cassius, kteří se přesunovali ze Séstu do Abýdu, setkali s prvním odporem. Raskupolis a Raskus byli dva thráčtí královští bratři, kteří sice vládli zemi společně, ale měli různé názory, ke komu se připojit. Raskus se totiž při­ dal k Antoniovým přívržencům, Raskupolis ke Cassiovým. Oba měli po třech tisících jezdců. Když se jich Cassius

a Brutus vyptávali na cestu, odpověděl Raskupolis, že spoje­ ní přes Ainos a Maróneiu je sice krátké, běžně užívané a po­ hodlné, ale že vede do Sapajské úžlabiny, která je neprů­ chodná, protože ji mají v moci nepřátelé. Cesta kolem je prý třikrát tak dlouhá a namáhavá. 88/ Brutus a Cassius se dohadovali, že nepřátelé se proti nim nestavějí proto, aby jim uzavřeli cesty, nýbrž proto, že z nedostatku potravin přicházejí z Makedonie do Thrákie. Vydali se tedy přes Ainos a Maróneiu a odtud k Lýsimachei a Kardii, které jako dvě brány uzavírají kosu Thráckého Chersonésu. Příští den přišli k Černému zálivu. Když zjišťo­ vali stav svého vojska, napočítali celkem devatenáct legií těžkooděnců — Brutus osm a Cassius devět. Žádná neměla plný počet, avšak mužstvo určené k doplnění stavu čítalo asi dvě legie, což činilo dohromady asi osmdesát tisíc těžkooděnců. Brutus měl dále čtyři tisíce galských a lusitánských jezdců, tři tisíce thráckých a dva tisíce illyrských, parthských a thessalských. Cassius měl dva tisíce Ibérů a Galů a čtyři ti­ síce arabských, médských a parthských jízdních lučištníků. Za nimi následovali jako spojenci králové a tetrarchové asij­ ských Galatů s dalším početným pěším vojskem a více než pěti tisíci jezdci. 89/ Takový byl tedy počet Brutova a Cassiova vojska, jak byl zjištěn u Černého zálivu. S ním táhli do rozhodujícího boje, zatímco zbývající část měli rozmístěnou podle potřeby na jiných místech. Jakmile vojsko očistili předepsanými oběťmi, dali vyplatit slíbené dary, které ještě dlužili někte­ rým jednotlivcům. Postarali se totiž o to, že měli nadbytek peněz, neboť si štědrými dary chtěli získat trvalou přízeň vo­ jáků, kteří většinou sloužili pod velením Gaia Caesara, aby nikdo z nich nezměnil své smýšlení, až uvidí mladého Caesa­ ra nebo si uvědomí shodu jejich jmen. Z tohoto důvodu se též rozhodli obrátit se k vojsku veřejným projevem. Bylo te­ dy vystavěno velké řečniště, na něž vystoupili vrchní velíte-

316

317

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

doprostřed mezi Antonia a Caesara, stáhl se od Brundisia poněkud zpět a sledoval nákladní lodě, jak námořní cestou převážejí vojsko z Brundisia do Makedonie. Ty měly být pro­ vázeny trojveslicemi. Z pevniny však začal vát silný vítr, tak­ že kolem Murka propluly rychle, aniž potřebovaly nějakou ochranu. Murcus se rozhněval a ěíhal na ně i nadále, až se budou vracet prázdné zpět. Přesto však propluly s plnými plachtami a opětovně s dalším vojskem na palubě, takže celé vojsko a s ním i Caesar a Antonius se dostalo na druhou stranu moře. Murcus soudil, že mu tyto rány zasadilo nějaké zlé božstvo, ale setrvával dále na místě, aby způsobil co nej­ větší škody lodím, až za nimi poplují z Itálie s nákladem vá­ lečné výstroje, potravin a dodateěně shromážděného muž­ stva. Cassiovi stoupenci mu do této akce, kterou shledávali velmi užiteěnou, poslali Domitia Ahenobarba spolu s dalšími padesáti loděmi, druhou legií a oddílem luěištníků. A proto­ že si Caesarovi přívrženci nemohli opatřit dostatečné množ­ ství potravin odjinud, rozhodli se Cassiovi lidé odříznout jim přísun z Itálie. 87/ Murcus s Ahenobarbem pak se sto třiceti válečnými lo­ děmi, větším množstvím pomocných plavidel a početným vojskem křižovali moře a působili protivníkům těžkosti. V té době opustili Decidius a Norbanus Makedonii, kam je Caesar a Antonius vyslali napřed s osmi legiemi, a po­ stoupili směrem k hornaté Thrákii do vzdálenosti tisíce pěti set stadií. Dostali se až za město Filippy a obsadili úžlabiny Korpilskou a Sapajskou, ležící na Raskupolidově území. Je­ dině tudy lze známou cestou přejít z Asie do Evropy. A zde se Brutus a Cassius, kteří se přesunovali ze Séstu do Abýdu, setkali s prvním odporem. Raskupolis a Raskus byli dva thráčtí královští bratři, kteří sice vládli zemi společně, ale měli různé názory, ke komu se připojit. Raskus se totiž při­ dal k Antoniovým přívržencům, Raskupolis ke Cassiovým. Oba měli po třech tisících jezdců. Když se jich Cassius

a Brutus vyptávali na cestu, odpověděl Raskupolis, že spoje­ ní přes Ainos a Maróneiu je sice krátké, běžně užívané a po­ hodlné, ale že vede do Sapajské úžlabiny, která je neprů­ chodná, protože ji mají v moci nepřátelé. Cesta kolem je prý třikrát tak dlouhá a namáhavá. 88/ Brutus a Cassius se dohadovali, že nepřátelé se proti nim nestavějí proto, aby jim uzavřeli cesty, nýbrž proto, že z nedostatku potravin přicházejí z Makedonie do Thrákie. Vydali se tedy přes Ainos a Maróneiu a odtud k Lýsimachei a Kardii, které jako dvě brány uzavírají kosu Thráckého Chersonésu. Příští den přišli k Černému zálivu. Když zjišťo­ vali stav svého vojska, napočítali celkem devatenáct legií těžkooděnců — Brutus osm a Cassius devět. Žádná neměla plný počet, avšak mužstvo určené k doplnění stavu čítalo asi dvě legie, což činilo dohromady asi osmdesát tisíc těžkooděnců. Brutus měl dále čtyři tisíce galských a lusitánských jezdců, tři tisíce thráckých a dva tisíce illyrských, parthských a thessalských. Cassius měl dva tisíce Ibérů a Galů a čtyři ti­ síce arabských, médských a parthských jízdních lučištníků. Za nimi následovali jako spojenci králové a tetrarchové asij­ ských Galatů s dalším početným pěším vojskem a více než pěti tisíci jezdci. 89/ Takový byl tedy počet Brutova a Cassiova vojska, jak byl zjištěn u Černého zálivu. S ním táhli do rozhodujícího boje, zatímco zbývající část měli rozmístěnou podle potřeby na jiných místech. Jakmile vojsko očistili předepsanými oběťmi, dali vyplatit slíbené dary, které ještě dlužili někte­ rým jednotlivcům. Postarali se totiž o to, že měli nadbytek peněz, neboť si štědrými dary chtěli získat trvalou přízeň vo­ jáků, kteří většinou sloužili pod velením Gaia Caesara, aby nikdo z nich nezměnil své smýšlení, až uvidí mladého Caesa­ ra nebo si uvědomí shodu jejich jmen. Z tohoto důvodu se též rozhodli obrátit se k vojsku veřejným projevem. Bylo te­ dy vystavěno velké řečniště, na něž vystoupili vrchní velíte-

316

317

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

lé, doprovázeni pouze přítomnými senátory. Jejich vlastní i spojenecké vojsko stálo dole kolem dokola, takže jedni i druzí se mohli těšit z pohledu na množství lidí, které, jak se jim zdálo, představovalo nepřemožitelnou sílu. To jim záro­ veň dodalo sebedůvěru a pevnou naději, že velí tak silnému vojsku. A právě toto upevnilo i důvěru vojska k velitelům, neboť ze společné naděje se rodí i vzájemná náklonnost. Hluk, běžný při tak velkých shromážděních, uklidnili hlasa­ telé a trubaěi, a když nastalo ticho, vystoupil Cassius — měl přednost jako starší — z řady poněkud dopředu a pronesl tuto řeč:

i v tomto ohledu měli zvláštní postavení jako jeho přátelé, ale vůči zákonům a státnímu zřízení, neboť už nebylo záko­ na, který by si udržel platnost, bez ohledu, zda byl prosazen urozenými, nebo lidem. Vždyť všechny tyto instituce byly zavedeny našimi otci, kteří se po vyhnání králů zavázali pří­ sahou, že pod trestem prokletí nestrpí v budoucnu žádného dalšího krále. A pokud jsme chtěli přispět k uskutečnění této přísahy, my, potomci předků, kteří ji složili, a odvrátit od sebe hrozící prokletí, nemohli jsme nadále trpně přihlížet to­ mu, jak jedinec, jakkoliv byl naším přítelem a měli jsme z něho prospěch, odnímá lidu státní peníze, vojsko i volbu úředníků, bere z ruky senátu správu provincií a převádí ji do své osobní pravomoci a stává se tak sám ve všem zákonem proti platným zákonům, pánem na místě lidu a samovládcem na místě senátu. 92/ To jste si vy asi hned nemohli jasně uvědomit, protože jste ho znali pouze jako dokonalého vojevůdce. Nyní to však snadno poznáte, i když budete vše posuzovat ze svého hle­ diska. Jako prostí lidé jste na válečných taženích museli být ve všem poslušni vojevůdců, jako by to byli vaši páni, avšak v dobách míru dostáváte zpět tuto pravomoc vůči nám. Se­ nát se sice stará o to, abyste se nedostali na scestí, ale vy roz­ hodujete, hlasujete podle tribuí a centurií a volíte konsuly, tribuny lidu a praetory. Při těchto volebních shromážděních rozhodujete zároveň o nejzávažnějších záležitostech, trestáte nebo odměňujete, a to tak, zda jsme si vládou nad vámi za­ sloužili trest, či odměnu. Tento přechod svrchované moci z jedněch na druhé přivedl náš stát na vrchol rozkvětu, při­ nesl poctu schopným mužům a poctění byli zavázáni díkem vám. Při takovémto podílnictví na svrchované moci jste uči­ nili konsulem Scipiona, abyste mu tak projevili uznání za je­ ho činy v Africe. A každoročně jste podle své vůle určovali tribuny lidu, aby vám v případě potřeby byli záštitou proti nám. Ale proč vám to vše vyprávím, když to sami víte?

318

Cassiova řeč k vojsku

90/ »Společný zápas nás v první řadě nutí, vojáci, ke vzá­ jemné důvěře. S tím je spojena i skutečnost, že jsme vám da­ li vše, co jsme slíbili, a to je největší zárukou, že splníme své sliby i v budoucnu. Naše naděje spočívají ve statečnosti, což platí jak pro vás, vojáky, tak pro nás, které tu vidíte na řečništi, i pro tolik významných členů senátu. Jak víte, má­ me dostatek válečné výstroje, potravin, zbraní, peněz, lodí i spojeneckého mužstva z provincií a od sousedních králů. K čemu je tudíž třeba vybízet slovy k odvaze a jednotě muže, které spojuje společná výzbroj a válečné tažení? Pokud jde o pomluvy, jimiž nás zahrnují dva naši protivníci, znáte je velmi dobře, a právě proto jste se vydali dobrovolně s námi na válečnou výpravu. Přesto je i nyní třeba osvětlit jasně pří­ činu války, aby se přesvědčivě ukázalo, že právě my máme nejpádnější i nejspravedlivější pohnutky k boji. 91/ Provázeli jsme Caesara na jeho válečných taženích spo­ lu s vámi a jako jeho velitelé jsme ho povznesli tak vysoko a byli jsme jeho přáteli, že si nelze ani pomyslet, že jsme se proti němu spikli z osobní zášti. Jeho počínání v dobách mí­ ru však bylo hanebné, nikoliv sice vůči nám, neboť jsme

319

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

lé, doprovázeni pouze přítomnými senátory. Jejich vlastní i spojenecké vojsko stálo dole kolem dokola, takže jedni i druzí se mohli těšit z pohledu na množství lidí, které, jak se jim zdálo, představovalo nepřemožitelnou sílu. To jim záro­ veň dodalo sebedůvěru a pevnou naději, že velí tak silnému vojsku. A právě toto upevnilo i důvěru vojska k velitelům, neboť ze společné naděje se rodí i vzájemná náklonnost. Hluk, běžný při tak velkých shromážděních, uklidnili hlasa­ telé a trubaěi, a když nastalo ticho, vystoupil Cassius — měl přednost jako starší — z řady poněkud dopředu a pronesl tuto řeč:

i v tomto ohledu měli zvláštní postavení jako jeho přátelé, ale vůči zákonům a státnímu zřízení, neboť už nebylo záko­ na, který by si udržel platnost, bez ohledu, zda byl prosazen urozenými, nebo lidem. Vždyť všechny tyto instituce byly zavedeny našimi otci, kteří se po vyhnání králů zavázali pří­ sahou, že pod trestem prokletí nestrpí v budoucnu žádného dalšího krále. A pokud jsme chtěli přispět k uskutečnění této přísahy, my, potomci předků, kteří ji složili, a odvrátit od sebe hrozící prokletí, nemohli jsme nadále trpně přihlížet to­ mu, jak jedinec, jakkoliv byl naším přítelem a měli jsme z něho prospěch, odnímá lidu státní peníze, vojsko i volbu úředníků, bere z ruky senátu správu provincií a převádí ji do své osobní pravomoci a stává se tak sám ve všem zákonem proti platným zákonům, pánem na místě lidu a samovládcem na místě senátu. 92/ To jste si vy asi hned nemohli jasně uvědomit, protože jste ho znali pouze jako dokonalého vojevůdce. Nyní to však snadno poznáte, i když budete vše posuzovat ze svého hle­ diska. Jako prostí lidé jste na válečných taženích museli být ve všem poslušni vojevůdců, jako by to byli vaši páni, avšak v dobách míru dostáváte zpět tuto pravomoc vůči nám. Se­ nát se sice stará o to, abyste se nedostali na scestí, ale vy roz­ hodujete, hlasujete podle tribuí a centurií a volíte konsuly, tribuny lidu a praetory. Při těchto volebních shromážděních rozhodujete zároveň o nejzávažnějších záležitostech, trestáte nebo odměňujete, a to tak, zda jsme si vládou nad vámi za­ sloužili trest, či odměnu. Tento přechod svrchované moci z jedněch na druhé přivedl náš stát na vrchol rozkvětu, při­ nesl poctu schopným mužům a poctění byli zavázáni díkem vám. Při takovémto podílnictví na svrchované moci jste uči­ nili konsulem Scipiona, abyste mu tak projevili uznání za je­ ho činy v Africe. A každoročně jste podle své vůle určovali tribuny lidu, aby vám v případě potřeby byli záštitou proti nám. Ale proč vám to vše vyprávím, když to sami víte?

318

Cassiova řeč k vojsku

90/ »Společný zápas nás v první řadě nutí, vojáci, ke vzá­ jemné důvěře. S tím je spojena i skutečnost, že jsme vám da­ li vše, co jsme slíbili, a to je největší zárukou, že splníme své sliby i v budoucnu. Naše naděje spočívají ve statečnosti, což platí jak pro vás, vojáky, tak pro nás, které tu vidíte na řečništi, i pro tolik významných členů senátu. Jak víte, má­ me dostatek válečné výstroje, potravin, zbraní, peněz, lodí i spojeneckého mužstva z provincií a od sousedních králů. K čemu je tudíž třeba vybízet slovy k odvaze a jednotě muže, které spojuje společná výzbroj a válečné tažení? Pokud jde o pomluvy, jimiž nás zahrnují dva naši protivníci, znáte je velmi dobře, a právě proto jste se vydali dobrovolně s námi na válečnou výpravu. Přesto je i nyní třeba osvětlit jasně pří­ činu války, aby se přesvědčivě ukázalo, že právě my máme nejpádnější i nejspravedlivější pohnutky k boji. 91/ Provázeli jsme Caesara na jeho válečných taženích spo­ lu s vámi a jako jeho velitelé jsme ho povznesli tak vysoko a byli jsme jeho přáteli, že si nelze ani pomyslet, že jsme se proti němu spikli z osobní zášti. Jeho počínání v dobách mí­ ru však bylo hanebné, nikoliv sice vůči nám, neboť jsme

319

320

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

321

320

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

321

322

APPIÁNOS

93/ Od té doby, co se zmocnil vlády Caesar, však nemáte žádnou moc, nezvolili jste nikoho praetorem ani konsulem, ani tribunem lidu, nikomu jste nemohli dát najevo svou ná­ klonnost. Krátce řečeno, nikdo vám už nebyl povinen vděč­ ností za své úřední postavení, správu provincie, soudcovský úřad nebo soudní rozhodnutí. Nejsmutnější ze všeho je to, že nemůžete uchránit ani své vlastní tribuny před projevy zvůle, ačkoliv jejich úřad jste si zřídili jako trvalou instituci a prohlásili jste jej za posvátný a nedotknutelný. Viděli jste však, jak nedotknutelní muži byli připraveni o svou nedo­ tknutelnou pravomoc a posvátné roucho zcela bezprávně, rozhodnutím jedince, protože se domníval, že se kvůli vám stavějí proti lidem, kteří ho chtěli prohlásit králem. Toto jednání nesl senát velmi těžce kvůli vám, neboť tribunát lidu je vaší záležitostí, a nikoliv senátu. Proti Caesarovi však nemohl vystoupit otevřeně, ani ho pohnat před soud, neboť Caesar měl silné vojsko, které do té doby patřilo státu, ale které on učinil svým osobním mocenským nástro­ jem. Proto senát rozhodl sáhnout k poslednímu prostředku, jak odstranit tyranidu, totiž k útoku na jeho osobu. 94/ Bylo přirozené, že tento záměr vznikl v okruhu nejlep­ ších mužů a že jeho provedení bylo dílem několika málo jed­ notlivců. Sotvaže se tak stalo, vyjádřil senát obecné přesvěd­ čení a rozhodl jednoznačně, že jednání těch, kdož zabili tyrana, zaslouží uznání. Když však proti senátu vystoupd Antonius pod záminkou, že chce předejít nepokojům, odvo­ lal senát své rozhodnutí, neboť mu nešlo o to, potupit Caesara, ale jen o svržení tyranie. Proto odhlasoval všeobecnou amnestii s výslovným ustanovením, že Caesarova vražda ne­ bude soudně stíhána. A ani my jsme ostatně nezamýšleli po­ máhat státu kvůli poctě, ale spíše jsme chtěli jeho prostřed­ nictvím zachránit vlast. Jakmile pak za krátký čas poštval Antonius proti nám dav, svěřil nám senát jednak správu nej­ významnějších provincií, jednak vrchní vojenské veleni a po­

OBČANSKÉ VÁLKY IV

323

věřil nás vládou nad veškerým územím od loňského moře až po Sýrii. Chtěl nás tak snad potrestat jako zločince, nebo vy­ znamenat jako tyranobijce posvátným purpurovým rouchem, svazky prutů a sekerami? Stejně tak povolal zpět z vyhnan­ ství mladého Pompeia, ačkoliv se našeho činu neúčastnil. Stačilo, že byl synem Pompeia Velikého, prvního bojovníka za demokracii, a že ze svého útočiště v Hispánii působil sa­ movládcům určité těžkosti. Senát dokonce rozhodl, že dosta­ ne ze státní pokladny zpět částku rovnající se hodnotě jeho otcovského majetku, a jmenoval ho vrchním námořním veli­ telem, aby i on jako stoupenec lidu měl nějaké úřední posta­ vení. Můžete snad chtít od senátu ještě nějaký další čin nebo náznak, když se toto všechno dělo s jeho vědomím, ledaže by výslovně potvrdil, že s námi souhlasí? I to přirozeně učiní a prohlásí a odmění vás velkými dary, jen co bude moci mlu­ vit a rozdílet dary. 95/ Je vám však známo, v jaké situaci senát nyní je. Jeho členové jsou bezprávně proskribováni, jsou zbavováni majet­ ku, a dokonce zabíjeni bez soudního řízení ve svých do­ mech, na ulicích i ve svatyních. Jsou vytahováni z nejrůzněj­ ších zákoutí a všude pronásledováni vojáky, otroky a svými protivníky, třebaže zákony připouštějí, aby každý, kdo chce, odešel do vyhnanství. Na fóru, kam jsme nedali přinést hla­ vu žádného z poražených nepřátel, ale pouze zbraně a přídě lodí, jsou teď vystaveny hlavy konsulů, praetorů, tribunů li­ du, kvéstorů a jezdců. A za tyto ničemnosti je dokonce vy­ psána odměna. Znovu se projevují všechny špatnosti, které dosud zůstávaly v skrytu, nenadálé únosy mužů a nejrozma­ nitější zločiny žen, synů, propuštěnců a otroků. Do tako­ výchto krajností se tedy město dostalo. Původci všech těchto hanebností jsou triumvirové. Ti jako první ze všech dali proskribovat své bratry, strýce a opatrovníky. Vypráví se, jak město kdysi upadlo do rukou nejdivočejších barbarů. A pře­ ce Galové nikomu neuřezávali hlavy, ani nezneuctívali zabi-

322

APPIÁNOS

93/ Od té doby, co se zmocnil vlády Caesar, však nemáte žádnou moc, nezvolili jste nikoho praetorem ani konsulem, ani tribunem lidu, nikomu jste nemohli dát najevo svou ná­ klonnost. Krátce řečeno, nikdo vám už nebyl povinen vděč­ ností za své úřední postavení, správu provincie, soudcovský úřad nebo soudní rozhodnutí. Nejsmutnější ze všeho je to, že nemůžete uchránit ani své vlastní tribuny před projevy zvůle, ačkoliv jejich úřad jste si zřídili jako trvalou instituci a prohlásili jste jej za posvátný a nedotknutelný. Viděli jste však, jak nedotknutelní muži byli připraveni o svou nedo­ tknutelnou pravomoc a posvátné roucho zcela bezprávně, rozhodnutím jedince, protože se domníval, že se kvůli vám stavějí proti lidem, kteří ho chtěli prohlásit králem. Toto jednání nesl senát velmi těžce kvůli vám, neboť tribunát lidu je vaší záležitostí, a nikoliv senátu. Proti Caesarovi však nemohl vystoupit otevřeně, ani ho pohnat před soud, neboť Caesar měl silné vojsko, které do té doby patřilo státu, ale které on učinil svým osobním mocenským nástro­ jem. Proto senát rozhodl sáhnout k poslednímu prostředku, jak odstranit tyranidu, totiž k útoku na jeho osobu. 94/ Bylo přirozené, že tento záměr vznikl v okruhu nejlep­ ších mužů a že jeho provedení bylo dílem několika málo jed­ notlivců. Sotvaže se tak stalo, vyjádřil senát obecné přesvěd­ čení a rozhodl jednoznačně, že jednání těch, kdož zabili tyrana, zaslouží uznání. Když však proti senátu vystoupd Antonius pod záminkou, že chce předejít nepokojům, odvo­ lal senát své rozhodnutí, neboť mu nešlo o to, potupit Caesara, ale jen o svržení tyranie. Proto odhlasoval všeobecnou amnestii s výslovným ustanovením, že Caesarova vražda ne­ bude soudně stíhána. A ani my jsme ostatně nezamýšleli po­ máhat státu kvůli poctě, ale spíše jsme chtěli jeho prostřed­ nictvím zachránit vlast. Jakmile pak za krátký čas poštval Antonius proti nám dav, svěřil nám senát jednak správu nej­ významnějších provincií, jednak vrchní vojenské veleni a po­

OBČANSKÉ VÁLKY IV

323

věřil nás vládou nad veškerým územím od loňského moře až po Sýrii. Chtěl nás tak snad potrestat jako zločince, nebo vy­ znamenat jako tyranobijce posvátným purpurovým rouchem, svazky prutů a sekerami? Stejně tak povolal zpět z vyhnan­ ství mladého Pompeia, ačkoliv se našeho činu neúčastnil. Stačilo, že byl synem Pompeia Velikého, prvního bojovníka za demokracii, a že ze svého útočiště v Hispánii působil sa­ movládcům určité těžkosti. Senát dokonce rozhodl, že dosta­ ne ze státní pokladny zpět částku rovnající se hodnotě jeho otcovského majetku, a jmenoval ho vrchním námořním veli­ telem, aby i on jako stoupenec lidu měl nějaké úřední posta­ vení. Můžete snad chtít od senátu ještě nějaký další čin nebo náznak, když se toto všechno dělo s jeho vědomím, ledaže by výslovně potvrdil, že s námi souhlasí? I to přirozeně učiní a prohlásí a odmění vás velkými dary, jen co bude moci mlu­ vit a rozdílet dary. 95/ Je vám však známo, v jaké situaci senát nyní je. Jeho členové jsou bezprávně proskribováni, jsou zbavováni majet­ ku, a dokonce zabíjeni bez soudního řízení ve svých do­ mech, na ulicích i ve svatyních. Jsou vytahováni z nejrůzněj­ ších zákoutí a všude pronásledováni vojáky, otroky a svými protivníky, třebaže zákony připouštějí, aby každý, kdo chce, odešel do vyhnanství. Na fóru, kam jsme nedali přinést hla­ vu žádného z poražených nepřátel, ale pouze zbraně a přídě lodí, jsou teď vystaveny hlavy konsulů, praetorů, tribunů li­ du, kvéstorů a jezdců. A za tyto ničemnosti je dokonce vy­ psána odměna. Znovu se projevují všechny špatnosti, které dosud zůstávaly v skrytu, nenadálé únosy mužů a nejrozma­ nitější zločiny žen, synů, propuštěnců a otroků. Do tako­ výchto krajností se tedy město dostalo. Původci všech těchto hanebností jsou triumvirové. Ti jako první ze všech dali proskribovat své bratry, strýce a opatrovníky. Vypráví se, jak město kdysi upadlo do rukou nejdivočejších barbarů. A pře­ ce Galové nikomu neuřezávali hlavy, ani nezneuctívali zabi-

324

APPIÁNOS

té, ani neupírali bojujícím protivníkům možnost skrýt se ne­ bo prchnout. My jsme se takto nechovali vůči žádnému do­ bytému městu, ani nám není známo, že by jiní činili takové bezpráví, jaké nyní prožívá nikoliv nějaké obyčejné město, ale vládkyně světa, a k tomu ještě od lidí zvolených, aby ji spravovali a udržovali v ní pořádek. Udělal snad Tarquinius něco takového? A protože se dopustil násilí na jediné ženě, a to ještě z lásky, vyhnali ho Římané, přestože byl král, a kvůli jeho jedinému činu odmítli navždy podřídit se krá­ lovské moci. 96/ Takové jsou tedy, občané, činy triumvirů. Označují nás za zločince a sebe za Caesarovy mstitele, přičemž proskribují i ty, kteří v době jeho vraždy ani nebyli v Římě. Většinu z nich tvoří muži, jež můžete vidět mezi námi a kteří byli proskribováni kvůli svému bohatství, urozenosti nebo demo­ kratickému smýšlení. Z té příčiny byl spolu s námi proskribován i Pompeius, ačkoliv byl v době našeho činu daleko v Hispánii. Je synem otce přátelsky nakloněného lidu, a to bylo zároveň důvodem, že byl senátem povolán zpět a jme­ nován vrchním námořním velitelem, ale triumviry proskribován. Jak asi byly zapleteny do spiknutí proti Caesarovi ženy, přinucené odvádět daně? Čeho se dopustili lidé, kteří měli více než sto tisíc, a byli proto přinuceni dát si odhad­ nout majetek s vědomím, že byla slíbena odměna jejich uda­ vačům, a pod hrozbou trestu, a jimž byly předepsány nové poplatky a daně? A přesto nedokázali vyplatit svým vojákům slíbené dary. My však, aniž jsme se dopustili něčeho bezbož­ ného, jsme vám dali vše, co jsme slíbili, a máme po ruce i další prostředky, abychom vám ještě větší měrou projevili svůj vděk. Protože jednáme spravedlivě, poskytuje nám i božstvo svou pomoc. 97/ A pokud jde — vedle božstva — o smýšlení lidi, podí­ vejte se na své spoluobčany. Casto jste je mohli vidět jako naše velitele a konsuly, jak jsou zahrnováni chválou, a nyní

OBČANSKÉ VÁLKY IV

325

vidíte, že bez jakékoliv viny a jako stoupenci lidu uprchli k nám, že se přidali na naši stranu, mají s námi společné cíle a ve všem sdílejí náš osud. S mnohem větším oprávněním jsme oznámili odměny za jejich záchranu než naši nepřátelé za jejich zabití. A nedáme jim příležitost vidět, jak my, kteří jsme odstranili Gaia proto, že se rozhodl pro samovládu, po­ necháme bez povšimnutí jiné, kteří se snaží osvojit si jeho moc, zatímco my nechceme přivést správu státu do svých ru­ kou, ale podle otcovského zvyku ji svěřit lidu. Od počátku války tedy nesledujeme tytéž cíle, neboť oni bojují o moc a samovládu, jak již ukázali při proskripcích, kdežto my ne­ chceme nic jiného, než aby vlast byla svobodná a abychom mohli žít jako občané ve státě, kde vládnou zákony. Tak asi posuzují naše postavení lidé, a především bozi. Největší na­ ději ve válce dává její spravedlivý ráz. 98/ Nikdo si nemusí dělat starosti, byl-li Caesarovým vojá­ kem. Vždyť ani tenkrát jsme nepatřili jemu, ale vlasti, ani žold a dary nepocházely z Caesarových, ale ze státních pro­ středků, stejně jako nyní nejste vojskem ani Cassiovým, ani Brutovým, ale římským. My pak, římští vojevůdcové, jsme vašimi spolubojovníky. Kdyby v tomto ohledu byli naši pro­ tivníci stejného mínění, nebylo by pro nikoho nebezpečné složit zbraně a vrátit všechna vojska státu, aby rozhodl, co bude prospěšné. Vybízíme je k tomu, pokud přijmou tento návrh. Ale protože nepřijímají, a ostatně po proskripcích a všech svých ostatních činech ani nemohou přijmout, vzhů­ ru do boje, vojáci! Poslušní pouze římského senátu a lidu budeme zápasit za svobodu s opravdovou věrností a neutu­ chajícím nadšením.« 99/ »Do boje,« vzkřikli všichni a dožadovali se, aby se tak stalo okamžitě. Cassius, potěšený jejich odhodláním, znovu nařídil ticho a ještě jednou se ujal slova: »Ať vám bohové, záštita spravedlivých válek, odplatí vaši věrnost a odvahu, vojáci! Pokud jde o opatření, jež jsou v lidských silách, po­

324

APPIÁNOS

té, ani neupírali bojujícím protivníkům možnost skrýt se ne­ bo prchnout. My jsme se takto nechovali vůči žádnému do­ bytému městu, ani nám není známo, že by jiní činili takové bezpráví, jaké nyní prožívá nikoliv nějaké obyčejné město, ale vládkyně světa, a k tomu ještě od lidí zvolených, aby ji spravovali a udržovali v ní pořádek. Udělal snad Tarquinius něco takového? A protože se dopustil násilí na jediné ženě, a to ještě z lásky, vyhnali ho Římané, přestože byl král, a kvůli jeho jedinému činu odmítli navždy podřídit se krá­ lovské moci. 96/ Takové jsou tedy, občané, činy triumvirů. Označují nás za zločince a sebe za Caesarovy mstitele, přičemž proskribují i ty, kteří v době jeho vraždy ani nebyli v Římě. Většinu z nich tvoří muži, jež můžete vidět mezi námi a kteří byli proskribováni kvůli svému bohatství, urozenosti nebo demo­ kratickému smýšlení. Z té příčiny byl spolu s námi proskribován i Pompeius, ačkoliv byl v době našeho činu daleko v Hispánii. Je synem otce přátelsky nakloněného lidu, a to bylo zároveň důvodem, že byl senátem povolán zpět a jme­ nován vrchním námořním velitelem, ale triumviry proskribován. Jak asi byly zapleteny do spiknutí proti Caesarovi ženy, přinucené odvádět daně? Čeho se dopustili lidé, kteří měli více než sto tisíc, a byli proto přinuceni dát si odhad­ nout majetek s vědomím, že byla slíbena odměna jejich uda­ vačům, a pod hrozbou trestu, a jimž byly předepsány nové poplatky a daně? A přesto nedokázali vyplatit svým vojákům slíbené dary. My však, aniž jsme se dopustili něčeho bezbož­ ného, jsme vám dali vše, co jsme slíbili, a máme po ruce i další prostředky, abychom vám ještě větší měrou projevili svůj vděk. Protože jednáme spravedlivě, poskytuje nám i božstvo svou pomoc. 97/ A pokud jde — vedle božstva — o smýšlení lidi, podí­ vejte se na své spoluobčany. Casto jste je mohli vidět jako naše velitele a konsuly, jak jsou zahrnováni chválou, a nyní

OBČANSKÉ VÁLKY IV

325

vidíte, že bez jakékoliv viny a jako stoupenci lidu uprchli k nám, že se přidali na naši stranu, mají s námi společné cíle a ve všem sdílejí náš osud. S mnohem větším oprávněním jsme oznámili odměny za jejich záchranu než naši nepřátelé za jejich zabití. A nedáme jim příležitost vidět, jak my, kteří jsme odstranili Gaia proto, že se rozhodl pro samovládu, po­ necháme bez povšimnutí jiné, kteří se snaží osvojit si jeho moc, zatímco my nechceme přivést správu státu do svých ru­ kou, ale podle otcovského zvyku ji svěřit lidu. Od počátku války tedy nesledujeme tytéž cíle, neboť oni bojují o moc a samovládu, jak již ukázali při proskripcích, kdežto my ne­ chceme nic jiného, než aby vlast byla svobodná a abychom mohli žít jako občané ve státě, kde vládnou zákony. Tak asi posuzují naše postavení lidé, a především bozi. Největší na­ ději ve válce dává její spravedlivý ráz. 98/ Nikdo si nemusí dělat starosti, byl-li Caesarovým vojá­ kem. Vždyť ani tenkrát jsme nepatřili jemu, ale vlasti, ani žold a dary nepocházely z Caesarových, ale ze státních pro­ středků, stejně jako nyní nejste vojskem ani Cassiovým, ani Brutovým, ale římským. My pak, římští vojevůdcové, jsme vašimi spolubojovníky. Kdyby v tomto ohledu byli naši pro­ tivníci stejného mínění, nebylo by pro nikoho nebezpečné složit zbraně a vrátit všechna vojska státu, aby rozhodl, co bude prospěšné. Vybízíme je k tomu, pokud přijmou tento návrh. Ale protože nepřijímají, a ostatně po proskripcích a všech svých ostatních činech ani nemohou přijmout, vzhů­ ru do boje, vojáci! Poslušní pouze římského senátu a lidu budeme zápasit za svobodu s opravdovou věrností a neutu­ chajícím nadšením.« 99/ »Do boje,« vzkřikli všichni a dožadovali se, aby se tak stalo okamžitě. Cassius, potěšený jejich odhodláním, znovu nařídil ticho a ještě jednou se ujal slova: »Ať vám bohové, záštita spravedlivých válek, odplatí vaši věrnost a odvahu, vojáci! Pokud jde o opatření, jež jsou v lidských silách, po­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

znáte bezprostředně, že máme více a lepších prostředků než nepřátelé. Vedeme proti nim sice stejný počet legií v těžké výzbroji, ale všude, kde bylo třeba, jsme zanechali mnoho ji­ ných. Zato máme velkou převahu v jízdě i na lodích a našimi spojenci jsou králové a národy až k území Médů a Parthů. Proti nám stojí nepřátelé jen zpředu, my však máme v jejich zádech na Sicílii Pompeia, který je s námi stejného smýšlení; Iónské moře neustále křižují Murcus a Ahenobarbus se sil­ ným loďstvem i početnými veslaři a s dvěma legiemi pěšího vojska i lučištníky a naplňují nejistotou všechny oblasti, za­ tímco země i moře za námi je očištěno od nepřátel. Peníze, o nichž se říká, že jsou nervy války, nemají, vždyť ani nedali vojsku slíbené částky a ani zisk z proskripcí nesplnil jejich očekávání, neboť žádný občan nekoupil pozemky, poněvadž by mu přinesly jen nenávist. Odjinud nemají rovněž žádný zdroj příjmů, neboť Itálie je zubožená nepokoji, daněmi a proskripcemi. Naše prostředky jsou teď díky naší velké prozíravosti víc než dostatečné, takže vám hned můžeme po­ skytnout nové dary, a kromě toho k nám směřují další velké částky od okolních národů. 100/Naši nepřátelé nemají zásoby potravin, jejichž nedosta­ tek působí velkým vojskům hlavní těžkosti. Mohou je získá­ vat jen z hornaté Makedonie a malé Thessalie, a to s těžkost­ mi a pouze po souši. Pokud by je chtěli snad přivézt z Afri­ ky, Lukánie nebo Apulie, odřízne jim cestu Pompeius, Mur­ cus a Domitius. My jednak zásoby máme, jednak si je bez problémů dovážíme každý den přes moře z ostrovů a všech zemí mezi Thrákií a řekou Eufratem, aniž nám někdo brání, protože v zádech nemáme žádného nepřítele. Můžeme tedy rozhodnout, zda urychlíme střetnutí, nebo vyčkáme a zničí­ me nepřítele hladem. Tolik takto důležitých prostředků jsme, vojáci, shromáždili, pokud bylo v našich lidských si­ lách. Vše ostatní, co ještě přichází v úvahu, záleží na vás a na bozích. My jsme vám v předchozí době vše splatili, jak

jsme slíbili, a množstvím darů jsme se vám odvděčili za vaši věrnost. Stejně tak se vám odvděčíme za nadcházející větší zápas v odpovídající míře podle vůle bohů. A nyní, když již jdete do boje, vám na posilnění odvahy a na potvrzení závaž­ nosti tohoto shromáždění a mé řeči udělujeme z tohoto řečniště každému vojákovi tisíc pět set italských drachem, cen­ turionovi pětinásobek a tribunovi odpovídající částku.«

326

327

Poslední přípravy k bitvě 101/Když Cassius skončil svou řeč a získal si činem, slovem i penězi přízeň vojska, rozpustil shromáždění. Vojáci však setrvávali na místě, zahrnovali Cassia i Bruta největší chvá­ lou a slibovali, že splní svou povinnost. Ti jim hned dali vy­ platit peněžní dary, přičemž nejlepší vojáci dostali pod mno­ ha záminkami nad určenou částku ještě velké přídavky. Ob­ darované vojáky poslali po oddílech napřed do Dorisku a za krátký čas se sami vypravili za nimi. Tu se dva orli spustili na dva orly vyrobené ze stříbra a umístěné na vojenských zna­ meních, chytili se jich za zobáky nebo podle jiných svědků je zakryli svými křídly. Zůstali pak u vojska a z rozhodnutí vojevůdců byli živeni na společné útraty. Den před bitvou však odletěli. 102/Ve dvou dnech obešli vojáci Černý záliv, přišli do Ainu, odtud do Dorisku a do všech přímořských měst až k pohoří Serreiu. Protože toto pohoří vybíhá až do moře, zabočili Brutus a Cassius do vnitrozemí a vyslali Tillia Cimbra, aby s loděmi, s jednou legií vojska a oddílem lučištníků mys obe­ plul. Ačkoliv v okolí byla úrodná půda, byl mys odedávna neobydlený, protože Thrákové se po moři neplavili a ani po souši nepronikali do přímořské oblasti ze strachu před ko­ lemjedoucími plavci. Poté jej obsadili Chalkidští a jiní ftekové zabývající se mořeplavbou, takže jeho území vzkvétalo zásluhou námořního obchodu a zemědělství. Z toho se těšili

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

znáte bezprostředně, že máme více a lepších prostředků než nepřátelé. Vedeme proti nim sice stejný počet legií v těžké výzbroji, ale všude, kde bylo třeba, jsme zanechali mnoho ji­ ných. Zato máme velkou převahu v jízdě i na lodích a našimi spojenci jsou králové a národy až k území Médů a Parthů. Proti nám stojí nepřátelé jen zpředu, my však máme v jejich zádech na Sicílii Pompeia, který je s námi stejného smýšlení; Iónské moře neustále křižují Murcus a Ahenobarbus se sil­ ným loďstvem i početnými veslaři a s dvěma legiemi pěšího vojska i lučištníky a naplňují nejistotou všechny oblasti, za­ tímco země i moře za námi je očištěno od nepřátel. Peníze, o nichž se říká, že jsou nervy války, nemají, vždyť ani nedali vojsku slíbené částky a ani zisk z proskripcí nesplnil jejich očekávání, neboť žádný občan nekoupil pozemky, poněvadž by mu přinesly jen nenávist. Odjinud nemají rovněž žádný zdroj příjmů, neboť Itálie je zubožená nepokoji, daněmi a proskripcemi. Naše prostředky jsou teď díky naší velké prozíravosti víc než dostatečné, takže vám hned můžeme po­ skytnout nové dary, a kromě toho k nám směřují další velké částky od okolních národů. 100/Naši nepřátelé nemají zásoby potravin, jejichž nedosta­ tek působí velkým vojskům hlavní těžkosti. Mohou je získá­ vat jen z hornaté Makedonie a malé Thessalie, a to s těžkost­ mi a pouze po souši. Pokud by je chtěli snad přivézt z Afri­ ky, Lukánie nebo Apulie, odřízne jim cestu Pompeius, Mur­ cus a Domitius. My jednak zásoby máme, jednak si je bez problémů dovážíme každý den přes moře z ostrovů a všech zemí mezi Thrákií a řekou Eufratem, aniž nám někdo brání, protože v zádech nemáme žádného nepřítele. Můžeme tedy rozhodnout, zda urychlíme střetnutí, nebo vyčkáme a zničí­ me nepřítele hladem. Tolik takto důležitých prostředků jsme, vojáci, shromáždili, pokud bylo v našich lidských si­ lách. Vše ostatní, co ještě přichází v úvahu, záleží na vás a na bozích. My jsme vám v předchozí době vše splatili, jak

jsme slíbili, a množstvím darů jsme se vám odvděčili za vaši věrnost. Stejně tak se vám odvděčíme za nadcházející větší zápas v odpovídající míře podle vůle bohů. A nyní, když již jdete do boje, vám na posilnění odvahy a na potvrzení závaž­ nosti tohoto shromáždění a mé řeči udělujeme z tohoto řečniště každému vojákovi tisíc pět set italských drachem, cen­ turionovi pětinásobek a tribunovi odpovídající částku.«

326

327

Poslední přípravy k bitvě 101/Když Cassius skončil svou řeč a získal si činem, slovem i penězi přízeň vojska, rozpustil shromáždění. Vojáci však setrvávali na místě, zahrnovali Cassia i Bruta největší chvá­ lou a slibovali, že splní svou povinnost. Ti jim hned dali vy­ platit peněžní dary, přičemž nejlepší vojáci dostali pod mno­ ha záminkami nad určenou částku ještě velké přídavky. Ob­ darované vojáky poslali po oddílech napřed do Dorisku a za krátký čas se sami vypravili za nimi. Tu se dva orli spustili na dva orly vyrobené ze stříbra a umístěné na vojenských zna­ meních, chytili se jich za zobáky nebo podle jiných svědků je zakryli svými křídly. Zůstali pak u vojska a z rozhodnutí vojevůdců byli živeni na společné útraty. Den před bitvou však odletěli. 102/Ve dvou dnech obešli vojáci Černý záliv, přišli do Ainu, odtud do Dorisku a do všech přímořských měst až k pohoří Serreiu. Protože toto pohoří vybíhá až do moře, zabočili Brutus a Cassius do vnitrozemí a vyslali Tillia Cimbra, aby s loděmi, s jednou legií vojska a oddílem lučištníků mys obe­ plul. Ačkoliv v okolí byla úrodná půda, byl mys odedávna neobydlený, protože Thrákové se po moři neplavili a ani po souši nepronikali do přímořské oblasti ze strachu před ko­ lemjedoucími plavci. Poté jej obsadili Chalkidští a jiní ftekové zabývající se mořeplavbou, takže jeho území vzkvétalo zásluhou námořního obchodu a zemědělství. Z toho se těšili

328

APPIÁNOS

i Thrákové, neboř tu mohli vyměňovat své domácí plody. Na­ konec Chalkidské i ostatní usedlíky vyhnal Filippos, syn Amyntův, takže dnes tam není vidět nic kromě chrámových základů. Mys byl tedy opět liduprázdný, když Tillius plul ko­ lem, jak mu nařídili důstojníci Brutova štábu. Tillius pak vy­ měřil a vyznačil území vhodná pro vojenské tábory i jednot­ livá přístaviště pro lodě ve snaze přimět Norbanovy oddíly, aby opustily průsmyk, jako by jeho střežení nemělo žádnou cenu. A stalo se, jak předpokládali. Jakmile se totiž objevily Tilliovy lodě u Sapajského průsmyku, byl Norbanus vyveden z míry tak, že povolal Decidia od Korpilského průsmyku, aby mu urychleně přišel na pomoc. Ten tak uěinil, a když byl tento průsmyk zcela opuštěn, pronikla jim Brutova vojska. 103/Sotvaže tento úskok vyšel najevo, střežili Norbanus a Decidius Sapajskou soutěsku velmi usilovně. Brutovi vojá­ ci se dostali znovu do těžké situace. Dolehlo na ně zoufalství při pomyšlení, zda by se nyní nemeli vydat oklikou, ačkoliv původně tento návrh zavrhli, a vrátit se zpět úsekem, který právě prošli, protože ěas se jiz nachýlil a nastaval konec léta. Zatímco takto uvažovali, řekl jim Raskupolis, ze existuje ješ­ tě jedna oklika kolem Sapajského pohoří, a to třídenní; ni­ kdo prý ji však až dosud neužívá, protože je srázná, bez vody a vede hustými lesy. Pokud by si však chtěli vzít vodu s sebou a razit si úzkou stezku tak, jak bude potřebí, neuvidí je pod hustou klenbou větví ani ptáci. Čtvrtý den že přijdou

k řece Harpéssu, která ústí do Hermu, a odtud se dostanou za jediný den k Filippům; tak obklíěí a zcela odříznou nepřá­ tele, neboř nebudou mít možnost k ústupu. Brutus a Cas­ sius s návrhem souhlasili, protože ani jinou možnost neměli, ale hlavně z toho důvodu, že získali naději na obklíčení tak velkého nepřátelského vojska. 104/ Poslali tedy oddíl vojska pod velením Lucia Bibula, aby jim spolu s Raskupolidem razili cestu. Ti museli překonat velké těžkosti, ale činili tak s nadšením a odhodláním, zvláš­

OBČANSKÉ VÁLKY IV

329

tě když se oddíl vyslaný vpřed vrátil se zprávou, že z jedné vyvýšeniny je vidět řeka. Čtvrtý den však byli zmalátnělí únavou a žízní, protože jim docházely zásoby vody; bylo jim totiž řečeno, že vodu nebudou moci doplňovat po tři dny. Dostali veliký strach, že by mohli upadnout do léčky, a ačko­ liv věřili mužům vyslaným napřed, že viděli řeku, mysleli, že šli jinou cestou. Ze strachu začali křičet, a kdykoliv spatřili Raskupolida obcházet vojáky, aby je povzbudil, zlořečili mu a házeli po něm kameny. Bibulus je však prosil, aby čestně vykonali i zbývající práci, a tu kvečeru spatřily první oddíly řeku. Ozval se přirozeně hlasitý a radostný křik, který opěto­ vali směrem dozadu všichni, jak stáli za sebou, až se dostal k posledním. Jakmile se to dozvěděli Brutus a Cassius, dali se hned do běhu a proraženou cestou přivedli ostatní vojsko. To se však nepodařilo zcela utajit před nepřítelem, takže k jeho obklíčení nedošlo. U Raška, Raskupolidova bratra, vzbudil totiž křik podezření. Vydal se tedy na výzvědy, a jak­ mile uviděl, co se stalo, divil se, že tak velké vojsko přichází cestou bez vody, kde, jak se domníval, nejsou v divokých le­ sích ani zvířecí stezky, a ohlásil vše Norbanovým důstojní­ kům. Ti v noci prchli i s vojskem ze Sapajského průsmyku k Amfipoli. Tak se oba Thrákové stali námětem rozhovorů v jednom i druhém vojsku — první, že je vedl neznámou cestou, druhý, že to odhalil. 105/Díky tomuto nebývalé odvážnému činu pronikli Bruto­ vi vojáci k Filippům, kde přistál i Tillius a kde se shromáždi­ lo celé vojsko. Město Filippy se dříve jmenovalo Datos a ještě předtím Krénides. Kolem pahorku je tu totiž řada tekoucích pramenů. Toto místo opevnil jako příhodné útočiště proti Thrákům Filippos a podle sebe je pojmenoval Filippy. Město leží na pahorku, obklopeném kolem dokola, srázy, a zaujímá celou jeho plochu. Na severu leží lesy, jimiž Raskupolis při­ vedl Brutovo vojsko, na jihu je pak bažina a za ní moře. Na východ leží Sapajský a Korpilský průsmyk. Na západ se pro­

328

APPIÁNOS

i Thrákové, neboř tu mohli vyměňovat své domácí plody. Na­ konec Chalkidské i ostatní usedlíky vyhnal Filippos, syn Amyntův, takže dnes tam není vidět nic kromě chrámových základů. Mys byl tedy opět liduprázdný, když Tillius plul ko­ lem, jak mu nařídili důstojníci Brutova štábu. Tillius pak vy­ měřil a vyznačil území vhodná pro vojenské tábory i jednot­ livá přístaviště pro lodě ve snaze přimět Norbanovy oddíly, aby opustily průsmyk, jako by jeho střežení nemělo žádnou cenu. A stalo se, jak předpokládali. Jakmile se totiž objevily Tilliovy lodě u Sapajského průsmyku, byl Norbanus vyveden z míry tak, že povolal Decidia od Korpilského průsmyku, aby mu urychleně přišel na pomoc. Ten tak uěinil, a když byl tento průsmyk zcela opuštěn, pronikla jim Brutova vojska. 103/Sotvaže tento úskok vyšel najevo, střežili Norbanus a Decidius Sapajskou soutěsku velmi usilovně. Brutovi vojá­ ci se dostali znovu do těžké situace. Dolehlo na ně zoufalství při pomyšlení, zda by se nyní nemeli vydat oklikou, ačkoliv původně tento návrh zavrhli, a vrátit se zpět úsekem, který právě prošli, protože ěas se jiz nachýlil a nastaval konec léta. Zatímco takto uvažovali, řekl jim Raskupolis, ze existuje ješ­ tě jedna oklika kolem Sapajského pohoří, a to třídenní; ni­ kdo prý ji však až dosud neužívá, protože je srázná, bez vody a vede hustými lesy. Pokud by si však chtěli vzít vodu s sebou a razit si úzkou stezku tak, jak bude potřebí, neuvidí je pod hustou klenbou větví ani ptáci. Čtvrtý den že přijdou

k řece Harpéssu, která ústí do Hermu, a odtud se dostanou za jediný den k Filippům; tak obklíěí a zcela odříznou nepřá­ tele, neboř nebudou mít možnost k ústupu. Brutus a Cas­ sius s návrhem souhlasili, protože ani jinou možnost neměli, ale hlavně z toho důvodu, že získali naději na obklíčení tak velkého nepřátelského vojska. 104/ Poslali tedy oddíl vojska pod velením Lucia Bibula, aby jim spolu s Raskupolidem razili cestu. Ti museli překonat velké těžkosti, ale činili tak s nadšením a odhodláním, zvláš­

OBČANSKÉ VÁLKY IV

329

tě když se oddíl vyslaný vpřed vrátil se zprávou, že z jedné vyvýšeniny je vidět řeka. Čtvrtý den však byli zmalátnělí únavou a žízní, protože jim docházely zásoby vody; bylo jim totiž řečeno, že vodu nebudou moci doplňovat po tři dny. Dostali veliký strach, že by mohli upadnout do léčky, a ačko­ liv věřili mužům vyslaným napřed, že viděli řeku, mysleli, že šli jinou cestou. Ze strachu začali křičet, a kdykoliv spatřili Raskupolida obcházet vojáky, aby je povzbudil, zlořečili mu a házeli po něm kameny. Bibulus je však prosil, aby čestně vykonali i zbývající práci, a tu kvečeru spatřily první oddíly řeku. Ozval se přirozeně hlasitý a radostný křik, který opěto­ vali směrem dozadu všichni, jak stáli za sebou, až se dostal k posledním. Jakmile se to dozvěděli Brutus a Cassius, dali se hned do běhu a proraženou cestou přivedli ostatní vojsko. To se však nepodařilo zcela utajit před nepřítelem, takže k jeho obklíčení nedošlo. U Raška, Raskupolidova bratra, vzbudil totiž křik podezření. Vydal se tedy na výzvědy, a jak­ mile uviděl, co se stalo, divil se, že tak velké vojsko přichází cestou bez vody, kde, jak se domníval, nejsou v divokých le­ sích ani zvířecí stezky, a ohlásil vše Norbanovým důstojní­ kům. Ti v noci prchli i s vojskem ze Sapajského průsmyku k Amfipoli. Tak se oba Thrákové stali námětem rozhovorů v jednom i druhém vojsku — první, že je vedl neznámou cestou, druhý, že to odhalil. 105/Díky tomuto nebývalé odvážnému činu pronikli Bruto­ vi vojáci k Filippům, kde přistál i Tillius a kde se shromáždi­ lo celé vojsko. Město Filippy se dříve jmenovalo Datos a ještě předtím Krénides. Kolem pahorku je tu totiž řada tekoucích pramenů. Toto místo opevnil jako příhodné útočiště proti Thrákům Filippos a podle sebe je pojmenoval Filippy. Město leží na pahorku, obklopeném kolem dokola, srázy, a zaujímá celou jeho plochu. Na severu leží lesy, jimiž Raskupolis při­ vedl Brutovo vojsko, na jihu je pak bažina a za ní moře. Na východ leží Sapajský a Korpilský průsmyk. Na západ se pro­

330

APPIÁNOS

stírá úrodná a pěkná rovina, táhnoucí se k Myrkínu, Drabésku a řece Strýmonu a měřící asi tři sta padesát stadií. Zde prý potkalo Koru, když sbírala květiny, její neštěstí; je tu i řeka Zygaktés, v níž se prý bohu pokoušejícímu se ji překroěit zlomilo na voze jho. Podle toho byla údajně řeka po­ jmenována. Rovina se svažuje, takže je výhodná pro ty, kteří se snaží ji překonat z Amíipole. 106/V nevelké vzdálenosti od Filipp je další pahorek, zvaný Dionýsův, kde je dokonce naleziště zlata, zvané Asýla. Postupuje-li se z něj dalších deset mil, stojí tam jiné dva pahor­ ky, vzdálené od Filipp asi osmnáct a od sebe asi osm stadií. Na nich se utábořili — Cassius na jižním a Brutus na sever­ ním. A protože i Norbanova vojska se stáhla zpět, nevycháze­ li ze svých táborů. Dověděli se totiž, že se blíží Antonius, který zanechal Caesara pro jeho onemocnění v Epidamnu. Kromě toho byla rovina příhodná ke vzájemnému střetnutí a oba pahorky příznivé k táboření. Na jedné straně měli oba močály a jezera a na druhé průsmyky a neschůdné, dosud nikým neproniknuté lesy. Prostor mezi oběma pahorky, mě­ řící osm stadií, tvořil průchod mezi Asií a Evropou jako něja­ ká brána. Tento prostor zabezpečili zdí, vedenou z obou stran proti sobě; uprostřed ponechali bránu, čímž se z obou táborů stal jediný. Po jeho straně tekla řeka; někteří ji nazý­ vají Ganga a jiní Gangités. Zezadu bylo moře, kde chtěli vy­ budovat skladiště a přístaviště. Za skladiště určili Thasos, ostrov vzdálený asi sto stadií, a za přístaviště trojveslic Nea­ polis, vzdálenou sedmdesát stadií. 107/ Oba se těšili z výhodné polohy a opevňovali své tábory. Mezitím Antonius se svým vojskem rychle postupoval, aby se zmocnil dříve Amfipole, z níž chtěl učinit dějiště bitvy. Jak­ mile shledal, že ji pro něho získaly již Norbanovy oddíly, byl potěšen a zanechal v ní výzbroj spolu s jednou legií v čele s Pinariem. Sám postoupil velmi odvážně daleko dopředu a utábořil se na rovině pouze osm stadií od nepřátel. Na prv­

obCanské války iv

331

ní pohled bylo vidět, který tábor je v nevýhodném a který ve výhodném postavení. Brutus a Cassius stáli na pahorku, An­ tonius na rovině, oni získávali dříví z lesů, on z bažiny, oni čerpali vodu z řeky, on z narychlo vyhloubených studní, oni dováželi potraviny z Thasu ze vzdálenosti několika stadií, on z Amfipole, vzdálené tři sta padesát stadií. Zdálo se, že Anto­ nius tak učinil jen z nouze, poněvadž tam nebyl další paho­ rek a zbývající část roviny ležela tak nízko, že byla často zaplavována vodou z řeky. Proto při hloubení studní nalezl bohaté zdroje sladké vody. A třebaže svůj odvážný čin pro­ vedl z nezbytnosti, ohromil jím své nepřátele, když vybudo­ val svůj tábor v takové blízkosti hned po svém příchodu a bez jakéhokoliv ohledu na hrozící nebezpečí. Antonius dal vystavět četné pevnosti a všechny rychle opevnil příkopy, zdmi a palisádami. I nepřátelé se opevňovali všude, kde jim ještě něco zbývalo. Cassius viděl, že Antoniovo úsilí přechá­ zí ve zběsilost, a proto opevnil jediný ještě zbývající prostor od tábora k bažině, jemuž pro jeho nepatrnost nevěnovali dříve pozornost. Vše bylo tedy chráněno zdí kromě srázů na straně Brutově a močálů a s nimi sousedícího moře na stra­ ně Cassiově. Vše, co bylo uprostřed, bylo obehnáno příko­ pem, palisádou nebo zdí a uzavřeno bránami. 108/Tak se tedy opevňovali jedni i druzí a přitom se vzájem­ ně znepokojovali pouze jezdeckými šarvátkami a střelbou z dálky. Posléze bylo hotovo vše, jak si přáli, a přišel i Cae­ sar, třebaže ještě neměl dostatek sil do boje a k nástupům vojska se musel dát nosit na nosítkách. Caesarovi vojáci se však hned seřadili k boji a Brutovi se postavili proti nim na návrší, ale dolů nesestoupili. Rozhodli se totiž, že nebudou s bitvou pospíchat, a doufali, že nepřátele umoří hladem. Jedni i druzí měli devatenáct legií těžce vyzbrojeného muž­ stva; na Brutově straně však neměly legie plný počet, kdežto u Caesara a Antonia měly dokonce víc. Jezdců spolu s Thráky měli Caesar a Antonius třináct tisíc, Brutus a Cassius dva­

330

APPIÁNOS

stírá úrodná a pěkná rovina, táhnoucí se k Myrkínu, Drabésku a řece Strýmonu a měřící asi tři sta padesát stadií. Zde prý potkalo Koru, když sbírala květiny, její neštěstí; je tu i řeka Zygaktés, v níž se prý bohu pokoušejícímu se ji překroěit zlomilo na voze jho. Podle toho byla údajně řeka po­ jmenována. Rovina se svažuje, takže je výhodná pro ty, kteří se snaží ji překonat z Amíipole. 106/V nevelké vzdálenosti od Filipp je další pahorek, zvaný Dionýsův, kde je dokonce naleziště zlata, zvané Asýla. Postupuje-li se z něj dalších deset mil, stojí tam jiné dva pahor­ ky, vzdálené od Filipp asi osmnáct a od sebe asi osm stadií. Na nich se utábořili — Cassius na jižním a Brutus na sever­ ním. A protože i Norbanova vojska se stáhla zpět, nevycháze­ li ze svých táborů. Dověděli se totiž, že se blíží Antonius, který zanechal Caesara pro jeho onemocnění v Epidamnu. Kromě toho byla rovina příhodná ke vzájemnému střetnutí a oba pahorky příznivé k táboření. Na jedné straně měli oba močály a jezera a na druhé průsmyky a neschůdné, dosud nikým neproniknuté lesy. Prostor mezi oběma pahorky, mě­ řící osm stadií, tvořil průchod mezi Asií a Evropou jako něja­ ká brána. Tento prostor zabezpečili zdí, vedenou z obou stran proti sobě; uprostřed ponechali bránu, čímž se z obou táborů stal jediný. Po jeho straně tekla řeka; někteří ji nazý­ vají Ganga a jiní Gangités. Zezadu bylo moře, kde chtěli vy­ budovat skladiště a přístaviště. Za skladiště určili Thasos, ostrov vzdálený asi sto stadií, a za přístaviště trojveslic Nea­ polis, vzdálenou sedmdesát stadií. 107/ Oba se těšili z výhodné polohy a opevňovali své tábory. Mezitím Antonius se svým vojskem rychle postupoval, aby se zmocnil dříve Amfipole, z níž chtěl učinit dějiště bitvy. Jak­ mile shledal, že ji pro něho získaly již Norbanovy oddíly, byl potěšen a zanechal v ní výzbroj spolu s jednou legií v čele s Pinariem. Sám postoupil velmi odvážně daleko dopředu a utábořil se na rovině pouze osm stadií od nepřátel. Na prv­

obCanské války iv

331

ní pohled bylo vidět, který tábor je v nevýhodném a který ve výhodném postavení. Brutus a Cassius stáli na pahorku, An­ tonius na rovině, oni získávali dříví z lesů, on z bažiny, oni čerpali vodu z řeky, on z narychlo vyhloubených studní, oni dováželi potraviny z Thasu ze vzdálenosti několika stadií, on z Amfipole, vzdálené tři sta padesát stadií. Zdálo se, že Anto­ nius tak učinil jen z nouze, poněvadž tam nebyl další paho­ rek a zbývající část roviny ležela tak nízko, že byla často zaplavována vodou z řeky. Proto při hloubení studní nalezl bohaté zdroje sladké vody. A třebaže svůj odvážný čin pro­ vedl z nezbytnosti, ohromil jím své nepřátele, když vybudo­ val svůj tábor v takové blízkosti hned po svém příchodu a bez jakéhokoliv ohledu na hrozící nebezpečí. Antonius dal vystavět četné pevnosti a všechny rychle opevnil příkopy, zdmi a palisádami. I nepřátelé se opevňovali všude, kde jim ještě něco zbývalo. Cassius viděl, že Antoniovo úsilí přechá­ zí ve zběsilost, a proto opevnil jediný ještě zbývající prostor od tábora k bažině, jemuž pro jeho nepatrnost nevěnovali dříve pozornost. Vše bylo tedy chráněno zdí kromě srázů na straně Brutově a močálů a s nimi sousedícího moře na stra­ ně Cassiově. Vše, co bylo uprostřed, bylo obehnáno příko­ pem, palisádou nebo zdí a uzavřeno bránami. 108/Tak se tedy opevňovali jedni i druzí a přitom se vzájem­ ně znepokojovali pouze jezdeckými šarvátkami a střelbou z dálky. Posléze bylo hotovo vše, jak si přáli, a přišel i Cae­ sar, třebaže ještě neměl dostatek sil do boje a k nástupům vojska se musel dát nosit na nosítkách. Caesarovi vojáci se však hned seřadili k boji a Brutovi se postavili proti nim na návrší, ale dolů nesestoupili. Rozhodli se totiž, že nebudou s bitvou pospíchat, a doufali, že nepřátele umoří hladem. Jedni i druzí měli devatenáct legií těžce vyzbrojeného muž­ stva; na Brutově straně však neměly legie plný počet, kdežto u Caesara a Antonia měly dokonce víc. Jezdců spolu s Thráky měli Caesar a Antonius třináct tisíc, Brutus a Cassius dva­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

cet tisíc. Pokud jde o množství mužů, odvahu a statečnost vojáků, zbraně a výstroj, skýtaly oba nepřátelské voje nád­ herný pohled. Po řadu dní se však nic nedělo, protože Bru­ tus se nechtěl spolu se svými důstojníky dát do boje, ale snažil se nepřátele vyhladovět. Zatímco totiž jemu poskyto­ vala Asie vše potřebné a mohl dovážet vše z blízkosti po mo­ ři, trpěli nepřátelé všeobecným nedostatkem a neměli žádné zázemí. Z Egypta neměli možnost získat prostřednictvím ob­ chodníků nic, protože země sama byla vyčerpána hladem, ani nemohli nic dovézt z Hispánie a Afriky, protože jim v tom bránil Pompeius, ani z Itálie kvůli Murkovi a Domitiovi. Jejich jediným dodavatelem zůstala Makedonie a Thessalie, ale ani ty jim nemohly příliš pomoci. 109/Brutus a Cassius tedy uvažovali takto a vyčkávali. To vyvolávalo u Antonia obavy, a proto se rozhodl, že je k boji přinutí. Uvažoval dokonce, zda by nemohl tajně proniknout bažinou, aby se dostal do zad nic netušících nepřátel, a od­ řízl jim tak přísun zásob z Thasu. Pravidelně každý den dá­ val nastoupit svým jednotkám do bojového šiku s jejich od­ znaky, aby Brutus s Cassiem mysleli, že nastoupilo veškeré mužstvo. Zatím však vybraný oddíl budoval ve dne v noci v bažině úzký průchod. Za naprostého mlčení vysekávali rá­ kosí, vršili násep a z obou stran kladli kameny, aby se ne­ uvolnil. Na hlubokých místech pak zatloukali kůly a budova­ li mosty. Nepřátelé na tuto práci nemohli vidět, neboť jim v tom bránilo rákosí po obou stranách stezky. Po desetiden­ ní práci vyslal nečekaně v noci centurie přímo proti nepříte­ li, zmocnil se jeho opevněných míst na vnější straně a dal zároveň obehnat palisádou četné pevnosti. Cassius byl udi­ ven záměrem díla i jeho utajením, a sám se naopak rozhodl, že odřízne Antonia od jeho pevností. Dal proto vybudovat hradbu přes celou bažinu od svého tábora až k moři, při­ čemž rovněž razil cestu, stavěl mosty a budoval kolem navr­ šené stezky palisádu, takže přeťal průchod vytvořený Anto­

niem. Antoniovi vojáci, kteří již byli uvnitř, se nemohli ná­ sledkem toho dostat ven k němu, ani on sám jim nemohl přijít na pomoc.

332

333

První bitva u Filipp

110/Sotva to Antonius kolem poledne zpozoroval, dal bez přípravy hned seřadit ve spěchu a s velkým rozčilením své vojsko a obrátil se s ním proti Cassiově hradbě mezi táborem a bažinou. Nesl s sebou železné nástroje a žebříky, aby hrad­ bu prolomil a pronikl do Cassiova ležení. Když se pak dal odvážně do běhu šikmo směrem k příkrému pahorku a k to­ mu ještě územím mezi oběma vojsky, zůstali Brutovi vojáci bez sebe nad chorobnou sebedůvěrou, s níž nepřátelští vojá­ ci s nebývalou srdnatostí běželi kolem nich, ačkoliv věděli, že jsou v plné zbroji. Brutovi vojáci na ně udeřili sami ze svého rozhodnutí bez jakéhokoli příkazu důstojníků a zabili všechny, kteří jim padli do rukou, protože nepřátelé byli nadměrně stěsnáni na jednom místě. Jakmile bitva započala, udeřili i na Caesarovo vojsko, postavené z největší části prá­ vě proti nim, obrátili je na útěk a pronásledovali je, až se na­ konec zmocnili tábora, společného Antoniovi a Caesarovi. Caesar sám však v něm nebyl, protože se mu dostalo varová­ ní ve snu, takže se měl ten den na pozoru, jak napsal sám ve svých pamětech. 111/ Sotva Antonius viděl, že bitva vypukla, byl velmi spoko­ jen, že ji svým protivníkům vnutil, neboť měl velký strach ze své zásobovací situace. Nepokládal však za rozumné vrátit se zpět na rovinu, aby neuvedl svůj šik do zmatku tím, že by jej otočil. Proto pokračoval v započatém útoku, běžel k pahorku a vystupoval na něj, i když s obtížemi, neboť byl pod palbou nepřátel, až se nakonec s užitím násilí octl proti Cassiově vo­ ji. Ten zachovával své původní postavení a byl bez sebe nad zdánlivě nevysvětlitelným vývojem událostí. Antonius odváž­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

cet tisíc. Pokud jde o množství mužů, odvahu a statečnost vojáků, zbraně a výstroj, skýtaly oba nepřátelské voje nád­ herný pohled. Po řadu dní se však nic nedělo, protože Bru­ tus se nechtěl spolu se svými důstojníky dát do boje, ale snažil se nepřátele vyhladovět. Zatímco totiž jemu poskyto­ vala Asie vše potřebné a mohl dovážet vše z blízkosti po mo­ ři, trpěli nepřátelé všeobecným nedostatkem a neměli žádné zázemí. Z Egypta neměli možnost získat prostřednictvím ob­ chodníků nic, protože země sama byla vyčerpána hladem, ani nemohli nic dovézt z Hispánie a Afriky, protože jim v tom bránil Pompeius, ani z Itálie kvůli Murkovi a Domitiovi. Jejich jediným dodavatelem zůstala Makedonie a Thessalie, ale ani ty jim nemohly příliš pomoci. 109/Brutus a Cassius tedy uvažovali takto a vyčkávali. To vyvolávalo u Antonia obavy, a proto se rozhodl, že je k boji přinutí. Uvažoval dokonce, zda by nemohl tajně proniknout bažinou, aby se dostal do zad nic netušících nepřátel, a od­ řízl jim tak přísun zásob z Thasu. Pravidelně každý den dá­ val nastoupit svým jednotkám do bojového šiku s jejich od­ znaky, aby Brutus s Cassiem mysleli, že nastoupilo veškeré mužstvo. Zatím však vybraný oddíl budoval ve dne v noci v bažině úzký průchod. Za naprostého mlčení vysekávali rá­ kosí, vršili násep a z obou stran kladli kameny, aby se ne­ uvolnil. Na hlubokých místech pak zatloukali kůly a budova­ li mosty. Nepřátelé na tuto práci nemohli vidět, neboť jim v tom bránilo rákosí po obou stranách stezky. Po desetiden­ ní práci vyslal nečekaně v noci centurie přímo proti nepříte­ li, zmocnil se jeho opevněných míst na vnější straně a dal zároveň obehnat palisádou četné pevnosti. Cassius byl udi­ ven záměrem díla i jeho utajením, a sám se naopak rozhodl, že odřízne Antonia od jeho pevností. Dal proto vybudovat hradbu přes celou bažinu od svého tábora až k moři, při­ čemž rovněž razil cestu, stavěl mosty a budoval kolem navr­ šené stezky palisádu, takže přeťal průchod vytvořený Anto­

niem. Antoniovi vojáci, kteří již byli uvnitř, se nemohli ná­ sledkem toho dostat ven k němu, ani on sám jim nemohl přijít na pomoc.

332

333

První bitva u Filipp

110/Sotva to Antonius kolem poledne zpozoroval, dal bez přípravy hned seřadit ve spěchu a s velkým rozčilením své vojsko a obrátil se s ním proti Cassiově hradbě mezi táborem a bažinou. Nesl s sebou železné nástroje a žebříky, aby hrad­ bu prolomil a pronikl do Cassiova ležení. Když se pak dal odvážně do běhu šikmo směrem k příkrému pahorku a k to­ mu ještě územím mezi oběma vojsky, zůstali Brutovi vojáci bez sebe nad chorobnou sebedůvěrou, s níž nepřátelští vojá­ ci s nebývalou srdnatostí běželi kolem nich, ačkoliv věděli, že jsou v plné zbroji. Brutovi vojáci na ně udeřili sami ze svého rozhodnutí bez jakéhokoli příkazu důstojníků a zabili všechny, kteří jim padli do rukou, protože nepřátelé byli nadměrně stěsnáni na jednom místě. Jakmile bitva započala, udeřili i na Caesarovo vojsko, postavené z největší části prá­ vě proti nim, obrátili je na útěk a pronásledovali je, až se na­ konec zmocnili tábora, společného Antoniovi a Caesarovi. Caesar sám však v něm nebyl, protože se mu dostalo varová­ ní ve snu, takže se měl ten den na pozoru, jak napsal sám ve svých pamětech. 111/ Sotva Antonius viděl, že bitva vypukla, byl velmi spoko­ jen, že ji svým protivníkům vnutil, neboť měl velký strach ze své zásobovací situace. Nepokládal však za rozumné vrátit se zpět na rovinu, aby neuvedl svůj šik do zmatku tím, že by jej otočil. Proto pokračoval v započatém útoku, běžel k pahorku a vystupoval na něj, i když s obtížemi, neboť byl pod palbou nepřátel, až se nakonec s užitím násilí octl proti Cassiově vo­ ji. Ten zachovával své původní postavení a byl bez sebe nad zdánlivě nevysvětlitelným vývojem událostí. Antonius odváž­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

ně prolomil jeho řady a udeřil na hradbu mezi bažinou a tá­ borem. Palisádu dal strhnout, příkop zaházet, stavby podko­ pat a strážce u bran pobít, aniž se dal zdržet střelami dopada­ jícími na jeho vojáky z hradeb. Nakonec pronikl sám brana­ mi dovnitř, zatímco jiní tam vešli podzemními chodbami a další překračovali zřícené stavby. To vše se odehrálo tak rychle, že proti mužům pracujícím v bažině a spěchajícím na pomoc již stáli nepřátelé, kteří se zmocnili zdi. Ti je obrátili na útěk prudkým protiúderem a zatlačili je zpět do bažin. Poté se Antonius v doprovodu malého počtu vojáků, kteří přešli přes zeď, vrátil zpět přímo ke Cassiovu táboru, zatím­ co ostatní vojsko bojovalo z vnější strany proti nepříteli. 112/Cassiův dobře opevněný tábor střežilo celkem málo mužů, takže Antonius nad nimi snadno zvítězil. Mezitím utr­ pělo porážku i Cassiovo vojsko mimo tábor, a když se dozvě­ dělo, že byl obsazen i jejich tábor, rozprchlo se bezhlavě na všechny strany. Tak skončilo střetnutí pro obě vojska stej­ ným způsobem. Brutus porazil nepřátelské levé křídlo a zmocnil se jeho tábora, zatímco Antonius zvítězil nad Cassiem a s nevídanou odvahou ovládl jeho tábor. Na obou stra­ nách byly těžké ztráty. Protože rovina byla velmi rozlehlá a byla zakrytá zvířeným prachem, nic o sobě vzájemně nevě­ děli. Teprve když získali potřebné zprávy, povolali zbytek mužstva zpět. Vracející se vojáci vypadali spíše jako nosiči břemen nežli jako vojáci. Ale ani to na sobě vzájemně nepo­ zorovali ani neviděli. Kdyby totiž byli jedni odhodili svůj ná­ klad, mohli by způsobit druhým, kteří postupovali v nepo­ řádku a nesli břemena, velké těžkosti. Počet mrtvých byl stanoven na straně Cassiově asi na osm tisíc mužů včetně otroků nesoucích štíty, na straně Caesarově na dvojnásobek. 113/Jakmile byl Cassius vyhnán z opevněného prostoru a neměl možnost vrátit se do svého tábora, vystoupil rychle na pahorek u Filipp a snažil se zjistit, co se stalo. Pro množ­ ství prachu ani nemohl vidět vše dostatečně jasně, ale viděl

jen to, že jeho tábor je v rukách nepřátel. Proto přikázal své­ mu štítonoši Pindarovi, aby ho zabil. Zatímco Pindařus roz­ važoval, co má dělat, přiběhl kdosi se zprávou, že Brutus na druhé straně vítězí a obsazuje nepřátelský tábor. Cassius mu pouze odpověděl: »Vyřiď mu, že mohl získat úplné vítěz­ ství, « načež se obrátil k Pindarovi se slovy: »Proč váháš a ne­ chceš mě zbavit mé hanby?« Nato Pindařus zabil svého pá­ na, který mu nastavil hrdlo. Někteří soudí, že Cassius zahy­ nul takto. Jiní se však domnívají, že Cassius považoval Brutovy jezdce, kteří k němu přicházeli s příznivou zprávou, za nepřátele a vyslal Titia, aby vyzvěděl, oč jde. Když však jezd­ ci Titia, známého jako Cassiova přítele, s velkou radostí ob­ klopili a křičeli nadšením, domníval se Cassius, že Titius padl do rukou nepřátel, a řekl: »Vyčkávali jsme, abychom by­ li svědky, jak nám vzali přítele!« Potom prý se odebral s Pindarem do jednoho stanu a od té doby už nikdo Pindara neviděl. Proto se někteří dokonce dohadují, že Pindařus jed­ nal bez Cassiova příkazu. Cassius zemřel v den svých narozenin, na nějž náho­ dou připadla bitva. I Titius spáchá sebevraždu, protože si počínal liknavě. 114/Brutus plakal nad mrtvým Cassiem a nazval zesnulého posledním Římanem, kterému se nikdo nikdy nevyrovná sta­ tečností. Vytýkal mu, že se rozhodl příliš rychle a ukvapeně, a prohlásil ho za blaženého, neboť se oprostil od starostí a strastí. K jakému asi konci přivedou Bruta? Potom předal tělo Cassiovým přátelům, aby je v tichosti pohřbili, neboť nechtěl, aby vojsko propuklo při pohledu na mrtvého v pláč. Sám pak po celou noc obnovoval pořádek v Cassiově vojsku, aniž jedl nebo si připouštěl jiné starosti. Jakmile se rozedni­ lo, zaujali nepřátelé postavení k boji, aby se nezdálo, že byli poraženi. Brutus však prohlédl jejich záměr a zvolal: »I my se chopme zbraní a nedejme znát, jakou jsme utrpěli ztrátu.« Nepřátelé však ustoupili, když se proti nim postavil Brutův

334

335

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

ně prolomil jeho řady a udeřil na hradbu mezi bažinou a tá­ borem. Palisádu dal strhnout, příkop zaházet, stavby podko­ pat a strážce u bran pobít, aniž se dal zdržet střelami dopada­ jícími na jeho vojáky z hradeb. Nakonec pronikl sám brana­ mi dovnitř, zatímco jiní tam vešli podzemními chodbami a další překračovali zřícené stavby. To vše se odehrálo tak rychle, že proti mužům pracujícím v bažině a spěchajícím na pomoc již stáli nepřátelé, kteří se zmocnili zdi. Ti je obrátili na útěk prudkým protiúderem a zatlačili je zpět do bažin. Poté se Antonius v doprovodu malého počtu vojáků, kteří přešli přes zeď, vrátil zpět přímo ke Cassiovu táboru, zatím­ co ostatní vojsko bojovalo z vnější strany proti nepříteli. 112/Cassiův dobře opevněný tábor střežilo celkem málo mužů, takže Antonius nad nimi snadno zvítězil. Mezitím utr­ pělo porážku i Cassiovo vojsko mimo tábor, a když se dozvě­ dělo, že byl obsazen i jejich tábor, rozprchlo se bezhlavě na všechny strany. Tak skončilo střetnutí pro obě vojska stej­ ným způsobem. Brutus porazil nepřátelské levé křídlo a zmocnil se jeho tábora, zatímco Antonius zvítězil nad Cassiem a s nevídanou odvahou ovládl jeho tábor. Na obou stra­ nách byly těžké ztráty. Protože rovina byla velmi rozlehlá a byla zakrytá zvířeným prachem, nic o sobě vzájemně nevě­ děli. Teprve když získali potřebné zprávy, povolali zbytek mužstva zpět. Vracející se vojáci vypadali spíše jako nosiči břemen nežli jako vojáci. Ale ani to na sobě vzájemně nepo­ zorovali ani neviděli. Kdyby totiž byli jedni odhodili svůj ná­ klad, mohli by způsobit druhým, kteří postupovali v nepo­ řádku a nesli břemena, velké těžkosti. Počet mrtvých byl stanoven na straně Cassiově asi na osm tisíc mužů včetně otroků nesoucích štíty, na straně Caesarově na dvojnásobek. 113/Jakmile byl Cassius vyhnán z opevněného prostoru a neměl možnost vrátit se do svého tábora, vystoupil rychle na pahorek u Filipp a snažil se zjistit, co se stalo. Pro množ­ ství prachu ani nemohl vidět vše dostatečně jasně, ale viděl

jen to, že jeho tábor je v rukách nepřátel. Proto přikázal své­ mu štítonoši Pindarovi, aby ho zabil. Zatímco Pindařus roz­ važoval, co má dělat, přiběhl kdosi se zprávou, že Brutus na druhé straně vítězí a obsazuje nepřátelský tábor. Cassius mu pouze odpověděl: »Vyřiď mu, že mohl získat úplné vítěz­ ství, « načež se obrátil k Pindarovi se slovy: »Proč váháš a ne­ chceš mě zbavit mé hanby?« Nato Pindařus zabil svého pá­ na, který mu nastavil hrdlo. Někteří soudí, že Cassius zahy­ nul takto. Jiní se však domnívají, že Cassius považoval Brutovy jezdce, kteří k němu přicházeli s příznivou zprávou, za nepřátele a vyslal Titia, aby vyzvěděl, oč jde. Když však jezd­ ci Titia, známého jako Cassiova přítele, s velkou radostí ob­ klopili a křičeli nadšením, domníval se Cassius, že Titius padl do rukou nepřátel, a řekl: »Vyčkávali jsme, abychom by­ li svědky, jak nám vzali přítele!« Potom prý se odebral s Pindarem do jednoho stanu a od té doby už nikdo Pindara neviděl. Proto se někteří dokonce dohadují, že Pindařus jed­ nal bez Cassiova příkazu. Cassius zemřel v den svých narozenin, na nějž náho­ dou připadla bitva. I Titius spáchá sebevraždu, protože si počínal liknavě. 114/Brutus plakal nad mrtvým Cassiem a nazval zesnulého posledním Římanem, kterému se nikdo nikdy nevyrovná sta­ tečností. Vytýkal mu, že se rozhodl příliš rychle a ukvapeně, a prohlásil ho za blaženého, neboť se oprostil od starostí a strastí. K jakému asi konci přivedou Bruta? Potom předal tělo Cassiovým přátelům, aby je v tichosti pohřbili, neboť nechtěl, aby vojsko propuklo při pohledu na mrtvého v pláč. Sám pak po celou noc obnovoval pořádek v Cassiově vojsku, aniž jedl nebo si připouštěl jiné starosti. Jakmile se rozedni­ lo, zaujali nepřátelé postavení k boji, aby se nezdálo, že byli poraženi. Brutus však prohlédl jejich záměr a zvolal: »I my se chopme zbraní a nedejme znát, jakou jsme utrpěli ztrátu.« Nepřátelé však ustoupili, když se proti nim postavil Brutův

334

335

336

APPIÁNOS

šik, a Brutus se o tom posměšně vyjádřil před svými přáteli: »Vyzvali nás ,k boji, jako bychom už byli na kolenou, a přece si nic nezačali.® 115/Téhož dne, kdy došlo k bitvě u Filipp, se odehrála i v Iónském moři tato velká tragédie. Domitius Calvinus při­ vážel Caesarovi na nákladních lodích dvě legie těžkooděnců, z nichž jedna nesla Martovo jméno jako uznání své síly. Vezl dále oddíl tělesné stráže vrchního velitele v počtu asi dvou tisíc mužů, čtyři jízdní oddíly a jistý počet vybraných mužů. Doprovázelo je i několik trojveslic. Proti nim vypluli Murcus a Ahenobarbus se sto třiceti válečnými loděmi. Několik málo z předních nákladních lodí před nimi s plnými plachtami prchlo, avšak když se vítr náhle uklidnil, pohybovaly se bez cíle po klidné mořské hladině, jako by je někdo z bohů vydal nepřátelům. Ti tak mohli bez obav na každou loď zaútočit a zničit ji. Nemohly jim pomoci ani doprovodné trojveslice, neboť se při svém malém počtu octly v obklíčení. Muži, kteří upadli do nebezpečné situace, se jí pokoušeli čelit různými způsoby. Chvatně přivazovali lodě lany k sobě a spojovali je navzájem pomocí tyčí, aby mezi nimi nepřátelé nemohli pro­ plout. Sotvaže se jim to podařilo, vrhal na ně Murcus ohnivé střely. Proto svázané lodě rychle uvolňovali a prchali jedni od druhých, neboť měli strach z ohně, ale umožnili tak ne­ přátelským trojveslicím, aby je obklíčily a udeřily na ně. 116/Vojáci, zvláště příslušníci Martovy legie, byli nespokoje­ ni, že přes svou statečnost mají padnout, aniž sami něco podniknou. Někteří proto spáchali sebevraždu ještě dříve, než jejich lodě zachvátil požár, kdežto jiní se vrhli na nepřá­ telské trojveslice, jedni úspěšně, druzí s nezdarem. Lodě, které téměř lehly popelem, dlouho jezdily sem a tam a jejich mužstvo bylo zčásti zničeno požárem, zčásti hladem a žízní. Někteří z nich se chytili stěžňů nebo prken a byli jednotlivě vyplaveni na skály nebo na pobřeží. Část z nich se proti oče­ kávání podařilo zachránit. Někteří vydrželi téměř pět dní

OBČANSKÉ VÁLKY IV

337

tak, že lízali smůlu nebo žvýkali plachty či lana, dokud je příboj nevynesl na pevninu. Mnozí se též vzdali nepřátelům, protože byli zlomeni útrapami. Vydali jim i sedmnáct trojves­ lic. Jejich mužstvo vzali do svých služeb Murkovi důstojníci. Ale velitel Calvinus, o kterem se soudilo, že zahynul, připlul pátý den na vlastní lodi zpět do Brundisia. Tato tragická událost se tedy odehrála v Iónském moři tyz den jako bitva u Filipp a nelze ji označit ani jako ztrosko­ taní lodi, ani jako namomi bitvu. Souběh událostí vyvolal, jakmile se později o nich rozšířila zpráva, velké zděšení.

Situace po bitvě

117/Brutus pak dal shromáždit své vojsko a prohlásil: »Vcerejši střetnuti, vojáci, nepřineslo nic, v čem byste nepřevyšovali nepřítele. Odvážně, i když bez rozkazu, jste se vrhli do bitvy. Zcela jste zničili Čtvrtou legii, jíž bylo svěřeno toto křidlo, neboť se těšila u nepřátel největší slávě, a oddíly, které k ní byly přiřazeny, jste zahnali až k táboru. Samotné­ ho tabora jste se zmocnili již dříve a vydrancovali jste jej. Tento úspěch je mnohem závažnější než ztráty na našem levem křidle. Mohli jste sice dovést boj do konce, ale dali jste přednost plenění než zabíjení poražených nepřátel. Vždyť většina z vás běžela bez povšimnutí mimo nepřátele a vrhla se na jejich věci. Kdežto nepřátelé vyplenili z našich dvou táborů pouze jeden, my máme vše, co jim patřilo, takže i v tomto ohledu je náš zisk dvojnásobný než ztráta. Tolik o výhodách, jež jsme získali v bitvě. V čem ostatním je převy­ šujeme, můžete se dovědět i od zajatců — povědí vám o ne­ dostatku potravin, o jejich drahotě, špatném přísunu a o je­ ho úplném přerušení v krátké době. Nic nemohou dostat ze Sicílie, Sardinie, Afriky ani Hispánie, protože Pompeius, Murcus a Ahenobarbus jim uzavírají moře s dvěma sty šedesáti loděmi. Makedonie už je vyčerpána, a jak dlou­

336

APPIÁNOS

šik, a Brutus se o tom posměšně vyjádřil před svými přáteli: »Vyzvali nás ,k boji, jako bychom už byli na kolenou, a přece si nic nezačali.® 115/Téhož dne, kdy došlo k bitvě u Filipp, se odehrála i v Iónském moři tato velká tragédie. Domitius Calvinus při­ vážel Caesarovi na nákladních lodích dvě legie těžkooděnců, z nichž jedna nesla Martovo jméno jako uznání své síly. Vezl dále oddíl tělesné stráže vrchního velitele v počtu asi dvou tisíc mužů, čtyři jízdní oddíly a jistý počet vybraných mužů. Doprovázelo je i několik trojveslic. Proti nim vypluli Murcus a Ahenobarbus se sto třiceti válečnými loděmi. Několik málo z předních nákladních lodí před nimi s plnými plachtami prchlo, avšak když se vítr náhle uklidnil, pohybovaly se bez cíle po klidné mořské hladině, jako by je někdo z bohů vydal nepřátelům. Ti tak mohli bez obav na každou loď zaútočit a zničit ji. Nemohly jim pomoci ani doprovodné trojveslice, neboť se při svém malém počtu octly v obklíčení. Muži, kteří upadli do nebezpečné situace, se jí pokoušeli čelit různými způsoby. Chvatně přivazovali lodě lany k sobě a spojovali je navzájem pomocí tyčí, aby mezi nimi nepřátelé nemohli pro­ plout. Sotvaže se jim to podařilo, vrhal na ně Murcus ohnivé střely. Proto svázané lodě rychle uvolňovali a prchali jedni od druhých, neboť měli strach z ohně, ale umožnili tak ne­ přátelským trojveslicím, aby je obklíčily a udeřily na ně. 116/Vojáci, zvláště příslušníci Martovy legie, byli nespokoje­ ni, že přes svou statečnost mají padnout, aniž sami něco podniknou. Někteří proto spáchali sebevraždu ještě dříve, než jejich lodě zachvátil požár, kdežto jiní se vrhli na nepřá­ telské trojveslice, jedni úspěšně, druzí s nezdarem. Lodě, které téměř lehly popelem, dlouho jezdily sem a tam a jejich mužstvo bylo zčásti zničeno požárem, zčásti hladem a žízní. Někteří z nich se chytili stěžňů nebo prken a byli jednotlivě vyplaveni na skály nebo na pobřeží. Část z nich se proti oče­ kávání podařilo zachránit. Někteří vydrželi téměř pět dní

OBČANSKÉ VÁLKY IV

337

tak, že lízali smůlu nebo žvýkali plachty či lana, dokud je příboj nevynesl na pevninu. Mnozí se též vzdali nepřátelům, protože byli zlomeni útrapami. Vydali jim i sedmnáct trojves­ lic. Jejich mužstvo vzali do svých služeb Murkovi důstojníci. Ale velitel Calvinus, o kterem se soudilo, že zahynul, připlul pátý den na vlastní lodi zpět do Brundisia. Tato tragická událost se tedy odehrála v Iónském moři tyz den jako bitva u Filipp a nelze ji označit ani jako ztrosko­ taní lodi, ani jako namomi bitvu. Souběh událostí vyvolal, jakmile se později o nich rozšířila zpráva, velké zděšení.

Situace po bitvě

117/Brutus pak dal shromáždit své vojsko a prohlásil: »Vcerejši střetnuti, vojáci, nepřineslo nic, v čem byste nepřevyšovali nepřítele. Odvážně, i když bez rozkazu, jste se vrhli do bitvy. Zcela jste zničili Čtvrtou legii, jíž bylo svěřeno toto křidlo, neboť se těšila u nepřátel největší slávě, a oddíly, které k ní byly přiřazeny, jste zahnali až k táboru. Samotné­ ho tabora jste se zmocnili již dříve a vydrancovali jste jej. Tento úspěch je mnohem závažnější než ztráty na našem levem křidle. Mohli jste sice dovést boj do konce, ale dali jste přednost plenění než zabíjení poražených nepřátel. Vždyť většina z vás běžela bez povšimnutí mimo nepřátele a vrhla se na jejich věci. Kdežto nepřátelé vyplenili z našich dvou táborů pouze jeden, my máme vše, co jim patřilo, takže i v tomto ohledu je náš zisk dvojnásobný než ztráta. Tolik o výhodách, jež jsme získali v bitvě. V čem ostatním je převy­ šujeme, můžete se dovědět i od zajatců — povědí vám o ne­ dostatku potravin, o jejich drahotě, špatném přísunu a o je­ ho úplném přerušení v krátké době. Nic nemohou dostat ze Sicílie, Sardinie, Afriky ani Hispánie, protože Pompeius, Murcus a Ahenobarbus jim uzavírají moře s dvěma sty šedesáti loděmi. Makedonie už je vyčerpána, a jak dlou­

338

APPIÁNOS

ho jim bude dodávat Thessalie, kterou jedinou mají ještě ve své moci? 118/Když vidíte, jak usilují, aby co nejdříve svedli bitvu, uvědomte si, že je hlad žene k tomu, aby zvolili raději smrt se zbraní v ruce. My se naproti tomu budeme snažit, aby na­ před za nás bojoval hlad, a teprve pak, bude-li třeba, aby­ chom se utkali s nepřáteli zeslabenými a vyčerpanými. Ne­ dejme se strhnout předčasně svým odhodláním, ani ať si nikdo nemyslí, že naše zkušenost směřuje k prodlužování války, nýbrž spíše k jejímu urychlení. Každý af se podívá na moře za námi, které nám posílá výstroj i zásoby v tak velkém množství a dává nám možnost dosáhnout vítězství bez jaké­ hokoliv nebezpečí. Musíte však na ně počkat a nepovažovat za nedůstojné, budou-li si z nás tropit posměšky a vyzývat nás k boji, ačkoliv nejsou lepší vojáci, jak ukázala včerejší bitva, nýbrž snaží se uniknout jinému druhu strachu. Své odhodlání, které, jak soudím, ovládá nyní vaše myšlení, bu­ dete moci v plné míře projevit, až vás o to požádám. Já pak vám v plné míře vyplatím odměnu za vítězství, jak uznají bo­ zi za vhodné, hned po skončení bitvy. Nyní dostane za svou včerejší statečnost každý voják tisíc drachem a vaši velitelé přiměřenou částku.« Tak ukončil svou řeč a hned dal po legiích vyplácet da­ ry. Někteří autoři se domnívají, že vojákům slíbil, že jim do­ volí vyplenit Spartu a Thessaloníku. 119/ Protože Caesar a Antonius věděli, že Brutus není ocho­ ten dát se do boje, shromáždili své vojsko a Antonius řekl: sVojáci! Naši nepřátelé se snaží, jak vím, podílet se s námi aspoň slovy na výsledku včerejší bitvy, protože zatla­ čili některé z nás a vyplenili nám tábor. Ve skutečnosti však ukazují, že celý patří nám. Slibuji vám, že ani zítra, ani ně­ který další den nevytáhnou sami od sebe do boje. Nejpře­ svědčivější důkaz jejich včerejší porážky a dnešního strachu je skutečnost, že přestávají bojovat jako poražení v pěstním

_______________________ OBČANSKÉ VÁLKY IV

339

zápase. Jistě nevytvořili tak velké vojsko jen proto, aby se usadili pod ochranou zdi v této thrácké pustině. Stačilo, abyste se přiblížili, a již ji ze strachu před vámi opevnili zdí. A nym, sotva jste přišli, žijí za ní následkem včerejší poráž­ ky. Pod jejím dojmem si v úplném zoufalství vzal život jejich starší a zkušenější vrchní velitel, což je samo o sobě největší doklad jejich pohromy. Jestliže však nebudou odpovídat na naše výzvy, nesestoupí z pahorků a budou víc důvěřovat srázným svahům nežli svým rukám, můžet.e si být, Římané, jisti úspěchem a přinuťte je znovu k boji, jako jste je přinuti­ li včera. Bylo by potupné podlehnout zbabělcům, neudeřit na váhající a projevit se jako muži slabší než jejich zeď. Ani my jsme ovšem nepřišli, abychom žili na této rovině, a kdo vaha, octne se v nesnázích. Rozumní lidé se snaží válku rychle ukončit, aby mír byl co nejdelší. 120/Příhodný okamžik, a co budeme dělat, určíme my, ne­ boť jste nam nic nemohli vytknout za naše včerejší rychlé rozhodnuti. Vy pak, až vas požádám, prokážete svou stateč­ nost svým velitelům. Nedělejte si v něčem výčitky proto, že jsme se včera stali obětí drancování. Skutečné bohatství netkvi v tom, co mamě, ale ve schopnosti prosadit svou vůli, a ta nam nejen vrátí zpět vše, oč jsme byli včera připraveni a co je stále nedotčeno u našich nepřátel, nýbrž dá i to, co patří jim samotným, jen co nad nimi zvítězíme. A jestliže toužíme se toho co nejdříve zmocnit, dejme se co nejdříve do boje! Vždyť jsme již věera získali dostatečnou náhradu a v poměru k našim ztrátám to byla náhrada více než odpoví­ dající. Nepřátelé totiž měli u sebe vše, co vyždímali a nakrad­ li v Asii, kdežto vy jste přišli z vlasti, vše zbytečné jste pone­ chali doma a vzali jste si jen to nejnutnější. A pokud jste snad přišli o něco ne právě nezbytného, je to ztráta týkající se nas, vrchních velitelů, neboť jsme rozhodnuti vám vše za vase vítězství nahradit. Zároveň s tímto odškodným vám, každému vojákovi, vyplatíme jako odměnu za vítězství pět ti-

338

APPIÁNOS

ho jim bude dodávat Thessalie, kterou jedinou mají ještě ve své moci? 118/Když vidíte, jak usilují, aby co nejdříve svedli bitvu, uvědomte si, že je hlad žene k tomu, aby zvolili raději smrt se zbraní v ruce. My se naproti tomu budeme snažit, aby na­ před za nás bojoval hlad, a teprve pak, bude-li třeba, aby­ chom se utkali s nepřáteli zeslabenými a vyčerpanými. Ne­ dejme se strhnout předčasně svým odhodláním, ani ať si nikdo nemyslí, že naše zkušenost směřuje k prodlužování války, nýbrž spíše k jejímu urychlení. Každý af se podívá na moře za námi, které nám posílá výstroj i zásoby v tak velkém množství a dává nám možnost dosáhnout vítězství bez jaké­ hokoliv nebezpečí. Musíte však na ně počkat a nepovažovat za nedůstojné, budou-li si z nás tropit posměšky a vyzývat nás k boji, ačkoliv nejsou lepší vojáci, jak ukázala včerejší bitva, nýbrž snaží se uniknout jinému druhu strachu. Své odhodlání, které, jak soudím, ovládá nyní vaše myšlení, bu­ dete moci v plné míře projevit, až vás o to požádám. Já pak vám v plné míře vyplatím odměnu za vítězství, jak uznají bo­ zi za vhodné, hned po skončení bitvy. Nyní dostane za svou včerejší statečnost každý voják tisíc drachem a vaši velitelé přiměřenou částku.« Tak ukončil svou řeč a hned dal po legiích vyplácet da­ ry. Někteří autoři se domnívají, že vojákům slíbil, že jim do­ volí vyplenit Spartu a Thessaloníku. 119/ Protože Caesar a Antonius věděli, že Brutus není ocho­ ten dát se do boje, shromáždili své vojsko a Antonius řekl: sVojáci! Naši nepřátelé se snaží, jak vím, podílet se s námi aspoň slovy na výsledku včerejší bitvy, protože zatla­ čili některé z nás a vyplenili nám tábor. Ve skutečnosti však ukazují, že celý patří nám. Slibuji vám, že ani zítra, ani ně­ který další den nevytáhnou sami od sebe do boje. Nejpře­ svědčivější důkaz jejich včerejší porážky a dnešního strachu je skutečnost, že přestávají bojovat jako poražení v pěstním

_______________________ OBČANSKÉ VÁLKY IV

339

zápase. Jistě nevytvořili tak velké vojsko jen proto, aby se usadili pod ochranou zdi v této thrácké pustině. Stačilo, abyste se přiblížili, a již ji ze strachu před vámi opevnili zdí. A nym, sotva jste přišli, žijí za ní následkem včerejší poráž­ ky. Pod jejím dojmem si v úplném zoufalství vzal život jejich starší a zkušenější vrchní velitel, což je samo o sobě největší doklad jejich pohromy. Jestliže však nebudou odpovídat na naše výzvy, nesestoupí z pahorků a budou víc důvěřovat srázným svahům nežli svým rukám, můžet.e si být, Římané, jisti úspěchem a přinuťte je znovu k boji, jako jste je přinuti­ li včera. Bylo by potupné podlehnout zbabělcům, neudeřit na váhající a projevit se jako muži slabší než jejich zeď. Ani my jsme ovšem nepřišli, abychom žili na této rovině, a kdo vaha, octne se v nesnázích. Rozumní lidé se snaží válku rychle ukončit, aby mír byl co nejdelší. 120/Příhodný okamžik, a co budeme dělat, určíme my, ne­ boť jste nam nic nemohli vytknout za naše včerejší rychlé rozhodnuti. Vy pak, až vas požádám, prokážete svou stateč­ nost svým velitelům. Nedělejte si v něčem výčitky proto, že jsme se včera stali obětí drancování. Skutečné bohatství netkvi v tom, co mamě, ale ve schopnosti prosadit svou vůli, a ta nam nejen vrátí zpět vše, oč jsme byli včera připraveni a co je stále nedotčeno u našich nepřátel, nýbrž dá i to, co patří jim samotným, jen co nad nimi zvítězíme. A jestliže toužíme se toho co nejdříve zmocnit, dejme se co nejdříve do boje! Vždyť jsme již věera získali dostatečnou náhradu a v poměru k našim ztrátám to byla náhrada více než odpoví­ dající. Nepřátelé totiž měli u sebe vše, co vyždímali a nakrad­ li v Asii, kdežto vy jste přišli z vlasti, vše zbytečné jste pone­ chali doma a vzali jste si jen to nejnutnější. A pokud jste snad přišli o něco ne právě nezbytného, je to ztráta týkající se nas, vrchních velitelů, neboť jsme rozhodnuti vám vše za vase vítězství nahradit. Zároveň s tímto odškodným vám, každému vojákovi, vyplatíme jako odměnu za vítězství pět ti-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

sic drachem, centurionovi pětinásobek a tribunovi dvojnáso­

jiné připravené úskoky, ani dále nastupovat na rovině do bo­ jového šiku, vrhli se s křikem k nepřátelské hradbě a vyzýva­ li Bruta k bitvě. Uráželi ho a spílali mu, neboť se rozhodli, že ho i proti jeho vůli přimějí k boji, avšak ne že by ho oblé­ hali, ale spíše zběsilou provokací. 123/ Brutus však setrval na svém dřívějším rozhodnutí, a to tím více, když se dověděl o hladu v nepřátelském vojsku a o šťastné události v Iónském moři a protože viděl, že nedo­ statek potravin dohání nepřátele k zoufalství. Dával tudíž přednost obléhání a všemu jinému, než aby se střetl s muži rozjitřenými hladem, kteří v každém ohledu zoufali sami nad sebou a čerpali jedinou naději ze střetnutí. Jeho vojáci však byli z nerozumu jiného mínění, neboť těžce nesli, že jsou za­ držováni uvnitř, jako by byli zbabělí a nebyli schopni činu nebo měli strach. Rovněž velitelé byli nespokojeni, a třebaže schvalovali Brutův záměr, domnívali se, že s tak odhodla­ ným vojskem zdolají protivníka rychleji. Příčinou toho byl Brutův povolný a přátelský vztah vůči všem, čímž se odlišo­ val od tvrdého a panovačného Cassia. Vojáci proto poslou­ chali Cassia na slovo, aniž se snažili spolurozhodovat, nebo se vyptávali na příčiny jeho rozhodnutí, či je posuzovali, po­ kud je znali. V případě Brutově však pro jeho mírnost ne­ chtěli nic jiného než podíl na velení. Nakonec se vojsko veřejně shromáždilo podle oddílů a vyptávalo se: »Co nám vyčítá vrchní velitel? Čeho zlého jsme se v poslední době do­ pustili? Vždyť jsme zvítězili a pronásledovali nepřítele, pobi­ li své protivníky a zmocnili jsme se jejich tábora.« Brutus se o tyto věci záměrně nestaral ani nesvolal shromáždění voj­ ska, aby nebyl donucen k nějakému neuváženému činu. Nej­ větší obavy měl přitom ze žoldnéřů, poněvadž ti mají vždy naději na záchranu, že se přikloní k protivníkovi, podobně jako zchytralí otroci k jiným pánům. 124/Rovněž velitelé naléhali na Bruta a vybízeli ho, aby okamžitě využil odhodlání vojska, které se chce rychle vy­

340

bek toho, co dostane centurio.« 121/Těmito slovy zakončil řeč a příští den přikázal vojsku nastoupit opět v bojovém siku. A protože ani tentokrát ne­ přátelé nesestoupili na rovinu, pokleslo Antoniovo sebevě­ domí, ale stále proti nim svůj voj vyváděl. Brutus shromáždil své vojsko na jednom místě, a aby nebyl donucen k boji, dal obsadit částí svého mužstva cesty, po nichž se dopravovalo do tábora vše potřebné. V bezprostřední blízkosti Cassiova tábora byl pahorek, jehož se mohl nepřítel zmocnit jen s nej­ většími těžkostmi, protože mohl být ostřelován pouze z těsné blízkosti. Cassius na něj hned umístil posádku, aby se snad někdo proti očekávání přece jen neodvážil jej obsadit. Bru­ tus ale pahorek opustil, takže jej jedné noci obsadili Caesarovi vojáci v počtu čtyř legií, vybavení mnoha štíty a koženými kryty na ochranu proti střelám. Jakmile měli pahorek ve své moci, utábořilo se deset jiných legií ve vzdálenosti pěti stadií směrem dolů k moři a další dvě legie za nimi v odstupu čtyř stadií. Tímto způsobem se dostali až k moři s úmyslem pro­ niknout přes moře, přes bažinu nebo nějakým jiným způso­ bem a násilím odříznout nepřátelům přísun potravin. Brutus však učinil protiopatření a vybudoval opěrné body proti je­ jich táborům. 122/ Průběh války přivedl Caesarovy stoupence do obtížné situace. Propukl viditelně hlad a den ode dne vzrůstal i strach. Ani z Thessalie jim totiž už nedocházely potřebné potraviny, ani nemohli cekat, ze dostanou něco po moři, protože celé moře měli ve své moci nepřátelé. O nedávné pohromě v Iónském moři přišla již zpráva k oběma vojskům. To jen zvýšilo obavy Caesarových vojáků; navíc se blížila zi­ ma a oni tábořili v bažinaté rovině. Když vše uvážili, vyslali do Achaie legii těžkooděnců, aby shromáždila vše, co jí při­ jde do rukou, a rychle jim zásoby poslala. Protože nebyli ochotni dále čekat, jak skončí hrozící nebezpečí nebo různé

341

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

sic drachem, centurionovi pětinásobek a tribunovi dvojnáso­

jiné připravené úskoky, ani dále nastupovat na rovině do bo­ jového šiku, vrhli se s křikem k nepřátelské hradbě a vyzýva­ li Bruta k bitvě. Uráželi ho a spílali mu, neboť se rozhodli, že ho i proti jeho vůli přimějí k boji, avšak ne že by ho oblé­ hali, ale spíše zběsilou provokací. 123/ Brutus však setrval na svém dřívějším rozhodnutí, a to tím více, když se dověděl o hladu v nepřátelském vojsku a o šťastné události v Iónském moři a protože viděl, že nedo­ statek potravin dohání nepřátele k zoufalství. Dával tudíž přednost obléhání a všemu jinému, než aby se střetl s muži rozjitřenými hladem, kteří v každém ohledu zoufali sami nad sebou a čerpali jedinou naději ze střetnutí. Jeho vojáci však byli z nerozumu jiného mínění, neboť těžce nesli, že jsou za­ držováni uvnitř, jako by byli zbabělí a nebyli schopni činu nebo měli strach. Rovněž velitelé byli nespokojeni, a třebaže schvalovali Brutův záměr, domnívali se, že s tak odhodla­ ným vojskem zdolají protivníka rychleji. Příčinou toho byl Brutův povolný a přátelský vztah vůči všem, čímž se odlišo­ val od tvrdého a panovačného Cassia. Vojáci proto poslou­ chali Cassia na slovo, aniž se snažili spolurozhodovat, nebo se vyptávali na příčiny jeho rozhodnutí, či je posuzovali, po­ kud je znali. V případě Brutově však pro jeho mírnost ne­ chtěli nic jiného než podíl na velení. Nakonec se vojsko veřejně shromáždilo podle oddílů a vyptávalo se: »Co nám vyčítá vrchní velitel? Čeho zlého jsme se v poslední době do­ pustili? Vždyť jsme zvítězili a pronásledovali nepřítele, pobi­ li své protivníky a zmocnili jsme se jejich tábora.« Brutus se o tyto věci záměrně nestaral ani nesvolal shromáždění voj­ ska, aby nebyl donucen k nějakému neuváženému činu. Nej­ větší obavy měl přitom ze žoldnéřů, poněvadž ti mají vždy naději na záchranu, že se přikloní k protivníkovi, podobně jako zchytralí otroci k jiným pánům. 124/Rovněž velitelé naléhali na Bruta a vybízeli ho, aby okamžitě využil odhodlání vojska, které se chce rychle vy­

340

bek toho, co dostane centurio.« 121/Těmito slovy zakončil řeč a příští den přikázal vojsku nastoupit opět v bojovém siku. A protože ani tentokrát ne­ přátelé nesestoupili na rovinu, pokleslo Antoniovo sebevě­ domí, ale stále proti nim svůj voj vyváděl. Brutus shromáždil své vojsko na jednom místě, a aby nebyl donucen k boji, dal obsadit částí svého mužstva cesty, po nichž se dopravovalo do tábora vše potřebné. V bezprostřední blízkosti Cassiova tábora byl pahorek, jehož se mohl nepřítel zmocnit jen s nej­ většími těžkostmi, protože mohl být ostřelován pouze z těsné blízkosti. Cassius na něj hned umístil posádku, aby se snad někdo proti očekávání přece jen neodvážil jej obsadit. Bru­ tus ale pahorek opustil, takže jej jedné noci obsadili Caesarovi vojáci v počtu čtyř legií, vybavení mnoha štíty a koženými kryty na ochranu proti střelám. Jakmile měli pahorek ve své moci, utábořilo se deset jiných legií ve vzdálenosti pěti stadií směrem dolů k moři a další dvě legie za nimi v odstupu čtyř stadií. Tímto způsobem se dostali až k moři s úmyslem pro­ niknout přes moře, přes bažinu nebo nějakým jiným způso­ bem a násilím odříznout nepřátelům přísun potravin. Brutus však učinil protiopatření a vybudoval opěrné body proti je­ jich táborům. 122/ Průběh války přivedl Caesarovy stoupence do obtížné situace. Propukl viditelně hlad a den ode dne vzrůstal i strach. Ani z Thessalie jim totiž už nedocházely potřebné potraviny, ani nemohli cekat, ze dostanou něco po moři, protože celé moře měli ve své moci nepřátelé. O nedávné pohromě v Iónském moři přišla již zpráva k oběma vojskům. To jen zvýšilo obavy Caesarových vojáků; navíc se blížila zi­ ma a oni tábořili v bažinaté rovině. Když vše uvážili, vyslali do Achaie legii těžkooděnců, aby shromáždila vše, co jí při­ jde do rukou, a rychle jim zásoby poslala. Protože nebyli ochotni dále čekat, jak skončí hrozící nebezpečí nebo různé

341

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY IV

znamenat. Pokud by se během bitvy stalo něco nepříznivé­ ho, že se mohou opět vrátit zpět za zeď a zaujmout dřívější postavení. Toto smýšlení měl Brutus svým velitelům nejvíce za zlé a mrzelo ho, že právě oni, vystavení stejnému nebezpeěí jako on, se dávají tak lehkomyslně strhnout vojskem, jež dává přednost nejistému, ale rychlému osudu před vítěz­ stvím nepodmíněným žádným nebezpečím. Nakonec jim ke své i jejich škodě ustoupil tím, že pouze řekl: »Zdá se, že vál­ čím jako Pompeius Veliký, neboť už vojsko nevedu, ale dá­ vám se vést jím.« Domnívám se, že se omezil na toto konstatování proto, aby zakryl, z čeho má největší obavy, totiž aby se vojsko, kte­ ré kdysi patřilo Caesarovi, nerozhněvalo a nepřešlo k nepří­ teli. Toto podezření měl od začátku on sám i Cassius, a proto se snažili nedávat sami od sebe žádnou záminku k nespoko­ jenosti.

mat ani mě, ani sebe. Vaším bojovým spojencem je pahorek a území za vámi je zcela v naší moci. Nepřátelé jsou v nejis­ tém postavení, protože z jedné strany je svíráte vy a z druhé hlad.« S těmito slovy projížděl řadami svého vojska, zatímco mu jeho oddíly dodávaly naději a provázely ho radostným křikem. 126/Rovněž Caesar a Antonius objížděli své vojáky, podáva­ li pravici všem, k nimž přišli, a povzbuzovali je k ještě větší sebedůvěře. Nezastírali ani hlad, jako by byl vhodný čas o něm mluvit otevřeně a posílit tak jejich odvahu. »Našli jsme, vojáci, své nepřátele. A můžeme ty, jež jsme hledali, napadnout před jejich hradbou. Ať se nikdo z vás nemusí stydět za svou výzvu k boji a ať se neukáže slabší, než hrozil. Nikdo ať nedá přednost boji s hladem, přinášejícím nevy­ hnutelnou a bolestnou smrt, před hradbami a těly nepřátel, vydanými napospas naší odvaze, zbraním a odhodlání. Naše nynější postavení žádá rychlé řešení, takže nic nemůžeme odkládat na zítřek a o všem se musí rozhodnout dnes, ať už úplným vítězstvím, nebo čestnou smrtí. Vítězové si budou moci za jediný den a jediné střetnutí vzít potraviny, peníze, lodě, tábory a od nás ještě dostanou odměnu za své vítězství. Tak se též stane, jestliže při prvním úderu budeme mít na paměti, co nás nejvíc ohrožuje. Jakmile prolomíme jejich řa­ dy, musíme jim hned odříznout přístup k branám a zatlačit je ke srázným svahům nebo na rovinu, aby ani válka nezapustila hned nové kořeny a ani nepřátelé neměli mož­ nost uchýlit se znovu ke své nečinnosti, protože při své sla­ bosti oni jediní čerpají naději nikoliv z toho, že se dají do boje, ale z toho, že bojovat nebudou.« 127/Tak tedy rozněcovali Caesar a Antonius vojáky, k nimž přišli. A těch všech se zmocnila ctižádost být hodni svých ve­ litelů a uniknout bídě, která v důsledku událostí v Iónském moři nabyla nečekaně tak velkých rozměrů. Rozhodli se pro­ to v případě nutnosti raději podlehnout v boji, ale s nadějí

342

Rozhodující střetnutí 125/Tak vyvedl i Brutus proti své vůli vojsko k boji, rozmís­ til je před hradbou a poučil, aby se nevzdalovalo příliš od pa­ horku, hlavně proto, aby se v případě nutnosti mohlo snad­ no dostat zpět a mělo výhodné postavení ve střelbě. Na obou stranách se vojáci vzájemně povzbuzovali, projevovali velké odhodlání k boji a jejich sebevědomí bylo daleko větší, než bylo třeba. Jedny hnal vpřed strach z hladu, druhé vědomí vlastní cti, protože donutili svého vrchního velitele k bitvě a chtěli, aby se neukázali v horším světle, než slibovali, nebo neprojevili menší statečnost, než jakou se honosili. Snažili se i ukázat, že si nezaslouží výtku za nedočkavost, ale spíše pochvalu za svůj dobrý úmysl. Brutus je objížděl na koni a připomínal jim to s vážným výrazem ve tváři několika slo­ vy, jak mu dovolil čas: »Vy jste chtěli boj a vy jste mě k ně­ mu donutili, ačkoliv jsem jiného mínění. Nesmíte tedy zkla­

343

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY IV

znamenat. Pokud by se během bitvy stalo něco nepříznivé­ ho, že se mohou opět vrátit zpět za zeď a zaujmout dřívější postavení. Toto smýšlení měl Brutus svým velitelům nejvíce za zlé a mrzelo ho, že právě oni, vystavení stejnému nebezpeěí jako on, se dávají tak lehkomyslně strhnout vojskem, jež dává přednost nejistému, ale rychlému osudu před vítěz­ stvím nepodmíněným žádným nebezpečím. Nakonec jim ke své i jejich škodě ustoupil tím, že pouze řekl: »Zdá se, že vál­ čím jako Pompeius Veliký, neboť už vojsko nevedu, ale dá­ vám se vést jím.« Domnívám se, že se omezil na toto konstatování proto, aby zakryl, z čeho má největší obavy, totiž aby se vojsko, kte­ ré kdysi patřilo Caesarovi, nerozhněvalo a nepřešlo k nepří­ teli. Toto podezření měl od začátku on sám i Cassius, a proto se snažili nedávat sami od sebe žádnou záminku k nespoko­ jenosti.

mat ani mě, ani sebe. Vaším bojovým spojencem je pahorek a území za vámi je zcela v naší moci. Nepřátelé jsou v nejis­ tém postavení, protože z jedné strany je svíráte vy a z druhé hlad.« S těmito slovy projížděl řadami svého vojska, zatímco mu jeho oddíly dodávaly naději a provázely ho radostným křikem. 126/Rovněž Caesar a Antonius objížděli své vojáky, podáva­ li pravici všem, k nimž přišli, a povzbuzovali je k ještě větší sebedůvěře. Nezastírali ani hlad, jako by byl vhodný čas o něm mluvit otevřeně a posílit tak jejich odvahu. »Našli jsme, vojáci, své nepřátele. A můžeme ty, jež jsme hledali, napadnout před jejich hradbou. Ať se nikdo z vás nemusí stydět za svou výzvu k boji a ať se neukáže slabší, než hrozil. Nikdo ať nedá přednost boji s hladem, přinášejícím nevy­ hnutelnou a bolestnou smrt, před hradbami a těly nepřátel, vydanými napospas naší odvaze, zbraním a odhodlání. Naše nynější postavení žádá rychlé řešení, takže nic nemůžeme odkládat na zítřek a o všem se musí rozhodnout dnes, ať už úplným vítězstvím, nebo čestnou smrtí. Vítězové si budou moci za jediný den a jediné střetnutí vzít potraviny, peníze, lodě, tábory a od nás ještě dostanou odměnu za své vítězství. Tak se též stane, jestliže při prvním úderu budeme mít na paměti, co nás nejvíc ohrožuje. Jakmile prolomíme jejich řa­ dy, musíme jim hned odříznout přístup k branám a zatlačit je ke srázným svahům nebo na rovinu, aby ani válka nezapustila hned nové kořeny a ani nepřátelé neměli mož­ nost uchýlit se znovu ke své nečinnosti, protože při své sla­ bosti oni jediní čerpají naději nikoliv z toho, že se dají do boje, ale z toho, že bojovat nebudou.« 127/Tak tedy rozněcovali Caesar a Antonius vojáky, k nimž přišli. A těch všech se zmocnila ctižádost být hodni svých ve­ litelů a uniknout bídě, která v důsledku událostí v Iónském moři nabyla nečekaně tak velkých rozměrů. Rozhodli se pro­ to v případě nutnosti raději podlehnout v boji, ale s nadějí

342

Rozhodující střetnutí 125/Tak vyvedl i Brutus proti své vůli vojsko k boji, rozmís­ til je před hradbou a poučil, aby se nevzdalovalo příliš od pa­ horku, hlavně proto, aby se v případě nutnosti mohlo snad­ no dostat zpět a mělo výhodné postavení ve střelbě. Na obou stranách se vojáci vzájemně povzbuzovali, projevovali velké odhodlání k boji a jejich sebevědomí bylo daleko větší, než bylo třeba. Jedny hnal vpřed strach z hladu, druhé vědomí vlastní cti, protože donutili svého vrchního velitele k bitvě a chtěli, aby se neukázali v horším světle, než slibovali, nebo neprojevili menší statečnost, než jakou se honosili. Snažili se i ukázat, že si nezaslouží výtku za nedočkavost, ale spíše pochvalu za svůj dobrý úmysl. Brutus je objížděl na koni a připomínal jim to s vážným výrazem ve tváři několika slo­ vy, jak mu dovolil čas: »Vy jste chtěli boj a vy jste mě k ně­ mu donutili, ačkoliv jsem jiného mínění. Nesmíte tedy zkla­

343

344

APPIÁNOS

na záchranu, než se dát zničit zlem, proti němuž se nedá bránit. Za tohoto stavu, kdy každý mohl sdělit svému souse­ dovi své smýšlení, narostlo krajní měrou odhodlání jednoho i druhého vojska a jejich odvaha se nevídaně vystupňovala. Ani v nejfnenším jim v dané chvíli nepřišlo na mysl, že jsou spoluobčané, ale vyhrožovali si, jako by svým rodem a pova­ hou byli opravdoví nepřátelé. A tak výbuch chvilkové nená­ visti je zbavil schopnosti uvažovat a jednat jako lidé. Jedni i druzí shodně předvídali, že tento den v této bitvě rozhodne o celém dalším osudu Římanů. A tak se tež stalo. 128/ Za těchto příprav se již den nachýlil k deváté hodině, když se náhle do prostoru mezi vojsky snesli dva orli a rvali se mezi sebou. Bylo úplně ticho, ale sotva orel na Brutově straně uletěl, strhli nepřátelé pronikavý křik. Na obou stra­ nách se zvedla vojenská znamení a oba šiky začaly hrozivě a nelítostně postupovat proti sobě. Šípy, kameny a oštěpy i běžné bojové prostředky jim zakrátko nebyly nic platný, ne­ boť se přestali řídit známou válečnou technikou a sestavou, ale vrhli se na sebe s obnaženými meči, rozdávali a přijímali rány a vytlačovali se vzájemně z řady. Jedni bojovali spíše o záchranu než o vítězství, druzí o vítězství a o vše, co jim připomněl jejich vojevůdce, donucený k boji. Všude bylo pl­ no mrtvých a nářku. Mrtvoly byly po zemi odvlékány z bojiš­ tě a na místa padlých se stavěli jiní ze zadních řad. Vrchní velitelé jezdili kolem, všude je bylo vidět, podněcovali bojují­ cí svým nadšením, povzbuzovali je, aby ještě zvýšili své usih, odvolávali unavené, takže vojáci v předních řadách projevo­ vali stále neutuchající odvahu. Nakonec se Caesarovým vojá­ kům snad z obavy před hladem, snad pro Caesarovo štěstí, neboť ani Brutovi vojáci na tom nenesou vinu, podařilo po­ hnout nepřátelským šikem, jako by obraceli nějaký velmi těžký stroj. Jejich protivníci však ustupovali pozvolna krok za krokem a rozvážně. Teprve když se uvolnila soudržnost jejich řad, ustupovali rychleji, a protože s nimi začala couvat

OBČANSKÉ VÁLKY IV

345

souběžně stojící druhá a třetí řada, smísili se v nepořádku jedni s druhými a bránili si v pohybu, zatímco nepřátelé na ně bez ustání dotírali tak dlouho, až se dali rovnou na útěk. Caesarovi vojáci se velmi důsledně drželi daného rozkazu, zmocnili se rázně bran, aniž se ohlíželi na hrozící nebezpečí, neboť protivníci na ně stříleli shora i zepředu, čímž ovšem zabránili mnoha svým mužům, aby se utekli do tábora. Ti se pak rozprchli k moři a přes řeku Zygaktés do hor.

Situace po bitvě 129/ Jakmile se Brutovi vojáci dali na útěk, rozdělili si Antonius s Caesarem úlohy do zbývající části bitvy tak, že Caesar si vzal na starost zadržet vojáky provádějící výpady z tábora a tábor střežit. Antonius se staral o všechno — útočil na všechny, ať prchali, nebo se ještě někde drželi, i na jejich ji­ ná tábořiště, a všechno najednou překonával s nebývalou prudkostí. Obavy mu působili nepřátelští důstojníci, aby mu neunikli a nezačali opět budovat nové vojsko. Proto poslal na cesty a místa, odkud se dalo opustit bojiště, jezdce, aby zajímali prchající. Ti si rozdělili práci. Jedni jeli k horám spolu s thráckým Raskem, protože znal tamější cesty, druzí obklopili palisády a srázy, štvali uprchlíky a hlídali ty, kdož zůstali uvnitř. Někteří pronásledovali samotného Bruta. Lucilius viděl, jak nezadržitelně dotírají, přestal utíkat a žádal, jako by byl Brutus, aby ho raději odvedli k Antoniovi než k Caesarovi. Považovali ho vskutku za Bruta, a to hlavně proto, že se nechtěl setkat se svým úhlavním nepřítelem. Sotvaže se Antonius dověděl, že ho přivádějí, šel mu vstříc s ohledem na jeho osud i vážnost a rozvažoval, jak ho má přijmout. Jakmile se Antonius přiblížil, řekl mu Lucilius od­ vážně: aBrutus nebyl zajat, protože ničema nikdy nedokáže zajmout statečného. To já jsem oklamal tyto muže, a stojím teď před tebou.« Antonius viděl, že jezdci jsou uraženi,

344

APPIÁNOS

na záchranu, než se dát zničit zlem, proti němuž se nedá bránit. Za tohoto stavu, kdy každý mohl sdělit svému souse­ dovi své smýšlení, narostlo krajní měrou odhodlání jednoho i druhého vojska a jejich odvaha se nevídaně vystupňovala. Ani v nejfnenším jim v dané chvíli nepřišlo na mysl, že jsou spoluobčané, ale vyhrožovali si, jako by svým rodem a pova­ hou byli opravdoví nepřátelé. A tak výbuch chvilkové nená­ visti je zbavil schopnosti uvažovat a jednat jako lidé. Jedni i druzí shodně předvídali, že tento den v této bitvě rozhodne o celém dalším osudu Římanů. A tak se tež stalo. 128/ Za těchto příprav se již den nachýlil k deváté hodině, když se náhle do prostoru mezi vojsky snesli dva orli a rvali se mezi sebou. Bylo úplně ticho, ale sotva orel na Brutově straně uletěl, strhli nepřátelé pronikavý křik. Na obou stra­ nách se zvedla vojenská znamení a oba šiky začaly hrozivě a nelítostně postupovat proti sobě. Šípy, kameny a oštěpy i běžné bojové prostředky jim zakrátko nebyly nic platný, ne­ boť se přestali řídit známou válečnou technikou a sestavou, ale vrhli se na sebe s obnaženými meči, rozdávali a přijímali rány a vytlačovali se vzájemně z řady. Jedni bojovali spíše o záchranu než o vítězství, druzí o vítězství a o vše, co jim připomněl jejich vojevůdce, donucený k boji. Všude bylo pl­ no mrtvých a nářku. Mrtvoly byly po zemi odvlékány z bojiš­ tě a na místa padlých se stavěli jiní ze zadních řad. Vrchní velitelé jezdili kolem, všude je bylo vidět, podněcovali bojují­ cí svým nadšením, povzbuzovali je, aby ještě zvýšili své usih, odvolávali unavené, takže vojáci v předních řadách projevo­ vali stále neutuchající odvahu. Nakonec se Caesarovým vojá­ kům snad z obavy před hladem, snad pro Caesarovo štěstí, neboť ani Brutovi vojáci na tom nenesou vinu, podařilo po­ hnout nepřátelským šikem, jako by obraceli nějaký velmi těžký stroj. Jejich protivníci však ustupovali pozvolna krok za krokem a rozvážně. Teprve když se uvolnila soudržnost jejich řad, ustupovali rychleji, a protože s nimi začala couvat

OBČANSKÉ VÁLKY IV

345

souběžně stojící druhá a třetí řada, smísili se v nepořádku jedni s druhými a bránili si v pohybu, zatímco nepřátelé na ně bez ustání dotírali tak dlouho, až se dali rovnou na útěk. Caesarovi vojáci se velmi důsledně drželi daného rozkazu, zmocnili se rázně bran, aniž se ohlíželi na hrozící nebezpečí, neboť protivníci na ně stříleli shora i zepředu, čímž ovšem zabránili mnoha svým mužům, aby se utekli do tábora. Ti se pak rozprchli k moři a přes řeku Zygaktés do hor.

Situace po bitvě 129/ Jakmile se Brutovi vojáci dali na útěk, rozdělili si Antonius s Caesarem úlohy do zbývající části bitvy tak, že Caesar si vzal na starost zadržet vojáky provádějící výpady z tábora a tábor střežit. Antonius se staral o všechno — útočil na všechny, ať prchali, nebo se ještě někde drželi, i na jejich ji­ ná tábořiště, a všechno najednou překonával s nebývalou prudkostí. Obavy mu působili nepřátelští důstojníci, aby mu neunikli a nezačali opět budovat nové vojsko. Proto poslal na cesty a místa, odkud se dalo opustit bojiště, jezdce, aby zajímali prchající. Ti si rozdělili práci. Jedni jeli k horám spolu s thráckým Raskem, protože znal tamější cesty, druzí obklopili palisády a srázy, štvali uprchlíky a hlídali ty, kdož zůstali uvnitř. Někteří pronásledovali samotného Bruta. Lucilius viděl, jak nezadržitelně dotírají, přestal utíkat a žádal, jako by byl Brutus, aby ho raději odvedli k Antoniovi než k Caesarovi. Považovali ho vskutku za Bruta, a to hlavně proto, že se nechtěl setkat se svým úhlavním nepřítelem. Sotvaže se Antonius dověděl, že ho přivádějí, šel mu vstříc s ohledem na jeho osud i vážnost a rozvažoval, jak ho má přijmout. Jakmile se Antonius přiblížil, řekl mu Lucilius od­ vážně: aBrutus nebyl zajat, protože ničema nikdy nedokáže zajmout statečného. To já jsem oklamal tyto muže, a stojím teď před tebou.« Antonius viděl, že jezdci jsou uraženi,

346

APPIÁNOS

a uklidnil je slovy: »Nezískali jste mi nějakou pochybnou ko­ řist, ale daleko lepší, než si myslíte, neboť důležitější je mít přátele než zajatce.« Lucilia pak předal někomu ze svých přátel, aby o něj peěoval, a později v něm získal věrného druha. 130/Brutus uprchl do hor s poěetnou skupinou lidí a chys­ tal se, že se v noci vrátí nebo sestoupí k moři. Protože však nepřátelské hlídky vše střežily, strávil noc spolu s ostatními ve zbrani a s tváří upřenou ke hvězdám prý pravil: Ó Die, vzpomeň, kdo je vinen bídou mou, čímž narážel na Antonia. Tento výrok prý později pronesl s lítostí i sám Antonius, když se octl v nebezpečí a uvědomil si, že se stal Octaviovým otrokem, ačkoliv se mohl připojit ke Cassiovi a Brutovi. Rovněž Antonius přenocoval ve zbrani a pod ochranou stráží naproti Brutovi a dal kolem sebe navr­ šit hradbu z těl padlých a z ukořistěných předmětů. Caesar, trápený až do půlnoci bolestmi, se pro nemoc stáhl zpět a svěřil tábor Norbanovi, aby jej hlídal. 131/Příští den Brutus viděl, že nepřátelé stále ještě čekají. Sám měl čtyři legie v neúplném počtu, které spolu s ním vy­ stoupily na horu. Protože si netroufal přijít k nim osobně, vyslal za nimi jejich velitele, kteří se styděli za svou chybu a litovali jí, aby se pokusili u nich zjistit, zda bý byli ochotni prorazit hlídajícími nepřáteli a znovu se zmocnit vlastního tábora, stále ještě ovládaného původní tam zanechanou po­ sádkou. A vojáci, přestože se dávali do boje s krajní neroz­ vážností a velmi dlouho projevovali velké odhodlání, odpo­ věděli svému veliteli zcela nedůstojně, protože bůh je již zbavil soudnosti, ať se stará sám o sebe. Pokud jde o ně, že si často zahrávali s osudem a nechtějí zmařit zbývající mož­ nost k usmíření. Poté řekl Brutus svým přátelům: »Jestliže oni smýšlejí takto, nejsem ani já své vlasti k ničemu.« Pak k sobě zavolal svého přítele Stratóna z Épeiru a poručil mu, aby ho zabil. Protože Stratón ho vybízel, aby si vše rozvážil,

OBČANSKÉ VÁLKY IV

347

zavolal Brutus jednoho z otroků. Nato Stratón poznamenal: »Je-li už rozhodnuto, najde se spíš přítel než otrok, aby spl­ nil tvůj poslední rozkaz.« S těmito slovy mu vrazil meč do slabin, aniž se Brutus otočil nebo uhnul.

Konec obránců republiky

132/Tak zemřeli Cassius a Brutus, nejušlechtilejší a nejpro­ slulejší fiímané, jejichž statečnost byla s výjimkou jediného provinění nade vši pochybnost. I Gaius Caesar je učinil svý­ mi přáteli, ačkoliv byli jeho protivníky a stáli při Pompeiovi Velikém, a jeho přátelský vztah k nim se změnil v otcovský. Rovněž senát je měl stále ve velké oblibě a v jejich neštěstí projevil vůči nim velký soucit; kvůli nim dvěma vyhlásil vše­ obecnou amnestii, a když uprchli z města, pověřil je správou provincií, aby se s nimi nejednalo jako s vyhnanci. Nezname­ nalo to, že by senát Caesara přezíral nebo že by měl dokonce radost z jeho smrti. I za jeho života obdivoval jeho dokona­ lost a šťastný osud a po jeho vraždě mu vypravil pohřeb na státní útraty. Rozhodl, že jeho opatření zůstanou v trvalé platnosti, a úřední místa a správu provincií uděloval podle Caesarových písemných směrnic v přesvědčení, že nelze při­ jít na nic lepšího, než co zamýšlel Caesar. Velká náklonnost a obavy o oba muže vedly senát k tomu, že přezíral pomluvy. Tak byli všem drazí. Mezi vysoce urozenými vyhnanci si zís­ kali větší úctu nežli Pompeius, ačkoliv byl blízko Itálie a ne­ vedl žádný nesmiřitelný boj, kdežto Brutus s Cassiem jednali ve větší vzdálenosti než on a vedli zápas na život a na smrt. 133/ Za necelé dva roky museli shromáždit vojsko v síle více než dvaceti legií těžkooděnců, na dvacet tisíc jezdců, přes dvě stě válečných lodí, potřebnou ostatní výstroj a velké množství peněz, které získali dílem po dobrém, dílem zbra­ němi. Vedli války s mnoha národy, městy a politickými pro­ tivníky, vesměs úspěšně. Podmanili si všechny národy od

346

APPIÁNOS

a uklidnil je slovy: »Nezískali jste mi nějakou pochybnou ko­ řist, ale daleko lepší, než si myslíte, neboť důležitější je mít přátele než zajatce.« Lucilia pak předal někomu ze svých přátel, aby o něj peěoval, a později v něm získal věrného druha. 130/Brutus uprchl do hor s poěetnou skupinou lidí a chys­ tal se, že se v noci vrátí nebo sestoupí k moři. Protože však nepřátelské hlídky vše střežily, strávil noc spolu s ostatními ve zbrani a s tváří upřenou ke hvězdám prý pravil: Ó Die, vzpomeň, kdo je vinen bídou mou, čímž narážel na Antonia. Tento výrok prý později pronesl s lítostí i sám Antonius, když se octl v nebezpečí a uvědomil si, že se stal Octaviovým otrokem, ačkoliv se mohl připojit ke Cassiovi a Brutovi. Rovněž Antonius přenocoval ve zbrani a pod ochranou stráží naproti Brutovi a dal kolem sebe navr­ šit hradbu z těl padlých a z ukořistěných předmětů. Caesar, trápený až do půlnoci bolestmi, se pro nemoc stáhl zpět a svěřil tábor Norbanovi, aby jej hlídal. 131/Příští den Brutus viděl, že nepřátelé stále ještě čekají. Sám měl čtyři legie v neúplném počtu, které spolu s ním vy­ stoupily na horu. Protože si netroufal přijít k nim osobně, vyslal za nimi jejich velitele, kteří se styděli za svou chybu a litovali jí, aby se pokusili u nich zjistit, zda bý byli ochotni prorazit hlídajícími nepřáteli a znovu se zmocnit vlastního tábora, stále ještě ovládaného původní tam zanechanou po­ sádkou. A vojáci, přestože se dávali do boje s krajní neroz­ vážností a velmi dlouho projevovali velké odhodlání, odpo­ věděli svému veliteli zcela nedůstojně, protože bůh je již zbavil soudnosti, ať se stará sám o sebe. Pokud jde o ně, že si často zahrávali s osudem a nechtějí zmařit zbývající mož­ nost k usmíření. Poté řekl Brutus svým přátelům: »Jestliže oni smýšlejí takto, nejsem ani já své vlasti k ničemu.« Pak k sobě zavolal svého přítele Stratóna z Épeiru a poručil mu, aby ho zabil. Protože Stratón ho vybízel, aby si vše rozvážil,

OBČANSKÉ VÁLKY IV

347

zavolal Brutus jednoho z otroků. Nato Stratón poznamenal: »Je-li už rozhodnuto, najde se spíš přítel než otrok, aby spl­ nil tvůj poslední rozkaz.« S těmito slovy mu vrazil meč do slabin, aniž se Brutus otočil nebo uhnul.

Konec obránců republiky

132/Tak zemřeli Cassius a Brutus, nejušlechtilejší a nejpro­ slulejší fiímané, jejichž statečnost byla s výjimkou jediného provinění nade vši pochybnost. I Gaius Caesar je učinil svý­ mi přáteli, ačkoliv byli jeho protivníky a stáli při Pompeiovi Velikém, a jeho přátelský vztah k nim se změnil v otcovský. Rovněž senát je měl stále ve velké oblibě a v jejich neštěstí projevil vůči nim velký soucit; kvůli nim dvěma vyhlásil vše­ obecnou amnestii, a když uprchli z města, pověřil je správou provincií, aby se s nimi nejednalo jako s vyhnanci. Nezname­ nalo to, že by senát Caesara přezíral nebo že by měl dokonce radost z jeho smrti. I za jeho života obdivoval jeho dokona­ lost a šťastný osud a po jeho vraždě mu vypravil pohřeb na státní útraty. Rozhodl, že jeho opatření zůstanou v trvalé platnosti, a úřední místa a správu provincií uděloval podle Caesarových písemných směrnic v přesvědčení, že nelze při­ jít na nic lepšího, než co zamýšlel Caesar. Velká náklonnost a obavy o oba muže vedly senát k tomu, že přezíral pomluvy. Tak byli všem drazí. Mezi vysoce urozenými vyhnanci si zís­ kali větší úctu nežli Pompeius, ačkoliv byl blízko Itálie a ne­ vedl žádný nesmiřitelný boj, kdežto Brutus s Cassiem jednali ve větší vzdálenosti než on a vedli zápas na život a na smrt. 133/ Za necelé dva roky museli shromáždit vojsko v síle více než dvaceti legií těžkooděnců, na dvacet tisíc jezdců, přes dvě stě válečných lodí, potřebnou ostatní výstroj a velké množství peněz, které získali dílem po dobrém, dílem zbra­ němi. Vedli války s mnoha národy, městy a politickými pro­ tivníky, vesměs úspěšně. Podmanili si všechny národy od

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

Makedonie až po Eufrat. Podrobené si získali za spojence a opírali se o jejich úplnou věrnost. Opírali se i o krále a pa­ novníky a po krátkou dobu i o Parthy, ačkoliv jsou nepřáteli Římanů. K závažnějším akcím je však váhali připustit, aby tento barbarský a nepřátelský národ neučinili běžným činite­ lem v bojích proti Římanům. Ze všeho nejméně se dala čekat skutečnost, že vojsko, které z větší části patřilo Gaiovi Caesarovi a které ho ctilo ja­ ko boha a bylo mu plně oddáno, získali na svou stranu právě Caesarovi vrazi a že šlo s nimi proti Caesarovu synovi a za­ chovalo jim větší věrnost než Antoniovi, ačkoliv byl Caesarovým spolubojovníkem a spoluvládcem. Nikdo z těchto vojá­ ků neopustil Bruta a Cassia ani po jejich porážce, zatímco od Antonia odešli u Brundisia ještě dříve, než došlo k pokusu o boj. Důvodem, proč snášeli válečné těžkosti už za Pompeia stejně jako nyní, bylo, že nebojovali za osobní prospěch, ale za demokracii — heslo, které pěkně zní, ale nikdy k ničemu není. Své vlastní síly podceňovali Brutus a Cassius svorně do té míry, že se jim nakonec zdálo, že už vlasti nemohou ničím prospět. Cassius se v myšlenkách a skutcích soustředil vý­ lučně na válku stejně tak, jako se zápasníci dívají na svého protivníka. Brutus se naproti tomu všude, kam přišel, s obli­ bou díval a rád poslouchal zajímavosti, protože měl dobré fi­ lozofické vzdělání. 134/ V protikladu k těmto jejich vlastnostem byl jejich zločin vůči Caesarovi, zločin, který byl komplikovaný, a nelze ho vyložit několika málo slovy. Dopustili se ho totiž proti všemu očekávání vůči příteli, vůči dobrodinci, ačkoliv jim dal milost ve válce, jako nevděčníci, vůči vrchnímu veliteli jako vzbou­ řenci, a to. v senátu, vůči muži oblečenému do posvátného roucha a vůči vládci, který neměl sobě rovného a který svý­ mi zásluhami o vlast svrchovaně převýšil všechny ostatní, třebaže se nakonec zmocnil nejvyšší moci. Božstvo s nimi

proto zacházelo nepřátelsky a často je varovalo nepříznivými znameními. Tak se stalo, že Cassiovi, když obětí očišťoval vojsko, nasadil liktor obráceně věnec. A Níké, Cassiův zlatý obětní dar, spadla na zem. Ptáci se ve velkém počtu usadili nad táborem, ale nevydávali žádný zvuk, a do tábora se slétly husté roje včel. Brutus při oslavě svých narozenin na Samu pronesl prý při pitce, ačkoliv nebyl takovýmto setkáním na­ kloněn, nečekaně tento verš: Mne tu však zhoubný osud a Létin potomek zhubil. Když pak chtěl odejít s vojskem z Asie do Evropy, probudil se v noci a ve skomírajícím světle viděl, jak u něho stojí jaká­ si zvláštní postava. Jakmile se odvážně zeptal, zda je člověk, či nějaký bůh, zjevení odpovědělo: »Jsem tvé neštěstí, Brute, a spatříš mě i u Filipp.« A před poslední bitvou Brutus prý postavu vskutku uviděl. Jak vojsko vycházelo, potkalo u bran černocha. Vojáci ho považovali za nepříznivé zname­ ní a na místě ho zabili. Projevem boží vůle vůči nim byla zřejmě i. skutečnost, že se Cassius bezdůvodně vzdal vší na­ děje, třebaže o vítězství ještě nebylo rozhodnuto, a že Brutus byl donucen přes své dobře promyšlené váhání zkřížit zbra­ ně s lidmi sužovanými hladem, zatímco sám měl potravin do­ statek a ovládal moře. K tomu ho spíše dohnali vlastní vojáci nežli nepřátelé. A přestože se často účastnili bojů a nikdy se jim v bitvách nic nestalo, vztáhli ruku sami na sebe jako kdy­ si na Caesara. 135/Takového trestu tedy došli Cassius a Brutus. Antonius dal Brutovu mrtvolu vyhledat, zahalit hned do nádherného purpurového roucha a spálit. Pozůstatky poslal jeho matce Servilii. Jakmile se Brutovi vojáci dověděli o jeho smrti, vy­ pravili posly k Caesarovi a Antoniovi. Dostali od nich milost a byli rozděleni do jejich vojsk. Bylo jich asi čtrnáct tisíc mu­ žů. Za stejných podmínek se vzdaly i posádky četných pev­ ností. Samotné pevnosti spolu s táborem byly dány v plen Caesarovým a Antoniovým vojákům. Z významných mužů,

348

349

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

Makedonie až po Eufrat. Podrobené si získali za spojence a opírali se o jejich úplnou věrnost. Opírali se i o krále a pa­ novníky a po krátkou dobu i o Parthy, ačkoliv jsou nepřáteli Římanů. K závažnějším akcím je však váhali připustit, aby tento barbarský a nepřátelský národ neučinili běžným činite­ lem v bojích proti Římanům. Ze všeho nejméně se dala čekat skutečnost, že vojsko, které z větší části patřilo Gaiovi Caesarovi a které ho ctilo ja­ ko boha a bylo mu plně oddáno, získali na svou stranu právě Caesarovi vrazi a že šlo s nimi proti Caesarovu synovi a za­ chovalo jim větší věrnost než Antoniovi, ačkoliv byl Caesarovým spolubojovníkem a spoluvládcem. Nikdo z těchto vojá­ ků neopustil Bruta a Cassia ani po jejich porážce, zatímco od Antonia odešli u Brundisia ještě dříve, než došlo k pokusu o boj. Důvodem, proč snášeli válečné těžkosti už za Pompeia stejně jako nyní, bylo, že nebojovali za osobní prospěch, ale za demokracii — heslo, které pěkně zní, ale nikdy k ničemu není. Své vlastní síly podceňovali Brutus a Cassius svorně do té míry, že se jim nakonec zdálo, že už vlasti nemohou ničím prospět. Cassius se v myšlenkách a skutcích soustředil vý­ lučně na válku stejně tak, jako se zápasníci dívají na svého protivníka. Brutus se naproti tomu všude, kam přišel, s obli­ bou díval a rád poslouchal zajímavosti, protože měl dobré fi­ lozofické vzdělání. 134/ V protikladu k těmto jejich vlastnostem byl jejich zločin vůči Caesarovi, zločin, který byl komplikovaný, a nelze ho vyložit několika málo slovy. Dopustili se ho totiž proti všemu očekávání vůči příteli, vůči dobrodinci, ačkoliv jim dal milost ve válce, jako nevděčníci, vůči vrchnímu veliteli jako vzbou­ řenci, a to. v senátu, vůči muži oblečenému do posvátného roucha a vůči vládci, který neměl sobě rovného a který svý­ mi zásluhami o vlast svrchovaně převýšil všechny ostatní, třebaže se nakonec zmocnil nejvyšší moci. Božstvo s nimi

proto zacházelo nepřátelsky a často je varovalo nepříznivými znameními. Tak se stalo, že Cassiovi, když obětí očišťoval vojsko, nasadil liktor obráceně věnec. A Níké, Cassiův zlatý obětní dar, spadla na zem. Ptáci se ve velkém počtu usadili nad táborem, ale nevydávali žádný zvuk, a do tábora se slétly husté roje včel. Brutus při oslavě svých narozenin na Samu pronesl prý při pitce, ačkoliv nebyl takovýmto setkáním na­ kloněn, nečekaně tento verš: Mne tu však zhoubný osud a Létin potomek zhubil. Když pak chtěl odejít s vojskem z Asie do Evropy, probudil se v noci a ve skomírajícím světle viděl, jak u něho stojí jaká­ si zvláštní postava. Jakmile se odvážně zeptal, zda je člověk, či nějaký bůh, zjevení odpovědělo: »Jsem tvé neštěstí, Brute, a spatříš mě i u Filipp.« A před poslední bitvou Brutus prý postavu vskutku uviděl. Jak vojsko vycházelo, potkalo u bran černocha. Vojáci ho považovali za nepříznivé zname­ ní a na místě ho zabili. Projevem boží vůle vůči nim byla zřejmě i. skutečnost, že se Cassius bezdůvodně vzdal vší na­ děje, třebaže o vítězství ještě nebylo rozhodnuto, a že Brutus byl donucen přes své dobře promyšlené váhání zkřížit zbra­ ně s lidmi sužovanými hladem, zatímco sám měl potravin do­ statek a ovládal moře. K tomu ho spíše dohnali vlastní vojáci nežli nepřátelé. A přestože se často účastnili bojů a nikdy se jim v bitvách nic nestalo, vztáhli ruku sami na sebe jako kdy­ si na Caesara. 135/Takového trestu tedy došli Cassius a Brutus. Antonius dal Brutovu mrtvolu vyhledat, zahalit hned do nádherného purpurového roucha a spálit. Pozůstatky poslal jeho matce Servilii. Jakmile se Brutovi vojáci dověděli o jeho smrti, vy­ pravili posly k Caesarovi a Antoniovi. Dostali od nich milost a byli rozděleni do jejich vojsk. Bylo jich asi čtrnáct tisíc mu­ žů. Za stejných podmínek se vzdaly i posádky četných pev­ ností. Samotné pevnosti spolu s táborem byly dány v plen Caesarovým a Antoniovým vojákům. Z významných mužů,

348

349

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

kteří stáli na straně Brutově, padli jedni v bojích, druzí spá­ chali podobně jako jejich vrchní velitelé sebevraždu a jiní bojovali záměrně až do smrti. K nim patřil i Cassiův synovec Lucius Cassius a Cato, syn Catonův. Ten se několikrát dostal mezi nepřátele, a když se stahovali zpět, sňal si helmu, snad aby ho poznali nebo aby ho snadno zasáhli, ěi z obou důvo­ dů. Labeo, proslavený svou moudrostí, otec Labeona, jehož jméno jakožto znalce práva je proslulé dodnes, dal ve svém stanu vyhloubit jámu, aby velikostí odpovídala jeho tělu, sdělil otrokům své rozkazy, uěinil poslední vůli týkající se manželky a dětí a přikázal otrokům, aby jim dopis odnesli. Poté vzal za ruku nejvěrnějšího z nich, otoěil ho kolem dokola, jak je zvy­ kem u Římanů, když udělují otrokům svobodu, podal mu meě a nastavil hrdlo. Tak se mu jeho stan stal i hrobem. 136/ Thrák Raskus přivedl z hor zpět ěetné zajatce a jako od­ měnu žádal — a též dostal — milost pro svého bratra Raskupolida. Z toho bylo zřejmé, že tito Thrákové neměli od začát­ ku rozdílné smýšlení, ale že si rozdělili nejistý osud, když se v jejich zemi střetla dvě velká vojska se stejně nejistými vy­ hlídkami, s úmyslem, že vítěz zachrání poraženého. Porcie, manželka Bruta a sestra Catonova syna, byla bedlivě hlídá­ na svými domácími poté, co se dozvěděla o smrti obou mu­ žů. Jednou jí však přinesli do místnosti nádobu s planoucím ohněm, a ona sejí zmocnila a spolykala žhavé uhlí. Část z významných lidí, kteří uprchli na Thasos, se vydala na cestu přes moře, část se obrátila spolu s ostatním vojskem velitelů stejně postavených k Messalovi Corvinovi a Luciovi Bibulovi s tím, že co oni rozhodnou ve svém zájmu, bude zá­ vazné pro všechny. Vyjednávali pak s Antoniovými důvěrní­ ky, a jakmile Antonius připlul na Thasos, předali mu všech­ ny své peníze, zbraně, velké zásoby potravin i ostatní váleč­ nou výstroj na Thasu. 137/ A tak Caesarova a Antoniova riskantní odvaha a dvě pě­ ší bitvy pomohly ukončit tak závažné střetnutí, které do té

doby nemělo sobě rovného. Dříve totiž nedošlo ke vzájemné­ mu měření sil mezi tak obrovskými a skvělými římskými ar­ mádami. Byly složeny z vybraných nejstatečnějších mužů, nikoliv z běžných odvodů a z nezkušených lidí, ale z dobře vycvičených, kteří nevedli boj proti cizím nebo barbarským národům, nýbrž sami proti svým. Mluvili jedním jazykem a užívali stejného způsobu boje a byli stejně cvičení i vytrva­ lí, takže si v boji působili vzájemně velké obtíže. Nikdo ne­ projevil ve válce takové odhodlání a odvahu, s jakými proti sobě vystupovali spoluobčané, příbuzní a bývalí spolubojov­ níci. Důkazem toho je i počet mrtvých v obou bitvách, který nebyl na straně vítězů o nic menší než na straně poraže­ ných. 138/ Antoniovo a Caesarovo vojsko dokázalo správnost slov svých vojevůdců, když v jediném dni a v jediné bitvě změnili krajní nebezpečí hladomoru a hrozící záhubu v nadbytek po­ travin, v úplné bezpečí a slavné vítězství. Splnilo se i to, co na počátku bitvy předpověděli římskému národu. Vždyť prá­ vě tento zápas zásadně rozhodl o správě státu, neboť ta se už nikdy nevrátila do rukou lidu. Nemuseli však už bojovat po­ dobným způsobem proti sobě, s výjimkou občanské války mezi Antoniem a Caesarem, k níž došlo zanedlouho a byla pro Římany poslední. To, co následovalo v mezidobí po Bru­ tově smrti z iniciativy Pompeiovy a uprchlých přátel Cassia a Bruta, majících v rukou zbytky velké válečné výstroje, se již nevyznačovalo podobnou odvahou ani nadšenou oddaností, jakou vrchním velitelům dávali najevo jednotlivci, města i celá vojska. Nikdo z vynikajících lidí, ani senát, ani veřejné mínění jim neprojevili takovou přízeň jako Cassiovi a Brutovi.

350

351

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY IV

kteří stáli na straně Brutově, padli jedni v bojích, druzí spá­ chali podobně jako jejich vrchní velitelé sebevraždu a jiní bojovali záměrně až do smrti. K nim patřil i Cassiův synovec Lucius Cassius a Cato, syn Catonův. Ten se několikrát dostal mezi nepřátele, a když se stahovali zpět, sňal si helmu, snad aby ho poznali nebo aby ho snadno zasáhli, ěi z obou důvo­ dů. Labeo, proslavený svou moudrostí, otec Labeona, jehož jméno jakožto znalce práva je proslulé dodnes, dal ve svém stanu vyhloubit jámu, aby velikostí odpovídala jeho tělu, sdělil otrokům své rozkazy, uěinil poslední vůli týkající se manželky a dětí a přikázal otrokům, aby jim dopis odnesli. Poté vzal za ruku nejvěrnějšího z nich, otoěil ho kolem dokola, jak je zvy­ kem u Římanů, když udělují otrokům svobodu, podal mu meě a nastavil hrdlo. Tak se mu jeho stan stal i hrobem. 136/ Thrák Raskus přivedl z hor zpět ěetné zajatce a jako od­ měnu žádal — a též dostal — milost pro svého bratra Raskupolida. Z toho bylo zřejmé, že tito Thrákové neměli od začát­ ku rozdílné smýšlení, ale že si rozdělili nejistý osud, když se v jejich zemi střetla dvě velká vojska se stejně nejistými vy­ hlídkami, s úmyslem, že vítěz zachrání poraženého. Porcie, manželka Bruta a sestra Catonova syna, byla bedlivě hlídá­ na svými domácími poté, co se dozvěděla o smrti obou mu­ žů. Jednou jí však přinesli do místnosti nádobu s planoucím ohněm, a ona sejí zmocnila a spolykala žhavé uhlí. Část z významných lidí, kteří uprchli na Thasos, se vydala na cestu přes moře, část se obrátila spolu s ostatním vojskem velitelů stejně postavených k Messalovi Corvinovi a Luciovi Bibulovi s tím, že co oni rozhodnou ve svém zájmu, bude zá­ vazné pro všechny. Vyjednávali pak s Antoniovými důvěrní­ ky, a jakmile Antonius připlul na Thasos, předali mu všech­ ny své peníze, zbraně, velké zásoby potravin i ostatní váleč­ nou výstroj na Thasu. 137/ A tak Caesarova a Antoniova riskantní odvaha a dvě pě­ ší bitvy pomohly ukončit tak závažné střetnutí, které do té

doby nemělo sobě rovného. Dříve totiž nedošlo ke vzájemné­ mu měření sil mezi tak obrovskými a skvělými římskými ar­ mádami. Byly složeny z vybraných nejstatečnějších mužů, nikoliv z běžných odvodů a z nezkušených lidí, ale z dobře vycvičených, kteří nevedli boj proti cizím nebo barbarským národům, nýbrž sami proti svým. Mluvili jedním jazykem a užívali stejného způsobu boje a byli stejně cvičení i vytrva­ lí, takže si v boji působili vzájemně velké obtíže. Nikdo ne­ projevil ve válce takové odhodlání a odvahu, s jakými proti sobě vystupovali spoluobčané, příbuzní a bývalí spolubojov­ níci. Důkazem toho je i počet mrtvých v obou bitvách, který nebyl na straně vítězů o nic menší než na straně poraže­ ných. 138/ Antoniovo a Caesarovo vojsko dokázalo správnost slov svých vojevůdců, když v jediném dni a v jediné bitvě změnili krajní nebezpečí hladomoru a hrozící záhubu v nadbytek po­ travin, v úplné bezpečí a slavné vítězství. Splnilo se i to, co na počátku bitvy předpověděli římskému národu. Vždyť prá­ vě tento zápas zásadně rozhodl o správě státu, neboť ta se už nikdy nevrátila do rukou lidu. Nemuseli však už bojovat po­ dobným způsobem proti sobě, s výjimkou občanské války mezi Antoniem a Caesarem, k níž došlo zanedlouho a byla pro Římany poslední. To, co následovalo v mezidobí po Bru­ tově smrti z iniciativy Pompeiovy a uprchlých přátel Cassia a Bruta, majících v rukou zbytky velké válečné výstroje, se již nevyznačovalo podobnou odvahou ani nadšenou oddaností, jakou vrchním velitelům dávali najevo jednotlivci, města i celá vojska. Nikdo z vynikajících lidí, ani senát, ani veřejné mínění jim neprojevili takovou přízeň jako Cassiovi a Brutovi.

350

351

352

APPIÁNOS OBČANSKÉ VÁLKY V

KNIHA V

Stručný obsah knihy

1/ Po Cassiově a Brutově smrti táhl Caesar do Itálie a Antonius do Asie. Tam se s ním setkala egyptská královna Kleo­ patra a podmanila si ho při prvním pohledu. Tato láska uvrhla nakonec do nejhlubšího úpadku je i celý Egypt. Po­ kud ovšem bude věnována část této knihy Egyptu, nezaslou­ ží si pro svůj malý rozsah samostatný titul, a bude tudíž zařazena do mnohem rozsáhlejšího výkladu o občanských válkách. Po Cassiově a Brutově smrti došlo i k jiným podob­ ným občanským válkám. Žádný velitel však neměl jako oni pravomoc nade všemi, ale každý jen nad určitou částí, až Sextus Pompeius, mladší syn Pompeia Velikého, který zbyl jako poslední ze skupiny Brutových přívrženců, byl zabit a Lepidus byl zbaven svého podílu na svrchované moci, tak­ že celá římská říše se dostala do rukou dvou mužů, totiž An­ tonia a Caesara. Jednotlivé události se odehrály takto:

Obnova republikánského vojska 2/ Cassius a Brutus zanechali Cassia Parmského u břehů Asie s loďstvem a vojskem, aby tam získal peníze. Po Cassio­ vě smrti Parmský netušil, že Bruta čeká něco podobného, vybral z rhodského loďstva třicet plavidel, o nichž soudil, že je bude moci obsadit mužstvem, a ostatní spálil s výjimkou jedné posvátné lodě, aby se posádky nemohly vzbouřit. Po­ tom se svými loděmi spolu s vybranými třiceti odplul. Clodius, vyslaný z Brutova rozkazu s třinácti loděmi na Rhodos, zjistil, že se Rhodští bouří — mezitím totiž už zemřel i Bru­ tus —, vyvedl posádku v počtu tří tisíc těžkooděnců z města

353

a vydal se na cestu k Parmskému. K nim se připojil i Turullius s mnoha dalšími loděmi a penězi, jež vybral na Rhodu. K tomuto loďstvu, představujícímu již zřejmě značnou vo­ jenskou silu, se sbíhali námořníci roztroušení v různých čás­ tech Asie. Loďstvo bylo obsazeno mužstvem složeným, po­ kud to slo, z těžkooděnců a veslařů, mezi nimiž byli otroci, váleční zajatci i obyvatelé ostrovů, k nimž připluli. Dostavil se k nim i Cicero, syn řečníka Cicerona, i všichni ostatní význační lide, kteří uprchli z Thasu. Tak se záhy shromáždil velký počet vojáků a vznikla bojeschopná sestava velitelů, mužstva a lodi. Přijali na svou stranu i Lepida spolu s dalším vojskem, jež získalo Brutovi Krétu, odpluli do loňského mo­ re k Murkovi a Domitiovi Ahenobarbovi, kteří měli silné voj­ sko. Cast jich se pak spolu s Murkem přeplavila na Sicílii, aby posílila Sexta Pompeia, ostatní pak zůstali u Ahenobarba a vytvořili jakousi vlastní skupinu.

Octavianus a Antonius po vítězství v bitvě u Filipp 3/ Takováto síla se tedy vytvořila zprvu na pozůstatcích Cassiovy a Brutovy armády. Caesar a Antonius vykonali po vítězství u Filipp slavnostní oběť a pochválili své vojsko. Caesar pak odešel do Itálie, aby rozdal odměny za vítězství, přidělil vojákům pozemky a vybral osídlence do kolonií. Ten­ to úkol si totiž sám zvolil vzhledem ke své nemoci. Antonius se odebral do provincií na druhé straně moře, aby tam sebral peníze na odměnu pro vojsko. Provincie si rozdělili znovu jako předtím a přibrali k nim také Lepidovy. Galie Předalpská měla podle Caesarova návrhu získat nezávislost, jak od­ povídalo vůli staršího Caesara. Lepidus byl totiž osočován, že donáší Pompeiovi. Bylo však stanoveno, že dostane ná­ hradou jiné provincie, pokud Caesar zjistí, že toto tvrzení je lež nebo pomluva. Z vojska propustili vojáky, kteří si odsloužili plnou dobu, s výjimkou osmi tisíc mužů. Ty si ponechali

352

APPIÁNOS OBČANSKÉ VÁLKY V

KNIHA V

Stručný obsah knihy

1/ Po Cassiově a Brutově smrti táhl Caesar do Itálie a Antonius do Asie. Tam se s ním setkala egyptská královna Kleo­ patra a podmanila si ho při prvním pohledu. Tato láska uvrhla nakonec do nejhlubšího úpadku je i celý Egypt. Po­ kud ovšem bude věnována část této knihy Egyptu, nezaslou­ ží si pro svůj malý rozsah samostatný titul, a bude tudíž zařazena do mnohem rozsáhlejšího výkladu o občanských válkách. Po Cassiově a Brutově smrti došlo i k jiným podob­ ným občanským válkám. Žádný velitel však neměl jako oni pravomoc nade všemi, ale každý jen nad určitou částí, až Sextus Pompeius, mladší syn Pompeia Velikého, který zbyl jako poslední ze skupiny Brutových přívrženců, byl zabit a Lepidus byl zbaven svého podílu na svrchované moci, tak­ že celá římská říše se dostala do rukou dvou mužů, totiž An­ tonia a Caesara. Jednotlivé události se odehrály takto:

Obnova republikánského vojska 2/ Cassius a Brutus zanechali Cassia Parmského u břehů Asie s loďstvem a vojskem, aby tam získal peníze. Po Cassio­ vě smrti Parmský netušil, že Bruta čeká něco podobného, vybral z rhodského loďstva třicet plavidel, o nichž soudil, že je bude moci obsadit mužstvem, a ostatní spálil s výjimkou jedné posvátné lodě, aby se posádky nemohly vzbouřit. Po­ tom se svými loděmi spolu s vybranými třiceti odplul. Clodius, vyslaný z Brutova rozkazu s třinácti loděmi na Rhodos, zjistil, že se Rhodští bouří — mezitím totiž už zemřel i Bru­ tus —, vyvedl posádku v počtu tří tisíc těžkooděnců z města

353

a vydal se na cestu k Parmskému. K nim se připojil i Turullius s mnoha dalšími loděmi a penězi, jež vybral na Rhodu. K tomuto loďstvu, představujícímu již zřejmě značnou vo­ jenskou silu, se sbíhali námořníci roztroušení v různých čás­ tech Asie. Loďstvo bylo obsazeno mužstvem složeným, po­ kud to slo, z těžkooděnců a veslařů, mezi nimiž byli otroci, váleční zajatci i obyvatelé ostrovů, k nimž připluli. Dostavil se k nim i Cicero, syn řečníka Cicerona, i všichni ostatní význační lide, kteří uprchli z Thasu. Tak se záhy shromáždil velký počet vojáků a vznikla bojeschopná sestava velitelů, mužstva a lodi. Přijali na svou stranu i Lepida spolu s dalším vojskem, jež získalo Brutovi Krétu, odpluli do loňského mo­ re k Murkovi a Domitiovi Ahenobarbovi, kteří měli silné voj­ sko. Cast jich se pak spolu s Murkem přeplavila na Sicílii, aby posílila Sexta Pompeia, ostatní pak zůstali u Ahenobarba a vytvořili jakousi vlastní skupinu.

Octavianus a Antonius po vítězství v bitvě u Filipp 3/ Takováto síla se tedy vytvořila zprvu na pozůstatcích Cassiovy a Brutovy armády. Caesar a Antonius vykonali po vítězství u Filipp slavnostní oběť a pochválili své vojsko. Caesar pak odešel do Itálie, aby rozdal odměny za vítězství, přidělil vojákům pozemky a vybral osídlence do kolonií. Ten­ to úkol si totiž sám zvolil vzhledem ke své nemoci. Antonius se odebral do provincií na druhé straně moře, aby tam sebral peníze na odměnu pro vojsko. Provincie si rozdělili znovu jako předtím a přibrali k nim také Lepidovy. Galie Předalpská měla podle Caesarova návrhu získat nezávislost, jak od­ povídalo vůli staršího Caesara. Lepidus byl totiž osočován, že donáší Pompeiovi. Bylo však stanoveno, že dostane ná­ hradou jiné provincie, pokud Caesar zjistí, že toto tvrzení je lež nebo pomluva. Z vojska propustili vojáky, kteří si odsloužili plnou dobu, s výjimkou osmi tisíc mužů. Ty si ponechali

ÁPPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

na jejich vlastní žádost, aby směli dále zůstat v jejich služ­ bách, rozdělili si je mezi sebou a soustředili je v oddílech své osobní stráže. Jejich ostatní vojsko představovalo spolu s přeběhlíky z Brutovy strany jedenáct pěších legií a ětrnáct tisíc jezdců. Z nich dostal Antonius pro svou zahraniění vý­ pravu šest legií a deset tisíc jezdců, Caesar ětyři tisíce jezdců a pět legií. Z nich dal Antoniovi ještě dvě a místo nich si vzal ěást vojska, které Antonius zanechal v Itálii pod velením Ca­

vybírali dávky od rolníků sami. Tohoto vynikajícího muže pak označili naši nejlepší občané za tyrana, a vy jste jim, vra­ hům svého dobrodince, poskytli množství peněz, a to proti nám, jeho mstitelům. 5/ Protože tedy spravedlivý osud rozhodl válku, jak bylo spravedlivé, a ne podle vašeho přání, musíme vás potrestat, i když vůči vám chceme postupovat jen jako proti pomocní­ kům svých nepřátel. Věříme totiž rádi, že jste tak činili z do­ nucení, a proto nesáhneme k přísnějším trestům. Potřebuje­ me však peníze, pozemky a města, abychom mohli odměnit své vojsko. Máme dvacet osm legií těžkooděnců, a to je s po­ mocnými jednotkami přes sto sedmdesát tisíc mužů. Dále je tu jízda a masa dalšího vojska. Podle tohoto množství lidí si můžete učinit představu, co všechno potřebujeme. Caesar právě odchází do Itálie, aby jim rozdělil půdu a města — a abych to řekl otevřeně —, musí kvůli tomu hýbat celou Itálií. Vás, abyste nemuseli opustit svou půdu, města, domy, svatyně a hroby, jsme určili za dodavatele peněz, a to ještě ne všech, protože to by nebylo ve vašich silách, ale jen velmi malé části. Doufám, že budete spokojeni, až uslyšíte náš po­ žadavek. Co jste poskytli našim nepřátelům za dva roky, a to byly daně ve výši deseti tet, s tím se spokojíme i my, ale v jednom roce, protože na nás doléhá nouze. Pokud chápete naše milosrdenství, chtěl bych jen připojit, že náš trest není přiměřený míře vašeho provinění.«» 6/ Těmito slovy skončil Antonius svou řeč. Hovořil o od­ měně pro dvacet osm legií pěšího vojska, ale mně se zdá, že jich bylo čtyřicet tři, když se u Mutiny navzájem smířily a ve­ litelé jim dali tento slib. Válka zřejmě takto snížila jejich po­ čet. Zatímco Antonius ještě mluvil, vrhli se Řekové k zemi a prohlašovali, že Brutus a Cassius je ke všemu donutili ná­ silím, takže si nezaslouží trest, ale slitování. Rádi by prý při­ spěli svým dobrodincům, ale jsou vyčerpáni požadavky ne­ přátel, poněvadž jim odevzdali nejen peníze, nýbrž místo

354

tena.

Antonius v Efesu

4/ Poté Caesar táhl k Iónskému moři. Antonius vykonal po svém příchodu do Efesu velkolepou oběf bohyni a dal milost uprchlíkům, když se po Brutově a Cassiově porážce uchýlili jako prosebníci do její svatyně, s výjimkou Petronia, spolupachatele při Caesarově vraždě, a Quinta, protože v Láodikei zradil Cassiovi Dolabellu. Pak dal shromáždit Ře­ ky i zástupce všech ostatních národů sídlících v Asii kotem Pergamu, kteří k němu buď přišli sami, aby s ním uzavřeli smlouvu, nebo které dal k sobě povolat, a promluvil k nim

takto: »Vás, Řekové, nám odkázal závětí váš král Attalos, a hned jsme se vůěi vám projevili jako lepší vládcové, než byl on. Prominuli jsme vám daně, jež jste mu odváděli, az i u nás zaěali vystupovat demagogové, a my jsme daně potře­ bovali. V této nouzi jsme vám tedy daně předepsali, ale niko­ liv podle výše majetku, čímž bychom získávali daně bez jaké­ hokoliv rizika, ale určili jsme, že nám odvedete část každo­ roční úrody, abychom spolu s vámi sdíleli i ztrátu z nepřízni­ vých tet. A protože si jejich vybírání pronajali od senátu podnikavci, utlačovali vás a žádali od vás daleko více, odpus­ til vám Gaius Caesar z poplatků, které jste jim odváděli, jed­ nu třetinu a učinil konec útlaku. Vám pak dovolil, abyste

355

ÁPPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

na jejich vlastní žádost, aby směli dále zůstat v jejich služ­ bách, rozdělili si je mezi sebou a soustředili je v oddílech své osobní stráže. Jejich ostatní vojsko představovalo spolu s přeběhlíky z Brutovy strany jedenáct pěších legií a ětrnáct tisíc jezdců. Z nich dostal Antonius pro svou zahraniění vý­ pravu šest legií a deset tisíc jezdců, Caesar ětyři tisíce jezdců a pět legií. Z nich dal Antoniovi ještě dvě a místo nich si vzal ěást vojska, které Antonius zanechal v Itálii pod velením Ca­

vybírali dávky od rolníků sami. Tohoto vynikajícího muže pak označili naši nejlepší občané za tyrana, a vy jste jim, vra­ hům svého dobrodince, poskytli množství peněz, a to proti nám, jeho mstitelům. 5/ Protože tedy spravedlivý osud rozhodl válku, jak bylo spravedlivé, a ne podle vašeho přání, musíme vás potrestat, i když vůči vám chceme postupovat jen jako proti pomocní­ kům svých nepřátel. Věříme totiž rádi, že jste tak činili z do­ nucení, a proto nesáhneme k přísnějším trestům. Potřebuje­ me však peníze, pozemky a města, abychom mohli odměnit své vojsko. Máme dvacet osm legií těžkooděnců, a to je s po­ mocnými jednotkami přes sto sedmdesát tisíc mužů. Dále je tu jízda a masa dalšího vojska. Podle tohoto množství lidí si můžete učinit představu, co všechno potřebujeme. Caesar právě odchází do Itálie, aby jim rozdělil půdu a města — a abych to řekl otevřeně —, musí kvůli tomu hýbat celou Itálií. Vás, abyste nemuseli opustit svou půdu, města, domy, svatyně a hroby, jsme určili za dodavatele peněz, a to ještě ne všech, protože to by nebylo ve vašich silách, ale jen velmi malé části. Doufám, že budete spokojeni, až uslyšíte náš po­ žadavek. Co jste poskytli našim nepřátelům za dva roky, a to byly daně ve výši deseti tet, s tím se spokojíme i my, ale v jednom roce, protože na nás doléhá nouze. Pokud chápete naše milosrdenství, chtěl bych jen připojit, že náš trest není přiměřený míře vašeho provinění.«» 6/ Těmito slovy skončil Antonius svou řeč. Hovořil o od­ měně pro dvacet osm legií pěšího vojska, ale mně se zdá, že jich bylo čtyřicet tři, když se u Mutiny navzájem smířily a ve­ litelé jim dali tento slib. Válka zřejmě takto snížila jejich po­ čet. Zatímco Antonius ještě mluvil, vrhli se Řekové k zemi a prohlašovali, že Brutus a Cassius je ke všemu donutili ná­ silím, takže si nezaslouží trest, ale slitování. Rádi by prý při­ spěli svým dobrodincům, ale jsou vyčerpáni požadavky ne­ přátel, poněvadž jim odevzdali nejen peníze, nýbrž místo

354

tena.

Antonius v Efesu

4/ Poté Caesar táhl k Iónskému moři. Antonius vykonal po svém příchodu do Efesu velkolepou oběf bohyni a dal milost uprchlíkům, když se po Brutově a Cassiově porážce uchýlili jako prosebníci do její svatyně, s výjimkou Petronia, spolupachatele při Caesarově vraždě, a Quinta, protože v Láodikei zradil Cassiovi Dolabellu. Pak dal shromáždit Ře­ ky i zástupce všech ostatních národů sídlících v Asii kotem Pergamu, kteří k němu buď přišli sami, aby s ním uzavřeli smlouvu, nebo které dal k sobě povolat, a promluvil k nim

takto: »Vás, Řekové, nám odkázal závětí váš král Attalos, a hned jsme se vůěi vám projevili jako lepší vládcové, než byl on. Prominuli jsme vám daně, jež jste mu odváděli, az i u nás zaěali vystupovat demagogové, a my jsme daně potře­ bovali. V této nouzi jsme vám tedy daně předepsali, ale niko­ liv podle výše majetku, čímž bychom získávali daně bez jaké­ hokoliv rizika, ale určili jsme, že nám odvedete část každo­ roční úrody, abychom spolu s vámi sdíleli i ztrátu z nepřízni­ vých tet. A protože si jejich vybírání pronajali od senátu podnikavci, utlačovali vás a žádali od vás daleko více, odpus­ til vám Gaius Caesar z poplatků, které jste jim odváděli, jed­ nu třetinu a učinil konec útlaku. Vám pak dovolil, abyste

355

OBČANSKÉ VÁLKY V

356

357

APPIÁNOS

nich i cenné předměty a šperky; ty byly před jejich očima přetaveny na mince. Nakonec svými nářky dosáhli, že zapla­ tili devítiletou daň v období dvou roků. Králům, panovní­ kům a svobodným městům byly stanoveny další povinnosti podle jejich možností. Antonius navštěvuje východní privincie Setkání s Kleopatrou

7/ Zatímco Antonius navštěvoval provincie, dozvěděl se Cassiův bratr Lucius spolu s ostatními, kteří žili do té doby v ustavičném strachu, o milosti udělené Antoniem v Efesu a přišel za ním jako prosebník. Ten je všechny přijal na mi­ lost, s výjimkou spoluúčastníků na Caesarově vraždě. Vůči těm zůstal neúprosný. Odškodnil i města, která trpěla nejví­ ce. Lykiům prominul daně a vybídl je, aby osídlili Xanthos. Rhodským dal Andros, Ténos, Naxos a Myndos. Zanedlouho jim však byly odebrány, protože vládli příliš tvrdě. Občany Láodikeie a Tarsu učinil svobodnými a zbavil je daní. Zvlášt­ ním nařízením osvobodil občany z Tarsu prodané do otroc­ tví. Když za ním přišli Athéňané, dal jim kromě Ténu Aigínu, Ikos, Keos, Skiathos a Peparéthos. Dále prošel Frygií, Mýsií, asijskou Galatií, Kappadokií, Kilikií, Syrskou kotli­ nou, Palestinou, Ituraiou a dalšími syrskými zeměmi. Všude předpisoval vysoké poplatky a rozsuzoval rozepře mezi měs­ ty a králi. V Kappadokii rozhodl spor mezi Ariarathem a Sisinem a dopomohl Sisinovi k trůnu, protože se dal ovlivnit krásou Sisinovy matky Glafyry. V Sýrii vyháněl z jednotli­ vých měst tyrany. 8/ V Kilikii k němu přišla Kleopatra. Vyčítal jí, že se ne­ účastnila akcí podniknutých v zájmu Caesara. Královna se neospravedlňovala, ale spíše připomněla, že poslala hned čtyři legie z Egypta k Dolabellovi, že dalšímu loďstvu, které měla připraveno, zabránil ve vyplutí vítr a sám Dolabella

svou rychlou porážkou, že se nestala spojencem Cassiovým, ačkoliv na ni dvakrát naléhal, nýbrž že vyplula sama s těžce vyzbrojeným loďstvem do loňského moře, jakmile se dali všichni do boje, aby pomohla Antoniovi a Caesarovi, aniž měla strach z Cassia nebo se měla na pozoru před číhajícími loděmi Murkovými, až jí bouře její plavidla zničila a u ní sa­ motné vyvolala onemocnění, takže nemohla vyplout ani po­ druhé, když již oni byli vítězi. Antonius byl ohromen jejím vzhledem i její moudrostí. Ačkoliv mu bylo čtyřicet let, vzplanul k ní mladickou láskou. Vyprávělo se o něm, že byl v tomto směru vždy snadno zranitelný, a pokud jde o Kleo­ patru, roznítil ho prý už dávno pbhled na ni, když byla ještě dívka a on doprovázel Gabinia při jeho tažení do Alexandrie jako mladý jezdecký důstojník. 9/ Záhy nato ochabla Antoniova do té doby všestranná a výjimečná činorodost a dělo se to, co si zamanula Kleopa­ tra, aniž se rozlišovalo, zda jde o záležitosti morálně únosné a spravedlivé. Tak dal Antonius zabít najatými vrahy i Kleopatřinu sestru Arsinou, která žila jako prosebnice v Mílétu v chrámu Artemidy Leukofryény. Poručil dále Tyřanům, aby Kleopatře vydali Serapióna, jejího velitele na Kypru, protože se přidal ke Cassiovi a nakonec pobýval v azylu v Tyru. Stej­ ně tak museli Aradští vydat jakéhosi dalšího prosebníka ze svého města, neboť jim řekl, že je Ptolemaios. Tak se totiž jmenoval Kleopatřin bratr, který zmizel za bitvy svedené na Nilu proti Caesarovi. V Efesu odsoudil k smrti dokonce Artemidina kněze, zvaného Megabýzos, za to, že kdysi přijal Arsinou jako královnu, a dal mu milost teprve, když se Efeští obrátili se žádostí na samotnou Kleopatru. Takto rychle se tedy Antonius změnil a jeho vášeň se stala počátkem i kon­ cem celého jeho dalšího neštěstí. Jakmile Kleopatra odplula do vlasti, poslal Antonius své jezdce, aby vyplenili nedaleko od Eufratu město Palmýru pod malichernou záminkou, že Palmýřané jako sousedé Římanů i Parthů projevovali sympa-

OBČANSKÉ VÁLKY V

356

357

APPIÁNOS

nich i cenné předměty a šperky; ty byly před jejich očima přetaveny na mince. Nakonec svými nářky dosáhli, že zapla­ tili devítiletou daň v období dvou roků. Králům, panovní­ kům a svobodným městům byly stanoveny další povinnosti podle jejich možností. Antonius navštěvuje východní privincie Setkání s Kleopatrou

7/ Zatímco Antonius navštěvoval provincie, dozvěděl se Cassiův bratr Lucius spolu s ostatními, kteří žili do té doby v ustavičném strachu, o milosti udělené Antoniem v Efesu a přišel za ním jako prosebník. Ten je všechny přijal na mi­ lost, s výjimkou spoluúčastníků na Caesarově vraždě. Vůči těm zůstal neúprosný. Odškodnil i města, která trpěla nejví­ ce. Lykiům prominul daně a vybídl je, aby osídlili Xanthos. Rhodským dal Andros, Ténos, Naxos a Myndos. Zanedlouho jim však byly odebrány, protože vládli příliš tvrdě. Občany Láodikeie a Tarsu učinil svobodnými a zbavil je daní. Zvlášt­ ním nařízením osvobodil občany z Tarsu prodané do otroc­ tví. Když za ním přišli Athéňané, dal jim kromě Ténu Aigínu, Ikos, Keos, Skiathos a Peparéthos. Dále prošel Frygií, Mýsií, asijskou Galatií, Kappadokií, Kilikií, Syrskou kotli­ nou, Palestinou, Ituraiou a dalšími syrskými zeměmi. Všude předpisoval vysoké poplatky a rozsuzoval rozepře mezi měs­ ty a králi. V Kappadokii rozhodl spor mezi Ariarathem a Sisinem a dopomohl Sisinovi k trůnu, protože se dal ovlivnit krásou Sisinovy matky Glafyry. V Sýrii vyháněl z jednotli­ vých měst tyrany. 8/ V Kilikii k němu přišla Kleopatra. Vyčítal jí, že se ne­ účastnila akcí podniknutých v zájmu Caesara. Královna se neospravedlňovala, ale spíše připomněla, že poslala hned čtyři legie z Egypta k Dolabellovi, že dalšímu loďstvu, které měla připraveno, zabránil ve vyplutí vítr a sám Dolabella

svou rychlou porážkou, že se nestala spojencem Cassiovým, ačkoliv na ni dvakrát naléhal, nýbrž že vyplula sama s těžce vyzbrojeným loďstvem do loňského moře, jakmile se dali všichni do boje, aby pomohla Antoniovi a Caesarovi, aniž měla strach z Cassia nebo se měla na pozoru před číhajícími loděmi Murkovými, až jí bouře její plavidla zničila a u ní sa­ motné vyvolala onemocnění, takže nemohla vyplout ani po­ druhé, když již oni byli vítězi. Antonius byl ohromen jejím vzhledem i její moudrostí. Ačkoliv mu bylo čtyřicet let, vzplanul k ní mladickou láskou. Vyprávělo se o něm, že byl v tomto směru vždy snadno zranitelný, a pokud jde o Kleo­ patru, roznítil ho prý už dávno pbhled na ni, když byla ještě dívka a on doprovázel Gabinia při jeho tažení do Alexandrie jako mladý jezdecký důstojník. 9/ Záhy nato ochabla Antoniova do té doby všestranná a výjimečná činorodost a dělo se to, co si zamanula Kleopa­ tra, aniž se rozlišovalo, zda jde o záležitosti morálně únosné a spravedlivé. Tak dal Antonius zabít najatými vrahy i Kleopatřinu sestru Arsinou, která žila jako prosebnice v Mílétu v chrámu Artemidy Leukofryény. Poručil dále Tyřanům, aby Kleopatře vydali Serapióna, jejího velitele na Kypru, protože se přidal ke Cassiovi a nakonec pobýval v azylu v Tyru. Stej­ ně tak museli Aradští vydat jakéhosi dalšího prosebníka ze svého města, neboť jim řekl, že je Ptolemaios. Tak se totiž jmenoval Kleopatřin bratr, který zmizel za bitvy svedené na Nilu proti Caesarovi. V Efesu odsoudil k smrti dokonce Artemidina kněze, zvaného Megabýzos, za to, že kdysi přijal Arsinou jako královnu, a dal mu milost teprve, když se Efeští obrátili se žádostí na samotnou Kleopatru. Takto rychle se tedy Antonius změnil a jeho vášeň se stala počátkem i kon­ cem celého jeho dalšího neštěstí. Jakmile Kleopatra odplula do vlasti, poslal Antonius své jezdce, aby vyplenili nedaleko od Eufratu město Palmýru pod malichernou záminkou, že Palmýřané jako sousedé Římanů i Parthů projevovali sympa-

358

APPIÁNOS

tie jedněm i druhým. Jsou to totiž obchodníci, dovážejí z Persie indické a arabské zboží a prodávají je na římské úze­ mí. Antoniovým skutečným záměrem však přitom bylo obo­ hatit své jezdce. Palmýřané se o tom předem dověděli, při­ pravili vše potřebné na druhou stranu řeky a její břeh obsa­ dili lučištníky — v tomto směru jsou vynikající —, kdyby se někdo pokusil řeku překročit. Antoniovi jezdci se tedy zmoc­ nili prázdného města a obrátili se zpět, aniž došlo k boji ne­ bo něco ukořistili. Antonius odchází do Egypta 10/ Zdá se mi, že tento incident byl pro Antonia zanedlou­ ho podnětem k parthské válce, neboř k Parthům se uteklo mnoho tyranů ze syrských měst. Jak jsem už vyložil v Knize syrské, vládli v Sýrii až po Antiocha Euseba a jeho syna Antiocha králové, kteří následovali po Seleukovi Níkátorovi. Když Pompeius získal Sýrii Římanům a jmenoval jejím správcem Scaura, poslal senát po Scaurovi další nástupce, mezi nimi i Gabinia, který pak bojoval s Alexandrijskými, po Gabiniovi Crassa, který nakonec zemřel v parthské říši, a po Crassovi Bibula. Po smrti Gaia Caesara- v době následující občanské války se jednotlivých syrských měst zmocnili tyra­ nové podporovaní Parthy. Ti vpadli po Crassově porážce do Sýrie a začali s tyrany spolupracovat. Když Antonius tyto ty­ rany vyhnal, utekli se do parthské říše. Antonius předepsal Syřanům velmi těžké daně a vůči Palmýřanům se navíc do­ pustil uvedené chyby. Nevyčkal ani, až se rozbouřená země uklidní, ale rozdělil své vojsko do jednotlivých provincií, aby tam přezimovalo, a sám šel do Egypta za Kleopatrou. 11/ Ta ho okázale přivítala. Antonius v Egyptě přezimoval, aniž dával najevo, že je vrchním velitelem, nýbrž žil a vystu­ poval jen jako soukromá osoba, snad proto, že byl v cizí říši a v královském sídelním městě, snad proto, že chtěl prožít zi­

obCanské války v

359

mu jako oslavu svých úspěchů. Nepřipouštěl si žádné staros­ ti ani vojevůdcovské povinnosti. Oblékal si řeckou čtver­ hrannou stolu místo římské tógy a obouval si bílé attické opánky, jaké nosí kněží v Athénách i v Alexandrii a jimž ří­ kají faikasion. Vycházel pouze do chrámů, gymnasií nebo do kroužku vzdělanců. Stýkal se výhradně s Reky podle přání Kleopatry, hlavní osoby v jeho životě.

Octavianus se vrací do Říma a rozděluje půdu svým vojákům 12/ Takové tedy bylo Antoniovo postavení. Caesar se zatím vracel do Říma a jeho zdravotní stav se znovu zhoršil. V Brundisiu byla jeho situace tak kritická, že se již šířila po­ věst o jeho smrti. Sotvaže se zotavil, přišel do města a ukázal Antoniovým přátelům jeho dopis. Ti nařídili Calenovi, aby předal Caesarovi dvě legie a napsali Sextiovi do Afriky, že i on má odstoupit Afriku Caesarovi. Oba tak učinili. Caesar pak postoupil Afriku Lepidovi výměnou za jeho dřívější pro­ vincie, protože se domníval, že se Lepidus nedopustil niče­ ho zlého, co by se nedalo prominout, a rozprodal vše, co ještě zbývalo ze zabaveného majetku proskribovaných. Ob­ tížný ůkol však pro něho byl výběr vojska do kolonií a rozdě­ lení půdy. Vojáci totiž požadovali ta města, která pro ně byla vybrána jako nejlepší už před válkou, kdežto města soudila, že by se na této akci měla podílet celá Itálie nebo že by měs­ ta měla mezi sebou losovat. Dále žádala, aby jim dárci pro­ platili hodnotu odňatých pozemků, avšak k tomu nebyly po­ třebné peníze. Postižení se začali houfně sbíhat do Říma, mladí i staří, ženy i děti, na forum i do chrámů, a naříkali, že se ničeho zlého nedopustili, že jsou obyvatelé Itálie, ale přesto že jsou vyháněni z půdy a rodných domů jako váleční zajatci. Římané s nimi měli soucit a byli zarmouceni hlavně proto, že si uvědomovali, že tato válka nevznikla v zájmu stá­

358

APPIÁNOS

tie jedněm i druhým. Jsou to totiž obchodníci, dovážejí z Persie indické a arabské zboží a prodávají je na římské úze­ mí. Antoniovým skutečným záměrem však přitom bylo obo­ hatit své jezdce. Palmýřané se o tom předem dověděli, při­ pravili vše potřebné na druhou stranu řeky a její břeh obsa­ dili lučištníky — v tomto směru jsou vynikající —, kdyby se někdo pokusil řeku překročit. Antoniovi jezdci se tedy zmoc­ nili prázdného města a obrátili se zpět, aniž došlo k boji ne­ bo něco ukořistili. Antonius odchází do Egypta 10/ Zdá se mi, že tento incident byl pro Antonia zanedlou­ ho podnětem k parthské válce, neboř k Parthům se uteklo mnoho tyranů ze syrských měst. Jak jsem už vyložil v Knize syrské, vládli v Sýrii až po Antiocha Euseba a jeho syna Antiocha králové, kteří následovali po Seleukovi Níkátorovi. Když Pompeius získal Sýrii Římanům a jmenoval jejím správcem Scaura, poslal senát po Scaurovi další nástupce, mezi nimi i Gabinia, který pak bojoval s Alexandrijskými, po Gabiniovi Crassa, který nakonec zemřel v parthské říši, a po Crassovi Bibula. Po smrti Gaia Caesara- v době následující občanské války se jednotlivých syrských měst zmocnili tyra­ nové podporovaní Parthy. Ti vpadli po Crassově porážce do Sýrie a začali s tyrany spolupracovat. Když Antonius tyto ty­ rany vyhnal, utekli se do parthské říše. Antonius předepsal Syřanům velmi těžké daně a vůči Palmýřanům se navíc do­ pustil uvedené chyby. Nevyčkal ani, až se rozbouřená země uklidní, ale rozdělil své vojsko do jednotlivých provincií, aby tam přezimovalo, a sám šel do Egypta za Kleopatrou. 11/ Ta ho okázale přivítala. Antonius v Egyptě přezimoval, aniž dával najevo, že je vrchním velitelem, nýbrž žil a vystu­ poval jen jako soukromá osoba, snad proto, že byl v cizí říši a v královském sídelním městě, snad proto, že chtěl prožít zi­

obCanské války v

359

mu jako oslavu svých úspěchů. Nepřipouštěl si žádné staros­ ti ani vojevůdcovské povinnosti. Oblékal si řeckou čtver­ hrannou stolu místo římské tógy a obouval si bílé attické opánky, jaké nosí kněží v Athénách i v Alexandrii a jimž ří­ kají faikasion. Vycházel pouze do chrámů, gymnasií nebo do kroužku vzdělanců. Stýkal se výhradně s Reky podle přání Kleopatry, hlavní osoby v jeho životě.

Octavianus se vrací do Říma a rozděluje půdu svým vojákům 12/ Takové tedy bylo Antoniovo postavení. Caesar se zatím vracel do Říma a jeho zdravotní stav se znovu zhoršil. V Brundisiu byla jeho situace tak kritická, že se již šířila po­ věst o jeho smrti. Sotvaže se zotavil, přišel do města a ukázal Antoniovým přátelům jeho dopis. Ti nařídili Calenovi, aby předal Caesarovi dvě legie a napsali Sextiovi do Afriky, že i on má odstoupit Afriku Caesarovi. Oba tak učinili. Caesar pak postoupil Afriku Lepidovi výměnou za jeho dřívější pro­ vincie, protože se domníval, že se Lepidus nedopustil niče­ ho zlého, co by se nedalo prominout, a rozprodal vše, co ještě zbývalo ze zabaveného majetku proskribovaných. Ob­ tížný ůkol však pro něho byl výběr vojska do kolonií a rozdě­ lení půdy. Vojáci totiž požadovali ta města, která pro ně byla vybrána jako nejlepší už před válkou, kdežto města soudila, že by se na této akci měla podílet celá Itálie nebo že by měs­ ta měla mezi sebou losovat. Dále žádala, aby jim dárci pro­ platili hodnotu odňatých pozemků, avšak k tomu nebyly po­ třebné peníze. Postižení se začali houfně sbíhat do Říma, mladí i staří, ženy i děti, na forum i do chrámů, a naříkali, že se ničeho zlého nedopustili, že jsou obyvatelé Itálie, ale přesto že jsou vyháněni z půdy a rodných domů jako váleční zajatci. Římané s nimi měli soucit a byli zarmouceni hlavně proto, že si uvědomovali, že tato válka nevznikla v zájmu stá­

360,

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

361

tu, nýbrž z osobních cílů vojevůdců a ze snahy změnit ústa­ vu, a že rozdílení odměn a zakládání kolonií má zabránit opětnému vzepětí demokracie a má uěinit z přesídlenců žoldnéře, sloužící ochotně svým vládcům, jak budou potře­ bovat. 13/ Caesar se městům ospravedlňoval nezbytností, ale sám viděl, že jeho omluva je málo úěinná. A také byla, neboť vo­ jáci se násilně zmocňovali pozemků svých sousedů, přivlast­ ňovali si více, než dostali, a vybírali si lepší půdu. Neustali však, i když je Caesar plísnil nebo jim uštědřoval mnoho ji­ ných darů, protože věděli, že je samovládci potřebují, aby posílili svou vládu, a tudíž se na ně neohlíželi. Tak plynulo jejich pětiletí. Potřeba jistoty, kterou jedni ěerpali od dru­ hých, je nadále sváděla dohromady — neboť velitelům ji k zachování moci dodávalo vojsko a vojsku, snažícímu se udržet si vše, co získalo, další trvání moci jejich dárců. Pro­ tože vojáci věděli, že jejich vlastnictví nebude pevné, jestliže nebude pevná moc jejich dárců, bojovali z poznané nutnosti jedni za druhé. Chudým z nich dal Caesar ještě mnoho ji­ ných darů a vybral k tomu úěelu peníze z chrámů. Tak se zvýšila jeho obliba u vojska a zesílily i pocity vděčnosti, když jim dával půdu, města i peníze přesto, že byl nenávistně oso­ čován oloupenými vlastníky. Snášel však urážky, aby získal oblibu u vojska.

bylo to však pro nátlak veteránů možné, a proto žádali, aby Caesar dovolil jejich zplnomocněncům usídlit vojáky Anto­ niových legií, ačkoliv smlouva uzavřená s Antoniem dávala toto právo pouze Caesarovi, a stěžovali si, že při tom nemůže být Antonius. Přivedli dokonce k vojsku Fulvii i s Antonio­ vými dětmi a prosili vojáky odsouzeníhodným způsobem, aby nepřipustili, aby byl Antonius připraven o úctu a vděk za vše, co pro ně udělal. V té době dosáhl Antoniův věhlas u vojska i u všech ostatních vrcholu, neboť se domnívali, že bitva u Filipp byla v důsledku Caesarova onemocnění zcela dílem Antoniovým. Caesar si byl dobře vědom toho, že Anto­ niovi přívrženci porušují uzavřenou dohodu, ustoupil však, aby vyhověl Antoniovi, jehož stoupenci jmenovali v Anto­ niových legiích zplnomocněné osídlence. Ti ve snaze vytvo­ řit zdání, že mají vůči vojákům lepší vztah než Caesar, jim dovolovali dopouštět se ještě větších bezpráví. Potom se ob­ jevilo množství lidí z různých měst sousedících s pozemky přidělenými osadníkům a hlasitě si stěžovali Caesarovi na křivdy, jež jim učinili vojáci. Tito lidé označovali zakládání kolonií za nespravedlivější než proskripce, neboť ty prý byly namířeny proti nepřátelům, kdežto kolonie proti těm, kteří nic zlého neudělali.

Antoniovi stoupenci vystupují proti Octavianovi

15/ Caesar si dobře uvědomoval, že se jim děje příkoří, ale byl bezmocný. Neměl totiž peníze, aby dal rolníkům za půdu náhradu, ani nemohl přesunout vyplácení válečných odměn na pozdější dobu, protože se ještě bojovalo. Pompeius totiž ovládal moře a mohl odříznout městu námořní spojení a vy­ volat v něm hlad. Ahenobarbus a Murcus shromažďovali no­ vé vojsko a lodě, zatímco Caesarovi vojáci by jistě ztratili odhodlání do nadcházejících střetnutí, kdyby nedostávali dřívější válečné odměny. Důležitá byla i skutečnost, že se

14/ Když to viděli Lucius Antonius, Antoniův bratr, tehdej­ ší konsul, Antoniova manželka Fulvie a Manius, který se sta­ ral o Antoniovy záležitosti v době jeho nepřítomnosti, po­ koušeli se přesunout zakládání kolonií na dobu, kdy bude v Itálii přítomen Antonius. Chtěli tak zabránit tomu, aby se zdálo, že vše je dílem Caesarovým, a aby si za to získal vše­ obecnou vděčnost a Antonius aby přišel o přízeň vojáků. Ne­

Zvůle vojska a nepokoje v Římě

360,

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

361

tu, nýbrž z osobních cílů vojevůdců a ze snahy změnit ústa­ vu, a že rozdílení odměn a zakládání kolonií má zabránit opětnému vzepětí demokracie a má uěinit z přesídlenců žoldnéře, sloužící ochotně svým vládcům, jak budou potře­ bovat. 13/ Caesar se městům ospravedlňoval nezbytností, ale sám viděl, že jeho omluva je málo úěinná. A také byla, neboť vo­ jáci se násilně zmocňovali pozemků svých sousedů, přivlast­ ňovali si více, než dostali, a vybírali si lepší půdu. Neustali však, i když je Caesar plísnil nebo jim uštědřoval mnoho ji­ ných darů, protože věděli, že je samovládci potřebují, aby posílili svou vládu, a tudíž se na ně neohlíželi. Tak plynulo jejich pětiletí. Potřeba jistoty, kterou jedni ěerpali od dru­ hých, je nadále sváděla dohromady — neboť velitelům ji k zachování moci dodávalo vojsko a vojsku, snažícímu se udržet si vše, co získalo, další trvání moci jejich dárců. Pro­ tože vojáci věděli, že jejich vlastnictví nebude pevné, jestliže nebude pevná moc jejich dárců, bojovali z poznané nutnosti jedni za druhé. Chudým z nich dal Caesar ještě mnoho ji­ ných darů a vybral k tomu úěelu peníze z chrámů. Tak se zvýšila jeho obliba u vojska a zesílily i pocity vděčnosti, když jim dával půdu, města i peníze přesto, že byl nenávistně oso­ čován oloupenými vlastníky. Snášel však urážky, aby získal oblibu u vojska.

bylo to však pro nátlak veteránů možné, a proto žádali, aby Caesar dovolil jejich zplnomocněncům usídlit vojáky Anto­ niových legií, ačkoliv smlouva uzavřená s Antoniem dávala toto právo pouze Caesarovi, a stěžovali si, že při tom nemůže být Antonius. Přivedli dokonce k vojsku Fulvii i s Antonio­ vými dětmi a prosili vojáky odsouzeníhodným způsobem, aby nepřipustili, aby byl Antonius připraven o úctu a vděk za vše, co pro ně udělal. V té době dosáhl Antoniův věhlas u vojska i u všech ostatních vrcholu, neboť se domnívali, že bitva u Filipp byla v důsledku Caesarova onemocnění zcela dílem Antoniovým. Caesar si byl dobře vědom toho, že Anto­ niovi přívrženci porušují uzavřenou dohodu, ustoupil však, aby vyhověl Antoniovi, jehož stoupenci jmenovali v Anto­ niových legiích zplnomocněné osídlence. Ti ve snaze vytvo­ řit zdání, že mají vůči vojákům lepší vztah než Caesar, jim dovolovali dopouštět se ještě větších bezpráví. Potom se ob­ jevilo množství lidí z různých měst sousedících s pozemky přidělenými osadníkům a hlasitě si stěžovali Caesarovi na křivdy, jež jim učinili vojáci. Tito lidé označovali zakládání kolonií za nespravedlivější než proskripce, neboť ty prý byly namířeny proti nepřátelům, kdežto kolonie proti těm, kteří nic zlého neudělali.

Antoniovi stoupenci vystupují proti Octavianovi

15/ Caesar si dobře uvědomoval, že se jim děje příkoří, ale byl bezmocný. Neměl totiž peníze, aby dal rolníkům za půdu náhradu, ani nemohl přesunout vyplácení válečných odměn na pozdější dobu, protože se ještě bojovalo. Pompeius totiž ovládal moře a mohl odříznout městu námořní spojení a vy­ volat v něm hlad. Ahenobarbus a Murcus shromažďovali no­ vé vojsko a lodě, zatímco Caesarovi vojáci by jistě ztratili odhodlání do nadcházejících střetnutí, kdyby nedostávali dřívější válečné odměny. Důležitá byla i skutečnost, že se

14/ Když to viděli Lucius Antonius, Antoniův bratr, tehdej­ ší konsul, Antoniova manželka Fulvie a Manius, který se sta­ ral o Antoniovy záležitosti v době jeho nepřítomnosti, po­ koušeli se přesunout zakládání kolonií na dobu, kdy bude v Itálii přítomen Antonius. Chtěli tak zabránit tomu, aby se zdálo, že vše je dílem Caesarovým, a aby si za to získal vše­ obecnou vděčnost a Antonius aby přišel o přízeň vojáků. Ne­

Zvůle vojska a nepokoje v Římě

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V ,

chýlilo ke konci pětiletí jejich vlády, takže byli opět odkázáni na přízeň vojska. Proto Caesar v dané situaci prostě přehlí­ žel násilnosti a bezohlednost vojáků. Jednou v divadle za Caesarovy přítomnosti přešel jistý voják, jehož sedadlo bylo obsazeno, do řad jezdců. Lidé projevovali nespokojenost a Caesar dal vojáka vykázat. To rozčililo ostatní vojáky tak, že se shlukli kolem Caesara, opouštějícího divadlo, a dožadovali se, aby byl přiveden jejich druh, neboť ho neviděli a mysleli si, že byl popraven. Když se ale dostavil, domýšleli se, že je přiváděn z vězení. A třebaže to sám popíral a líčil jim, co se stalo, označovali ho za lháře, který opakuje, co ho naučili, a spílali mu, že zrazuje společné zájmy. To se tedy odehrávalo v divadle. 16/ Jindy byli'vojáci svoláni na Martovo pole k rozdílení půdy. Přišli.však příliš brzy, ještě v noci, a dávali najevo svou nevoli, poněvadž se k nim Caesar dostavil o něco poz­ ději. Tu se jim odvážně postavil centurio Nonius, připomínal jim povinnosti vojáků vůči veliteli a zdůrazňoval, že jde o důsledek Caesarovy nemoci, a nikoliv zlé vůle. Vojáci mu nejdříve spílali, že je pochlebník, načež se s ním vzájemně hrubě osočovali, pak mu zlořečili, házeli po něm kameny, a jakmile se dal na útěk, pronásledovali ho k řece. Když do ní skočil, vytáhli ho na břeh, ubili a hodili na cestu, po níž měl přijít Caesar. Jeho přátelé mu sice radili, aby za vojáky nechodil a nevystavoval se jejich zběsilosti. On však přesto šel, neboť se domníval, že by ještě více roznítil jejich zuři­ vost, kdyby se k nim nedostavil. Jakmile uviděl mrtvého Nonia, zarazil se a káral jednotlivce, jako by se činu dopustilo jen několik vojáků, a vybídl ostatní, aby vůči sobě napříště projevovali větší porozumění. Potom rozdělil půdu, vyzval zasloužilé vojáky, aby se hlásili o odměnu, a proti očekávání ji udělil i některým, kteří si ji ani nezasloužili. Na dav vojáků zapůsobilo jeho vážné vystoupení tak, že změnili své smýšle­ ní, zastyděli se za své jednání, uznali svoji chybu a žádali

Caesara, aby vyhledal provinilce vůči Noniovi a dal je potres­ tat. On však odpověděl, že je sice zná, ale že trest přenechá­ vá svědomí každého z nich a mínění, které o sobě vzájemně mají. Vojáci tedy viděli, že byli uznáni za hodné milosti, po­ cty i darů, a proto změnili svůj postoj a pozdravili ho ra­ dostným křikem. 17/ Tyto dva příklady z mnoha dalších stačí jako důkaz teh­ dejšího bezvládí. Příčina tkvěla v tom, že většina velitelů ne­ byla řádně zvolena, jak je běžné v občanských válkách, ani jejich vojáci nebyli odvedeni podle vžitých pravidel, ani po­ dle potřeb vlasti, a spíše než veřejným zájmům sloužili jen jednotlivcům, kteří je získali do vojska. Avšak ani ti nejedna­ li podle platných zákonů, ale v zájmu svých osobních slibů, nikoliv proti společným nepřátelům, ale proti osobním pro­ tivníkům, nikoliv proti cizím lidem, ale proti spoluobčanům a stejně postaveným. To všechno uvolňovalo vojenskou ká­ zeň, protože všichni byli přesvědčeni, že neslouží jako vojá­ ci, ale spíše pomáhají jednotlivcům podle své náklonnosti a svého rozhodnutí, a že velitelé potřebují nezbytně muž­ stvo, jemuž velí, ve svém vlastním zájmu. Přebíhání z jedné strany na druhou, považované kdysi u Římanů za něco ne­ pochopitelného, uznávali dokonce za hodno odměny. Počí­ nala si tak ostatně celá vojska i někteří vynikající jedinci, neboť si myslili, že nejsou přeběhlíci, přejdou-li pouze na druhou, ale podobnou stranu. Obě skupiny si byly vskutku ve všem podobné a žádná z nich se nestala zcela nepřátel­ skou vůči Římanům. Rovněž vojevůdci shodně vytvářeli do­ jem, jako by všichni pomáhali v nepříznivé situaci vlasti, což umožňovalo i vojákům lehkovážně střídat strany, jako by i oni všude pomáhali vlasti. To1 vzali vojevůdci na vědomí a smířili se s tím, že svou moc nad vojáky uplatní spíše rozdí­ lením darů než zákonnými prostředky. Tak docházelo všude k rozbrojům a ani předáci nepřátelských skupin neovládali plně svá vlastní vojska.

362

363

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V ,

chýlilo ke konci pětiletí jejich vlády, takže byli opět odkázáni na přízeň vojska. Proto Caesar v dané situaci prostě přehlí­ žel násilnosti a bezohlednost vojáků. Jednou v divadle za Caesarovy přítomnosti přešel jistý voják, jehož sedadlo bylo obsazeno, do řad jezdců. Lidé projevovali nespokojenost a Caesar dal vojáka vykázat. To rozčililo ostatní vojáky tak, že se shlukli kolem Caesara, opouštějícího divadlo, a dožadovali se, aby byl přiveden jejich druh, neboť ho neviděli a mysleli si, že byl popraven. Když se ale dostavil, domýšleli se, že je přiváděn z vězení. A třebaže to sám popíral a líčil jim, co se stalo, označovali ho za lháře, který opakuje, co ho naučili, a spílali mu, že zrazuje společné zájmy. To se tedy odehrávalo v divadle. 16/ Jindy byli'vojáci svoláni na Martovo pole k rozdílení půdy. Přišli.však příliš brzy, ještě v noci, a dávali najevo svou nevoli, poněvadž se k nim Caesar dostavil o něco poz­ ději. Tu se jim odvážně postavil centurio Nonius, připomínal jim povinnosti vojáků vůči veliteli a zdůrazňoval, že jde o důsledek Caesarovy nemoci, a nikoliv zlé vůle. Vojáci mu nejdříve spílali, že je pochlebník, načež se s ním vzájemně hrubě osočovali, pak mu zlořečili, házeli po něm kameny, a jakmile se dal na útěk, pronásledovali ho k řece. Když do ní skočil, vytáhli ho na břeh, ubili a hodili na cestu, po níž měl přijít Caesar. Jeho přátelé mu sice radili, aby za vojáky nechodil a nevystavoval se jejich zběsilosti. On však přesto šel, neboť se domníval, že by ještě více roznítil jejich zuři­ vost, kdyby se k nim nedostavil. Jakmile uviděl mrtvého Nonia, zarazil se a káral jednotlivce, jako by se činu dopustilo jen několik vojáků, a vybídl ostatní, aby vůči sobě napříště projevovali větší porozumění. Potom rozdělil půdu, vyzval zasloužilé vojáky, aby se hlásili o odměnu, a proti očekávání ji udělil i některým, kteří si ji ani nezasloužili. Na dav vojáků zapůsobilo jeho vážné vystoupení tak, že změnili své smýšle­ ní, zastyděli se za své jednání, uznali svoji chybu a žádali

Caesara, aby vyhledal provinilce vůči Noniovi a dal je potres­ tat. On však odpověděl, že je sice zná, ale že trest přenechá­ vá svědomí každého z nich a mínění, které o sobě vzájemně mají. Vojáci tedy viděli, že byli uznáni za hodné milosti, po­ cty i darů, a proto změnili svůj postoj a pozdravili ho ra­ dostným křikem. 17/ Tyto dva příklady z mnoha dalších stačí jako důkaz teh­ dejšího bezvládí. Příčina tkvěla v tom, že většina velitelů ne­ byla řádně zvolena, jak je běžné v občanských válkách, ani jejich vojáci nebyli odvedeni podle vžitých pravidel, ani po­ dle potřeb vlasti, a spíše než veřejným zájmům sloužili jen jednotlivcům, kteří je získali do vojska. Avšak ani ti nejedna­ li podle platných zákonů, ale v zájmu svých osobních slibů, nikoliv proti společným nepřátelům, ale proti osobním pro­ tivníkům, nikoliv proti cizím lidem, ale proti spoluobčanům a stejně postaveným. To všechno uvolňovalo vojenskou ká­ zeň, protože všichni byli přesvědčeni, že neslouží jako vojá­ ci, ale spíše pomáhají jednotlivcům podle své náklonnosti a svého rozhodnutí, a že velitelé potřebují nezbytně muž­ stvo, jemuž velí, ve svém vlastním zájmu. Přebíhání z jedné strany na druhou, považované kdysi u Římanů za něco ne­ pochopitelného, uznávali dokonce za hodno odměny. Počí­ nala si tak ostatně celá vojska i někteří vynikající jedinci, neboť si myslili, že nejsou přeběhlíci, přejdou-li pouze na druhou, ale podobnou stranu. Obě skupiny si byly vskutku ve všem podobné a žádná z nich se nestala zcela nepřátel­ skou vůči Římanům. Rovněž vojevůdci shodně vytvářeli do­ jem, jako by všichni pomáhali v nepříznivé situaci vlasti, což umožňovalo i vojákům lehkovážně střídat strany, jako by i oni všude pomáhali vlasti. To1 vzali vojevůdci na vědomí a smířili se s tím, že svou moc nad vojáky uplatní spíše rozdí­ lením darů než zákonnými prostředky. Tak docházelo všude k rozbrojům a ani předáci nepřátelských skupin neovládali plně svá vlastní vojska.

362

363

364

APPIÁNOS

obCanské války v

18/ Itálii v té době sužoval hlad, protože Pompeius tam ne­ dovolil přivážet po moři potraviny, ani Itálie neposkytovala následkem válek zemědělské plodiny. A pokud se někde ně­ co objevilo, bylo to dáno vojsku. Mnozí ve městě v noci krad­ li a dopouštěli se bez jakýchkoli obav i větších násilností, neboť veřejné mínění přičítalo tato provinění vojákům. Lid uzavřel řemeslnické dílny a nechtěl se podřizovat žádným úřadům, protože prý ve městě, kde řádí hlad a lupiči, není třeba ani úředníků, ani řemeslníků.

Vystoupení Lucia Antonia

19/ Lucius Antonius stál tehdy na straně republiky a ne­ souhlasil s vládou triumvirů. Protože se soudilo, že triumvi­ rát nepřestane existovat ani po uplynutí stanovené lhůty, došlo mezi Luciem a Caesarem k projevům nepřátelství a vážnějším neshodám. Když se pak rolníci, kteří byli připra­ veni o půdu, obraceli se svými prosbami na každého z před­ ních činitelů, byl Lucius jediný, kdo je přijal a sliboval jim pomoc. Oni byli za to ochotni splnit všechny jeho příkazy. Antoniovo vojsko i Caesar ho kvůli tomu napadali, jako by jednal proti Antoniovi. Dokonce i Fulvie mu vytýkala, že se snaží vyvolat v nevhodné době válku, až ji Manius zchytrale přesvědčil, že Antonius zůstane u Kleopatry tak dlouho, do­ kud bude v Itálii klid, ale že se rychle vrátí, jakmile v ní za­ čne válka. Fulvie poté podlehla jakémusi ženskému cítění a podněcovala Lucia k rozchodu s Caesarem. Sotvaže Caesar odešel, aby dokončil kolonizaci, poslala za ním Antoniovy syny spolu s Luciem, aby Caesar svým osobním vystoupením nezískal u vojska nad Antoniem převahu. Jakmile Caesarovi jezdci odbočili k bruttijskému pobře­ ží, pustošenému Pompeiem, domníval se Lucius, nebo ale­ spoň to předstíral, že tento jezdecký oddíl byl vyslán proti němu a Antoniovým dětem, uchýlil se do Antoniových kolo­

365

nií, sestavil si tělesnou stráž a obvinil Caesara u vojska z po­ rušení povinnosti vůči Antoniovi. Caesar je naproti tomu poučil, že jsou s Antoniem riejlepší přátelé se společnými zá­ jmy. Lucius se prý ze zlé vůle snaží dostat je proti sobě do války a vystupuje proti vládě triumvirů, ačkoliv ta jim, vojá­ kům, zajišťuje život v koloniích. Jezdci jsou prý stále v Bruttijsku, kde plní dané příkazy. 20/ Když se o tom dověděli vojenští velitelé, vystoupili jako zprostředkovatelé a usmířili je za těchto podmínek: Vlast budou spravovat konsulové, aniž jim v tom budou triumvirové bránit. Příděl půdy nedostane nikdo kromě účastníků bitvy u Filipp. Peníze ze zkonfiskovaných majetků a podíly z ještě zbývajících prodejů dostane rovným dílem i Antoniovo vojsko, které je v Itálii. Nikdo, ani Caesar, ani Lucius, nebude v Itálii provádět další odvody, ale Caesar do­ stane od Antonia dvě legie jako podporu na tažení proti Pompeiovi. Alpy jsou otevřeny jednotkám poslaným Caesa­ rem do Hispánie, a ani Asinius Pollio nemá právo jim v tom bránit. V důsledku tohoto usmíření propustí Lucius svou tě­ lesnou stráž a nikým neohrožován se bude věnovat úředním záležitostem. Na tom se tedy dohodli prostřednictvím vojenských ve­ litelů. Z toho všeho se ale uskutečnila jen dvě poslední opa­ tření. Salvidienus přešel, i když proti své vůli, společně s ním přes Alpy. Růst nepřátelství mezi Luciem Antoniem a Octavianem

21/ Protože ostatní body úmluvy se neuskutečnily vůbec nebo jen liknavě, odešel Lucius do Praeneste, neboť, jak tvr­ dil, se bál Caesara, protože si vzhledem ke svému úřednímu postavení nadále ponechává svou tělesnou stráž, zatímco on, Lucius, je zcela bez ochrany. K Lepidovi se uchýlila i Ful­ vie, prý z obavy o osud svých dětí. Místo Caesara však jako

364

APPIÁNOS

obCanské války v

18/ Itálii v té době sužoval hlad, protože Pompeius tam ne­ dovolil přivážet po moři potraviny, ani Itálie neposkytovala následkem válek zemědělské plodiny. A pokud se někde ně­ co objevilo, bylo to dáno vojsku. Mnozí ve městě v noci krad­ li a dopouštěli se bez jakýchkoli obav i větších násilností, neboť veřejné mínění přičítalo tato provinění vojákům. Lid uzavřel řemeslnické dílny a nechtěl se podřizovat žádným úřadům, protože prý ve městě, kde řádí hlad a lupiči, není třeba ani úředníků, ani řemeslníků.

Vystoupení Lucia Antonia

19/ Lucius Antonius stál tehdy na straně republiky a ne­ souhlasil s vládou triumvirů. Protože se soudilo, že triumvi­ rát nepřestane existovat ani po uplynutí stanovené lhůty, došlo mezi Luciem a Caesarem k projevům nepřátelství a vážnějším neshodám. Když se pak rolníci, kteří byli připra­ veni o půdu, obraceli se svými prosbami na každého z před­ ních činitelů, byl Lucius jediný, kdo je přijal a sliboval jim pomoc. Oni byli za to ochotni splnit všechny jeho příkazy. Antoniovo vojsko i Caesar ho kvůli tomu napadali, jako by jednal proti Antoniovi. Dokonce i Fulvie mu vytýkala, že se snaží vyvolat v nevhodné době válku, až ji Manius zchytrale přesvědčil, že Antonius zůstane u Kleopatry tak dlouho, do­ kud bude v Itálii klid, ale že se rychle vrátí, jakmile v ní za­ čne válka. Fulvie poté podlehla jakémusi ženskému cítění a podněcovala Lucia k rozchodu s Caesarem. Sotvaže Caesar odešel, aby dokončil kolonizaci, poslala za ním Antoniovy syny spolu s Luciem, aby Caesar svým osobním vystoupením nezískal u vojska nad Antoniem převahu. Jakmile Caesarovi jezdci odbočili k bruttijskému pobře­ ží, pustošenému Pompeiem, domníval se Lucius, nebo ale­ spoň to předstíral, že tento jezdecký oddíl byl vyslán proti němu a Antoniovým dětem, uchýlil se do Antoniových kolo­

365

nií, sestavil si tělesnou stráž a obvinil Caesara u vojska z po­ rušení povinnosti vůči Antoniovi. Caesar je naproti tomu poučil, že jsou s Antoniem riejlepší přátelé se společnými zá­ jmy. Lucius se prý ze zlé vůle snaží dostat je proti sobě do války a vystupuje proti vládě triumvirů, ačkoliv ta jim, vojá­ kům, zajišťuje život v koloniích. Jezdci jsou prý stále v Bruttijsku, kde plní dané příkazy. 20/ Když se o tom dověděli vojenští velitelé, vystoupili jako zprostředkovatelé a usmířili je za těchto podmínek: Vlast budou spravovat konsulové, aniž jim v tom budou triumvirové bránit. Příděl půdy nedostane nikdo kromě účastníků bitvy u Filipp. Peníze ze zkonfiskovaných majetků a podíly z ještě zbývajících prodejů dostane rovným dílem i Antoniovo vojsko, které je v Itálii. Nikdo, ani Caesar, ani Lucius, nebude v Itálii provádět další odvody, ale Caesar do­ stane od Antonia dvě legie jako podporu na tažení proti Pompeiovi. Alpy jsou otevřeny jednotkám poslaným Caesa­ rem do Hispánie, a ani Asinius Pollio nemá právo jim v tom bránit. V důsledku tohoto usmíření propustí Lucius svou tě­ lesnou stráž a nikým neohrožován se bude věnovat úředním záležitostem. Na tom se tedy dohodli prostřednictvím vojenských ve­ litelů. Z toho všeho se ale uskutečnila jen dvě poslední opa­ tření. Salvidienus přešel, i když proti své vůli, společně s ním přes Alpy. Růst nepřátelství mezi Luciem Antoniem a Octavianem

21/ Protože ostatní body úmluvy se neuskutečnily vůbec nebo jen liknavě, odešel Lucius do Praeneste, neboť, jak tvr­ dil, se bál Caesara, protože si vzhledem ke svému úřednímu postavení nadále ponechává svou tělesnou stráž, zatímco on, Lucius, je zcela bez ochrany. K Lepidovi se uchýlila i Ful­ vie, prý z obavy o osud svých dětí. Místo Caesara však jako

366

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

příčinu svých obav uváděla Lepida. Oba pak v této souvis­ losti psali Antoniovi. S příslušnými listy k němu vyslali své přátele, aby ho o všem informovali. Ačkoliv jsem hledal, ne­ nalezl jsem nic jistého o jeho odpovědi. Velitelé vojsk se pak zavázali přísahou, že znovu posou­ dí spor svých náčelníků a rozhodnou, co pokládají za spra­ vedlivé, a že je donutí třeba násilím, nebudou-li se chtít sami podrobit jejich soudu. Za tím účelem k sobě povolali Luciovy stoupence. Protože však na výzvu nereagovali, mohl je Caesar nenávistně osočovat před veliteli vojska i vynikajícími Římany. Ti se začali sbíhat k Luciovi a vybízeli ho, aby měl

třeba pokládat za bezpředmětnou, nebof stanoví, že každý z obou držitelů moci rozhoduje samostatně a že vzájemně uznávají platnost svých opatření. Z tohoto všeho Caesar vi­ děl, že jeho sokové si přejí válku. Obě strany se pak na ni vskutku začaly chystat. 23/ Když se u města Ancony dověděly dvě legie, které kdy­ si patřily Gaiovi Caesarovi a potom bojovaly na straně Anto­ niově, že se oba vyzbrojují na vlastní pěst, poslali s ohledem na svazky, které je poutaly k jednomu i druhému, do Říma posly, aby je oba přiměli svými prosbami ke smíru. Caesar jim odpověděl, že nerozpoutává válku proti Antoniovi, ale že je cílem Luciova útoku. Poslové se však domluvili s veliteli tohoto vojska a vypravili všichni společné poselstvo k Lucio­ vi s výzvou, aby se sešel s Caesarem a společně rozsoudili svou při. Dali přitom zřetelně najevo, co budou dělat, nepřistoupí-li Lucius na tento návrh. Jakmile Luciovi stoupenci výzvu přijali, bylo za dějiště jednání určeno město Gabie, le­ žící mezi Římem a Praeneste. Bylo tam zřízeno shromaždiště pro soudce a uprostřed postavena dvě řečniště pro nepřátel­ ské strany jako na skutečném soudu. Caesar přišel jako prv­ ní a vyslal jezdce na cestu, po níž měl přijet Lucius. Tito jezdci měli zřejmě zjistit, zda by se nedala odhalit nějaká léč­ ka z Luciovy strany. Caesarovi jezdci však narazili na Luciovy, kteří tvořili přední voj nebo byli také na výzvědách, a ně­ které z nich zabili. Lucius se pak stáhl zpět, jak prohlásil, z obavy před úskokem. Když ho potom velitelé volali k sobě a slibovali mu bezpečný doprovod, odmítl je poslechnout.

po skončení občanských válek soucit s městem i Itálií, aby přijal rozsudek jako obecně platný zákon, což by mohli zpro­ středkovat buď oni sami, nebo vojenští velitelé. 22/ Zatímco Lucius přijal s vážností přednesený návrh i je­ ho mluvčí, prohlásil Manius velmi zhurta, že Antoniovi lze vyčítat jen to, že sbírá peníze od cizinců, zatímco Caesar si uz předem odvádí v Itálii do svých služeb vojsko a zabírá nejlepší pozemky. Galii, která byla původně přidělena Anto­ niovi, prohlašuje Caesar za svobodnou a dopouští se tak pod­ vodu vůči Antoniovi. Svým vojákům rozděluje téměř celou Itálii místo pouhých osmnácti měst a půdu přiděluje třiceti čtyřem legiím místo osmadvaceti legiím svých spolubojovní­ ků, ale nejen půdu, nýbrž i peníze odebrané chrámům. Ty sebral údajně na výpravu proti Pompeiovi, proti němuž lze však těžko něco vojensky podniknout, je-li město sužováno hladem. Peníze tedy rozdělil vojákům, aby je získal do svých služeb proti Antoniovi, a stejně tak jim spíše rozdal než roz­ prodal konfiskované majetky. Pokud se Caesar v této situaci opravdově snaží o mírové řešení, bude muset vydat počet jednak ze svého dosavadního hospodaření, jednak se napří­ ště řídit výlučně společnými rozhodnutími. Manius tím tedy opovážlivě navrhl, že Caesar nesmí o ničem samostatné rozhodovat a že smlouvu s Antoniem je

367

Situace před vznikem války 24/ Ke smíru tedy nedošlo, oba se rozhodli pro válku a vy­ stoupili již proti sobě se zlovolnými písemnými prohlášení­ mi. Luciovo vojsko tvořilo šest legií těžkooděnců, jimž sám velel při nástupu konsulátu, a dalších jedenáct, které patřily

366

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

příčinu svých obav uváděla Lepida. Oba pak v této souvis­ losti psali Antoniovi. S příslušnými listy k němu vyslali své přátele, aby ho o všem informovali. Ačkoliv jsem hledal, ne­ nalezl jsem nic jistého o jeho odpovědi. Velitelé vojsk se pak zavázali přísahou, že znovu posou­ dí spor svých náčelníků a rozhodnou, co pokládají za spra­ vedlivé, a že je donutí třeba násilím, nebudou-li se chtít sami podrobit jejich soudu. Za tím účelem k sobě povolali Luciovy stoupence. Protože však na výzvu nereagovali, mohl je Caesar nenávistně osočovat před veliteli vojska i vynikajícími Římany. Ti se začali sbíhat k Luciovi a vybízeli ho, aby měl

třeba pokládat za bezpředmětnou, nebof stanoví, že každý z obou držitelů moci rozhoduje samostatně a že vzájemně uznávají platnost svých opatření. Z tohoto všeho Caesar vi­ děl, že jeho sokové si přejí válku. Obě strany se pak na ni vskutku začaly chystat. 23/ Když se u města Ancony dověděly dvě legie, které kdy­ si patřily Gaiovi Caesarovi a potom bojovaly na straně Anto­ niově, že se oba vyzbrojují na vlastní pěst, poslali s ohledem na svazky, které je poutaly k jednomu i druhému, do Říma posly, aby je oba přiměli svými prosbami ke smíru. Caesar jim odpověděl, že nerozpoutává válku proti Antoniovi, ale že je cílem Luciova útoku. Poslové se však domluvili s veliteli tohoto vojska a vypravili všichni společné poselstvo k Lucio­ vi s výzvou, aby se sešel s Caesarem a společně rozsoudili svou při. Dali přitom zřetelně najevo, co budou dělat, nepřistoupí-li Lucius na tento návrh. Jakmile Luciovi stoupenci výzvu přijali, bylo za dějiště jednání určeno město Gabie, le­ žící mezi Římem a Praeneste. Bylo tam zřízeno shromaždiště pro soudce a uprostřed postavena dvě řečniště pro nepřátel­ ské strany jako na skutečném soudu. Caesar přišel jako prv­ ní a vyslal jezdce na cestu, po níž měl přijet Lucius. Tito jezdci měli zřejmě zjistit, zda by se nedala odhalit nějaká léč­ ka z Luciovy strany. Caesarovi jezdci však narazili na Luciovy, kteří tvořili přední voj nebo byli také na výzvědách, a ně­ které z nich zabili. Lucius se pak stáhl zpět, jak prohlásil, z obavy před úskokem. Když ho potom velitelé volali k sobě a slibovali mu bezpečný doprovod, odmítl je poslechnout.

po skončení občanských válek soucit s městem i Itálií, aby přijal rozsudek jako obecně platný zákon, což by mohli zpro­ středkovat buď oni sami, nebo vojenští velitelé. 22/ Zatímco Lucius přijal s vážností přednesený návrh i je­ ho mluvčí, prohlásil Manius velmi zhurta, že Antoniovi lze vyčítat jen to, že sbírá peníze od cizinců, zatímco Caesar si uz předem odvádí v Itálii do svých služeb vojsko a zabírá nejlepší pozemky. Galii, která byla původně přidělena Anto­ niovi, prohlašuje Caesar za svobodnou a dopouští se tak pod­ vodu vůči Antoniovi. Svým vojákům rozděluje téměř celou Itálii místo pouhých osmnácti měst a půdu přiděluje třiceti čtyřem legiím místo osmadvaceti legiím svých spolubojovní­ ků, ale nejen půdu, nýbrž i peníze odebrané chrámům. Ty sebral údajně na výpravu proti Pompeiovi, proti němuž lze však těžko něco vojensky podniknout, je-li město sužováno hladem. Peníze tedy rozdělil vojákům, aby je získal do svých služeb proti Antoniovi, a stejně tak jim spíše rozdal než roz­ prodal konfiskované majetky. Pokud se Caesar v této situaci opravdově snaží o mírové řešení, bude muset vydat počet jednak ze svého dosavadního hospodaření, jednak se napří­ ště řídit výlučně společnými rozhodnutími. Manius tím tedy opovážlivě navrhl, že Caesar nesmí o ničem samostatné rozhodovat a že smlouvu s Antoniem je

367

Situace před vznikem války 24/ Ke smíru tedy nedošlo, oba se rozhodli pro válku a vy­ stoupili již proti sobě se zlovolnými písemnými prohlášení­ mi. Luciovo vojsko tvořilo šest legií těžkooděnců, jimž sám velel při nástupu konsulátu, a dalších jedenáct, které patřily

368

APPIÁNOS

Antoniovi a byly podřízeny Calenovi. Ty všechny byly rozmístěny po Itálii. Caesar měl ětyři legie v Capui, osobní tělesnou stráž a šest dalších legií, které přiváděl Salvidienus z Hispánie. Peníze získával Lucius z provincií patřících An­ toniovi, kde se nevedla válka. Naproti tomu všechny provin­ cie, které připadly Caesarovi, s výjimkou Sardinie, byly ves­ měs postiženy válkou. Caesar si proto bral peníze z chrámů — z římského Kapitolu, z Antia, Lanuvia, Nemorského háje a z Tiburu — a sliboval, že je vrátí. V těchto městech jsou i nyní velké chrámové poklady. 25/ Proti Caesarovi však vznikaly nepokoje i mimo Itálii. Pompeius totiž získal od dob proskripcí, přesídlování vojska a konfliktu s Luciem slavnou pověst i velkou moc. Všichni, kteří se báli o svou osobu nebo byli připraveni o svůj maje­ tek či měli výhrady k tehdejšímu uspořádání státu, se utíkali většinou k němu. Kromě nich se k Pompeiovi, jehož cíle se zdály spravedlivější, uchylovali spíše mladí lidé, kteří toužili po vojenské službě kvůli zbohatnutí a nerozlišovali, kdo je jejich velitelem, neboť všude nacházeli Římany jako své spo­ lubojovníky. Pompeius zbohatl z kořisti získané na moři, měl mnoho lodí a rozsáhlou výzbroj. Přešel k němu i Murcus se dvěma legiemi vojska, pěti sty luěištníky, množstvím peněz a osmdesáti loděmi. Kromě toho mu bylo z Kefallénie vypraveno další vojsko. Některým se tudíž zdá, že Pompeius by se tehdy snadno zmocnil Itálie, kdyby byl na ni zaůtoěil, protože byla vysílená hladem i oběanskými rozbroji a vzhlí­ žela k němu jako ke svému zachránci. Z nerozumu však Pompeius útok odmítal, až nakonec nestaěil ani na vlastní obranu, pro kterou se rozhodl. 26/ V Africe zatím odevzdal Antoniův velitel Sextius na Luciův rozkaz své vojsko Caesarovu veliteli Fangonovi. Pak ale dostal příkaz, aby se sám znovu ujal velení, a protože Fango vojsko nevydal, zahájil proti němu válku. Shromažďoval k tomu úěelu vysloužilce, dále ve velkém poětu Afriěany i ji­

OBČANSKÉ VÁLKY V

369

né mužstvo od spojeneckých králů. Obě Fangonova křídla byla poražena a jeho tábor byl dobyt. V domnění, že tyto neúspěchy jsou dílem zrady, spáchal Fango sebevraždu. Tak se Sextius opět stal pánem obou Afrik. Lucius pak přiměl mauretánského krále Bokcha, aby bojoval proti Carrinatovi, Caesarovu správci v Hispánii. Ahenobarbus křižoval Ión­ ským mořem se sedmdesáti loděmi a s vojskem složeným ze dvou legií, s luěištníky, prakovníky, lehkooděnci a gladiátory a pustošil území ovládané triumviry. Doplul až k Brundisiu, zajal tam ěást Caesarových trojveslic, ěást jich spálil, uzavřel obyvatele města za jeho hradbami a plenil okolí. 27/ Caesar tudíž poslal do Brundisia legii vojáků a urychle­ ně povolal Salvidiena zpět z cesty do Hispánie. Jak Caesar, tak Lucius rozeslali poté po Itálii své muže, aby jim sbírali vojsko. Mezi těmito naháněěi docházelo k místním nebo i větším konfliktům a ěasto ke vzájemným úskokům. Italové se svým smýšlením klonili mnohem spíše k Luciovi, protože se jim zdálo, že bojuje v jejich zájmu proti osídlencům. V té souvislosti povstala nejen města přidělená již vojsku, ale té­ měř celá Itálie, neboť se obávala, že ji stihne podobný osud. Caesarovi lidé, kteří vybírali peníze z chrámů, byli vyháněni z měst nebo zabíjeni. Obyvatelé obsadili hradby ozbrojenci a odcházeli k Luciovi. Právě tak osídlenci z řad vojáků od­ cházeli k Caesarovi, takže se kvůli nim rozdělili všichni na dvě skupiny, jako by šlo o jejich vlastní zájmy. Vyhlášení války a její průběh

28/ Když tedy došlo k těmto událostem, dal Caesar ještě jednou svolat senát a jezdce a pronesl k nim tuto řeě: »Dobře vím, že Luciovi stoupenci mi předhazují slabost a zbabělost, protože se proti nim nebráním, a i nyní mi bu­ dou předhazovat tytéž nedostatky jen proto, že jsem vás svo­ lal. Má síla spočívá ve vojsku, vůči němuž, jakož i vůči mně

368

APPIÁNOS

Antoniovi a byly podřízeny Calenovi. Ty všechny byly rozmístěny po Itálii. Caesar měl ětyři legie v Capui, osobní tělesnou stráž a šest dalších legií, které přiváděl Salvidienus z Hispánie. Peníze získával Lucius z provincií patřících An­ toniovi, kde se nevedla válka. Naproti tomu všechny provin­ cie, které připadly Caesarovi, s výjimkou Sardinie, byly ves­ měs postiženy válkou. Caesar si proto bral peníze z chrámů — z římského Kapitolu, z Antia, Lanuvia, Nemorského háje a z Tiburu — a sliboval, že je vrátí. V těchto městech jsou i nyní velké chrámové poklady. 25/ Proti Caesarovi však vznikaly nepokoje i mimo Itálii. Pompeius totiž získal od dob proskripcí, přesídlování vojska a konfliktu s Luciem slavnou pověst i velkou moc. Všichni, kteří se báli o svou osobu nebo byli připraveni o svůj maje­ tek či měli výhrady k tehdejšímu uspořádání státu, se utíkali většinou k němu. Kromě nich se k Pompeiovi, jehož cíle se zdály spravedlivější, uchylovali spíše mladí lidé, kteří toužili po vojenské službě kvůli zbohatnutí a nerozlišovali, kdo je jejich velitelem, neboť všude nacházeli Římany jako své spo­ lubojovníky. Pompeius zbohatl z kořisti získané na moři, měl mnoho lodí a rozsáhlou výzbroj. Přešel k němu i Murcus se dvěma legiemi vojska, pěti sty luěištníky, množstvím peněz a osmdesáti loděmi. Kromě toho mu bylo z Kefallénie vypraveno další vojsko. Některým se tudíž zdá, že Pompeius by se tehdy snadno zmocnil Itálie, kdyby byl na ni zaůtoěil, protože byla vysílená hladem i oběanskými rozbroji a vzhlí­ žela k němu jako ke svému zachránci. Z nerozumu však Pompeius útok odmítal, až nakonec nestaěil ani na vlastní obranu, pro kterou se rozhodl. 26/ V Africe zatím odevzdal Antoniův velitel Sextius na Luciův rozkaz své vojsko Caesarovu veliteli Fangonovi. Pak ale dostal příkaz, aby se sám znovu ujal velení, a protože Fango vojsko nevydal, zahájil proti němu válku. Shromažďoval k tomu úěelu vysloužilce, dále ve velkém poětu Afriěany i ji­

OBČANSKÉ VÁLKY V

369

né mužstvo od spojeneckých králů. Obě Fangonova křídla byla poražena a jeho tábor byl dobyt. V domnění, že tyto neúspěchy jsou dílem zrady, spáchal Fango sebevraždu. Tak se Sextius opět stal pánem obou Afrik. Lucius pak přiměl mauretánského krále Bokcha, aby bojoval proti Carrinatovi, Caesarovu správci v Hispánii. Ahenobarbus křižoval Ión­ ským mořem se sedmdesáti loděmi a s vojskem složeným ze dvou legií, s luěištníky, prakovníky, lehkooděnci a gladiátory a pustošil území ovládané triumviry. Doplul až k Brundisiu, zajal tam ěást Caesarových trojveslic, ěást jich spálil, uzavřel obyvatele města za jeho hradbami a plenil okolí. 27/ Caesar tudíž poslal do Brundisia legii vojáků a urychle­ ně povolal Salvidiena zpět z cesty do Hispánie. Jak Caesar, tak Lucius rozeslali poté po Itálii své muže, aby jim sbírali vojsko. Mezi těmito naháněěi docházelo k místním nebo i větším konfliktům a ěasto ke vzájemným úskokům. Italové se svým smýšlením klonili mnohem spíše k Luciovi, protože se jim zdálo, že bojuje v jejich zájmu proti osídlencům. V té souvislosti povstala nejen města přidělená již vojsku, ale té­ měř celá Itálie, neboť se obávala, že ji stihne podobný osud. Caesarovi lidé, kteří vybírali peníze z chrámů, byli vyháněni z měst nebo zabíjeni. Obyvatelé obsadili hradby ozbrojenci a odcházeli k Luciovi. Právě tak osídlenci z řad vojáků od­ cházeli k Caesarovi, takže se kvůli nim rozdělili všichni na dvě skupiny, jako by šlo o jejich vlastní zájmy. Vyhlášení války a její průběh

28/ Když tedy došlo k těmto událostem, dal Caesar ještě jednou svolat senát a jezdce a pronesl k nim tuto řeě: »Dobře vím, že Luciovi stoupenci mi předhazují slabost a zbabělost, protože se proti nim nebráním, a i nyní mi bu­ dou předhazovat tytéž nedostatky jen proto, že jsem vás svo­ lal. Má síla spočívá ve vojsku, vůči němuž, jakož i vůči mně

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

se dopouští Lucius urážky tím, že mu chce odebrat přiděle­ nou půdu. Další vojsko, které mám, je kromě odhodlání dát se do boje silné i ve všem ostatním. Není nic příjemného, že musím vést občanskou válku, pokud k ní nejsem donucen krajní nezbytností, a zneužívat části občanů proti ostatním. A to platí zvláště o této občanské válce, o níž se nedovídáme z Makedonie nebo. Thrákie, ale která se má odehrávat přímo v Itálii. Co všechno bude muset zakusit kromě ztrát na živo­ tech, stane-li se dějištěm vašeho zápasu! Proto stále ještě vá­ hám a dosvědčuji, že jsem se ani já nedopustil křivdy proti Antoniovi, ani on vůči mně. Vás však vyzývám, abyste sami kvůli sobě začali jednat s Luciem a jeho stoupenci a smířili je se mnou. Nedají-li se přesvědčit ani teď, ukáži jim, že mo­ je dosavadníprozíravost nebyla zbabělostí. Doufám, že bude­ te mými svědky před vámi samými i u Antonia a že budete na mé straně proti opovážlivosti Luciově.« 29/ Takto Caesar zakončil svou řeč, načež se někteří sená­ toři odebrali do Praeneste. Lucius však odpověděl pouze v tom smyslu, že obě strany již začaly jednat a že Caesar se jen přetvařuje, zatímco již vyslal legii do Brundisia, aby zne­ možnil návrat Antoniovi. Manius jim dokonce ukázal Anto­ niův dopis, snad podvržený, snad pravý, že povede válku, jestliže se někdo dotkne jeho důstojnosti. Na dotaz senátorů, zda byla vážnost Antoniova nějak zneuctěna, a na výzvu ke smírčímu řízení si Manius vymýšlel stále nové vytáčky, až nakonec vyjednávači odešli s nepořízenou. Neodebrali se však společně k Caesarovi, aby mu sdělili odpověď, snad že mu každý podal zprávu jednotlivě, snad že nebyli shodného mínění, snad že se ostýchali. Válka byla tedy otevřeně vyhlášena a Caesar se vydal na pochod, avšak na ochranu Říma zanechal Lepida se dvěma legiemi. Většina významných činitelů projevila tehdy svou nespokojenost s vládou triumvirů tím, že se odebrala k Luciovi.

30/ Hlavní válečné události se odehrály takto: Dvě Luciovy legie, které byly u Alby, se vzbouřily, vy­ hnaly své velitele a byly připraveny Lucia opustit. Caesar i Lucius se k nim spěšně vydali, Lucius však Caesara před­ stihl a udržel je na své straně penězi a mnoha sliby. Když Furnius přiváděl k Luciovi další vojsko, napadl Caesar jeho zadní voj. Furnius se uchýlil rychle na pahorek a v noci chvátal do města Sentie, které stálo na jeho straně. Caesar ho v noci nepronásledoval, protože měl podezření z léčky, ale za dne začal obléhat město stejně jako Furniův tábor. Lu­ cius chvátal k Římu, vyslal napřed tři kohorty a ty v noci pronikly tajně do města. Sám následoval za nimi s početným vojskem, jezdci a gladiátory. Tam se ho ujal Nonius, který střežil brány, a předal mu své jednotky. Lepidus poté uprchl k Caesarovi a Lucius pronesl k Římanům štvavou řeč, že Caesar s Lepidem si záhy odpykají svou násilnou vládu. Je­ ho bratr se prý moci dobrovolně zřekne, vymění ji za konsulskou a zavede vládu podle zákonů místo nezákonné a otcov­ skou místo tyranské. 31/ Když to Lucius řekl, všichni se radovali v přesvědčení, že vláda triumvirů již skončila, a lid ho pozdravil jako imperátora. Lucius potom vytáhl proti Caesarovi, sebral nové voj­ sko z Antoniových kolonií a kolonie opevnil. Ty byly zatím oddány Antoniovi. Tu jim však Barbatius, Antoniův kvéstor, který se s Antoniem pro nějaké neshody rozešel, odpověděl na jejich dotazy, že Antonius se horší na ty, kteří bojují proti Caesarovi a jejich společné vládě. Někteří nepostihli Barbatiův podvod a přešli od Lucia k Caesarovi. Lucius sám táhl proti Salvidienovi, vracejícímu se s velkým vojskem k Caesa­ rovi z Galie. Salvidiena sledovali Antoniovi velitelé Asinius a Ventidius a bránili mu v postupu vpřed. Agrippa, nejdů­ věrnější Caesarův přítel, dostal strach, aby Salvidienus nebyl obklíčen, a obsadil proto Sutrium, výhodné místo z hlediska Luciova, neboť se domníval, že Lucius ponechá Salvidiena

370

371

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

se dopouští Lucius urážky tím, že mu chce odebrat přiděle­ nou půdu. Další vojsko, které mám, je kromě odhodlání dát se do boje silné i ve všem ostatním. Není nic příjemného, že musím vést občanskou válku, pokud k ní nejsem donucen krajní nezbytností, a zneužívat části občanů proti ostatním. A to platí zvláště o této občanské válce, o níž se nedovídáme z Makedonie nebo. Thrákie, ale která se má odehrávat přímo v Itálii. Co všechno bude muset zakusit kromě ztrát na živo­ tech, stane-li se dějištěm vašeho zápasu! Proto stále ještě vá­ hám a dosvědčuji, že jsem se ani já nedopustil křivdy proti Antoniovi, ani on vůči mně. Vás však vyzývám, abyste sami kvůli sobě začali jednat s Luciem a jeho stoupenci a smířili je se mnou. Nedají-li se přesvědčit ani teď, ukáži jim, že mo­ je dosavadníprozíravost nebyla zbabělostí. Doufám, že bude­ te mými svědky před vámi samými i u Antonia a že budete na mé straně proti opovážlivosti Luciově.« 29/ Takto Caesar zakončil svou řeč, načež se někteří sená­ toři odebrali do Praeneste. Lucius však odpověděl pouze v tom smyslu, že obě strany již začaly jednat a že Caesar se jen přetvařuje, zatímco již vyslal legii do Brundisia, aby zne­ možnil návrat Antoniovi. Manius jim dokonce ukázal Anto­ niův dopis, snad podvržený, snad pravý, že povede válku, jestliže se někdo dotkne jeho důstojnosti. Na dotaz senátorů, zda byla vážnost Antoniova nějak zneuctěna, a na výzvu ke smírčímu řízení si Manius vymýšlel stále nové vytáčky, až nakonec vyjednávači odešli s nepořízenou. Neodebrali se však společně k Caesarovi, aby mu sdělili odpověď, snad že mu každý podal zprávu jednotlivě, snad že nebyli shodného mínění, snad že se ostýchali. Válka byla tedy otevřeně vyhlášena a Caesar se vydal na pochod, avšak na ochranu Říma zanechal Lepida se dvěma legiemi. Většina významných činitelů projevila tehdy svou nespokojenost s vládou triumvirů tím, že se odebrala k Luciovi.

30/ Hlavní válečné události se odehrály takto: Dvě Luciovy legie, které byly u Alby, se vzbouřily, vy­ hnaly své velitele a byly připraveny Lucia opustit. Caesar i Lucius se k nim spěšně vydali, Lucius však Caesara před­ stihl a udržel je na své straně penězi a mnoha sliby. Když Furnius přiváděl k Luciovi další vojsko, napadl Caesar jeho zadní voj. Furnius se uchýlil rychle na pahorek a v noci chvátal do města Sentie, které stálo na jeho straně. Caesar ho v noci nepronásledoval, protože měl podezření z léčky, ale za dne začal obléhat město stejně jako Furniův tábor. Lu­ cius chvátal k Římu, vyslal napřed tři kohorty a ty v noci pronikly tajně do města. Sám následoval za nimi s početným vojskem, jezdci a gladiátory. Tam se ho ujal Nonius, který střežil brány, a předal mu své jednotky. Lepidus poté uprchl k Caesarovi a Lucius pronesl k Římanům štvavou řeč, že Caesar s Lepidem si záhy odpykají svou násilnou vládu. Je­ ho bratr se prý moci dobrovolně zřekne, vymění ji za konsulskou a zavede vládu podle zákonů místo nezákonné a otcov­ skou místo tyranské. 31/ Když to Lucius řekl, všichni se radovali v přesvědčení, že vláda triumvirů již skončila, a lid ho pozdravil jako imperátora. Lucius potom vytáhl proti Caesarovi, sebral nové voj­ sko z Antoniových kolonií a kolonie opevnil. Ty byly zatím oddány Antoniovi. Tu jim však Barbatius, Antoniův kvéstor, který se s Antoniem pro nějaké neshody rozešel, odpověděl na jejich dotazy, že Antonius se horší na ty, kteří bojují proti Caesarovi a jejich společné vládě. Někteří nepostihli Barbatiův podvod a přešli od Lucia k Caesarovi. Lucius sám táhl proti Salvidienovi, vracejícímu se s velkým vojskem k Caesa­ rovi z Galie. Salvidiena sledovali Antoniovi velitelé Asinius a Ventidius a bránili mu v postupu vpřed. Agrippa, nejdů­ věrnější Caesarův přítel, dostal strach, aby Salvidienus nebyl obklíčen, a obsadil proto Sutrium, výhodné místo z hlediska Luciova, neboť se domníval, že Lucius ponechá Salvidiena

370

371

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

osudu a obrátí se proti němu, načež Salvidienus mu přispě­ je, a dostane se tak do zad Luciovi. Vše pak dopadlo přesně tak, jak Agrippa předpokládal. Když Luciovi jeho záměry ne­ vyšly, postupoval vstříc Asiniovi a Ventidiovi, přičemž ho však z obou stran znepokojovali Salvidienus i Agrippa a če­ kali jen na příležitost, aby ho sevřeli v průsmycích.

kolem pahorku, na němž město leží. Mohutnou zeď pro­ dloužil až k Tiberu, aby nebylo možné nic přivézt do Perusie po řece. Z druhé strany se opevňoval Lucius, který dal po­ dobným válem i příkopem zajistit úpatí pahorku. Fulvie na­ léhala na Ventidia, Asinia, Ateia a Calena z Galie, aby přišli Luciovi na pomoc. Sama sebrala další vojsko a poslala Plaň­ ka, aby je přivedl k Luciovi. Plancus pak zničil Caesarovu le­ gii směřující do Říma. Asinius a Ventidius zatím stále váhali a nebyli si jisti Antoniovými záměry, ale pod vlivem Fulvie a Mania se přece jen vypravili k Luciovi a snažili se překonat oddíl, který jim uzavíral cestu. Caesar se spolu s Agrippou vydal proti nim a přestal střežit Perusii. Caesarovi protivníci se ještě nedokázali spojit ani nepostupovali s velkým nadše­ ním, takže nakonec jeden utekl do Ravenny, druhý do Arimina a Plancus do Spoletia. Caesar postavil vojsko proti kaž­ dému z nich, aby se nemohli navzájem spojit, a vrátil se k Perusii. Rychle dal opatřit příkopy palisádou a zdvojnásobil jejich hloubku i šířku, takže činily třicet stop. Rovněž ještě zvý­ šil výšku zdi a dal na ní zbudovat tisíc pět set dřevěných věží ve vzájemné vzdálenosti šedesáti stop. Bylo na ní i mohutné cim­ buří, i všemožná výzbroj, zaměřená na obě strany, proti oblé­ haným i útočníkům zvenčí. To všechno se stavělo za četných šarvátek i bojů, při nichž se Caesarovi vojáci osvědčili lépe ve vrhání oštěpů a Luciovi šermíři v osobních soubojích. 34/ Jakmile Caesar ukončil všechny práce, zachvátil Luciovo vojsko hlad a tato pohroma dosáhla nebývalých rozměrů, protože ani Lucius, ani město si nemohli opatřit zásoby pře­ dem. Sotvaže se to Caesar dozvěděl, střežil všechno s ještě větší důsledností. V noci před příchodem nového roku byl Lucius přesvědčen o tom, že slavnost sníží pozornost nepřá­ tel, a podnikl výpad proti jejich branám, aby je prolomil a přivedl k sobě nové vojáky, jichž měl všude velké množ­ ství. Když však rychle přiběhla legie hlídkující poblíž i sám Caesar s kohortami své tělesné stráže, byl Lucius zatlačen

372

Boj o Perusii

32/ Jakmile se jejich úskočný cíl stal zřejmým, stáhl se Lu­ cius k nedobytnému městu Perusii, položil se u ní táborem a vyčkával příchodu Ventidiova vojska, neboť neměl odvahu dát se do boje s protivníky na obou stranách. Vzápětí však Lucia i Perusii oblehli třemi vojsky Agrippa, Salvidienus i Caesar, který tam mezitím přišel. Caesar chvatně povolával k městu ze všech stran další vojsko, jako by šlo o nejdůleži­ tější bojiště celé války, neboť tu měl v hrsti obklíčeného Lu­ cia. Zároveň však vyslal vpřed jiné oddíly, aby se postavily do cesty blížícím se Ventidiovým vojákům. Ti však sami od sebe příliš nechvátali, neboť válka jim byla zásadně proti mysli, a ani neznali Antoniovy názory, ani nechtěli nejvyšší velení nad vojskem přenechat někomu jinému, třeba výše postavenému. Lucius si netroufal sám zahájit bitvu se svými obléhateli, neboť měli více a zkušeného vojska, zatímco vět­ šinu jeho mužstva tvořili nováčci. Neodvážil se ani vydat na pochod, protože by ho stále obtěžoval velký počet nepřátel. Poslal tudíž Mania k Ventidiovi a Asiniovi, aby je naléhavě žádal o pomoc v obklíčení, a Tisiena se čtyřmi tisíci jezdci pověřil, aby vyplenil Caesarovo území a přinutil ho tak pře­ rušit obléhání. Lucius sám se odebral do Perusie jako do ne­ dobytného města s úmyslem tam přezimovat, bude-li třeba, dokud nepřijdou Ventidiovi vojáci. 33/ Caesar však za pomoci celého svého vojska rychle od­ řízl Perusii válem a příkopem v obvodu padesáti šesti stadií

373

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

osudu a obrátí se proti němu, načež Salvidienus mu přispě­ je, a dostane se tak do zad Luciovi. Vše pak dopadlo přesně tak, jak Agrippa předpokládal. Když Luciovi jeho záměry ne­ vyšly, postupoval vstříc Asiniovi a Ventidiovi, přičemž ho však z obou stran znepokojovali Salvidienus i Agrippa a če­ kali jen na příležitost, aby ho sevřeli v průsmycích.

kolem pahorku, na němž město leží. Mohutnou zeď pro­ dloužil až k Tiberu, aby nebylo možné nic přivézt do Perusie po řece. Z druhé strany se opevňoval Lucius, který dal po­ dobným válem i příkopem zajistit úpatí pahorku. Fulvie na­ léhala na Ventidia, Asinia, Ateia a Calena z Galie, aby přišli Luciovi na pomoc. Sama sebrala další vojsko a poslala Plaň­ ka, aby je přivedl k Luciovi. Plancus pak zničil Caesarovu le­ gii směřující do Říma. Asinius a Ventidius zatím stále váhali a nebyli si jisti Antoniovými záměry, ale pod vlivem Fulvie a Mania se přece jen vypravili k Luciovi a snažili se překonat oddíl, který jim uzavíral cestu. Caesar se spolu s Agrippou vydal proti nim a přestal střežit Perusii. Caesarovi protivníci se ještě nedokázali spojit ani nepostupovali s velkým nadše­ ním, takže nakonec jeden utekl do Ravenny, druhý do Arimina a Plancus do Spoletia. Caesar postavil vojsko proti kaž­ dému z nich, aby se nemohli navzájem spojit, a vrátil se k Perusii. Rychle dal opatřit příkopy palisádou a zdvojnásobil jejich hloubku i šířku, takže činily třicet stop. Rovněž ještě zvý­ šil výšku zdi a dal na ní zbudovat tisíc pět set dřevěných věží ve vzájemné vzdálenosti šedesáti stop. Bylo na ní i mohutné cim­ buří, i všemožná výzbroj, zaměřená na obě strany, proti oblé­ haným i útočníkům zvenčí. To všechno se stavělo za četných šarvátek i bojů, při nichž se Caesarovi vojáci osvědčili lépe ve vrhání oštěpů a Luciovi šermíři v osobních soubojích. 34/ Jakmile Caesar ukončil všechny práce, zachvátil Luciovo vojsko hlad a tato pohroma dosáhla nebývalých rozměrů, protože ani Lucius, ani město si nemohli opatřit zásoby pře­ dem. Sotvaže se to Caesar dozvěděl, střežil všechno s ještě větší důsledností. V noci před příchodem nového roku byl Lucius přesvědčen o tom, že slavnost sníží pozornost nepřá­ tel, a podnikl výpad proti jejich branám, aby je prolomil a přivedl k sobě nové vojáky, jichž měl všude velké množ­ ství. Když však rychle přiběhla legie hlídkující poblíž i sám Caesar s kohortami své tělesné stráže, byl Lucius zatlačen

372

Boj o Perusii

32/ Jakmile se jejich úskočný cíl stal zřejmým, stáhl se Lu­ cius k nedobytnému městu Perusii, položil se u ní táborem a vyčkával příchodu Ventidiova vojska, neboť neměl odvahu dát se do boje s protivníky na obou stranách. Vzápětí však Lucia i Perusii oblehli třemi vojsky Agrippa, Salvidienus i Caesar, který tam mezitím přišel. Caesar chvatně povolával k městu ze všech stran další vojsko, jako by šlo o nejdůleži­ tější bojiště celé války, neboť tu měl v hrsti obklíčeného Lu­ cia. Zároveň však vyslal vpřed jiné oddíly, aby se postavily do cesty blížícím se Ventidiovým vojákům. Ti však sami od sebe příliš nechvátali, neboť válka jim byla zásadně proti mysli, a ani neznali Antoniovy názory, ani nechtěli nejvyšší velení nad vojskem přenechat někomu jinému, třeba výše postavenému. Lucius si netroufal sám zahájit bitvu se svými obléhateli, neboť měli více a zkušeného vojska, zatímco vět­ šinu jeho mužstva tvořili nováčci. Neodvážil se ani vydat na pochod, protože by ho stále obtěžoval velký počet nepřátel. Poslal tudíž Mania k Ventidiovi a Asiniovi, aby je naléhavě žádal o pomoc v obklíčení, a Tisiena se čtyřmi tisíci jezdci pověřil, aby vyplenil Caesarovo území a přinutil ho tak pře­ rušit obléhání. Lucius sám se odebral do Perusie jako do ne­ dobytného města s úmyslem tam přezimovat, bude-li třeba, dokud nepřijdou Ventidiovi vojáci. 33/ Caesar však za pomoci celého svého vojska rychle od­ řízl Perusii válem a příkopem v obvodu padesáti šesti stadií

373

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY V

zpět, přestože bojoval velmi statečně. V Římě, kde bylo uskladněno obilí pro vojsko, prokázal dav, že nestojí ani o ví­ tězství, ani o válku, pronikl do domů, aby v nich hledal obilí, a na co přišel, rozkradl. 35/ Ventidiovi vojáci začali pociťovat jako pohanu, že ne­ činně přihlížejí, jak Lucia ničí hlad. Vydali se tedy v plném počtu na pochod a snažili se prorazit Caesarovými oddíly, které je ze všech stran obkličovaly a ohrožovaly. Poněvadž se však proti nim postavili Agrippa a Salvidienus s ještě silněj­ ším vojskem, uchýlili se do Fulginia, místa vzdáleného sto šedesát stadií od Perusie, neboť se obávali úplného obklíče­ ní. Agrippovi vojáci je tam vskutku oblehli, načež obklíčení zapálili četné ohně, aby dali znamení Luciovi. Ventidius a Asinius vyjádřili názor, že by si měli razit cestu zbraněmi, kdežto Plancus varoval, že se tak dostanou mezi Caesara a Agrippu, a soudil, aby vyčkali, co se bude dít. A jeho míně­ ní nabylo převahy. Jakmile v Perusii spatřili planoucí ohně, radovali se v domnění, že jejich vojska se jen zpozdila následkem nepřá­ telských přepadů, sotvaže však ohně pohasly, soudili, že je­ jich přátelé byli pobiti. Protože hlad nadále dotíral, rozhodl se Lucius svést další noční bitvu, která trvala od první hlíd­ ky až do rána po celé délce opevnění. Protože nemohl zvítě­ zit, stáhl se zpět do Perusie. Tam dal shromáždit zbytek potravin na jedno místo a zakázal, aby z nich dávali cokoliv otrokům. Hlídali je, aby neutekli k nepřátelům a neprozradi­ li jim, jaká je v Perusii zoufalá situace. Otroci se pak houfně ploužili městem i mezi opevněními, padali na zem a jedli trá­ vu nebo zelené býlí, pokud nějaké našli. Zesnulé dal Lucius zasypat hlínou v dlouhých příkopech, aby se jejich spalování nestalo nápadným nepřátelům a tlení aby nezpůsobovalo zá­ pach a nemoci. 36/ Protože nebyla naděje, že hlad skončí, nabízeli vojáci, zubožení dosavadními událostmi, aby se Lucius znovu poku­

sil zaútočit na hradby a za každou cenu je prorazil. Ten při­ jal s porozuměním jejich nadšení a řekl: »Dosud jsme nebo­ jovali tak, jak odpovídalo současné situaci, avšak nyní nezbý­ vá než se vzdát, nebo bojovat do posledního dechu s vědo­ mím, že kapitulace je horší než smrt.« S tím všichni nadšeně souhlasili, a aby sé nikdo nemohl vymlouvat, že je noc, vybí­ zeli ho, aby se s nimi dal na pochod za denního světla. Lu­ cius tedy s nimi vyrazil za dne. Měli s sebou četné železné nástroje k ničem hradeb a žebříky, přizpůsobené rozmani­ tým účelům. Nesli i zařízení k zasypávání příkopů, i složené věže, můstky, které chtěli položit na hradby, střely všeho druhu i kameny a pletivo, jímž zamýšleli překrýt palisádu. Na nepřítele udeřili s krajním odhodláním. Zasypávali příko­ py, přelézali palisády, a když se dostali k hradbám, jedni je podkopávali, druzí se na ně snažili zavěsit žebříky a jiní po­ stavit u nich věž. Při této práci se zároveň museli bránit ka­ meny, střelami a olověnými koulemi a při všem dávali najevo naprosté pohrdání smrtí. To se odehrávalo na všech úsecích. Když pak někteří. . . museli se nepřátelé rozdělit, takže se jejich postavení všude oslabilo. 37/ Jakmile byly vysunuty můstky na hradbu, octli se Lu­ ciovi vojáci, kteří na nich bojovali, ve svrchovaném nebezpe­ čí, neboť se stali terčem střel a kopí ze všech stran. Vybojo­ vali si však cestu, někteří vskočili na hradbu a po nich násle­ dovali další. Jejich zoufale odvážný pokus by se byl málem podařil, kdyby jejich nepřítel nebyl býval poznal, že nemají mnoho takovýchto zařízení. Na pomoc vyčerpaným přišli s čerstvými silami nejlepší vojáci Caesarova zadního voje. Ti svrhli Luciovy vojáky z hradeb, rozbili jejich zařízení a s opovržením stříleli dolů na nepřátele. Svými zásahy ničili zbraně i své protivníky, avšak ti zůstávali do posledního de­ chu stále na místě. Když Caesarovi vojáci začali shazovat mrtvoly těch, kte­ ří padli na hradbách a jimž odebrali zbraně, nemohli Luciovi

374

375

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY V

zpět, přestože bojoval velmi statečně. V Římě, kde bylo uskladněno obilí pro vojsko, prokázal dav, že nestojí ani o ví­ tězství, ani o válku, pronikl do domů, aby v nich hledal obilí, a na co přišel, rozkradl. 35/ Ventidiovi vojáci začali pociťovat jako pohanu, že ne­ činně přihlížejí, jak Lucia ničí hlad. Vydali se tedy v plném počtu na pochod a snažili se prorazit Caesarovými oddíly, které je ze všech stran obkličovaly a ohrožovaly. Poněvadž se však proti nim postavili Agrippa a Salvidienus s ještě silněj­ ším vojskem, uchýlili se do Fulginia, místa vzdáleného sto šedesát stadií od Perusie, neboť se obávali úplného obklíče­ ní. Agrippovi vojáci je tam vskutku oblehli, načež obklíčení zapálili četné ohně, aby dali znamení Luciovi. Ventidius a Asinius vyjádřili názor, že by si měli razit cestu zbraněmi, kdežto Plancus varoval, že se tak dostanou mezi Caesara a Agrippu, a soudil, aby vyčkali, co se bude dít. A jeho míně­ ní nabylo převahy. Jakmile v Perusii spatřili planoucí ohně, radovali se v domnění, že jejich vojska se jen zpozdila následkem nepřá­ telských přepadů, sotvaže však ohně pohasly, soudili, že je­ jich přátelé byli pobiti. Protože hlad nadále dotíral, rozhodl se Lucius svést další noční bitvu, která trvala od první hlíd­ ky až do rána po celé délce opevnění. Protože nemohl zvítě­ zit, stáhl se zpět do Perusie. Tam dal shromáždit zbytek potravin na jedno místo a zakázal, aby z nich dávali cokoliv otrokům. Hlídali je, aby neutekli k nepřátelům a neprozradi­ li jim, jaká je v Perusii zoufalá situace. Otroci se pak houfně ploužili městem i mezi opevněními, padali na zem a jedli trá­ vu nebo zelené býlí, pokud nějaké našli. Zesnulé dal Lucius zasypat hlínou v dlouhých příkopech, aby se jejich spalování nestalo nápadným nepřátelům a tlení aby nezpůsobovalo zá­ pach a nemoci. 36/ Protože nebyla naděje, že hlad skončí, nabízeli vojáci, zubožení dosavadními událostmi, aby se Lucius znovu poku­

sil zaútočit na hradby a za každou cenu je prorazil. Ten při­ jal s porozuměním jejich nadšení a řekl: »Dosud jsme nebo­ jovali tak, jak odpovídalo současné situaci, avšak nyní nezbý­ vá než se vzdát, nebo bojovat do posledního dechu s vědo­ mím, že kapitulace je horší než smrt.« S tím všichni nadšeně souhlasili, a aby sé nikdo nemohl vymlouvat, že je noc, vybí­ zeli ho, aby se s nimi dal na pochod za denního světla. Lu­ cius tedy s nimi vyrazil za dne. Měli s sebou četné železné nástroje k ničem hradeb a žebříky, přizpůsobené rozmani­ tým účelům. Nesli i zařízení k zasypávání příkopů, i složené věže, můstky, které chtěli položit na hradby, střely všeho druhu i kameny a pletivo, jímž zamýšleli překrýt palisádu. Na nepřítele udeřili s krajním odhodláním. Zasypávali příko­ py, přelézali palisády, a když se dostali k hradbám, jedni je podkopávali, druzí se na ně snažili zavěsit žebříky a jiní po­ stavit u nich věž. Při této práci se zároveň museli bránit ka­ meny, střelami a olověnými koulemi a při všem dávali najevo naprosté pohrdání smrtí. To se odehrávalo na všech úsecích. Když pak někteří. . . museli se nepřátelé rozdělit, takže se jejich postavení všude oslabilo. 37/ Jakmile byly vysunuty můstky na hradbu, octli se Lu­ ciovi vojáci, kteří na nich bojovali, ve svrchovaném nebezpe­ čí, neboť se stali terčem střel a kopí ze všech stran. Vybojo­ vali si však cestu, někteří vskočili na hradbu a po nich násle­ dovali další. Jejich zoufale odvážný pokus by se byl málem podařil, kdyby jejich nepřítel nebyl býval poznal, že nemají mnoho takovýchto zařízení. Na pomoc vyčerpaným přišli s čerstvými silami nejlepší vojáci Caesarova zadního voje. Ti svrhli Luciovy vojáky z hradeb, rozbili jejich zařízení a s opovržením stříleli dolů na nepřátele. Svými zásahy ničili zbraně i své protivníky, avšak ti zůstávali do posledního de­ chu stále na místě. Když Caesarovi vojáci začali shazovat mrtvoly těch, kte­ ří padli na hradbách a jimž odebrali zbraně, nemohli Luciovi

374

375

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

snést tuto pohanu, odvrátili zrak a zůstali malou chvíli ne­ rozhodně stát jako zápasníci ve chvíli oddechu. Lucius měl soucit s jejich postavením a povolal je zatroubením zpět. Caesarovi vojáci nad tím projevili radost a začali řinčet zbra­ němi, jako by dosáhli vítězství. To rozlítilo Luciovy vojáky tak, že se znovu chopili žebříků — věže už žádné neměli — a odhodlaně je nesli k hradbám, ačkoliv nepříteli už ne­ mohli uškodit. Lucius proto začal obíhat jejich skupiny, pro­ sil je, aby zanechali zoufalého boje, a proti jejich vůli je odvedl hlasitě naříkající z míst boje. 38/ Takto tedy skončila závěrečná fáze bitvy u hradeb, ve­ dené tak urputně. Ve snaze zastrašit protivníky, aby se zno­ vu nepokusili udeřit na hradby, postavil Caesar vojáky, kteří stáli během uvedených událostí v záloze, přímo k hradbě a nařídil jim, aby na znamení polnicí porůznu vystoupili na hradbu. Ti na ni ustavičně vystupovali, ačkoliv je k tomu ni­ kdo nenutil, jen aby se sami cvičili a naháněli strach nepříte­ li. Luciových vojáků se zmocnilo zoufalství, a jak je běžné v takovýchto případech, stráže zanedbávaly službu. Z toho důvodu zběhlo množství mužů, přičemž neutekli jen řadoví vojáci, ale i někteří důstojníci. Lucius se již klonil ke smíru, neboť měl soucit s tak velkým množstvím předurčeným k zá­ hubě, avšak neučinil tak pod vlivem některých Caesarových osobních nepřátel, kteří měli strach sami o sebe. Protože se ukázalo, že Caesar přijímá přeběhlíky blahosklonně, zmocnil se Lucia strach, že by mohl být vydán Caesarovi, kdyby byl stále proti.

ústavu, neboť jsem viděl, že tyranie triumvirů se změnila v osobní moc a nepřestála existovat ani po smrti Cassiově a Brutově, ačkoliv právě oni byli záminkou pro její vznik. Když pak byl Lepidus připraven o svůj díl moci a Antonius ve velmi vzdálených končinách opatřoval peníze, řídil tento muž všechno sám pouze podle svého rozhodnutí, takže ot­ covské instituce se měnily v pouhé zdání, hodné výsměchu. Z toho důvodu jsem měl v úmyslu obnovit dřívější svobodu i demokracii a navrhoval jsem, aby po vyplacení válečných odměn byla vláda jednotlivců ukončena. A protože se k to­ mu nechtěli dát přemluvit, pokusil jsem se je k tomu přimět svou úřední mocí. Caesar mě však osočil u vojska, jako bych ze soucitu k rolníkům znemožňoval zakládat kolonie. Dlou­ hou dobu jsem o této pomluvě nevěděl, ale když jsem se o ní dověděl, nedovedl jsem pochopit, jak by jí mohl vůbec ně­ kdo jiný věřit, neboť každý musel vidět, že i já jsem určil zpl­ nomocněné kolonisty, aby vám v koloniích přidělili pozem­ ky. Někteří se dali touto pomluvou zmást a přešli k němu, aby, jak se domnívají, vedli válku proti nám. Časem však po­ znají, že ji vedli vlastně sami proti sobě. Ujišťuji vás, že jste se rozhodli pro lepší stranu a že jste vytrpěli víc, než se zdá­ lo možné. Nepodlehli jste nepřátelům, ale hladu, přičemž nás ponechali na holičkách i naši vojevůdci. Pro mne by se slušelo bojovat za vlast až do poslední chvíle. Vždyť smrt by dodala podle mne zaslouženou chválu mému přesvědčení. To si však nekladu jako vyšší cíl s ohledem na vás, neboť na vás mi záleží víc než na mé osobní slávě. Vyšlu tedy posly k vítězi s prosbou, aby se mnou jediným místo s vámi všemi naložil podle své vůle. Ať vám, a nikoliv mně udělí milost, protože jste občané stejně jako on, byli jste jeho vojáky a ny­ ní jste se proti němu nedopustili ničeho špatného, neboť jste nebojovali bez opravdové příčiny, ani jste nepodlehli v boji, ale hladu.«

376

Lucius Antonius mluví k vojsku

39/ Jakmile došlo k jistému pokusu o urovnání a vyhlídka na ně se nezdála nepříznivá, dal Lucius shromáždit své voj­ sko a řekl: »Měl jsem, vojáci, v úmyslu vrátit vám zpět otcovskou

377

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

snést tuto pohanu, odvrátili zrak a zůstali malou chvíli ne­ rozhodně stát jako zápasníci ve chvíli oddechu. Lucius měl soucit s jejich postavením a povolal je zatroubením zpět. Caesarovi vojáci nad tím projevili radost a začali řinčet zbra­ němi, jako by dosáhli vítězství. To rozlítilo Luciovy vojáky tak, že se znovu chopili žebříků — věže už žádné neměli — a odhodlaně je nesli k hradbám, ačkoliv nepříteli už ne­ mohli uškodit. Lucius proto začal obíhat jejich skupiny, pro­ sil je, aby zanechali zoufalého boje, a proti jejich vůli je odvedl hlasitě naříkající z míst boje. 38/ Takto tedy skončila závěrečná fáze bitvy u hradeb, ve­ dené tak urputně. Ve snaze zastrašit protivníky, aby se zno­ vu nepokusili udeřit na hradby, postavil Caesar vojáky, kteří stáli během uvedených událostí v záloze, přímo k hradbě a nařídil jim, aby na znamení polnicí porůznu vystoupili na hradbu. Ti na ni ustavičně vystupovali, ačkoliv je k tomu ni­ kdo nenutil, jen aby se sami cvičili a naháněli strach nepříte­ li. Luciových vojáků se zmocnilo zoufalství, a jak je běžné v takovýchto případech, stráže zanedbávaly službu. Z toho důvodu zběhlo množství mužů, přičemž neutekli jen řadoví vojáci, ale i někteří důstojníci. Lucius se již klonil ke smíru, neboť měl soucit s tak velkým množstvím předurčeným k zá­ hubě, avšak neučinil tak pod vlivem některých Caesarových osobních nepřátel, kteří měli strach sami o sebe. Protože se ukázalo, že Caesar přijímá přeběhlíky blahosklonně, zmocnil se Lucia strach, že by mohl být vydán Caesarovi, kdyby byl stále proti.

ústavu, neboť jsem viděl, že tyranie triumvirů se změnila v osobní moc a nepřestála existovat ani po smrti Cassiově a Brutově, ačkoliv právě oni byli záminkou pro její vznik. Když pak byl Lepidus připraven o svůj díl moci a Antonius ve velmi vzdálených končinách opatřoval peníze, řídil tento muž všechno sám pouze podle svého rozhodnutí, takže ot­ covské instituce se měnily v pouhé zdání, hodné výsměchu. Z toho důvodu jsem měl v úmyslu obnovit dřívější svobodu i demokracii a navrhoval jsem, aby po vyplacení válečných odměn byla vláda jednotlivců ukončena. A protože se k to­ mu nechtěli dát přemluvit, pokusil jsem se je k tomu přimět svou úřední mocí. Caesar mě však osočil u vojska, jako bych ze soucitu k rolníkům znemožňoval zakládat kolonie. Dlou­ hou dobu jsem o této pomluvě nevěděl, ale když jsem se o ní dověděl, nedovedl jsem pochopit, jak by jí mohl vůbec ně­ kdo jiný věřit, neboť každý musel vidět, že i já jsem určil zpl­ nomocněné kolonisty, aby vám v koloniích přidělili pozem­ ky. Někteří se dali touto pomluvou zmást a přešli k němu, aby, jak se domnívají, vedli válku proti nám. Časem však po­ znají, že ji vedli vlastně sami proti sobě. Ujišťuji vás, že jste se rozhodli pro lepší stranu a že jste vytrpěli víc, než se zdá­ lo možné. Nepodlehli jste nepřátelům, ale hladu, přičemž nás ponechali na holičkách i naši vojevůdci. Pro mne by se slušelo bojovat za vlast až do poslední chvíle. Vždyť smrt by dodala podle mne zaslouženou chválu mému přesvědčení. To si však nekladu jako vyšší cíl s ohledem na vás, neboť na vás mi záleží víc než na mé osobní slávě. Vyšlu tedy posly k vítězi s prosbou, aby se mnou jediným místo s vámi všemi naložil podle své vůle. Ať vám, a nikoliv mně udělí milost, protože jste občané stejně jako on, byli jste jeho vojáky a ny­ ní jste se proti němu nedopustili ničeho špatného, neboť jste nebojovali bez opravdové příčiny, ani jste nepodlehli v boji, ale hladu.«

376

Lucius Antonius mluví k vojsku

39/ Jakmile došlo k jistému pokusu o urovnání a vyhlídka na ně se nezdála nepříznivá, dal Lucius shromáždit své voj­ sko a řekl: »Měl jsem, vojáci, v úmyslu vrátit vám zpět otcovskou

377

378

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

Jednání Lucia Antonia s Octavianem

zanechal Lucius své přátele vzadu, pokračoval v cestě dopro­ vázen pouze dvěma liktory a dával tak svým vystoupením na­ jevo své smýšlení. Caesar mu porozuměl a zachoval se stej­ ně, aby i tím naznačil, že Lucius může počítat s jeho blaho­ vůlí. Když však Caesar uviděl, že Lucius se snaží dostat za jeho opevnění, aby i tím bylo zřejmé, že se vzdává, sám ho předešel a vystoupil před své opevnění, aby Lucius měl stále možnost rozhodovat o sobě svobodně. Oba muži tak předem naznačili svůj postoj svým oděvem i chováním v době, kdy se k sobě teprve blížili.

40/ To tedy řekl a potom hned vyslal tři urozené posly. Shromáždění vojáci však začali naříkat, jedni sami nad sehou, druzí nad vrchním velitelem, protože ho všichni shod­ ně pokládali za nejlepšího pro jeho demokratické přesvědče­ ní a protože se měl obětovat nevyhnutelnému osudu. Jakmi­ le se vyjednávači setkali s Caesarem, připomněli mu, že jed­ no i druhé vojsko má společný původ, vzpomínali na dřívější společné výpravy, na přátelství vynikajících jednotlivců i na osvědčenou vlastnost svých předků nedohánět neshody do krajnosti. Uvedli i další podobné skutečnosti, a co se vše pů­ sobivého dalo ještě říci. Caesar věděl, že jeho nepřátelé jsou zčásti dosud nezkušení, zčásti ale dobře vycvičení kolonisté, a odpověděl licoměrné, že těm, kteří sloužili pod Antonio­ vým velením, uděluje k jeho poctě milost, ale ostatním že nařizuje, aby se mu podřídili. To tedy řekl před všemi posly. Jednoho z nich, Furnia, si však sám vzal stranou a dal mu naději na mírnější postup vůči Luciovi i ostatním s výjimkou svých osobních protivníků. 41/ Caesarovi protivníci se zatím právem dohadovali, že osobní setkání Caesara s Furniem se týkalo jich, uráželi Fur­ nia po jeho návratu a navrhovali, aby Lucius buď znovu žá­ dal pro všechny stejné podmínky, nebo dále bojoval do po­ sledního dechu. Válka že není pro nikoho z nich soukromou věcí, nýbrž spoleěným zápasem za vlast. Lucius s nimi sou­ hlasil, protože s nimi cítil jako s lidmi stejného postavení, a prohlásil, že pošle nové poselstvo. Současně však řekl, že nemá nikoho lepšího, nežli je on sám, a hned se vydal na cestu. Neměl s sebou hlasatele, avšak běželi před ním vojáci, kteří Caesarovi oznamovali Luciův příchod. Caesar mu vyšel hned vstříc. Zanedlouho se mohli vzá­ jemně vidět a rozeznat mezi přáteli podle vojenských zname­ ní a velitelského roucha, které měl každý na sobě. Potom

379

Lucius Antonius osvětluje své stanovisko

42/ Potom přišli k příkopu, pozdravili se a Lucius řekl: »Kdybych proti tobě bojoval, Caesare, jako cizinec, po­ kládal bych svou porážku za hanbu a kapitulaci za něco ještě potupnějšího. Pro svou osobu bych však měl snadné výcho­ disko, jak této pohaně uniknout. Protože jsem ale bojoval za vlast s oběanem, a to dokonce s mužem stejného postavení, nepovažuji za hanbu, jestliže jsem přes své ěestné cíle pře­ možen tak vynikajícím mužem. Neříkám to proto, abych tě obměkěil prosbami a nemusel se podrobit tvému rozhodnutí, když jsem právě za tím účelem přišel za tebou do tvého tábo­ ra a bez mírové smlouvy, ale abych požádal pro jiné o spra­ vedlivě udělenou milost, která ostatně prospěje i tvým zámě­ rům. Mám-li to dokázat, musím ve své řeěi rozlišit jejich posta­ vení od svého, abys za všechny události uěinil zodpovědným výhradně mne a na mne soustředil všechen svůj hněv. Nemysli si, že se svou otevřeností snažím tě obelstít, k tomu teď ani ne­ ní vhodná chvíle, ale že chci mluvit tak, jak se věci skutečně mají, neboť jinak to pro mne ani není možné. 43/ Začal jsem proti tobě válčit ne proto, abych tě zničil a sám se chopil moci, ale abych ve vlasti obnovil vládu nej­ lepších lidí, která byla odstraněna triumviry, což ani ty sám

378

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

Jednání Lucia Antonia s Octavianem

zanechal Lucius své přátele vzadu, pokračoval v cestě dopro­ vázen pouze dvěma liktory a dával tak svým vystoupením na­ jevo své smýšlení. Caesar mu porozuměl a zachoval se stej­ ně, aby i tím naznačil, že Lucius může počítat s jeho blaho­ vůlí. Když však Caesar uviděl, že Lucius se snaží dostat za jeho opevnění, aby i tím bylo zřejmé, že se vzdává, sám ho předešel a vystoupil před své opevnění, aby Lucius měl stále možnost rozhodovat o sobě svobodně. Oba muži tak předem naznačili svůj postoj svým oděvem i chováním v době, kdy se k sobě teprve blížili.

40/ To tedy řekl a potom hned vyslal tři urozené posly. Shromáždění vojáci však začali naříkat, jedni sami nad sehou, druzí nad vrchním velitelem, protože ho všichni shod­ ně pokládali za nejlepšího pro jeho demokratické přesvědče­ ní a protože se měl obětovat nevyhnutelnému osudu. Jakmi­ le se vyjednávači setkali s Caesarem, připomněli mu, že jed­ no i druhé vojsko má společný původ, vzpomínali na dřívější společné výpravy, na přátelství vynikajících jednotlivců i na osvědčenou vlastnost svých předků nedohánět neshody do krajnosti. Uvedli i další podobné skutečnosti, a co se vše pů­ sobivého dalo ještě říci. Caesar věděl, že jeho nepřátelé jsou zčásti dosud nezkušení, zčásti ale dobře vycvičení kolonisté, a odpověděl licoměrné, že těm, kteří sloužili pod Antonio­ vým velením, uděluje k jeho poctě milost, ale ostatním že nařizuje, aby se mu podřídili. To tedy řekl před všemi posly. Jednoho z nich, Furnia, si však sám vzal stranou a dal mu naději na mírnější postup vůči Luciovi i ostatním s výjimkou svých osobních protivníků. 41/ Caesarovi protivníci se zatím právem dohadovali, že osobní setkání Caesara s Furniem se týkalo jich, uráželi Fur­ nia po jeho návratu a navrhovali, aby Lucius buď znovu žá­ dal pro všechny stejné podmínky, nebo dále bojoval do po­ sledního dechu. Válka že není pro nikoho z nich soukromou věcí, nýbrž spoleěným zápasem za vlast. Lucius s nimi sou­ hlasil, protože s nimi cítil jako s lidmi stejného postavení, a prohlásil, že pošle nové poselstvo. Současně však řekl, že nemá nikoho lepšího, nežli je on sám, a hned se vydal na cestu. Neměl s sebou hlasatele, avšak běželi před ním vojáci, kteří Caesarovi oznamovali Luciův příchod. Caesar mu vyšel hned vstříc. Zanedlouho se mohli vzá­ jemně vidět a rozeznat mezi přáteli podle vojenských zname­ ní a velitelského roucha, které měl každý na sobě. Potom

379

Lucius Antonius osvětluje své stanovisko

42/ Potom přišli k příkopu, pozdravili se a Lucius řekl: »Kdybych proti tobě bojoval, Caesare, jako cizinec, po­ kládal bych svou porážku za hanbu a kapitulaci za něco ještě potupnějšího. Pro svou osobu bych však měl snadné výcho­ disko, jak této pohaně uniknout. Protože jsem ale bojoval za vlast s oběanem, a to dokonce s mužem stejného postavení, nepovažuji za hanbu, jestliže jsem přes své ěestné cíle pře­ možen tak vynikajícím mužem. Neříkám to proto, abych tě obměkěil prosbami a nemusel se podrobit tvému rozhodnutí, když jsem právě za tím účelem přišel za tebou do tvého tábo­ ra a bez mírové smlouvy, ale abych požádal pro jiné o spra­ vedlivě udělenou milost, která ostatně prospěje i tvým zámě­ rům. Mám-li to dokázat, musím ve své řeěi rozlišit jejich posta­ vení od svého, abys za všechny události uěinil zodpovědným výhradně mne a na mne soustředil všechen svůj hněv. Nemysli si, že se svou otevřeností snažím tě obelstít, k tomu teď ani ne­ ní vhodná chvíle, ale že chci mluvit tak, jak se věci skutečně mají, neboť jinak to pro mne ani není možné. 43/ Začal jsem proti tobě válčit ne proto, abych tě zničil a sám se chopil moci, ale abych ve vlasti obnovil vládu nej­ lepších lidí, která byla odstraněna triumviry, což ani ty sám

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

nemůžeš popřít. Od chvíle, kdy jste triumvirát nastolili, vě­ děli jste všichni, že je protizákonný, a oznaěovali jste jej tu­ díž jako dočasné východisko z nouze, neboť mezi námi ještě byli Cassius a Brutus a vy jste se s nimi nedokázali smířit. Když tito muži, kteří se postavili do ěela rozvratníků, zemře­ li a když ti, kteří z nich ještě zbývali, pokračovali v boji ne za změnu ústavy, ale ze strachu před vámi, navrhoval jsem v té­ to situaci a po uplynutí vašeho pětiletí, aby se správa státu povznesla do své minulé slávy. Nedával jsem přitom před­ nost zájmům svého bratra před prospěchem státu, ale doufal jsem, že ho po jeho návratu snadno přemluvím. Snažil jsem se jen, aby se tak stalo v době mé úřední funkce. Kdybys byl dal tento podnět ty, sklidil bys sám plné uznání. Protože se mi však nepodařilo tě k tomu přesvědčit, rozhodl jsem se, že přijdu do Říma a prosadím své cíle mocí jako občan všem dobře známý a konsul. Takové byly příčiny, že jsem začal války, pouze tyto, v žádném případě můj bratr, ani Manius, ani Fulvie, ani příděl pozemků pro vítěze od Filipp, ani sou­ cit s rolníky zbavovanými polností; vždyť jsem sám jmenoval u legií svého bratra zplnomocněné kolonisty, aby rolníkům za­ bírali půdu a přidělili ji bývalým vojákům. Tys mě však u vojska pošpinil právě touto pomluvou a vyvolával jsi dojem, že příči­ nou války je zakládání kolonií, a nikoliv tvé jednání. Právě tím jsi je získal a zvítězil jsi nade mnou, neboť byli přesvědčeni, že já vedu válku proti nim a že musí čelit bezpráví z mé strany. V době války jsi ovšem musel skutečnosti překrucovat. Poně­ vadž jsi teď zvítězil, můžeš, pokud jsi sám nepřítelem vlasti, i mě pokládat za svého nepřítele, jelikož jsem se jí snažil, jak soudím, pomoci, ale zabránil mi v tom hladomor. 44/ To tedy říkám a vydávám se ti, jak jsem předeslal, abys se mnou jednal podle svého uvážení. Přišel jsem sám a dal jsem tím najevo, jak jsem o tobě smýšlel dříve i jak o tobě smýšlím teď. Tolik o mně. Pokud jde o mé přátele a celé vojsko, dám ti radu, která

ti bude velmi prospěšná, pokud ovšem nepřijmeš má slova podezíravě: Nedopouštěj se na nich tvrdosti kvůli našemu sporu a jako člověk, který je v rukách nejisté sudby, nezba­ vuj se lidí, kteří by mohli být ochotni podstoupit pro tebe nebezpečí z přízně či nepřízně osudu, tím, že bys je svým rozhodnutím přesvědčil, že naději na záchranu má pouze ví­ těz. Ačkoliv se ti každá rada nepřítele musí zdát podezřelá a sporná, vybízím tě bez rozpaků, abys netrestal mé přátele za mou chybu a můj osud, ale abys přičetl všechno mně, je­ dinému viníku. Záměrně jsem je nevzal s sebou, aby se ne­ zdálo, že mluvím ve snaze prospět sám sobě, kdybych takto hovořil v jejich přítomnosti.«

380

381

Octavianova odpověď a výsledky jednání

45/ Lucius skončil svou řeč a zmlkl. Nato pravil Caesar: »Jakmile jsem viděl, Lucie, že ke mně přicházíš, aniž je uzavřena mírová smlouva, rychle jsem ti vyšel vstříc, dokud jsi byl ještě mimo mé opevnění, neboť jsem si přál, abys stále ještě jako svůj vlastní pán mluvil a jednal tak, jak pro sebe pokládáš za prospěšné. A protože se nám dobrovolně vzdá­ váš — a tací lidé se obvykle dopustili bezpráví —, nemusím vůbec vyvracet, co lživého sis proti mně vymyslel. Dělal jsi mi s oblibou těžkosti od samého začátku a děláš mi je i nyní. Kdybys mě totiž požádal o mírovou smlouvu, dostal bys pod­ mínky jako člověk, který se dopustil bezpráví a byl poražen. Když se nám však vydáváš dobrovolně bez mírové smlouvy sám i se svým vojskem, odzbrojuješ tím můj hněv a odnímáš mi právo počínat si jako neomezený pán, což bys zcela jistě zakusil při jednání o smlouvě. Tak se váš spravedlivý trest dostává do rozporu s tím, co já teď mohu udělat podle práva. Tomuto řešení dávám přednost kvůli bohům, kvůli sobě Sa­ mému i kvůli tobě, Lucie, a nezklamu tvou představu o mně, s níž jsi sem přišel.«

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

nemůžeš popřít. Od chvíle, kdy jste triumvirát nastolili, vě­ děli jste všichni, že je protizákonný, a oznaěovali jste jej tu­ díž jako dočasné východisko z nouze, neboť mezi námi ještě byli Cassius a Brutus a vy jste se s nimi nedokázali smířit. Když tito muži, kteří se postavili do ěela rozvratníků, zemře­ li a když ti, kteří z nich ještě zbývali, pokračovali v boji ne za změnu ústavy, ale ze strachu před vámi, navrhoval jsem v té­ to situaci a po uplynutí vašeho pětiletí, aby se správa státu povznesla do své minulé slávy. Nedával jsem přitom před­ nost zájmům svého bratra před prospěchem státu, ale doufal jsem, že ho po jeho návratu snadno přemluvím. Snažil jsem se jen, aby se tak stalo v době mé úřední funkce. Kdybys byl dal tento podnět ty, sklidil bys sám plné uznání. Protože se mi však nepodařilo tě k tomu přesvědčit, rozhodl jsem se, že přijdu do Říma a prosadím své cíle mocí jako občan všem dobře známý a konsul. Takové byly příčiny, že jsem začal války, pouze tyto, v žádném případě můj bratr, ani Manius, ani Fulvie, ani příděl pozemků pro vítěze od Filipp, ani sou­ cit s rolníky zbavovanými polností; vždyť jsem sám jmenoval u legií svého bratra zplnomocněné kolonisty, aby rolníkům za­ bírali půdu a přidělili ji bývalým vojákům. Tys mě však u vojska pošpinil právě touto pomluvou a vyvolával jsi dojem, že příči­ nou války je zakládání kolonií, a nikoliv tvé jednání. Právě tím jsi je získal a zvítězil jsi nade mnou, neboť byli přesvědčeni, že já vedu válku proti nim a že musí čelit bezpráví z mé strany. V době války jsi ovšem musel skutečnosti překrucovat. Poně­ vadž jsi teď zvítězil, můžeš, pokud jsi sám nepřítelem vlasti, i mě pokládat za svého nepřítele, jelikož jsem se jí snažil, jak soudím, pomoci, ale zabránil mi v tom hladomor. 44/ To tedy říkám a vydávám se ti, jak jsem předeslal, abys se mnou jednal podle svého uvážení. Přišel jsem sám a dal jsem tím najevo, jak jsem o tobě smýšlel dříve i jak o tobě smýšlím teď. Tolik o mně. Pokud jde o mé přátele a celé vojsko, dám ti radu, která

ti bude velmi prospěšná, pokud ovšem nepřijmeš má slova podezíravě: Nedopouštěj se na nich tvrdosti kvůli našemu sporu a jako člověk, který je v rukách nejisté sudby, nezba­ vuj se lidí, kteří by mohli být ochotni podstoupit pro tebe nebezpečí z přízně či nepřízně osudu, tím, že bys je svým rozhodnutím přesvědčil, že naději na záchranu má pouze ví­ těz. Ačkoliv se ti každá rada nepřítele musí zdát podezřelá a sporná, vybízím tě bez rozpaků, abys netrestal mé přátele za mou chybu a můj osud, ale abys přičetl všechno mně, je­ dinému viníku. Záměrně jsem je nevzal s sebou, aby se ne­ zdálo, že mluvím ve snaze prospět sám sobě, kdybych takto hovořil v jejich přítomnosti.«

380

381

Octavianova odpověď a výsledky jednání

45/ Lucius skončil svou řeč a zmlkl. Nato pravil Caesar: »Jakmile jsem viděl, Lucie, že ke mně přicházíš, aniž je uzavřena mírová smlouva, rychle jsem ti vyšel vstříc, dokud jsi byl ještě mimo mé opevnění, neboť jsem si přál, abys stále ještě jako svůj vlastní pán mluvil a jednal tak, jak pro sebe pokládáš za prospěšné. A protože se nám dobrovolně vzdá­ váš — a tací lidé se obvykle dopustili bezpráví —, nemusím vůbec vyvracet, co lživého sis proti mně vymyslel. Dělal jsi mi s oblibou těžkosti od samého začátku a děláš mi je i nyní. Kdybys mě totiž požádal o mírovou smlouvu, dostal bys pod­ mínky jako člověk, který se dopustil bezpráví a byl poražen. Když se nám však vydáváš dobrovolně bez mírové smlouvy sám i se svým vojskem, odzbrojuješ tím můj hněv a odnímáš mi právo počínat si jako neomezený pán, což bys zcela jistě zakusil při jednání o smlouvě. Tak se váš spravedlivý trest dostává do rozporu s tím, co já teď mohu udělat podle práva. Tomuto řešení dávám přednost kvůli bohům, kvůli sobě Sa­ mému i kvůli tobě, Lucie, a nezklamu tvou představu o mně, s níž jsi sem přišel.«

OBČANSKÉ VÁLKY V 382

383

appiános

47/ Caesar tudíž nemohl provést svůj záměr. Jen s obtížemi To si tedy vzájemně řekli, pokud jsem ovšem byl scho­ pen přeložit příslušná místa z Caesarových vzpomínek a vy­ stihnout smysl toho, co bylo řečeno. Pote se rozesh. Caesar zahrnul Lucia chválou a obdivem, ze nerekl nic nedusto ně­ ho ani nepromyšleného, jak se jiným stava v tezkych situa­ cích, Lucius zase Caesara pro jeho povahu a stručnost. Os­ tatní se snažili postihnout osobitost jejich řeči z výrazu jejich

W "’Lucius poté vyslal tribuny, aby u Caesarových jednotek přijali heslo pro své vojsko. Ti mu přinesli i přehled o ]poctu vojska, jak je i nyní běžné, že tribun, který od vrchního veli­ tele žádá heslo, mu současně přináší i přehled o ciselnem stavu přítomného mužstva. Jakmile se dověděli heslo, posta­ vili ještě z vlastního rozhodnutí hlídky, neboť Caesar přiká­

zal že v noci bude každé vojsko hlídat svůj vlastni prostor. Za’rozbřesku konal Caesar oběť a Lucius k němu poslal sve vojáky, nesli sice zbraně, ale byli vystrojeni jako na pochod. Už zdálky pozdravili Caesara jako vrchního velitele a postavi­ li se podle legií na místa, která jim Caesar určil, a to zvlášť vysloužilci a kolonisté a zvlášť novacci. Sotvaže Caesar ukončil oběť, vystoupil s vavřínovým věncem, jak se slusi na vítěze, na řečniště a přikázal všem, aby odlozili zbraně tam, kde stáli. Když se tak stalo, nařídil, aby kolonisté přistoupili blíže, neboť se zřejmě rozhodl pokárat je za jejich nevděk

a nahnat jim strach. Jeho skutečny zamer byl sice znám pře­ dem, ale Caesarovo vojsko, ať už se tak stalo po předchozí domluvě, neboť takové věci se často zařizuji předem nebo

pod dojmem citového vzplanutí vůči lidem stejného postavem, se nedalo udržet v předepsaném šiku a vyšlo vstne Luciovym vojákům jako svým spolubojovníkům. Smísili se s nimi zdravi­ li se navzájem a společně plakali, vybízeli Caesara, aby byl mír­ ný, a přitom se stále objímali a křičeli, takže se na obou strá­ ních vytvořily vzájemné sympatie i u nováčků-, nakonec mezi nimi už nebylo žádných rozdílů, ani se nedaly zjistit.

uklidnil křik a řekl svým vojákům: »Vy, moji vojáci, jste se ke mně chovali vždy tak, že se vůči nikomu nemohu dopustit křivdy. Soudím, že nováčci šli s Luciem z donucení. Avšak těchto zde, kteří tak často kona­ li s vámi společnou vojenskou službu a které jste i nyní zachránili vy, bych se chtěl zeptat, čeho jsme se vůči nim do­ pustili, kvůli čemu se postavili proti nám nebo co více cekali u našich protivníků, že se chopili zbraní proti mně, proti vám i proti sobě samým? O co jsem zvlášť usiloval, vše se tý­ kalo rozdělení půdy, z níž i oni dostali svůj díl. Na to, pokud mi dovolíte, bych se chtěl zeptat i teď.« To však vojáci nepřipustili, ale obraceli se na nej bez ustání s výzvami, takže Caesar řekl: »Ustupuji vám, jak si přejete, a jim promíjím trest za jejich provinění, pokud bu­ dou napříště sdílet vaše stanovisko.« To slibovali na obou stranách a radostným křikem Caesarovi děkovali. Ten dovolil několika svým vojákům, aby se ujali některých Luciovych. Ostatním nařídil postavit stany opodál, tam, kde je měli pů­ vodně, a to do doby, než jim sám přidělí města k přezimova­ ní a pověří zmocněnce, aby je tam odvedli. Osud Perusie

48/ Potom se Caesar posadil na řečništi a dal k sobě z Peru­ sie povolat Lucia spolu s Římany, kteří měli vyšší hodnosti. Přišlo mnoho senátorů i jezdců a na všech se zračila smutná a náhlá změna jejich postavení. Sotvaže vyšli z Perusie, ob­ klopil celé město strážní oddíl. Po jejich příchodu do tábora se Caesar ujal Lucia a ostatní si zčásti rozebrali Caesarovi přátelé, zčásti tribuni, jak byli předem pověřený ke všem se chovali uctivě, avšak zároveň je drželi nenápadné pod dohle­ dem. Obyvatelům Perusie, kteří z hradeb prosili o milost, nařídil Caesar, aby přišli k němu do tábora, ale bez městské

OBČANSKÉ VÁLKY V 382

383

appiános

47/ Caesar tudíž nemohl provést svůj záměr. Jen s obtížemi To si tedy vzájemně řekli, pokud jsem ovšem byl scho­ pen přeložit příslušná místa z Caesarových vzpomínek a vy­ stihnout smysl toho, co bylo řečeno. Pote se rozesh. Caesar zahrnul Lucia chválou a obdivem, ze nerekl nic nedusto ně­ ho ani nepromyšleného, jak se jiným stava v tezkych situa­ cích, Lucius zase Caesara pro jeho povahu a stručnost. Os­ tatní se snažili postihnout osobitost jejich řeči z výrazu jejich

W "’Lucius poté vyslal tribuny, aby u Caesarových jednotek přijali heslo pro své vojsko. Ti mu přinesli i přehled o ]poctu vojska, jak je i nyní běžné, že tribun, který od vrchního veli­ tele žádá heslo, mu současně přináší i přehled o ciselnem stavu přítomného mužstva. Jakmile se dověděli heslo, posta­ vili ještě z vlastního rozhodnutí hlídky, neboť Caesar přiká­

zal že v noci bude každé vojsko hlídat svůj vlastni prostor. Za’rozbřesku konal Caesar oběť a Lucius k němu poslal sve vojáky, nesli sice zbraně, ale byli vystrojeni jako na pochod. Už zdálky pozdravili Caesara jako vrchního velitele a postavi­ li se podle legií na místa, která jim Caesar určil, a to zvlášť vysloužilci a kolonisté a zvlášť novacci. Sotvaže Caesar ukončil oběť, vystoupil s vavřínovým věncem, jak se slusi na vítěze, na řečniště a přikázal všem, aby odlozili zbraně tam, kde stáli. Když se tak stalo, nařídil, aby kolonisté přistoupili blíže, neboť se zřejmě rozhodl pokárat je za jejich nevděk

a nahnat jim strach. Jeho skutečny zamer byl sice znám pře­ dem, ale Caesarovo vojsko, ať už se tak stalo po předchozí domluvě, neboť takové věci se často zařizuji předem nebo

pod dojmem citového vzplanutí vůči lidem stejného postavem, se nedalo udržet v předepsaném šiku a vyšlo vstne Luciovym vojákům jako svým spolubojovníkům. Smísili se s nimi zdravi­ li se navzájem a společně plakali, vybízeli Caesara, aby byl mír­ ný, a přitom se stále objímali a křičeli, takže se na obou strá­ ních vytvořily vzájemné sympatie i u nováčků-, nakonec mezi nimi už nebylo žádných rozdílů, ani se nedaly zjistit.

uklidnil křik a řekl svým vojákům: »Vy, moji vojáci, jste se ke mně chovali vždy tak, že se vůči nikomu nemohu dopustit křivdy. Soudím, že nováčci šli s Luciem z donucení. Avšak těchto zde, kteří tak často kona­ li s vámi společnou vojenskou službu a které jste i nyní zachránili vy, bych se chtěl zeptat, čeho jsme se vůči nim do­ pustili, kvůli čemu se postavili proti nám nebo co více cekali u našich protivníků, že se chopili zbraní proti mně, proti vám i proti sobě samým? O co jsem zvlášť usiloval, vše se tý­ kalo rozdělení půdy, z níž i oni dostali svůj díl. Na to, pokud mi dovolíte, bych se chtěl zeptat i teď.« To však vojáci nepřipustili, ale obraceli se na nej bez ustání s výzvami, takže Caesar řekl: »Ustupuji vám, jak si přejete, a jim promíjím trest za jejich provinění, pokud bu­ dou napříště sdílet vaše stanovisko.« To slibovali na obou stranách a radostným křikem Caesarovi děkovali. Ten dovolil několika svým vojákům, aby se ujali některých Luciovych. Ostatním nařídil postavit stany opodál, tam, kde je měli pů­ vodně, a to do doby, než jim sám přidělí města k přezimova­ ní a pověří zmocněnce, aby je tam odvedli. Osud Perusie

48/ Potom se Caesar posadil na řečništi a dal k sobě z Peru­ sie povolat Lucia spolu s Římany, kteří měli vyšší hodnosti. Přišlo mnoho senátorů i jezdců a na všech se zračila smutná a náhlá změna jejich postavení. Sotvaže vyšli z Perusie, ob­ klopil celé město strážní oddíl. Po jejich příchodu do tábora se Caesar ujal Lucia a ostatní si zčásti rozebrali Caesarovi přátelé, zčásti tribuni, jak byli předem pověřený ke všem se chovali uctivě, avšak zároveň je drželi nenápadné pod dohle­ dem. Obyvatelům Perusie, kteří z hradeb prosili o milost, nařídil Caesar, aby přišli k němu do tábora, ale bez městské

384

APPIÁNOS

rady. Členové rady byli zatčeni a zanedlouho popraveni s vý­ jimkou Aemilia Lucia, který se v Římě účastnil soudního ří­ zení proti Caesarovým vrahům, veřejně hlasoval pro jejich odsouzení a vybízel všechny ostatní, aby hlasovali také tak a potrestali hanebný čin. 49/ Samotnou Perusii se Caesar rozhodl dát vyplenit svému vojsku. Jeden z místních obyvatel, jménem Cestius, který nebyl duševně zdráv a sám si říkal Makedonský, protože kdysi sloužil v Makedonii, zapálil tehdy svůj dům a vrhl se do ohně. Plameny však uchvátil vítr a roznesl je po celé Pe­ rusii, takže tam shořelo vše až na Vulcanův chrám. Takový tedy byl konec Perusie, proslulé svou staroby­ lostí a vážností. Za Etrusků prý kdysi patřila k jejich před­ ním dvanácti městům. Proto Perusijští jakožto Etruskové uctívali Junonu. Nyní však lidé, kteří dostali darem zbytky města, učinili svým božským ochráncem Vulcana místo Junony. Následujícího dne se Caesar se všemi slavnostně usmí­ řil, avšak vojsko neustalo vystupovat proti některým jednotli­ vcům, dokud nebyli popraveni. Šlo o zarputilé Caesarovy nepřátele, totiž o Cannutia, Gaia Flavia, Clodia Bithynika a některé jiné. Situace po bitvě u Perusie

Takto tedy skončilo obléhání Lucia v Perusii, a tím i ce­ lá válka, která vyvolávala obavy, že Itálii způsobí nebývalé obtíže a že potrvá dlouhou dobu. 50/ Asinius, Plancus, Ventidius, Crassus, Ateius a všichni ostatní velitelé, kteří byli téhož smýšlení jako Lucius a měli vojsko, jež nebylo radno podceňovat, neboť čítalo třináct vy­ cvičených legií a šest tisíc pět set jezdců, se obrátili po poráž­ ce Lucia, jehož považovali za hlavního činitele této války, k moři. Každý šel svou cestou — jedni do Brundisia, druzí do Ravenny, někteří do Tarentu. Odtud odcházeli k Murkovi

OBČANSKÉ VÁLKY V

385

nebo k Ahenobarbovi či k Antoniovi. Přitom je však proná­ sledovali Caesarovi přátelé, kteří jim současně nabízeli míro­ vá jednání, a poněvadž je nechtěli přijmout, útočili hlavně na jejich pěší vojsko. Ale jen dvě Plaňkový legie se podařilo Agrippovi přimět k přechodu na druhou stranu poté, co byly odříznuty v Camerii. Rovněž Fulvie prchala i s dětmi do Puteol a odtud do Brundisia. Byly s ní tři tisíce jezdců, které jí poslali velitelé jako doprovod. Jakmile do Brundisia připlulo pět válečných lodí z Makedonie, vstoupila na jednu z nich a odplula. Zároveň s ní odjel i Plancus a ze zbabělosti opustil zbytek svého vojska. Tito muži si zvolili za svého velitele Ventidia. Asinius zpro­ středkoval přátelství mezi Ahenobarbem a Antoniem, napsali v této věci společný dopis Antoniovi a chránili pro něj v Itálii přístaviště a zásoby potravin, jako by se měl brzy vrátit. 51/ Caesar se mezitím začal tajně zabývat jiným velkým An­ toniovým vojskem, jemuž v Alpách velel Fufius Calenus. Za­ čal totiž v Antonia ztrácet důvěru a měl v úmyslu ponechat mu toto vojsko, pokud by zůstal jeho přítelem, nebo je získat pro sebe jako velkou posilu, kdyby Antonius začal válku. Za­ tímco Caesar váhal a čekal na vhodnou příležitost, Calenus zemřel. Tím našel Caesar vhodnou záminku v obou smě­ rech, odešel k vojsku a převzal je zároveň s Galií a Hispánií, ačkoliv obě patřily Antoniovi. Calenův syn Fufius byl totiž zcela vyveden z míry a vše mu bez boje vydal. Caesar tak zís­ kal jedním rázem jedenáct legií a dvě velké země. Propustil jejich dosavadní velitele a správce, jmenoval nové z řad svých stoupenců a vrátil se do Říma.

Antonius v Athénách 52/ Antonius zadržel u sebe přes zimu posly, kteří k němu přišli z kolonií, ale stále skrýval své úmysly. Na jaře se vydal z Alexandrie do Tyru, odtud se přeplavil na Kypr, Rhodos

384

APPIÁNOS

rady. Členové rady byli zatčeni a zanedlouho popraveni s vý­ jimkou Aemilia Lucia, který se v Římě účastnil soudního ří­ zení proti Caesarovým vrahům, veřejně hlasoval pro jejich odsouzení a vybízel všechny ostatní, aby hlasovali také tak a potrestali hanebný čin. 49/ Samotnou Perusii se Caesar rozhodl dát vyplenit svému vojsku. Jeden z místních obyvatel, jménem Cestius, který nebyl duševně zdráv a sám si říkal Makedonský, protože kdysi sloužil v Makedonii, zapálil tehdy svůj dům a vrhl se do ohně. Plameny však uchvátil vítr a roznesl je po celé Pe­ rusii, takže tam shořelo vše až na Vulcanův chrám. Takový tedy byl konec Perusie, proslulé svou staroby­ lostí a vážností. Za Etrusků prý kdysi patřila k jejich před­ ním dvanácti městům. Proto Perusijští jakožto Etruskové uctívali Junonu. Nyní však lidé, kteří dostali darem zbytky města, učinili svým božským ochráncem Vulcana místo Junony. Následujícího dne se Caesar se všemi slavnostně usmí­ řil, avšak vojsko neustalo vystupovat proti některým jednotli­ vcům, dokud nebyli popraveni. Šlo o zarputilé Caesarovy nepřátele, totiž o Cannutia, Gaia Flavia, Clodia Bithynika a některé jiné. Situace po bitvě u Perusie

Takto tedy skončilo obléhání Lucia v Perusii, a tím i ce­ lá válka, která vyvolávala obavy, že Itálii způsobí nebývalé obtíže a že potrvá dlouhou dobu. 50/ Asinius, Plancus, Ventidius, Crassus, Ateius a všichni ostatní velitelé, kteří byli téhož smýšlení jako Lucius a měli vojsko, jež nebylo radno podceňovat, neboť čítalo třináct vy­ cvičených legií a šest tisíc pět set jezdců, se obrátili po poráž­ ce Lucia, jehož považovali za hlavního činitele této války, k moři. Každý šel svou cestou — jedni do Brundisia, druzí do Ravenny, někteří do Tarentu. Odtud odcházeli k Murkovi

OBČANSKÉ VÁLKY V

385

nebo k Ahenobarbovi či k Antoniovi. Přitom je však proná­ sledovali Caesarovi přátelé, kteří jim současně nabízeli míro­ vá jednání, a poněvadž je nechtěli přijmout, útočili hlavně na jejich pěší vojsko. Ale jen dvě Plaňkový legie se podařilo Agrippovi přimět k přechodu na druhou stranu poté, co byly odříznuty v Camerii. Rovněž Fulvie prchala i s dětmi do Puteol a odtud do Brundisia. Byly s ní tři tisíce jezdců, které jí poslali velitelé jako doprovod. Jakmile do Brundisia připlulo pět válečných lodí z Makedonie, vstoupila na jednu z nich a odplula. Zároveň s ní odjel i Plancus a ze zbabělosti opustil zbytek svého vojska. Tito muži si zvolili za svého velitele Ventidia. Asinius zpro­ středkoval přátelství mezi Ahenobarbem a Antoniem, napsali v této věci společný dopis Antoniovi a chránili pro něj v Itálii přístaviště a zásoby potravin, jako by se měl brzy vrátit. 51/ Caesar se mezitím začal tajně zabývat jiným velkým An­ toniovým vojskem, jemuž v Alpách velel Fufius Calenus. Za­ čal totiž v Antonia ztrácet důvěru a měl v úmyslu ponechat mu toto vojsko, pokud by zůstal jeho přítelem, nebo je získat pro sebe jako velkou posilu, kdyby Antonius začal válku. Za­ tímco Caesar váhal a čekal na vhodnou příležitost, Calenus zemřel. Tím našel Caesar vhodnou záminku v obou smě­ rech, odešel k vojsku a převzal je zároveň s Galií a Hispánií, ačkoliv obě patřily Antoniovi. Calenův syn Fufius byl totiž zcela vyveden z míry a vše mu bez boje vydal. Caesar tak zís­ kal jedním rázem jedenáct legií a dvě velké země. Propustil jejich dosavadní velitele a správce, jmenoval nové z řad svých stoupenců a vrátil se do Říma.

Antonius v Athénách 52/ Antonius zadržel u sebe přes zimu posly, kteří k němu přišli z kolonií, ale stále skrýval své úmysly. Na jaře se vydal z Alexandrie do Tyru, odtud se přeplavil na Kypr, Rhodos

APP1ÁN0S

OBČANSKÉ VÁLKY V

a do Asie, kde se dověděl o událostech v Perusii, a vyjádřil se nepříznivě o svém bratrovi, Fulvii a zvláště o Maniovi. V Athénách zastihl Fulvii, která tam zatím prchla z Brundisia. Jeho matku lulii mu na válečných lodích poslal ze Sicí­ lie Pompeius, u něhož hledala útočiště. Doprovázeli ji vý­ znační muži z Pompeiova okruhu, totiž Lucius Libo, Pompeiův tchán, Satuminus a další; ti všichni postrádali Anto­ niovu schopnost zorganizovat velké akce a rozhodli se, že ho smíří s Pompeiem a přimějí ho, aby přijal Pompeia za spo­ jence proti Caesarovi. Antonius jim odpověděl, že je zavázán úctou vůči Pompeiovi už kvůli své matce a že ji průběhem doby také projeví; pokud dojde k válce s Caesarem, bude Pompeia jako spojence potřebovat, pokud ale Caesar dodrží uzavřenou smlouvu, že se on, Antonius, vynasnaží Pompeia s Caesarem Usmířit.

mu nabízených dívek, napsal pod dojmem hrozícího nebezpe­ čí dopis Maecenatovi, aby mu sjednal sňatek se Scribonií, se­ strou Libona, tchána Pompeiova, aby v případě potřeby měl i tuto pohnutku ke smíru. Jakmile se to Libo dověděl, sdělil písemně svým příbuzným, aby bez odkladu Scribonii s Cae­ sarem zasnoubili. Caesar pak rozeslal Antoniovy přátele, k nimž neměl důvěru, pod rozmanitými záminkami jedny sem, druhé tam. Lepida spolu s šesti nespolehlivými Anto­ niovými legiemi poslal do Afriky, která mu byla přidělena. 54/ Dal k sobě zavolat i Lucia a pochvalně mluvil o jeho lásce k bratrovi, když z úcty k němu byl téhož názoru jako on a podílel se na jeho vině. Vyčetl mu však jako nevděk, že přes všechno dobrodiní, kterého se mu od něho dostalo, ny­ ní nepřiznává, že Antonius, jak se již proslýchá, uzavřel s Pompeiem spojenectví. sDůvěřoval jsem ti tou měrou,« řekl, »že jsem po Calenově smrti dal spravovat Antoniovy provincie a jeho vojska, aby nezůstala bez velitele, sice svými přáteli, ale Antoniovým jménem. Když se však nyní projevila jeho faleš, přebírám toto vše do své moci. Tobě pak umož­ ním bezpečný odchod, pokud se chceš odebrat k bratrovi.« Tak tedy mluvil Caesar, snad že si chtěl ověřit Luciovo smýš­ lení, nebo s úmyslem, aby se jeho slova dostala k Antoniovi. Lucius však odpověděl stejně jako dříve: »Věděl jsem, že Fulvie touží po samovládě. Vojsk svého bratra jsem chtěl užít jen k tomu, abych vás všechny zbavil moci. A kdyby ny­ ní přišel můj bratr s úmyslem odstranit samovládu, šel bych za ním veřejně nebo tajně, abych opět bojoval za vlast proti tobě, třeba ses stal mým dobrodincem. Jestliže si však Anto­ nius najde a určí přátele, s nimiž bude usilovat o samovládu, budu proti němu bojovat na tvé straně, pokud budu vědět, že samovládu nechceš nastolit ty. Zájem vlasti bude mít u mne vždy větší váhu než vděk nebo příbuzenství.# To tedy řekl Lucius. I tentokrát mu Caesar vyjádřil svůj obdiv a pro­ hlásil, že neměl v úmyslu hnát ho do boje proti bratrovi; že

386

Octavianus jedná s Luciem Antoniem

53/ Tak tedy zněla Antoniova odpověď. Když se Caesar vrátil z Galie do ftíma, dověděl se, že Antoniovi blízcí odpluli do Athén. Sám nevěděl nic přesné­ ho o Antoniově odpovědi, a proto povolal proti němu do zbraně kolonisty, protože prý chce přivést zpět Pompeia i s rolníky, jejichž pozemky mají přiděleny. Většina rolníků totiž uprchla k Pompeiovi. Ačkoliv Caesarovo odůvodnění znělo věrohodně^ chystali se kolonisté do války proti Anto­ niovi velmi neradi. Slavný ohlas událostí u Filipp byl totiž příčinou jeho obliby u lidu. Caesar se domníval, že počtem pěšího vojska má nad Antoniem stejně jako i nad Pompeiem a Ahenobarbem převahu, neboť tehdy již stál v čele více než čtyřiceti legií. Lodě však neměl vůbec a nedostávalo se mu ani času k jejich stavbě. Obával se proto, aby jeho protivníci, kteří měli pět set lodí, nesevřeli Itálii a nevyvolali v ní hlad. A třebaže si Caesar mohl vybrat za ženu některou z mnoha

387

APP1ÁN0S

OBČANSKÉ VÁLKY V

a do Asie, kde se dověděl o událostech v Perusii, a vyjádřil se nepříznivě o svém bratrovi, Fulvii a zvláště o Maniovi. V Athénách zastihl Fulvii, která tam zatím prchla z Brundisia. Jeho matku lulii mu na válečných lodích poslal ze Sicí­ lie Pompeius, u něhož hledala útočiště. Doprovázeli ji vý­ znační muži z Pompeiova okruhu, totiž Lucius Libo, Pompeiův tchán, Satuminus a další; ti všichni postrádali Anto­ niovu schopnost zorganizovat velké akce a rozhodli se, že ho smíří s Pompeiem a přimějí ho, aby přijal Pompeia za spo­ jence proti Caesarovi. Antonius jim odpověděl, že je zavázán úctou vůči Pompeiovi už kvůli své matce a že ji průběhem doby také projeví; pokud dojde k válce s Caesarem, bude Pompeia jako spojence potřebovat, pokud ale Caesar dodrží uzavřenou smlouvu, že se on, Antonius, vynasnaží Pompeia s Caesarem Usmířit.

mu nabízených dívek, napsal pod dojmem hrozícího nebezpe­ čí dopis Maecenatovi, aby mu sjednal sňatek se Scribonií, se­ strou Libona, tchána Pompeiova, aby v případě potřeby měl i tuto pohnutku ke smíru. Jakmile se to Libo dověděl, sdělil písemně svým příbuzným, aby bez odkladu Scribonii s Cae­ sarem zasnoubili. Caesar pak rozeslal Antoniovy přátele, k nimž neměl důvěru, pod rozmanitými záminkami jedny sem, druhé tam. Lepida spolu s šesti nespolehlivými Anto­ niovými legiemi poslal do Afriky, která mu byla přidělena. 54/ Dal k sobě zavolat i Lucia a pochvalně mluvil o jeho lásce k bratrovi, když z úcty k němu byl téhož názoru jako on a podílel se na jeho vině. Vyčetl mu však jako nevděk, že přes všechno dobrodiní, kterého se mu od něho dostalo, ny­ ní nepřiznává, že Antonius, jak se již proslýchá, uzavřel s Pompeiem spojenectví. sDůvěřoval jsem ti tou měrou,« řekl, »že jsem po Calenově smrti dal spravovat Antoniovy provincie a jeho vojska, aby nezůstala bez velitele, sice svými přáteli, ale Antoniovým jménem. Když se však nyní projevila jeho faleš, přebírám toto vše do své moci. Tobě pak umož­ ním bezpečný odchod, pokud se chceš odebrat k bratrovi.« Tak tedy mluvil Caesar, snad že si chtěl ověřit Luciovo smýš­ lení, nebo s úmyslem, aby se jeho slova dostala k Antoniovi. Lucius však odpověděl stejně jako dříve: »Věděl jsem, že Fulvie touží po samovládě. Vojsk svého bratra jsem chtěl užít jen k tomu, abych vás všechny zbavil moci. A kdyby ny­ ní přišel můj bratr s úmyslem odstranit samovládu, šel bych za ním veřejně nebo tajně, abych opět bojoval za vlast proti tobě, třeba ses stal mým dobrodincem. Jestliže si však Anto­ nius najde a určí přátele, s nimiž bude usilovat o samovládu, budu proti němu bojovat na tvé straně, pokud budu vědět, že samovládu nechceš nastolit ty. Zájem vlasti bude mít u mne vždy větší váhu než vděk nebo příbuzenství.# To tedy řekl Lucius. I tentokrát mu Caesar vyjádřil svůj obdiv a pro­ hlásil, že neměl v úmyslu hnát ho do boje proti bratrovi; že

386

Octavianus jedná s Luciem Antoniem

53/ Tak tedy zněla Antoniova odpověď. Když se Caesar vrátil z Galie do ftíma, dověděl se, že Antoniovi blízcí odpluli do Athén. Sám nevěděl nic přesné­ ho o Antoniově odpovědi, a proto povolal proti němu do zbraně kolonisty, protože prý chce přivést zpět Pompeia i s rolníky, jejichž pozemky mají přiděleny. Většina rolníků totiž uprchla k Pompeiovi. Ačkoliv Caesarovo odůvodnění znělo věrohodně^ chystali se kolonisté do války proti Anto­ niovi velmi neradi. Slavný ohlas událostí u Filipp byl totiž příčinou jeho obliby u lidu. Caesar se domníval, že počtem pěšího vojska má nad Antoniem stejně jako i nad Pompeiem a Ahenobarbem převahu, neboť tehdy již stál v čele více než čtyřiceti legií. Lodě však neměl vůbec a nedostávalo se mu ani času k jejich stavbě. Obával se proto, aby jeho protivníci, kteří měli pět set lodí, nesevřeli Itálii a nevyvolali v ní hlad. A třebaže si Caesar mohl vybrat za ženu některou z mnoha

387

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

mu naopak vzhledem k jeho vlastnostem svěřuje celou Hispánii i tamější vojsko a podřizuje mu její dosavadní správce Peducaea a Lucia. Tak tedy Caesar se ctí Lucia propustil, ale dal ho nená­ padně sledovat podřízenými veliteli.

znamným osobám, Ahenóbarbovo mužstvo uposlechlo a oto­ čilo svou loď bokem k Antoniovi. Ahenobarbus a Antonius se přitom spatřili a pozdravili, načež Ahenobarbovo vojsko pozdravilo Antonia jako vrchního velitele. Plancus se poně­ kud vzpamatoval, Antonius přijal Ahenobarba na vlastní loď a odjel s ním do Paloenta, kde měl Ahenobarbus ještě vlastní vojsko. Tam postoupil Antoniovi svůj velitelský stan. 56/ Odtud pluli do Brundisia, kde bylo posádkou pět Caesarových kohort. Obyvatelstvo jim však zavřelo brány, Ahenobarbovi jako svému starému nepříteli a Antoniovi jako jeho společníku. Antonius se cítil dotčen a soudil, že jde jen o výmluvy, zatímco mu ve skutečnosti při vstupu do města braní Caesarova posádka s Caesarovým vědomím. Přeřal pro­ to výběžek pevniny, na němž město leží, příkopem a zdí. Město je na poloostrovu v zálivu podoby půlměsíce a z pevniny nebylo možné vystoupit na pahorek, kde bylo to město odříznuté příkopem a zdí. Samotný záliv dal Antonius pres jeho velikost obklopit četnými strážními body a stejně tak ostrovy v něm. Potom vyslal další jednotky na okolní ital­ ské pobřeží s příkazem, aby obsadily výhodná místa. Poté vy­ bízel i Pompeia, aby připlul k Itálii a jednal podle svých možnosti. Ten ochotně hned vyslal Ménodóra se silným loď­ stvem i se čtyřmi legiemi vojska a s jejich pomocí odňal Cae­ sarovi Sardinii, jež mu tehdy patřila, i dvě tamější legie, překvapené dohodou mezi Pompeiem a Antoniem. V Itálii se Antoniovi vojáci zmocnili ausonského města Siponta, Pompeius oblehl Thurie a Consentii a jeho jezdci zpustošili okolí.

388

Antonius s Ahenobarbem připlouvají k Brundisiu

55/ Fulvii, která onemocněla, zanechal Antonius v Sikyónu a sám odplul z Korkýry do loňského moře. Měl jen malé pěší vojsko, zato však dvě stě lodí, zbudovaných v Asii. Poté se dověděl, že se proti němu blíží Ahenobarbus s loděmi a sil­ ným vojskem. Někteří z Antoniových přátel mysleli, že třeba nedodrží písemně sjednanou úmluvu. Ahenobarbus' byl totiž odsouzen v souvislosti s vraždou Gaia Caesara a podle roz­ sudku proskribován. Proto bojoval u Filipp proti Antoniovi a Caesarovi. Antonius mu však vyplul osobně v ústrety s pěti svými nejlepšími loděmi, aby bylo zřejmé, že mu důvěřuje, a ostatním lodím přikázal, aby ho v jisté vzdálenosti následo­ valy. Když bylo již možné vidět, jak Ahenobarbus pluje s ce­ lým svým vojskem a veškerým loďstvem za plného nasazení veslařů, dostal Plancus, stojící vedle Antonia, strach a navr­ hoval, aby Antonius přerušil plavbu a vyslal vpřed několik mužů na výzvědy, protože záměry Ahenobarbovy nejsou zřejmé. Antonius mu však odpověděl, že raději zahyne ru­ kou věrolomného spojence, než aby se sám ukázal jako zba­ bělec i za cenu vlastní záchrany, a pokraěoval v plavbě. An­ tonius s Ahenobarbem si byli již nablízku a jejich velitelské lodě, které bylo možno poznat podle vlajky, již připlouvaly k sobě. Tu poruěil první Antoniův liktor, který stál podle zvyklosti na přídi, aby přijíždějící spustili vlajku. Snad za­ pomněl, že proti němu pluje muž nejistého smýšlení a veli­ tel vlastního loďstva, snad tak učinil s vědomím vlastní nad­ řazenosti, jak se běžně děje vůěi podřízeným a méně vý­

Octavianus přichází k Brundisiu. Zostření situace

57/ Jakmile se Caesar stal ze všech stran cílem prudkých útoků, poslal do Ausonie Agrippu, aby poskytl pomoc ohro­ ženým. Agrippa se snažil shromáždit cestou kolonisty; ti ho měli následovat s jistým odstupem, jako by šli proti Pom-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

mu naopak vzhledem k jeho vlastnostem svěřuje celou Hispánii i tamější vojsko a podřizuje mu její dosavadní správce Peducaea a Lucia. Tak tedy Caesar se ctí Lucia propustil, ale dal ho nená­ padně sledovat podřízenými veliteli.

znamným osobám, Ahenóbarbovo mužstvo uposlechlo a oto­ čilo svou loď bokem k Antoniovi. Ahenobarbus a Antonius se přitom spatřili a pozdravili, načež Ahenobarbovo vojsko pozdravilo Antonia jako vrchního velitele. Plancus se poně­ kud vzpamatoval, Antonius přijal Ahenobarba na vlastní loď a odjel s ním do Paloenta, kde měl Ahenobarbus ještě vlastní vojsko. Tam postoupil Antoniovi svůj velitelský stan. 56/ Odtud pluli do Brundisia, kde bylo posádkou pět Caesarových kohort. Obyvatelstvo jim však zavřelo brány, Ahenobarbovi jako svému starému nepříteli a Antoniovi jako jeho společníku. Antonius se cítil dotčen a soudil, že jde jen o výmluvy, zatímco mu ve skutečnosti při vstupu do města braní Caesarova posádka s Caesarovým vědomím. Přeřal pro­ to výběžek pevniny, na němž město leží, příkopem a zdí. Město je na poloostrovu v zálivu podoby půlměsíce a z pevniny nebylo možné vystoupit na pahorek, kde bylo to město odříznuté příkopem a zdí. Samotný záliv dal Antonius pres jeho velikost obklopit četnými strážními body a stejně tak ostrovy v něm. Potom vyslal další jednotky na okolní ital­ ské pobřeží s příkazem, aby obsadily výhodná místa. Poté vy­ bízel i Pompeia, aby připlul k Itálii a jednal podle svých možnosti. Ten ochotně hned vyslal Ménodóra se silným loď­ stvem i se čtyřmi legiemi vojska a s jejich pomocí odňal Cae­ sarovi Sardinii, jež mu tehdy patřila, i dvě tamější legie, překvapené dohodou mezi Pompeiem a Antoniem. V Itálii se Antoniovi vojáci zmocnili ausonského města Siponta, Pompeius oblehl Thurie a Consentii a jeho jezdci zpustošili okolí.

388

Antonius s Ahenobarbem připlouvají k Brundisiu

55/ Fulvii, která onemocněla, zanechal Antonius v Sikyónu a sám odplul z Korkýry do loňského moře. Měl jen malé pěší vojsko, zato však dvě stě lodí, zbudovaných v Asii. Poté se dověděl, že se proti němu blíží Ahenobarbus s loděmi a sil­ ným vojskem. Někteří z Antoniových přátel mysleli, že třeba nedodrží písemně sjednanou úmluvu. Ahenobarbus' byl totiž odsouzen v souvislosti s vraždou Gaia Caesara a podle roz­ sudku proskribován. Proto bojoval u Filipp proti Antoniovi a Caesarovi. Antonius mu však vyplul osobně v ústrety s pěti svými nejlepšími loděmi, aby bylo zřejmé, že mu důvěřuje, a ostatním lodím přikázal, aby ho v jisté vzdálenosti následo­ valy. Když bylo již možné vidět, jak Ahenobarbus pluje s ce­ lým svým vojskem a veškerým loďstvem za plného nasazení veslařů, dostal Plancus, stojící vedle Antonia, strach a navr­ hoval, aby Antonius přerušil plavbu a vyslal vpřed několik mužů na výzvědy, protože záměry Ahenobarbovy nejsou zřejmé. Antonius mu však odpověděl, že raději zahyne ru­ kou věrolomného spojence, než aby se sám ukázal jako zba­ bělec i za cenu vlastní záchrany, a pokraěoval v plavbě. An­ tonius s Ahenobarbem si byli již nablízku a jejich velitelské lodě, které bylo možno poznat podle vlajky, již připlouvaly k sobě. Tu poruěil první Antoniův liktor, který stál podle zvyklosti na přídi, aby přijíždějící spustili vlajku. Snad za­ pomněl, že proti němu pluje muž nejistého smýšlení a veli­ tel vlastního loďstva, snad tak učinil s vědomím vlastní nad­ řazenosti, jak se běžně děje vůěi podřízeným a méně vý­

Octavianus přichází k Brundisiu. Zostření situace

57/ Jakmile se Caesar stal ze všech stran cílem prudkých útoků, poslal do Ausonie Agrippu, aby poskytl pomoc ohro­ ženým. Agrippa se snažil shromáždit cestou kolonisty; ti ho měli následovat s jistým odstupem, jako by šli proti Pom-

390

APPIÁNOS

peiovi. Sotvaže se však dověděli, že k předchozím událostem došlo s Antoniovým souhlasem, hned se tajně otočili zpět. Toto jejich rozhodnutí Caesara vskutku překvapilo. Vydal se proto hned sám na cestu do Brundisia s jiným vojskem, ná­ hodou se zakrátko setkal s kolonisty,, vysvětlil jim. situaci a získal na svou stranu ty, kteří od něho dostali půdu. Učini­ li tak sice z úcty k němu, ale i s nevysloveným přáním smířit ho s Antoniem, a teprve kdyby se Antonius nedal přesvědčit a zahájil boj, poskytnout pomoc Caesarovi. Několik dní strá­ vil Caesar v Canusiu, protože onemocněl. Jakmile shledal, že Brundisium je odříznuto zdí, neučinil nic jiného, než že vybudoval tábor proti Antoniovu ležení a vyčkával dalších událostí, ačkoliv měl nad jeho vojskem celkovou početní pře­ vahu. 58/ Antonius měl výhodu ve svém pevném postavení, z ně­ hož se jeho menší armáda mohla bezpečně bránit. Přesto však urychleně povolal své oddíly z Makedonie, přičemž se uchýlil k válečné lsti, že totiž večer dal v tajnosti vyvézt na moře válečné a nákladní lodě, obsazené plně svým vlastním vojskem. Ty pak za dne připlouvaly jedna po druhé v plné zbroji tak, jako by přijížděly z Makedonie a aby Caesar byl svědkem jejich přistání. Jakmile měl hotovy i své obléhací stroje, připravoval se k útoku na Brundisium, což naplňova­ lo Caesara nevolí, neboť mu v tom nijak nemohl bránit. Jed­ nou kvečeru obdrželi na obou stranách zprávu, že Agrippa znovu obsadil Sipontum, že Pompeius byl vyhnán z Thurií a že již obléhá jen Consentii. Antonius přijal tyto zprávy s nevolí. Když mu pak ještě sdělili, že k Caesarovi přichází Servilius s tisícem pěti sty jezdci, nedokázal již ovládnout svůj prudký hněv. Vyskočil od večeře a spolu s několika ozbrojenými přáteli a čtyřmi stovkami jezdců udeřil se zoufa­ lou odvahou na tisíc pět set mužů, utábořených u města Urie, a ohromil je tak, že je bez boje zajal a ještě téhož dne odvedl k Brundisiu. Tak velmi působila stále ještě mezi vojá­

obCanské války v

391

ky pověst o Antoniově nepřemožitelnosti, která vznikla u Fi­ lipp. 59/ Touto pověstí se nejvíce honosily kohorty Antoniovy tě­ lesné stráže. Její příslušníci přistoupili v oddílech k Caesarovu táboru a prohlašovali za svou urážku, když jejich někdejší spolubojovníci přicházejí válčit proti Antoniovi, ačkoliv je všechny zachránil u Filipp. Z Caesarovy strany na ně naopak volali, že Antoniovy oddíly přišly do boje proti nim. Pak se shlukli a dohadovali a činili si vzájemné výčitky, jedni, že byl uzavřen přístup k Brundisiu a že jim bylo odňato Calenovo vojsko, druzí, že Brundisium je obehnáno zdí a octlo se v obležení, že byla zpustošena Ausonie a že se uzavírá spoje­ nectví s Ahenobarbem, vrahem Gaia Caesara, i s Pompeiem, jejich společným nepřítelem. Nakonec odhalili Caesarovi vo­ jáci Antoniovým své skutečné smýšlení: Přidali se prý k Cae­ sarovi ne proto, že by neuznávali Antoniovy přednosti, ale že měli v úmyslu oba usmířit a podpořit Caesara jen v přípa­ dě, kdyby Antonius odmítl a začal válku. To prohlašovali Caesarovi vojáci, když přišli k Antonio­ vě hradbě. V této době se rozšířila zpráva o smrti Fulvie. Soudilo se, že ztratila chuť k životu kvůli Antoniovým výčitkám a že si sama přivodila nemoc pro Antoniovu zaujatost, neboť ji prý opustil po jejím onemocnění, a když odcházel, odmítl se s ní sejít. Její smrt se však oběma stranám zdála vítanou, ne­ boť se zbavovaly energické ženy, jež ze žárlivosti ke Kleopa­ tře rozpoutala tak velikou válku. Antonius tuto ránu nesl těžce, neboť cítil svou vinu na Fulviině smrti. Lucius Cocceius zprostředkuje smír 60/ Lucius Cocceius byl přítelem Caesara i Antonia. Byl spolu s Caecinou v předcházejícím létě poslán Caesarem do Foiníkie k Antoniovi, avšak když Caecina odešel, zůstal

390

APPIÁNOS

peiovi. Sotvaže se však dověděli, že k předchozím událostem došlo s Antoniovým souhlasem, hned se tajně otočili zpět. Toto jejich rozhodnutí Caesara vskutku překvapilo. Vydal se proto hned sám na cestu do Brundisia s jiným vojskem, ná­ hodou se zakrátko setkal s kolonisty,, vysvětlil jim. situaci a získal na svou stranu ty, kteří od něho dostali půdu. Učini­ li tak sice z úcty k němu, ale i s nevysloveným přáním smířit ho s Antoniem, a teprve kdyby se Antonius nedal přesvědčit a zahájil boj, poskytnout pomoc Caesarovi. Několik dní strá­ vil Caesar v Canusiu, protože onemocněl. Jakmile shledal, že Brundisium je odříznuto zdí, neučinil nic jiného, než že vybudoval tábor proti Antoniovu ležení a vyčkával dalších událostí, ačkoliv měl nad jeho vojskem celkovou početní pře­ vahu. 58/ Antonius měl výhodu ve svém pevném postavení, z ně­ hož se jeho menší armáda mohla bezpečně bránit. Přesto však urychleně povolal své oddíly z Makedonie, přičemž se uchýlil k válečné lsti, že totiž večer dal v tajnosti vyvézt na moře válečné a nákladní lodě, obsazené plně svým vlastním vojskem. Ty pak za dne připlouvaly jedna po druhé v plné zbroji tak, jako by přijížděly z Makedonie a aby Caesar byl svědkem jejich přistání. Jakmile měl hotovy i své obléhací stroje, připravoval se k útoku na Brundisium, což naplňova­ lo Caesara nevolí, neboť mu v tom nijak nemohl bránit. Jed­ nou kvečeru obdrželi na obou stranách zprávu, že Agrippa znovu obsadil Sipontum, že Pompeius byl vyhnán z Thurií a že již obléhá jen Consentii. Antonius přijal tyto zprávy s nevolí. Když mu pak ještě sdělili, že k Caesarovi přichází Servilius s tisícem pěti sty jezdci, nedokázal již ovládnout svůj prudký hněv. Vyskočil od večeře a spolu s několika ozbrojenými přáteli a čtyřmi stovkami jezdců udeřil se zoufa­ lou odvahou na tisíc pět set mužů, utábořených u města Urie, a ohromil je tak, že je bez boje zajal a ještě téhož dne odvedl k Brundisiu. Tak velmi působila stále ještě mezi vojá­

obCanské války v

391

ky pověst o Antoniově nepřemožitelnosti, která vznikla u Fi­ lipp. 59/ Touto pověstí se nejvíce honosily kohorty Antoniovy tě­ lesné stráže. Její příslušníci přistoupili v oddílech k Caesarovu táboru a prohlašovali za svou urážku, když jejich někdejší spolubojovníci přicházejí válčit proti Antoniovi, ačkoliv je všechny zachránil u Filipp. Z Caesarovy strany na ně naopak volali, že Antoniovy oddíly přišly do boje proti nim. Pak se shlukli a dohadovali a činili si vzájemné výčitky, jedni, že byl uzavřen přístup k Brundisiu a že jim bylo odňato Calenovo vojsko, druzí, že Brundisium je obehnáno zdí a octlo se v obležení, že byla zpustošena Ausonie a že se uzavírá spoje­ nectví s Ahenobarbem, vrahem Gaia Caesara, i s Pompeiem, jejich společným nepřítelem. Nakonec odhalili Caesarovi vo­ jáci Antoniovým své skutečné smýšlení: Přidali se prý k Cae­ sarovi ne proto, že by neuznávali Antoniovy přednosti, ale že měli v úmyslu oba usmířit a podpořit Caesara jen v přípa­ dě, kdyby Antonius odmítl a začal válku. To prohlašovali Caesarovi vojáci, když přišli k Antonio­ vě hradbě. V této době se rozšířila zpráva o smrti Fulvie. Soudilo se, že ztratila chuť k životu kvůli Antoniovým výčitkám a že si sama přivodila nemoc pro Antoniovu zaujatost, neboť ji prý opustil po jejím onemocnění, a když odcházel, odmítl se s ní sejít. Její smrt se však oběma stranám zdála vítanou, ne­ boť se zbavovaly energické ženy, jež ze žárlivosti ke Kleopa­ tře rozpoutala tak velikou válku. Antonius tuto ránu nesl těžce, neboť cítil svou vinu na Fulviině smrti. Lucius Cocceius zprostředkuje smír 60/ Lucius Cocceius byl přítelem Caesara i Antonia. Byl spolu s Caecinou v předcházejícím létě poslán Caesarem do Foiníkie k Antoniovi, avšak když Caecina odešel, zůstal

392

APPIÁNOS

u Antonia. Tento Cocceius si nechtěl nechat ujít vhodnou příležitost a předstíral, že byl povolán zpět k Caesarovi a že ho chce pozdravit. Když s tím Antonius souhlasil, otázal se ho Cocceius jen tak na zkoušku, zda nechce poslat dopis Caesarovi, od něhož mu on přinesl list. Antonius mu však odpověděl: »O ěem si máme psát, jsme-li nepřátelé a nechce­ me si vzájemně zlořečit? Na předchozí dopis jsem poslal od­ pověď po Caecinovi, takže když chceš, můžeš s sebou vzít její opis.« Antonius tedy odpověděl takto, avšak Cocceius ne­ souhlasil s tím, že Caesar byl oznaěen za nepřítele, když se zachoval známým způsobem vůěi Luciovi a ostatním Anto­ niovým přátelům. Antonius však odpověděl: »Vždyť mi ne­ dovolil vstup do Brundisia, odňal mi mé provincie a Calenovo vojsko! Chová se sice laskavě vůěi mým přátelům, ale nikoliv proto, aby jim pomohl kvůli mně, nýbrž aby, jak se zdá, z nich učinil svou laskavostí mé nepřátele.« Cocceius vyslechl i další Antoniovy výtky, nechtěl však ještě rozněco­ vat jeho prudkou povahu a odebral se k Caesarovi. 61/ Jakmile ho Caesar uviděl, podivil se, proč nepřišel už dříve. »Nedal jsem milost tvému bratrovi, aby ses ty stal mým nepřítelem!« Cocceius odpověděl: »Děláš-li nepřátele svými přáteli, proč označuješ své přátele za nepřátele a odnímáš jim vojsko a provincie?« Na to odpověděl Caesar: »Nemohl jsem přece po Calenově smrti svěřit jeho malému synovi tak velké vojsko, když Antonius byl daleko. Vždyť na ně číhal i Lucius a úporně se snažil je získat a Asinius s Ahenobarbem, kteří byli poblíž, by jich byli využili proti nám. Proto jsem se rychle zmocnil i Plaňkových legií, aby nepřešly k Pompeiovi, jakmile se jejich jízda přeplavila na Sicílii.« Cocceius na to odvětil: »O tom se říkalo něco jiného, ale ani Antonius tomu nevěřil, dokud mu nebyl jako nepříteli ode­ přen vstup do Brundisia.« Caesar na to řekl, že sám nedal v této věci žádné příkazy, neboť ani nebyl předem informo­ ván o Antoniově příchodu, ani nepředpokládal, že bude do­

OBČANSKĚ VÁLKY V

393

provázen nepřáteli. Obyvatelé Brundisia a tribun zanechaný u nich na obranu proti Ahenobarbovým nájezdům odmítli ze svého vlastního rozhodnutí Antoniovi přístup do města, pro­ tože uzavřel smlouvu se společným hepřítelem Pompeiem a přiváděl s sebou vraha Gaia Caesara, Caesarova otce, Ahenobarba, odsouzeného senátem i soudním výrokem a proskribovaného, který po bitvě u Filipp oblehl Brundisium i pobřeží kolem dokola loňského moře, spálil Caesarovy lodě a vydrancoval Itálii. 62/ Cocceius odvětil: »Shodli jste se, že budete smět uzavírat smlouvy, s kým budete chtít. Antonius se nespojil s nikým z Caesarových vrahů, neboť nectí tvého otce o nic méně nežli ty. Ahenobarbus k nim vůbec nepatří a jeho odsouzení bylo vyvoláno osobní záští, neboť se nepodílel ani na plánu vraždy. Pokud ho neuznáme za hodna odpuštění, protože byl Brutovým přítelem, nebudeme muset brzy zahrnout nenávistí téměř všechny ostatní? S Pompeiem uzavřel Antonius smlouvu, ne aby se stal jeho spojencem, ale aby měl spojence, kdybys ho ty napadl, popřípadě proto, aby ho s tebou smířil, neboť ani on se nedopustil ničeho neodpustitelného. Na tom máš ostatně největší vinu ty. Kdyby se totiž nevedla válka na ital­ ském území, neodvážili by se ani tito lidé posílat k Antoniovi takováto poselství.« Caesar řekl s úmyslem objasnit své jednání: »Válku proti Itálii a současně proti mně zahájili Manius, Fulvie a Lucius. Pompeius dříve nepodnikal nic, až teprve teď, když se může opřít o Antonia, vstoupil na pobřeží.« »Nikoliv,« zněla Cocčeiova odpověď, »neuěinil tak s vědomím, že se může o Antonia opřít, ale byl jím vyslán. A nebudu před tebou zakrývat skutečnost, že i jiné oblasti Itálie, která nemá žádné loďstvo, budou napadeny silnou flotilou, jestliže se nesmíříte.« Caesar přijal s obavou tento promyšlený Cocceiův výrok, zarazil se na chvíli a pravil: »Pompeius nebude

392

APPIÁNOS

u Antonia. Tento Cocceius si nechtěl nechat ujít vhodnou příležitost a předstíral, že byl povolán zpět k Caesarovi a že ho chce pozdravit. Když s tím Antonius souhlasil, otázal se ho Cocceius jen tak na zkoušku, zda nechce poslat dopis Caesarovi, od něhož mu on přinesl list. Antonius mu však odpověděl: »O ěem si máme psát, jsme-li nepřátelé a nechce­ me si vzájemně zlořečit? Na předchozí dopis jsem poslal od­ pověď po Caecinovi, takže když chceš, můžeš s sebou vzít její opis.« Antonius tedy odpověděl takto, avšak Cocceius ne­ souhlasil s tím, že Caesar byl oznaěen za nepřítele, když se zachoval známým způsobem vůěi Luciovi a ostatním Anto­ niovým přátelům. Antonius však odpověděl: »Vždyť mi ne­ dovolil vstup do Brundisia, odňal mi mé provincie a Calenovo vojsko! Chová se sice laskavě vůěi mým přátelům, ale nikoliv proto, aby jim pomohl kvůli mně, nýbrž aby, jak se zdá, z nich učinil svou laskavostí mé nepřátele.« Cocceius vyslechl i další Antoniovy výtky, nechtěl však ještě rozněco­ vat jeho prudkou povahu a odebral se k Caesarovi. 61/ Jakmile ho Caesar uviděl, podivil se, proč nepřišel už dříve. »Nedal jsem milost tvému bratrovi, aby ses ty stal mým nepřítelem!« Cocceius odpověděl: »Děláš-li nepřátele svými přáteli, proč označuješ své přátele za nepřátele a odnímáš jim vojsko a provincie?« Na to odpověděl Caesar: »Nemohl jsem přece po Calenově smrti svěřit jeho malému synovi tak velké vojsko, když Antonius byl daleko. Vždyť na ně číhal i Lucius a úporně se snažil je získat a Asinius s Ahenobarbem, kteří byli poblíž, by jich byli využili proti nám. Proto jsem se rychle zmocnil i Plaňkových legií, aby nepřešly k Pompeiovi, jakmile se jejich jízda přeplavila na Sicílii.« Cocceius na to odvětil: »O tom se říkalo něco jiného, ale ani Antonius tomu nevěřil, dokud mu nebyl jako nepříteli ode­ přen vstup do Brundisia.« Caesar na to řekl, že sám nedal v této věci žádné příkazy, neboť ani nebyl předem informo­ ván o Antoniově příchodu, ani nepředpokládal, že bude do­

OBČANSKĚ VÁLKY V

393

provázen nepřáteli. Obyvatelé Brundisia a tribun zanechaný u nich na obranu proti Ahenobarbovým nájezdům odmítli ze svého vlastního rozhodnutí Antoniovi přístup do města, pro­ tože uzavřel smlouvu se společným hepřítelem Pompeiem a přiváděl s sebou vraha Gaia Caesara, Caesarova otce, Ahenobarba, odsouzeného senátem i soudním výrokem a proskribovaného, který po bitvě u Filipp oblehl Brundisium i pobřeží kolem dokola loňského moře, spálil Caesarovy lodě a vydrancoval Itálii. 62/ Cocceius odvětil: »Shodli jste se, že budete smět uzavírat smlouvy, s kým budete chtít. Antonius se nespojil s nikým z Caesarových vrahů, neboť nectí tvého otce o nic méně nežli ty. Ahenobarbus k nim vůbec nepatří a jeho odsouzení bylo vyvoláno osobní záští, neboť se nepodílel ani na plánu vraždy. Pokud ho neuznáme za hodna odpuštění, protože byl Brutovým přítelem, nebudeme muset brzy zahrnout nenávistí téměř všechny ostatní? S Pompeiem uzavřel Antonius smlouvu, ne aby se stal jeho spojencem, ale aby měl spojence, kdybys ho ty napadl, popřípadě proto, aby ho s tebou smířil, neboť ani on se nedopustil ničeho neodpustitelného. Na tom máš ostatně největší vinu ty. Kdyby se totiž nevedla válka na ital­ ském území, neodvážili by se ani tito lidé posílat k Antoniovi takováto poselství.« Caesar řekl s úmyslem objasnit své jednání: »Válku proti Itálii a současně proti mně zahájili Manius, Fulvie a Lucius. Pompeius dříve nepodnikal nic, až teprve teď, když se může opřít o Antonia, vstoupil na pobřeží.« »Nikoliv,« zněla Cocčeiova odpověď, »neuěinil tak s vědomím, že se může o Antonia opřít, ale byl jím vyslán. A nebudu před tebou zakrývat skutečnost, že i jiné oblasti Itálie, která nemá žádné loďstvo, budou napadeny silnou flotilou, jestliže se nesmíříte.« Caesar přijal s obavou tento promyšlený Cocceiův výrok, zarazil se na chvíli a pravil: »Pompeius nebude

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

mít důvod k radosti, protože jako hanebný člověk byl haneb­ ně zahnán od Thurií.« Cocceiús si tím ujasnil všechny příčiny sporu, zmínil se o smrti Fulviině i jejích okolnostech. Zdůraznil, že onemoc­ něla z obav před Antoniovou záští a že ze zoufalství napomá­ hala zhoršení nemoci, když ji Antonius ani při její chorobě nenavštívil, což se prý stalo příčinou její smrti. »Protože ale ani ona už není mezi živými,« připojil Cocceiús, »nepotřebujeme nic jiného, než abyste si otevřeně řekli, kvůli čemu si nedůvěřujete.®

jist, a tvářil se, jako by věděl ještě něco víc, takže Antonius povolil, přikázal Pompeiovi vrátit se na Sicílii s odůvodně­ ním, že sám zařídí, na čem se dohodli, a Ahenobarba poslal jako správce do Bíthýnie. 64/ Sotvaže se o tom dověděli Caesarovi vojáci, zvolili si po­ sly, kteří měli odejít k oběma vrchním velitelům. Ti se vůči nim zdrželi jakýchkoliv obvinění, neboť prý byli zvoleni, ne aby je soudili, ale jen proto, aby je usmířili. Sami mezi sebe přibrali Cocceia, který byl zadobře s oběma, z Antoniových stoupenců Polliona a z Caesarových Maecenata. Pak rozhod­ li, že Caesar i Antonius si mají odpustit všechno, k čemu kdy došlo, a být si do budoucna přáteli. Protože před krátkou do­ bou zemřel Marcellus, manžel Caesarovy sestry Octavie, na­ vrhli vyjednávači, aby Caesar dal Octavii za ženu Antoniovi. Caesar tak okamžitě učinil a oba muži se vzájemně objali. Ve vojsku se pak ozval radostný křik a hlasité projevy sympatií k oběma pak neustaly po celý den a celou noc. 65/ Caesar a Antonius si rozdělili mezi sebou znovu celou římskou říši, a to tak, že hranicí se stalo illyrské město Skodra, které, jak se jim zdálo, leželo nejblíže středu loňského moře. Všechno od něho na východ až k řece Eufratu — pro­ vincie i s ostrovy — měl dostat Antonius, Caesar vše na zá­ pad až k oceánu. Lepidus spravoval Afriku, kterou mu svěřil Caesar. Pokud by se nepřihodilo nic nečekaného, měl vést Caesar válku proti Pompeiovi a Antonius proti Parthům, aby ztrestal jejich věrolomnost vůči Crassovi. S Ahenobarbem uzavřel Caesar dohodu za stejných podmínek jako s Antoni­ em. Caesar i Antonius konečně získali právo odvádět v Itálii bez omezení stejný počet mužů. Taková tedy byla poslední smlouva uzavřená mezi Caesarem a Antoniem. Oba poté poslali neprodleně své vybrané přátele, aby zařídili tyto záležitosti, a to Antonius Ventidia do Asie, aby zatlačil Parthy a Labiena, syna Labienova, který s pomocí Parthů vpadl za současných nepokojů do Sýrie

394

Dohoda mezi Octavianem a Antoniem 63/ Během této rozmluvy si Cocceiús naklonil Caesara do té míry, že si ho Caesar ponechal ten den u sebe a že ho Cocceiús dokonce mohl poprosit, aby napsal Antoniovi, jak se sluší na mladšího vůči staršímu. Caesar však odpověděl, že dokud s ním je Antonius ve válce, nebude mu sám nic psát, stejně jako Antonius nepíše jemu. Jeho matce že vytý­ ká, že přes příbuzenství s ním, a přestože jí přede všemi sám prokazoval velkou úctu, uprchla z Itálie, jako by se jí od ně­ ho nedostávalo všeho jako od vlastního syna. Takto použil i Caesar lsti a napsal lulii. Když Cocceiús odcházel z tábora, dali mu mnozí tribu­ ni najevo smýšlení vojska. Mezi jiným pak sdělil Antoniovi také tuto příhodu, aby si uvědomil, že Caesarovi vojáci proti němu opravdu zahájí boj, pokud neuzavře smlouvu. Radil mu dále, aby povolal Pbmpeia z území, na nichž plenil, zpět na Sicílii á aby někam uklidil Ahenobarba, dokud nedojde ke smlouvě. K tomu Antonia vybízela i jeho matka, pocháze­ jící z julského rodu. Antonius však považoval za nedůstojné, kdyby nedošlo kě smíru a musel potom znovu žádat Pompeiá o spojenectví. Antoniova matka však nepochybovala, že ke smíru dojde, a rovněž Cocceiús dával najevo, že šije tím

395

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

mít důvod k radosti, protože jako hanebný člověk byl haneb­ ně zahnán od Thurií.« Cocceiús si tím ujasnil všechny příčiny sporu, zmínil se o smrti Fulviině i jejích okolnostech. Zdůraznil, že onemoc­ něla z obav před Antoniovou záští a že ze zoufalství napomá­ hala zhoršení nemoci, když ji Antonius ani při její chorobě nenavštívil, což se prý stalo příčinou její smrti. »Protože ale ani ona už není mezi živými,« připojil Cocceiús, »nepotřebujeme nic jiného, než abyste si otevřeně řekli, kvůli čemu si nedůvěřujete.®

jist, a tvářil se, jako by věděl ještě něco víc, takže Antonius povolil, přikázal Pompeiovi vrátit se na Sicílii s odůvodně­ ním, že sám zařídí, na čem se dohodli, a Ahenobarba poslal jako správce do Bíthýnie. 64/ Sotvaže se o tom dověděli Caesarovi vojáci, zvolili si po­ sly, kteří měli odejít k oběma vrchním velitelům. Ti se vůči nim zdrželi jakýchkoliv obvinění, neboť prý byli zvoleni, ne aby je soudili, ale jen proto, aby je usmířili. Sami mezi sebe přibrali Cocceia, který byl zadobře s oběma, z Antoniových stoupenců Polliona a z Caesarových Maecenata. Pak rozhod­ li, že Caesar i Antonius si mají odpustit všechno, k čemu kdy došlo, a být si do budoucna přáteli. Protože před krátkou do­ bou zemřel Marcellus, manžel Caesarovy sestry Octavie, na­ vrhli vyjednávači, aby Caesar dal Octavii za ženu Antoniovi. Caesar tak okamžitě učinil a oba muži se vzájemně objali. Ve vojsku se pak ozval radostný křik a hlasité projevy sympatií k oběma pak neustaly po celý den a celou noc. 65/ Caesar a Antonius si rozdělili mezi sebou znovu celou římskou říši, a to tak, že hranicí se stalo illyrské město Skodra, které, jak se jim zdálo, leželo nejblíže středu loňského moře. Všechno od něho na východ až k řece Eufratu — pro­ vincie i s ostrovy — měl dostat Antonius, Caesar vše na zá­ pad až k oceánu. Lepidus spravoval Afriku, kterou mu svěřil Caesar. Pokud by se nepřihodilo nic nečekaného, měl vést Caesar válku proti Pompeiovi a Antonius proti Parthům, aby ztrestal jejich věrolomnost vůči Crassovi. S Ahenobarbem uzavřel Caesar dohodu za stejných podmínek jako s Antoni­ em. Caesar i Antonius konečně získali právo odvádět v Itálii bez omezení stejný počet mužů. Taková tedy byla poslední smlouva uzavřená mezi Caesarem a Antoniem. Oba poté poslali neprodleně své vybrané přátele, aby zařídili tyto záležitosti, a to Antonius Ventidia do Asie, aby zatlačil Parthy a Labiena, syna Labienova, který s pomocí Parthů vpadl za současných nepokojů do Sýrie

394

Dohoda mezi Octavianem a Antoniem 63/ Během této rozmluvy si Cocceiús naklonil Caesara do té míry, že si ho Caesar ponechal ten den u sebe a že ho Cocceiús dokonce mohl poprosit, aby napsal Antoniovi, jak se sluší na mladšího vůči staršímu. Caesar však odpověděl, že dokud s ním je Antonius ve válce, nebude mu sám nic psát, stejně jako Antonius nepíše jemu. Jeho matce že vytý­ ká, že přes příbuzenství s ním, a přestože jí přede všemi sám prokazoval velkou úctu, uprchla z Itálie, jako by se jí od ně­ ho nedostávalo všeho jako od vlastního syna. Takto použil i Caesar lsti a napsal lulii. Když Cocceiús odcházel z tábora, dali mu mnozí tribu­ ni najevo smýšlení vojska. Mezi jiným pak sdělil Antoniovi také tuto příhodu, aby si uvědomil, že Caesarovi vojáci proti němu opravdu zahájí boj, pokud neuzavře smlouvu. Radil mu dále, aby povolal Pbmpeia z území, na nichž plenil, zpět na Sicílii á aby někam uklidil Ahenobarba, dokud nedojde ke smlouvě. K tomu Antonia vybízela i jeho matka, pocháze­ jící z julského rodu. Antonius však považoval za nedůstojné, kdyby nedošlo kě smíru a musel potom znovu žádat Pompeiá o spojenectví. Antoniova matka však nepochybovala, že ke smíru dojde, a rovněž Cocceiús dával najevo, že šije tím

395

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

a do oblastí až k Iónskému moři. Činy a osudy Labiena i Parthů budou vylíčeny v Knize parthské.

z nich polovinu z dvaceti pěti drachem, což byla částka sta­ novená jako příspěvek do války proti Cassiovi a Brutovi. Rovněž dědicové měli odvést stanovený díl z odkazu. Toto veřejně vyhlášené nařízení lid se zuřivým hněvem strhl a projevoval rozhořčení nad tím, že Caesar s Antoniem doká­ zali vyprázdnit státní pokladnu, vydrancovat provincie a zbí­ dačit samotnou Itálii daněmi, poplatky a konfiskacemi, a to ne aby bojovali proti nepřátelům nebo za rozšíření říše, ale proti svým osobním sokům a za svou vlastní moc, kvůli níž se proskribovalo a vraždilo. To vše je příčinou nesnesitelné­ ho hladu i jejich odhodlání připravit všechny i o poslední zbytky jejich jmění. Lidé se shlukovali a křičeli, házeli kame­ ním na ty, kteří se k nim nepřidali, a hrozili, že vydrancují a vypálí jejich domy, až nakonec celý římský dav byl v pohy­ bu. 68/ Caesar, doprovázen svými přáteli a několika příslušníky své tělesné stráže, přišel mezi ně, aby se s nimi dohodl a vy­ vrátil jejich obvinění. Sotvaže ho však uviděli, začali na něj házet zcela bezostyšně kameny a nezarazilo je ani, že před ranami neuhnul, nýbrž se jim sám vystavil, až byl . raněn. Když se to dověděl Antonius, spěchal mu na pomoc. Sotvaže ho lidé spatřili, že k nim sestupuje Svatou cestou, vybízeli ho, aby se vrátil. Kamením po něm však neházeli, protože byl ochoten dohodnout se s Pompeiem. Když je však neupo­ slechl, začali házet i po něm. V tom okamžiku dal Antonius zavolat své vojáky, kteří byli za hradbami. A protože ho davy nechtěly nechat ani takto projít, rozdělili se vojáci do po­ stranních uliček, podnikli ze zákoutí útok na forum a pobili všechny, kteří jim přišli do cesty. Postižení neměli příležitost k útěku, protože byli sevřeni davem, ani nenalézali nikde útočiště. Všude byli zabíjeni a zraňováni lidé a i ze střech se ozýval nářek a křik. Antoniovi se jen s obtížemi podařilo pro­ jít davem a byl to zřejmě právě on, kdo vysvobodil Caesara z nebezpečné situace a přivedl ho šťastně domů. Když se

396

Situace v Římě

66/ Caesarova velitele Helena, který se zmocnil prudkým útokem Sardinie, vyhnal opět z ostrova Pompeiův velitel Ménodóros. To popudilo Caesara takovou měrou, že odmítl An­ toniovy pokusy, aby ho usmířil s Pompeiem. Když Caesar s Antoniem přišli do Říma, uskutečnil se sňatek Antonia s Octavií. Antonius dal popravit Mania za to, že rozhněval Fulvii, když mluvil o Kleopatře, a dal tak příčinu k dalším tragickým událostem. Caesarovi též Antonius sdělil, že Salvidienus, Caesarův velitel ve vojsku na Rhodu, zamýšlel tajně od Caesara odpadnout a že jemu, Antoniovi, poslal v té věci dopis, když obléhal Brundisium. Zdaleka ne všichni schvalo­ vali, že Antonius, známý svou dobromyslností i snahou jed­ nat laskavé, prozradil toto tajemství. Caesar dal hned urych­ leně povolat Salvidiena k sobě, jako by s ním chtěl osobně cosi projednat a hned ho zase poslat zpět k vojsku. Jakmile se vsak Salvidienus dostavil, bylo s ním zavedeno řízení a byl popraven. Jeho vojsko se nezdálo Caesarovi spolehlivé, takže je svěřil Antoniovi. 67/ Římany v té době sužoval hlad. Nepřicházely totiž do­ dávky z východu, protože se lodní osazenstva obávala Pompeia v blízkosti Sicílie, ani ze západu, protože Pompeiovo mužstvo ovládalo Sardinii a Korsiku, ani z protilehlé Afriky, protože Pompeiovy lodě kontrolovaly moře z obou stran. Ce­ ny všeho rychle stoupaly, přičemž lidé spatřovali příčinu ve svárech vojevůdců, uráželi je a naléhali, aby se usmířili s Pompeiem. Caesar nebyl ani za tohoto stavu ochoten ustoupit, takže Antonius navrhl, aby alespoň urychlil válku a učinil tak konec nedostatku. Protože bylo málo peněz, vy­ dal Caesar nařízení, aby majitelé otroků zaplatili za každého

397

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

a do oblastí až k Iónskému moři. Činy a osudy Labiena i Parthů budou vylíčeny v Knize parthské.

z nich polovinu z dvaceti pěti drachem, což byla částka sta­ novená jako příspěvek do války proti Cassiovi a Brutovi. Rovněž dědicové měli odvést stanovený díl z odkazu. Toto veřejně vyhlášené nařízení lid se zuřivým hněvem strhl a projevoval rozhořčení nad tím, že Caesar s Antoniem doká­ zali vyprázdnit státní pokladnu, vydrancovat provincie a zbí­ dačit samotnou Itálii daněmi, poplatky a konfiskacemi, a to ne aby bojovali proti nepřátelům nebo za rozšíření říše, ale proti svým osobním sokům a za svou vlastní moc, kvůli níž se proskribovalo a vraždilo. To vše je příčinou nesnesitelné­ ho hladu i jejich odhodlání připravit všechny i o poslední zbytky jejich jmění. Lidé se shlukovali a křičeli, házeli kame­ ním na ty, kteří se k nim nepřidali, a hrozili, že vydrancují a vypálí jejich domy, až nakonec celý římský dav byl v pohy­ bu. 68/ Caesar, doprovázen svými přáteli a několika příslušníky své tělesné stráže, přišel mezi ně, aby se s nimi dohodl a vy­ vrátil jejich obvinění. Sotvaže ho však uviděli, začali na něj házet zcela bezostyšně kameny a nezarazilo je ani, že před ranami neuhnul, nýbrž se jim sám vystavil, až byl . raněn. Když se to dověděl Antonius, spěchal mu na pomoc. Sotvaže ho lidé spatřili, že k nim sestupuje Svatou cestou, vybízeli ho, aby se vrátil. Kamením po něm však neházeli, protože byl ochoten dohodnout se s Pompeiem. Když je však neupo­ slechl, začali házet i po něm. V tom okamžiku dal Antonius zavolat své vojáky, kteří byli za hradbami. A protože ho davy nechtěly nechat ani takto projít, rozdělili se vojáci do po­ stranních uliček, podnikli ze zákoutí útok na forum a pobili všechny, kteří jim přišli do cesty. Postižení neměli příležitost k útěku, protože byli sevřeni davem, ani nenalézali nikde útočiště. Všude byli zabíjeni a zraňováni lidé a i ze střech se ozýval nářek a křik. Antoniovi se jen s obtížemi podařilo pro­ jít davem a byl to zřejmě právě on, kdo vysvobodil Caesara z nebezpečné situace a přivedl ho šťastně domů. Když se

396

Situace v Římě

66/ Caesarova velitele Helena, který se zmocnil prudkým útokem Sardinie, vyhnal opět z ostrova Pompeiův velitel Ménodóros. To popudilo Caesara takovou měrou, že odmítl An­ toniovy pokusy, aby ho usmířil s Pompeiem. Když Caesar s Antoniem přišli do Říma, uskutečnil se sňatek Antonia s Octavií. Antonius dal popravit Mania za to, že rozhněval Fulvii, když mluvil o Kleopatře, a dal tak příčinu k dalším tragickým událostem. Caesarovi též Antonius sdělil, že Salvidienus, Caesarův velitel ve vojsku na Rhodu, zamýšlel tajně od Caesara odpadnout a že jemu, Antoniovi, poslal v té věci dopis, když obléhal Brundisium. Zdaleka ne všichni schvalo­ vali, že Antonius, známý svou dobromyslností i snahou jed­ nat laskavé, prozradil toto tajemství. Caesar dal hned urych­ leně povolat Salvidiena k sobě, jako by s ním chtěl osobně cosi projednat a hned ho zase poslat zpět k vojsku. Jakmile se vsak Salvidienus dostavil, bylo s ním zavedeno řízení a byl popraven. Jeho vojsko se nezdálo Caesarovi spolehlivé, takže je svěřil Antoniovi. 67/ Římany v té době sužoval hlad. Nepřicházely totiž do­ dávky z východu, protože se lodní osazenstva obávala Pompeia v blízkosti Sicílie, ani ze západu, protože Pompeiovo mužstvo ovládalo Sardinii a Korsiku, ani z protilehlé Afriky, protože Pompeiovy lodě kontrolovaly moře z obou stran. Ce­ ny všeho rychle stoupaly, přičemž lidé spatřovali příčinu ve svárech vojevůdců, uráželi je a naléhali, aby se usmířili s Pompeiem. Caesar nebyl ani za tohoto stavu ochoten ustoupit, takže Antonius navrhl, aby alespoň urychlil válku a učinil tak konec nedostatku. Protože bylo málo peněz, vy­ dal Caesar nařízení, aby majitelé otroků zaplatili za každého

397

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

dav rozprchl, byly mrtvoly naházeny do řeky, aby pohled na ně nevyvolal další nepokoje. Skýtaly však žalostnou podiva^ nou zcela jiného druhu, jak pluly po řece nebo jak je vojáci vytahovali z vody a jak největší zlotřilci, kteří se k nim připo­ jili, se zmocňovali lepších oděvů zabitých lidí. Tak nakonec všichni dostali z obou mocipánů strach nebo je nenáviděli. Hlad však vzrůstal a lid si zoufal, ale už se nebouřil.

nimi ještě více prohloubila. Pompeius si pak Murkova názo­ ru už v ničem nevšímal, a ten jako přezíraný člověk odešel do Syrákús. Tam zpozoroval několik mužů, kteří ho z Pompeiova příkazu sledovali, a otevřeně se před nimi s opovrže­ ním vyjádřil o Pompeiovi. Ten pak podplatil Murkova vlast­ ního tribuna a centuriona a poslal je za ním, aby ho zabili a tvrdili, že ho zavraždili jeho otroci. Aby se tato smyšlenka zdála věrohodnou, dal otroky vskutku ukřižovat. Neutajilo se však, že se po Bithynikovi znovu dopustil hanebného činu, a to ještě vůči vynikajícímu válečníkovi a svému stálému a neochvějnému stoupenci, který se o něj osobně zasloužil v Hispánii a na Sicílii přišel z vlastního rozhodnutí. 71/ Tak tedy zemřel Murcus. Ostatní pak nutili Pompeia,. aby uzavřel mír, a osočovali Ménodóra, že jedná spíše z tou­ hy po moci než z oddanosti vůči svému pánu, nebo s úmy­ slem stát se sám velitelem vojska a udržet si celou oblast ve své moci. Pompeius se posléze podvolil a odplul na Aenarii s mnoha skvělými loděmi. Sám plul na nádherné šestiveslici. Sledován zraky nepřátel připlul kvečeru pln sebevědomí k Puteolům.

398

Mírová jednání se Sextem Pompeiem 69/ Antonius vybídl Libonovy příbuzné, aby Libona povo­ lali zpět ze Sicílie, aby blahopřál svému švagrovi, popřípadě docílil něco navíc. Záruku za jeho bezpečnost poskytl Anto­ nius sám. Příbuzní tedy Libonovi poslali ihned dopis a také Pompeius projevil s jeho cestou souhlas. Při svém příjezdu zakotvil Libo u ostrova Pithékúsy, který se nyní jmenuje Aenaria. Sotvaže se to lid dověděl, opět se shlukl a vyzýval s nářkem Caesara, aby mu poslal bezpečnostní doprovod, neboř prý k němu přichází jako po­ sel jednat o míru. Caesar tak učinil, ale jen nerad; lid pak naléhal pod pohrůžkou, že založí požár, na Pompeiovu mat­ ku Mucii, aby byla vyslána k jednání o míru. Libo pozoroval, že nepřátelé činí ústupky, a navrhoval, aby se velitelé sešli sami mezi sebóu a dohodli se podle svého. Protože si lid vy­ nucoval i tento návrh, odebral se Caesar s Antoniem do Bájí. 70/ Pompeia přemlouvali všichni jeho přívrženci, aby uza­ vřel mír. Ménodóros mu však ze Sardinie poslal dopis, aby vedl válku plnou silou, nebo ještě vyčkal, protože jejich prvním útočníkem bude hlad, takže sami budou mít pevné pozice, až se jim zachce jednat o míru. Dále Pompeia vybí­ zel, aby se měl na pozoru před Murkem, který byl proti to­ muto návrhu, jako před člověkem, jemuž jde čistě o osobní moc. Pompeius již delší dobu těžko snášel Murka pro jeho vážnost a pevnou povahu. Po této události se roztržka mezi

399

Setkání Antonia, Octaviana a Sexta Pompeia u Puteol Mírová smlouva Hned za rozbřesku byly do moře zatlučeny kůly v malé vzdálenosti od sebe a na ně položili prkna. Na jeden z těchto můstků, který byl vystavěn směrem k pevnině, vstoupil Cae­ sar s Antoniem, na můstek z mořské strany Pompeius a Li­ bo. Mezi oběma konstrukcemi byl ponechán úzký pruh vody tak, aby se mohli slyšet a nemuseli křičet. Při jednání se Pompeius domníval, že se stane členem vládnoucího kolegia místo Lepida, kdežto Caesar a Antonius mu chtěli povolit jen beztrestný návrat, takže se na ničem konkrétním nedo­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

dav rozprchl, byly mrtvoly naházeny do řeky, aby pohled na ně nevyvolal další nepokoje. Skýtaly však žalostnou podiva^ nou zcela jiného druhu, jak pluly po řece nebo jak je vojáci vytahovali z vody a jak největší zlotřilci, kteří se k nim připo­ jili, se zmocňovali lepších oděvů zabitých lidí. Tak nakonec všichni dostali z obou mocipánů strach nebo je nenáviděli. Hlad však vzrůstal a lid si zoufal, ale už se nebouřil.

nimi ještě více prohloubila. Pompeius si pak Murkova názo­ ru už v ničem nevšímal, a ten jako přezíraný člověk odešel do Syrákús. Tam zpozoroval několik mužů, kteří ho z Pompeiova příkazu sledovali, a otevřeně se před nimi s opovrže­ ním vyjádřil o Pompeiovi. Ten pak podplatil Murkova vlast­ ního tribuna a centuriona a poslal je za ním, aby ho zabili a tvrdili, že ho zavraždili jeho otroci. Aby se tato smyšlenka zdála věrohodnou, dal otroky vskutku ukřižovat. Neutajilo se však, že se po Bithynikovi znovu dopustil hanebného činu, a to ještě vůči vynikajícímu válečníkovi a svému stálému a neochvějnému stoupenci, který se o něj osobně zasloužil v Hispánii a na Sicílii přišel z vlastního rozhodnutí. 71/ Tak tedy zemřel Murcus. Ostatní pak nutili Pompeia,. aby uzavřel mír, a osočovali Ménodóra, že jedná spíše z tou­ hy po moci než z oddanosti vůči svému pánu, nebo s úmy­ slem stát se sám velitelem vojska a udržet si celou oblast ve své moci. Pompeius se posléze podvolil a odplul na Aenarii s mnoha skvělými loděmi. Sám plul na nádherné šestiveslici. Sledován zraky nepřátel připlul kvečeru pln sebevědomí k Puteolům.

398

Mírová jednání se Sextem Pompeiem 69/ Antonius vybídl Libonovy příbuzné, aby Libona povo­ lali zpět ze Sicílie, aby blahopřál svému švagrovi, popřípadě docílil něco navíc. Záruku za jeho bezpečnost poskytl Anto­ nius sám. Příbuzní tedy Libonovi poslali ihned dopis a také Pompeius projevil s jeho cestou souhlas. Při svém příjezdu zakotvil Libo u ostrova Pithékúsy, který se nyní jmenuje Aenaria. Sotvaže se to lid dověděl, opět se shlukl a vyzýval s nářkem Caesara, aby mu poslal bezpečnostní doprovod, neboř prý k němu přichází jako po­ sel jednat o míru. Caesar tak učinil, ale jen nerad; lid pak naléhal pod pohrůžkou, že založí požár, na Pompeiovu mat­ ku Mucii, aby byla vyslána k jednání o míru. Libo pozoroval, že nepřátelé činí ústupky, a navrhoval, aby se velitelé sešli sami mezi sebóu a dohodli se podle svého. Protože si lid vy­ nucoval i tento návrh, odebral se Caesar s Antoniem do Bájí. 70/ Pompeia přemlouvali všichni jeho přívrženci, aby uza­ vřel mír. Ménodóros mu však ze Sardinie poslal dopis, aby vedl válku plnou silou, nebo ještě vyčkal, protože jejich prvním útočníkem bude hlad, takže sami budou mít pevné pozice, až se jim zachce jednat o míru. Dále Pompeia vybí­ zel, aby se měl na pozoru před Murkem, který byl proti to­ muto návrhu, jako před člověkem, jemuž jde čistě o osobní moc. Pompeius již delší dobu těžko snášel Murka pro jeho vážnost a pevnou povahu. Po této události se roztržka mezi

399

Setkání Antonia, Octaviana a Sexta Pompeia u Puteol Mírová smlouva Hned za rozbřesku byly do moře zatlučeny kůly v malé vzdálenosti od sebe a na ně položili prkna. Na jeden z těchto můstků, který byl vystavěn směrem k pevnině, vstoupil Cae­ sar s Antoniem, na můstek z mořské strany Pompeius a Li­ bo. Mezi oběma konstrukcemi byl ponechán úzký pruh vody tak, aby se mohli slyšet a nemuseli křičet. Při jednání se Pompeius domníval, že se stane členem vládnoucího kolegia místo Lepida, kdežto Caesar a Antonius mu chtěli povolit jen beztrestný návrat, takže se na ničem konkrétním nedo­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

hodli. Jejich přátelé k nim však stále vysílali posly s rozmani­ tými výzvami k oběma stranám. Pompeius žádal, aby proskribovaným, kteří se u něho zdržovali, bylo povoleno odejít do vyhnanství bez dalších omezení, pokud patřili k Caesarovým vrahům. Pro ostatní požadoval ěestný návrat a náhradu majetku, o který přišli. Caesar a Antonius stáli v důsledku hladomoru i tlaku lidu před nutností uzavřít mír; nakonec přece jen uěinili ústu­ pek, že postiženým bude vrácena ětvrtina konfiskovaného jmění tak, že ji Caesar a Antonius odkoupí od jeho nových majitelů. Proskribovaným sdělili své rozhodnutí dopisem a doufali, že budou rádi souhlasit. Ti vše přijali, protože měli strach i z Pompeia poté, co se dopustil věrolomnosti vůěi Murkovi. Když pak sami přišli k Pompeiovi s výzvou, aby uzavřel mír, roztrhl svůj oděv jakoby z lítosti, že i oni se na něm dopouštějí zrady, aěkoliv bojoval za jejich zájmy, a neu­ stále oznaěoval Ménodóra za opravdového vojevůdce a jedi­ ného ělověka, který s ním smýšlí dobře. 72/ Protože na Pompeia vyvíjela silný nátlak jeho matka Mucie spolu s manželkou lulií, sešli se tři vojevůdci znovu u Puteol na hrázi, obklopené ze všech stran mořem a uza­ vřené kolem dokola strážními loděmi, a shodli se na této smlouvě: sSkoněí se válka na souši i na moři, takže doprava zboží nebude nikde omezena. Pompeius stáhne své posádky z Itálie, nebude přijímat uprchlé otroky ani provádět námořní blokádu italského pobřeží. Podrží si i nadále vládu nad Sardinií, Korsikou a svými ostatními ostrovy tak dlouho, pokud budou zbýva­ jícímu území říše vládnout Antonius a Caesar, a pošle Říma­ nům dávky obilí, které byly těmto zemím již dříve stanoveny. Kromě těchto zemí dostane ještě Peloponnésos. Bude smět za­ stávat za své nepřítomnosti v Římě konsulát, a to prostřednic­ tvím některého ze svých přátel, kterého si sám vybere, a bude zapsán do seznamu kněží nejvyššího postavení.«

Pompeius tedy dostal tato práva. Významní jednotlivci, kteří k němu uprchli, se směli vrátit s výjimkou úěastníků Caesarovy vraždy, odsouzených výrokem soudu. Ostatní, kteří se zdržovali u Pompeia a uprchli k němu jen ze stra­ chu, měli dostat zpět svůj majetek v plném rozsahu, pokud ho byli zbaveni násilím, s výjimkou domácího zařízení. Pro­ skribovaným se vratíela ětvrtina majetku. Otroci, kteří slouži­ li v Pompeiově vojsku, dostávali svobodu. Svobodní vyslou­ žilci měli dostat stejnou váleěnou odměnu jako bývalí vojáci Caesarovi a Antoniovi. 73/ Taková tedy byla jejich úmluva. Pořídili o ní písemný záznam, potvrdili jej pečetěmi a poslali do Říma do úschovy vestálkám. Hned se pak vzá­ jemně pozvali na hostiny a losovali o jejich pořadí. Jako prv­ ní je přijal Pompeius na šestiveslici, kotvící u hráze, a poté po řadě Antonius a Caesar, kteří dali na hrázi postavit stany pod záminkou, aby všichni mohli hodovat přímo na břehu. Spíše si však chtěli nenápadně zajistit bezpečnost. Nepočínali si ostatně nikterak bezstarostně. Kolem kotvily jejich lodě, všude byly rozmístěny hlídky a účastníci hostiny měli pod šatem nepozorovaně zavěšeny dýky. Vypráví se, že v době, kdy všichni hodovali na lodi, poslal Ménodóros Pompeiovi výzvu, aby přepadl oba muže a pomstil křivdu, jíž se dopusti­ li vůči jeho otci a bratrovi, a chopil se rychlou akcí moci, která mu po otci patří. Sám Ménodóros že bude s loděmi dbát na to, aby nikdo neuprchl. Pompeius prý odpověděl tak, jak se slušelo na jeho důstojnost a dané okolnosti: »Kdyby to tak mohl Ménodóros udělat beze mne!« Ménodóros by si totiž mohl dovolit porušit přísahu, ne však Pompeius. Na této hostině zasnoubili Pompeiovu dceru, která byla vnučkou Libona, s Marcellem, nevlastním synem Antonio­ vým a synovcem Caesarovým. Následujícího dne stanovili konsuly na příští čtyři roky — na prvním místě Antonia a Libona, přičemž mohl Antonius hned jmenovat jiného

400

401

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

hodli. Jejich přátelé k nim však stále vysílali posly s rozmani­ tými výzvami k oběma stranám. Pompeius žádal, aby proskribovaným, kteří se u něho zdržovali, bylo povoleno odejít do vyhnanství bez dalších omezení, pokud patřili k Caesarovým vrahům. Pro ostatní požadoval ěestný návrat a náhradu majetku, o který přišli. Caesar a Antonius stáli v důsledku hladomoru i tlaku lidu před nutností uzavřít mír; nakonec přece jen uěinili ústu­ pek, že postiženým bude vrácena ětvrtina konfiskovaného jmění tak, že ji Caesar a Antonius odkoupí od jeho nových majitelů. Proskribovaným sdělili své rozhodnutí dopisem a doufali, že budou rádi souhlasit. Ti vše přijali, protože měli strach i z Pompeia poté, co se dopustil věrolomnosti vůěi Murkovi. Když pak sami přišli k Pompeiovi s výzvou, aby uzavřel mír, roztrhl svůj oděv jakoby z lítosti, že i oni se na něm dopouštějí zrady, aěkoliv bojoval za jejich zájmy, a neu­ stále oznaěoval Ménodóra za opravdového vojevůdce a jedi­ ného ělověka, který s ním smýšlí dobře. 72/ Protože na Pompeia vyvíjela silný nátlak jeho matka Mucie spolu s manželkou lulií, sešli se tři vojevůdci znovu u Puteol na hrázi, obklopené ze všech stran mořem a uza­ vřené kolem dokola strážními loděmi, a shodli se na této smlouvě: sSkoněí se válka na souši i na moři, takže doprava zboží nebude nikde omezena. Pompeius stáhne své posádky z Itálie, nebude přijímat uprchlé otroky ani provádět námořní blokádu italského pobřeží. Podrží si i nadále vládu nad Sardinií, Korsikou a svými ostatními ostrovy tak dlouho, pokud budou zbýva­ jícímu území říše vládnout Antonius a Caesar, a pošle Říma­ nům dávky obilí, které byly těmto zemím již dříve stanoveny. Kromě těchto zemí dostane ještě Peloponnésos. Bude smět za­ stávat za své nepřítomnosti v Římě konsulát, a to prostřednic­ tvím některého ze svých přátel, kterého si sám vybere, a bude zapsán do seznamu kněží nejvyššího postavení.«

Pompeius tedy dostal tato práva. Významní jednotlivci, kteří k němu uprchli, se směli vrátit s výjimkou úěastníků Caesarovy vraždy, odsouzených výrokem soudu. Ostatní, kteří se zdržovali u Pompeia a uprchli k němu jen ze stra­ chu, měli dostat zpět svůj majetek v plném rozsahu, pokud ho byli zbaveni násilím, s výjimkou domácího zařízení. Pro­ skribovaným se vratíela ětvrtina majetku. Otroci, kteří slouži­ li v Pompeiově vojsku, dostávali svobodu. Svobodní vyslou­ žilci měli dostat stejnou váleěnou odměnu jako bývalí vojáci Caesarovi a Antoniovi. 73/ Taková tedy byla jejich úmluva. Pořídili o ní písemný záznam, potvrdili jej pečetěmi a poslali do Říma do úschovy vestálkám. Hned se pak vzá­ jemně pozvali na hostiny a losovali o jejich pořadí. Jako prv­ ní je přijal Pompeius na šestiveslici, kotvící u hráze, a poté po řadě Antonius a Caesar, kteří dali na hrázi postavit stany pod záminkou, aby všichni mohli hodovat přímo na břehu. Spíše si však chtěli nenápadně zajistit bezpečnost. Nepočínali si ostatně nikterak bezstarostně. Kolem kotvily jejich lodě, všude byly rozmístěny hlídky a účastníci hostiny měli pod šatem nepozorovaně zavěšeny dýky. Vypráví se, že v době, kdy všichni hodovali na lodi, poslal Ménodóros Pompeiovi výzvu, aby přepadl oba muže a pomstil křivdu, jíž se dopusti­ li vůči jeho otci a bratrovi, a chopil se rychlou akcí moci, která mu po otci patří. Sám Ménodóros že bude s loděmi dbát na to, aby nikdo neuprchl. Pompeius prý odpověděl tak, jak se slušelo na jeho důstojnost a dané okolnosti: »Kdyby to tak mohl Ménodóros udělat beze mne!« Ménodóros by si totiž mohl dovolit porušit přísahu, ne však Pompeius. Na této hostině zasnoubili Pompeiovu dceru, která byla vnučkou Libona, s Marcellem, nevlastním synem Antonio­ vým a synovcem Caesarovým. Následujícího dne stanovili konsuly na příští čtyři roky — na prvním místě Antonia a Libona, přičemž mohl Antonius hned jmenovat jiného

400

401

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

kandidáta podle své volby, dále Caesara a Pompeia, po nich Ahenobarba a Sosia, pak znovu Antonia a Caesara, kteří tak měli zastávat konsulát potřetí, a jak si o nich všichni mysleli, měli vrátit řízení státu zpět do rukou lidu.

spravoval nebo teprve měl dostat, rozeslal Antonius všude své správce a zařídil vše podle svých představ. Z osobního rozhodnutí dosadil porůznu i krále, a ti mu měli oplátkou odvádět stanovenou daň — do Pontu Dáreia, syna Farnakova a vnuka Mithridatova, do Idúmaie a Samaří Héróda, do Písidie Amynta, do části Kilikie Polemóna a do dalších krajů jiné vládce. Protože chtěl obohatit i vycvičit vojsko, které s ním mělo strávit zimu, poslal jeho část proti Parthénům, illyrskému kmenu poblíž Epidamnu, protože byli oddanými stoupenci Bratovými. Další oddíly pak vyslal proti Dardanům, jinému illyrskému kmenu, za to, že podnikal neustálé nájezdy proti Makedonii. Některým pak poručil, aby zůstali v Épeiru, takže měl všechny jednotky rozloženy jako v kru­ hu, neboť chtěl přezimovat v Athénách. Do Afriky poslal Furnia, aby do parthského tažení převzal velení nad čtyřmi legiemi, v jejichž čele stál Sextius. Nevěděl totiž, že mezitím Lepidus tyto legie Sextiovi odebral. 76/ Jakmile takto rozložil své vojsko, prožil zimu v Athé­ nách s Octavií podobně, jako ji prožíval v Alexandrii s Kleo­ patrou. Zabýval se výhradně hlášením z táborů, žil jako pro­ stý soukromník, a nikoliv jako vrchní velitel, nosil čtyřhran­ né řecké roucho a attické sandály a u c|veří si ani nestavěl stráž. Z domu vycházel bez velitelských znamení. Doprová­ zeli ho dva přátelé a dva sluhové a sám se bavil s učiteli nebo poslouchal jejich výklady. Stoloval po řeckém způsobu a v řecké společnosti konal též tělesná cvičení. Veřejných slavností i soukromých radovánek se účastnil spolu s Octavií. Casto se jí vrhal do náručí, neboť k ženám vzplál rychle láskou. Jakmile skončila zima, stal se z něho téměř jiný člo­ věk. Změnil znovu svůj oděv a s ním i způsob vystupování. U jeho dveří se hned začali hromadit lidé s úředními odzna­ ky, vojenští velitelé a jejich pobočníci. To vyvolávalo všude všeobecný strach i překvapení. Dostalo se slyšení poslům, kteří byli kdysi vybídnuti, aby počkali, byly rozřešeny soudní

402

Nadšení v Římě

74/ Potom se rozešli. Pompeius plul na Sicílii a Caesar s Antoniem cestovali do Říma. Když se tato zpráva roznesla v Římě a v Itálii, zmocnilo se všech velké nadšení, že je mír a že se zbavili války na svém území, že jejich synové už ne­ budou odháněni do cizích krajů, že sami nebudou trpět ná­ silnostmi posádek, útěky otroků, pustošením polí a těžkost­ mi při jejich obdělávání. Nejvíc se však radovali, že je konec hladu, který je mořil už do krajnosti, takže konali oběti na poěest přijíždějícího Caesara a Antonia jako svých zachrán­ ců. V samotném městě jim připravovali velkolepé přivítání, oni však vstoupili do města tajně v noci, aby se vyhnuli oká­ zalým trapnostem. Znepokojeni byli jedině vojáci usídlení na pozemcích vlastníků, kteří se vrátili s Pompeiem. Soudili, že tito statkáři se pro ně změní v krajně nepřátelské sousedy a budou jim škodit, jak jen budou moci. Většina uprchlíků spojených s Pompeiem se s ním až na několik málo výjimek v Puteolech rozloučila a odplula do Říma. To bylo pro tamější dav podnětem k novým projevům spokojenosti a radostnému kři­ ku, když se proti očekávání zachránilo tolik vynikajících mužů. Antoniova opatření na východě Jeho pobyt v Athénách

75/ Poté Caesar vytáhl do Galie, kde došlo k nepokojům, a Antonius do války proti Parthům. Protože senát svým usnesením potvrdil jeho panství ve všech zemích, které už

403

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

kandidáta podle své volby, dále Caesara a Pompeia, po nich Ahenobarba a Sosia, pak znovu Antonia a Caesara, kteří tak měli zastávat konsulát potřetí, a jak si o nich všichni mysleli, měli vrátit řízení státu zpět do rukou lidu.

spravoval nebo teprve měl dostat, rozeslal Antonius všude své správce a zařídil vše podle svých představ. Z osobního rozhodnutí dosadil porůznu i krále, a ti mu měli oplátkou odvádět stanovenou daň — do Pontu Dáreia, syna Farnakova a vnuka Mithridatova, do Idúmaie a Samaří Héróda, do Písidie Amynta, do části Kilikie Polemóna a do dalších krajů jiné vládce. Protože chtěl obohatit i vycvičit vojsko, které s ním mělo strávit zimu, poslal jeho část proti Parthénům, illyrskému kmenu poblíž Epidamnu, protože byli oddanými stoupenci Bratovými. Další oddíly pak vyslal proti Dardanům, jinému illyrskému kmenu, za to, že podnikal neustálé nájezdy proti Makedonii. Některým pak poručil, aby zůstali v Épeiru, takže měl všechny jednotky rozloženy jako v kru­ hu, neboť chtěl přezimovat v Athénách. Do Afriky poslal Furnia, aby do parthského tažení převzal velení nad čtyřmi legiemi, v jejichž čele stál Sextius. Nevěděl totiž, že mezitím Lepidus tyto legie Sextiovi odebral. 76/ Jakmile takto rozložil své vojsko, prožil zimu v Athé­ nách s Octavií podobně, jako ji prožíval v Alexandrii s Kleo­ patrou. Zabýval se výhradně hlášením z táborů, žil jako pro­ stý soukromník, a nikoliv jako vrchní velitel, nosil čtyřhran­ né řecké roucho a attické sandály a u c|veří si ani nestavěl stráž. Z domu vycházel bez velitelských znamení. Doprová­ zeli ho dva přátelé a dva sluhové a sám se bavil s učiteli nebo poslouchal jejich výklady. Stoloval po řeckém způsobu a v řecké společnosti konal též tělesná cvičení. Veřejných slavností i soukromých radovánek se účastnil spolu s Octavií. Casto se jí vrhal do náručí, neboť k ženám vzplál rychle láskou. Jakmile skončila zima, stal se z něho téměř jiný člo­ věk. Změnil znovu svůj oděv a s ním i způsob vystupování. U jeho dveří se hned začali hromadit lidé s úředními odzna­ ky, vojenští velitelé a jejich pobočníci. To vyvolávalo všude všeobecný strach i překvapení. Dostalo se slyšení poslům, kteří byli kdysi vybídnuti, aby počkali, byly rozřešeny soudní

402

Nadšení v Římě

74/ Potom se rozešli. Pompeius plul na Sicílii a Caesar s Antoniem cestovali do Říma. Když se tato zpráva roznesla v Římě a v Itálii, zmocnilo se všech velké nadšení, že je mír a že se zbavili války na svém území, že jejich synové už ne­ budou odháněni do cizích krajů, že sami nebudou trpět ná­ silnostmi posádek, útěky otroků, pustošením polí a těžkost­ mi při jejich obdělávání. Nejvíc se však radovali, že je konec hladu, který je mořil už do krajnosti, takže konali oběti na poěest přijíždějícího Caesara a Antonia jako svých zachrán­ ců. V samotném městě jim připravovali velkolepé přivítání, oni však vstoupili do města tajně v noci, aby se vyhnuli oká­ zalým trapnostem. Znepokojeni byli jedině vojáci usídlení na pozemcích vlastníků, kteří se vrátili s Pompeiem. Soudili, že tito statkáři se pro ně změní v krajně nepřátelské sousedy a budou jim škodit, jak jen budou moci. Většina uprchlíků spojených s Pompeiem se s ním až na několik málo výjimek v Puteolech rozloučila a odplula do Říma. To bylo pro tamější dav podnětem k novým projevům spokojenosti a radostnému kři­ ku, když se proti očekávání zachránilo tolik vynikajících mužů. Antoniova opatření na východě Jeho pobyt v Athénách

75/ Poté Caesar vytáhl do Galie, kde došlo k nepokojům, a Antonius do války proti Parthům. Protože senát svým usnesením potvrdil jeho panství ve všech zemích, které už

403

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY V

pře, lodě byly spuštěny na vodu a současně probíhaly i vše­ stranné válečné přípravy.

Ménodórovi, který ještě spravoval Korsiku a Sardinii. Ti tak ochotně učinili, neboť Ménodórovi záviděli jeho moc. Tímto úskokem se Pompeius Ménodórovi odcizil. V týchž dnech se k Ménodórovi přeplavil Caesarův propuštěnec Filadelíos, aby s ním jednal o dovozu obilí; zároveň k Caesarovi přišel Mikyón, největší důvěrník Ménodórův, aby sjednal Ménodóruv přechod k Caesarovi. Sliboval, že Caesarovi padne do ru­ kou Sardinie a Korsika se třemi legiemi a rovněž množství jezdců. Ať už šlo o dílo Filadelfovo, nebo o pomluvu mající znevážit Ménodóra před Pompeiem, Caesar nepřijal nabídku hned, ale učinil tak v okamžiku, kdy byl přesvědčen, že mír už ve skutečnosti neexistuje. Povolal proto na stanovený den Antonia z Athén do Brundisia, aby se s ním poradil o této nadcházející válce. Rychle také poslal do Brundisia a Puteol valecne lodě z Rgvenny, vojsko z Galie i potřebný válečný material, neboť chtěl, pokud by s ním Antonius souhlasil, sevřít Sicílii z obou stran námořním obchvatem.

404

Roztržka mezi Octavianem a Sextem Pompeiem

77/ Zatímco se Antonius věnoval těmto záležitostem, došlo mezi Caesarem a Pompeiem k porušení smlouvy. Mnozí se dohadovali, že se tak stalo ze zcela jiných příčin, než které Caesar ohlásil veřejně. Antonius postoupil Pompeiovi Peloponnésos s podmínkou, že mu Pompeius buď vyrovná sám, co jemu, Antoniovi, Peloponnésané ještě dluží, a to v době, kdy bude Peloponnésos přebírat, nebo že počká, až si dluhy vybere Antonius sám. Pompeius však území za takových podmínek přijmout nechtěl, neboť se domníval, že mu stej­ ně připadne včetně dlužných částek. Pompeius byl snad roz­ hořčen tímto jednáním, jak alespoň tvrdil Caesar, snad jed­ nal z vrozené věrolomnosti nebo ze závisti, že ostatní velitelé mají velké vojsko, či pod vlivem Ménodórova štvaní, že jde spíš o příměří než o pevnou mírovou smlouvu. Dal vystavět nové lodě, sebral veslaře a pronesl k vojsku řeč, že je třeba připravit se na všechny možnosti. A hned začali piráti nepo­ zorovatelně znemožňovat plavbu po' moři. Pro překonání hladomoru v Římě se tedy neudělalo mnoho či vlastně vů­ bec nic, takže lidé začali vykřikovat, že mír pro ně nezname­ ná konec hladu, nýbrž nastolení čtvrtého tyrana. Caesarovi se však podařilo zajmout několik pirátů a mučením z nich vynutit prohlášení, že je poslal Pompeius. Caesar pak ozná­ mil jejich přiznání lidu a sdělil je dopisem samotnému Pom­ peiovi. Ten se však vymlouval a naříkal si na situaci na Peloponnésu. 78/ Význační jedinci, pokud ještě zůstali s Pompeiem, vidě­ li, že stále ještě zůstává pod vlivem propuštěnců. Podplatili proto některé z nich — snad z vlastního popudu, snad ze snahy zalíbit se Caesarovi —, aby poštvali svého pána proti

405

Antoniův pokus o záchranu míru a Octavianovy válečné přípravy 79/ Antonius přišel ve stanovený den s malým doprovo­ dem, ale s Caesarem se osobně nesešel, ani na něj nečekal, snad proto, že myšlenku na vedení války odmítal jako poru­ šení smlouvy, snad že si uvědomil, jak velká je Caesarova vo­ jenská moc — touha po samovládě totiž udržovala oba v tr­ valém strachu —, snad že ho zastrašilo nějaké znamení. Jednoho muže, který spolu s jinými spal v okruhu jeho sta­ nu, totiž nalezli ohlodaného divokou zvěří, avšak s nedo­ tčeným obličejem, jako by se tak mělo usnadnit jeho pozná­ ni. Presto však nikdo z jeho společníků neslyšel žádný křik ani nic zvláštního nezpozoroval. Brundisijští však vyprávěli, že zrána bylo vidět vlka, jak vyběhl ze stanů. Caesarovi Anto­ nius napsal dopis, aby nerušil dohodu, a hrozil, že dá Méno-

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY V

pře, lodě byly spuštěny na vodu a současně probíhaly i vše­ stranné válečné přípravy.

Ménodórovi, který ještě spravoval Korsiku a Sardinii. Ti tak ochotně učinili, neboť Ménodórovi záviděli jeho moc. Tímto úskokem se Pompeius Ménodórovi odcizil. V týchž dnech se k Ménodórovi přeplavil Caesarův propuštěnec Filadelíos, aby s ním jednal o dovozu obilí; zároveň k Caesarovi přišel Mikyón, největší důvěrník Ménodórův, aby sjednal Ménodóruv přechod k Caesarovi. Sliboval, že Caesarovi padne do ru­ kou Sardinie a Korsika se třemi legiemi a rovněž množství jezdců. Ať už šlo o dílo Filadelfovo, nebo o pomluvu mající znevážit Ménodóra před Pompeiem, Caesar nepřijal nabídku hned, ale učinil tak v okamžiku, kdy byl přesvědčen, že mír už ve skutečnosti neexistuje. Povolal proto na stanovený den Antonia z Athén do Brundisia, aby se s ním poradil o této nadcházející válce. Rychle také poslal do Brundisia a Puteol valecne lodě z Rgvenny, vojsko z Galie i potřebný válečný material, neboť chtěl, pokud by s ním Antonius souhlasil, sevřít Sicílii z obou stran námořním obchvatem.

404

Roztržka mezi Octavianem a Sextem Pompeiem

77/ Zatímco se Antonius věnoval těmto záležitostem, došlo mezi Caesarem a Pompeiem k porušení smlouvy. Mnozí se dohadovali, že se tak stalo ze zcela jiných příčin, než které Caesar ohlásil veřejně. Antonius postoupil Pompeiovi Peloponnésos s podmínkou, že mu Pompeius buď vyrovná sám, co jemu, Antoniovi, Peloponnésané ještě dluží, a to v době, kdy bude Peloponnésos přebírat, nebo že počká, až si dluhy vybere Antonius sám. Pompeius však území za takových podmínek přijmout nechtěl, neboť se domníval, že mu stej­ ně připadne včetně dlužných částek. Pompeius byl snad roz­ hořčen tímto jednáním, jak alespoň tvrdil Caesar, snad jed­ nal z vrozené věrolomnosti nebo ze závisti, že ostatní velitelé mají velké vojsko, či pod vlivem Ménodórova štvaní, že jde spíš o příměří než o pevnou mírovou smlouvu. Dal vystavět nové lodě, sebral veslaře a pronesl k vojsku řeč, že je třeba připravit se na všechny možnosti. A hned začali piráti nepo­ zorovatelně znemožňovat plavbu po' moři. Pro překonání hladomoru v Římě se tedy neudělalo mnoho či vlastně vů­ bec nic, takže lidé začali vykřikovat, že mír pro ně nezname­ ná konec hladu, nýbrž nastolení čtvrtého tyrana. Caesarovi se však podařilo zajmout několik pirátů a mučením z nich vynutit prohlášení, že je poslal Pompeius. Caesar pak ozná­ mil jejich přiznání lidu a sdělil je dopisem samotnému Pom­ peiovi. Ten se však vymlouval a naříkal si na situaci na Peloponnésu. 78/ Význační jedinci, pokud ještě zůstali s Pompeiem, vidě­ li, že stále ještě zůstává pod vlivem propuštěnců. Podplatili proto některé z nich — snad z vlastního popudu, snad ze snahy zalíbit se Caesarovi —, aby poštvali svého pána proti

405

Antoniův pokus o záchranu míru a Octavianovy válečné přípravy 79/ Antonius přišel ve stanovený den s malým doprovo­ dem, ale s Caesarem se osobně nesešel, ani na něj nečekal, snad proto, že myšlenku na vedení války odmítal jako poru­ šení smlouvy, snad že si uvědomil, jak velká je Caesarova vo­ jenská moc — touha po samovládě totiž udržovala oba v tr­ valém strachu —, snad že ho zastrašilo nějaké znamení. Jednoho muže, který spolu s jinými spal v okruhu jeho sta­ nu, totiž nalezli ohlodaného divokou zvěří, avšak s nedo­ tčeným obličejem, jako by se tak mělo usnadnit jeho pozná­ ni. Presto však nikdo z jeho společníků neslyšel žádný křik ani nic zvláštního nezpozoroval. Brundisijští však vyprávěli, že zrána bylo vidět vlka, jak vyběhl ze stanů. Caesarovi Anto­ nius napsal dopis, aby nerušil dohodu, a hrozil, že dá Méno-

APPIÁNOS

OBČANSKÉ války v

dóra odvést a potrestat jako svého uprchlého otroka. Ménodóros totiž patřil Pompeiovi Velikému a Antonius koupil v dražbě jeho majetek, který se rozprodával, nebof šlo o ne­ přítele státu. 80/ Caesar chystal na Sardinii a Korsiku své zplnomocněnce, aby přejali vše, co jim Ménodóros svěří, a souěasně opev­ nil italské pobřeží ěetnými opěrnými body, aby na ně Pom­ peius nemohl podniknout nový nájezd. V Římě a Ravenně dal stavět další trojveslice a z Illyrie povolal poěetné vojsko. Ménodóra, který k němu přišel, prohlásil hned z propuštěn­ ce svobodným občanem a svěřil mu velení nad loděmi, jimž stál dosud v čele, ale podřídil ho vrchnímu námořnímu veli­ teli Calvisiovi. Tímto opatřením a péčí o ještě větší válečnou výstroj ztratil Caesar dosti času a vyjádřil se odmítavě o An­ toniovi za to, že na něho nepočkal. Pak přikázal Cornificiovi, aby převezl shromážděnou výstroj z Ravenny do Tarentu. Když se Cornificius plavil po moři, přepadla ho bouře, při níž byla zničena jediná loď, která však měla být velitelským plavidlem Caesarovým. To bylo považováno do budoucna za nepříznivé znamení. Pťotože se stále ještě objevovaly názory, že rozpoutáni války je porušením smlouvy, rozhodl se Caesar tyto dohady rozptýlit, poslal do města list a přednesl osobně k vojsku řeč, v níž ukázal, že mírové ujednání porušil Pompeius tím, že dovolil pirátům loupit na moři, jak Caesarovi sdělili sami piráti. Pompeiův celý plán prý odhalil Ménodóros a dověděl se o něm i Antonius, a proto Pompeiovi nevydal Peloponnésos.

přesunulo do Rhegia a vše se odehrávalo s co největší rych­ lostí. O Ménodórově zradě se Pompeius dověděl, až když byl Caesar na moři. Pompeius, sevřený z moře z obou stran, vyčkával sám Caesara v Messaně, kdežto proti Calvisiovi a Ménodórovi po­ slal s velkým loďstvem Menekrata, úhlavního Ménodórova nepřítele mezi všemi jeho propuštěnci. Nepřátelé spatřili Menekrata při západu slunce na otevřeném moři. Sami se uchýlili do zálivu nad Cumami a strávili tam v klidů noc, za­ tímco Menekratés doplul k Aenarii. Za úsvitu se Calvisiovo loďstvo přesunulo ve formaci tvaru půlměsíce v zálivu těsně k pevnině, aby nepřátelé nemohli proplout jeho řadou. Brzy se ukázal Menekratés a hned se k nim začal přibližovat mo­ hutnými a rychlými záběry vesel. Protože Calvisiovi muži nevypluli na otevřené moře, nemohl proti nim zahájit vel­ kou akci, ale hnal je silou k pevnině. Calvisiovy lodě tak uví­ zly na mělčině a zároveň se musely bránit jeho útokům. Menekratovy lodě se naopak mohly stáhnout zpět na moře a podle libosti odtud znovu zaútočit, popřípadě tam část pla­ videl vystřídat. Calvisiovy lodě ohrožovaly útesy stejně jako jejich malá pohyblivost. Zdálo se, že jedni bojují na souši, zatímco druzí na moři, přičemž vítězové nemohli poražené pronásledovat a poražení prchat. 82/ V průběhu boje se Ménodóros a Menekratés vzájemně spatřili, nechali stranou všechno ostatní a s divokým křikem vypluli proti sobě. V okamžiku, kdy jeden z nich získá nad druhým převahu, spatřovali konečné rozhodnutí o vítězství i vyvrcholení války. Jejich lodě se spolu prudce srazily, při­ čemž jedna roztříštila příď Ménodórova plavidla a druhá Menekratovo kormidlo. Potom byly z obou stran vrženy na ne­ přátelskou loď železné háky, takže lodě, které stály těsně vedle sebe, nemohly proti sobě bojovat. Avšak vojáci, jako by byli na pevné zemi, zápasili s vypětím všech sil a s krajní od­ vahou. Zasypávali se vzájemně množstvím oštěpů, kamenů

406

Octavianova výprava proti Sextu Pompeiovi

81/ Jakmile měl Caesar připraveny všechny své válečné prostředky, odplul směrem na Sicílii, a to sám z Tarentu, Calvisius, Sabinus a Ménodóros z Etrurie. Pěší vojsko se

407

APPIÁNOS

OBČANSKÉ války v

dóra odvést a potrestat jako svého uprchlého otroka. Ménodóros totiž patřil Pompeiovi Velikému a Antonius koupil v dražbě jeho majetek, který se rozprodával, nebof šlo o ne­ přítele státu. 80/ Caesar chystal na Sardinii a Korsiku své zplnomocněnce, aby přejali vše, co jim Ménodóros svěří, a souěasně opev­ nil italské pobřeží ěetnými opěrnými body, aby na ně Pom­ peius nemohl podniknout nový nájezd. V Římě a Ravenně dal stavět další trojveslice a z Illyrie povolal poěetné vojsko. Ménodóra, který k němu přišel, prohlásil hned z propuštěn­ ce svobodným občanem a svěřil mu velení nad loděmi, jimž stál dosud v čele, ale podřídil ho vrchnímu námořnímu veli­ teli Calvisiovi. Tímto opatřením a péčí o ještě větší válečnou výstroj ztratil Caesar dosti času a vyjádřil se odmítavě o An­ toniovi za to, že na něho nepočkal. Pak přikázal Cornificiovi, aby převezl shromážděnou výstroj z Ravenny do Tarentu. Když se Cornificius plavil po moři, přepadla ho bouře, při níž byla zničena jediná loď, která však měla být velitelským plavidlem Caesarovým. To bylo považováno do budoucna za nepříznivé znamení. Pťotože se stále ještě objevovaly názory, že rozpoutáni války je porušením smlouvy, rozhodl se Caesar tyto dohady rozptýlit, poslal do města list a přednesl osobně k vojsku řeč, v níž ukázal, že mírové ujednání porušil Pompeius tím, že dovolil pirátům loupit na moři, jak Caesarovi sdělili sami piráti. Pompeiův celý plán prý odhalil Ménodóros a dověděl se o něm i Antonius, a proto Pompeiovi nevydal Peloponnésos.

přesunulo do Rhegia a vše se odehrávalo s co největší rych­ lostí. O Ménodórově zradě se Pompeius dověděl, až když byl Caesar na moři. Pompeius, sevřený z moře z obou stran, vyčkával sám Caesara v Messaně, kdežto proti Calvisiovi a Ménodórovi po­ slal s velkým loďstvem Menekrata, úhlavního Ménodórova nepřítele mezi všemi jeho propuštěnci. Nepřátelé spatřili Menekrata při západu slunce na otevřeném moři. Sami se uchýlili do zálivu nad Cumami a strávili tam v klidů noc, za­ tímco Menekratés doplul k Aenarii. Za úsvitu se Calvisiovo loďstvo přesunulo ve formaci tvaru půlměsíce v zálivu těsně k pevnině, aby nepřátelé nemohli proplout jeho řadou. Brzy se ukázal Menekratés a hned se k nim začal přibližovat mo­ hutnými a rychlými záběry vesel. Protože Calvisiovi muži nevypluli na otevřené moře, nemohl proti nim zahájit vel­ kou akci, ale hnal je silou k pevnině. Calvisiovy lodě tak uví­ zly na mělčině a zároveň se musely bránit jeho útokům. Menekratovy lodě se naopak mohly stáhnout zpět na moře a podle libosti odtud znovu zaútočit, popřípadě tam část pla­ videl vystřídat. Calvisiovy lodě ohrožovaly útesy stejně jako jejich malá pohyblivost. Zdálo se, že jedni bojují na souši, zatímco druzí na moři, přičemž vítězové nemohli poražené pronásledovat a poražení prchat. 82/ V průběhu boje se Ménodóros a Menekratés vzájemně spatřili, nechali stranou všechno ostatní a s divokým křikem vypluli proti sobě. V okamžiku, kdy jeden z nich získá nad druhým převahu, spatřovali konečné rozhodnutí o vítězství i vyvrcholení války. Jejich lodě se spolu prudce srazily, při­ čemž jedna roztříštila příď Ménodórova plavidla a druhá Menekratovo kormidlo. Potom byly z obou stran vrženy na ne­ přátelskou loď železné háky, takže lodě, které stály těsně vedle sebe, nemohly proti sobě bojovat. Avšak vojáci, jako by byli na pevné zemi, zápasili s vypětím všech sil a s krajní od­ vahou. Zasypávali se vzájemně množstvím oštěpů, kamenů

406

Octavianova výprava proti Sextu Pompeiovi

81/ Jakmile měl Caesar připraveny všechny své válečné prostředky, odplul směrem na Sicílii, a to sám z Tarentu, Calvisius, Sabinus a Ménodóros z Etrurie. Pěší vojsko se

407

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

a šípů a vrhali na nepřátelskou loď můstky, aby na ni po nich přeběhli. Protože Ménodórova loď byla vyšší, umožňo­ valy můstky odvážlivcům snadnější přechod a rovněž střely, dopadající z výše, byly úěinnější. Mnoho mužů již padlo a zbývající byli zraněni. Ménodóros sám byl raněn do paže oštěpem, který mu však hned vytáhli, zatímco Menekratés byl zasažen do stehna železným hispánským kopím se zpět­ nými háky, takže se nedalo hned vyjmout. Aěkoliv se tím Menekratés stal neschopným boje, setrvával nicméně na mí­ stě a povzbuzoval ostatní. Když se však nepřátelé zmocnili jeho lodě, vrhl se sám do mořských hlubin. Ménodóros vzal loď do vleku a přivezl ji na pevninu, protože ani on nebyl schopen další akce. 83/ Toto se tedy odehrávalo na levém křídle námořní bitvy. Calvisius připlul z pravého křídla na levé, odřízl některé z Menekratových lodí a pronásledoval na moře ty, jimž se podařilo prchnout. Zatím však Menekratův podřízený velitel Démocharés, Pompeiův propuštěnec stejně jako Menekratés, napadl zbytek Calvisiových lodí. Některé z nich obrátil na útěk, jiné zahnal na skály a zapálil je, jakmile je opustilo mužstvo, až se nakonec vrátil Calvisius, který mezitím ukoněil pronásledování, přivedl zpět prchající z vlastních řad a zabránil dalšímu pálení lodí. Když nastala noc, uchýlili se všichni na stejná místa jako předtím. Takto tedy skoněila námořní bitva, v níž mělo Pompeiovo loďstvo výraznou převahu. Démocharés se rmoutil nad Menekratovou smrtí, jako by šlo o nenahraditelnou ztrátu, protože Menekratés a Ménodóros byli dva největší Pompeiovi námořní odborníci, nechal všechno stranou a odplul na Sicílii, jako by nebyl přišel pouze o Menekrata a jedinou loď, ale o celé loďstvo. 84/ Calvisius oěekával Démocharův útok, a proto zakotvil a zůstal celou dobu na místě, neboť nebyl schopen svést ná­ mořní bitvu. Přišel totiž o své nejsilnější lodě a ostatní už

nebyly k boji použitelné. Sotvaže se však dověděl, že Démo­ charés odplul na Sicílii, dal své lodě opravit, připlul s nimi k pevnině a stáhl se do nitra zálivu. Caesar zatím odplul z Tarentu do Rhegia s mnoha loděmi a silným loďstvem. U Messany narazil na Pompeia, který měl pouhých čtyřicet lodí. Přátelé Caesarovi radili, aby využil vhodného okamžiku a udeřil na Pompeia, provázeného loďstvem o tak malém počtu lodí, dříve než se k němu dostaví zbývající Pompeiova flotila. Caesar se však nedal přemluvit, čekal na Calvisia a prohlašoval, že není rozumné vrhat se do nebezpečí, je-li možno očekávat příchod posily. Jakmile se Démochárés vrá­ til do Messany, jmenoval ho Pompeius spolu s Apollofanem, který byl rovněž jeho propuštěncem, námořním veliteleip místo Ménodóra a Menekrata.

408

409

Porážka Octavianova loďstva u Scyllaea

85/ Jakmile se Caesar dověděl o událostech u Cum, vyplul z mořské úžiny a vydal se vstříc Calvisiovi. Již měl za sebou větší část úžiny, minul Stylidu a zabočoval do Scyllaea, a vtom vyrazil z Messany Pompeius, přiblížil se těsně k po­ sledním lodím, pronásledoval plavidla plující vpředu, pak zaútočil na všechny a vyzýval Caesara k bitvě. Ačkoliv se Pompeius snažil vydráždit je k námořnímu střetnutí, nedali se strhnout, neboť jim to Caesar nedovolil, snad že měl strach začít boj na úzkém prostoru, snad že setrvával záměr­ ně na svém původním rozhodnutí nebojovat v Calvisiově ne­ přítomnosti. Podle Caesarova plánu se stáhly všechny jeho lodě zpět k pevnině, zakotvily a vojáci odráželi útočníky z přídí. Protože však Démocharés nasadil proti každé Caesarově lodi své dvě, rozbil jejich řadu, takže narážely na skály i jedna na druhou a plnily se vodou. Tak byly ničeny i tyto lodě podobně jako u Cum, aniž se mohly bránit, protože

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

a šípů a vrhali na nepřátelskou loď můstky, aby na ni po nich přeběhli. Protože Ménodórova loď byla vyšší, umožňo­ valy můstky odvážlivcům snadnější přechod a rovněž střely, dopadající z výše, byly úěinnější. Mnoho mužů již padlo a zbývající byli zraněni. Ménodóros sám byl raněn do paže oštěpem, který mu však hned vytáhli, zatímco Menekratés byl zasažen do stehna železným hispánským kopím se zpět­ nými háky, takže se nedalo hned vyjmout. Aěkoliv se tím Menekratés stal neschopným boje, setrvával nicméně na mí­ stě a povzbuzoval ostatní. Když se však nepřátelé zmocnili jeho lodě, vrhl se sám do mořských hlubin. Ménodóros vzal loď do vleku a přivezl ji na pevninu, protože ani on nebyl schopen další akce. 83/ Toto se tedy odehrávalo na levém křídle námořní bitvy. Calvisius připlul z pravého křídla na levé, odřízl některé z Menekratových lodí a pronásledoval na moře ty, jimž se podařilo prchnout. Zatím však Menekratův podřízený velitel Démocharés, Pompeiův propuštěnec stejně jako Menekratés, napadl zbytek Calvisiových lodí. Některé z nich obrátil na útěk, jiné zahnal na skály a zapálil je, jakmile je opustilo mužstvo, až se nakonec vrátil Calvisius, který mezitím ukoněil pronásledování, přivedl zpět prchající z vlastních řad a zabránil dalšímu pálení lodí. Když nastala noc, uchýlili se všichni na stejná místa jako předtím. Takto tedy skoněila námořní bitva, v níž mělo Pompeiovo loďstvo výraznou převahu. Démocharés se rmoutil nad Menekratovou smrtí, jako by šlo o nenahraditelnou ztrátu, protože Menekratés a Ménodóros byli dva největší Pompeiovi námořní odborníci, nechal všechno stranou a odplul na Sicílii, jako by nebyl přišel pouze o Menekrata a jedinou loď, ale o celé loďstvo. 84/ Calvisius oěekával Démocharův útok, a proto zakotvil a zůstal celou dobu na místě, neboť nebyl schopen svést ná­ mořní bitvu. Přišel totiž o své nejsilnější lodě a ostatní už

nebyly k boji použitelné. Sotvaže se však dověděl, že Démo­ charés odplul na Sicílii, dal své lodě opravit, připlul s nimi k pevnině a stáhl se do nitra zálivu. Caesar zatím odplul z Tarentu do Rhegia s mnoha loděmi a silným loďstvem. U Messany narazil na Pompeia, který měl pouhých čtyřicet lodí. Přátelé Caesarovi radili, aby využil vhodného okamžiku a udeřil na Pompeia, provázeného loďstvem o tak malém počtu lodí, dříve než se k němu dostaví zbývající Pompeiova flotila. Caesar se však nedal přemluvit, čekal na Calvisia a prohlašoval, že není rozumné vrhat se do nebezpečí, je-li možno očekávat příchod posily. Jakmile se Démochárés vrá­ til do Messany, jmenoval ho Pompeius spolu s Apollofanem, který byl rovněž jeho propuštěncem, námořním veliteleip místo Ménodóra a Menekrata.

408

409

Porážka Octavianova loďstva u Scyllaea

85/ Jakmile se Caesar dověděl o událostech u Cum, vyplul z mořské úžiny a vydal se vstříc Calvisiovi. Již měl za sebou větší část úžiny, minul Stylidu a zabočoval do Scyllaea, a vtom vyrazil z Messany Pompeius, přiblížil se těsně k po­ sledním lodím, pronásledoval plavidla plující vpředu, pak zaútočil na všechny a vyzýval Caesara k bitvě. Ačkoliv se Pompeius snažil vydráždit je k námořnímu střetnutí, nedali se strhnout, neboť jim to Caesar nedovolil, snad že měl strach začít boj na úzkém prostoru, snad že setrvával záměr­ ně na svém původním rozhodnutí nebojovat v Calvisiově ne­ přítomnosti. Podle Caesarova plánu se stáhly všechny jeho lodě zpět k pevnině, zakotvily a vojáci odráželi útočníky z přídí. Protože však Démocharés nasadil proti každé Caesarově lodi své dvě, rozbil jejich řadu, takže narážely na skály i jedna na druhou a plnily se vodou. Tak byly ničeny i tyto lodě podobně jako u Cum, aniž se mohly bránit, protože

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

byly zakotveny a vydány napospas útočícím a opět se stahují­ cím nepřátelům. 86/ Caesar vyskočil ze své lodě na skály, pomáhal z vody mužům, pokud se zachránili plaváním, a posílal je vzhůru na pahorek. Cornificius a ostatní Caesarovi velitelé si dodali na­ vzájem odvahy, bez vyzvání vytáhli kotvy a vrhli se na nepří­ tele, protože pokládali za nutné něco podniknout a utrpět raději porážku než nečinně stát a nabízet se útočníkům. Se zoufalou odvahou najel Cornificius jako první na velitelskou loď Démocharovu a zajal ji. Démocharés však přeskočil na ji­ nou. V průběhu těžkého a neúspěšného boje se na širém moři objevili Calvisius a Ménodóros a blížili se ,k místu bitvy. Caesarovi muži je však nezpozorovali ani ze země, ani z mo­ ře. Zato je uviděli Pompeiovi lidé, jejichž lodě stály hlouběji v moři, a hned poté ustoupili. Stmívalo se již, a protože byli unaveni, neměli odvahu změřit své síly s mužstvem v plné síle. 87/ Tato náhoda znamenala pro ty, kteří přežili neúspěšný boj, jeho šťastný konec. Když nastala noc, utekli se všichni, kteří opustili lodě, na vrchy, zapálili na nich ohně jako zna­ mení svým druhům, pokud byli ještě na moři, a strávili noc bez potravy, potřebné pomoci a všeho nezbytného. Caesar byl v podobné situaci, ale obcházel je a vybízel, aby vydrželi útrapy do rána. Zatímco se snažil překonat takovéto nesná­ ze, nevěděl ještě nic o Calvisiově příchodu. Od svých lodí nemohl čekat žádnou pomoc, protože měly dost starostí s vlastními škodami. Další šťastnou náhodou se stalo, že se přes hory blížila třináctá legie. Po zprávě o neblahých událo­ stech prohledávali její vojáci horské svahy, přičemž jim cestu ukazovaly ohně. Tak se setkali se svým nejvyšším velitelem i s lidmi, kteří uprchli společně s ním. Všichni byli vyčerpá­ ni námahou a nedostatkem potravin. Vojáci se o ně postarali tak, že se každý někoho ujal. Vrchního velitele uvedli tribu­ ni do rychle postaveného stanu, protože na místě nebyl žád­

ný z jeho osobních služebníků. Ti se totiž v noci a za takové­ ho zmatku rozprchli. Hned pak rozeslal všude posly se zprá­ vou, že se zachránil, načež se dověděl, že se blíží Calvisius s předním vojem svého loďstva. Po těchto dvou příznivých a nečekaných událostech ulehl k odpočinku. 88/ Na úsvitu obhlédl Caesar moře a viděl, že jeho lodě jsou zcela nebo napůl spáleny nebo že jsou ještě zčásti v pla­ menech či rozbity, že moře je plné plachet, kormidel a nářa­ dí a že i ze zachráněných plavidel je mnoho těžce poškoze­ no. Postavil tedy dopředu CalvisioÝo loďstvo a dal opravit to nejnutnější na poškozených plavidlech. Sám jezdil na lodi sem a tam. Nepřátelé zachovávali klid, snad kvůli Calvisiovi, snad že se rozhodli podniknout na ně útok, až opět vyplují na moře. Zatímco se obě strany chovaly takto, přihnal se ko­ lem poledne jižní vítr a v dravé úžině způsobil prudké vlno­ bití. Pompeius byl tehdy v Messaně chráněn uvnitř přístavu, zatímco Caesarova plavidla byla znovu hnána proti skalnaté­ mu a nepřístupnému pobřeží, narážela na skaliska i na sebe, neboť neměla ještě ani potřebné vybavení, aby se dala řídit.

410

411

Mořská bouře a její následky pro Octavianovo loďstvo

89/ Ménodóros předvídal na samém začátku bouře, že ještě zesílí, odplul dále do moře a zakotvil tam. Vlnobití bylo na hlubokém moři poněkud slabší a mocným veslováním mu mohl čelit a současně bránit tomu, aby byl odplaven. Někteří pak jeho postup napodobili. Ostatní se však domnívali, že se vichřice rychle uklidní, jak se na jaře stává, zabezpečili lodě kotvami z obou stran — od moře i z pevniny — a tyčemi je odtlačovali od sebe. Protože však vichr zesílil, způsobil ve všem zmatek. Lodě na sebe narážely, protože se kotvy utrhly, a byly vrhány na pevninu nebo jedna na druhou. Z nejrůznějších důvodů se všude ozýval křik, jedni volali ze

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

byly zakotveny a vydány napospas útočícím a opět se stahují­ cím nepřátelům. 86/ Caesar vyskočil ze své lodě na skály, pomáhal z vody mužům, pokud se zachránili plaváním, a posílal je vzhůru na pahorek. Cornificius a ostatní Caesarovi velitelé si dodali na­ vzájem odvahy, bez vyzvání vytáhli kotvy a vrhli se na nepří­ tele, protože pokládali za nutné něco podniknout a utrpět raději porážku než nečinně stát a nabízet se útočníkům. Se zoufalou odvahou najel Cornificius jako první na velitelskou loď Démocharovu a zajal ji. Démocharés však přeskočil na ji­ nou. V průběhu těžkého a neúspěšného boje se na širém moři objevili Calvisius a Ménodóros a blížili se ,k místu bitvy. Caesarovi muži je však nezpozorovali ani ze země, ani z mo­ ře. Zato je uviděli Pompeiovi lidé, jejichž lodě stály hlouběji v moři, a hned poté ustoupili. Stmívalo se již, a protože byli unaveni, neměli odvahu změřit své síly s mužstvem v plné síle. 87/ Tato náhoda znamenala pro ty, kteří přežili neúspěšný boj, jeho šťastný konec. Když nastala noc, utekli se všichni, kteří opustili lodě, na vrchy, zapálili na nich ohně jako zna­ mení svým druhům, pokud byli ještě na moři, a strávili noc bez potravy, potřebné pomoci a všeho nezbytného. Caesar byl v podobné situaci, ale obcházel je a vybízel, aby vydrželi útrapy do rána. Zatímco se snažil překonat takovéto nesná­ ze, nevěděl ještě nic o Calvisiově příchodu. Od svých lodí nemohl čekat žádnou pomoc, protože měly dost starostí s vlastními škodami. Další šťastnou náhodou se stalo, že se přes hory blížila třináctá legie. Po zprávě o neblahých událo­ stech prohledávali její vojáci horské svahy, přičemž jim cestu ukazovaly ohně. Tak se setkali se svým nejvyšším velitelem i s lidmi, kteří uprchli společně s ním. Všichni byli vyčerpá­ ni námahou a nedostatkem potravin. Vojáci se o ně postarali tak, že se každý někoho ujal. Vrchního velitele uvedli tribu­ ni do rychle postaveného stanu, protože na místě nebyl žád­

ný z jeho osobních služebníků. Ti se totiž v noci a za takové­ ho zmatku rozprchli. Hned pak rozeslal všude posly se zprá­ vou, že se zachránil, načež se dověděl, že se blíží Calvisius s předním vojem svého loďstva. Po těchto dvou příznivých a nečekaných událostech ulehl k odpočinku. 88/ Na úsvitu obhlédl Caesar moře a viděl, že jeho lodě jsou zcela nebo napůl spáleny nebo že jsou ještě zčásti v pla­ menech či rozbity, že moře je plné plachet, kormidel a nářa­ dí a že i ze zachráněných plavidel je mnoho těžce poškoze­ no. Postavil tedy dopředu CalvisioÝo loďstvo a dal opravit to nejnutnější na poškozených plavidlech. Sám jezdil na lodi sem a tam. Nepřátelé zachovávali klid, snad kvůli Calvisiovi, snad že se rozhodli podniknout na ně útok, až opět vyplují na moře. Zatímco se obě strany chovaly takto, přihnal se ko­ lem poledne jižní vítr a v dravé úžině způsobil prudké vlno­ bití. Pompeius byl tehdy v Messaně chráněn uvnitř přístavu, zatímco Caesarova plavidla byla znovu hnána proti skalnaté­ mu a nepřístupnému pobřeží, narážela na skaliska i na sebe, neboť neměla ještě ani potřebné vybavení, aby se dala řídit.

410

411

Mořská bouře a její následky pro Octavianovo loďstvo

89/ Ménodóros předvídal na samém začátku bouře, že ještě zesílí, odplul dále do moře a zakotvil tam. Vlnobití bylo na hlubokém moři poněkud slabší a mocným veslováním mu mohl čelit a současně bránit tomu, aby byl odplaven. Někteří pak jeho postup napodobili. Ostatní se však domnívali, že se vichřice rychle uklidní, jak se na jaře stává, zabezpečili lodě kotvami z obou stran — od moře i z pevniny — a tyčemi je odtlačovali od sebe. Protože však vichr zesílil, způsobil ve všem zmatek. Lodě na sebe narážely, protože se kotvy utrhly, a byly vrhány na pevninu nebo jedna na druhou. Z nejrůznějších důvodů se všude ozýval křik, jedni volali ze

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

strachu, druzí z bolesti, jiní si vzájemně dodávali odvahy, takže si nakonec nemohli vůbec porozumět a rozkazy nedo­ spěly ke svému cíli. Nebylo možné rozeznat kormidelníka od prostého muže ani podle schopností, ani podle udělovaných rozkazů. Lidé na lodích hynuli stejně jako ti, kteří z nich spadli a v přívalu vln byli roztříštěni o lodní trámoví. Moře bylo plné plachet, trámů, plovoucích lodí i mrtvých. A po­ kud se některým podařilo uniknout i tomuto nebezpečí a probit se na pevninu, byli i oni nakonec přívalem vrženi na skály. Když potom nastal i příliv, jak se obvykle děje v této úžině, byli i tím Caesarovi lidé, kteří nevěděli, oč jde, vyleká­ ni; jejich lodě byly unášeny sem a tam vlnami a srážely se. Vichřice za soumraku dále zesílila, takže zkáza pokračovala nejen za denního světla, ale i za tmy. 90/ Po celou noc se ozýval nářek a křik lidí; pobíhali po po­ břeží, volali jménem své blízké na moři, a když se jim nedo­ stávalo odpovědi, začali je oplakávat jako mrtvé. I z druhé strany se ozýval křik těch, kdož se udrželi na moři, zdvíhali hlavy nad vlny a volali na pomoc své druhy na pevnině. Ani jedni, ani druzí však nemohli nic dělat. Nejenže moře bráni­ lo v pohybu těm, kdož se do něho odvážili vstoupit, ale ve stejné situaci byli i všichni na lodích. Avšak ani země nebyla následkem vlnobití o nic bezpečnější, protože při přistání je vlny mohly roztříštit o skály. Následkem této bouře, jež svou výjimečností předstihla všechny dosavadní, se octli v zoufalé situaci, neboť i když byli zemi nablízku, báli se na ni vstou­ pit, ani se nemohli utéci na moře, ani se držet někde mezi nimi. Vše se totiž odehrávalo na nepatrném prostoru, odkud se dalo jen těžko uniknout přirozenou cestou. Nastalo silné vlnobití, nápor vichřice se na kolem ležících horách tříštil do mohutných vírů a z hloubi vzduté moře pronikalo do všech koutů, takže nikdo nemohl ani zůstat na místě, ani prchnout. Situaci zhoršovala tma, neboť nastala noc ze všech nejčernější. Tak umírali, aniž se na sebe ještě mohli

podívat. Jedni dělali hluk a křičeli, druzí očekávali smrt klid­ ně a někteří, jako by pro ně už stejně vše skončilo, se sami připravovali o život. Protože pohroma překonala • veškeré očekávání, přestali doufat i v nějakou nenadálou pomoc, až náhle vichřice za rozbřesku polevila a s východem slunce ustala úplně. Divoké vlnobití však trvalo ještě dlouho poté, co se vítr uklidnil. Místní obyvatelé tak velikou bouři nepa­ matovali. Katastrofa, která se vymkla všem lidským zkuše­ nostem a přírodním zákonitostem, zničila většinu Caesarova loďstva i mužstva.

412

413

Octavianovy pokusy o řešení situace 91/ Protože Caesar již předchozího dne utrpěl v boji velké ztráty a byl postižen najednou dvěma pohromami, rychle odešel ještě v noci přes hory do Vibony, neboť nemohl dále snášet neštěstí, v němž nemohl čekat odnikud žádnou po­ moc. Svým přátelům a velitelům poslal písemný rozkaz, ať jsou v pohotovosti, aby ho snad z druhé strany nepostihla nějaká nástraha, jak se obvykle stává v dobách neštěstí. Záro­ veň rozeslal po celém italském pobřeží veškeré pěší vojsko, které měl s sebou, aby se Pompeius při svém štěstí nepokusil o útok na pevninu. Ten však takové úmysly neměl, ani nezaútočil na zbytky mužstva, které přežilo námořní katastrofu a zůstávalo na místě nebo odcházelo, když vlnobití ustalo. Dovolil jim naopak, aby si v mezích možnosti opravili stěny lodí a za příznivého větru přepluli k Viboně, snad proto, že jejich pohromu už považoval za dostatečně velikou, snad že neuměl využít dosaženého vítězství, snad — jak jsem už řekl i jinde — že byl příliš opatrný, než aby podnikl útok, a roz­ hodl se pouze odrážet nájezdy. 92/ Caesarovi se podařilo zachránit stěží polovinu ze svých lodí, a i ty byly ve velmi špatném stavu. Zanechal tam tedy určitý počet mužů, aby se postarali o jejich opravu, a odešel

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

strachu, druzí z bolesti, jiní si vzájemně dodávali odvahy, takže si nakonec nemohli vůbec porozumět a rozkazy nedo­ spěly ke svému cíli. Nebylo možné rozeznat kormidelníka od prostého muže ani podle schopností, ani podle udělovaných rozkazů. Lidé na lodích hynuli stejně jako ti, kteří z nich spadli a v přívalu vln byli roztříštěni o lodní trámoví. Moře bylo plné plachet, trámů, plovoucích lodí i mrtvých. A po­ kud se některým podařilo uniknout i tomuto nebezpečí a probit se na pevninu, byli i oni nakonec přívalem vrženi na skály. Když potom nastal i příliv, jak se obvykle děje v této úžině, byli i tím Caesarovi lidé, kteří nevěděli, oč jde, vyleká­ ni; jejich lodě byly unášeny sem a tam vlnami a srážely se. Vichřice za soumraku dále zesílila, takže zkáza pokračovala nejen za denního světla, ale i za tmy. 90/ Po celou noc se ozýval nářek a křik lidí; pobíhali po po­ břeží, volali jménem své blízké na moři, a když se jim nedo­ stávalo odpovědi, začali je oplakávat jako mrtvé. I z druhé strany se ozýval křik těch, kdož se udrželi na moři, zdvíhali hlavy nad vlny a volali na pomoc své druhy na pevnině. Ani jedni, ani druzí však nemohli nic dělat. Nejenže moře bráni­ lo v pohybu těm, kdož se do něho odvážili vstoupit, ale ve stejné situaci byli i všichni na lodích. Avšak ani země nebyla následkem vlnobití o nic bezpečnější, protože při přistání je vlny mohly roztříštit o skály. Následkem této bouře, jež svou výjimečností předstihla všechny dosavadní, se octli v zoufalé situaci, neboť i když byli zemi nablízku, báli se na ni vstou­ pit, ani se nemohli utéci na moře, ani se držet někde mezi nimi. Vše se totiž odehrávalo na nepatrném prostoru, odkud se dalo jen těžko uniknout přirozenou cestou. Nastalo silné vlnobití, nápor vichřice se na kolem ležících horách tříštil do mohutných vírů a z hloubi vzduté moře pronikalo do všech koutů, takže nikdo nemohl ani zůstat na místě, ani prchnout. Situaci zhoršovala tma, neboť nastala noc ze všech nejčernější. Tak umírali, aniž se na sebe ještě mohli

podívat. Jedni dělali hluk a křičeli, druzí očekávali smrt klid­ ně a někteří, jako by pro ně už stejně vše skončilo, se sami připravovali o život. Protože pohroma překonala • veškeré očekávání, přestali doufat i v nějakou nenadálou pomoc, až náhle vichřice za rozbřesku polevila a s východem slunce ustala úplně. Divoké vlnobití však trvalo ještě dlouho poté, co se vítr uklidnil. Místní obyvatelé tak velikou bouři nepa­ matovali. Katastrofa, která se vymkla všem lidským zkuše­ nostem a přírodním zákonitostem, zničila většinu Caesarova loďstva i mužstva.

412

413

Octavianovy pokusy o řešení situace 91/ Protože Caesar již předchozího dne utrpěl v boji velké ztráty a byl postižen najednou dvěma pohromami, rychle odešel ještě v noci přes hory do Vibony, neboť nemohl dále snášet neštěstí, v němž nemohl čekat odnikud žádnou po­ moc. Svým přátelům a velitelům poslal písemný rozkaz, ať jsou v pohotovosti, aby ho snad z druhé strany nepostihla nějaká nástraha, jak se obvykle stává v dobách neštěstí. Záro­ veň rozeslal po celém italském pobřeží veškeré pěší vojsko, které měl s sebou, aby se Pompeius při svém štěstí nepokusil o útok na pevninu. Ten však takové úmysly neměl, ani nezaútočil na zbytky mužstva, které přežilo námořní katastrofu a zůstávalo na místě nebo odcházelo, když vlnobití ustalo. Dovolil jim naopak, aby si v mezích možnosti opravili stěny lodí a za příznivého větru přepluli k Viboně, snad proto, že jejich pohromu už považoval za dostatečně velikou, snad že neuměl využít dosaženého vítězství, snad — jak jsem už řekl i jinde — že byl příliš opatrný, než aby podnikl útok, a roz­ hodl se pouze odrážet nájezdy. 92/ Caesarovi se podařilo zachránit stěží polovinu ze svých lodí, a i ty byly ve velmi špatném stavu. Zanechal tam tedy určitý počet mužů, aby se postarali o jejich opravu, a odešel

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

s těžkým srdcem do Kampánie. Neměl totiž jiné lodě, aěkoliv jich potřeboval velké množství, ani nemohl z časových důvo­ dů počítat s jejich stavbou, nebof hladomor ho nutil k či­ nům, lid znovu projevoval nespokojenost nad osudem míro­ vého ujednání a válku odsuzoval jako věrolomnost. Caesar potřeboval i peníze, ale žádné neměl, p Římané mu ničím nepřispívali ani si nebyli ochotni dát líbit poplatky, kdyby snad jim je chtěl uložit. Protože však dovedl obratně vysti­ hnout, co je třeba, poslal Maecenata k Antoniovi, aby mu vy­ světlil, proč si v poslední době vlastně dělali vzájemné výčit­ ky, a aby ho přiměl ke společnému boji. Kdyby se Antonius nedal přesvědčit, měl Caesar v úmyslu přepravit vojsko na nákladních lodích na Sicílii, vzdát se války na moři a bojovat dál jen na souši. V této zoufalé situaci dostal zprávu, že An­ tonius je ochoten ke společnému boji a že Agrippa vybojoval v Aquitánii nad Kelty skvělé vítězství. Zároveň mu slibovali přátelé a některá města lodě a také je poslali. Caesar tak pře­ konal sve zoufalství a shromáždil mnohem skvělejší výstroj než předtím.

vi. V dohodě bylo sice řečeno, že oba smějí odvádět v Itálii mužstvo do vojska, což však by bylo pro Antonia nesnadné, poněvadž Itálie připadla losem Caesarovi. Octavie se tudíž odebrala k Caesarovi, aby byla mezi oběma prostřednicí. Caesar jí řekl, že byl ponechán osudu, když se octl v mořské úžině v nebezpečné situaci, načež Octavie odpověděla, že to­ to tvrzení uvedl na pravou míru Maecenas. Caesar pak řekl, že Antonius poslal za Lepidem propuštěnce Kallia, aby mu dojednal smlouvu proti Caesarovi. Octavie namítla, že pokud je jí známo, byl Kalliás vyslán dojednat sňatek. Antonius prý zamýšlí před svým parthským tažením provdat svou dceru za Lepidova syna, jak již bylo dohodnuto. To tedy tvrdila Octa­ vie. Antonius však poslal i samotného Kallia a dal ho k dis­ pozici Caesarovi, aby ho podrobil výslechu. Caesar tento ná­ vrh nepřijal, ale prohlásil, že přijde k osobní rozmluvě s An­ toniem do oblasti mezi Metapontem a Tarentem, kde je bude oddělovat stejnojmenná řeka. 94/ Náhodou dorazili k řece oba najednou. Tu seskočil An­ tonius ze svého vozu, vstoupil sám na nějaký člun, přivázaný ke břehu, a spěchal k Caesarovi, jemuž tak projevoval důvě­ ru jako příteli. Sotvaže to Caesar uviděl, zachoval se podob­ ně. Setkali se tedy spolu na řece a dohadovali se, nebof každý chtěl vystoupit na břehu druhého. Nakonec zvítězil Caesar, který chtěl údajně jít za Octavií do Tarentu. Nastou­ pil tedy do Antoniova vozu a jel spolu s ním. V Tarentu se odebral do jeho domu, a to bez doprovodu stráže. Rovněž noc pak strávil u Antonia bez své tělesné stráže. Následující den učinil podobně Antonius u Caesara. Jejich vztahy byly tedy ustavičně proměnlivé, nebof se vzájemně podezírali, protože toužili po moci, a nedůvěřovali si, když to bylo tře­ ba. 95/ Námořní výpravu proti Pompeiovi tedy Caesar odložil na příští rok. Protože však Antonius nemohl čekat kvůli vál­ ce s Parthy, provedli hned vzájemnou výměnu, a to tak, že

414

Antoniův příchod do Itálie a jednání s Octavianem

93/ Počátkem jara odplul Antonius s třemi sty loděmi z Athén do Tarentu, aby podle slibu poskytl Caesarovi po­ moc. Ten však změnil své rozhodnutí a vyčkával ještě, až mu budou dohotoveny jeho vlastní lodě. Na opětovnou výzvu, že Antoniovo loďstvo je připraveno v dostatečném množství k boji, zdůrazňoval, že má před sebou jiné záležitosti, takže bylo jasné, že buď má opět nějaké výhrady vůči Antoniovi, nebo že o jeho pomoc nestojí, když má dostatek vlastních plavidel. Antonius tím byl pohoršen, ale přesto vytrval a zno­ vu ho vyzval k akci. Příprava tohoto loďstva Antonia vyčer­ pala a sám potřeboval spíše italské vojsko do boje proti Parthům. Zamýšlel proto nabídnout své lodě výměnou Caesaro-

415

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

s těžkým srdcem do Kampánie. Neměl totiž jiné lodě, aěkoliv jich potřeboval velké množství, ani nemohl z časových důvo­ dů počítat s jejich stavbou, nebof hladomor ho nutil k či­ nům, lid znovu projevoval nespokojenost nad osudem míro­ vého ujednání a válku odsuzoval jako věrolomnost. Caesar potřeboval i peníze, ale žádné neměl, p Římané mu ničím nepřispívali ani si nebyli ochotni dát líbit poplatky, kdyby snad jim je chtěl uložit. Protože však dovedl obratně vysti­ hnout, co je třeba, poslal Maecenata k Antoniovi, aby mu vy­ světlil, proč si v poslední době vlastně dělali vzájemné výčit­ ky, a aby ho přiměl ke společnému boji. Kdyby se Antonius nedal přesvědčit, měl Caesar v úmyslu přepravit vojsko na nákladních lodích na Sicílii, vzdát se války na moři a bojovat dál jen na souši. V této zoufalé situaci dostal zprávu, že An­ tonius je ochoten ke společnému boji a že Agrippa vybojoval v Aquitánii nad Kelty skvělé vítězství. Zároveň mu slibovali přátelé a některá města lodě a také je poslali. Caesar tak pře­ konal sve zoufalství a shromáždil mnohem skvělejší výstroj než předtím.

vi. V dohodě bylo sice řečeno, že oba smějí odvádět v Itálii mužstvo do vojska, což však by bylo pro Antonia nesnadné, poněvadž Itálie připadla losem Caesarovi. Octavie se tudíž odebrala k Caesarovi, aby byla mezi oběma prostřednicí. Caesar jí řekl, že byl ponechán osudu, když se octl v mořské úžině v nebezpečné situaci, načež Octavie odpověděla, že to­ to tvrzení uvedl na pravou míru Maecenas. Caesar pak řekl, že Antonius poslal za Lepidem propuštěnce Kallia, aby mu dojednal smlouvu proti Caesarovi. Octavie namítla, že pokud je jí známo, byl Kalliás vyslán dojednat sňatek. Antonius prý zamýšlí před svým parthským tažením provdat svou dceru za Lepidova syna, jak již bylo dohodnuto. To tedy tvrdila Octa­ vie. Antonius však poslal i samotného Kallia a dal ho k dis­ pozici Caesarovi, aby ho podrobil výslechu. Caesar tento ná­ vrh nepřijal, ale prohlásil, že přijde k osobní rozmluvě s An­ toniem do oblasti mezi Metapontem a Tarentem, kde je bude oddělovat stejnojmenná řeka. 94/ Náhodou dorazili k řece oba najednou. Tu seskočil An­ tonius ze svého vozu, vstoupil sám na nějaký člun, přivázaný ke břehu, a spěchal k Caesarovi, jemuž tak projevoval důvě­ ru jako příteli. Sotvaže to Caesar uviděl, zachoval se podob­ ně. Setkali se tedy spolu na řece a dohadovali se, nebof každý chtěl vystoupit na břehu druhého. Nakonec zvítězil Caesar, který chtěl údajně jít za Octavií do Tarentu. Nastou­ pil tedy do Antoniova vozu a jel spolu s ním. V Tarentu se odebral do jeho domu, a to bez doprovodu stráže. Rovněž noc pak strávil u Antonia bez své tělesné stráže. Následující den učinil podobně Antonius u Caesara. Jejich vztahy byly tedy ustavičně proměnlivé, nebof se vzájemně podezírali, protože toužili po moci, a nedůvěřovali si, když to bylo tře­ ba. 95/ Námořní výpravu proti Pompeiovi tedy Caesar odložil na příští rok. Protože však Antonius nemohl čekat kvůli vál­ ce s Parthy, provedli hned vzájemnou výměnu, a to tak, že

414

Antoniův příchod do Itálie a jednání s Octavianem

93/ Počátkem jara odplul Antonius s třemi sty loděmi z Athén do Tarentu, aby podle slibu poskytl Caesarovi po­ moc. Ten však změnil své rozhodnutí a vyčkával ještě, až mu budou dohotoveny jeho vlastní lodě. Na opětovnou výzvu, že Antoniovo loďstvo je připraveno v dostatečném množství k boji, zdůrazňoval, že má před sebou jiné záležitosti, takže bylo jasné, že buď má opět nějaké výhrady vůči Antoniovi, nebo že o jeho pomoc nestojí, když má dostatek vlastních plavidel. Antonius tím byl pohoršen, ale přesto vytrval a zno­ vu ho vyzval k akci. Příprava tohoto loďstva Antonia vyčer­ pala a sám potřeboval spíše italské vojsko do boje proti Parthům. Zamýšlel proto nabídnout své lodě výměnou Caesaro-

415

416

APPIÁNOS

Antonius odevzdal Caesarovi sto dvacet lodí, které okamžitě poslal do Tarentu, a Caesar slíbil Antoniovi poslat dvacet ti­ síc italských těžkooděnců. Rovněž Octavie obdarovala svého bratra, a to deseti rychlými ěluny, které měly něco spoleěného s nákladními a něco s váleěnými loděmi a jež si vyžádala od Antonia. Caesar se jí odvděěil tisícem vybraných mužů tě­ lesné stráže, které měl urěit Antonius. Když jim však minula doba svrchované vlády, kterou jim udělilo lidové shromáždě­ ní, určili si sami další pětiletí, aniž se dožadovali schválení li­ dem. Takto se tedy rozešli. Antonius hned spěchal do Sýrie. Octavii zanechal u jejího bratra, neboť se jim již narodila dcera.

Další Octavianova výprava na Sicílii

96/ Snad bylo v Ménodórově povaze stále se dopouštět zra­ dy, snad se zalekl Antoniovy hrozby, že ho odvede a potrestá jako otroka, který přešel k nepříteli, snad se domníval, že se mu dostává u Caesara menší úcty, než předpokládal, nebo na něj působily výčitky ostatních bývalých Pompeiových propuštěnců, kteří mu ustavičně předhazovali věrolomnost vůči pánovi a vybízeli ho po Menekratově smrti k návratu, ať tak či onak, vyžádal si a také dostal právo samostatného roz­ hodování a přešel se sedmi loděmi k Pompeiovi. Před Calvisiem, Caesarovým vrchním námořním velitelem, se mu to podařilo utajit. Z toho důvodu zbavil Caesar Calvisia funkce a na jeho místo jmenoval Agrippu. Jakmile bylo loďstvo připraveno k akci, očistil je Caesar touto obětí: Těsně u moře byly postaveny oltáře a kolem nich bylo rozestaveno na lodích mužstvo, stojící za naprostého ticha. Kněží vykonali obřad na mořském břehu a potom byly oběti vezeny na člunech třikrát kolem loďstva. Velitelé lodí pluli

obCanskě války v

417

zároveň s nimi a pronášeli zaklinači formule, aby vše nepří­ znivé se přeneslo na přinesené očistné oběti a nepostihlo loďstvo. Potom oběti rozdělili, část jich vhodili do moře a část položili na oltáře a spálili, přičemž mužstvo provoláva­ lo přání za zdar výpravy. 97/ Takto tedy Římané očišťují svá loďstva. Caesar měl připlout k Sicílii z Puteol, Lepidus z Afriky a Taurus z Tarentu, aby ji sevřeli najednou z východu, zápa­ du i jihu. Den Caesarova vyplutí byl všem předem oznámen. Byl to desátý den po letním slunovratu, pro Římany první den měsíce, který na počest dřívějšího Caesara nazvali lulius místo Quintilis. Caesar stanovil tento den, protože ho poklá­ dal za šťastný vzhledem k svému otci, který vždy dosáhl ví­ tězství. Pompeius postavil proti Lepidovi v Lilybaeu Plinia s legií těžkooděnců a s množstvím mužů s lehkou výzbrojí. Celé sicilské pobřeží od východu k západu obsadil hlídkami, zvláště pak i ostrovy Liparu a Cossyru, aby se Cossyra nesta­ la pro Lepida, ani Lipara pro Caesara výhodným kotvištěm či přístavištěm proti Sicílii. Nejlepší část svého loďstva držel v Messaně, aby s ním mohl disponovat podle potřeby. 98/ Takto tedy byli vyzbrojeni na obou stranách. Prvního července hned za rozbřesku všichni vypluli. Lepidus z Afri­ ky s tisíci nákladními a sedmdesáti válečnými loděmi, na nichž měl vojsko v síle dvanácti legií, s patnácti tisíci numidských jezdců a další početnou výzbrojí; Taurus přiváděl z Ta­ rentu pouze sto dvě z Antoniových sto třiceti lodí, protože během zimy veslaři z ostatních pomřeli; Caesar opouštěl Puteoly a současně obětoval a konal ze své velitelské lodě do moře úlitbu vína příznivým větrům, Neptunovi Ochránci a klidnému moři, aby mu byli nápomocni proti nepřátelům jeho otce. Před ním se plavilo několik lodí s rozkazem pro­ zkoumat mořské zálivy a za vlastním konvojem následoval Appius s mnoha loděmi jako zadní voj. Třetího dne po od­ plutí se náhle zvedl jižní vítr a převrátil četné Lepidovy ná­

416

APPIÁNOS

Antonius odevzdal Caesarovi sto dvacet lodí, které okamžitě poslal do Tarentu, a Caesar slíbil Antoniovi poslat dvacet ti­ síc italských těžkooděnců. Rovněž Octavie obdarovala svého bratra, a to deseti rychlými ěluny, které měly něco spoleěného s nákladními a něco s váleěnými loděmi a jež si vyžádala od Antonia. Caesar se jí odvděěil tisícem vybraných mužů tě­ lesné stráže, které měl urěit Antonius. Když jim však minula doba svrchované vlády, kterou jim udělilo lidové shromáždě­ ní, určili si sami další pětiletí, aniž se dožadovali schválení li­ dem. Takto se tedy rozešli. Antonius hned spěchal do Sýrie. Octavii zanechal u jejího bratra, neboť se jim již narodila dcera.

Další Octavianova výprava na Sicílii

96/ Snad bylo v Ménodórově povaze stále se dopouštět zra­ dy, snad se zalekl Antoniovy hrozby, že ho odvede a potrestá jako otroka, který přešel k nepříteli, snad se domníval, že se mu dostává u Caesara menší úcty, než předpokládal, nebo na něj působily výčitky ostatních bývalých Pompeiových propuštěnců, kteří mu ustavičně předhazovali věrolomnost vůči pánovi a vybízeli ho po Menekratově smrti k návratu, ať tak či onak, vyžádal si a také dostal právo samostatného roz­ hodování a přešel se sedmi loděmi k Pompeiovi. Před Calvisiem, Caesarovým vrchním námořním velitelem, se mu to podařilo utajit. Z toho důvodu zbavil Caesar Calvisia funkce a na jeho místo jmenoval Agrippu. Jakmile bylo loďstvo připraveno k akci, očistil je Caesar touto obětí: Těsně u moře byly postaveny oltáře a kolem nich bylo rozestaveno na lodích mužstvo, stojící za naprostého ticha. Kněží vykonali obřad na mořském břehu a potom byly oběti vezeny na člunech třikrát kolem loďstva. Velitelé lodí pluli

obCanskě války v

417

zároveň s nimi a pronášeli zaklinači formule, aby vše nepří­ znivé se přeneslo na přinesené očistné oběti a nepostihlo loďstvo. Potom oběti rozdělili, část jich vhodili do moře a část položili na oltáře a spálili, přičemž mužstvo provoláva­ lo přání za zdar výpravy. 97/ Takto tedy Římané očišťují svá loďstva. Caesar měl připlout k Sicílii z Puteol, Lepidus z Afriky a Taurus z Tarentu, aby ji sevřeli najednou z východu, zápa­ du i jihu. Den Caesarova vyplutí byl všem předem oznámen. Byl to desátý den po letním slunovratu, pro Římany první den měsíce, který na počest dřívějšího Caesara nazvali lulius místo Quintilis. Caesar stanovil tento den, protože ho poklá­ dal za šťastný vzhledem k svému otci, který vždy dosáhl ví­ tězství. Pompeius postavil proti Lepidovi v Lilybaeu Plinia s legií těžkooděnců a s množstvím mužů s lehkou výzbrojí. Celé sicilské pobřeží od východu k západu obsadil hlídkami, zvláště pak i ostrovy Liparu a Cossyru, aby se Cossyra nesta­ la pro Lepida, ani Lipara pro Caesara výhodným kotvištěm či přístavištěm proti Sicílii. Nejlepší část svého loďstva držel v Messaně, aby s ním mohl disponovat podle potřeby. 98/ Takto tedy byli vyzbrojeni na obou stranách. Prvního července hned za rozbřesku všichni vypluli. Lepidus z Afri­ ky s tisíci nákladními a sedmdesáti válečnými loděmi, na nichž měl vojsko v síle dvanácti legií, s patnácti tisíci numidských jezdců a další početnou výzbrojí; Taurus přiváděl z Ta­ rentu pouze sto dvě z Antoniových sto třiceti lodí, protože během zimy veslaři z ostatních pomřeli; Caesar opouštěl Puteoly a současně obětoval a konal ze své velitelské lodě do moře úlitbu vína příznivým větrům, Neptunovi Ochránci a klidnému moři, aby mu byli nápomocni proti nepřátelům jeho otce. Před ním se plavilo několik lodí s rozkazem pro­ zkoumat mořské zálivy a za vlastním konvojem následoval Appius s mnoha loděmi jako zadní voj. Třetího dne po od­ plutí se náhle zvedl jižní vítr a převrátil četné Lepidovy ná­

OBČANSKÉ VÁLKY V

419

APPIÁNOS

418

kladní lodě. Rychle proto zakotvil u Sicílie, začal obléhat Plinia v Lilybaeu, několik měst získal jednáním a jiná si pod­ robil násilím. Taurus se však obrátil zpět do Tarentu, hned jakmile zaěala vichřice. Právě když Appius obeplouval Minervin mys, byly některé jeho lodě vrženy na skály, jiné uvízly pod náporem vody na mělčinách a v bažinách a ostat­ ní byly značně poškozeny a rozprášeny. Caesar se na počát­ ku bouře uchýlil do bezpečně chráněného elejského zálivu až na jedinou šestiveslici, která u mysu ztroskotala. Jakmile se však jižní vítr změnil v jihozápadní, vzdula se voda v záli­ vu, neboť se otvíral na západ. Vyplout ze zálivu nebylo mož­ né, protože vítr vál proti němu. Lodě nebylo možné udržet na místě ani na kotvách, ani pomocí vesel, takže buď naráže­ la jedna na druhou, nebo se tříštily o skály. V noci se pak pohroma stala ješte tíživější. 99/ Když konečně nepohoda polevila, dal Caesar pohrbit mrtvé, ošetřit raněné, obléci a znovu vystrojit muže, kteří vy­ plavali z inoře, a celé loďstvo dal podle možnosti znovu do pořádku. Ztroskotalo mu však šest těžkých lodí, dvacet šest lehkých a rychlých liburnských ještě více. Na tyto záležitosti musel vynaložit třicet dní v pokročilé letní době. Nejlepsím řešením pro něho tudíž bylo přesunout válku na příští léto. Římský lid již projevoval neklid kvůli nedostatku potravin, a proto dal Caesar urychleně vytáhnout lodě na břeh a uvést je do pořádku. Mužstvo poškozených plavidel poslal k Taurovi, aby je umístil na svých prázdných lodích. V této ožeha­ vé situaci vyslal do Říma Maecenata, protože památka Pompeia Velikého tu byla stále živá a tento muž se dále těšil mezi lidmi dobré pověsti. Caesar rychle navštěvoval kolonisty v Itálii a snažil se rozptýlit jejich obavy z posledních udá­ lostí.. Navštívil i Tarent, aby se podíval na Taurovo loďstvo. Pak přišel do Vibony, kde promluvil k pěšímu vojsku a spěš­ ně dokončil obnovu loďstva. To již s«? blížila doba nové vý­

pravy proti Sicílii.

Sextus Pompeius přerušuje boj Situace v Octavianově vojsku 100/Ani za tak příznivých okolností se Pompeius neodhod­ lal zaútočit na trosky Caesarova loďstva. Vykonal pouze oběť moři a Neptunovi a dával se označovat za jejich syna, neboť byl přesvědčen, že bez boží pomoci by nepřátelé nebyli v průběhu jediného léta utrpěli dvě tak vážné pohromy. Ve své namyšlenosti šel prý tak daleko, že velitelský plášť, který je běžně purpurové barvy, změnil na modrý, aby tak zdůraz­ nil svou sounáležitost s Neptunem. Očekával, že se Caesar stáhne zpět, ale když se dověděl, že buduje loďstvo a chce s ním vyplout ještě téhož léta, byl vyděšen, že ho čeká boj se silně vyzbrojeným protivníkem nezlomného ducha. Vyslal tedy Ménodóra v čele sedmi lodí, aby sledoval místa, kde se opravovaly Caesarovy lodě, a podnikal, co bude moci. Ménodóros již dlouho nelibě nesl, že mu nebyla dána možnost ve­ let celému loďstvu. A protože si uvědomoval, že mu z nedů­ věry byly svěřeny jen lodě, které sám přivedl, začal znovu

uvažovat o zběhnuti. 101/Už dříve se domníval, že mu v každém případě prospě­ je, když vykoná nějaký hrdinský čin. Rozdal tedy svým ná­ mořníkům všechny peníze, které měl, a za usilovného veslo­ vání urazil ve třech dnech tisíc pět set stadií a zčistajasna jako blesk udeřil na lodě střežící Caesarovy loděnice a náhle se stáhl zpět, když zajal dvě nebo tři strážní lodě. Potopil, za­ jal nebo spálil i nákladní plavidla naložená obilím, která kot­ vila nebo plula v jeho blízkosti. V důsledku Ménodórova útoku se všude rozšířila nejistota, zvláště za Caesarovy a Agrippovy nepřítomnosti. I Agrippa totiž odešel, aby opa­ třil dříví na stavbu lodí. Ménodóros, naplněn sebevědomím, zavedl záměrně svou loď na mělčinu s měkkým dnem, aniž se staral o nepřátele, a předstíral, že uvízla v bahně. Když pak nepřátelé sestoupili z hor, aby na Ménodóra, který je jim

OBČANSKÉ VÁLKY V

419

APPIÁNOS

418

kladní lodě. Rychle proto zakotvil u Sicílie, začal obléhat Plinia v Lilybaeu, několik měst získal jednáním a jiná si pod­ robil násilím. Taurus se však obrátil zpět do Tarentu, hned jakmile zaěala vichřice. Právě když Appius obeplouval Minervin mys, byly některé jeho lodě vrženy na skály, jiné uvízly pod náporem vody na mělčinách a v bažinách a ostat­ ní byly značně poškozeny a rozprášeny. Caesar se na počát­ ku bouře uchýlil do bezpečně chráněného elejského zálivu až na jedinou šestiveslici, která u mysu ztroskotala. Jakmile se však jižní vítr změnil v jihozápadní, vzdula se voda v záli­ vu, neboť se otvíral na západ. Vyplout ze zálivu nebylo mož­ né, protože vítr vál proti němu. Lodě nebylo možné udržet na místě ani na kotvách, ani pomocí vesel, takže buď naráže­ la jedna na druhou, nebo se tříštily o skály. V noci se pak pohroma stala ješte tíživější. 99/ Když konečně nepohoda polevila, dal Caesar pohrbit mrtvé, ošetřit raněné, obléci a znovu vystrojit muže, kteří vy­ plavali z inoře, a celé loďstvo dal podle možnosti znovu do pořádku. Ztroskotalo mu však šest těžkých lodí, dvacet šest lehkých a rychlých liburnských ještě více. Na tyto záležitosti musel vynaložit třicet dní v pokročilé letní době. Nejlepsím řešením pro něho tudíž bylo přesunout válku na příští léto. Římský lid již projevoval neklid kvůli nedostatku potravin, a proto dal Caesar urychleně vytáhnout lodě na břeh a uvést je do pořádku. Mužstvo poškozených plavidel poslal k Taurovi, aby je umístil na svých prázdných lodích. V této ožeha­ vé situaci vyslal do Říma Maecenata, protože památka Pompeia Velikého tu byla stále živá a tento muž se dále těšil mezi lidmi dobré pověsti. Caesar rychle navštěvoval kolonisty v Itálii a snažil se rozptýlit jejich obavy z posledních udá­ lostí.. Navštívil i Tarent, aby se podíval na Taurovo loďstvo. Pak přišel do Vibony, kde promluvil k pěšímu vojsku a spěš­ ně dokončil obnovu loďstva. To již s«? blížila doba nové vý­

pravy proti Sicílii.

Sextus Pompeius přerušuje boj Situace v Octavianově vojsku 100/Ani za tak příznivých okolností se Pompeius neodhod­ lal zaútočit na trosky Caesarova loďstva. Vykonal pouze oběť moři a Neptunovi a dával se označovat za jejich syna, neboť byl přesvědčen, že bez boží pomoci by nepřátelé nebyli v průběhu jediného léta utrpěli dvě tak vážné pohromy. Ve své namyšlenosti šel prý tak daleko, že velitelský plášť, který je běžně purpurové barvy, změnil na modrý, aby tak zdůraz­ nil svou sounáležitost s Neptunem. Očekával, že se Caesar stáhne zpět, ale když se dověděl, že buduje loďstvo a chce s ním vyplout ještě téhož léta, byl vyděšen, že ho čeká boj se silně vyzbrojeným protivníkem nezlomného ducha. Vyslal tedy Ménodóra v čele sedmi lodí, aby sledoval místa, kde se opravovaly Caesarovy lodě, a podnikal, co bude moci. Ménodóros již dlouho nelibě nesl, že mu nebyla dána možnost ve­ let celému loďstvu. A protože si uvědomoval, že mu z nedů­ věry byly svěřeny jen lodě, které sám přivedl, začal znovu

uvažovat o zběhnuti. 101/Už dříve se domníval, že mu v každém případě prospě­ je, když vykoná nějaký hrdinský čin. Rozdal tedy svým ná­ mořníkům všechny peníze, které měl, a za usilovného veslo­ vání urazil ve třech dnech tisíc pět set stadií a zčistajasna jako blesk udeřil na lodě střežící Caesarovy loděnice a náhle se stáhl zpět, když zajal dvě nebo tři strážní lodě. Potopil, za­ jal nebo spálil i nákladní plavidla naložená obilím, která kot­ vila nebo plula v jeho blízkosti. V důsledku Ménodórova útoku se všude rozšířila nejistota, zvláště za Caesarovy a Agrippovy nepřítomnosti. I Agrippa totiž odešel, aby opa­ třil dříví na stavbu lodí. Ménodóros, naplněn sebevědomím, zavedl záměrně svou loď na mělčinu s měkkým dnem, aniž se staral o nepřátele, a předstíral, že uvízla v bahně. Když pak nepřátelé sestoupili z hor, aby na Ménodóra, který je jim

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

vydán napospas, uspořádali hon, vycouval s mohutným smí­ chem, zatímco Caesarova vojska se zmocnilo překvapení a údiv. Jakmile dostatečně ukázal, co může dokázat jako ne­ přítel, nebo jako přítel, propustil zajatého senátora Rebilla, čímž už myslil i na svou budoucnost. 102/V době, kdy se poprvé přidal k Caesarovi, spřátelil se s Mindiem Marcellem, který patřil mezi Caesarovy důvěrní­ ky. Ménodóros sdělil svému mužstvu, že Mindius zamýšlí dopustit se zrady a přejít na jejich stranu. Poté se přiblížil k nepřátelům a navrhoval, aby se Mindius s ním setkal na některém ostrůvku k projednání oboustranně závažné záleži­ tosti. Jakmile se s Mindiem vskutku sešel, pověděl mu — přirozeně beze svědků —, že utekl k Pompeiovi jen pro­ to, že se k němu urážlivě choval tehdejší Caesarův vrchní námořní velitel Calvisius. Když se nyní velení ujal Agrippa, chce prý se znovu vrátit k Caesarovi, který mu neudělal nic zlého, pokud mu ovšem Mindius zajistí u Messaly, velícího loďstvu v Agrippově nepřítomnosti, bezpečné přijetí. Dále prohlásil, že svůj poklesek odčiní skvělými skutky. Než ovšem dostane tuto záruku, bude muset ještě vystoupit ne­ přátelsky proti někomu z Caesarových přátel, aby se nestal podezřelým. A skutečně tak učinil. Messala se zprvu zdráhal, protože šlo o nečestný čin, ale brzy se přizpůsobil, snad že si uvědomil, že jde o válečnou nutnost, snad že si ověřil nebo předvídal Caesarovo smýšlení. Tak přešel Ménodóros znovu k Caesarovi, při setkání padl před ním na kolena a prosil za odpuštění, ale o příčinách svého útěku neřekl nic. Caesar mu podle dohody přiznal osobní nedotknutelnost, avšak dal ho nenápadně sledovat. Jeho lodní velitele propustil a dovo­ lil jim jít, kam budou chtít.

Nová Octavianova akce proti Sicílii

420

421

103/ Jakmile bylo loďstvo připraveno k vyplutí, vydal se Cae­ sar hned na moře. Cestou se zastavil ve Viboně a nařídil Messalovi, aby se přeplavil se dvěma legiemi pěšího mužstva na Sicílii do Lepidova tábora, hned pronikl do zálivu u Tauromenia a zaujal tam postavení. Další tři legie poslal do Stylidy, aby obsadily nejzazší část výběžku se zřetelem k příštím událostem. Taurovi nařídil, aby z Tarentu přeplul k pohoří Scylacium, ležícímu naproti Tauromeniu. Taurus tak učinil, přičemž byl připraven k bitvě i k další plavbě. Doprovázelo ho pěší vojsko, před ním prohledávali souš jezdci a moře rychlé liburnské čluny. Zatímco si Taurus takto počínal, ob­ jevil se náhle u Scylacia Caesar, který přispěchal z Vibony a zase se tam vrátil poté, co schválil Taurova opatření. Ponrpeius zatím střežil, jak jsem už řekl, všechny přístupové bo­ dy na ostrov a loďstvo měl soustředěno v Messaně, aby mohl poskytnout pomoc všude, kde by jí bylo třeba. 104/ Zatímco jejich přípravy byly v tomto stadiu, přivážely ná­ kladní lodě z Afriky Lepidovi zbytek jeho vojska v počtu čtyř legií. Na otevřeném moři se však s nimi setkal Pompeiův velitel Papiás a zničil je, neboť ho přijali, jako by byl jejich přítel. Do­ mnívali se totiž, že jim plují v ústrety Lepidovy lodě. Lepidus však spustil svá plavidla na vodu příliš pozdě, a když se pak do­ staly na místo, snažily se jim nákladní lodě vyhnout, jako by šlo o další nepřátelská plavidla. Nakonec se část afrického loďstva stala obětí požáru, část upadla do zajetí, část se potopila a část se vrátila do Afriky. Pokud jde o pěší vojsko, zahynuly dvě le­ gie na moři, a jestliže se i někteří z nich zachránili plaváním, dal je Pompeiův velitel Tisienus pobít, sotva se dostali na břeh. Ti, kteří ještě zbyli, se hned nebo později dostali k Lepidovi. A Papiás se vrátil k Pompeiovi. 105/ Caesar s celým svým loďstvem přeplul z Vibony na Strongylu, jeden z pěti Vulcanových ostrovů, když předtím

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

vydán napospas, uspořádali hon, vycouval s mohutným smí­ chem, zatímco Caesarova vojska se zmocnilo překvapení a údiv. Jakmile dostatečně ukázal, co může dokázat jako ne­ přítel, nebo jako přítel, propustil zajatého senátora Rebilla, čímž už myslil i na svou budoucnost. 102/V době, kdy se poprvé přidal k Caesarovi, spřátelil se s Mindiem Marcellem, který patřil mezi Caesarovy důvěrní­ ky. Ménodóros sdělil svému mužstvu, že Mindius zamýšlí dopustit se zrady a přejít na jejich stranu. Poté se přiblížil k nepřátelům a navrhoval, aby se Mindius s ním setkal na některém ostrůvku k projednání oboustranně závažné záleži­ tosti. Jakmile se s Mindiem vskutku sešel, pověděl mu — přirozeně beze svědků —, že utekl k Pompeiovi jen pro­ to, že se k němu urážlivě choval tehdejší Caesarův vrchní námořní velitel Calvisius. Když se nyní velení ujal Agrippa, chce prý se znovu vrátit k Caesarovi, který mu neudělal nic zlého, pokud mu ovšem Mindius zajistí u Messaly, velícího loďstvu v Agrippově nepřítomnosti, bezpečné přijetí. Dále prohlásil, že svůj poklesek odčiní skvělými skutky. Než ovšem dostane tuto záruku, bude muset ještě vystoupit ne­ přátelsky proti někomu z Caesarových přátel, aby se nestal podezřelým. A skutečně tak učinil. Messala se zprvu zdráhal, protože šlo o nečestný čin, ale brzy se přizpůsobil, snad že si uvědomil, že jde o válečnou nutnost, snad že si ověřil nebo předvídal Caesarovo smýšlení. Tak přešel Ménodóros znovu k Caesarovi, při setkání padl před ním na kolena a prosil za odpuštění, ale o příčinách svého útěku neřekl nic. Caesar mu podle dohody přiznal osobní nedotknutelnost, avšak dal ho nenápadně sledovat. Jeho lodní velitele propustil a dovo­ lil jim jít, kam budou chtít.

Nová Octavianova akce proti Sicílii

420

421

103/ Jakmile bylo loďstvo připraveno k vyplutí, vydal se Cae­ sar hned na moře. Cestou se zastavil ve Viboně a nařídil Messalovi, aby se přeplavil se dvěma legiemi pěšího mužstva na Sicílii do Lepidova tábora, hned pronikl do zálivu u Tauromenia a zaujal tam postavení. Další tři legie poslal do Stylidy, aby obsadily nejzazší část výběžku se zřetelem k příštím událostem. Taurovi nařídil, aby z Tarentu přeplul k pohoří Scylacium, ležícímu naproti Tauromeniu. Taurus tak učinil, přičemž byl připraven k bitvě i k další plavbě. Doprovázelo ho pěší vojsko, před ním prohledávali souš jezdci a moře rychlé liburnské čluny. Zatímco si Taurus takto počínal, ob­ jevil se náhle u Scylacia Caesar, který přispěchal z Vibony a zase se tam vrátil poté, co schválil Taurova opatření. Ponrpeius zatím střežil, jak jsem už řekl, všechny přístupové bo­ dy na ostrov a loďstvo měl soustředěno v Messaně, aby mohl poskytnout pomoc všude, kde by jí bylo třeba. 104/ Zatímco jejich přípravy byly v tomto stadiu, přivážely ná­ kladní lodě z Afriky Lepidovi zbytek jeho vojska v počtu čtyř legií. Na otevřeném moři se však s nimi setkal Pompeiův velitel Papiás a zničil je, neboť ho přijali, jako by byl jejich přítel. Do­ mnívali se totiž, že jim plují v ústrety Lepidovy lodě. Lepidus však spustil svá plavidla na vodu příliš pozdě, a když se pak do­ staly na místo, snažily se jim nákladní lodě vyhnout, jako by šlo o další nepřátelská plavidla. Nakonec se část afrického loďstva stala obětí požáru, část upadla do zajetí, část se potopila a část se vrátila do Afriky. Pokud jde o pěší vojsko, zahynuly dvě le­ gie na moři, a jestliže se i někteří z nich zachránili plaváním, dal je Pompeiův velitel Tisienus pobít, sotva se dostali na břeh. Ti, kteří ještě zbyli, se hned nebo později dostali k Lepidovi. A Papiás se vrátil k Pompeiovi. 105/ Caesar s celým svým loďstvem přeplul z Vibony na Strongylu, jeden z pěti Vulcanových ostrovů, když předtím

OBČANSKÉ VÁLKY V 422

423

APPIÁNOS

dal moře dobře prozkoumat. Na pobřeží Sicílie viděl početné vojsko v Peloru, Mylách a Tyndaridě, takže se domníval, že je tam sám Pompeius. Proto svěřil další velení Agrippovi a sám se okamžitě vrátil zpět do Vibony. Odtud se rychle přesunul s třemi legiemi a v doprovodu Messalově do Taurova tábora, aby se zmocnil ještě za Pompeiovy nepřítomnosti Tauromenia a sevřel ho tak ze dvou stran, Agrippa se přepla­ vil ze Strongyly na Therasii, a protože mu Pompeiova posád­ ka nekladla odpor, zmocnil se ostrova. Příští den chtěl pod­ niknout útok na Myly proti Pompeiovu vojevůdci Démocharovi, který měl čtyřicet lodí. Pompeius byl Agrippovou silou zneklidněn, a proto poslal Démocharovi z Messany dalších čtyřicet pět lodí v čele s bývalým propuštěncem Apolloíanem a následoval ho s jinými sedmdesáti koráby. Námořní bitva u Myl

106/Zatím vyplul v noci Agrippa z Therasie s polovičním počtem svých lodí, neboť soudil, že bude bojovat jen s Papiem. Jakmile však uviděl i lodě Apollofanovy a dalších sedm­ desát z druhé strany, oznámil hned Caesarovi, že u Myl je Pompeius se silným loďstvem. Proto sám zavedl těžké lodě dó středu své sestavy a urychleně povolal z Hiery i ostatní loďstvo. K boji byli na obou stranách vybaveni znamenitě. Na lodích měli věže na přídi i zádi. Když si obvyklým způso­ bem na každé straně dodali odvahy k boji a na lodích byla vztyčena válečná znamení, vrhli se na sebe tak, že část lodí zaútočila čelně a ěást jezdila v kruhu. Posádky přitom křiče­ ly, lodě hlučně rozrážely vlny a všichni se všemožně snažili druhé vyděsit. Čluny Pompeiovy byly kratší a lehké, takže mohly rychle útočit i manévrovat, kdežto Caesarovy lodě by­ ly větší a těžší, a následkem toho i pomalejší, ale na druhou stranu průbojnější při útoku a odolnější při srážkách. Caesar měl na své straně zkušenější námořníky, Pompeius mužstvo

tělesně silnější. Přirozeným důsledkem pak bylo, že Pompeiovi lidé získali převahu bez přímé srážky, při pouhém ob­ jíždění nepřátelských lodí, neboť větším korábům strhávali veslovací a kormidelní zařízení, uráželi jim držáky vesel a oddělovali jednu od druhé, takže jim způsobili nemenší škody než při srážce. Caesarovy lodě však pouhým nárazem prorážely stěny lehčích Pompeiových člunů, srážely je do­ hromady a rozbíjely. Když se pak lodě navzájem stříleli Caesarovi vojáci z výšky na Pompeiovy nižší čluny a mohli na ně snadno vrhat háky a železné skoby. Protože Pompeiovi vojáci viděli, že jsou přemoženi, vyskákali do mo­ ře. Ujaly se jich však Pompeiovy záchranné čluny, ktere se

plavily kolem. _ 107/Agrippa zaútočil velkou rychlostí na Pompeiovu loď, udeřil na ni za předními nárazníky, otřásl jí a rozrazil až na kýl. Následkem toho spadli všichni, kteří byli ná věžích, a loď začala mocně nabírat mořskou vodu. Veslaři sedící ve spodní řadě byli strženi do hlubin, ostatním se podařilo pro­ razit palubu a uplavat. Papiás byl přijat na loď kotvící opodál a vrhl se znovu na nepřítele. Pompeius, který sledoval boj z hory, viděl, že jeho lodě mají jen malé výsledky a ze počet jeho mužstva se stále zmenšuje, pokud dojde k boji, zatímco k Agrippovi se z Therasie blíží další loďstvo, a dal svým li­ dem znamení, aby se v pořádku stáhli zpět. Ti tak učinili: podnikali sice ještě útok, ale přitom pozvolna a ustavičně ustupovali. Jakmile však na ně začal dotírat Agrippa, uprchli, ne však na pobřeží, nýbrž na mělěiny, které v mon vytvořily říční nánosy. 108/Agrippa, varovaný svými kormidelníky, aby se s těžký­ mi loděmi nepouštěl na mělčiny, odplul na širé moře a spu­ stil tam kotvy, aby si počkal na nepřátele, a kdyby bylo třeba, svedl s nimi ještě v noci bitvu. Jeho přátelé mu však radili, aby se nepouštěl nerozvážně do dalšího boje, nejitril mysl vojáků tím, že jim nedopřeje spánek a bude vyžadovat namá­

OBČANSKÉ VÁLKY V 422

423

APPIÁNOS

dal moře dobře prozkoumat. Na pobřeží Sicílie viděl početné vojsko v Peloru, Mylách a Tyndaridě, takže se domníval, že je tam sám Pompeius. Proto svěřil další velení Agrippovi a sám se okamžitě vrátil zpět do Vibony. Odtud se rychle přesunul s třemi legiemi a v doprovodu Messalově do Taurova tábora, aby se zmocnil ještě za Pompeiovy nepřítomnosti Tauromenia a sevřel ho tak ze dvou stran, Agrippa se přepla­ vil ze Strongyly na Therasii, a protože mu Pompeiova posád­ ka nekladla odpor, zmocnil se ostrova. Příští den chtěl pod­ niknout útok na Myly proti Pompeiovu vojevůdci Démocharovi, který měl čtyřicet lodí. Pompeius byl Agrippovou silou zneklidněn, a proto poslal Démocharovi z Messany dalších čtyřicet pět lodí v čele s bývalým propuštěncem Apolloíanem a následoval ho s jinými sedmdesáti koráby. Námořní bitva u Myl

106/Zatím vyplul v noci Agrippa z Therasie s polovičním počtem svých lodí, neboť soudil, že bude bojovat jen s Papiem. Jakmile však uviděl i lodě Apollofanovy a dalších sedm­ desát z druhé strany, oznámil hned Caesarovi, že u Myl je Pompeius se silným loďstvem. Proto sám zavedl těžké lodě dó středu své sestavy a urychleně povolal z Hiery i ostatní loďstvo. K boji byli na obou stranách vybaveni znamenitě. Na lodích měli věže na přídi i zádi. Když si obvyklým způso­ bem na každé straně dodali odvahy k boji a na lodích byla vztyčena válečná znamení, vrhli se na sebe tak, že část lodí zaútočila čelně a ěást jezdila v kruhu. Posádky přitom křiče­ ly, lodě hlučně rozrážely vlny a všichni se všemožně snažili druhé vyděsit. Čluny Pompeiovy byly kratší a lehké, takže mohly rychle útočit i manévrovat, kdežto Caesarovy lodě by­ ly větší a těžší, a následkem toho i pomalejší, ale na druhou stranu průbojnější při útoku a odolnější při srážkách. Caesar měl na své straně zkušenější námořníky, Pompeius mužstvo

tělesně silnější. Přirozeným důsledkem pak bylo, že Pompeiovi lidé získali převahu bez přímé srážky, při pouhém ob­ jíždění nepřátelských lodí, neboť větším korábům strhávali veslovací a kormidelní zařízení, uráželi jim držáky vesel a oddělovali jednu od druhé, takže jim způsobili nemenší škody než při srážce. Caesarovy lodě však pouhým nárazem prorážely stěny lehčích Pompeiových člunů, srážely je do­ hromady a rozbíjely. Když se pak lodě navzájem stříleli Caesarovi vojáci z výšky na Pompeiovy nižší čluny a mohli na ně snadno vrhat háky a železné skoby. Protože Pompeiovi vojáci viděli, že jsou přemoženi, vyskákali do mo­ ře. Ujaly se jich však Pompeiovy záchranné čluny, ktere se

plavily kolem. _ 107/Agrippa zaútočil velkou rychlostí na Pompeiovu loď, udeřil na ni za předními nárazníky, otřásl jí a rozrazil až na kýl. Následkem toho spadli všichni, kteří byli ná věžích, a loď začala mocně nabírat mořskou vodu. Veslaři sedící ve spodní řadě byli strženi do hlubin, ostatním se podařilo pro­ razit palubu a uplavat. Papiás byl přijat na loď kotvící opodál a vrhl se znovu na nepřítele. Pompeius, který sledoval boj z hory, viděl, že jeho lodě mají jen malé výsledky a ze počet jeho mužstva se stále zmenšuje, pokud dojde k boji, zatímco k Agrippovi se z Therasie blíží další loďstvo, a dal svým li­ dem znamení, aby se v pořádku stáhli zpět. Ti tak učinili: podnikali sice ještě útok, ale přitom pozvolna a ustavičně ustupovali. Jakmile však na ně začal dotírat Agrippa, uprchli, ne však na pobřeží, nýbrž na mělěiny, které v mon vytvořily říční nánosy. 108/Agrippa, varovaný svými kormidelníky, aby se s těžký­ mi loděmi nepouštěl na mělčiny, odplul na širé moře a spu­ stil tam kotvy, aby si počkal na nepřátele, a kdyby bylo třeba, svedl s nimi ještě v noci bitvu. Jeho přátelé mu však radili, aby se nepouštěl nerozvážně do dalšího boje, nejitril mysl vojáků tím, že jim nedopřeje spánek a bude vyžadovat namá­

424

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY V

havou práci, ani nedůvěřoval neklidnému moři. Pozdě veěer se tedy vrátil zpět. Rovněž Pompeius se přesunul do svých přístavů. Jeho muži ztratili třicet lodí, potopili pět nepřátel­ ských a způsobili protivníkům další citelné škody. Sami však byli postiženi podobně. Pompeius je pochválil, že dokázali zadržet nápor tak velkých lodí, neboť spíše šlo, jak prohlásil, o zdolávání hradeb než o námořní boj. Rozdělil jim i dary, jako by dosáhli vítězství, a vzbuzoval u nich naději, že v záli­ vu budou mít na vzduté mořské hladině jeho lehké ěluny vý­ hodnější postavení. Sám, jak pravil, zvětší poněkud výšku lodí. Tak tedy skoněila námořní bitva u Myl mezi Agrippou a Papiem.

tele, odplul s takovým množstvím vojska, jež stačily pojmout jeho lodě, a u zbývajícího mužstva zanechal Messalu do té doby, než se k němu lodě vrátí. Jakmile přišel k Tauromeniu, vyslal do města vyjednávače, neboť měl v úmyslu podro­ bit si je. Posádka však jednání nepřijala, načež Caesar plul po řece Onobale podél Venušina chrámu a zakotvil u sochy Archégeta, boha uctívaného obyvateli Naxu, aby tam zbudo­ val tábor, chráněný palisádou, a pokusil se o útok proti Tauromeniu. Archégetés je totiž malá socha Apollonova, kterou kdysi postavili první přesídlenci z Naxu na Sicílii. 110/ Když tam Caesar vystupoval z lodě, uklouzl a upadl, ale sám opět vstal. Zatímco opevňoval tábor, připlul k jeho vel­ kému překvapení k němu Pompeius se silným loďstvem. Caesar se totiž domníval, že Pompeius byl Agrippou vyřazen z boje. Souběžně s Pompeiovým loďstvem postupovala po souši jízda, která s ním soutěžila v rychlosti, a z druhé strany bylo vidět pěchotu, takže všichni Caesarovi stoupenci se bá­ li, že se dostanou mezi tři proudy Pompeiovy armády. Obavy se zmocnily i Caesara, protože neměl možnost dát si k sobě zavolat Messalu. Pompeiovi jezdci hned začali provádět ná­ jezdy na Caesarovy vojáky stavějící palisádu. Kdyby se útoku jezdců byli účastnili pěšáci spolu s loďstvem, mohl Pom­ peius rychle dosáhnout velkého úspěchu. V daném okamži­ ku se jim však nedostávalo válečné zkušenosti, nevěděli, jaké zděšení zachvátilo Caesarovy vojáky, a sami se rozpakovali zahájit boj tak pozdě večer. Loďstvo tedy zakotvilo u výběž­ ku Coccina a pěší vojsko odešlo do města Phoenix, neboť je­ jich velitelé nepovažovali za vhodné utábořit se v blízkosti nepřítele. Pompeiovi vojáci tedy v noci odpočívali, zatímco Caesarovi dokončovali palisádu, takže následkem námahy a nevyspáni ztratili sílu k boji. Caesar měl tři legie, pět set jezdců bez koní, tisíc lehkooděnců, dva tisíce kolonistů, kte­ ří se k němu připojili z vlastní iniciativy, a mimoto námořní jednotku.

Události u Tauromenia 109/ O Caesarovi se Pompeius domníval, že se odebere do Taurova tábora, což se také stalo, a že udeří na Tauromenium. Sám hned po obědě odplul do Messany, avšak ěást loď­ stva zanechal u Myl, aby si o něm Agrippa myslel, že tam stále je. Agrippa dopřál svému vojsku nezbytně nutný odpoěinek a odplul do Tyndaridy, která se mu vzdala. Jen tam vstoupil, byl zahnán zpět statečně bojující Pompeiovou po­ sádkou. Přidala se k němu však jiná města a přijala jeho po­ sádky. Sám se tedy vrátil na Therasii. Caesar zatím již doplul ze Scylacia do Leucopetry. Tam dostal spolehlivou zprávu, že Pompeius spěchá z Messany do Myl kvůli Agrippovi. Z Leucopetry chtěl Caesar odejít přes průliv do Tauromenia. Sotvaže se ale dověděl o výsledku námořní bitvy, změnil svůj plán, neboť jako vítěz nechtěl již svou plavbu provádět pota­ jí, ale byl odhodlán přepravit se na druhou stranu za bílého dne a s vojskem plným odvahy. Přitom byl plně přesvědčen, že Pompeius je stále v blízkosti Agrippově. Když si pak za dne prohlédl moře z hor a nespatřil na něm žádného nepří­

425

424

APPIÁNOS

OBČANSKĚ VÁLKY V

havou práci, ani nedůvěřoval neklidnému moři. Pozdě veěer se tedy vrátil zpět. Rovněž Pompeius se přesunul do svých přístavů. Jeho muži ztratili třicet lodí, potopili pět nepřátel­ ských a způsobili protivníkům další citelné škody. Sami však byli postiženi podobně. Pompeius je pochválil, že dokázali zadržet nápor tak velkých lodí, neboť spíše šlo, jak prohlásil, o zdolávání hradeb než o námořní boj. Rozdělil jim i dary, jako by dosáhli vítězství, a vzbuzoval u nich naději, že v záli­ vu budou mít na vzduté mořské hladině jeho lehké ěluny vý­ hodnější postavení. Sám, jak pravil, zvětší poněkud výšku lodí. Tak tedy skoněila námořní bitva u Myl mezi Agrippou a Papiem.

tele, odplul s takovým množstvím vojska, jež stačily pojmout jeho lodě, a u zbývajícího mužstva zanechal Messalu do té doby, než se k němu lodě vrátí. Jakmile přišel k Tauromeniu, vyslal do města vyjednávače, neboť měl v úmyslu podro­ bit si je. Posádka však jednání nepřijala, načež Caesar plul po řece Onobale podél Venušina chrámu a zakotvil u sochy Archégeta, boha uctívaného obyvateli Naxu, aby tam zbudo­ val tábor, chráněný palisádou, a pokusil se o útok proti Tauromeniu. Archégetés je totiž malá socha Apollonova, kterou kdysi postavili první přesídlenci z Naxu na Sicílii. 110/ Když tam Caesar vystupoval z lodě, uklouzl a upadl, ale sám opět vstal. Zatímco opevňoval tábor, připlul k jeho vel­ kému překvapení k němu Pompeius se silným loďstvem. Caesar se totiž domníval, že Pompeius byl Agrippou vyřazen z boje. Souběžně s Pompeiovým loďstvem postupovala po souši jízda, která s ním soutěžila v rychlosti, a z druhé strany bylo vidět pěchotu, takže všichni Caesarovi stoupenci se bá­ li, že se dostanou mezi tři proudy Pompeiovy armády. Obavy se zmocnily i Caesara, protože neměl možnost dát si k sobě zavolat Messalu. Pompeiovi jezdci hned začali provádět ná­ jezdy na Caesarovy vojáky stavějící palisádu. Kdyby se útoku jezdců byli účastnili pěšáci spolu s loďstvem, mohl Pom­ peius rychle dosáhnout velkého úspěchu. V daném okamži­ ku se jim však nedostávalo válečné zkušenosti, nevěděli, jaké zděšení zachvátilo Caesarovy vojáky, a sami se rozpakovali zahájit boj tak pozdě večer. Loďstvo tedy zakotvilo u výběž­ ku Coccina a pěší vojsko odešlo do města Phoenix, neboť je­ jich velitelé nepovažovali za vhodné utábořit se v blízkosti nepřítele. Pompeiovi vojáci tedy v noci odpočívali, zatímco Caesarovi dokončovali palisádu, takže následkem námahy a nevyspáni ztratili sílu k boji. Caesar měl tři legie, pět set jezdců bez koní, tisíc lehkooděnců, dva tisíce kolonistů, kte­ ří se k němu připojili z vlastní iniciativy, a mimoto námořní jednotku.

Události u Tauromenia 109/ O Caesarovi se Pompeius domníval, že se odebere do Taurova tábora, což se také stalo, a že udeří na Tauromenium. Sám hned po obědě odplul do Messany, avšak ěást loď­ stva zanechal u Myl, aby si o něm Agrippa myslel, že tam stále je. Agrippa dopřál svému vojsku nezbytně nutný odpoěinek a odplul do Tyndaridy, která se mu vzdala. Jen tam vstoupil, byl zahnán zpět statečně bojující Pompeiovou po­ sádkou. Přidala se k němu však jiná města a přijala jeho po­ sádky. Sám se tedy vrátil na Therasii. Caesar zatím již doplul ze Scylacia do Leucopetry. Tam dostal spolehlivou zprávu, že Pompeius spěchá z Messany do Myl kvůli Agrippovi. Z Leucopetry chtěl Caesar odejít přes průliv do Tauromenia. Sotvaže se ale dověděl o výsledku námořní bitvy, změnil svůj plán, neboť jako vítěz nechtěl již svou plavbu provádět pota­ jí, ale byl odhodlán přepravit se na druhou stranu za bílého dne a s vojskem plným odvahy. Přitom byl plně přesvědčen, že Pompeius je stále v blízkosti Agrippově. Když si pak za dne prohlédl moře z hor a nespatřil na něm žádného nepří­

425

426

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

Octavianovy neúspěchy a jeho další opatření

a sám mu napsal dopis, že mu okamžitě poskytne pomoc. Sotva se postaral o tělesnou hygienu a poněkud si odpoči­ nul, vydal se za noci v Messalově doprovodu do Stylidy ke Carrinatovi, poněvadž měl tři legie připravené již k vyplutí. Také mu rozkázal, aby se přeplavil na druhou stranu, a chtěl se tam přesunout i sám. Agrippu pak vybídl dopisem, aby Comificiovi, který se octl v nebezpečí, poslal rychle na po­ moc Laronia spolu s potřebným vojskem. Maecenata poslal znovu do Říma, protože tam docházelo k nepokojům; někte­ ří buřiči byli potrestáni smrtí. Messalu vyslal do Puteol, aby odvedl do Vibony takzvanou První legii. 113/Byl to týž Messala, kterého triumvirové při proskripcích v Římě odsoudili k smrti a na jehož hlavu vypsali peněžitou od­ měnu a svobodu. Proto tehdy uprchl ke Cassiovi a Brutovi. Ale po jejich smrti předal loďstvo na základě smlouvy Antoniovi. Myslím, že je nutné připomenout nyní tyto skutečnosti, abych tak projevil obdiv k římské velkomyslnosti, neboť Messala měl ve své moci muže, který ho proskriboval, zcela osamoceného a v tak nepříznivé situaci, a přesto o něj pečoval jako o svého nejvyššího velitele a pomohl ho zachránit.

111/Veškeré pěší síly svěřil Caesar Comificiovi a poruěil mu, aby zadržel nástup nepřátel na souši a dělal, co bude třeba. Sám se vydal ještě před rozedněním na moře, aby mu nepřátelé neodřízli i tuto Cestu. Pravé křídlo svěřil Titiniovi, levé Carisiovi a sám nastoupil na rychlou liburnskou loď, obeplouval svá plavidla a všechny na nich povzbuzoval. Poté dal odstranit svá velitelská znamení, jako by byl v krajním nebezpeěí. Jakmile se přihnal Pompeius, střetli se navzájem dvakrát a jejich boj skoněil až v noci. Caesarovy lodě byly buď zajaty, nebo spáleny. Některé rozvinuly malé plachty a odplouvaly do Itálie, aniž reagovaly na dané rozkazy. Po­ sádky Pompeiových lodí je po krátkou dobu pronásledovaly, ale potom se obrátily proti zbytku Caesarova loďstva, ěást lo­ dí zajaly a ěást spálily. Pokud Caesarovi vojáci doplavali na pevninu, byli zčásti pobiti nebo zajati Pompeiovou jízdou, zčásti se dostali do Cornificiova tábora. Cornificius jim po­ skytl pomoc, avšak vyslal za tím účelem pouze lehkooděnce. Nezdálo se mu totiž vhodné uvést do pohybu falangu v pora­ ženecké náladě, zvlášť když nepřátelští pěšáci hýřili sebedů­ věrou, jak je běžné po vítězství. 112/ Caesara, který většinu noci strávil na pomocných plavi­ dlech, zakotvených na širém moři, a rozvažoval, zda se má vrátit ke Cornificiovi středem oblasti pokryté lodními troska­ mi, nebo prchnout k Messalovi, přivedl sám bůh do přístavu Abaly spolu s jediným vojákem, ale bez doprovodu přátel, tě­ lesné stráže a služebníků. Když nějací lidé sestoupili z hor, aby zjistili, co se děje, nalezli ho vyčerpaného tělesně i du­ ševně, a střídajíce cestou malé čluny, aby se vše utajilo, do­ pravili ho k Messalovi, jenž byl odtud nedaleko. Ihned, ještě než začal pečovat sám o sebe, vyslal ke Cornificiovi rychlou liburnskou loď a všude na hory vypravil posly se zprávou, že se zachránil, dále poroučel všem, aby podporovali Cornificia,

427

Comificiův přesun do Myl

Cornificius mohl snadno z palisády odrazit nepřátelské útoky. Byl však v nebezpečí, že ho postihne nedostatek po­ travin, a proto zaujal bojové postavení a vyzýval k bitvě. Pompeius se nechtěl zaplést do boje s muži, jejichž naděje spočívala v jediné bitvě, neboť se domníval, že je spíše pře­ může hladem. Cornificius postupoval jen s obtížemi tak, že doprostřed zařadil vojáky, kteří unikli z lodí a neměli žádné zbraně. Přitom byl ostřelován na rovinách jezdci a v horách lučištníky i lehkooděnci. Byli to Numiďané z Afriky; vrhali kopí na dlouhé vzdálenosti a stahovali se zpět, jakmile na ně nepřátelé podnikli útok.

426

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

Octavianovy neúspěchy a jeho další opatření

a sám mu napsal dopis, že mu okamžitě poskytne pomoc. Sotva se postaral o tělesnou hygienu a poněkud si odpoči­ nul, vydal se za noci v Messalově doprovodu do Stylidy ke Carrinatovi, poněvadž měl tři legie připravené již k vyplutí. Také mu rozkázal, aby se přeplavil na druhou stranu, a chtěl se tam přesunout i sám. Agrippu pak vybídl dopisem, aby Comificiovi, který se octl v nebezpečí, poslal rychle na po­ moc Laronia spolu s potřebným vojskem. Maecenata poslal znovu do Říma, protože tam docházelo k nepokojům; někte­ ří buřiči byli potrestáni smrtí. Messalu vyslal do Puteol, aby odvedl do Vibony takzvanou První legii. 113/Byl to týž Messala, kterého triumvirové při proskripcích v Římě odsoudili k smrti a na jehož hlavu vypsali peněžitou od­ měnu a svobodu. Proto tehdy uprchl ke Cassiovi a Brutovi. Ale po jejich smrti předal loďstvo na základě smlouvy Antoniovi. Myslím, že je nutné připomenout nyní tyto skutečnosti, abych tak projevil obdiv k římské velkomyslnosti, neboť Messala měl ve své moci muže, který ho proskriboval, zcela osamoceného a v tak nepříznivé situaci, a přesto o něj pečoval jako o svého nejvyššího velitele a pomohl ho zachránit.

111/Veškeré pěší síly svěřil Caesar Comificiovi a poruěil mu, aby zadržel nástup nepřátel na souši a dělal, co bude třeba. Sám se vydal ještě před rozedněním na moře, aby mu nepřátelé neodřízli i tuto Cestu. Pravé křídlo svěřil Titiniovi, levé Carisiovi a sám nastoupil na rychlou liburnskou loď, obeplouval svá plavidla a všechny na nich povzbuzoval. Poté dal odstranit svá velitelská znamení, jako by byl v krajním nebezpeěí. Jakmile se přihnal Pompeius, střetli se navzájem dvakrát a jejich boj skoněil až v noci. Caesarovy lodě byly buď zajaty, nebo spáleny. Některé rozvinuly malé plachty a odplouvaly do Itálie, aniž reagovaly na dané rozkazy. Po­ sádky Pompeiových lodí je po krátkou dobu pronásledovaly, ale potom se obrátily proti zbytku Caesarova loďstva, ěást lo­ dí zajaly a ěást spálily. Pokud Caesarovi vojáci doplavali na pevninu, byli zčásti pobiti nebo zajati Pompeiovou jízdou, zčásti se dostali do Cornificiova tábora. Cornificius jim po­ skytl pomoc, avšak vyslal za tím účelem pouze lehkooděnce. Nezdálo se mu totiž vhodné uvést do pohybu falangu v pora­ ženecké náladě, zvlášť když nepřátelští pěšáci hýřili sebedů­ věrou, jak je běžné po vítězství. 112/ Caesara, který většinu noci strávil na pomocných plavi­ dlech, zakotvených na širém moři, a rozvažoval, zda se má vrátit ke Cornificiovi středem oblasti pokryté lodními troska­ mi, nebo prchnout k Messalovi, přivedl sám bůh do přístavu Abaly spolu s jediným vojákem, ale bez doprovodu přátel, tě­ lesné stráže a služebníků. Když nějací lidé sestoupili z hor, aby zjistili, co se děje, nalezli ho vyčerpaného tělesně i du­ ševně, a střídajíce cestou malé čluny, aby se vše utajilo, do­ pravili ho k Messalovi, jenž byl odtud nedaleko. Ihned, ještě než začal pečovat sám o sebe, vyslal ke Cornificiovi rychlou liburnskou loď a všude na hory vypravil posly se zprávou, že se zachránil, dále poroučel všem, aby podporovali Cornificia,

427

Comificiův přesun do Myl

Cornificius mohl snadno z palisády odrazit nepřátelské útoky. Byl však v nebezpečí, že ho postihne nedostatek po­ travin, a proto zaujal bojové postavení a vyzýval k bitvě. Pompeius se nechtěl zaplést do boje s muži, jejichž naděje spočívala v jediné bitvě, neboť se domníval, že je spíše pře­ může hladem. Cornificius postupoval jen s obtížemi tak, že doprostřed zařadil vojáky, kteří unikli z lodí a neměli žádné zbraně. Přitom byl ostřelován na rovinách jezdci a v horách lučištníky i lehkooděnci. Byli to Numiďané z Afriky; vrhali kopí na dlouhé vzdálenosti a stahovali se zpět, jakmile na ně nepřátelé podnikli útok.

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

114/Čtvrtého dne došli s obtížemi do krajiny, kde nebyla žádná voda a o níž se říkalo, že byla až k moři v jednom pla­ meni, takže veškeré tamější zdroje vody byly zničeny a vysu­ šeny. Obyvatelé sousedních oblastí tudy cestují pouze v no­ ci, protože od té pohromy je rozžhavená a plná popela a pra­ chu. Cornificiovi vojáci však neměli odvahu jít tudy v noci, zvlášť když nesvítil měsíc, protože neznali cesty a báli se ná­ strah. Nepřerušili proto denní pochod, takže se málem udu­ sili a jako za největší letní výhně si popálili chodidla, zejmé­ na pokud šli bosi. Nemohli ani zpomalit postup, poněvadž je týrala žízeň, ani se nebránili nepřátelům, když na ně stříleli, a utrpěli četná zranění, aniž se před nimi chránili. Protože výchozí cesty z vyprahlé krajiny obsadili jiní nepřátelé, pře­ stali se starat o své zesláblé a bosé druhy a všichni, kdo ještě mohli, se vrhli v zoufalé odvaze do soutěsek a zaháněli ne­ přátele, pokud jim dovolovaly jejich síly. Teprve když po­ znali, že i další průsmyky jsou obsazeny nepřítelem, zane­ chali boje vyčerpáni žízní, horkem a námahou. Cornificius se jim snažil dodat odvahy a upozorňoval je na blízký pra­ men. Někteří jeho vojáci znovu začali zatlačovat protivníky, avšak sami si přivodili velké ztráty. Zatím se pramene zmoc­ nila jiná skupina nepřátel, takže Cornificiovy vojáky naplnilo krajní zoufalství a vše ponechali osudu. 115/ Zatímco byli v takovéto situaci, objevil se v dálce Laronius, kterého poslal Agrippa se třemi legiemi. Nebylo jim sice ješ­ tě zřejmé, zda přichází jejich pomoc, avšak v naději a stálém očekávání, že dojde k něčemu takovému, nabyli opět nové od­ vahy. Jakmile uviděli, že protivníci opouštějí zdroj vody, aby se nedostali mezi nepřátelská vojska, vykřikli radostí, seč byli, a když Laroniovi vojáci opětovali jejich volání, dali se do běhu a zmocnili se pramene. Velitelé se jim snažili zabránit, aby pili ve velkém množství, ale někteří vojáci na ně nedbali, pili dále a umírali. Tak byl Cornificius proti očekávání zachráněn i se zbytkem svého vojska a vydal se za Agrippou do Myl.

Zostření situace na Sicílii

428

429

116/Agrippa se již zmocnil Tyndaridy. Bylo zde velké množ­ ství potravin i její poloha byla výhodná pro námořní válku. Sem dal přivést i Caesar pěší vojsko a jezdce. Měl tudíž na Sicílii celkem jednadvacet legií těžkooděnců, dvacet tisíc jezdců a více než pět tisíc lehkooděnců. Myly a celé pobřeží mezi nimi až k Naulóchu a Peloru však ještě kontroloval Pompeius svými posádkami. Protože měly strach zejména před Agrippou, měly ustavičně zapáleny ohně, aby mohly za­ ložit požár na přistávajících lodích. Pompeius ovládal i prů­ smyky na obou stranách. V údolí Tauromenia a Myl uzavřel horské soutěsky zdmi a dorážel na Caesara, který se vydal vpřed z Tyndaridy, ale svést s ním bitvu se neodvážil. Proto­ že předpokládal, že Agrippa popluje do Pelóriady, odebral se tam s vojskem a opustil průsmyky u Myl. Těch se zmocnil Caesar, stejně jako Myl a Artemisia, nepatrné osady, kde byli podle pověsti býci Hélioví a kde usnul Odysseus. 117/Pompeius se sice radoval, že se jeho domněnka o Agrippově postupu ukázala mylná, ale protože přišel o průsmyky, dal k sobě zavolat Tisiená s vojskem. Caesar chtěl postupovat proti Tisienovi, ale u hory Mykonia si spletl cestu, takže tam musel přenocovat, aniž měl stan. Protože se spustil hustý liják, jak je běžné koncem podzimu, drželo nad ním několik mužů po celou noc galský štít. Z Etny vycháze­ lo prudké dunění, silné burácení a ohnivé záblesky, které osvětlovaly vojsko, takže Germáni strachem vyskočili ze svých lůžek, a dokonce i ti, kteří věděli, co se vypráví o Etně, nebyli za těchto nebývalých událostí bez obav, aby je též nezalila láva. Poté Caesar vyplenil území Palaisténů a setkal se tam s Lepidem, opatřujícím právě potraviny, oba se pak utá­ bořili u Messany. 118/ Na celé Sicílii docházelo k četným šarvátkám, ale k žád­ né velké bitvě. Caesar tudíž vyslal Taura, aby znemožnil

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

114/Čtvrtého dne došli s obtížemi do krajiny, kde nebyla žádná voda a o níž se říkalo, že byla až k moři v jednom pla­ meni, takže veškeré tamější zdroje vody byly zničeny a vysu­ šeny. Obyvatelé sousedních oblastí tudy cestují pouze v no­ ci, protože od té pohromy je rozžhavená a plná popela a pra­ chu. Cornificiovi vojáci však neměli odvahu jít tudy v noci, zvlášť když nesvítil měsíc, protože neznali cesty a báli se ná­ strah. Nepřerušili proto denní pochod, takže se málem udu­ sili a jako za největší letní výhně si popálili chodidla, zejmé­ na pokud šli bosi. Nemohli ani zpomalit postup, poněvadž je týrala žízeň, ani se nebránili nepřátelům, když na ně stříleli, a utrpěli četná zranění, aniž se před nimi chránili. Protože výchozí cesty z vyprahlé krajiny obsadili jiní nepřátelé, pře­ stali se starat o své zesláblé a bosé druhy a všichni, kdo ještě mohli, se vrhli v zoufalé odvaze do soutěsek a zaháněli ne­ přátele, pokud jim dovolovaly jejich síly. Teprve když po­ znali, že i další průsmyky jsou obsazeny nepřítelem, zane­ chali boje vyčerpáni žízní, horkem a námahou. Cornificius se jim snažil dodat odvahy a upozorňoval je na blízký pra­ men. Někteří jeho vojáci znovu začali zatlačovat protivníky, avšak sami si přivodili velké ztráty. Zatím se pramene zmoc­ nila jiná skupina nepřátel, takže Cornificiovy vojáky naplnilo krajní zoufalství a vše ponechali osudu. 115/ Zatímco byli v takovéto situaci, objevil se v dálce Laronius, kterého poslal Agrippa se třemi legiemi. Nebylo jim sice ješ­ tě zřejmé, zda přichází jejich pomoc, avšak v naději a stálém očekávání, že dojde k něčemu takovému, nabyli opět nové od­ vahy. Jakmile uviděli, že protivníci opouštějí zdroj vody, aby se nedostali mezi nepřátelská vojska, vykřikli radostí, seč byli, a když Laroniovi vojáci opětovali jejich volání, dali se do běhu a zmocnili se pramene. Velitelé se jim snažili zabránit, aby pili ve velkém množství, ale někteří vojáci na ně nedbali, pili dále a umírali. Tak byl Cornificius proti očekávání zachráněn i se zbytkem svého vojska a vydal se za Agrippou do Myl.

Zostření situace na Sicílii

428

429

116/Agrippa se již zmocnil Tyndaridy. Bylo zde velké množ­ ství potravin i její poloha byla výhodná pro námořní válku. Sem dal přivést i Caesar pěší vojsko a jezdce. Měl tudíž na Sicílii celkem jednadvacet legií těžkooděnců, dvacet tisíc jezdců a více než pět tisíc lehkooděnců. Myly a celé pobřeží mezi nimi až k Naulóchu a Peloru však ještě kontroloval Pompeius svými posádkami. Protože měly strach zejména před Agrippou, měly ustavičně zapáleny ohně, aby mohly za­ ložit požár na přistávajících lodích. Pompeius ovládal i prů­ smyky na obou stranách. V údolí Tauromenia a Myl uzavřel horské soutěsky zdmi a dorážel na Caesara, který se vydal vpřed z Tyndaridy, ale svést s ním bitvu se neodvážil. Proto­ že předpokládal, že Agrippa popluje do Pelóriady, odebral se tam s vojskem a opustil průsmyky u Myl. Těch se zmocnil Caesar, stejně jako Myl a Artemisia, nepatrné osady, kde byli podle pověsti býci Hélioví a kde usnul Odysseus. 117/Pompeius se sice radoval, že se jeho domněnka o Agrippově postupu ukázala mylná, ale protože přišel o průsmyky, dal k sobě zavolat Tisiená s vojskem. Caesar chtěl postupovat proti Tisienovi, ale u hory Mykonia si spletl cestu, takže tam musel přenocovat, aniž měl stan. Protože se spustil hustý liják, jak je běžné koncem podzimu, drželo nad ním několik mužů po celou noc galský štít. Z Etny vycháze­ lo prudké dunění, silné burácení a ohnivé záblesky, které osvětlovaly vojsko, takže Germáni strachem vyskočili ze svých lůžek, a dokonce i ti, kteří věděli, co se vypráví o Etně, nebyli za těchto nebývalých událostí bez obav, aby je též nezalila láva. Poté Caesar vyplenil území Palaisténů a setkal se tam s Lepidem, opatřujícím právě potraviny, oba se pak utá­ bořili u Messany. 118/ Na celé Sicílii docházelo k četným šarvátkám, ale k žád­ né velké bitvě. Caesar tudíž vyslal Taura, aby znemožnil

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

Pompeiovi dovoz potravin a zabral mu města, jež mu posky­ tovala, co potřeboval. Tím byl Pompeius postižen tou měrou, že se odhodlal svést velkou, rozhodnou bitvu. Obával se však Caesarova pěšího vojska, ale sebedůvěru mu dodávalo loďstvo; Poslal tedy k Caesarovi posly s dotazem, zda souhla­ sí, aby se rozhodlo v námořním boji. Caesar měl sice obavy před vším, co se odehrávalo na moři, neboť tam zatím vše pro něj nedopadalo právě šťastně. Protože však považoval odmítavou odpověď za ponižující, výzvu přijal. Stanovili si tedy den, kdy každá strana připravila k boji tři sta lodí podle vlastních představ. Byly na nich samostříly všeho druhu, vě­ že a strojní zařízení, jaká si jen dokázali vymyslet. Tak si Agrippa vymyslel harpax, trám dlouhý pět loket, pobitý ko­ lem dokola železem a opatřený na obou koncích obručemi. Na přední obruči byl upevněn vlastní harpax — železný hák, na zadní četná malá lána, jimiž se pomocí strojů táhl har­ pax zpět, když byl vymrštěn katapultem a zasáhl, nepřátel­ skou loď.

vzdálenost a zachytit se pevně v jejich stěnách, zvlášť když byl tažen lany zpět. Pro postižené nebylo snadné jej odříz­ nout, protože byl pobit železem, a jeho délka znemožňovala přístup těm, kdo se pokoušeli přeseknout jeho lana. Šlo o dosud neznámý objev, takže si ani nestačili připevnit kosy na žerdi. Jediný prostředek, na který přišli v nečekané situa­ ci, byl ten, že se snažili pomalu couvat, aniž loď otočili. Jak­ mile však totéž učinili i nepřátelé, vyrovnala se síla na obou stranách a harpax začal plnit své poslání. 120/ Sotvaže se lodě octly sobě nablízku, bilo se jejich osa­ zenstvo všemi možnými způsoby a přeskakovalo z jedné na druhou, takže bylo nesnadné rozeznat nepřítele. Užívali to­ tiž z větší části stejných zbraní, téměř všichni mluvili latin­ sky a poznávací hesla za nastalého zmatku užívali i protivní­ ci. To právě způsobilo, že na obou stranách došlo k mnoha různým úskokům, a nikdo nevěřil nikomu, kdo heslo řekl, takže jako ve skutečné válce nikdo nevěděl, kdo je kdo. Mo­ ře se naplnilo mrtvolami, zbraněmi a lodními troskami. Ne­ ponechali stranou žádný válečný prostředek, až na oheň. Upustili od něj už ve chvíli, kdy se lodě k sobě poprvé přiblí­ žily a octly se těsně u sebe. Pěší vojsko jedné i druhé strany sledovalo se strachem a napětím události na moři, neboť v nich se rodila i pro ně naděje na záchranu. Nedokázali však nic rozeznat a ani nemohli, i když se dívali velmi pozor­ ně, neboť šest set lodí tvořilo dlouhou řadu a nářek se ozý­ val z jedné i druhé strany. 121/ Jen podle barvy věží, jíž se jedině navzájem odlišovaly, Agrippa poznal, že bylo zničeno více lodí na Pompeiově stra­ ně, takže začal dodávat mysli svým vojákům, jako by již byli vítězi. Hned pak udeřil na nepřátele a bez ustání na ně dotí­ ral, až byli přemoženi, a to právě ti, kteří stáli proti němu. Svrhli tedy své věže do moře, obrátili lodě a prchali do úži­ ny. Uniknout se však podařilo jen sedmnácti lodím. Ostat­ ním Agrippa odřízl cestu. Některé z nich, jež byly pronásle­

430

Námořní bitva u Naulochu

119/Jakmile nastal smluvený den, vrhli se na sebe veslaři s velkým křikem a zasypávali se střelami vrhanými ze strojů i ručně, jako kameny, ohnivými střelami i šípy. Poté na sebe vzájemně zaútočily samotné lodě, některé ze strany, jiné na dřevěné nárazníky a další na zobce, kde jsou údery nejúčin­ nější, takže mohou smést mužstvo z paluby a loď vyřadit. Některé lodě rychle proplouvaly vedle sebe a střílely na sebe pomočí strojů i ručních zbraní. Pomocné čluny přitom sbíra­ ly muže, kteří spadli do vody. Každý byl v činnosti, lodníci dokazovali svou sílu, kormidelníci svou dovednost, velitelé povzbuzovali křikem své muže a v plném chodu byla i všech­ na strojní zařízení. Nejvíce se osvědčil harpax, který vzhle­ dem ke své malé váze byl schopen zasáhnout lodě na velkou

431

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

Pompeiovi dovoz potravin a zabral mu města, jež mu posky­ tovala, co potřeboval. Tím byl Pompeius postižen tou měrou, že se odhodlal svést velkou, rozhodnou bitvu. Obával se však Caesarova pěšího vojska, ale sebedůvěru mu dodávalo loďstvo; Poslal tedy k Caesarovi posly s dotazem, zda souhla­ sí, aby se rozhodlo v námořním boji. Caesar měl sice obavy před vším, co se odehrávalo na moři, neboť tam zatím vše pro něj nedopadalo právě šťastně. Protože však považoval odmítavou odpověď za ponižující, výzvu přijal. Stanovili si tedy den, kdy každá strana připravila k boji tři sta lodí podle vlastních představ. Byly na nich samostříly všeho druhu, vě­ že a strojní zařízení, jaká si jen dokázali vymyslet. Tak si Agrippa vymyslel harpax, trám dlouhý pět loket, pobitý ko­ lem dokola železem a opatřený na obou koncích obručemi. Na přední obruči byl upevněn vlastní harpax — železný hák, na zadní četná malá lána, jimiž se pomocí strojů táhl har­ pax zpět, když byl vymrštěn katapultem a zasáhl, nepřátel­ skou loď.

vzdálenost a zachytit se pevně v jejich stěnách, zvlášť když byl tažen lany zpět. Pro postižené nebylo snadné jej odříz­ nout, protože byl pobit železem, a jeho délka znemožňovala přístup těm, kdo se pokoušeli přeseknout jeho lana. Šlo o dosud neznámý objev, takže si ani nestačili připevnit kosy na žerdi. Jediný prostředek, na který přišli v nečekané situa­ ci, byl ten, že se snažili pomalu couvat, aniž loď otočili. Jak­ mile však totéž učinili i nepřátelé, vyrovnala se síla na obou stranách a harpax začal plnit své poslání. 120/ Sotvaže se lodě octly sobě nablízku, bilo se jejich osa­ zenstvo všemi možnými způsoby a přeskakovalo z jedné na druhou, takže bylo nesnadné rozeznat nepřítele. Užívali to­ tiž z větší části stejných zbraní, téměř všichni mluvili latin­ sky a poznávací hesla za nastalého zmatku užívali i protivní­ ci. To právě způsobilo, že na obou stranách došlo k mnoha různým úskokům, a nikdo nevěřil nikomu, kdo heslo řekl, takže jako ve skutečné válce nikdo nevěděl, kdo je kdo. Mo­ ře se naplnilo mrtvolami, zbraněmi a lodními troskami. Ne­ ponechali stranou žádný válečný prostředek, až na oheň. Upustili od něj už ve chvíli, kdy se lodě k sobě poprvé přiblí­ žily a octly se těsně u sebe. Pěší vojsko jedné i druhé strany sledovalo se strachem a napětím události na moři, neboť v nich se rodila i pro ně naděje na záchranu. Nedokázali však nic rozeznat a ani nemohli, i když se dívali velmi pozor­ ně, neboť šest set lodí tvořilo dlouhou řadu a nářek se ozý­ val z jedné i druhé strany. 121/ Jen podle barvy věží, jíž se jedině navzájem odlišovaly, Agrippa poznal, že bylo zničeno více lodí na Pompeiově stra­ ně, takže začal dodávat mysli svým vojákům, jako by již byli vítězi. Hned pak udeřil na nepřátele a bez ustání na ně dotí­ ral, až byli přemoženi, a to právě ti, kteří stáli proti němu. Svrhli tedy své věže do moře, obrátili lodě a prchali do úži­ ny. Uniknout se však podařilo jen sedmnácti lodím. Ostat­ ním Agrippa odřízl cestu. Některé z nich, jež byly pronásle­

430

Námořní bitva u Naulochu

119/Jakmile nastal smluvený den, vrhli se na sebe veslaři s velkým křikem a zasypávali se střelami vrhanými ze strojů i ručně, jako kameny, ohnivými střelami i šípy. Poté na sebe vzájemně zaútočily samotné lodě, některé ze strany, jiné na dřevěné nárazníky a další na zobce, kde jsou údery nejúčin­ nější, takže mohou smést mužstvo z paluby a loď vyřadit. Některé lodě rychle proplouvaly vedle sebe a střílely na sebe pomočí strojů i ručních zbraní. Pomocné čluny přitom sbíra­ ly muže, kteří spadli do vody. Každý byl v činnosti, lodníci dokazovali svou sílu, kormidelníci svou dovednost, velitelé povzbuzovali křikem své muže a v plném chodu byla i všech­ na strojní zařízení. Nejvíce se osvědčil harpax, který vzhle­ dem ke své malé váze byl schopen zasáhnout lodě na velkou

431

432

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

dovány směrem k pevnině, uvízly na mělěině, přičemž pro­ následovatelé uvízli rovněž, protože postupovali překotně. Pokud se některým lodím někde podařilo zakotvit, byly od­ vlečeny do zajetí nebo spáleny. Jiné ještě bojovaly na moři, ale jakmile jejich posádky seznaly, co se stalo, vzdaly se dob­ rovolně nepříteli. Caesarovo vojsko na moři pak vydalo vítěz­ ný pokřik a pěší oddíly na pevnině jej opětovaly. Pompeiovi vojáci naříkali a on sám kvapně opustil Naulochos a spěchal do Messany, aniž se ve svém zděšení postaral o pěšáky. Cae­ sar tudíž převzal i je, když mu je na základě smlouvy vydal Tisienus. Po nich získal i jezdce, které mu předali jejich veli­ telé. V průběhu střetnutí byly potopeny tři Caesarovy lodě, kdežto Pompeiových dvacet osm. Ostatní byly buď spáleny, nebo zajaty, či ztroskotaly, protože najely na mělčiny. Pouze sedmnácti se podařilo uprchnout.

spolu s Lepidem. Plinius pak poslal zplnomocněnce, aby jednali o uzavření míru. Agrippa soudil, aby se vyčkalo do rána, až přijde Caesar, avšak Lepidus smlouvu uzavřel a do­ volil Pliniovu vojsku, jemuž se chtěl zalíbit, aby se spolu s ostatními vojáky účastnilo plenění ve městě. Pliniovi muži, kteří se dovolávali pouze toho, aby jim byl darován život, do­ stali místo toho nečekaně mnohem víc, takže společně s Lepidovými vojáky plenili po celou noc Messanu, načež vstou­ pili do Lepidových řad.

Sextus Pompeius prchá k Antoniovi Rozklad jeho vojska

122/ Cestou se Pompeius dověděl o zradě svého pěšího voj­ ska, odložil velitelský oděv, oblékl se jako řadový občan a po­ slal napřed do Messany své lidi, aby naložili na lodě vše, co jen budou moci. To vše se ostatně připravovalo již dlouhou dobu. Z Lilybaea urychleně povolal Plinia i s jeho osmi legi­ emi, neboť chtěl prchat pod jejich ochranou. Plinius se k ně­ mu sice rychle vypravil, avšak ostatní — osobní přátelé, pří­ slušníci jednotlivých posádek i celého vojska — přešli k Caesarovi. Protože do úžiny mezitím vplouvalo nepřátelské loď­ stvo, nečekal už Pompeius na Plinia v dobře chráněném městě a uprchl z Messany v doprovodu sedmnácti lodí k An­ toniovi, jehož matce poskytl záchranu v podobné situaci. Když ho Plinius nezastihl, vstoupil do Messany a zmocnil se města. Caesar sám sice setrvával v táboře u Naulochu, ale Agrippovi poručil, aby oblehl Messanu. Agrippa tak učinil

433

Lepidův pokus ovládnout Sicílii

123/ Spolu s nimi měl Lepidus dvacet dvě legie pěšáků a vel­ ký počet jezdců. Nabyl velké sebedůvěry a domníval se, že se stane pánem Sicílie pod záminkou, že jako první vstoupil na ostrov a získal řadu tamějších měst. K jednotlivým posádkám vyslal posly s výzvou, aby nepřijímaly Caesarovy vyslance, pokud k nim přijdou, a sám si zabezpečil všechny průsmyky. Caesar dorazil příští den a prostřednictvím přátel předhazo­ val Lepidovi, že přišel na Sicílii jako jeho spojenec, a nikoliv proto, aby si ji přisvojil. Lepidus protestoval, že byl zbaven své někdejší hodnosti, kterou má nyní jedině Caesar, a uvá­ děl, že je ochoten dát nyní za ni Afriku i Sicílii, pokud má Caesar zájem. To vyvedlo Caesara z míry tak, že rozhněván odešel sám k Lepidovi a obviňoval ho z nevděčnosti. Rozešli se za vzájemných výhrůžek a hned si rozdělili dosud společ­ né stráže. Caesarovy lodě byly připraveny k vyplutí, neboť se proslýchalo, že Lepidus má v úmyslu je spálit. 124/Vojsko však bylo rozhořčeno, že má znovu vést další občanskou válku a že rozbroje neberou konce. Přitom však nehodnotili Caesara stejně jako Lepida, a to ani Lepidovi vo­ jáci. Obdivovali se totiž Caesarově statečnosti a byli si dobře vědomi Lepidovy liknavosti, a vyčítali mu dokonce i samotné plenění, v němž vlastně stáli na stejné úrovni s poraženými.

432

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

dovány směrem k pevnině, uvízly na mělěině, přičemž pro­ následovatelé uvízli rovněž, protože postupovali překotně. Pokud se některým lodím někde podařilo zakotvit, byly od­ vlečeny do zajetí nebo spáleny. Jiné ještě bojovaly na moři, ale jakmile jejich posádky seznaly, co se stalo, vzdaly se dob­ rovolně nepříteli. Caesarovo vojsko na moři pak vydalo vítěz­ ný pokřik a pěší oddíly na pevnině jej opětovaly. Pompeiovi vojáci naříkali a on sám kvapně opustil Naulochos a spěchal do Messany, aniž se ve svém zděšení postaral o pěšáky. Cae­ sar tudíž převzal i je, když mu je na základě smlouvy vydal Tisienus. Po nich získal i jezdce, které mu předali jejich veli­ telé. V průběhu střetnutí byly potopeny tři Caesarovy lodě, kdežto Pompeiových dvacet osm. Ostatní byly buď spáleny, nebo zajaty, či ztroskotaly, protože najely na mělčiny. Pouze sedmnácti se podařilo uprchnout.

spolu s Lepidem. Plinius pak poslal zplnomocněnce, aby jednali o uzavření míru. Agrippa soudil, aby se vyčkalo do rána, až přijde Caesar, avšak Lepidus smlouvu uzavřel a do­ volil Pliniovu vojsku, jemuž se chtěl zalíbit, aby se spolu s ostatními vojáky účastnilo plenění ve městě. Pliniovi muži, kteří se dovolávali pouze toho, aby jim byl darován život, do­ stali místo toho nečekaně mnohem víc, takže společně s Lepidovými vojáky plenili po celou noc Messanu, načež vstou­ pili do Lepidových řad.

Sextus Pompeius prchá k Antoniovi Rozklad jeho vojska

122/ Cestou se Pompeius dověděl o zradě svého pěšího voj­ ska, odložil velitelský oděv, oblékl se jako řadový občan a po­ slal napřed do Messany své lidi, aby naložili na lodě vše, co jen budou moci. To vše se ostatně připravovalo již dlouhou dobu. Z Lilybaea urychleně povolal Plinia i s jeho osmi legi­ emi, neboť chtěl prchat pod jejich ochranou. Plinius se k ně­ mu sice rychle vypravil, avšak ostatní — osobní přátelé, pří­ slušníci jednotlivých posádek i celého vojska — přešli k Caesarovi. Protože do úžiny mezitím vplouvalo nepřátelské loď­ stvo, nečekal už Pompeius na Plinia v dobře chráněném městě a uprchl z Messany v doprovodu sedmnácti lodí k An­ toniovi, jehož matce poskytl záchranu v podobné situaci. Když ho Plinius nezastihl, vstoupil do Messany a zmocnil se města. Caesar sám sice setrvával v táboře u Naulochu, ale Agrippovi poručil, aby oblehl Messanu. Agrippa tak učinil

433

Lepidův pokus ovládnout Sicílii

123/ Spolu s nimi měl Lepidus dvacet dvě legie pěšáků a vel­ ký počet jezdců. Nabyl velké sebedůvěry a domníval se, že se stane pánem Sicílie pod záminkou, že jako první vstoupil na ostrov a získal řadu tamějších měst. K jednotlivým posádkám vyslal posly s výzvou, aby nepřijímaly Caesarovy vyslance, pokud k nim přijdou, a sám si zabezpečil všechny průsmyky. Caesar dorazil příští den a prostřednictvím přátel předhazo­ val Lepidovi, že přišel na Sicílii jako jeho spojenec, a nikoliv proto, aby si ji přisvojil. Lepidus protestoval, že byl zbaven své někdejší hodnosti, kterou má nyní jedině Caesar, a uvá­ děl, že je ochoten dát nyní za ni Afriku i Sicílii, pokud má Caesar zájem. To vyvedlo Caesara z míry tak, že rozhněván odešel sám k Lepidovi a obviňoval ho z nevděčnosti. Rozešli se za vzájemných výhrůžek a hned si rozdělili dosud společ­ né stráže. Caesarovy lodě byly připraveny k vyplutí, neboť se proslýchalo, že Lepidus má v úmyslu je spálit. 124/Vojsko však bylo rozhořčeno, že má znovu vést další občanskou válku a že rozbroje neberou konce. Přitom však nehodnotili Caesara stejně jako Lepida, a to ani Lepidovi vo­ jáci. Obdivovali se totiž Caesarově statečnosti a byli si dobře vědomi Lepidovy liknavosti, a vyčítali mu dokonce i samotné plenění, v němž vlastně stáli na stejné úrovni s poraženými.

434

APPIÁNOS

Když se to Caesar dověděl, rozeslal posly, aby všem tajně vy­ světlili, v čem jsou jejich výhody. Tímto způsobem se mu poda­ řilo odlákat Lepidovi mnoho lidí, zejména bývalých Pompeiových vojáků, poněvadž ti se domnívali, že bez souhlasu Caesarova nebude uzavřená mírová smlouva nikterak pevná. Lepidus se o nic nestaral, ani o těchto věcech nic nevěděl, až Cae­ sar přišel se silnou jízdou k jeho táboru. Sám vešel dovnitř s malým doprovodem, jezdce zanechal venku před hradbou a cestou ubezpečoval všechny, že jen nerad se chystá k válce. Všichni, kdož ho viděli, ho zdravili jako nejvyššího velitele a ja­ ko první se k němu sbíhali podplacení Pompeiovi vojáci a pro­ sili ho o odpuštění. Caesar jim ale odpověděl, že žasne, jak mo­ hou žádat o milost, aniž učinili něco sami ve svůj vlastní pro­ spěch. Oni mu hned porozuměli, vzali svá vojenská znamení a přinesli je k němu, zatímco jiní bořili stany. 125/Jakmile si Lepidus konečně všiml neklidu v táboře, vy­ šel ze stanu a chopil se zbraní. Hned začala střelba, v níž pa­ dl jeden z Caesarových pobočníků a Caesar sám byl zasažen do krunýře. Střela však nepronikla na tělo, takže se dal do běhu a uprchl k jezdcům. Jeden Lepidův oddíl s posmě­ chem sledoval Caesarův běh. To vyvolalo u Caesara takový záchvat hněvu, že na něj zaútočil a neustal dříve, dokud se s jezdci nezmocnil jeho pozic a mužstvo nepobil. Velitelé ji­ ných oddílů však přešli od Lepida k Caesarovi, někteří hned, jiní v noci. Někteří tak učinili zcela otevřeně, jiní využili ja­ ko záminky, že na ně Caesarova jízda podnikla lehký nájezd. Někteří však útoky vydrželi a odráželi je, nebof Lepidus po­ slal všechny posily. Jakmile i pomocné jednotky přešly k Caesarovi, změnilo se smýšlení zbývajících Lepidových vo­ jáků, kteří mu ještě byli nakloněni. I tentokrát byli opět mezi prvními Pompeiovi vojáci, pokud ještě zůstali u Lepida, a přecházeli v celých útvarech na druhou stranu. Ve snaze jim v tom zabránit vyzbrojil Lepidus jiné vojáky, ale i ti, ač­ koliv dostali zbraně proti ostatním, vzali svá vojenská zname­

obCanské války v

435

ní a spolu s nimi přecházeli k Caesarovi. Lepidus odcházejí­ cím vyhrožoval i prosil je, chopil se znamení a prohlašoval, že nedovolí, aby je odnesli. Když však jeden z praporečníků řekl: »Svolí, jen co bude mrtvý!«, Lepidus se ulekl a dovolil znamení odnést. 126/Jezdci odcházeli jako poslední a vyslali jednoho ze svých řad k Caesarovi s dotazem, zda mají Lepida zabít, ne­ boť už není jejich vrchním velitelem. Caesar to však nedovo­ lil. A tak se octl Lepidus v bezvýchodné situaci, poněvadž se stal obětí nevídané všeobecné věrolomnosti a poněvadž ho v krátkém čase opustilo jeho dosavadní velké štěstí i silné vojsko. Oblékl si tedy občanský oděv a utíkal k Caesarovi. Kdo ho viděl, běžel s ním, jako by šlo o nějakou zvláštní po­ dívanou. Caesar povstal, když k němu doběhl, a zabránil mu, aby před ním padl na kolena. Potom ho poslal v jeho občan­ ském šatě do ftíma, a to nikoliv už jako nejvyššího velitele, ale jako prostého občana, a neponechal mu žádnou hodnost kromě kněžské. Tak tedy člověk, který byl několikrát vrchním velitelem, stal se jedním z triumvirů, jmenoval úředníky, proskriboval urozené občany a předurčoval je k smrti, prožíval zbytek svého života jako řadový občan a v podřízenosti některým jednotlivcům, kteří sice byli proskřibováni, ale později se do­ mohli úřadů. Nepokoje v Oclavianově vojsku

127/Caesar Pompeia nepronásledoval, ani nedovolil dru­ hým, aby ho pronásledovali. Snad nechtěl zasahovat do cizí, Antoniovy, mocenské sféry, snad měl v úmyslu vyčkat, co se stane a co proti Pompeiovi podnikne Antonius, a pokud by se nezachoval kolegiálně, chtěl mít záminku k roztržce. Cae­ sar s Antoniem byli totiž vůči sobě již dlouho podezíraví, ne­ boť oba toužili po svrchované vládě. A tak ve chvíli, kdy se

434

APPIÁNOS

Když se to Caesar dověděl, rozeslal posly, aby všem tajně vy­ světlili, v čem jsou jejich výhody. Tímto způsobem se mu poda­ řilo odlákat Lepidovi mnoho lidí, zejména bývalých Pompeiových vojáků, poněvadž ti se domnívali, že bez souhlasu Caesarova nebude uzavřená mírová smlouva nikterak pevná. Lepidus se o nic nestaral, ani o těchto věcech nic nevěděl, až Cae­ sar přišel se silnou jízdou k jeho táboru. Sám vešel dovnitř s malým doprovodem, jezdce zanechal venku před hradbou a cestou ubezpečoval všechny, že jen nerad se chystá k válce. Všichni, kdož ho viděli, ho zdravili jako nejvyššího velitele a ja­ ko první se k němu sbíhali podplacení Pompeiovi vojáci a pro­ sili ho o odpuštění. Caesar jim ale odpověděl, že žasne, jak mo­ hou žádat o milost, aniž učinili něco sami ve svůj vlastní pro­ spěch. Oni mu hned porozuměli, vzali svá vojenská znamení a přinesli je k němu, zatímco jiní bořili stany. 125/Jakmile si Lepidus konečně všiml neklidu v táboře, vy­ šel ze stanu a chopil se zbraní. Hned začala střelba, v níž pa­ dl jeden z Caesarových pobočníků a Caesar sám byl zasažen do krunýře. Střela však nepronikla na tělo, takže se dal do běhu a uprchl k jezdcům. Jeden Lepidův oddíl s posmě­ chem sledoval Caesarův běh. To vyvolalo u Caesara takový záchvat hněvu, že na něj zaútočil a neustal dříve, dokud se s jezdci nezmocnil jeho pozic a mužstvo nepobil. Velitelé ji­ ných oddílů však přešli od Lepida k Caesarovi, někteří hned, jiní v noci. Někteří tak učinili zcela otevřeně, jiní využili ja­ ko záminky, že na ně Caesarova jízda podnikla lehký nájezd. Někteří však útoky vydrželi a odráželi je, nebof Lepidus po­ slal všechny posily. Jakmile i pomocné jednotky přešly k Caesarovi, změnilo se smýšlení zbývajících Lepidových vo­ jáků, kteří mu ještě byli nakloněni. I tentokrát byli opět mezi prvními Pompeiovi vojáci, pokud ještě zůstali u Lepida, a přecházeli v celých útvarech na druhou stranu. Ve snaze jim v tom zabránit vyzbrojil Lepidus jiné vojáky, ale i ti, ač­ koliv dostali zbraně proti ostatním, vzali svá vojenská zname­

obCanské války v

435

ní a spolu s nimi přecházeli k Caesarovi. Lepidus odcházejí­ cím vyhrožoval i prosil je, chopil se znamení a prohlašoval, že nedovolí, aby je odnesli. Když však jeden z praporečníků řekl: »Svolí, jen co bude mrtvý!«, Lepidus se ulekl a dovolil znamení odnést. 126/Jezdci odcházeli jako poslední a vyslali jednoho ze svých řad k Caesarovi s dotazem, zda mají Lepida zabít, ne­ boť už není jejich vrchním velitelem. Caesar to však nedovo­ lil. A tak se octl Lepidus v bezvýchodné situaci, poněvadž se stal obětí nevídané všeobecné věrolomnosti a poněvadž ho v krátkém čase opustilo jeho dosavadní velké štěstí i silné vojsko. Oblékl si tedy občanský oděv a utíkal k Caesarovi. Kdo ho viděl, běžel s ním, jako by šlo o nějakou zvláštní po­ dívanou. Caesar povstal, když k němu doběhl, a zabránil mu, aby před ním padl na kolena. Potom ho poslal v jeho občan­ ském šatě do ftíma, a to nikoliv už jako nejvyššího velitele, ale jako prostého občana, a neponechal mu žádnou hodnost kromě kněžské. Tak tedy člověk, který byl několikrát vrchním velitelem, stal se jedním z triumvirů, jmenoval úředníky, proskriboval urozené občany a předurčoval je k smrti, prožíval zbytek svého života jako řadový občan a v podřízenosti některým jednotlivcům, kteří sice byli proskřibováni, ale později se do­ mohli úřadů. Nepokoje v Oclavianově vojsku

127/Caesar Pompeia nepronásledoval, ani nedovolil dru­ hým, aby ho pronásledovali. Snad nechtěl zasahovat do cizí, Antoniovy, mocenské sféry, snad měl v úmyslu vyčkat, co se stane a co proti Pompeiovi podnikne Antonius, a pokud by se nezachoval kolegiálně, chtěl mít záminku k roztržce. Cae­ sar s Antoniem byli totiž vůči sobě již dlouho podezíraví, ne­ boť oba toužili po svrchované vládě. A tak ve chvíli, kdy se

APPIÁNOS

obCanské války v

zbavili ostatních, se museli dostat mezi sebou do sporu. Snad se tak zachoval Caesar vůči Pompeiovi i proto, jak se sám později vyjádřil, že Pompeius nepatřil k vrahům jeho ot­ ce. Když shromáždil celé vojsko, měl Caesar čtyřicet pět legií těžkooděnců, dvacet pět tisíc jezdců, o polovinu víc lehkooděnců a šest set válečných lodí. Nákladní lodě, jejichž počet se ani nedal určit, poslal jejich majitelům. Vojsku udělil vá­ lečnou odměnu a zčásti ji vyplatil hned, zčásti přislíbil. Všem rozdělil vítězné věnce i jiné pocty a Pompeiovým veli­ telům dal milost. 128/To všechno mu získalo obdiv. Božstvo se však začalo horšit nad velikostí obdivu, takže ve vojsku došlo k rozbro­ jům, a nespokojenost projevovali zejména Caesarovi vlastní vojáci, kteří naléhali, aby byli propuštěni ze služby a dostali stejnou odměnu jako bojovníci u Filipp. Caesar si byl vě­ dom, že jejich poslední boj se nedá s bitvou u Filipp srovná­ vat, přislíbil jim však zaslouženou odměnu stejně jako vojá­ kům Antoniovým, hned jakmile se Antonius vrátí. Pokud šlo o propuštění z vojska, připomněl jim s pohrůžkou zákony vlasti, jejich přísahu i vojenskou kázeň. Vojáci se však nedali přemluvit, takže ustal s pohrůžkami, aby nedošlo k nepoko­ jům i u nově získaného vojska, a prohlásil, že je propustí stejně jako Antonius v příhodnou dobu a že je již nepovede do občanských válek, neboť ty již šťastně skončily, ale proti Illyrům a jiným barbarským národům, které porušují mír hned po jeho uzavření. Při té příležitosti že je bude moci obohatit. Oni však prohlásili, že nepůjdou do další války, do­ kud nedostanou odměnu a vyznamenání za předchozí. Na to odpověděl Caesar, že nemá ani nyní v úmyslu udělovat jim předem pocty, ale že k mnoha věncům, které udělil, dosta­ nou legie ještě další, centurioni a tribuni roucha s purpuro­ vým pruhem a členství v radě svých měst. Zatímco jim slibo­ val ještě další odměny tohoto druhu, osopil se na něj tribun Ofillius, že věnce a purpur jsou hračky pro děti, ale odmě­

nou pro vojsko že jsou pozemky a peníze. Když pak vojáci začali křičet, že mluví správně, sestoupil Caesar rozhořčeně z řečniště. Tribunovi stoupenci chválili jeho vystoupení a spílali těm, kdo se k němu nepřipojili. Ofillius však prohlá­ sil, že stačí i to, že za spravedlivou věc bojuje jedinec. Po těchto slovech ale do příštího dne zmizel a nikdo se nedově­ děl, co se s ním stalo. 129/ Ze strachu pak už nikdo z vojska nemluvil jednotlivě, nýbrž postavili se podle oddílů a společně křičeli, že chtějí být propuštěni. Caesar se všemožně snažil uklidnit jejich pobuřovače a dovolil bojovníkům od Filipp a Mutiny jakožto služebně nejstarším z armády odejít, pokud si to sami přáli. Bylo jich na dvacet tisíc a Caesar je okamžitě propustil a odeslal z ostrova, aby nepůsobili na ostatní nežádoucím způsobem. Účastníkům bitvy u Mutiny se jako jediným zaru­ čil, že jim splní vše, co právě všem sliboval, přestože je pro­ pouští předčasně. Potom přišel ke zbývajícímu vojsku a do­ volával se všech jako svědků, že ti, kdo odešli, porušili přísa­ hu, neboť k jejich propuštění došlo proti vůli vrchního veli­ tele. Naproti tomu pochválil ty, kdo zůstali, a dával i jim naději na brzké propuštění, takže nikdo nebude litovat, a sli­ boval, že je při odchodu z vojska bohatě obdaruje a že každé­ mu dá okamžitě vyplatit pět set drachem. Jakmile skončil svou řeč, uložil Sicílii daně ve výši šestnácti tisíc talentů, jmenoval správce pro Afriku i Sicílii a přidělil vojsko do kaž­ dé oblasti. Antoniovy lodě pak poslal do Tarentu. Ze zbývají­ cí armády poslal část napřed po lodích do Itálie a v čele jejího zbytku sám opustil ostrov.

436

437

Octavianův slavný návrat do Říma Opatření na obnovu pořádku 130/ Sotva přišel do Říma, udělil mu senát výjimečné pocty, ale ponechal mu na vůli, zda je přijme všechny, nebo pouze

APPIÁNOS

obCanské války v

zbavili ostatních, se museli dostat mezi sebou do sporu. Snad se tak zachoval Caesar vůči Pompeiovi i proto, jak se sám později vyjádřil, že Pompeius nepatřil k vrahům jeho ot­ ce. Když shromáždil celé vojsko, měl Caesar čtyřicet pět legií těžkooděnců, dvacet pět tisíc jezdců, o polovinu víc lehkooděnců a šest set válečných lodí. Nákladní lodě, jejichž počet se ani nedal určit, poslal jejich majitelům. Vojsku udělil vá­ lečnou odměnu a zčásti ji vyplatil hned, zčásti přislíbil. Všem rozdělil vítězné věnce i jiné pocty a Pompeiovým veli­ telům dal milost. 128/To všechno mu získalo obdiv. Božstvo se však začalo horšit nad velikostí obdivu, takže ve vojsku došlo k rozbro­ jům, a nespokojenost projevovali zejména Caesarovi vlastní vojáci, kteří naléhali, aby byli propuštěni ze služby a dostali stejnou odměnu jako bojovníci u Filipp. Caesar si byl vě­ dom, že jejich poslední boj se nedá s bitvou u Filipp srovná­ vat, přislíbil jim však zaslouženou odměnu stejně jako vojá­ kům Antoniovým, hned jakmile se Antonius vrátí. Pokud šlo o propuštění z vojska, připomněl jim s pohrůžkou zákony vlasti, jejich přísahu i vojenskou kázeň. Vojáci se však nedali přemluvit, takže ustal s pohrůžkami, aby nedošlo k nepoko­ jům i u nově získaného vojska, a prohlásil, že je propustí stejně jako Antonius v příhodnou dobu a že je již nepovede do občanských válek, neboť ty již šťastně skončily, ale proti Illyrům a jiným barbarským národům, které porušují mír hned po jeho uzavření. Při té příležitosti že je bude moci obohatit. Oni však prohlásili, že nepůjdou do další války, do­ kud nedostanou odměnu a vyznamenání za předchozí. Na to odpověděl Caesar, že nemá ani nyní v úmyslu udělovat jim předem pocty, ale že k mnoha věncům, které udělil, dosta­ nou legie ještě další, centurioni a tribuni roucha s purpuro­ vým pruhem a členství v radě svých měst. Zatímco jim slibo­ val ještě další odměny tohoto druhu, osopil se na něj tribun Ofillius, že věnce a purpur jsou hračky pro děti, ale odmě­

nou pro vojsko že jsou pozemky a peníze. Když pak vojáci začali křičet, že mluví správně, sestoupil Caesar rozhořčeně z řečniště. Tribunovi stoupenci chválili jeho vystoupení a spílali těm, kdo se k němu nepřipojili. Ofillius však prohlá­ sil, že stačí i to, že za spravedlivou věc bojuje jedinec. Po těchto slovech ale do příštího dne zmizel a nikdo se nedově­ děl, co se s ním stalo. 129/ Ze strachu pak už nikdo z vojska nemluvil jednotlivě, nýbrž postavili se podle oddílů a společně křičeli, že chtějí být propuštěni. Caesar se všemožně snažil uklidnit jejich pobuřovače a dovolil bojovníkům od Filipp a Mutiny jakožto služebně nejstarším z armády odejít, pokud si to sami přáli. Bylo jich na dvacet tisíc a Caesar je okamžitě propustil a odeslal z ostrova, aby nepůsobili na ostatní nežádoucím způsobem. Účastníkům bitvy u Mutiny se jako jediným zaru­ čil, že jim splní vše, co právě všem sliboval, přestože je pro­ pouští předčasně. Potom přišel ke zbývajícímu vojsku a do­ volával se všech jako svědků, že ti, kdo odešli, porušili přísa­ hu, neboť k jejich propuštění došlo proti vůli vrchního veli­ tele. Naproti tomu pochválil ty, kdo zůstali, a dával i jim naději na brzké propuštění, takže nikdo nebude litovat, a sli­ boval, že je při odchodu z vojska bohatě obdaruje a že každé­ mu dá okamžitě vyplatit pět set drachem. Jakmile skončil svou řeč, uložil Sicílii daně ve výši šestnácti tisíc talentů, jmenoval správce pro Afriku i Sicílii a přidělil vojsko do kaž­ dé oblasti. Antoniovy lodě pak poslal do Tarentu. Ze zbývají­ cí armády poslal část napřed po lodích do Itálie a v čele jejího zbytku sám opustil ostrov.

436

437

Octavianův slavný návrat do Říma Opatření na obnovu pořádku 130/ Sotva přišel do Říma, udělil mu senát výjimečné pocty, ale ponechal mu na vůli, zda je přijme všechny, nebo pouze

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

některé. Senátoři i lid mu šli vstříc na velkou vzdálenost. Všichni byli ověnčeni a doprovázeli ho do chrámů i pak, když se odtud ubíral do svého domu. Příštího dne pronesl projevy k senátu i k lidu a objasňoval v nich své jednání i po­ litické postoje od začátku až do současné chvíle. Své řeči pak zpracoval písemně a vydal je. Vyhlásil mír a bezpečnost, po­ tom prominul všem dlužníkům nedoplatky na daních, jakož i daňovým nájemcům nezaplacené částky. Z poct, jež mu udělil senát, přijal ovaci, každoroční náboženskou slavnost ve výroční dny dosažených vítězství a zlatou sochu, která mu měla být postavena na fóru. Měl na ní být zpodoben v oděvu, v němž přišel do Říma, a kolem sochy měly ležet zobce nepřátelských lodí. Socha pak byla postavena a na je­ jím podstavci byl nápis: »Po nekonečných bojích obnovil mír na souši i moři.« 131/Hodnost nejvyššího pontifika Caesar nepřijal, třebaže lid mu ji chtěl dát místo Lepidovi, protože zákonem bylo sta­ noveno, že je doživotní. Rovněž odmítl výzvy, aby dal Lepida zabít jako nepřítele. Do všech vojenských táborů pak ro­ zeslal zapečetěné dopisy s výzvou, aby je všichni rozpečetili ve stejný den a provedli, co se jim v nich nařizuje. Rozkazy se týkaly otroků, kteří za nepokojů uprchli a vstoupili do voj­ ska. Pompeius pro ně požadoval svobodu a tu jim udělil se­ nát a potvrdily uzavřené smlouvy. Ve stejný den byli na rozkaz pochytáni, dopraveni do Říma a tam je Caesar vrátil jejich římským nebo italským vlastníkům, popřípadě dědi­ cům. V případech, že se nenašel nikdo, kdo by je převzal, dal je popravit u měst, z nichž uprchli. 132/Takto tedy, jak se zdálo, skončily tehdejší nepokoje. Caesarovi tehdy bylo dvacet osm let a města ho stavěla naroveň svým ochranným bohům. V době ozbrojených bouří se sám Řím i Itálie staly cílem otevřených lupičských nájezdů, které se ve skutečnosti podobaly spíše sebevědomému pleně­ ní než tajnému loupení. Caesar proto určil Sabina, aby udě­

lal řádění konec. Ten lupiče pochytal a zasadil jejich hnutí smrtelnou ránu; potřeboval však celý rok, aby všude zavedl ničím nerušený mír. Z jeho doby prý pochází i nynější pojetí a organizace nočních stráží ve vojsku. Nečekaně rychlou ob­ novou pořádku si získal Caesar všeobecný obdiv. Mnoho od­ větví státní správy svěřil opět podle otcovského zvyku ročně voleným úředníkům, dal spálit písemná usnesení z dob nesvárů a prohlásil, že obnoví v plném rozsahu dřívější ústavu, jen co se vrátí Antonius z Parthie. Byl totiž přesvědčen, že i Antonius se vzdá nejvyšší moci, když se již skončily občan­ ské války. Za to vše lidé Caesara velebili a zvolili ho natrvalo tribunem, snad aby ho touto doživotní pravomocí přiměli k tomu, aby se zřekl své dřívější. Caesar tribunát přijal a z vlastní iniciativy napsal Antoniovi dopis týkající se nej­ vyšší moci. Antonius však mezitím pověřil Bibula, odcházejí­ cího do Říma, aby jednal s Caesarem. Sám pak, podobně jako Caesar, rozeslal velitele do jednotlivých provincií, neboř měl v úmyslu účastnit se výpravy proti Illyrům.

438

439

Napětí mezi Sextern Pompeiem a Antoniem

133/Pompeius opustil Sicílii a přistál u mysu Lacinia, kde vyplenil svatyni Junony, plnou cenných obětních darů. Jeho úmyslem však bylo prchnout k Antoniovi. Jistou dobu strá­ vil v Mytiléně, kam byl zahnán. Zde ho kdysi ještě jako malé­ ho chlapce spolu s matkou v tajnosti ukrýval jeho otec, boju­ jící proti Gaiovi Caesarovi, a po své porážce si ho opět vzal k sobě. Antonius v té době válčil v Médii proti Médům a Parthům a Pompeius byl rozhodnut, že se mu vzdá, jen co se Antonius vrátí. Když se však dověděl, že Antonius byl pora­ žen, přičemž pověst jeho neúspěch zveličila, hned se začal těšit nadějí, že by se mohl stát Antoniovým nástupcem, je-li mrtev, nebo se s ním podělit o moc, pokud se vrátí. Měl při­ tom stále na mysli Labiena, který před krátkým časem napa­

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

některé. Senátoři i lid mu šli vstříc na velkou vzdálenost. Všichni byli ověnčeni a doprovázeli ho do chrámů i pak, když se odtud ubíral do svého domu. Příštího dne pronesl projevy k senátu i k lidu a objasňoval v nich své jednání i po­ litické postoje od začátku až do současné chvíle. Své řeči pak zpracoval písemně a vydal je. Vyhlásil mír a bezpečnost, po­ tom prominul všem dlužníkům nedoplatky na daních, jakož i daňovým nájemcům nezaplacené částky. Z poct, jež mu udělil senát, přijal ovaci, každoroční náboženskou slavnost ve výroční dny dosažených vítězství a zlatou sochu, která mu měla být postavena na fóru. Měl na ní být zpodoben v oděvu, v němž přišel do Říma, a kolem sochy měly ležet zobce nepřátelských lodí. Socha pak byla postavena a na je­ jím podstavci byl nápis: »Po nekonečných bojích obnovil mír na souši i moři.« 131/Hodnost nejvyššího pontifika Caesar nepřijal, třebaže lid mu ji chtěl dát místo Lepidovi, protože zákonem bylo sta­ noveno, že je doživotní. Rovněž odmítl výzvy, aby dal Lepida zabít jako nepřítele. Do všech vojenských táborů pak ro­ zeslal zapečetěné dopisy s výzvou, aby je všichni rozpečetili ve stejný den a provedli, co se jim v nich nařizuje. Rozkazy se týkaly otroků, kteří za nepokojů uprchli a vstoupili do voj­ ska. Pompeius pro ně požadoval svobodu a tu jim udělil se­ nát a potvrdily uzavřené smlouvy. Ve stejný den byli na rozkaz pochytáni, dopraveni do Říma a tam je Caesar vrátil jejich římským nebo italským vlastníkům, popřípadě dědi­ cům. V případech, že se nenašel nikdo, kdo by je převzal, dal je popravit u měst, z nichž uprchli. 132/Takto tedy, jak se zdálo, skončily tehdejší nepokoje. Caesarovi tehdy bylo dvacet osm let a města ho stavěla naroveň svým ochranným bohům. V době ozbrojených bouří se sám Řím i Itálie staly cílem otevřených lupičských nájezdů, které se ve skutečnosti podobaly spíše sebevědomému pleně­ ní než tajnému loupení. Caesar proto určil Sabina, aby udě­

lal řádění konec. Ten lupiče pochytal a zasadil jejich hnutí smrtelnou ránu; potřeboval však celý rok, aby všude zavedl ničím nerušený mír. Z jeho doby prý pochází i nynější pojetí a organizace nočních stráží ve vojsku. Nečekaně rychlou ob­ novou pořádku si získal Caesar všeobecný obdiv. Mnoho od­ větví státní správy svěřil opět podle otcovského zvyku ročně voleným úředníkům, dal spálit písemná usnesení z dob nesvárů a prohlásil, že obnoví v plném rozsahu dřívější ústavu, jen co se vrátí Antonius z Parthie. Byl totiž přesvědčen, že i Antonius se vzdá nejvyšší moci, když se již skončily občan­ ské války. Za to vše lidé Caesara velebili a zvolili ho natrvalo tribunem, snad aby ho touto doživotní pravomocí přiměli k tomu, aby se zřekl své dřívější. Caesar tribunát přijal a z vlastní iniciativy napsal Antoniovi dopis týkající se nej­ vyšší moci. Antonius však mezitím pověřil Bibula, odcházejí­ cího do Říma, aby jednal s Caesarem. Sám pak, podobně jako Caesar, rozeslal velitele do jednotlivých provincií, neboř měl v úmyslu účastnit se výpravy proti Illyrům.

438

439

Napětí mezi Sextern Pompeiem a Antoniem

133/Pompeius opustil Sicílii a přistál u mysu Lacinia, kde vyplenil svatyni Junony, plnou cenných obětních darů. Jeho úmyslem však bylo prchnout k Antoniovi. Jistou dobu strá­ vil v Mytiléně, kam byl zahnán. Zde ho kdysi ještě jako malé­ ho chlapce spolu s matkou v tajnosti ukrýval jeho otec, boju­ jící proti Gaiovi Caesarovi, a po své porážce si ho opět vzal k sobě. Antonius v té době válčil v Médii proti Médům a Parthům a Pompeius byl rozhodnut, že se mu vzdá, jen co se Antonius vrátí. Když se však dověděl, že Antonius byl pora­ žen, přičemž pověst jeho neúspěch zveličila, hned se začal těšit nadějí, že by se mohl stát Antoniovým nástupcem, je-li mrtev, nebo se s ním podělit o moc, pokud se vrátí. Měl při­ tom stále na mysli Labiena, který před krátkým časem napa­

440

APPIÁNOS

dl Asii. V této situaci dostal zprávu, že Antonius dorazil do Alexandrie. Protože se Pompeius pokoušel o štěstí oběma způsoby, vypravil posly k Antoniovi, že se mu vzdá jako pří­ tel a spojenec, ale ve skuteěnosti chtěl sledovat Antoniovo počínání. Jiné posly vypravil tajně do Thrákie a Pontu k ta­ jnějším vladařům, a pokud by se mu nepodařilo uskutečnit své záměry, zamýšlel prchnout přes Pontos do Arménie. Obrátil se dokonce i k Parthům, neboť doufal, že do závě­ rečné fáze boje s Antoniem přijmou ochotně římského voje­ vůdce, a k tomu ještě syna Pompeia Velikého. Vyzbrojil pak lodě a cvičil jejich posádky pod záminkou, že má strach z Caesara nebo že to vše chystá pro Antonia. 134/ Sotvaže se Antonius dověděl o Pompeiově situaci, jme­ noval velitelem proti němu Titia a poručil mu, aby vzal lodě a vojsko ze Sýrie, a jakmile začne bojovat s Pompeiem, aby vedl boj s plnou silou a přivedl ho k němu se všemi poctami, až se vzdá. Když pak Antonius začal jednat s Pompeiovými vyslanci, prohlásili mu toto: sPompeius nás vyslal ne proto, že by byl v nesnázích, neboť v případě, že by chtěl bojovat, má možnost přeplavit se do Hispánie, která je mu nakloněna už z otcových dob, postavila se na jeho stranu již v době jeho mládí a i nyní ho k sobě zve se stejným cílem. On však dal přednost tomu, že uzavře s tebou mír, a bude-li třeba, bude válčit pod tvým ve­ lením. K tomuto rozhodnutí nedospěl teprve nyní, ale již v době, kdy vládl nad Sicílií, kdy pustošil Itálii, zachránil tvou matku a poslal ji k tobě. A kdybys byl býval srozuměn, nemusel by Pompeius přijít o Sicílii, neboť bys nebyl poskytl proti němu lodě Caesarovi, ani ty bys nebyl býval přemožen v Parthii, protože ti Caesar neposlal vojsko, ačkoliv to bylo potvrzeno smlouvou. Naopak, byl bys pánem Itálie kromě to­ ho, co máš teď. S tím vším jsi ty však nebyl srozuměn, ačko­ liv k tomu byl pro tebe právě nejvhodnější čas. Nedej se proto ani nyní obalamutit ustavičnými Caesarovými řečmi,

OBČANSKÉ VÁLKY V

441

ani příbuzenským svazkem s ním, a měj na mysli, že válčil proti Pompeiovi, ačkoliv s ním je spřízněn, proti uzavřené smlouvě a bez vážné příčiny. I Lepida, který se s ním podílel na svrchované moci, zbavil jeho části, ale s tebou se o nic z toho nerozdělil. 135/ Stal jsi se nyní poslední překážkou v uskutečnění jeho touhy po samovládě. Byl by jistě udeřil již i proti tobě, kdy­ by Pompeius nebyl mezi vámi. Ty ze svého hlediska zřejmě vidíš v pravém světle to, o čem tě přesvědčuje i Pompeius svou náklonností, dává-li přednost tobě jako dobrému a vel­ komyslnému člověku před úskočným, zrádným a falešným. Nevyčítá ti, že jsi poskytl Caesarovi lodě, neboť jsi mu je dal proti Pompeiovi z nutnosti, poněvadž jsi jako protisluž­ bu potřeboval vojsko proti Parthům. Připomíná ti však, dů­ razně, že ti Caesar toto vojsko neposlal. Krátce řečeno — Pompeius je ochoten vzdát se ti s loděmi, které ještě má, i s vojskem, jež je mu plně oddáno a ani na útěku ho neo­ pustilo. Bude-li mír, získáš si záchranou syna Pompeia Ve­ likého neobyčejnou slávu, povedeš-li válku, získáš spojen­ ce, který bude plně sdílet tvůj osud v příští válce, k níž do­ jde co nevidět.« 136/ Sotva poslové domluvili, seznámil je Antonius s příka­ zy, které dal Titiovi. Pokud odpovídá Pompeiovo smýšlení je­ jich řeči, prohlásil Antonius, půjde mu sám v doprovodu Titiově v ústrety. Zatímco takto jednali, zajali Antoniovi veli­ telé posly, jež vypravil Pompeius k Parthům, a přivedli je ná­ silím do Alexandrie. Antonius dal událost vyšetřit, povolal Pompeiovy posly a ukázal jim zajatce. Poslové se pokoušeli ospravedlnit Pompeia jako mladého člověka, který byl po krajních nezdarech a ze strachu, že ho Antonius třeba nepři­ jme přátelsky, nucen pokusit se o dohovor i s odvěkými a krajními nepřáteli římského národa. Jakmile se Pompeius doví o Antoniově smýšlení, dá sám najevo, že se nebude mu­ set uchylovat k tajným jednáním nebo úskokům. Antonius

440

APPIÁNOS

dl Asii. V této situaci dostal zprávu, že Antonius dorazil do Alexandrie. Protože se Pompeius pokoušel o štěstí oběma způsoby, vypravil posly k Antoniovi, že se mu vzdá jako pří­ tel a spojenec, ale ve skuteěnosti chtěl sledovat Antoniovo počínání. Jiné posly vypravil tajně do Thrákie a Pontu k ta­ jnějším vladařům, a pokud by se mu nepodařilo uskutečnit své záměry, zamýšlel prchnout přes Pontos do Arménie. Obrátil se dokonce i k Parthům, neboť doufal, že do závě­ rečné fáze boje s Antoniem přijmou ochotně římského voje­ vůdce, a k tomu ještě syna Pompeia Velikého. Vyzbrojil pak lodě a cvičil jejich posádky pod záminkou, že má strach z Caesara nebo že to vše chystá pro Antonia. 134/ Sotvaže se Antonius dověděl o Pompeiově situaci, jme­ noval velitelem proti němu Titia a poručil mu, aby vzal lodě a vojsko ze Sýrie, a jakmile začne bojovat s Pompeiem, aby vedl boj s plnou silou a přivedl ho k němu se všemi poctami, až se vzdá. Když pak Antonius začal jednat s Pompeiovými vyslanci, prohlásili mu toto: sPompeius nás vyslal ne proto, že by byl v nesnázích, neboť v případě, že by chtěl bojovat, má možnost přeplavit se do Hispánie, která je mu nakloněna už z otcových dob, postavila se na jeho stranu již v době jeho mládí a i nyní ho k sobě zve se stejným cílem. On však dal přednost tomu, že uzavře s tebou mír, a bude-li třeba, bude válčit pod tvým ve­ lením. K tomuto rozhodnutí nedospěl teprve nyní, ale již v době, kdy vládl nad Sicílií, kdy pustošil Itálii, zachránil tvou matku a poslal ji k tobě. A kdybys byl býval srozuměn, nemusel by Pompeius přijít o Sicílii, neboť bys nebyl poskytl proti němu lodě Caesarovi, ani ty bys nebyl býval přemožen v Parthii, protože ti Caesar neposlal vojsko, ačkoliv to bylo potvrzeno smlouvou. Naopak, byl bys pánem Itálie kromě to­ ho, co máš teď. S tím vším jsi ty však nebyl srozuměn, ačko­ liv k tomu byl pro tebe právě nejvhodnější čas. Nedej se proto ani nyní obalamutit ustavičnými Caesarovými řečmi,

OBČANSKÉ VÁLKY V

441

ani příbuzenským svazkem s ním, a měj na mysli, že válčil proti Pompeiovi, ačkoliv s ním je spřízněn, proti uzavřené smlouvě a bez vážné příčiny. I Lepida, který se s ním podílel na svrchované moci, zbavil jeho části, ale s tebou se o nic z toho nerozdělil. 135/ Stal jsi se nyní poslední překážkou v uskutečnění jeho touhy po samovládě. Byl by jistě udeřil již i proti tobě, kdy­ by Pompeius nebyl mezi vámi. Ty ze svého hlediska zřejmě vidíš v pravém světle to, o čem tě přesvědčuje i Pompeius svou náklonností, dává-li přednost tobě jako dobrému a vel­ komyslnému člověku před úskočným, zrádným a falešným. Nevyčítá ti, že jsi poskytl Caesarovi lodě, neboť jsi mu je dal proti Pompeiovi z nutnosti, poněvadž jsi jako protisluž­ bu potřeboval vojsko proti Parthům. Připomíná ti však, dů­ razně, že ti Caesar toto vojsko neposlal. Krátce řečeno — Pompeius je ochoten vzdát se ti s loděmi, které ještě má, i s vojskem, jež je mu plně oddáno a ani na útěku ho neo­ pustilo. Bude-li mír, získáš si záchranou syna Pompeia Ve­ likého neobyčejnou slávu, povedeš-li válku, získáš spojen­ ce, který bude plně sdílet tvůj osud v příští válce, k níž do­ jde co nevidět.« 136/ Sotva poslové domluvili, seznámil je Antonius s příka­ zy, které dal Titiovi. Pokud odpovídá Pompeiovo smýšlení je­ jich řeči, prohlásil Antonius, půjde mu sám v doprovodu Titiově v ústrety. Zatímco takto jednali, zajali Antoniovi veli­ telé posly, jež vypravil Pompeius k Parthům, a přivedli je ná­ silím do Alexandrie. Antonius dal událost vyšetřit, povolal Pompeiovy posly a ukázal jim zajatce. Poslové se pokoušeli ospravedlnit Pompeia jako mladého člověka, který byl po krajních nezdarech a ze strachu, že ho Antonius třeba nepři­ jme přátelsky, nucen pokusit se o dohovor i s odvěkými a krajními nepřáteli římského národa. Jakmile se Pompeius doví o Antoniově smýšlení, dá sám najevo, že se nebude mu­ set uchylovat k tajným jednáním nebo úskokům. Antonius

442

APPIÁNOS

jejich tvrzení nakonec uvěřil, nebof ve všem smýšlel přímo, velkoryse a poctivě.

Konflikty Sexta Pompeia s Furniem 137/ Za tohoto stavu věcí přijal Furnius, Antoniův velitel v Asii, Pompeia, který tam přišel, aniž projevoval nepřátel­ ské záměry. K tomu, aby zabránil Pompeiovu postupu, ne­ měl Furnius ostatně dostatek sil ani neznal Antoniovo stano­ visko. Jakmile však uviděl, že Pompeius cviěí vojsko, vzal do svých řad jistý poěet mužů z místního obyvatelstva a povolal k sobě urychleně velitele sousední armády Ahenobarba a Amynta, stojícího na druhé straně. Vojska se rychle shro­ máždila, naěež Pompeius začal jejich velitelům předhazovat, zda ho považují za nepřítele přesto, že vypravil posly k Anto­ niovi a čeká jen na jeho odpověď. Přes toto své prohlášení měl již na mysli plán, že zajme Ahenobarba, a to zradou Cu­ ria, jednoho z Ahenobarbova štábu. Předpokládal totiž, že výměnou za Ahenobarba získá pro sebe velké výhody. Zrada však vyšla najevo, Curius byl před přítomnými Římany usvědčen a popraven, načež dal Pompeius popravit bývalého propuštěnce Héliodóra, který byl jediný zasvěcen do jeho plánu, že ho údajně vyzradil. Protože nemohl doufat, že oklame Fumia a jeho přátele, zmocnil se zradou Lampsaku, kde žilo mnoho obyvatel Itálie, kteří zde byli usídleni Gaiem Caesarem, a začal je za vysoký žold hned získávat do svého vojska. Když měl již dvacet tisíc jezdců a tři legie pěšáků, udeřil ze souše i z moře na Kyzikos. Antonius v něm měl sice jen sla­ bou posádku, která tam hlídala gladiátory, ale dokázala odrazit Pompeiův útok na obou stranách. Pompeius se proto vrátil do Achajského přístavu a shromáždil zásoby potravin. 138/ Furnius se s ním sice do boje nepouštěl, avšak neustále proti němu budoval svůj tábor se silnou posádkou jezdců a bránil mu získávat potraviny i města. Protože Pompeius jíz­

OBČANSKÉ VÁLKY V

443

du neměl, napadl Furniův tábor zepředu a současně tajným obchvatem zezadu. Zatímco Furnius vytáhl vpřed do boje s Pompeiem, byli jeho lidé vyhnáni z tábora útočníky zeza­ du. Pompeius je pak pronásledoval, když prchali skamandrijskou rovinou, a mnoho jich zabil, protože půda tam byla po deštích vlhká. Pokud se i někteří zachránili, stáhli se zpět, nebof nebyli schopni boje. Získali však posily z Mýsie, Propontidy i odjinud, zatímco se místní obyvatelstvo, zubožené ustavičnými daněmi, ochotně dávalo najímat do Pompeiových služeb, neboť jeho věhlas vzrostl zvláště po vítězství u Achajského přístavu. Pompeiovi chyběla jízda, a trpěl tu­ díž ztrátami při shánění potravin. Dověděl se však, že se k Antoniovi blíží jezdecký oddíl italského mužstva, který vy­ slala Octavie z Athén, kde trávila zimu. Okamžitě tedy vyslal několik mužů, aby podplatili oddíl zlatém. Ty však zajal An­ toniův velitel v Makedonii a zlato rozdělil jezdcům. 139/ Pompeius se zmocnil Níkaie a Níkomédeie, úspěšně vy­ řizoval své záležitosti a jeho moc se rychle zvětšila nad všechna očekávání. K Furniovi, který tábořil nedaleko, dora­ zilo počátkem jara prvních sedmdesát lodí ze Sicílie. Byl to zbytek flotily, kterou Antonius zapůjčil Caesarovi do boje proti Pompeiovi a kterou Caesar po skončení sicilského střetnutí sám vrátil. Ze Sýrie přišel i Titius s dalšími sto dva­ ceti loděmi a silným vojskem. Všechny pak přistály u Prokonnésu. Z toho dostal Pompeius takový strach, že dal své lodě spálit a veslaře vyzbrojil, nebof se domníval, že jich lé­ pe využije na pevnině spolu s ostatními. Ale Cassius Parmský, Nasidius, Saturninus, Thermus, Antistius a jiní význam­ ní muži, kteří ještě zůstali jako jeho přátelé na jeho straně, stejně jako Fannius, mezi nimi nejváženější, a dokonce i Pompeiův tchán Libo se od Pompeia odvrátili, postarali se každý o svou bezpečnost a přešli k Antoniovi. Věděli totiž, že Pompeius nehodlá ustat v boji se silnějším nepřítelem, ani když přišel Titius, jemuž Antonius svěřil toto tažení.

442

APPIÁNOS

jejich tvrzení nakonec uvěřil, nebof ve všem smýšlel přímo, velkoryse a poctivě.

Konflikty Sexta Pompeia s Furniem 137/ Za tohoto stavu věcí přijal Furnius, Antoniův velitel v Asii, Pompeia, který tam přišel, aniž projevoval nepřátel­ ské záměry. K tomu, aby zabránil Pompeiovu postupu, ne­ měl Furnius ostatně dostatek sil ani neznal Antoniovo stano­ visko. Jakmile však uviděl, že Pompeius cviěí vojsko, vzal do svých řad jistý poěet mužů z místního obyvatelstva a povolal k sobě urychleně velitele sousední armády Ahenobarba a Amynta, stojícího na druhé straně. Vojska se rychle shro­ máždila, naěež Pompeius začal jejich velitelům předhazovat, zda ho považují za nepřítele přesto, že vypravil posly k Anto­ niovi a čeká jen na jeho odpověď. Přes toto své prohlášení měl již na mysli plán, že zajme Ahenobarba, a to zradou Cu­ ria, jednoho z Ahenobarbova štábu. Předpokládal totiž, že výměnou za Ahenobarba získá pro sebe velké výhody. Zrada však vyšla najevo, Curius byl před přítomnými Římany usvědčen a popraven, načež dal Pompeius popravit bývalého propuštěnce Héliodóra, který byl jediný zasvěcen do jeho plánu, že ho údajně vyzradil. Protože nemohl doufat, že oklame Fumia a jeho přátele, zmocnil se zradou Lampsaku, kde žilo mnoho obyvatel Itálie, kteří zde byli usídleni Gaiem Caesarem, a začal je za vysoký žold hned získávat do svého vojska. Když měl již dvacet tisíc jezdců a tři legie pěšáků, udeřil ze souše i z moře na Kyzikos. Antonius v něm měl sice jen sla­ bou posádku, která tam hlídala gladiátory, ale dokázala odrazit Pompeiův útok na obou stranách. Pompeius se proto vrátil do Achajského přístavu a shromáždil zásoby potravin. 138/ Furnius se s ním sice do boje nepouštěl, avšak neustále proti němu budoval svůj tábor se silnou posádkou jezdců a bránil mu získávat potraviny i města. Protože Pompeius jíz­

OBČANSKÉ VÁLKY V

443

du neměl, napadl Furniův tábor zepředu a současně tajným obchvatem zezadu. Zatímco Furnius vytáhl vpřed do boje s Pompeiem, byli jeho lidé vyhnáni z tábora útočníky zeza­ du. Pompeius je pak pronásledoval, když prchali skamandrijskou rovinou, a mnoho jich zabil, protože půda tam byla po deštích vlhká. Pokud se i někteří zachránili, stáhli se zpět, nebof nebyli schopni boje. Získali však posily z Mýsie, Propontidy i odjinud, zatímco se místní obyvatelstvo, zubožené ustavičnými daněmi, ochotně dávalo najímat do Pompeiových služeb, neboť jeho věhlas vzrostl zvláště po vítězství u Achajského přístavu. Pompeiovi chyběla jízda, a trpěl tu­ díž ztrátami při shánění potravin. Dověděl se však, že se k Antoniovi blíží jezdecký oddíl italského mužstva, který vy­ slala Octavie z Athén, kde trávila zimu. Okamžitě tedy vyslal několik mužů, aby podplatili oddíl zlatém. Ty však zajal An­ toniův velitel v Makedonii a zlato rozdělil jezdcům. 139/ Pompeius se zmocnil Níkaie a Níkomédeie, úspěšně vy­ řizoval své záležitosti a jeho moc se rychle zvětšila nad všechna očekávání. K Furniovi, který tábořil nedaleko, dora­ zilo počátkem jara prvních sedmdesát lodí ze Sicílie. Byl to zbytek flotily, kterou Antonius zapůjčil Caesarovi do boje proti Pompeiovi a kterou Caesar po skončení sicilského střetnutí sám vrátil. Ze Sýrie přišel i Titius s dalšími sto dva­ ceti loděmi a silným vojskem. Všechny pak přistály u Prokonnésu. Z toho dostal Pompeius takový strach, že dal své lodě spálit a veslaře vyzbrojil, nebof se domníval, že jich lé­ pe využije na pevnině spolu s ostatními. Ale Cassius Parmský, Nasidius, Saturninus, Thermus, Antistius a jiní význam­ ní muži, kteří ještě zůstali jako jeho přátelé na jeho straně, stejně jako Fannius, mezi nimi nejváženější, a dokonce i Pompeiův tchán Libo se od Pompeia odvrátili, postarali se každý o svou bezpečnost a přešli k Antoniovi. Věděli totiž, že Pompeius nehodlá ustat v boji se silnějším nepřítelem, ani když přišel Titius, jemuž Antonius svěřil toto tažení.

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

140/ Pompeius, opuštěný svými přáteli, odešel na jih do Bíthýnie a soudilo se, že chvátá do Arménie. Když se vydal, v noci tajně na cestu, pronásledovali ho Furnius, Titius a spolu s nimi Amyntás. Dostihli ho však až kvečeru po na­ máhavém pochodu. Každý se utábořil samostatně kolem ja­ kéhosi pahorku, aniž budovali příkop a hradbu, neboť bylo pozdě a všichni byli unaveni. Když byli v takovéto situaci, udeřil na ně Pompeius v noci s třemi tisíci lehkooděnců a mnoho jich pobil ve chvíli, kdy se snažili vstát z lůžek. Ji­ ní, zcela nazí, zbaběle prchali. Zdá se, že by Pompeius byl rychle dosáhl úplného vítězství, kdyby byl udeřil se svým ce­ lým vojskem nebo s ním postoupil vpřed, jakmile se protivní­ ci dali na útěk. I tentokrát ho však ochromilo božstvo do té míry, že nevyužil příležitosti a po tak úspěšném přepadu neudělal nic jiného, než že pokračoval v cestě do vnitrozemí. Jeho protivníci, přestože byli poraženi, ho následovali a pů­ sobili mu obtíže při shánění potravy, takže se Pompeius, ohrožovaný nedostatkem, rozhodl jednat s Furniem, někdej­ ším přítelem Pompeia Velikého, vynikajícím mezi ostatními vážeností a povahově pevnějším. 141/Furniovi, jehož od něho oddělovala řeka, sdělil, že po­ slal k Antoniovi vyslance, a připojil, že se rozhodl k tomuto kroku, protože mu scházejí potraviny a nikdo si ho nevšímá. »Přeje-li si Antonius,« pokračoval Pompeius, sabyste proti mně zahájili válku, myslí tím ve svůj vlastní neprospěch a neuvědomuje si, že na něj doléhá další válka. Pokud Anto­ niův záměr neznáte, připomínám vám a vybízím vás, abyste vyčkali na návrat mého poselstva od Antonia, nebo abyste se mě chopili a odvedli mě k němu. Vzdám se však pouze tobě, Furnie, a žádám, aby ses mi zaručil, že mě bezpečně dopra­ víš k Antoniovi.« To zdůraznil z toho důvodu, že se nebál svěřit svůj život Antoniovi jako poctivému člověku, a obával se jen, co by ho mohlo potkat, než se k němu dostane. Fur­ nius mu odvětil takto:

xPokud jsi měl v úmyslu vzdát se Antoniovi, měl jsi k ně­ mu jít hned na začátku, nebo jsi měl zachovat klid a čekat v Mytiléně na jeho odpověď. Ale všechny tvé činy prozrazují tvůj úmysl vést válku. Proč ti to však říkám, když to víš? Po­ kud jsi změnil své smýšlení, neměl bys podněcovat nás, veli­ tele, jednoho proti druhému a měl by ses vzdát Titiovi, poně­ vadž dostal od Antonia pověření vyřídit tvou záležitost. Zá­ ruku, kterou žádáš od nás, můžeš přece vyžadovat i od Titia. Má totiž příkaz od Antonia, aby tě zabil v případě, že budeš válčit, ale vzdáš-li se, aby tě k němu poslal se všemi pocta­ mi.« 142/ Pompeius však vztekle osočil Titia jako nevděčníka, že se ujal vedení této války proti němu, když mu on, Pompeius, zachránil život jako válečnému zajatci. V návalu hněvu záro­ veň odmítl možnost, že by jako příslušník rodu Pompeiů měl podléhat pravomoci Titia, muže zcela bezvýznamného. Titius mu byl podezřelý i jako nespolehlivý člověk a Pompeius si jím nebyl jist, neboť si uvědomoval, že s ním jednal tvrdě, než si jej zavázal vděčností. Pompeius tedy znovu prohlásil, že je ochoten vzdát se Furniovi, a vyzýval ho, aby jeho kapi­ tulaci přijal. Furnius se však nedal přemluvit, načež Pom­ peius prohlásil, že se vzdá i Amyntovi. Když pak Furnius odpověděl, že ani Amyntás zřejmě nabídku nepřijme, neboť by narušil pravomoc Titia, pověřeného Antoniem celou zále­ žitostí, rozešli se bez výsledku.

444

445

Zajetí a smrt Sexta Pompeia

Titius spolu se svými poradci se domníval, že Pompeius se mu vzhledem k nedostatku zásob vzdá příští den. Pom­ peius však v noci tajně opustil tábor v doprovodu lehkoo­ děnců, aniž jim sdělil, kam má namířeno. Za sebou zanechal běžné strážné ohně a trubače, aby v pravidelných rozmezích dávali v noci znamení jako obvykle. Měl především v úmyslu

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

140/ Pompeius, opuštěný svými přáteli, odešel na jih do Bíthýnie a soudilo se, že chvátá do Arménie. Když se vydal, v noci tajně na cestu, pronásledovali ho Furnius, Titius a spolu s nimi Amyntás. Dostihli ho však až kvečeru po na­ máhavém pochodu. Každý se utábořil samostatně kolem ja­ kéhosi pahorku, aniž budovali příkop a hradbu, neboť bylo pozdě a všichni byli unaveni. Když byli v takovéto situaci, udeřil na ně Pompeius v noci s třemi tisíci lehkooděnců a mnoho jich pobil ve chvíli, kdy se snažili vstát z lůžek. Ji­ ní, zcela nazí, zbaběle prchali. Zdá se, že by Pompeius byl rychle dosáhl úplného vítězství, kdyby byl udeřil se svým ce­ lým vojskem nebo s ním postoupil vpřed, jakmile se protivní­ ci dali na útěk. I tentokrát ho však ochromilo božstvo do té míry, že nevyužil příležitosti a po tak úspěšném přepadu neudělal nic jiného, než že pokračoval v cestě do vnitrozemí. Jeho protivníci, přestože byli poraženi, ho následovali a pů­ sobili mu obtíže při shánění potravy, takže se Pompeius, ohrožovaný nedostatkem, rozhodl jednat s Furniem, někdej­ ším přítelem Pompeia Velikého, vynikajícím mezi ostatními vážeností a povahově pevnějším. 141/Furniovi, jehož od něho oddělovala řeka, sdělil, že po­ slal k Antoniovi vyslance, a připojil, že se rozhodl k tomuto kroku, protože mu scházejí potraviny a nikdo si ho nevšímá. »Přeje-li si Antonius,« pokračoval Pompeius, sabyste proti mně zahájili válku, myslí tím ve svůj vlastní neprospěch a neuvědomuje si, že na něj doléhá další válka. Pokud Anto­ niův záměr neznáte, připomínám vám a vybízím vás, abyste vyčkali na návrat mého poselstva od Antonia, nebo abyste se mě chopili a odvedli mě k němu. Vzdám se však pouze tobě, Furnie, a žádám, aby ses mi zaručil, že mě bezpečně dopra­ víš k Antoniovi.« To zdůraznil z toho důvodu, že se nebál svěřit svůj život Antoniovi jako poctivému člověku, a obával se jen, co by ho mohlo potkat, než se k němu dostane. Fur­ nius mu odvětil takto:

xPokud jsi měl v úmyslu vzdát se Antoniovi, měl jsi k ně­ mu jít hned na začátku, nebo jsi měl zachovat klid a čekat v Mytiléně na jeho odpověď. Ale všechny tvé činy prozrazují tvůj úmysl vést válku. Proč ti to však říkám, když to víš? Po­ kud jsi změnil své smýšlení, neměl bys podněcovat nás, veli­ tele, jednoho proti druhému a měl by ses vzdát Titiovi, poně­ vadž dostal od Antonia pověření vyřídit tvou záležitost. Zá­ ruku, kterou žádáš od nás, můžeš přece vyžadovat i od Titia. Má totiž příkaz od Antonia, aby tě zabil v případě, že budeš válčit, ale vzdáš-li se, aby tě k němu poslal se všemi pocta­ mi.« 142/ Pompeius však vztekle osočil Titia jako nevděčníka, že se ujal vedení této války proti němu, když mu on, Pompeius, zachránil život jako válečnému zajatci. V návalu hněvu záro­ veň odmítl možnost, že by jako příslušník rodu Pompeiů měl podléhat pravomoci Titia, muže zcela bezvýznamného. Titius mu byl podezřelý i jako nespolehlivý člověk a Pompeius si jím nebyl jist, neboť si uvědomoval, že s ním jednal tvrdě, než si jej zavázal vděčností. Pompeius tedy znovu prohlásil, že je ochoten vzdát se Furniovi, a vyzýval ho, aby jeho kapi­ tulaci přijal. Furnius se však nedal přemluvit, načež Pom­ peius prohlásil, že se vzdá i Amyntovi. Když pak Furnius odpověděl, že ani Amyntás zřejmě nabídku nepřijme, neboť by narušil pravomoc Titia, pověřeného Antoniem celou zále­ žitostí, rozešli se bez výsledku.

444

445

Zajetí a smrt Sexta Pompeia

Titius spolu se svými poradci se domníval, že Pompeius se mu vzhledem k nedostatku zásob vzdá příští den. Pom­ peius však v noci tajně opustil tábor v doprovodu lehkoo­ děnců, aniž jim sdělil, kam má namířeno. Za sebou zanechal běžné strážné ohně a trubače, aby v pravidelných rozmezích dávali v noci znamení jako obvykle. Měl především v úmyslu

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

dostat se k moři a zapálit Titiovo loďstvo, což by se bylo snadno zdařilo, kdyby Scaurus, který od něho zběhl, nebyl býval prozradil Pompeiův odchod z tábora a směr jeho cesty, třebaže o vlastním Pompeiově záměru nevěděl nic. S tisíci pěti sty jezdci zaěal poté Amyntás pronásledovat Pompeia, který neměl jízdu. Když se Amyntás přiblížil, přešli Pompeiovi lidé na jeho stranu, jedni hned, druzí po chvíli útěku. Pompeius tedy zůstal osamocen a měl již strach i z vlastního mužstva. Proto se vydal bezpodmíneěně do rukou Amyntovi, aěkoliv odmítl vzdát se Titiovi na základě smlouvy. 143/Tak tedy byl zajat Sextus Pompeius, poslední ze synů Pompeia Velikého. Otec ho opustil jako malého chlapce. V péěi svého bratra dospěl pak do jinošského věku. Od té doby žil dlouho v ústraní a zdržoval se tajně jako lupiě v Hispánii. Když se k němu uchýlil velký poěet lidí, kteří v něm poznali Pompeiova syna, zaěal loúpit veřejně. Po smrti Gaia Caesara vedl těžké války a vybudoval si silné vojsko i loď­ stvo. Získal množství peněz, zmocnil se i ostrovů a ovládl zá­ padní ěást moře. V Itálii vyvolal hladomor a své protivníky donutil k dohodám podle svých požadavků. Jeho největším činem však bylo, že v době proskripcí zachránil Město, které stálo na pokraji záhuby, a poskytl pomoc mnoha urozeným mužům, kteří se díky jemu nyní mohli opět vrátit do vlasti. Protože byl ochromen božstvem, nikdy nezaútočil na své ne­ přátele, aěkoliv mu Štěstěna poskytla mnoho příznivých pří­ ležitostí, a soustředil se jen na obranu. 144/Tak byl tedy Pompeius zajat. Jeho vojsko převedl Titius do služeb Antoniových a Pompeia samotného, jemuž bylo ětyřicet let, dal v Mílétu zabít. Snad tak uěinil z vlastního rozhodnutí, snad z hněvu nad příkořím a z nedostatku vděčnosti za pozdější dobrodiní, snad z Antoniova rozkazu. Ně­ kteří tvrdí, že příkaz k vraždě neodeslal Antonius, ale Plancus, poněvadž měl jako velitel v Sýrii právo vyřizovat písem­ ně spěšné záležitosti Antoniovým jménem a užíval i jeho

peěetě. Jiní tvrdí, že Plancus psal s vědomím Antonia, který se ostýchal psát sám vzhledem k Pompeiově původu i s ohle­ dem na Kleopatru, neboť byla Pompeiovi příznivě nakloně­ na kvůli jeho otci, Pompeiovi Velikému. Ti, kteří soudí, že Plancus jednal ze svého popudu, předpokládají, že Plancus si byl vědom těchto okolností a snažil se zabránit tomu, aby se Pompeius stal podnětem k odcizení mezi Antoniem a Caesarem a aby Kleopatra, stranící Pompeiovi, rozkolu napomá­ hala.

446

447

Antoniovy a Octavianovy záměry po smrti Sexta Pompeia 145/Pompeius byl tedy mrtev a Antonius táhl do Arménie a Caesar proti Illyrům, kteří podnikli loupeživý vpád do Itá­ lie. Jedni z nich nebyli nikdy v římském područí, zatímco druzí odpadli v době občanských válek. Protože události v IIlyrii mně nejsou dobře známy a jejich souvislý popis by ne­ vydal na samostatný spis a ani se nenalezlo někde jinde místo k jejich vylíčení, rozhodl jsem se shrnout vše od doby, kdy se Illyrie zmocnili Římané, až do konce, zpracovat tento přehled už v dřívější části svého díla a přiřadit jej ke knize o sousední Makedonii.

APPIÁNOS

OBČANSKÉ VÁLKY V

dostat se k moři a zapálit Titiovo loďstvo, což by se bylo snadno zdařilo, kdyby Scaurus, který od něho zběhl, nebyl býval prozradil Pompeiův odchod z tábora a směr jeho cesty, třebaže o vlastním Pompeiově záměru nevěděl nic. S tisíci pěti sty jezdci zaěal poté Amyntás pronásledovat Pompeia, který neměl jízdu. Když se Amyntás přiblížil, přešli Pompeiovi lidé na jeho stranu, jedni hned, druzí po chvíli útěku. Pompeius tedy zůstal osamocen a měl již strach i z vlastního mužstva. Proto se vydal bezpodmíneěně do rukou Amyntovi, aěkoliv odmítl vzdát se Titiovi na základě smlouvy. 143/Tak tedy byl zajat Sextus Pompeius, poslední ze synů Pompeia Velikého. Otec ho opustil jako malého chlapce. V péěi svého bratra dospěl pak do jinošského věku. Od té doby žil dlouho v ústraní a zdržoval se tajně jako lupiě v Hispánii. Když se k němu uchýlil velký poěet lidí, kteří v něm poznali Pompeiova syna, zaěal loúpit veřejně. Po smrti Gaia Caesara vedl těžké války a vybudoval si silné vojsko i loď­ stvo. Získal množství peněz, zmocnil se i ostrovů a ovládl zá­ padní ěást moře. V Itálii vyvolal hladomor a své protivníky donutil k dohodám podle svých požadavků. Jeho největším činem však bylo, že v době proskripcí zachránil Město, které stálo na pokraji záhuby, a poskytl pomoc mnoha urozeným mužům, kteří se díky jemu nyní mohli opět vrátit do vlasti. Protože byl ochromen božstvem, nikdy nezaútočil na své ne­ přátele, aěkoliv mu Štěstěna poskytla mnoho příznivých pří­ ležitostí, a soustředil se jen na obranu. 144/Tak byl tedy Pompeius zajat. Jeho vojsko převedl Titius do služeb Antoniových a Pompeia samotného, jemuž bylo ětyřicet let, dal v Mílétu zabít. Snad tak uěinil z vlastního rozhodnutí, snad z hněvu nad příkořím a z nedostatku vděčnosti za pozdější dobrodiní, snad z Antoniova rozkazu. Ně­ kteří tvrdí, že příkaz k vraždě neodeslal Antonius, ale Plancus, poněvadž měl jako velitel v Sýrii právo vyřizovat písem­ ně spěšné záležitosti Antoniovým jménem a užíval i jeho

peěetě. Jiní tvrdí, že Plancus psal s vědomím Antonia, který se ostýchal psát sám vzhledem k Pompeiově původu i s ohle­ dem na Kleopatru, neboť byla Pompeiovi příznivě nakloně­ na kvůli jeho otci, Pompeiovi Velikému. Ti, kteří soudí, že Plancus jednal ze svého popudu, předpokládají, že Plancus si byl vědom těchto okolností a snažil se zabránit tomu, aby se Pompeius stal podnětem k odcizení mezi Antoniem a Caesarem a aby Kleopatra, stranící Pompeiovi, rozkolu napomá­ hala.

446

447

Antoniovy a Octavianovy záměry po smrti Sexta Pompeia 145/Pompeius byl tedy mrtev a Antonius táhl do Arménie a Caesar proti Illyrům, kteří podnikli loupeživý vpád do Itá­ lie. Jedni z nich nebyli nikdy v římském područí, zatímco druzí odpadli v době občanských válek. Protože události v IIlyrii mně nejsou dobře známy a jejich souvislý popis by ne­ vydal na samostatný spis a ani se nenalezlo někde jinde místo k jejich vylíčení, rozhodl jsem se shrnout vše od doby, kdy se Illyrie zmocnili Římané, až do konce, zpracovat tento přehled už v dřívější části svého díla a přiřadit jej ke knize o sousední Makedonii.

POZNÁMKY

27 28

KNIHA I 19

Marcius Coriolanus — Gnaeus Marcius Coriolanus podle tradice řím­ ský vojevůdce v 5, stol. př. n. 1., který byl nucen opustit Řím. Odebral

se k Volskům a s nimi Řím obléhal. Na prosby své matky a manželky

19

obléhání zanechal, ale byl Volsky zabit. až do doby Tiberia Graccha — Tiberius Sempronius Gracchus byl tri­

20

bunem lidu roku 133 př. n. 1. až se . . . Cornelius Sulla .. . prohlásil neomezeným vládcem — roku

20

82 př. n. 1. od tohoto zvyku se .. . upustilo — od roku 202 př. n. 1.

20 21 21 22 22

22

vzdát se samovlády — roku 79 př. n. 1. aby velení složil — roku 49 př. n. 1. dobyl skvělého vítězství — u Farsálu roku 48 př. n. 1. vítězstvím u Aktia — roku 31 př. n. 1. k Iónskému moři — starověké Iónské moře se nekrylo s dnešním Jón­ ským mořem, protože zahrnovalo i dnešní Jaderské moře a někdy také i Sicilské moře. Appiános někdy mluví o Iónském zálivu a má na mysli buď dnešní Jaderské moře, nebo dnešní Jaderské a Jónské moře. pokládali za Augusta — úřední formou Augustova jména bylo spojení Imperator Caesar, divi fdius, Augustus, tj. imperátor Caesar, syn bož­ ského (Caesara), Augustus. Epiteton Augustus (lat. vznešený, veleb­ ný), které se předtím používalo jen ve vztahu k posvátným objektům,

22 22 24

dostal princeps v roce 27 př. n. 1. po Caesarovu smrt — roku 44 př. n. 1. začátek Knih egyptských — tyto knihy se nedochovaly. přistoupili jedenkrát na návrh tribunů. — před rokem 167 př. n. 1.

24

Přesná doba však není známa. více než pět set jiter .. . půdy — římské jitro měřilo asi čtvrtinu hek­

24 27 27

taru. pohromu na Sicílii způsobenou . . . otroky — jde o povstání otroků na Sicílii, které vypuklo kolem roku 137 a trvalo do roku 132 př. n. 1. Quintus Mummius — jeho jméno uvádějí autoři různě; Plútarchos mluví o Muciovi, Orosius o Minuciovi. jeho stejnojmenný bratr — Gaius Sempronius Gracchus, tribun lidu roku4123 a 122 př. n. 1.

449

POZNÁMKY

POZNÁMKY

448

29

29

30

Appius Claudius — konsul roku 143 př. n. 1., censor v roce

136 př. n. 1. týž člověk nesmí podle zákona zastávat úřad dvakrát za sebou — po druhé punské válce se ustálil zvyk, že nelze zastávat tentýž úřad dva­ krát za sebou. Bylo sice možno jej vykonávat opět, ale až po deseti le­ tech. Není ovšem jasné, zda se tato zvyklost vztahovala i na tribunát lidu, který měl odlišný charakter než jiné úřady. do chrámu bohyně Poctivosti — latinsky Fides; tento chrám stál v Ří­ mě na Kapitolu. Cornelius Scipio Nasica — konsul roku 138 př. n. 1. Přehození cípu tógy přes hlavu, o němž se Appiános zmiňuje, bylo souěástí rituálu,

když pontifex maximus vykonával obřady. bojoval s Římany . .. Aristoníkos — Aristoníkos byl nevlastním bra­ trem pergamského krále Attala III., který ve své závěti odkázal roku 133 př. n. 1. své království Římanům. Aristoníkos se postavil proti při­ pojení království k římské říši a nalezl širokou podporu mezi maloasij­ ským obyvatelstvem, otroky a rolníky. Římanům se podařilo toto po­

30

vstání zlikvidovat až roku 130 př. n. 1. Fulvius Flaccus — konsul roku 125 př. n. 1.; roku 122 byl tribunem

30

lidu. Papirius

30

31 32

32

32

Carbo

—

Gaius

Papirius

Carbo,

tribun

lidu

roku

131 př. n. 1., praetor roku 120 př. n. 1. prosili Cornelia Scipiona — je míněn Publius Cornelius Scipio Aemilianus Africanus Minor Numantinus, římský vojevůdce

(185/4—129 př. n. 1.). konsulovi Tuditanovi — Gaius Sempronius Tuditanus byl konsulem

roku 129 př. n. 1. se držel dlouho stranou — Gaius Gracchus byl však činný ve veřej­ ném životě, neboť zůstal členem komise pro rozdělování pozemků po dobu její existence, tj. do roku 129 pr. n. 1., potom byl kvestorem a na-

konec tribunem lidu. může lid vybrat kohokoliv — na tomto místě se Appiános nevyjadřuje jasně, a proto interpretace obsahu působí obtíže. Obvykle se soudí, že jde o nedostatek kandidátů na úřad tribunů lidu. Podle pravděpodob­ nějšího výkladu však jde o případ, kdy přihlášení kandidáti nebyli schváleni; tehdy měl lid právo vybírat kandidáty i mezi nepřihlášený­ mi, a to i těmi, kteří již tribunát zastávali. osvobodili Aurelia Cottu — Lucius Aurelius Cotta byl konsulem roku 144 př. n. 1. Byl obviněn Publiem Scipionem, vítězem nad Kartágem, ale jeho obhajoby se ujal Q. Metellus Macedonicus a soud Cottu osvo­ bodil.

POZNÁMKY

27 28

KNIHA I 19

Marcius Coriolanus — Gnaeus Marcius Coriolanus podle tradice řím­ ský vojevůdce v 5, stol. př. n. 1., který byl nucen opustit Řím. Odebral

se k Volskům a s nimi Řím obléhal. Na prosby své matky a manželky

19

obléhání zanechal, ale byl Volsky zabit. až do doby Tiberia Graccha — Tiberius Sempronius Gracchus byl tri­

20

bunem lidu roku 133 př. n. 1. až se . . . Cornelius Sulla .. . prohlásil neomezeným vládcem — roku

20

82 př. n. 1. od tohoto zvyku se .. . upustilo — od roku 202 př. n. 1.

20 21 21 22 22

22

vzdát se samovlády — roku 79 př. n. 1. aby velení složil — roku 49 př. n. 1. dobyl skvělého vítězství — u Farsálu roku 48 př. n. 1. vítězstvím u Aktia — roku 31 př. n. 1. k Iónskému moři — starověké Iónské moře se nekrylo s dnešním Jón­ ským mořem, protože zahrnovalo i dnešní Jaderské moře a někdy také i Sicilské moře. Appiános někdy mluví o Iónském zálivu a má na mysli buď dnešní Jaderské moře, nebo dnešní Jaderské a Jónské moře. pokládali za Augusta — úřední formou Augustova jména bylo spojení Imperator Caesar, divi fdius, Augustus, tj. imperátor Caesar, syn bož­ ského (Caesara), Augustus. Epiteton Augustus (lat. vznešený, veleb­ ný), které se předtím používalo jen ve vztahu k posvátným objektům,

22 22 24

dostal princeps v roce 27 př. n. 1. po Caesarovu smrt — roku 44 př. n. 1. začátek Knih egyptských — tyto knihy se nedochovaly. přistoupili jedenkrát na návrh tribunů. — před rokem 167 př. n. 1.

24

Přesná doba však není známa. více než pět set jiter .. . půdy — římské jitro měřilo asi čtvrtinu hek­

24 27 27

taru. pohromu na Sicílii způsobenou . . . otroky — jde o povstání otroků na Sicílii, které vypuklo kolem roku 137 a trvalo do roku 132 př. n. 1. Quintus Mummius — jeho jméno uvádějí autoři různě; Plútarchos mluví o Muciovi, Orosius o Minuciovi. jeho stejnojmenný bratr — Gaius Sempronius Gracchus, tribun lidu roku4123 a 122 př. n. 1.

449

POZNÁMKY

POZNÁMKY

448

29

29

30

Appius Claudius — konsul roku 143 př. n. 1., censor v roce

136 př. n. 1. týž člověk nesmí podle zákona zastávat úřad dvakrát za sebou — po druhé punské válce se ustálil zvyk, že nelze zastávat tentýž úřad dva­ krát za sebou. Bylo sice možno jej vykonávat opět, ale až po deseti le­ tech. Není ovšem jasné, zda se tato zvyklost vztahovala i na tribunát lidu, který měl odlišný charakter než jiné úřady. do chrámu bohyně Poctivosti — latinsky Fides; tento chrám stál v Ří­ mě na Kapitolu. Cornelius Scipio Nasica — konsul roku 138 př. n. 1. Přehození cípu tógy přes hlavu, o němž se Appiános zmiňuje, bylo souěástí rituálu,

když pontifex maximus vykonával obřady. bojoval s Římany . .. Aristoníkos — Aristoníkos byl nevlastním bra­ trem pergamského krále Attala III., který ve své závěti odkázal roku 133 př. n. 1. své království Římanům. Aristoníkos se postavil proti při­ pojení království k římské říši a nalezl širokou podporu mezi maloasij­ ským obyvatelstvem, otroky a rolníky. Římanům se podařilo toto po­

30

vstání zlikvidovat až roku 130 př. n. 1. Fulvius Flaccus — konsul roku 125 př. n. 1.; roku 122 byl tribunem

30

lidu. Papirius

30

31 32

32

32

Carbo

—

Gaius

Papirius

Carbo,

tribun

lidu

roku

131 př. n. 1., praetor roku 120 př. n. 1. prosili Cornelia Scipiona — je míněn Publius Cornelius Scipio Aemilianus Africanus Minor Numantinus, římský vojevůdce

(185/4—129 př. n. 1.). konsulovi Tuditanovi — Gaius Sempronius Tuditanus byl konsulem

roku 129 př. n. 1. se držel dlouho stranou — Gaius Gracchus byl však činný ve veřej­ ném životě, neboť zůstal členem komise pro rozdělování pozemků po dobu její existence, tj. do roku 129 pr. n. 1., potom byl kvestorem a na-

konec tribunem lidu. může lid vybrat kohokoliv — na tomto místě se Appiános nevyjadřuje jasně, a proto interpretace obsahu působí obtíže. Obvykle se soudí, že jde o nedostatek kandidátů na úřad tribunů lidu. Podle pravděpodob­ nějšího výkladu však jde o případ, kdy přihlášení kandidáti nebyli schváleni; tehdy měl lid právo vybírat kandidáty i mezi nepřihlášený­ mi, a to i těmi, kteří již tribunát zastávali. osvobodili Aurelia Cottu — Lucius Aurelius Cotta byl konsulem roku 144 př. n. 1. Byl obviněn Publiem Scipionem, vítězem nad Kartágem, ale jeho obhajoby se ujal Q. Metellus Macedonicus a soud Cottu osvo­ bodil.

450

32

32 33

33

35

35

36 36 36

36

36

37

37 37 37

37

POZNÁMKY

POZNÁMKY

Salinatora — podrobnosti o tom, z čeho byl Livius Salinator obviněn, nejsou známy. Mania Aquilia — tento senátor dokončil za svého konsulálu roku 129 př. n. 1. podmanění provincie Asie. Vyzýval i Latiny — obyvatele Latia s tzv. latinským právem. Jeho no­ sitelé se těšili některým důležitým výsadám, ale neměli plné římské občanství. Přesvědčil. . . tribuna Livia Drusa — Marcus Livius Drusus byl tribu­ nem lidů roku 122 př. n. 1.; patřil mezi římskou nobilitu a v jejím zá­ jmu potíral snahy Gaia Graccha. Jeho synem byl tribun lidu z roku 91 př. n. 1. Konsul Opimius — Lucius Opimius byl konsulem roku 121 př. n. 1., tedy v roce, kdy Gaius Gracchus přestal již být tribunem lidu. Jeho cí­ lem bylo zrušit Gracchova opatření. v chrámu Castora a Potluka — tento chrám stál v jihovýchodní části římského fóra. skončily bouře rozpoutané . .. Gracchem — roku 121 př. n. 1. Spurius Thorius navrhl zákon — asi v letech 113—112 př. n. 1. lid přičet úplně o všechno — postupné odbourávání Gracchových agrárních zákonů je stále ještě pro složitost problematiky předmětem odborných diskusí. asi během patnácti let — přesné vymezení těchto patnácti let je spor­ né; jde pravděpodobně o období od roku 129 př. n. 1., kdy byla zame­ zena soudní činnost triumvirů přidělujících půdu. Výklad celého mís­ ta je nesnadný a působí obtíže. V téže době strhl konsul Scipio divadlo — Appiános zde má na mysli Publia Cornelia Scipiona Nasiku, konsula roku 111 př. n. 1. Jde však o omyl, poněvadž proti Cassiovi, který měl jméno Gaius, nikoliv Lu­ cius, a proti Marku Valeriu Messalovi vystoupil děd tohoto Scipiona v roce 154 př. n. 1., když jako censoři chtěli v Římě postavit stálé diva­

dlo. Quintus Caecilius Metellus — konsul roku 109 př. n. 1., známý z bojů proti Jugurthovi, zastával censuru roku 102 př. n.. 1. senátora Glauciu — Gaius Servilius Glaucia byl tribunem lidu před rokem 111 př. n. 1. a roku 100 zastával praeturu. Apuleia Satumina — Lucius Apuleius Satuminus byl poprvé tribu­ nem lidu roku 103 př. n. 1. a podruhé roku 100 př. n. 1. až bude Glaueia praelorem a bude řídit volby — Appiános se mýlí, neboř volby řídili tribunové lidu; Glaucia byl praetorem až roku 100 př. n. 1., takže by ani nemohl řídit volby úředníků na rok 100 př. n. 1. občan Nonius — u jiných autorů Aulus Nunnius.

37 39 39 39 39 39 40 41 41 41

42 43 43 43

43 43

43

44 44 44 44 44 44

451

Gaia Maria, který... byl. Metellovým nepřítelem — z války proti Jugurthovi, kdy byl Metellovým legátem. do Saturnova chrámu — na Římském fóru. který se vydával za syna staršího Graccha — byl to jakýsi Lucius Aequitius. Marcus Anlonius — významný řečník a konsul roku 99 př. n. 1. Jeho vnukem byl triumvir Marcus Antonius. Memmius — zastával tribunát lidu roku 111 př. n. 1. a útočil na nobi­ litu pro její prodejnost. který toho dne nastoupil úřad — tribunové lidu nastupovali úřad 10. ledna. Tyto události se tedy odehrály 10. ledna roku 100 př. n. 1. Fulvius Flaccus . . . vybízel Italiky — roku 125 př. n. 1. jak jsem již vylíčil — v 26. kapitole této knihy. slíbil. . . tribun lidu Livius Drusus — roku 91 př. n. 1. senátorů bylo , . . stěží asi tři sta — Appiános si neuvědomil, že v teh­ dejší době měl senát tři sta členů; teprve Sulla zvýšil počet členů se­ nátu na šest set. Takto byl zabit Drusus — v říjnu roku 91 př. n. 1. Bestia — Lucius Calpumius Bestia, konsul z roku 111 př. n. 1. Cotta — Gaius Aurelius Cotta se posléze vrátil do Říma a zastával ro­ ku 75 př. n. 1. konsulát. Vítěze nad Řeckem, Mummia — zde nemůže jít o Lucia Mummia; konsula roku 146 př. n. 1., vítěze nad Řeckem, neboť byl v té době již mrtev. z Ascula — města v Picenu ve střední Itálii. praeloru Serviliovi — Gaius Servilius byl poslán roku 91 př. n. 1. do Picena ve střední Itálii jako praetor nebo bývalý praetor s konsulskou pravomocí. tuto zásadu . . . obnovil... císař Hadrianus — císař Hadrianus (117—138 n. 1.) však rozdělil Itálii do čtyř oblastí, v nichž vykonávali soudní pravomoc tzv. iuridici, vybraní z bývalých konsulů. Maršové . . . Hirpinové — kmeny ve střední Itálii. Venusijští — obyvatelé města Venusie v jihoitalské Apulii. Apulové, Lukánové — obyvatelé Apulie a Lukánie, krajin v jižní Itá­ lii. Samnité — obyvatelé Samnia, území ležícího ve střední Itálii. od řeky Liris, zvané dnes . . . Lilemus — řeka Liris protéká Latiem, Liternus Kampánií. Jejich ztotožnění je tedy mylné. Sextus lulius Caesar — byl konsulem v roce 91 př. n. 1. V roce 90 př. n. 1., o němž Appiános na tomto místě píše, zastával konsulát Lu­ cius lulius Caesar.

450

32

32 33

33

35

35

36 36 36

36

36

37

37 37 37

37

POZNÁMKY

POZNÁMKY

Salinatora — podrobnosti o tom, z čeho byl Livius Salinator obviněn, nejsou známy. Mania Aquilia — tento senátor dokončil za svého konsulálu roku 129 př. n. 1. podmanění provincie Asie. Vyzýval i Latiny — obyvatele Latia s tzv. latinským právem. Jeho no­ sitelé se těšili některým důležitým výsadám, ale neměli plné římské občanství. Přesvědčil. . . tribuna Livia Drusa — Marcus Livius Drusus byl tribu­ nem lidů roku 122 př. n. 1.; patřil mezi římskou nobilitu a v jejím zá­ jmu potíral snahy Gaia Graccha. Jeho synem byl tribun lidu z roku 91 př. n. 1. Konsul Opimius — Lucius Opimius byl konsulem roku 121 př. n. 1., tedy v roce, kdy Gaius Gracchus přestal již být tribunem lidu. Jeho cí­ lem bylo zrušit Gracchova opatření. v chrámu Castora a Potluka — tento chrám stál v jihovýchodní části římského fóra. skončily bouře rozpoutané . .. Gracchem — roku 121 př. n. 1. Spurius Thorius navrhl zákon — asi v letech 113—112 př. n. 1. lid přičet úplně o všechno — postupné odbourávání Gracchových agrárních zákonů je stále ještě pro složitost problematiky předmětem odborných diskusí. asi během patnácti let — přesné vymezení těchto patnácti let je spor­ né; jde pravděpodobně o období od roku 129 př. n. 1., kdy byla zame­ zena soudní činnost triumvirů přidělujících půdu. Výklad celého mís­ ta je nesnadný a působí obtíže. V téže době strhl konsul Scipio divadlo — Appiános zde má na mysli Publia Cornelia Scipiona Nasiku, konsula roku 111 př. n. 1. Jde však o omyl, poněvadž proti Cassiovi, který měl jméno Gaius, nikoliv Lu­ cius, a proti Marku Valeriu Messalovi vystoupil děd tohoto Scipiona v roce 154 př. n. 1., když jako censoři chtěli v Římě postavit stálé diva­

dlo. Quintus Caecilius Metellus — konsul roku 109 př. n. 1., známý z bojů proti Jugurthovi, zastával censuru roku 102 př. n.. 1. senátora Glauciu — Gaius Servilius Glaucia byl tribunem lidu před rokem 111 př. n. 1. a roku 100 zastával praeturu. Apuleia Satumina — Lucius Apuleius Satuminus byl poprvé tribu­ nem lidu roku 103 př. n. 1. a podruhé roku 100 př. n. 1. až bude Glaueia praelorem a bude řídit volby — Appiános se mýlí, neboř volby řídili tribunové lidu; Glaucia byl praetorem až roku 100 př. n. 1., takže by ani nemohl řídit volby úředníků na rok 100 př. n. 1. občan Nonius — u jiných autorů Aulus Nunnius.

37 39 39 39 39 39 40 41 41 41

42 43 43 43

43 43

43

44 44 44 44 44 44

451

Gaia Maria, který... byl. Metellovým nepřítelem — z války proti Jugurthovi, kdy byl Metellovým legátem. do Saturnova chrámu — na Římském fóru. který se vydával za syna staršího Graccha — byl to jakýsi Lucius Aequitius. Marcus Anlonius — významný řečník a konsul roku 99 př. n. 1. Jeho vnukem byl triumvir Marcus Antonius. Memmius — zastával tribunát lidu roku 111 př. n. 1. a útočil na nobi­ litu pro její prodejnost. který toho dne nastoupil úřad — tribunové lidu nastupovali úřad 10. ledna. Tyto události se tedy odehrály 10. ledna roku 100 př. n. 1. Fulvius Flaccus . . . vybízel Italiky — roku 125 př. n. 1. jak jsem již vylíčil — v 26. kapitole této knihy. slíbil. . . tribun lidu Livius Drusus — roku 91 př. n. 1. senátorů bylo , . . stěží asi tři sta — Appiános si neuvědomil, že v teh­ dejší době měl senát tři sta členů; teprve Sulla zvýšil počet členů se­ nátu na šest set. Takto byl zabit Drusus — v říjnu roku 91 př. n. 1. Bestia — Lucius Calpumius Bestia, konsul z roku 111 př. n. 1. Cotta — Gaius Aurelius Cotta se posléze vrátil do Říma a zastával ro­ ku 75 př. n. 1. konsulát. Vítěze nad Řeckem, Mummia — zde nemůže jít o Lucia Mummia; konsula roku 146 př. n. 1., vítěze nad Řeckem, neboť byl v té době již mrtev. z Ascula — města v Picenu ve střední Itálii. praeloru Serviliovi — Gaius Servilius byl poslán roku 91 př. n. 1. do Picena ve střední Itálii jako praetor nebo bývalý praetor s konsulskou pravomocí. tuto zásadu . . . obnovil... císař Hadrianus — císař Hadrianus (117—138 n. 1.) však rozdělil Itálii do čtyř oblastí, v nichž vykonávali soudní pravomoc tzv. iuridici, vybraní z bývalých konsulů. Maršové . . . Hirpinové — kmeny ve střední Itálii. Venusijští — obyvatelé města Venusie v jihoitalské Apulii. Apulové, Lukánové — obyvatelé Apulie a Lukánie, krajin v jižní Itá­ lii. Samnité — obyvatelé Samnia, území ležícího ve střední Itálii. od řeky Liris, zvané dnes . . . Lilemus — řeka Liris protéká Latiem, Liternus Kampánií. Jejich ztotožnění je tedy mylné. Sextus lulius Caesar — byl konsulem v roce 91 př. n. 1. V roce 90 př. n. 1., o němž Appiános na tomto místě píše, zastával konsulát Lu­ cius lulius Caesar.

452

44

45 45 45 45 45 45 45 46

47 47

47 47 47 47

48 49 49 49 50

50 50 50 51

51 51

POZNÁMKY

POZNÁMKY

Jejich. . . vojevůdci byli — jména vojevůdců se uchovala v prame­ nech v různém znění. Zde jsou uváděna podle Viereckova vydání Appiánova díla. Varianty jsou zaznamenány ve Viereckově textově kri­ tickém aparátu. proti Aesemii — byla to latinská kolonie v Samniu. Venafrum— město v Kampánii. do města Grumenta — v Lukánii. dobyl. . . Nolu — město v Kampánii. Stabie . ,. Salemum — města v Kampánii. Nucerie — kampánské město. oblehl Accery — město v Kampánii. na řece Liris — Appiános zde není přesný, poněvadž bitva se odehrá­ la u jednoho z přítoků této řeky. do Teana — toto město leželo na hranici mezi Latiem a Kampánii. Sulla a . . . Marius pronásledovali. . . Marsy — jde pravděpodobně o nesprávný údaj vzhledem ke vzájemnému nepřátelství obou politic­ kých odpůrců. Také z následujícího textu je patrné, že se Sulla ne­ účastnil prvního útoku. Publius kettius — znění jména tohoto vojevůdce je sporné. u hory Falema — v oblasti Picena. do města Firma — toto město leželo v Picenu. Sextus Caesar, zvolený... prokonsulem — Appiános se zde mýlí, ne­ boř v tomto případě jde ve skutečnosti o Lucia Caesara. Appiános směšuje zprávy o obou těchto osobnostech. zemřel na nemoc — tento údaj se však týká Sexta Caesara. od Cum — města v Kampánii. Tyto vojáky napadl. .. Pompeius — roku 89 př. n. 1. Porcius Cato — Lucius Porcius Cato, konsul roku 89 př. n. 1., vnuk slavného censora. kde sídlila . . . rada vzbouřenců — centrem vzbouřenců však bylo Corfinium na území Paelignů ve střední Itálii, nikoliv samnitské Bovianum. podrobil... Češtiny — kmen ve střední Itálii. vypálil Salapii — město v Apulii. obléhal Canusium — v jihoitalské Apulii. prošel. . . územím Larina, Venusie a AsCula, vtrhl k Poedikulům — v jihoitalské Apulii. Caecilius Metellus — Quintus Caecilius Metellus Pius byl praetorem roku 99 př. n. 1.

Tato válka neskončila — spojenecká válka trvala od roku 91 do roku 89 př. n. 1.

52 52

52 52

52 55 55

56 56 56 56 58 58 59 59 59 59

59 60 61 61 61

453

Jednou obětoval — bylo to v roce 88 př. n. 1. okolo druhé hodiny denní — Římané dělili den na čtyřiadvacet ho­ din, přičemž den v užším slova smyslu trval od východu do západu slunce a první hodina dne začínala s východem slunce. Nesnáz spočí­ vala v tom, že délka hodiny nebyla stále stejná a měnila se podle délky dne a noci v různých ročních obdobích a na různých místech země­ pisné šířky. Vpředešlé knize — jde o Válku s Mithridatem, kap. 22. král Pontu . . ., vtrhl do Bíthýnie, Frygie a . .. Asie — všechny tyto země ležely v Malé Asii. Tehdy získal konsul Sulla . . . velení — v roce 88 př. n. 1. staré . . . usnesení — z doby kolem roku 287 př. n. 1. Hlasoval se . . . nemělo po tribuích, nýbrž po centuriích — toto opa­ tření neznamenalo, že byla zrušena tributní komicia. Jde zde o odvo­ lání reformy sserviovského zřízení#, která se uskutečnila po roce 241 př. n. 1. V sserviovském zřízení# měly bohaté centurie první třídy s jízdními centuriemi při hlasování na centurijním sněmu převahu. Publius Cethegus — Publius Cornelius Cethegus byl zprvu stoupen­ cem Mariovým, ale později přešel k Sullovi. Junius Brutus.. . Publius Albinovanus — byli praetory v roce 88 př. n. 1. Graniové ... Laetorius — blíže neznámí. do Minturn — města v Latiu. Gnaeus Pompeius — Gnaeus Pompeius Strabo, konsul z roku 89 př. n. 1., byl tehdy v Picenu. spoléhali na Cinnu — Lucius Cornelius Cinna byl konsulem v letech 87—84 př. n. 1. do Tiburu, Praeneste — obě města ležela v Latiu. Gaius Milonius — blíže neznámý. Quintus Sertorius — měl tehdy za sebou kvésturu a později se stal praetorem. O jeho povstání v Hispánii srov. kapitolu 108 nn. druhý Gaius Marius — byl to Marcus Marius Gratidianus, adoptivní syn Mariova bratra. nosí. .. špičatý klobouk — byl to vysoký kožešinový klobouk s olivo­ vým prutem ovinutým vlněnými stuhami. s Carbonem — Gnaeus Papirius Carbo byl Cinnovým kolegou v konsulátě roku 85 př. n. 1. proti Ariminu — toto město leželo v Umbrii. Antium, Aricii, Lanuvium — města v Latiu. Crassus — byl to asi Publius Licinius Crassus, otec triumvira Crassa,

konsul v roce 97 př. n. 1.

452

44

45 45 45 45 45 45 45 46

47 47

47 47 47 47

48 49 49 49 50

50 50 50 51

51 51

POZNÁMKY

POZNÁMKY

Jejich. . . vojevůdci byli — jména vojevůdců se uchovala v prame­ nech v různém znění. Zde jsou uváděna podle Viereckova vydání Appiánova díla. Varianty jsou zaznamenány ve Viereckově textově kri­ tickém aparátu. proti Aesemii — byla to latinská kolonie v Samniu. Venafrum— město v Kampánii. do města Grumenta — v Lukánii. dobyl. . . Nolu — město v Kampánii. Stabie . ,. Salemum — města v Kampánii. Nucerie — kampánské město. oblehl Accery — město v Kampánii. na řece Liris — Appiános zde není přesný, poněvadž bitva se odehrá­ la u jednoho z přítoků této řeky. do Teana — toto město leželo na hranici mezi Latiem a Kampánii. Sulla a . . . Marius pronásledovali. . . Marsy — jde pravděpodobně o nesprávný údaj vzhledem ke vzájemnému nepřátelství obou politic­ kých odpůrců. Také z následujícího textu je patrné, že se Sulla ne­ účastnil prvního útoku. Publius kettius — znění jména tohoto vojevůdce je sporné. u hory Falema — v oblasti Picena. do města Firma — toto město leželo v Picenu. Sextus Caesar, zvolený... prokonsulem — Appiános se zde mýlí, ne­ boř v tomto případě jde ve skutečnosti o Lucia Caesara. Appiános směšuje zprávy o obou těchto osobnostech. zemřel na nemoc — tento údaj se však týká Sexta Caesara. od Cum — města v Kampánii. Tyto vojáky napadl. .. Pompeius — roku 89 př. n. 1. Porcius Cato — Lucius Porcius Cato, konsul roku 89 př. n. 1., vnuk slavného censora. kde sídlila . . . rada vzbouřenců — centrem vzbouřenců však bylo Corfinium na území Paelignů ve střední Itálii, nikoliv samnitské Bovianum. podrobil... Češtiny — kmen ve střední Itálii. vypálil Salapii — město v Apulii. obléhal Canusium — v jihoitalské Apulii. prošel. . . územím Larina, Venusie a AsCula, vtrhl k Poedikulům — v jihoitalské Apulii. Caecilius Metellus — Quintus Caecilius Metellus Pius byl praetorem roku 99 př. n. 1.

Tato válka neskončila — spojenecká válka trvala od roku 91 do roku 89 př. n. 1.

52 52

52 52

52 55 55

56 56 56 56 58 58 59 59 59 59

59 60 61 61 61

453

Jednou obětoval — bylo to v roce 88 př. n. 1. okolo druhé hodiny denní — Římané dělili den na čtyřiadvacet ho­ din, přičemž den v užším slova smyslu trval od východu do západu slunce a první hodina dne začínala s východem slunce. Nesnáz spočí­ vala v tom, že délka hodiny nebyla stále stejná a měnila se podle délky dne a noci v různých ročních obdobích a na různých místech země­ pisné šířky. Vpředešlé knize — jde o Válku s Mithridatem, kap. 22. král Pontu . . ., vtrhl do Bíthýnie, Frygie a . .. Asie — všechny tyto země ležely v Malé Asii. Tehdy získal konsul Sulla . . . velení — v roce 88 př. n. 1. staré . . . usnesení — z doby kolem roku 287 př. n. 1. Hlasoval se . . . nemělo po tribuích, nýbrž po centuriích — toto opa­ tření neznamenalo, že byla zrušena tributní komicia. Jde zde o odvo­ lání reformy sserviovského zřízení#, která se uskutečnila po roce 241 př. n. 1. V sserviovském zřízení# měly bohaté centurie první třídy s jízdními centuriemi při hlasování na centurijním sněmu převahu. Publius Cethegus — Publius Cornelius Cethegus byl zprvu stoupen­ cem Mariovým, ale později přešel k Sullovi. Junius Brutus.. . Publius Albinovanus — byli praetory v roce 88 př. n. 1. Graniové ... Laetorius — blíže neznámí. do Minturn — města v Latiu. Gnaeus Pompeius — Gnaeus Pompeius Strabo, konsul z roku 89 př. n. 1., byl tehdy v Picenu. spoléhali na Cinnu — Lucius Cornelius Cinna byl konsulem v letech 87—84 př. n. 1. do Tiburu, Praeneste — obě města ležela v Latiu. Gaius Milonius — blíže neznámý. Quintus Sertorius — měl tehdy za sebou kvésturu a později se stal praetorem. O jeho povstání v Hispánii srov. kapitolu 108 nn. druhý Gaius Marius — byl to Marcus Marius Gratidianus, adoptivní syn Mariova bratra. nosí. .. špičatý klobouk — byl to vysoký kožešinový klobouk s olivo­ vým prutem ovinutým vlněnými stuhami. s Carbonem — Gnaeus Papirius Carbo byl Cinnovým kolegou v konsulátě roku 85 př. n. 1. proti Ariminu — toto město leželo v Umbrii. Antium, Aricii, Lanuvium — města v Latiu. Crassus — byl to asi Publius Licinius Crassus, otec triumvira Crassa,

konsul v roce 97 př. n. 1.

454

u Albské hory — jde o horu v Latiu, dn. Monte Cavo. Censorinus — Gaius Marcius Censorinus, Mariův stoupenec. Appiános o něm mluví i v kapitole 88 a 90 nn., ale tam ho označuje jménem Marcius. 63 Gaius a Lucius Tuliové — Gaius lulius Caesar hyl kurulským aedilem roku 90 př. n. 1., Lucius lulius Caesar zastával téhož roku konsulát; Appiános ho v předchozích kapitolách nazývá mylně jménem Sextus. 63 Atilius Serranus — pravděpodobně Gaius Atilius Serranus. Byl konsulem roku 106 př. n. 1. 63 Lentulus, ... Nemetorius a. . . Baebius — blíže neznámí. 63 jemu se podařilo . .. zabít svého syna — podle Livia (Epitome 80) za­ bili Crassova syna jezdci, kteří je stíhali. 64 Comutus — Marcus Caecilius Comutus, praetor a legát ve válce se spojenci. 64 Quintus Ancharius — blíže neznámý. 65 proti Lutatiovi Catulovi — Quintus Lutatius Catulus byl konsulem v roce 102 př. n. 1.; proti Kimbrům bojoval s Mariem jako prokonsul v roce 101 př. n. 1. 65 Pro příští rok — 86 př. n. 1. 65 jak jsem již vyložil — srov. Válku s Mithridatem, kap. 63. 65 za necelé tři roky — od roku 87 do roku 85 př. n. 1. 66 t) Africe ještě za kvéstury — v letech 107—105 př. n. 1. 66 jako legát ve válce s Kimbry — nejdříve v roce 104 př. n. 1., potom v letech 102—101 př. n. 1. 66 při správě Kilikie — Sulla spravoval Kilikii jako praetor v roce 93 př. n. I., jako propraetor v letech 92—91 př. n. 1. 67 konsuly na příští rok — na rok 84 př. n. 1. 67 do Libumie — tato krajina ležela na východním pobřeží dn. Jaderské­ ho moře. 67 do chrámu Luny a Cerery — na Aventinu. 68 do města Pater — řec. Patrai, dn. Patras na Peloponnésu. 68 byl. . . mladý — Pompeiovi bylo tehdy třiadvacet let. 68 vyslali ho proti Sertoriovi — v roce 77 př. n. 1. 69 Tehdejší konsulové — v roce 83 př. n. 1. 70 v době sto sedmdesáté čtvrté olympiády — tato olympiáda zahrnuje léta 84/3—81/80 př. n. 1. 70 u Canusia — jde o Appiánův omyl, poněvadž tato bitva se neodehrála u Canusia v Apulii, nýbrž u Casilina v Kampánii. 71 obsadil Suessu — město Suessa leželo v Kampánii. 72 shořel chrám na Kapitolu — podle Plútarcha 8. července roku 83 př. n. 1.

61 63

POZNÁMKY

POZNÁMKY

72 72 72 72 72 73 73 73

455

Sertorius uprchl... do Hispánie — na zaěátku roku 83 př. n. 1. Příštího roku — tj. roku 82 př. n. 1. u řeky Aesis — v Umbrii. dobyl Setii — město v Latiu. k . . . Sacriportu — u města Praeneste v Latiu. porazil Marcia — tj. Gaia Marcia Censorina; Appiános se o něm zmi­ ňuje v kapitole 71 této knihy, ale tam ho nazývá Censorinus. Publia Antistia — tribuna lidu roku 86 př. n. 1. druhého Papiria Carbona — Gaius Papirius Carbo Arvina, rozdílný od konsula Gnaea Papiria Carbona, byl tribunem lidu roku 89 a prae-

73

torem roku 86 př. n. 1. Lucia Domitia — Lucius Domitius Ahenobarbus zastával konsulát ro­

73

ku 94 př. n. 1. Mucia Scaevolu — Quintus Mucius Scaevola, významný řečník

74

a právník, byl konsulem roku 95 př. n. 1. vytáhl do Clusia — toto město leželo v Etrurii.

74 74 74 74 75

u řeky Glanis — v Hispánii. u města Saturnie — v Etrurii. území uritanské — toto území lze patrně lokalizovat na severní po­ břeží poloostrova Gargano v jihovýchodní Itálii. Crassus — Marcus Licinius Crassus, pozdější triumvir. uFaventie — město Faventie bylo v Předalpské Galii.

77

u Placentie — v severní Itálii. poté se . . . rozpoutala bitva — v roce 82 př. n. 1. zabili. . . Albina — není jasné, o koho jde. Soudí se, že Appiános má zde na mysli buď kampánského Guttu, který mohl mít toto jméno, ne­ bo Aula Postumia Albina, syna konsula z roku 110 př. n. 1. ... nejprve třeba... — Aristofanés, Jezdci, v. 542 n. v překladu

77 77

F. Stiebitze. Norba — město v Latiu. Aemilius Lepidus — Marcus Aemilius Lepidus zastával roku 81

79 79 79

př. n. 1. praeturu a roku 78 př. n. 1. konsulát. na . . . Cossuru — tento ostrov ležel mezi Sicílií a Afrikou. Cornelius Sulla Štastný — lat. Cornelius Sulla Felix. jménem Faustus — tj. Šťastný; toto jméno však měl ve skutečnosti

80 80 80

Sullův syn. kárská osada — město Afrodísias v Kárii. mocného vladaře Sully. ... — v řeckém textuje vynechán pentametr. Valeria Flakka — Lucius Valerius Flaccus, významný senátor, zastá­

80

val roku 100 př. n. 1. konsulát a roku 97 př. n. 1. censuru. od této zvyklosti se upustilo před čtyřmi sty lety — Appiános se zde

76 76 76

454

u Albské hory — jde o horu v Latiu, dn. Monte Cavo. Censorinus — Gaius Marcius Censorinus, Mariův stoupenec. Appiános o něm mluví i v kapitole 88 a 90 nn., ale tam ho označuje jménem Marcius. 63 Gaius a Lucius Tuliové — Gaius lulius Caesar hyl kurulským aedilem roku 90 př. n. 1., Lucius lulius Caesar zastával téhož roku konsulát; Appiános ho v předchozích kapitolách nazývá mylně jménem Sextus. 63 Atilius Serranus — pravděpodobně Gaius Atilius Serranus. Byl konsulem roku 106 př. n. 1. 63 Lentulus, ... Nemetorius a. . . Baebius — blíže neznámí. 63 jemu se podařilo . .. zabít svého syna — podle Livia (Epitome 80) za­ bili Crassova syna jezdci, kteří je stíhali. 64 Comutus — Marcus Caecilius Comutus, praetor a legát ve válce se spojenci. 64 Quintus Ancharius — blíže neznámý. 65 proti Lutatiovi Catulovi — Quintus Lutatius Catulus byl konsulem v roce 102 př. n. 1.; proti Kimbrům bojoval s Mariem jako prokonsul v roce 101 př. n. 1. 65 Pro příští rok — 86 př. n. 1. 65 jak jsem již vyložil — srov. Válku s Mithridatem, kap. 63. 65 za necelé tři roky — od roku 87 do roku 85 př. n. 1. 66 t) Africe ještě za kvéstury — v letech 107—105 př. n. 1. 66 jako legát ve válce s Kimbry — nejdříve v roce 104 př. n. 1., potom v letech 102—101 př. n. 1. 66 při správě Kilikie — Sulla spravoval Kilikii jako praetor v roce 93 př. n. I., jako propraetor v letech 92—91 př. n. 1. 67 konsuly na příští rok — na rok 84 př. n. 1. 67 do Libumie — tato krajina ležela na východním pobřeží dn. Jaderské­ ho moře. 67 do chrámu Luny a Cerery — na Aventinu. 68 do města Pater — řec. Patrai, dn. Patras na Peloponnésu. 68 byl. . . mladý — Pompeiovi bylo tehdy třiadvacet let. 68 vyslali ho proti Sertoriovi — v roce 77 př. n. 1. 69 Tehdejší konsulové — v roce 83 př. n. 1. 70 v době sto sedmdesáté čtvrté olympiády — tato olympiáda zahrnuje léta 84/3—81/80 př. n. 1. 70 u Canusia — jde o Appiánův omyl, poněvadž tato bitva se neodehrála u Canusia v Apulii, nýbrž u Casilina v Kampánii. 71 obsadil Suessu — město Suessa leželo v Kampánii. 72 shořel chrám na Kapitolu — podle Plútarcha 8. července roku 83 př. n. 1.

61 63

POZNÁMKY

POZNÁMKY

72 72 72 72 72 73 73 73

455

Sertorius uprchl... do Hispánie — na zaěátku roku 83 př. n. 1. Příštího roku — tj. roku 82 př. n. 1. u řeky Aesis — v Umbrii. dobyl Setii — město v Latiu. k . . . Sacriportu — u města Praeneste v Latiu. porazil Marcia — tj. Gaia Marcia Censorina; Appiános se o něm zmi­ ňuje v kapitole 71 této knihy, ale tam ho nazývá Censorinus. Publia Antistia — tribuna lidu roku 86 př. n. 1. druhého Papiria Carbona — Gaius Papirius Carbo Arvina, rozdílný od konsula Gnaea Papiria Carbona, byl tribunem lidu roku 89 a prae-

73

torem roku 86 př. n. 1. Lucia Domitia — Lucius Domitius Ahenobarbus zastával konsulát ro­

73

ku 94 př. n. 1. Mucia Scaevolu — Quintus Mucius Scaevola, významný řečník

74

a právník, byl konsulem roku 95 př. n. 1. vytáhl do Clusia — toto město leželo v Etrurii.

74 74 74 74 75

u řeky Glanis — v Hispánii. u města Saturnie — v Etrurii. území uritanské — toto území lze patrně lokalizovat na severní po­ břeží poloostrova Gargano v jihovýchodní Itálii. Crassus — Marcus Licinius Crassus, pozdější triumvir. uFaventie — město Faventie bylo v Předalpské Galii.

77

u Placentie — v severní Itálii. poté se . . . rozpoutala bitva — v roce 82 př. n. 1. zabili. . . Albina — není jasné, o koho jde. Soudí se, že Appiános má zde na mysli buď kampánského Guttu, který mohl mít toto jméno, ne­ bo Aula Postumia Albina, syna konsula z roku 110 př. n. 1. ... nejprve třeba... — Aristofanés, Jezdci, v. 542 n. v překladu

77 77

F. Stiebitze. Norba — město v Latiu. Aemilius Lepidus — Marcus Aemilius Lepidus zastával roku 81

79 79 79

př. n. 1. praeturu a roku 78 př. n. 1. konsulát. na . . . Cossuru — tento ostrov ležel mezi Sicílií a Afrikou. Cornelius Sulla Štastný — lat. Cornelius Sulla Felix. jménem Faustus — tj. Šťastný; toto jméno však měl ve skutečnosti

80 80 80

Sullův syn. kárská osada — město Afrodísias v Kárii. mocného vladaře Sully. ... — v řeckém textuje vynechán pentametr. Valeria Flakka — Lucius Valerius Flaccus, významný senátor, zastá­

80

val roku 100 př. n. 1. konsulát a roku 97 př. n. 1. censuru. od této zvyklosti se upustilo před čtyřmi sty lety — Appiános se zde

76 76 76

456

81 81 81

81 82 82 83 83 83

84 84 84 85 85 86

86 87

88 88 88 89

89

POZNÁMKY

mýlí, neboť od poslední diktatury v roce 202 př. n. 1. uplynulo pouze sto dvacet let. sto olympiad — jde o zaokrouhlený počet, ve skutečnosti to bylo sto šest olympiad. sto sedmdesáté páté olympiády — bylo to období let 80_ 77 př. n. 1. Marcus Tullius a Cornelius Dolabella — Marcus Tullius Decula a Gnaeus Cornelius Dolabella byli konsuly roku 81 př. n. 1. stejný počet jako kdysi před králi — podle římské tradice však před králi nosili dvanáct seker. zda Sulla odňal lidu volbU tribunů — tribuni byli i tehdy voleni li­ dem. slavil. . . triumf — v roce 81 př. n. 1. Alexandras — byl to Alexandras II. (Ptolemaios XI.), syn Ptolemaia X. Alexandra I. Příští rok — bylo to v roce 80 př. n. 1. Servilia Isaurika a Claudia Pulchra — Publius Servilius Vatia válčil v hodnosti prokonsula v letech 78—76 př. n. 1. v Malé Asii, zejména v Isaurii, proto ho nazývali Isauricus. Appius Claudius Pulcher byl otcem Publia Clodia, známého tribuna lidu z roku 58 př. n. 1. jako Ptolemaios v Egyptě — Ptolemaios I. přibral k vládě svého syna Ptolemaia II. Ariobarzanés v Kappadokii — Ariobarzanés I. se roku 62 př. n. 1. vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ariobarzana II. Seleukos v Sýrii — Seleukos I. uznal v roce 293 př. n. 1. svého syna Antiocha za spoluvladaře. Za konsuly byli zvoleni — v roce 78 př. n. 1. jak svědčí i jeho jméno — Sulla byl nazýván Felix, tj. Šťastný. nejslavnější řečník té doby — byl to snad Lucius Marcius Philippus, konsul z roku 91 př. n. 1. Faustus byl ještě malý — Sullův syn Faustus byl tehdy desítiletý. Perpenna — Marcus Perpenna byl roku 82 př. n. 1. praetorem na Sicí­ lii. Za Sudových proskripcí pobýval v Ligurii a po Sullově smrti se do­ stal na Sardinii. Potom odešel do Hispánie a tam se spojil se Sertoriem. kolem pramenů Rhodanu a Eridanu — Rhodanus (dn. Rhone) a Eri­ danus (dn. Pád) nepramení blízko sebe. Sotvaže nastalo jaro — roku 75 př. n. 1. u města Sucro — toto město leželo na jih od dnešní Valencie. u Seguntie — jméno města je sporné. Jde zřejmě o bitvu v okolí měs­ ta Saguntu. Následujícího roku — bylo to v roce 74 př. n. 1.

POZNÁMKY.

89

89 90 92 92

92 92 92 93

93 93 93

94

95 95

457

po Ptolemaiovi zvaném Apión — Římané však získali Kyrénu po Pto­

lemaiovi již v roce 96 př. n. 1.; v roce 74 př. n. 1. z ní učinili svou pro­ vincii. k Hiberu — k dn. řece Ebro. Příští rok — roku 73 př. n. 1. V téže době — v roce 73 př. n. 1. Varinia Glabra, potom Publia Valeria — Appiános zde směšuje dvě osobnosti: Claudia Glabra, který se pokusil obklíčit Spartaka u Vesuvu, a Publia Varinia, praetora roku 73 př. n. 1., který bojoval se Spar­ takem po nezdaru Claudia Glabra. Ani jméno Publia Valeria není správné, ve skutečnosti jde o Publia Varinia. vyslali konsuly — byli to konsulové z roku 72 př. n. 1., tedy Lucius Gellius a Gnaeus Cornelius Lentulus Clodianus. Jednomu z nich — byl to Lucius Gellius. u hory Garganu — v jihoitalské Apulii. Spartacus . . . upustil od tažení na Řím — Appiános vynechal zmínku o tom, že Spartacus porazil u Mutiny (dn. Modeny) prokonsula Gaia Cassia a praetora Gnaea Manlia; po tomto vítězství nepokračoval z neznámých příčin na sever, nýbrž se obrátil a táhl do jižní Itálie. Válka trvala již tři roky — Appiános se dopustil omylu, neboť válka tehdy trvala druhý rok. Licinia Crassa — Marcus Licinius Crassus byl tehdy, roku 72 př. n. 1., zvolen praetorem pro následující rok. dal losem vybrat každého desátého vojáka — když se Crassus ujal ve­ lení, nemohl vojáky potrestat, poněvadž neměl právo trestat dřívější provinění. Autor Crassovy biografie, Plútarchos, se zmiňuje o tom, že Crassus dal po další porážce decimovat jednu kohortu a usmrtil pade­ sát vojáků. Lucullus, vítěz nad Mithridatem — Appiános se mýlí, neboť nejde o Lucia Licinia Luculla, konsula roku 74 př. n. 1., který byl v té době v Malé Asii, nýbrž o Marka Terentia Varrona Luculla, konsula z roku 73 př. n. 1. Spartacus .. . padl — roku 71 př. n. 1. Crassus po praetuře — roku 71 př. n. 1.

KNIHA II 96

96

Caesar byl ještě mladý — Caesar byl tehdy, tj. v roce 63 př. n. 1., sedmatřicetiletý. Již jako aedil a praetor — Caesar zastával aedilitu v roce 65 a praeturu v roce 62 př. n. 1.

456

81 81 81

81 82 82 83 83 83

84 84 84 85 85 86

86 87

88 88 88 89

89

POZNÁMKY

mýlí, neboť od poslední diktatury v roce 202 př. n. 1. uplynulo pouze sto dvacet let. sto olympiad — jde o zaokrouhlený počet, ve skutečnosti to bylo sto šest olympiad. sto sedmdesáté páté olympiády — bylo to období let 80_ 77 př. n. 1. Marcus Tullius a Cornelius Dolabella — Marcus Tullius Decula a Gnaeus Cornelius Dolabella byli konsuly roku 81 př. n. 1. stejný počet jako kdysi před králi — podle římské tradice však před králi nosili dvanáct seker. zda Sulla odňal lidu volbU tribunů — tribuni byli i tehdy voleni li­ dem. slavil. . . triumf — v roce 81 př. n. 1. Alexandras — byl to Alexandras II. (Ptolemaios XI.), syn Ptolemaia X. Alexandra I. Příští rok — bylo to v roce 80 př. n. 1. Servilia Isaurika a Claudia Pulchra — Publius Servilius Vatia válčil v hodnosti prokonsula v letech 78—76 př. n. 1. v Malé Asii, zejména v Isaurii, proto ho nazývali Isauricus. Appius Claudius Pulcher byl otcem Publia Clodia, známého tribuna lidu z roku 58 př. n. 1. jako Ptolemaios v Egyptě — Ptolemaios I. přibral k vládě svého syna Ptolemaia II. Ariobarzanés v Kappadokii — Ariobarzanés I. se roku 62 př. n. 1. vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ariobarzana II. Seleukos v Sýrii — Seleukos I. uznal v roce 293 př. n. 1. svého syna Antiocha za spoluvladaře. Za konsuly byli zvoleni — v roce 78 př. n. 1. jak svědčí i jeho jméno — Sulla byl nazýván Felix, tj. Šťastný. nejslavnější řečník té doby — byl to snad Lucius Marcius Philippus, konsul z roku 91 př. n. 1. Faustus byl ještě malý — Sullův syn Faustus byl tehdy desítiletý. Perpenna — Marcus Perpenna byl roku 82 př. n. 1. praetorem na Sicí­ lii. Za Sudových proskripcí pobýval v Ligurii a po Sullově smrti se do­ stal na Sardinii. Potom odešel do Hispánie a tam se spojil se Sertoriem. kolem pramenů Rhodanu a Eridanu — Rhodanus (dn. Rhone) a Eri­ danus (dn. Pád) nepramení blízko sebe. Sotvaže nastalo jaro — roku 75 př. n. 1. u města Sucro — toto město leželo na jih od dnešní Valencie. u Seguntie — jméno města je sporné. Jde zřejmě o bitvu v okolí měs­ ta Saguntu. Následujícího roku — bylo to v roce 74 př. n. 1.

POZNÁMKY.

89

89 90 92 92

92 92 92 93

93 93 93

94

95 95

457

po Ptolemaiovi zvaném Apión — Římané však získali Kyrénu po Pto­

lemaiovi již v roce 96 př. n. 1.; v roce 74 př. n. 1. z ní učinili svou pro­ vincii. k Hiberu — k dn. řece Ebro. Příští rok — roku 73 př. n. 1. V téže době — v roce 73 př. n. 1. Varinia Glabra, potom Publia Valeria — Appiános zde směšuje dvě osobnosti: Claudia Glabra, který se pokusil obklíčit Spartaka u Vesuvu, a Publia Varinia, praetora roku 73 př. n. 1., který bojoval se Spar­ takem po nezdaru Claudia Glabra. Ani jméno Publia Valeria není správné, ve skutečnosti jde o Publia Varinia. vyslali konsuly — byli to konsulové z roku 72 př. n. 1., tedy Lucius Gellius a Gnaeus Cornelius Lentulus Clodianus. Jednomu z nich — byl to Lucius Gellius. u hory Garganu — v jihoitalské Apulii. Spartacus . . . upustil od tažení na Řím — Appiános vynechal zmínku o tom, že Spartacus porazil u Mutiny (dn. Modeny) prokonsula Gaia Cassia a praetora Gnaea Manlia; po tomto vítězství nepokračoval z neznámých příčin na sever, nýbrž se obrátil a táhl do jižní Itálie. Válka trvala již tři roky — Appiános se dopustil omylu, neboť válka tehdy trvala druhý rok. Licinia Crassa — Marcus Licinius Crassus byl tehdy, roku 72 př. n. 1., zvolen praetorem pro následující rok. dal losem vybrat každého desátého vojáka — když se Crassus ujal ve­ lení, nemohl vojáky potrestat, poněvadž neměl právo trestat dřívější provinění. Autor Crassovy biografie, Plútarchos, se zmiňuje o tom, že Crassus dal po další porážce decimovat jednu kohortu a usmrtil pade­ sát vojáků. Lucullus, vítěz nad Mithridatem — Appiános se mýlí, neboť nejde o Lucia Licinia Luculla, konsula roku 74 př. n. 1., který byl v té době v Malé Asii, nýbrž o Marka Terentia Varrona Luculla, konsula z roku 73 př. n. 1. Spartacus .. . padl — roku 71 př. n. 1. Crassus po praetuře — roku 71 př. n. 1.

KNIHA II 96

96

Caesar byl ještě mladý — Caesar byl tehdy, tj. v roce 63 př. n. 1., sedmatřicetiletý. Již jako aedil a praetor — Caesar zastával aedilitu v roce 65 a praeturu v roce 62 př. n. 1.

458

96 97

97 97

97

98 98 98 98 98 98 98 99 99

99

POZNÁMKY

Gaius Catilina — Catilina však měl jméno Lucius Sergius Catilina: »Noví« jsou . . . občané — nového příslušníka nobility, který zastával jako první v rodině vyšší úřady, nazývali Římané homo novus (doslo­ va nový člověk), ěasto s takovým nádechem opovržení, jako je tomu dnes při označení parvenu. Homo novus byl také Marcus Tullius Ci­ cero, protože byl v zámožné jezdecké rodině první, kdo dosáhl vyšší magistratury. Catilina se pak neucházel o . . . úřad — Appiános se dopouští omylu, protože Catilina se ucházel o konsulát i dalšího roku 63 př. n. 1. Lentula — Publius Cornelius Lentulus Sura byl konsulem v roce 71 př. n. 1., poté byl ze senátu vyloučen a teprve roku 63 př. n. 1. se stal jako praetor opět jeho členem. Cethega — Gaius Cornelius Cethegus byl však do roku 63 př. n. 1, pouze kvéstorem, takže Appiánova informace o jeho tehdejší praetuře je mylná. Statilius — Lucius Statilius patřil k jezdeckému stavu. Cassius — Lucius Cassius Longinus zastával praeturu roku 66 př. n. 1. a ucházel se neúspěšně o konsulát na rok 63 př. n. 1. vyslance Allobrogů — Allobrogové, keltský kmen, byli poraženi v ro­ ce 121 př. n. 1. Quintem Fabiem. na své správce ... — na tomto místě je v textu mezera. z Krotónu — z jihoitalského přístavu na východním pobřeží Bruttijska. Fabiovi Sangovi — Quintus Fabius Sanga byl potomkem vítěze nad Allobrogy Quinta Fabia. Silanus — Decimus lunius Silanus. až na Nerona — jde o Tiberia Claudia Nerona, děda pozdějšího řím­ ského císaře Tiberia. Cato — Marcus Porcius Cato, zvaný Utický, byl tehdy na začátku své politické dráhy: v roce 65 př. n. 1. zastával kvésturu a v roce 63 př. n. 1. byl zvolen tribunem lidu na následující rok. Na úpatí Alp — nebylo to na úpatí Alp, nýbrž na svazích Apenin u Pistorie, severozápadně od dn. Florencie.

konsul Antonius — Gaius Antonius, strýc triumvira Marka Anto­ nia. 100 Caesara, zvoleného praetorem v Hispánii — Caesar byl za své praetury v roce 62 př. n. 1. v Římě a do Hispánietse odebral roku 61 př. n. 1.

99

jako propraetor. 100 My se konaly volby konsulů — v červenci roku 60 př. n. 1. 101 Vatro — Marcus Terentius Varro (116—27 př. n. 1.), římský polyhis­ tor.

POZNÁMKY

459

101 Lucia Bibula — jde o omyl, neboť Caesarův kolega v konsulátě se jmenoval Marcus Calpumius Bibulus. 101 otců tří dětí bylo . .. dvacet tisíc — Suetonius (Božský lulius, 20) se však zmiňuje o tom, že půdu dostalo dvacet tisíc občanů, kteří měli tři

nebo více dětí. 101 Nesvolal jej pak po celý rok — Caesar však senát svolával, pouze mu nepředkládal žádné návrhy ke schválení, neboť se s nimi obracel na lid. Bibulus se ovšem schůzí senátu neúčastnil. 102 do . .. chrámu Java Zastavitele — stál na palatinském svahu u Svaté cesty. 103 na pět let — od roku 59 př. n. 1. do roku 54 př. n. 1. 103 Vatinia — jde o omyl, poněvadž Vatinius byl tribunem již roku 59 př. n. 1. 103 kvůli Caesarově. . . manželce lulii — šlo však o Pompeiu, s níž se Caesar oženil v roce 67 př. n. 1. a rozvedl roku 61 př. n. 1. 104 Clodius pak žaloval Cicerona — roku 58 př. n. 1. 104 Bémosthenés z Athén. .. nevydržel — .šlo o proces z roku 324 př. n. 1., při němž byl Démosthenés odsouzen; slavný řečník však ode­

šel až po svém odsouzení. 104 odešel do vyhnanství — 20. března 58 př. n. 1. 105 u Milana, Clodiova úředního kolegy — Titus Annius Milo však nebyl tribunem lidu roku 58 př. n. 1., nýbrž o rok později. 105 Bostavili se k němu — v roce 56 př. n. 1. 106 Pompeius dostal Hispánii a Afriku — Pompeius dostal pouze správu Přední a Zadní Hispánie. 106 Crassus získal Sýrii a okolní země — Crassus však získal pouze Sýrii. 106 zahynul v Parthii — v červnu roku 53 př. n. 1. po porážce u Karrh

v Mezopotámii. necelých deset tisíc — údaj o počtu vojáků je nepřesný. v Knize parthské — tato kniha se nedochovala. V téže době — roku 54 př. n. 1. jednou byl. . . stát osm měsíců bez konsulů — bylo to v roce 53 př. n. 1.; Řím však byl bez konsulů necelých sedm měsíců. 107 Diomédés — jeden z řeckých hrdinů od Tróje; tradice mu připisuje

106 106 106 107

založení několika italských měst. 107 setkal se . . . u Bovill — toto město leželo v Latiu; Clodius se zde se­ tkal s Milonem v roce 52 př. n. 1. 109 jediným konsulem s pravomocí diktátora — Pompeius byl zvolen

konsulem bez kolegy v roce 52 př. n. 1. 109 at odejme. .. Ptolemaiovi Kypr — Appiános sem mylně zasazuje událost z roku 58 př. n. 1. Cato byl hned tehdy odeslán z Říma, a jak­

458

96 97

97 97

97

98 98 98 98 98 98 98 99 99

99

POZNÁMKY

Gaius Catilina — Catilina však měl jméno Lucius Sergius Catilina: »Noví« jsou . . . občané — nového příslušníka nobility, který zastával jako první v rodině vyšší úřady, nazývali Římané homo novus (doslo­ va nový člověk), ěasto s takovým nádechem opovržení, jako je tomu dnes při označení parvenu. Homo novus byl také Marcus Tullius Ci­ cero, protože byl v zámožné jezdecké rodině první, kdo dosáhl vyšší magistratury. Catilina se pak neucházel o . . . úřad — Appiános se dopouští omylu, protože Catilina se ucházel o konsulát i dalšího roku 63 př. n. 1. Lentula — Publius Cornelius Lentulus Sura byl konsulem v roce 71 př. n. 1., poté byl ze senátu vyloučen a teprve roku 63 př. n. 1. se stal jako praetor opět jeho členem. Cethega — Gaius Cornelius Cethegus byl však do roku 63 př. n. 1, pouze kvéstorem, takže Appiánova informace o jeho tehdejší praetuře je mylná. Statilius — Lucius Statilius patřil k jezdeckému stavu. Cassius — Lucius Cassius Longinus zastával praeturu roku 66 př. n. 1. a ucházel se neúspěšně o konsulát na rok 63 př. n. 1. vyslance Allobrogů — Allobrogové, keltský kmen, byli poraženi v ro­ ce 121 př. n. 1. Quintem Fabiem. na své správce ... — na tomto místě je v textu mezera. z Krotónu — z jihoitalského přístavu na východním pobřeží Bruttijska. Fabiovi Sangovi — Quintus Fabius Sanga byl potomkem vítěze nad Allobrogy Quinta Fabia. Silanus — Decimus lunius Silanus. až na Nerona — jde o Tiberia Claudia Nerona, děda pozdějšího řím­ ského císaře Tiberia. Cato — Marcus Porcius Cato, zvaný Utický, byl tehdy na začátku své politické dráhy: v roce 65 př. n. 1. zastával kvésturu a v roce 63 př. n. 1. byl zvolen tribunem lidu na následující rok. Na úpatí Alp — nebylo to na úpatí Alp, nýbrž na svazích Apenin u Pistorie, severozápadně od dn. Florencie.

konsul Antonius — Gaius Antonius, strýc triumvira Marka Anto­ nia. 100 Caesara, zvoleného praetorem v Hispánii — Caesar byl za své praetury v roce 62 př. n. 1. v Římě a do Hispánietse odebral roku 61 př. n. 1.

99

jako propraetor. 100 My se konaly volby konsulů — v červenci roku 60 př. n. 1. 101 Vatro — Marcus Terentius Varro (116—27 př. n. 1.), římský polyhis­ tor.

POZNÁMKY

459

101 Lucia Bibula — jde o omyl, neboť Caesarův kolega v konsulátě se jmenoval Marcus Calpumius Bibulus. 101 otců tří dětí bylo . .. dvacet tisíc — Suetonius (Božský lulius, 20) se však zmiňuje o tom, že půdu dostalo dvacet tisíc občanů, kteří měli tři

nebo více dětí. 101 Nesvolal jej pak po celý rok — Caesar však senát svolával, pouze mu nepředkládal žádné návrhy ke schválení, neboť se s nimi obracel na lid. Bibulus se ovšem schůzí senátu neúčastnil. 102 do . .. chrámu Java Zastavitele — stál na palatinském svahu u Svaté cesty. 103 na pět let — od roku 59 př. n. 1. do roku 54 př. n. 1. 103 Vatinia — jde o omyl, poněvadž Vatinius byl tribunem již roku 59 př. n. 1. 103 kvůli Caesarově. . . manželce lulii — šlo však o Pompeiu, s níž se Caesar oženil v roce 67 př. n. 1. a rozvedl roku 61 př. n. 1. 104 Clodius pak žaloval Cicerona — roku 58 př. n. 1. 104 Bémosthenés z Athén. .. nevydržel — .šlo o proces z roku 324 př. n. 1., při němž byl Démosthenés odsouzen; slavný řečník však ode­

šel až po svém odsouzení. 104 odešel do vyhnanství — 20. března 58 př. n. 1. 105 u Milana, Clodiova úředního kolegy — Titus Annius Milo však nebyl tribunem lidu roku 58 př. n. 1., nýbrž o rok později. 105 Bostavili se k němu — v roce 56 př. n. 1. 106 Pompeius dostal Hispánii a Afriku — Pompeius dostal pouze správu Přední a Zadní Hispánie. 106 Crassus získal Sýrii a okolní země — Crassus však získal pouze Sýrii. 106 zahynul v Parthii — v červnu roku 53 př. n. 1. po porážce u Karrh

v Mezopotámii. necelých deset tisíc — údaj o počtu vojáků je nepřesný. v Knize parthské — tato kniha se nedochovala. V téže době — roku 54 př. n. 1. jednou byl. . . stát osm měsíců bez konsulů — bylo to v roce 53 př. n. 1.; Řím však byl bez konsulů necelých sedm měsíců. 107 Diomédés — jeden z řeckých hrdinů od Tróje; tradice mu připisuje

106 106 106 107

založení několika italských měst. 107 setkal se . . . u Bovill — toto město leželo v Latiu; Clodius se zde se­ tkal s Milonem v roce 52 př. n. 1. 109 jediným konsulem s pravomocí diktátora — Pompeius byl zvolen

konsulem bez kolegy v roce 52 př. n. 1. 109 at odejme. .. Ptolemaiovi Kypr — Appiános sem mylně zasazuje událost z roku 58 př. n. 1. Cato byl hned tehdy odeslán z Říma, a jak­

460

110 110

110 110 110

POZNÁMKY

mile úkol splnil, vrátil se roku 56 př. n. 1. zpět do Říma. Na Kypru vládl v letech 80—58 př. n. 1. Apión, mladší bratr egyptského krále Ptolemaia Auléta. Gabinius — Appiános se mýlí, neboť Gabinius nebyl stíhán až v roce 52 př. n. 1., nýbrž o dva roky dříve. Hypsaeus — Publius Plautius Hypsaeus byl praetorem v roce 55 př. n. 1. a roku 53 př. n. 1. se snažil získat konsulát úplatky. Memmius — Gaius Memmius zastával roku 58 př. n. 1. praeturu. Sextus — asi Sextus Clodius, který se ucházel o praeturu na rok 52 př. n. 1. za Scaura — Marcus Aemilius Scaurus byl propraetorem roku 56 př. n. 1. a při konsulských volbách v roce 54 a 53 př. n. 1. se snažil zís­ kat hlasy podplácením. Byl za to odsouzen k vyhnanství v roce 52 př. n. 1.

110 Lucia Scipiona — správně jde o Quinta Caecilia Metella Pia Scipiona, konsula z roku 80 př. n. 1., který byl obžalován z korupce při volbách v roce 53 př. n. 1. S jeho dcerou se oženil Pompeius a v roce 52 př. n. 1. jej učinil svým kolegou v konsulátě. Ill Marcellus — Marcus Claudius Marcellus byl konsulem roku 51 př. n. 1. 112 tzv. Paulovu basiliku — častěji se nazývá basilica Aemilia; stála v se­ verní části Římského fóra. 114 po porážce . . . velitelů Tituria a Cotty — Caesarovi legáti Quintus Titurius Sabinus a Lucius Aurunculeius Cotta byli poraženi v roce 54 př. n. 1. keltským kmenem Eburony. 115 spáchal. .. na předměstí — tato událost se odehrála 4. prosince 50 př. n. 1. S Claudiem však nešel za Pompeiem Aemilius Paulus, jeho kolega v úřadě, nýbrž konsulové zvolení na příští rok: Lucius Comeliufe Lentulus a Gaius Claudius Marcellus; 116 Lucius Domitius — L. Domitius Ahenobarbus byl konsulem roku 54 př. n. 1. 116 Antonius — byl to Marcus Antonius, který se později stal triumvirem. 118 přešel na druhý břeh — 10. ledna 49 př. n. 1. 118 Favonius — Marcus Favonius, obdivovatel Catona Mladšího, byl prae­ torem roku 49 př. n. 1. a bojoval na straně Pompeia. 119 odešel... do Capuy — 17. ledna 49 př. n. 1. 119 v Corfiniu — bylo to město na území Paelignú ve střední Itálii. 119 z Nucerie — kampánské město Nucerie však neleželo mezi Capuou a Brundisiem. 120 do Dyrrhachia — města v Illyrii. 120 z Erythey — Erythea byla město v Hispánii.

POZNÁMKY

461

121 v Hydruntu — v jihoitalské Apulii. 121 Asinius Pollio — Gaius Asinius Pollio, konsul z roku 40 př. ň. 1. a římský historik, bojoval na straně Caesarově a po jeho smrti stál při Antoniovi. Zemřel roku 4 n. 1. 121 Aemiliovi Lepidovi — Marcus Aemilius Lepidus, pozdější triumvir, zastával v té době praeturu. 121 Gaia Antonia — Gaius Antonius byl bratr pozdějšího triumvira. Teh­ dy byl Caesarovým legátem, v roce 44 př. n. 1. měl hodnost praetora. 122 Liciniovi Crassovi — Marcus Licinius Crassus byl synem triumvira Crassa a Caesarovým kvéstorem v Galii v roce 54 př. n. 1. 122 Hortensia a Dolabellu — Quintus Hortensius Hortalus, syn slavného římského řečníka, se stal roku 45 př. n. 1. praetorem a potom místodržitelem v Makedonii. Publius Cornelius Dolabella se později roku 47 př. n. 1. stal tribunem lidu a v roce 44 př. n. 1. zastával po Caesaro­ vě smrti konsulát. 123 k řece Varus — tato řeka teče na hranici Itálie a Narbonské Galie. 123 Scipionova tábora — jde o tábor Publia Cornelia Scipiona Afrického Mladšího. 125 proti Dolabellovi — řecký text není na tomto místě zcela jasný. 125 dluží jim pět min — řecká mina se rovnala čtyřem stům římských seslertiů. 125 Massilie — dn. Marseille. 126 skončila vzpoura u Placentie — pravděpodobně až v prosinci roku 49 př. n. 1. 126 lid ho zvolil. . . diktátorem — bylo to již v říjnu roku 49 př. n. 1. 126 Tuto hodnost si . .. podržel... jedenáct dní — Caesar zastával ve skutečnosti tuto hodnost kolem dvou měsíců. 126 s Publiem Isaurilcem — Publius Servius Vatia Isauricus byl praetorem roku 54 př. n. 1. 127 z Galatie — krajiny v Malé Asii. 127 z . . . Kommagény — v Přední Asii. 127 které poslal Antiochos — král v Kommagéně v letech 69—34 př. n. 1. 127 Kiliky, Kappadoky.. . Pamfýly a Písidy — národy sídlící v Malé Asii. 130 ke Keraunskému pohoří — v Épeiru na dn. Balkánském poloostrově. 130 proti.. . Oňku — bylo to město v Épeiru. 130 do Apollónie — města v Épeiru. 131 řeka Alór — řeka toho jména není známa. Caesar mluví v Zápiscích o válce občanské (III, 13) o řece Apsus. 132 Calenovi — Quintus Fufius Calenus byl tribunem lidu roku 61 př. n, 1., praetorem roku 59 př. n. 1. a Caesarovým legátem v Galii. 133 v přístavu Nymfaiu — tento přístav byl na pobřeží Dalmácie.

460

110 110

110 110 110

POZNÁMKY

mile úkol splnil, vrátil se roku 56 př. n. 1. zpět do Říma. Na Kypru vládl v letech 80—58 př. n. 1. Apión, mladší bratr egyptského krále Ptolemaia Auléta. Gabinius — Appiános se mýlí, neboť Gabinius nebyl stíhán až v roce 52 př. n. 1., nýbrž o dva roky dříve. Hypsaeus — Publius Plautius Hypsaeus byl praetorem v roce 55 př. n. 1. a roku 53 př. n. 1. se snažil získat konsulát úplatky. Memmius — Gaius Memmius zastával roku 58 př. n. 1. praeturu. Sextus — asi Sextus Clodius, který se ucházel o praeturu na rok 52 př. n. 1. za Scaura — Marcus Aemilius Scaurus byl propraetorem roku 56 př. n. 1. a při konsulských volbách v roce 54 a 53 př. n. 1. se snažil zís­ kat hlasy podplácením. Byl za to odsouzen k vyhnanství v roce 52 př. n. 1.

110 Lucia Scipiona — správně jde o Quinta Caecilia Metella Pia Scipiona, konsula z roku 80 př. n. 1., který byl obžalován z korupce při volbách v roce 53 př. n. 1. S jeho dcerou se oženil Pompeius a v roce 52 př. n. 1. jej učinil svým kolegou v konsulátě. Ill Marcellus — Marcus Claudius Marcellus byl konsulem roku 51 př. n. 1. 112 tzv. Paulovu basiliku — častěji se nazývá basilica Aemilia; stála v se­ verní části Římského fóra. 114 po porážce . . . velitelů Tituria a Cotty — Caesarovi legáti Quintus Titurius Sabinus a Lucius Aurunculeius Cotta byli poraženi v roce 54 př. n. 1. keltským kmenem Eburony. 115 spáchal. .. na předměstí — tato událost se odehrála 4. prosince 50 př. n. 1. S Claudiem však nešel za Pompeiem Aemilius Paulus, jeho kolega v úřadě, nýbrž konsulové zvolení na příští rok: Lucius Comeliufe Lentulus a Gaius Claudius Marcellus; 116 Lucius Domitius — L. Domitius Ahenobarbus byl konsulem roku 54 př. n. 1. 116 Antonius — byl to Marcus Antonius, který se později stal triumvirem. 118 přešel na druhý břeh — 10. ledna 49 př. n. 1. 118 Favonius — Marcus Favonius, obdivovatel Catona Mladšího, byl prae­ torem roku 49 př. n. 1. a bojoval na straně Pompeia. 119 odešel... do Capuy — 17. ledna 49 př. n. 1. 119 v Corfiniu — bylo to město na území Paelignú ve střední Itálii. 119 z Nucerie — kampánské město Nucerie však neleželo mezi Capuou a Brundisiem. 120 do Dyrrhachia — města v Illyrii. 120 z Erythey — Erythea byla město v Hispánii.

POZNÁMKY

461

121 v Hydruntu — v jihoitalské Apulii. 121 Asinius Pollio — Gaius Asinius Pollio, konsul z roku 40 př. ň. 1. a římský historik, bojoval na straně Caesarově a po jeho smrti stál při Antoniovi. Zemřel roku 4 n. 1. 121 Aemiliovi Lepidovi — Marcus Aemilius Lepidus, pozdější triumvir, zastával v té době praeturu. 121 Gaia Antonia — Gaius Antonius byl bratr pozdějšího triumvira. Teh­ dy byl Caesarovým legátem, v roce 44 př. n. 1. měl hodnost praetora. 122 Liciniovi Crassovi — Marcus Licinius Crassus byl synem triumvira Crassa a Caesarovým kvéstorem v Galii v roce 54 př. n. 1. 122 Hortensia a Dolabellu — Quintus Hortensius Hortalus, syn slavného římského řečníka, se stal roku 45 př. n. 1. praetorem a potom místodržitelem v Makedonii. Publius Cornelius Dolabella se později roku 47 př. n. 1. stal tribunem lidu a v roce 44 př. n. 1. zastával po Caesaro­ vě smrti konsulát. 123 k řece Varus — tato řeka teče na hranici Itálie a Narbonské Galie. 123 Scipionova tábora — jde o tábor Publia Cornelia Scipiona Afrického Mladšího. 125 proti Dolabellovi — řecký text není na tomto místě zcela jasný. 125 dluží jim pět min — řecká mina se rovnala čtyřem stům římských seslertiů. 125 Massilie — dn. Marseille. 126 skončila vzpoura u Placentie — pravděpodobně až v prosinci roku 49 př. n. 1. 126 lid ho zvolil. . . diktátorem — bylo to již v říjnu roku 49 př. n. 1. 126 Tuto hodnost si . .. podržel... jedenáct dní — Caesar zastával ve skutečnosti tuto hodnost kolem dvou měsíců. 126 s Publiem Isaurilcem — Publius Servius Vatia Isauricus byl praetorem roku 54 př. n. 1. 127 z Galatie — krajiny v Malé Asii. 127 z . . . Kommagény — v Přední Asii. 127 které poslal Antiochos — král v Kommagéně v letech 69—34 př. n. 1. 127 Kiliky, Kappadoky.. . Pamfýly a Písidy — národy sídlící v Malé Asii. 130 ke Keraunskému pohoří — v Épeiru na dn. Balkánském poloostrově. 130 proti.. . Oňku — bylo to město v Épeiru. 130 do Apollónie — města v Épeiru. 131 řeka Alór — řeka toho jména není známa. Caesar mluví v Zápiscích o válce občanské (III, 13) o řece Apsus. 132 Calenovi — Quintus Fufius Calenus byl tribunem lidu roku 61 př. n, 1., praetorem roku 59 př. n. 1. a Caesarovým legátem v Galii. 133 v přístavu Nymfaiu — tento přístav byl na pobřeží Dalmácie.

462

POZNÁMKY

134 v Artemidině svatyni... — v řeckém textu následuje mezera. 134 Gaius Cdlvisius — jde o omyl, neboť do Makedonie poslal Caesar Gnaea Domitia Calvina. 134 tisíc dvě stě stadií — tj. asi 216 km; Appiános délku rozhodně přehá­ ní. Sám Caesar píše, že obvod zdi byl 136 stadií, tj. asi 25 km. 135 Labienus — Titus Labienus byl Caesarovým legátem v Galii, ale v ob­ čanské válce stál na straně Pompéiově. 137 Lucius Scipio — Pompeiův tchán, srov. II, 60. 139 rod luliů pochází od Aenea — Aeneas byl pokládán za syna Anchísa a bohyně Venuše. 139 od Aenea a jeho syna íla s poněkud pozměněným jménem — ílos, lat. Hus, bylo údajně jméno Aeneova syna Ascania. Toto jméno bylo změ­ něno na lulus a tím se naskytla možnost rodu luliů, z něhož pocházel Caesar, odvozovat původ od héróa Aenea a bohyně Venuše. 139 roj zlověstných včel — usazení roje včel pokládali Římané za neblahé znamení. 140 pod velením vlastních králů — jde o omyl, protože ve Spartě nebyli králové již od 3. stol. př. n. 1.

140 že se zachovají neutrálně k oběma vojskům — interpretace celé pasá­ že je nejasná a sporná. 141 tamější vládci Kleopatra a její ještě malý bratr — v Egyptě vládla Kleopatra (51—30 př. n. 1.) spolu se svým desetiletým bratrem Ptole­ maiem XIII. (51—47 př. n. 1.) a ještě mladším bratrem Ptolemaiem XIV. (47-44 př. n. 1.). 142 od Herkulových sloupů — tj. od dnešního Gibraltaru. 144 Domitius — Lucius Domitius Ahenobarbus, konsul roku 54 př. n. 1. 144 Lentulus — Lucius Cornelius Lentulus, konsul roku 44 př. n. 1. 144 Afranius — Lucius Afranius, konsul roku 60 př. n. 1., od roku 54 př. n. 1. Pompeiův legát v Hispánii. 144 Domitius — Gnaeus Domitius Calvinus, konsul roku 53 př. n. 1. 145 Caesar... ve svých dopisech — Appiános zde má ve skutečnosti na mysli Caesarovy Zápisky o válce občanské (lil, 92). 147 Aiás, syn Telamónův — řecký hrdina u Tróje se rozhněval, že po Achilleově smrti nedostal jeho zbroj, a chtěl pobít všechny řecké veli­ tele. Bohyně Athéna ho však postihla šílenstvím, takže místo nich po­ bil stádo ovcí. Jakmile se však uzdravil a pochopil své pomatení, zabil se ze studu nad svým jednáním. 148 do Lárissy — město v Thessalii. 148 bitvy u Farsálu — v Thessalii; bitva se odehrála 9. srpna 48 př. n. 1. 148 Craslinus — rukopisy Appiánova díla se různí v podání jména tohoto

POZNÁMKY

148 149 149 151

152 153 153 153 153

153 154 154 154

156 156 156 157 159

159 159

463

centuriona. Caesar ho v Zápiscích o válce občanské (III, 91, 99) nazý­ vá Crastinus. do Mytilény — město na ostrově Lesbu. u Cassia — hora na hranicích Egypta a Palestiny. Sofokleovými jamby — jsou to verše z neznámé Sofokleovy tragédie (překlad P. Olivy). Cassius — jde o blíže neznámého Gaia Cassia Longina. Jiné prameny hovoří o Luciovi Cassiovi. Appiános má omylem na mysli Gaia Cassia Longina (stejně jako v kap. 88 a 111), jednoho z Caesarových vrahů. Fara s . . . vojskem — Publius Attius Varus byl propraetorem v Af­ rice. zápas svedl Caesar.. . na Nilu — v roce 47 př. n. 1. císař Traianus — římský císař Traianus vládl v letech 98—117 n. 1. proti Famakovi — Farnakés byl synem pontského krále Mithridata VI. střetl se... s Caesarovým vojevůdcem Domiliem — v roce 48 př. n. 1. obrátil Famaka na útěk — v roce 47 př. n. 1. v době Mithridata — Mithridatés VI., král pontský, vládl v letech 121— 63 př. n. 1. v Knize asijské — byla to vlastně část nedochované Knihy řecké a iónské. Sallustius Crispus — Gaius Sallustius Crispus (86—35 př. n. 1.), řím­ ský historik, byl tehdy velitelem v Caesarově vojsku a potom správcem provincie Nové Afriky. Překročil úžinu — 1. října 47 př. n. 1. do Lillybaea — města na Sicílii. v Hadrumetu — na pobřeží Afriky ntezi Kartágema Leplis Magna, Bitva byla dlouhá — byla to bitva u Thapsu v Africe v roce 46 př. n. 1. s. .. Marci! — Marcie byla dcerou Marcia Philippa, konsula ro­ ku 56 př. n. 1. Po rozvodu se stala manželkou slavného římského řeč­ níka Quinta Hortensia a po jeho smrti se v roce 50 stala opět manžel­ kou Catonovou. Anticalo — tento Caesarův politický spis se nedochoval. Jubovo království učinil. . . poplatným Římanům— z tohoto území

se stala provincie Nová Afrika. 159 Pompeiovu dceru — dcera triumvira Pompeia byla provdána za syna diktátora Sully. 159 dal je zabít — jde o omyl, poněvadž členové rady byli potrestáni pou­ ze konfiskací majetku, ale i ten si mohli vykoupit. 159 pozdější historik Juba — Jubův syn byl vychován v Símě, oženil se

462

POZNÁMKY

134 v Artemidině svatyni... — v řeckém textu následuje mezera. 134 Gaius Cdlvisius — jde o omyl, neboť do Makedonie poslal Caesar Gnaea Domitia Calvina. 134 tisíc dvě stě stadií — tj. asi 216 km; Appiános délku rozhodně přehá­ ní. Sám Caesar píše, že obvod zdi byl 136 stadií, tj. asi 25 km. 135 Labienus — Titus Labienus byl Caesarovým legátem v Galii, ale v ob­ čanské válce stál na straně Pompéiově. 137 Lucius Scipio — Pompeiův tchán, srov. II, 60. 139 rod luliů pochází od Aenea — Aeneas byl pokládán za syna Anchísa a bohyně Venuše. 139 od Aenea a jeho syna íla s poněkud pozměněným jménem — ílos, lat. Hus, bylo údajně jméno Aeneova syna Ascania. Toto jméno bylo změ­ něno na lulus a tím se naskytla možnost rodu luliů, z něhož pocházel Caesar, odvozovat původ od héróa Aenea a bohyně Venuše. 139 roj zlověstných včel — usazení roje včel pokládali Římané za neblahé znamení. 140 pod velením vlastních králů — jde o omyl, protože ve Spartě nebyli králové již od 3. stol. př. n. 1.

140 že se zachovají neutrálně k oběma vojskům — interpretace celé pasá­ že je nejasná a sporná. 141 tamější vládci Kleopatra a její ještě malý bratr — v Egyptě vládla Kleopatra (51—30 př. n. 1.) spolu se svým desetiletým bratrem Ptole­ maiem XIII. (51—47 př. n. 1.) a ještě mladším bratrem Ptolemaiem XIV. (47-44 př. n. 1.). 142 od Herkulových sloupů — tj. od dnešního Gibraltaru. 144 Domitius — Lucius Domitius Ahenobarbus, konsul roku 54 př. n. 1. 144 Lentulus — Lucius Cornelius Lentulus, konsul roku 44 př. n. 1. 144 Afranius — Lucius Afranius, konsul roku 60 př. n. 1., od roku 54 př. n. 1. Pompeiův legát v Hispánii. 144 Domitius — Gnaeus Domitius Calvinus, konsul roku 53 př. n. 1. 145 Caesar... ve svých dopisech — Appiános zde má ve skutečnosti na mysli Caesarovy Zápisky o válce občanské (lil, 92). 147 Aiás, syn Telamónův — řecký hrdina u Tróje se rozhněval, že po Achilleově smrti nedostal jeho zbroj, a chtěl pobít všechny řecké veli­ tele. Bohyně Athéna ho však postihla šílenstvím, takže místo nich po­ bil stádo ovcí. Jakmile se však uzdravil a pochopil své pomatení, zabil se ze studu nad svým jednáním. 148 do Lárissy — město v Thessalii. 148 bitvy u Farsálu — v Thessalii; bitva se odehrála 9. srpna 48 př. n. 1. 148 Craslinus — rukopisy Appiánova díla se různí v podání jména tohoto

POZNÁMKY

148 149 149 151

152 153 153 153 153

153 154 154 154

156 156 156 157 159

159 159

463

centuriona. Caesar ho v Zápiscích o válce občanské (III, 91, 99) nazý­ vá Crastinus. do Mytilény — město na ostrově Lesbu. u Cassia — hora na hranicích Egypta a Palestiny. Sofokleovými jamby — jsou to verše z neznámé Sofokleovy tragédie (překlad P. Olivy). Cassius — jde o blíže neznámého Gaia Cassia Longina. Jiné prameny hovoří o Luciovi Cassiovi. Appiános má omylem na mysli Gaia Cassia Longina (stejně jako v kap. 88 a 111), jednoho z Caesarových vrahů. Fara s . . . vojskem — Publius Attius Varus byl propraetorem v Af­ rice. zápas svedl Caesar.. . na Nilu — v roce 47 př. n. 1. císař Traianus — římský císař Traianus vládl v letech 98—117 n. 1. proti Famakovi — Farnakés byl synem pontského krále Mithridata VI. střetl se... s Caesarovým vojevůdcem Domiliem — v roce 48 př. n. 1. obrátil Famaka na útěk — v roce 47 př. n. 1. v době Mithridata — Mithridatés VI., král pontský, vládl v letech 121— 63 př. n. 1. v Knize asijské — byla to vlastně část nedochované Knihy řecké a iónské. Sallustius Crispus — Gaius Sallustius Crispus (86—35 př. n. 1.), řím­ ský historik, byl tehdy velitelem v Caesarově vojsku a potom správcem provincie Nové Afriky. Překročil úžinu — 1. října 47 př. n. 1. do Lillybaea — města na Sicílii. v Hadrumetu — na pobřeží Afriky ntezi Kartágema Leplis Magna, Bitva byla dlouhá — byla to bitva u Thapsu v Africe v roce 46 př. n. 1. s. .. Marci! — Marcie byla dcerou Marcia Philippa, konsula ro­ ku 56 př. n. 1. Po rozvodu se stala manželkou slavného římského řeč­ níka Quinta Hortensia a po jeho smrti se v roce 50 stala opět manžel­ kou Catonovou. Anticalo — tento Caesarův politický spis se nedochoval. Jubovo království učinil. . . poplatným Římanům— z tohoto území

se stala provincie Nová Afrika. 159 Pompeiovu dceru — dcera triumvira Pompeia byla provdána za syna diktátora Sully. 159 dal je zabít — jde o omyl, poněvadž členové rady byli potrestáni pou­ ze konfiskací majetku, ale i ten si mohli vykoupit. 159 pozdější historik Juba — Jubův syn byl vychován v Símě, oženil se

464

POZNÁMKY

POZNÁMKY

465

i

s dcerou Marka Antonia a Kleopatry, vládl nejprve v Numidii a pak v Mauretánii. Byl literárně činný a z jeho řecký psaných historických, geografických i filologických prací se dochovaly pouze zlomky. 160 attických drachem — takto nazývá Appiános římské denáry. 160 attickou minu — tj. sto denárů, což se rovnalo částce čtyř set sestertiů. 160 Zbudoval. . . chrám Venuši Rodičce — tento chrám byl zasvěcen ro­ ku 46 př. n. 1. 160 posvátný okrsek — tzv. luliovo forum. 160 Při sčítání lidu — Caesar však sčítání lidu neprovedl, uskutečnilo se až za císaře Augusta v roce 28 př. n. 1. 161 počtvrté konsulem — v roce 45 př. n. 1. 161 proti mladému Pompeiovi — tj. proti Gnaeovi, synovi Pompeia Veli-

kého. 161 došlo k boji — 17. března 45 př. n. 1. u Mundy nedaleko dnešní Córdoby, starověké Corduby. do Cartheie — blízko dnešního Gibraltaru. zabili ho — v květnu roku 45 př. n. 1. spěchal Caesar do Říma — v září roku 45 př. n. 1. zvolili diktátorem na doživotí — v roce 44 př. n. 1. před řečnistěm — bylo to řečniště před svatyní bohyně Venuše. Antonia, svého velitele jízdy — Appiános je na tomto místě nepřesný, protože Marcus Antonius byl velitelem jízdy od listopadu 48 do květ­ na 46 př. n. 1.; potom zastával tuto hodnost Marcus Aemilius Lepidus. 164 spravoval. . . Hispánii — Lepidus spravoval Přední Hispánii a Nar-

162 162 162 163 163 163

bonskou Galii. 164 vavřínovým věncem a bílou stuhou — to byl odznak královské hod­ nosti. 165 Luperkáliě — tato slavnost se konala každoročně 15. února a obětova­ la se při ní koza a kozel. Dva členové kněžského kolegia Luperků obí­ hali opásáni pouze kozlí kůží Palatin. Původně šlo o obřad pastýřů, který měl zajistit ochranu stád před vlky. 166 Marcus Brutus Caepio — jde o Marka lunia Bruta, kterého adoptoval bratr jeho matky Quintus Servilius Caepio; celé jeho jméno po adopci

znělo Quintus Servilius Caepio Brutus. 166 syn Bruta — Marcus lunius Brutus byl tribunem lidu roku 83 př. n. 1.; byl však popraven z příkazu Pompciova roku 77 př. n. 1. 166 Gaius Cassius, který vydal. . . Caesarovi trojveslice — jde o Appiánův omyl, neboť Gaius Cassius Longinus Caesarovi žádné loďstvo ne­ vydal. Viz též pozn. ke s. 151. 166 Decimus Brutus Albinus — Decimus lunius Brutus měl po adopci Aulem Postumiem Albínem jméno Albinus.

।

166 byl.. . pokládán za jeho syna — jde o mylný údaj, neboť Caesar byl starší pouze o patnáct let než Brutus. Blízký vztah mezi Caesarem a Brutovou matkou byl pozdějšího data. 167 Caecilia a Bucoliana — u Cicerona se nazývá Bucilianus; ani on, ani jeho bratr nejsou blíže známi. 167 Rubria Rega — Rubrius Rex není blíže znám; jde patrně o blíže ne­ známého Rubria Ruga. 167 Quinta Ligaria — Quintus Ligarius bojoval proti Caesarovi v Africe. 167 Marka Spuria — tato osobnost není blíže známa. 167 Servilia Galbu — jde však o Servia Sulpicia Galbu, Caesarova legáta v Galii. 167 Sextia Nasona — blíže neznámého. 167 Pontia Aquilu — tribuna lidu roku 45 př. n. 1. 167 Gaia Casku — nejde patrně o Gaia Servilia Casku, nýbrž o jeho bra­ tra, zvoleného roku 43 př. n. 1. tribunem lidu. 167 Trebonia — Gaius Trebonius býl konsulem roku 45 př. n. 1. a správ­ cem provincie Asie roku 44 př. n. 1. 167 Tillia Cimbra — Lucius Tillius Cimber byl určen Caesarem za správce Bíthýnie na rok 43 př. n. 1. 167 Minucia Basila — Lucius Minucius Basilus byl Caesarovým legátem v Galii a v roce 45 př. n. 1. zastával praeturu. 168 KPompeiově divadle se konaly hry — byly to hry k poctě staroitalské bohyně Anny Perenny. Pompeiovo divadlo bylo postaveno v roce 55 př. n. 1. 168 169 170 171

v jedné z okolních budov — byla to tzv. Pompeiova kurie. Artemidóros — rétor žijící v 1. stol. př. n. 1. po Brutově ráně... — v řeckém textu je mezera. Lentulus Spinlher — Publius Cornelius Lentulus Spinther bojoval v občanské válce na straně Pompeiově a byl synem konsula z roku 57 př. n. 1. 171 Favonius — uvedený také v kap. 37 této knihy. 171 Aquinus — jde patrně o Marka Aquina, Cassiova legáta za války a triumviry. 171 Murcus — Lucius Staius Murcus byl v občanské válce Caesarovým le­ gátem. V roce 45 př. n. 1. se stal praetorem a potom spravoval Sýrii. Stál na straně Caesarových vrahů a pokračoval v boji i po bitvě u Fi­ lipp, a to nejprve společně s Domitiem Ahenobarbem a potom se Sextem Pompeiem. 171 Patiscus — byl v roce 43 př. n. 1. prokvéstorem a velel spolu s Lentulem Spinthrem vojsku u pobřeží Kilikie a Sýrie v operacích proti Dolabellovi.

464

POZNÁMKY

POZNÁMKY

465

i

s dcerou Marka Antonia a Kleopatry, vládl nejprve v Numidii a pak v Mauretánii. Byl literárně činný a z jeho řecký psaných historických, geografických i filologických prací se dochovaly pouze zlomky. 160 attických drachem — takto nazývá Appiános římské denáry. 160 attickou minu — tj. sto denárů, což se rovnalo částce čtyř set sestertiů. 160 Zbudoval. . . chrám Venuši Rodičce — tento chrám byl zasvěcen ro­ ku 46 př. n. 1. 160 posvátný okrsek — tzv. luliovo forum. 160 Při sčítání lidu — Caesar však sčítání lidu neprovedl, uskutečnilo se až za císaře Augusta v roce 28 př. n. 1. 161 počtvrté konsulem — v roce 45 př. n. 1. 161 proti mladému Pompeiovi — tj. proti Gnaeovi, synovi Pompeia Veli-

kého. 161 došlo k boji — 17. března 45 př. n. 1. u Mundy nedaleko dnešní Córdoby, starověké Corduby. do Cartheie — blízko dnešního Gibraltaru. zabili ho — v květnu roku 45 př. n. 1. spěchal Caesar do Říma — v září roku 45 př. n. 1. zvolili diktátorem na doživotí — v roce 44 př. n. 1. před řečnistěm — bylo to řečniště před svatyní bohyně Venuše. Antonia, svého velitele jízdy — Appiános je na tomto místě nepřesný, protože Marcus Antonius byl velitelem jízdy od listopadu 48 do květ­ na 46 př. n. 1.; potom zastával tuto hodnost Marcus Aemilius Lepidus. 164 spravoval. . . Hispánii — Lepidus spravoval Přední Hispánii a Nar-

162 162 162 163 163 163

bonskou Galii. 164 vavřínovým věncem a bílou stuhou — to byl odznak královské hod­ nosti. 165 Luperkáliě — tato slavnost se konala každoročně 15. února a obětova­ la se při ní koza a kozel. Dva členové kněžského kolegia Luperků obí­ hali opásáni pouze kozlí kůží Palatin. Původně šlo o obřad pastýřů, který měl zajistit ochranu stád před vlky. 166 Marcus Brutus Caepio — jde o Marka lunia Bruta, kterého adoptoval bratr jeho matky Quintus Servilius Caepio; celé jeho jméno po adopci

znělo Quintus Servilius Caepio Brutus. 166 syn Bruta — Marcus lunius Brutus byl tribunem lidu roku 83 př. n. 1.; byl však popraven z příkazu Pompciova roku 77 př. n. 1. 166 Gaius Cassius, který vydal. . . Caesarovi trojveslice — jde o Appiánův omyl, neboť Gaius Cassius Longinus Caesarovi žádné loďstvo ne­ vydal. Viz též pozn. ke s. 151. 166 Decimus Brutus Albinus — Decimus lunius Brutus měl po adopci Aulem Postumiem Albínem jméno Albinus.

।

166 byl.. . pokládán za jeho syna — jde o mylný údaj, neboť Caesar byl starší pouze o patnáct let než Brutus. Blízký vztah mezi Caesarem a Brutovou matkou byl pozdějšího data. 167 Caecilia a Bucoliana — u Cicerona se nazývá Bucilianus; ani on, ani jeho bratr nejsou blíže známi. 167 Rubria Rega — Rubrius Rex není blíže znám; jde patrně o blíže ne­ známého Rubria Ruga. 167 Quinta Ligaria — Quintus Ligarius bojoval proti Caesarovi v Africe. 167 Marka Spuria — tato osobnost není blíže známa. 167 Servilia Galbu — jde však o Servia Sulpicia Galbu, Caesarova legáta v Galii. 167 Sextia Nasona — blíže neznámého. 167 Pontia Aquilu — tribuna lidu roku 45 př. n. 1. 167 Gaia Casku — nejde patrně o Gaia Servilia Casku, nýbrž o jeho bra­ tra, zvoleného roku 43 př. n. 1. tribunem lidu. 167 Trebonia — Gaius Trebonius býl konsulem roku 45 př. n. 1. a správ­ cem provincie Asie roku 44 př. n. 1. 167 Tillia Cimbra — Lucius Tillius Cimber byl určen Caesarem za správce Bíthýnie na rok 43 př. n. 1. 167 Minucia Basila — Lucius Minucius Basilus byl Caesarovým legátem v Galii a v roce 45 př. n. 1. zastával praeturu. 168 KPompeiově divadle se konaly hry — byly to hry k poctě staroitalské bohyně Anny Perenny. Pompeiovo divadlo bylo postaveno v roce 55 př. n. 1. 168 169 170 171

v jedné z okolních budov — byla to tzv. Pompeiova kurie. Artemidóros — rétor žijící v 1. stol. př. n. 1. po Brutově ráně... — v řeckém textu je mezera. Lentulus Spinlher — Publius Cornelius Lentulus Spinther bojoval v občanské válce na straně Pompeiově a byl synem konsula z roku 57 př. n. 1. 171 Favonius — uvedený také v kap. 37 této knihy. 171 Aquinus — jde patrně o Marka Aquina, Cassiova legáta za války a triumviry. 171 Murcus — Lucius Staius Murcus byl v občanské válce Caesarovým le­ gátem. V roce 45 př. n. 1. se stal praetorem a potom spravoval Sýrii. Stál na straně Caesarových vrahů a pokračoval v boji i po bitvě u Fi­ lipp, a to nejprve společně s Domitiem Ahenobarbem a potom se Sextem Pompeiem. 171 Patiscus — byl v roce 43 př. n. 1. prokvéstorem a velel spolu s Lentulem Spinthrem vojsku u pobřeží Kilikie a Sýrie v operacích proti Dolabellovi.

466

POZNÁMKY

i 172 spolu s gladiátory — tyto gladiátory připravil Decimus Brutus pod žás

173 182

187

187

minkou her. praetor Cinna — Lucius Cornelius Cinna, syn konsula z let 87—84 př. n. 1. Jeho sestra byla první Caesarovou manželkou. Lucia Pisona — Lucius Calpurnius Piso, konsul roku 58 př. n. 1., byl Caesarovým tchánem. vnuka své sestry — Caesarova sestra lulie měla dceru Atii, která si vzala za manžela Gaia Octavia. Z tohoto svazku se narodil Gaius Octa­ vius, pozdější císař Augustus. sedmdesát pět attických drachem — tj. sedmdesát pět denárů ěili tři

POZNÁMKY

467

195 rok ,. . upravil — v roce 46 př. n. 1. provedl Caesar v hodnosti nejvýš* šího pontifika ve spolupráci s alexandrijským astronomem Sósigenem reformu římského kalendáře, a zavedl rok o třech stech šedesáti pěti dnech, přičemž každý čtvrtý tok byl přestupný. Tento kalendář byl opraven papežem Řehořem XIII. v roce 1582 a užívá se dodnes. 195 jako Alexandros vrahy Filippovy — otec Alexandra Velikého, makedonský král Filippos, byl zavražděn roku 336 př. n. 1. při svatbě své dcery. Jeho vrah Pausaniás byl na místě činu chycen a zabit. Okol­ nosti Filippovy vraždy jsou však temné.

sta sestertiů. 187 Decimus Brutus byl veden mezi dědici — toto Appiánovo tvrzení od­

KNIHA III

poruje pravdě. 188 byl. . . s Caesarem Spřízněn po matce — Antoniova matka lulie po­ cházela z jedné větve juliovského rodu. 190 Já že zachránil... — srov. Suetonius, Božský Julius, 84, 2. Jde o verš z tragédie Spor o zbroj, napsané římským tragikem Pacuviem ve . 2. stol. př. n. 1. Verš přeložil B. Ryba. 190 zapálili radnici — Appiános se mýlí, protože radnice nebyla zapálena j ,a neshořela. 191 březnové ídy — tj. 15. března.

196 Amatius — byl to patrně Řek z jižní Itálie a jmenoval se ve skutečno­

191 osi uprostřed řeckého měsíce anthestériónu — anthestérión byl název ; řeckého měsíce, který v Athénách odpovídal zpravidla konci února a příslušné ěásti března. 191 s Alexandrem — Alexandros Veliký byl makedonským králem v letech 336—323 př. n. 1. 192 prošel. . . pouští k Ammónově věštírně — Alexandros Veliký se do­ slal roku 332 př. n. 1. do Egypta a navštívil věštírnu egyptského boha Ammóna v libyjské poušti v dnešní oáze Siwah, západně od Memfidy, aby si dal potvrdit svůj božský původ od Ammóna ztotožňovaného s Diem. 192 aby rozbili lodě o . . . útesy — výklad místa působí potíže. 193 Alexandros prostřednictvím Aiaka a Héraklea — podle pověstí pochá­ zel Alexandros po otci od Héraklea a jeho matka odvozovala svůj pů­ vod od Aiakovců. Jak Héraklés, tak Aiakos byli v řecké mytologii synové boha Dia. 194 mezi Oxydraky — byl to bojovný indický kmen. 194 Apollodórovi — makedonskému veliteli posádky v Babylóně. 194 Héfaislióna — byl to jeden ze sedmi tělesných strážců Alexandra Ve­ likého á jeho nejbližší přítel. 195 Každý, kdo ... — verš je z neznámé Eurípidovy tragédie.

196 196 197 197 197 200 201

.

201

201 201 201

sti Hérofilos. odešli, aby je převzali — v květnu roku 44 př. n. 1. Trebonius ... a Tillius Cimber — srov. III. knihu, kap. 6. Antoniovi vojáci — byli to však vojáci vyslaní Dolabellou. Antonius . . . vyslal další vojáky — Appiános se mýlí, protože vojáky poslal Dolabella. padesát miliónů . . . drachem — tato částka je silně přehnaná. podle jiné verze — tato druhá verze se pokládá za správnou. Octavianus — rodné jméno římského císaře Augusta bylo Gaius Oc­ tavius. Když ho adoptoval Gaius lulius Caesar, převzal Gaius Octavius jeho jméno a nazýval se C. lulius C. f. Caesar, tj. Gaius lulius Caesar, syn Gaiův. Novodobí badatelé ho však nazývají jménem Octavianus, aby tak odlišili staršího a mladšího Caesara, a navazují přitom i na ně­ které řecké a římské autory, kteří tohoto názvu rovněž užívali. V rocé 27 př. n. 1. dostal adoptovaný Caesarův syn jméno Augustus. V nadpi­ sech členících souvislý Appiánův text na menší celky i v poznámkách užíváme jména Octavianus a řídíme se tedy územ běžným v novodobé literatuře. byl.. . velitelem . . . jízdy — jde o omyl, neboť velitelem jízdy byl v letech 46—44 př. n. 1. Marcus Aemilius Lepidus a po něm jím měl být Gnaeus Domitius Calvinus. Není vyloučeno, že Octavianus měl být nástupcem Domitia. byl ještě mladík — bylo mu necelých devatenáct let. šestý měsíc — podle jiných zpráv byl Octavianus v Apollónii čtvrtý měsíc. Philippus — Lucius Marcius Philippus, konsul roku 56 př. n. 1., byl po smrti Octavia druhým manželem Atic, matky pozdějšího císaře Au­ gusta.

466

POZNÁMKY

i 172 spolu s gladiátory — tyto gladiátory připravil Decimus Brutus pod žás

173 182

187

187

minkou her. praetor Cinna — Lucius Cornelius Cinna, syn konsula z let 87—84 př. n. 1. Jeho sestra byla první Caesarovou manželkou. Lucia Pisona — Lucius Calpurnius Piso, konsul roku 58 př. n. 1., byl Caesarovým tchánem. vnuka své sestry — Caesarova sestra lulie měla dceru Atii, která si vzala za manžela Gaia Octavia. Z tohoto svazku se narodil Gaius Octa­ vius, pozdější císař Augustus. sedmdesát pět attických drachem — tj. sedmdesát pět denárů ěili tři

POZNÁMKY

467

195 rok ,. . upravil — v roce 46 př. n. 1. provedl Caesar v hodnosti nejvýš* šího pontifika ve spolupráci s alexandrijským astronomem Sósigenem reformu římského kalendáře, a zavedl rok o třech stech šedesáti pěti dnech, přičemž každý čtvrtý tok byl přestupný. Tento kalendář byl opraven papežem Řehořem XIII. v roce 1582 a užívá se dodnes. 195 jako Alexandros vrahy Filippovy — otec Alexandra Velikého, makedonský král Filippos, byl zavražděn roku 336 př. n. 1. při svatbě své dcery. Jeho vrah Pausaniás byl na místě činu chycen a zabit. Okol­ nosti Filippovy vraždy jsou však temné.

sta sestertiů. 187 Decimus Brutus byl veden mezi dědici — toto Appiánovo tvrzení od­

KNIHA III

poruje pravdě. 188 byl. . . s Caesarem Spřízněn po matce — Antoniova matka lulie po­ cházela z jedné větve juliovského rodu. 190 Já že zachránil... — srov. Suetonius, Božský Julius, 84, 2. Jde o verš z tragédie Spor o zbroj, napsané římským tragikem Pacuviem ve . 2. stol. př. n. 1. Verš přeložil B. Ryba. 190 zapálili radnici — Appiános se mýlí, protože radnice nebyla zapálena j ,a neshořela. 191 březnové ídy — tj. 15. března.

196 Amatius — byl to patrně Řek z jižní Itálie a jmenoval se ve skutečno­

191 osi uprostřed řeckého měsíce anthestériónu — anthestérión byl název ; řeckého měsíce, který v Athénách odpovídal zpravidla konci února a příslušné ěásti března. 191 s Alexandrem — Alexandros Veliký byl makedonským králem v letech 336—323 př. n. 1. 192 prošel. . . pouští k Ammónově věštírně — Alexandros Veliký se do­ slal roku 332 př. n. 1. do Egypta a navštívil věštírnu egyptského boha Ammóna v libyjské poušti v dnešní oáze Siwah, západně od Memfidy, aby si dal potvrdit svůj božský původ od Ammóna ztotožňovaného s Diem. 192 aby rozbili lodě o . . . útesy — výklad místa působí potíže. 193 Alexandros prostřednictvím Aiaka a Héraklea — podle pověstí pochá­ zel Alexandros po otci od Héraklea a jeho matka odvozovala svůj pů­ vod od Aiakovců. Jak Héraklés, tak Aiakos byli v řecké mytologii synové boha Dia. 194 mezi Oxydraky — byl to bojovný indický kmen. 194 Apollodórovi — makedonskému veliteli posádky v Babylóně. 194 Héfaislióna — byl to jeden ze sedmi tělesných strážců Alexandra Ve­ likého á jeho nejbližší přítel. 195 Každý, kdo ... — verš je z neznámé Eurípidovy tragédie.

196 196 197 197 197 200 201

.

201

201 201 201

sti Hérofilos. odešli, aby je převzali — v květnu roku 44 př. n. 1. Trebonius ... a Tillius Cimber — srov. III. knihu, kap. 6. Antoniovi vojáci — byli to však vojáci vyslaní Dolabellou. Antonius . . . vyslal další vojáky — Appiános se mýlí, protože vojáky poslal Dolabella. padesát miliónů . . . drachem — tato částka je silně přehnaná. podle jiné verze — tato druhá verze se pokládá za správnou. Octavianus — rodné jméno římského císaře Augusta bylo Gaius Oc­ tavius. Když ho adoptoval Gaius lulius Caesar, převzal Gaius Octavius jeho jméno a nazýval se C. lulius C. f. Caesar, tj. Gaius lulius Caesar, syn Gaiův. Novodobí badatelé ho však nazývají jménem Octavianus, aby tak odlišili staršího a mladšího Caesara, a navazují přitom i na ně­ které řecké a římské autory, kteří tohoto názvu rovněž užívali. V rocé 27 př. n. 1. dostal adoptovaný Caesarův syn jméno Augustus. V nadpi­ sech členících souvislý Appiánův text na menší celky i v poznámkách užíváme jména Octavianus a řídíme se tedy územ běžným v novodobé literatuře. byl.. . velitelem . . . jízdy — jde o omyl, neboť velitelem jízdy byl v letech 46—44 př. n. 1. Marcus Aemilius Lepidus a po něm jím měl být Gnaeus Domitius Calvinus. Není vyloučeno, že Octavianus měl být nástupcem Domitia. byl ještě mladík — bylo mu necelých devatenáct let. šestý měsíc — podle jiných zpráv byl Octavianus v Apollónii čtvrtý měsíc. Philippus — Lucius Marcius Philippus, konsul roku 56 př. n. 1., byl po smrti Octavia druhým manželem Atic, matky pozdějšího císaře Au­ gusta.

POZNÁMKY

POZNÁMKY

202 v Lupiích — toto město leželo jižně od Brundisia v jihoitalské Kalábrii. 203 Sotvaže dorazil do města — koncem května roku 44 př. n. 1. 203 Achilleus k Thelidě — řecký hrdina Achilleus se takto obrací ke své matce Thetidě po smrti přítele Patrokla, kterého zabil trójský Hektór. Verše z Homérovy íliady XVIII, 98 n. jsou uvedeny v překladu O. Va-

229 tribun . . . Salvius — tento tribun lidu se později přidal na stranu Cicerona a byl proskribován; srov. IV. knihu, kap. 17. 237 Usnesli se — na začátku ledna roku 43 př. n. 1. 237 sepsat Ciceronovi — ve skutečnosti však senát nepověřil Cicerona, aby usnesení sepsal, a Cicero tedy tuto odpověď nestylizoval a nedo­ pustil se zkreslení skutečnosti. 237 byl přivezen i Treboniův popel — Trebonius byl ve skutečnosti za­ vražděn až v polovině ledna roku 43 př. n. 1. a Dolabella byl prohlášen za nepřítele státu až v druhé polovině února téhož roku; 237 Poslové vypravení k Antoniovi — byl to Lucius Calpurnius Piso, Caesarův tchán, Lucius Marcius Philippus, Octavianův otčím, a Ser­ vius Sulpicius Rufus, konsul roku 51 př. n. 1., který cestou do Mutiny zemřel. 238 Senát ho ihned prohlásil za nepřítele — ve skutečnosti byl Antonius prohlášen za nepřítele státu až po bitvě u Mutiny v květnu roku 43 př. n. 1. 238 od Apuleia — Marcus Apuleius byl Treboniovým kvéstorem v provin­ cii Asii. 238 v Démétriadě — město v Thessalii. 238 Cassius bude spravovat Sýrii — Cassius však dostal správu Sýrie a byl pověřen vést válku proti Dolabellovi až po bitvě u Mutiny, koncem května roku 43 př. n. 1. 239 při nástupu do . . . úřadu — •!. ledna 43 př. n. 1. 240 Publius Ventidius — Publius Ventidius Bassus byl tribunem lidu ro­ ku 46 př. n. 1., konsulem roku 43 př. n. 1. Není jasné, zda Appiánova zpráva o jeho pochodu na Řím je pravdivá, nebo ne.

468

ňorného. 206 Z Hérakleovce Aeneovcem — rod luliů odvozoval svůj původ od Aenea, syna Venuše a Anchísa, Antoniové odvozovali svůj původ od Hérakleova syna Antona. 209 Pedius a Pinarius — Quintus Pedius a Lucius Piňarius byli vnuky starší Caesarovy sestry lulie, která byla provdána dvakrát. 210 již se blížily hry — byly to ludi Apollinares, slavené každoroěně 13. ěervence k poctě boha Apollóna. Jejich součást tvořily hry scénické a hry v cirku. 211 rozhodli se . .. odejít — v srpnu roku 44 př. n. 1. 211 spěchal.. . do Sýrie — v říjnu roku 44 př. n. 1. 211 nikdo nesmí. .. navrhnout diktaturu — toto usnesení bylo učiněno již v květnu roku 44 př. n. 1. 212 ani do Pergama, oni do Smyrny — obě města ležela v západní části Malé Asie, Pergamon ve vnitrozemí, Smyrna na pobřeží. 212 Efesos — město na pobřeží západní části Malé Asie. 213 byl potrestán — v polovině ledna roku 43 př. n. 1. 213 doba her — buď to byly ludi Ceriales k poctě bohyně Cerery, a v tom případě byly toho roku pořádány později než obvykle, nebo šlo o něja­ ké jiné hry. 216 zákon byl schválen — v červnu roku 44 př. n. 1. 221 Zanedlouho nato — na začátku října roku 44 př. n. 1. 222 se Antonius odebral do Brundisia — v říjnu roku 44 př. n. 1. 223 odešel... do Kampánie — rovněž v říjnu roku 44 př. n. 1. 223 Cannutius — byl to tribun lidu roku 44 př. n. 1. 223 do chrámu Castora a Polluka — na Římském fóru v sousedství luliovy

basiliky. Mezitím dorazily — počátkem října roku 44 př. n. 1. Svolal senát — koncem listopadu roku 44 př. n. 1. do Alby — byla to Alba Fucens na území Marsů ve střední Itálii. do . . . města Mutiny — v Předalpské Galii; dn. Modena. Hirtius a Pansa — Aulus Hirtius byl caesarovec; konsulát zastával ro­ ku 43 př. n. 1. Jeho kolegou byl Gaius Vibius Pansa, rovněž Caesarův stoupenec. 229 Lucius Piso — Caesarův tchán.

224 226 226 228 229

469

240 Carsuleia — jde o Appiánův omyl; nebyl to Carsuleius, nýbrž Decimus Carfulenus, který sloužil v Caesarově vojsku a roku 44 př. n. 1. byl pravděpodobně tribunem lidu. Po roztržce mezi Antoniem a Octavianem stál na straně Octaviana. 240 najednou se . . . objevila .. . kohorta — bylo to 14. května 43 př. n. 1. u osady Forum Gallorum ležící jihovýchodně od Mutiny. 242 do Bononie — dnešní Boloně. 243 zahájili boj — bylo to 21. května 43 př. n. 1. u Mutiny. 244 Caesarovi poděkovat — celá tato pasáž o setkání Decima Bruta a Octaviana se nezakládá na pravdě. Oba se sice setkali, ale nedošlo mezi nimi k jednání tohoto druhu. 247 tyto události — srov. také knihu IV. kap. 58 a 59. 247 Caecilius Bassus — Quintus Caecilius Bassus je znám pouze z dvojí­ ho Appiánova líčení, přičemž pravděpodobnější je vyprávění ve IV. knize, kap. 58 a 59.

POZNÁMKY

POZNÁMKY

202 v Lupiích — toto město leželo jižně od Brundisia v jihoitalské Kalábrii. 203 Sotvaže dorazil do města — koncem května roku 44 př. n. 1. 203 Achilleus k Thelidě — řecký hrdina Achilleus se takto obrací ke své matce Thetidě po smrti přítele Patrokla, kterého zabil trójský Hektór. Verše z Homérovy íliady XVIII, 98 n. jsou uvedeny v překladu O. Va-

229 tribun . . . Salvius — tento tribun lidu se později přidal na stranu Cicerona a byl proskribován; srov. IV. knihu, kap. 17. 237 Usnesli se — na začátku ledna roku 43 př. n. 1. 237 sepsat Ciceronovi — ve skutečnosti však senát nepověřil Cicerona, aby usnesení sepsal, a Cicero tedy tuto odpověď nestylizoval a nedo­ pustil se zkreslení skutečnosti. 237 byl přivezen i Treboniův popel — Trebonius byl ve skutečnosti za­ vražděn až v polovině ledna roku 43 př. n. 1. a Dolabella byl prohlášen za nepřítele státu až v druhé polovině února téhož roku; 237 Poslové vypravení k Antoniovi — byl to Lucius Calpurnius Piso, Caesarův tchán, Lucius Marcius Philippus, Octavianův otčím, a Ser­ vius Sulpicius Rufus, konsul roku 51 př. n. 1., který cestou do Mutiny zemřel. 238 Senát ho ihned prohlásil za nepřítele — ve skutečnosti byl Antonius prohlášen za nepřítele státu až po bitvě u Mutiny v květnu roku 43 př. n. 1. 238 od Apuleia — Marcus Apuleius byl Treboniovým kvéstorem v provin­ cii Asii. 238 v Démétriadě — město v Thessalii. 238 Cassius bude spravovat Sýrii — Cassius však dostal správu Sýrie a byl pověřen vést válku proti Dolabellovi až po bitvě u Mutiny, koncem května roku 43 př. n. 1. 239 při nástupu do . . . úřadu — •!. ledna 43 př. n. 1. 240 Publius Ventidius — Publius Ventidius Bassus byl tribunem lidu ro­ ku 46 př. n. 1., konsulem roku 43 př. n. 1. Není jasné, zda Appiánova zpráva o jeho pochodu na Řím je pravdivá, nebo ne.

468

ňorného. 206 Z Hérakleovce Aeneovcem — rod luliů odvozoval svůj původ od Aenea, syna Venuše a Anchísa, Antoniové odvozovali svůj původ od Hérakleova syna Antona. 209 Pedius a Pinarius — Quintus Pedius a Lucius Piňarius byli vnuky starší Caesarovy sestry lulie, která byla provdána dvakrát. 210 již se blížily hry — byly to ludi Apollinares, slavené každoroěně 13. ěervence k poctě boha Apollóna. Jejich součást tvořily hry scénické a hry v cirku. 211 rozhodli se . .. odejít — v srpnu roku 44 př. n. 1. 211 spěchal.. . do Sýrie — v říjnu roku 44 př. n. 1. 211 nikdo nesmí. .. navrhnout diktaturu — toto usnesení bylo učiněno již v květnu roku 44 př. n. 1. 212 ani do Pergama, oni do Smyrny — obě města ležela v západní části Malé Asie, Pergamon ve vnitrozemí, Smyrna na pobřeží. 212 Efesos — město na pobřeží západní části Malé Asie. 213 byl potrestán — v polovině ledna roku 43 př. n. 1. 213 doba her — buď to byly ludi Ceriales k poctě bohyně Cerery, a v tom případě byly toho roku pořádány později než obvykle, nebo šlo o něja­ ké jiné hry. 216 zákon byl schválen — v červnu roku 44 př. n. 1. 221 Zanedlouho nato — na začátku října roku 44 př. n. 1. 222 se Antonius odebral do Brundisia — v říjnu roku 44 př. n. 1. 223 odešel... do Kampánie — rovněž v říjnu roku 44 př. n. 1. 223 Cannutius — byl to tribun lidu roku 44 př. n. 1. 223 do chrámu Castora a Polluka — na Římském fóru v sousedství luliovy

basiliky. Mezitím dorazily — počátkem října roku 44 př. n. 1. Svolal senát — koncem listopadu roku 44 př. n. 1. do Alby — byla to Alba Fucens na území Marsů ve střední Itálii. do . . . města Mutiny — v Předalpské Galii; dn. Modena. Hirtius a Pansa — Aulus Hirtius byl caesarovec; konsulát zastával ro­ ku 43 př. n. 1. Jeho kolegou byl Gaius Vibius Pansa, rovněž Caesarův stoupenec. 229 Lucius Piso — Caesarův tchán.

224 226 226 228 229

469

240 Carsuleia — jde o Appiánův omyl; nebyl to Carsuleius, nýbrž Decimus Carfulenus, který sloužil v Caesarově vojsku a roku 44 př. n. 1. byl pravděpodobně tribunem lidu. Po roztržce mezi Antoniem a Octavianem stál na straně Octaviana. 240 najednou se . . . objevila .. . kohorta — bylo to 14. května 43 př. n. 1. u osady Forum Gallorum ležící jihovýchodně od Mutiny. 242 do Bononie — dnešní Boloně. 243 zahájili boj — bylo to 21. května 43 př. n. 1. u Mutiny. 244 Caesarovi poděkovat — celá tato pasáž o setkání Decima Bruta a Octaviana se nezakládá na pravdě. Oba se sice setkali, ale nedošlo mezi nimi k jednání tohoto druhu. 247 tyto události — srov. také knihu IV. kap. 58 a 59. 247 Caecilius Bassus — Quintus Caecilius Bassus je znám pouze z dvojí­ ho Appiánova líčení, přičemž pravděpodobnější je vyprávění ve IV. knize, kap. 58 a 59.

POZNÁMKY

POZNÁMKY

247 Sextus lulius - Sextus lulius Caesar byl vnukem Sexta Caesara, konsula roku 91 př. n. 1. a strýce Gaia Tulia Caesara.

vého zřízení a byla původně jakousi obdobou řecké frátrie. V Římě bylo celkem třicet kurií, přičemž deset kurií tvořilo jednu tribui. Po­ dle kurií se scházel sněm zvaný comitia curiata. Jeho pravomoc po­ stupně poklesla, až mu nakonec zůstalo pouze právo schvalovat adop­ ce dospělých. 258 Takto adoptované děti — formou adopce v Římě byla arrogatio, kdy

470

247 247 248 248 249 250

Libo píše — není jasné, o koho jde. Allienus - Aulus AlHenus byl Dolabellovým legátem. Protože byl poražen — začátkem ledna roku 43 př. n. 1. byl. . . usmrcen — na začátku roku 42 př. n. 1. Připojil se... k němu Plancus - v červnu roku 43 př. n. 1. stejně jako to už dělal na moři — na tomto místě je text patrně nějak

porušen a jeho výklad působí potíže, 250 zvolili decemviry — tento údaj je sporný. 250 podle Ciceronova doporučení - celé Appiánovo líčení tohoto vztahu Cicerona a Octaviana je velmi nepravděpodobné. 251 Culleona - Quintus Terentius Culleo byl Lepidovým legátem v roce

43 př. n. 1. 251 Laterensovi - Marcus luvencius Laterensis byl kolem roku 62 př. n. 1. kvéstorem, roku 51 př. n. 1. praetorem, v roce 43 př. n. 1. Lepidovým legátem v Narbonské Galii. Přesvědčením byl republikán, a když se Lepidus spojil s Antoniem, vzal si život. 251 otevřeli brány Antoniovi — v květnu roku 43 př. n. 1. 252 Lucia a Pansu - kdo byl Lucius, není známo; Pansa byl synem ze­ mřelého konsula Pansy. 252 Comificiovi, veliteli druhé provincie Afriky - Quintus Cornificius byl od roku 44 př. n. 1. správcem provincie zvané Stará Afrika, vytvo­ řené na území poraženého Kartága; na rozdíl od ní se provincie vzniklá v Africe z Numidie roku 46 př. n. 1. nazývala Nová Afrika. 254 poslalo centuriony — v červenci roku 43 př. n. I. 254 Corvinus - Marcus Valerius Corvinus nebo Corvus zastával podle Livia konsulát jako třiadvacetiletý v roce 343 př. n. 1. 254 Starší i Mladší Scipio - Scipio Starší, vítěz nad Hannibalem, zastával konsulát ve věku třiceti let, Scipio Mladší, který vyvrátil Kartágo, byl

konsulem ve věku třiceti osmi let. 254 Pompeia Velikého - Pompeius dosáhl konsulátu roku 70 př. n. 1. ja­

ko šestatřicetiletý. 254 Dolabellu - Dolabella byl při zastávání konsulátu pětadvacetiletý.

257 Comutus — tehdejší městský praetor. 257 Mania Aquilia Crassa - Manius Aquilius Crassus byl praetorem roku 43 př. n. 1. a je znám pouze z Appiánových Občanských válek. Není vyloučeno, že je totožný s Aciliem, o němž Appiános píše ve IV. knize, kap. 39. 258 Do funkce byl zvolen — v srpnu roku 43 př. n. 1. 258 Kuriemi nazývají Římané - kurie byla pozůstatkem římského rodo­

471

osoba přijímaná za vlastní byla již svéprávná a nabývala stejných práv jako rodní potomci. Za adoptio v užším slova smyslu se pokládalo osvojení dítěte, které bylo ještě v otcovské pravomoci. Arrogatio sě prováděla na kurijním sněmu, protože lid mohl touto formou kontro­ lovat přílišné rozrůstání některých rodů. Gaius lulius Caesar adopto­ val Gaia Octavia v testamentu, což byla rovněž možná forma adopce, z níž však nevyplývaly stejné důsledky jako z arrogace. Proto si Octa­ vianus zařídil, aby byl za Caesarova syna prohlášen i kurijním sně­ mem a měl jako dědic všechna práva, kromě jiného aby měl v pravo­ moci velké množství Caesarových propuštěnců. 258 Gaius— tj. Gaius lulius Caesar. 258 Caesar — zde je míněn Octavianus. 258 zrušil prohlášení Dolabelly za nepřítele — v Římě se ještě nevědělo, že Dolabella byl již v té době mrtev. 25(1 jediný urozený muž — podle historika Cassia Diona to byl Publius Silicius Corona. Appiános se o něm zmiňuje dále (IV, 27), ale jeho jmé­ no je v textu zkomoleno do nesprávné podoby Icilius. 258 Quintus Gallius — podle jiné verze Quintus Gallius vůbec o život Octavianův neusiloval. 259 tak se odebral z Říma — v říjnu roku 43 př. n. 1.

259 připojil se k němu Pollio — Asinius Pollio byl v Zadní Hispánii a při­ pojil se k Antoniovi v září roku 43 př. n. 1. 259 do Ravenny a Aquileie — směr Decimovy cesty udává Appiános velmi zmateně, poněvadž .neznal dobře geografii těchto končin. 260 Camilus — keltské jméno náčelníka kmene je jistě přizpůsobeno řím­ ské výslovnosti. 260 velitel Caesarovy jízdy — Decimus sice velel Caesarovým jízdním jed­ notkám, ale nebyl velitelem jeho jízdy. 260 správce Narbonské Galie — Decimus však byl jmenován správcem Předalpské, nikoliv Narbonské Galie. 260 designovaný konsul — Decimus byl zvolen konsulem v roce 43 př. n. 1. na rok 42 př. n. 1.

POZNÁMKY

POZNÁMKY

247 Sextus lulius - Sextus lulius Caesar byl vnukem Sexta Caesara, konsula roku 91 př. n. 1. a strýce Gaia Tulia Caesara.

vého zřízení a byla původně jakousi obdobou řecké frátrie. V Římě bylo celkem třicet kurií, přičemž deset kurií tvořilo jednu tribui. Po­ dle kurií se scházel sněm zvaný comitia curiata. Jeho pravomoc po­ stupně poklesla, až mu nakonec zůstalo pouze právo schvalovat adop­ ce dospělých. 258 Takto adoptované děti — formou adopce v Římě byla arrogatio, kdy

470

247 247 248 248 249 250

Libo píše — není jasné, o koho jde. Allienus - Aulus AlHenus byl Dolabellovým legátem. Protože byl poražen — začátkem ledna roku 43 př. n. 1. byl. . . usmrcen — na začátku roku 42 př. n. 1. Připojil se... k němu Plancus - v červnu roku 43 př. n. 1. stejně jako to už dělal na moři — na tomto místě je text patrně nějak

porušen a jeho výklad působí potíže, 250 zvolili decemviry — tento údaj je sporný. 250 podle Ciceronova doporučení - celé Appiánovo líčení tohoto vztahu Cicerona a Octaviana je velmi nepravděpodobné. 251 Culleona - Quintus Terentius Culleo byl Lepidovým legátem v roce

43 př. n. 1. 251 Laterensovi - Marcus luvencius Laterensis byl kolem roku 62 př. n. 1. kvéstorem, roku 51 př. n. 1. praetorem, v roce 43 př. n. 1. Lepidovým legátem v Narbonské Galii. Přesvědčením byl republikán, a když se Lepidus spojil s Antoniem, vzal si život. 251 otevřeli brány Antoniovi — v květnu roku 43 př. n. 1. 252 Lucia a Pansu - kdo byl Lucius, není známo; Pansa byl synem ze­ mřelého konsula Pansy. 252 Comificiovi, veliteli druhé provincie Afriky - Quintus Cornificius byl od roku 44 př. n. 1. správcem provincie zvané Stará Afrika, vytvo­ řené na území poraženého Kartága; na rozdíl od ní se provincie vzniklá v Africe z Numidie roku 46 př. n. 1. nazývala Nová Afrika. 254 poslalo centuriony — v červenci roku 43 př. n. I. 254 Corvinus - Marcus Valerius Corvinus nebo Corvus zastával podle Livia konsulát jako třiadvacetiletý v roce 343 př. n. 1. 254 Starší i Mladší Scipio - Scipio Starší, vítěz nad Hannibalem, zastával konsulát ve věku třiceti let, Scipio Mladší, který vyvrátil Kartágo, byl

konsulem ve věku třiceti osmi let. 254 Pompeia Velikého - Pompeius dosáhl konsulátu roku 70 př. n. 1. ja­

ko šestatřicetiletý. 254 Dolabellu - Dolabella byl při zastávání konsulátu pětadvacetiletý.

257 Comutus — tehdejší městský praetor. 257 Mania Aquilia Crassa - Manius Aquilius Crassus byl praetorem roku 43 př. n. 1. a je znám pouze z Appiánových Občanských válek. Není vyloučeno, že je totožný s Aciliem, o němž Appiános píše ve IV. knize, kap. 39. 258 Do funkce byl zvolen — v srpnu roku 43 př. n. 1. 258 Kuriemi nazývají Římané - kurie byla pozůstatkem římského rodo­

471

osoba přijímaná za vlastní byla již svéprávná a nabývala stejných práv jako rodní potomci. Za adoptio v užším slova smyslu se pokládalo osvojení dítěte, které bylo ještě v otcovské pravomoci. Arrogatio sě prováděla na kurijním sněmu, protože lid mohl touto formou kontro­ lovat přílišné rozrůstání některých rodů. Gaius lulius Caesar adopto­ val Gaia Octavia v testamentu, což byla rovněž možná forma adopce, z níž však nevyplývaly stejné důsledky jako z arrogace. Proto si Octa­ vianus zařídil, aby byl za Caesarova syna prohlášen i kurijním sně­ mem a měl jako dědic všechna práva, kromě jiného aby měl v pravo­ moci velké množství Caesarových propuštěnců. 258 Gaius— tj. Gaius lulius Caesar. 258 Caesar — zde je míněn Octavianus. 258 zrušil prohlášení Dolabelly za nepřítele — v Římě se ještě nevědělo, že Dolabella byl již v té době mrtev. 25(1 jediný urozený muž — podle historika Cassia Diona to byl Publius Silicius Corona. Appiános se o něm zmiňuje dále (IV, 27), ale jeho jmé­ no je v textu zkomoleno do nesprávné podoby Icilius. 258 Quintus Gallius — podle jiné verze Quintus Gallius vůbec o život Octavianův neusiloval. 259 tak se odebral z Říma — v říjnu roku 43 př. n. 1.

259 připojil se k němu Pollio — Asinius Pollio byl v Zadní Hispánii a při­ pojil se k Antoniovi v září roku 43 př. n. 1. 259 do Ravenny a Aquileie — směr Decimovy cesty udává Appiános velmi zmateně, poněvadž .neznal dobře geografii těchto končin. 260 Camilus — keltské jméno náčelníka kmene je jistě přizpůsobeno řím­ ské výslovnosti. 260 velitel Caesarovy jízdy — Decimus sice velel Caesarovým jízdním jed­ notkám, ale nebyl velitelem jeho jízdy. 260 správce Narbonské Galie — Decimus však byl jmenován správcem Předalpské, nikoliv Narbonské Galie. 260 designovaný konsul — Decimus byl zvolen konsulem v roce 43 př. n. 1. na rok 42 př. n. 1.

472

KNIHA IV 261 u města Mutiny — schůzka se konala na podzim roku 43 př. n. 1., ni­ koliv však u Mutiny (dn. Modeny),' nýbrž na ostrově v řece mezi Muli­ nou a Bononií; tuto řeku Appiános nazývá Lavinius, ale její nynější

263

identifikace je sporná. Fiáo — nebo Vibo Valentia, u řeckých autorů Hippónion, přístavní

město v jihozápadní Itálii. 265 lidové shromáždění — konalo se 27. listopadu 43 př. n. 1. 265 Octavius Caesar — po adopci však Octavianus neužíval jméno Octa­

vius, takže se stěží objevilo v proskripční vyhlášce. 267 jemuž jste . . . dali jméno Šťastný — je míněn Sulla, jehož jméno bylo Lucius Cornelius Sulla Felix (tj. Šťastny). 268 Paulus — Lucius Aemilius Paulus byl konsulem roku 50 př. n. 1. Při proskripcích se mu podařilo uniknout z Šíma na východ. Do Říma se již nevrátil, i když mu později byla udělena milost. 268 Lucius — Lucius lulius Ceasar, bratr Antoniovy matky, byl konsulem roku 64 př. n. 1. 268 Plotius — Lucius Plotius — podle jiných Plautius Plancus — se vy­ dal do rukou těch, kteří ho stíhali, aby zabránil mučení svých otroků.

268 268 273 274

POZNÁMKY

POZNÁMKY

Quintius — o smrti Lucia Quintia srov. dále 27. kapitolu. Thuranius — Gaius Thuranius byl praetorem roku 44 př. n. 1. uťal ji — Cicero byl zavražděn 7. prosince 43 př. n. 1. které podle Démosthena nazval Filippiky — řeěník Démosthenés (384—322 př. n. 1.) stál v ěele protimakedonské strany v Athénách a pronesl proti makedonskému králi Filippovi řadu řeěí, z nichž jsou významné tři tzv. Filippiky. Podle nich nazval Cicero svých ětmáct ře­

čí proti Marku Antoniovi. 274 Jeho syn — Marcus Tullius Cicero bojoval v občanské válce jako pompejovec, potom stál na straně Bratově a bojoval po boku Sexta Pompeia na Sicílii. Po jeho porážce se vrátil do Říma, kde byl pak roku 30 př. n. 1. konsulem spolu s Octavianem. Spravoval rovněž provincii Sýrii a Asii. 274 Ciceronův bratr Quintus — Quintus Tullius Cicero byl praetorem ro­ ku 62 př. n. 1., spravoval provincii Asii v letech 61—58 př. n. 1. a bo­ joval s Caesarem jako jeho legát v Galii. V občanské válce stál na

straně Pompeiově. 275 Ligaria — dalšího ze tří bratří; srov. 22. kap. 276 ženo Septimiova — Gaius Septimius byl praetorem roku 57 př. n. 1.

276 Samnit Statius — tato osobnost je odjinud neznámá. 277 Naso — Publius Náso zastával roku 44 př. n. 1. praeturu.

473

278 Icilius_ jde o zkomolené jméno; ve skutečnosti to byl Publius Silicius Corona. 279 Antoniova manželka Fulvie — Antonius se oženil s Fulvií v roce 46 př. n. 1. Předtím byla manželkou známého tribuna lidu Publia Clo­ dia Pulchra, potom Gaia Scribonia Curiona, tribuna lidu v roce 49 př. n. 1. Byla to žerta Ýelmi ctižádostivá a vládychtivá. 280 oslavil Lepidus triumf — v prosinci roku 43 př. n. 1. 281 Hortensie _ byla to dcera významného římského řečníka Quinta

Hortensia. 283 sto tisíc — jde nepochybně o sestertie. 285 Messala — Marcus Valerius Messala Corvinus byl konsulem roku 31 př. n. 1. Po vítězství nad Aquitány slavil roku 27 př. n. 1. triumf. 285 Bibulus — Lucius Calpurnius Bibulus, Antoniův legát v Sýrii, zemřel roku 32 př. n. 1. 286 Lentulova žena — Lucius Cornelius Lentulus byl praetorem roku 44 př. n. 1. 286 Apuleiovi — patrně tribunovi lidu roku 43 př. n. 1. 286 Regina — Gaius Antistius Reginus byl Caesarovým legátem v Galu. 287 Coponiova žena — Gaius Coponius, patrně praetor roku 49 př. n. 1. 287 Oppius — Marcus Oppius Comicinus byl později roku 37 př. n. 1. ae-

287 288 288 289

dilem. Metellové — je nesnadné zjistit, o které Metelly jde. Hirtius — byl to patrně mladší bratr konsula Hirtia z roku 43 př. n. 1. Restio — Gaius Antius Reslio, tribun lidu kolem roku 71 př. n. 1. propuštěnec Filemón — jiní autoři uvádějí jeho jméno ve znění Filo-

poimén. 289 Lucretius — Quintus Lucretius Vespillo, konsul roku 19 př. n. 1. byl zachráněn svou manželkou Thurií. Její památku uctil nápisem zná­

mým jako laudatio Thuriae. 290 Apuleius a Arruntius — Apuleius je blíže neznámý, Arruntius se poz­ ději vrátil a byl roku 22 př. n. 1. konsulem.

291 města Cales — v Kampánii. 291 Varro — Marcus Terentius Varro (116—27 př. n. 1.), polyhistor, byl Pompeiovým legátem ve válce s piráty a v Hispánii. 292 přijal Rebila — Caninia Rebila jmenoval Caesar roku 45 př. n. 1. po smrti konsula Q. Fabia Maxima náhradním konsulem na jediný den. 292 Themistoklés — athénský státník a vojevůdce v první polovině 5. stol. př. n. 1., byl vyhnán z Athén do exilu. Když byl nucen opustit Recko, vydal se tajně na lodi k perskému králi. Kapitánovi lodě pro­ zradil svou totožnost a slíbil mu odměnu, jestliže ho zachrání. Kdyby ho však kapitán udal, chtěl Themistoklés prohlásit, že ho vzal na loď

472

KNIHA IV 261 u města Mutiny — schůzka se konala na podzim roku 43 př. n. 1., ni­ koliv však u Mutiny (dn. Modeny),' nýbrž na ostrově v řece mezi Muli­ nou a Bononií; tuto řeku Appiános nazývá Lavinius, ale její nynější

263

identifikace je sporná. Fiáo — nebo Vibo Valentia, u řeckých autorů Hippónion, přístavní

město v jihozápadní Itálii. 265 lidové shromáždění — konalo se 27. listopadu 43 př. n. 1. 265 Octavius Caesar — po adopci však Octavianus neužíval jméno Octa­

vius, takže se stěží objevilo v proskripční vyhlášce. 267 jemuž jste . . . dali jméno Šťastný — je míněn Sulla, jehož jméno bylo Lucius Cornelius Sulla Felix (tj. Šťastny). 268 Paulus — Lucius Aemilius Paulus byl konsulem roku 50 př. n. 1. Při proskripcích se mu podařilo uniknout z Šíma na východ. Do Říma se již nevrátil, i když mu později byla udělena milost. 268 Lucius — Lucius lulius Ceasar, bratr Antoniovy matky, byl konsulem roku 64 př. n. 1. 268 Plotius — Lucius Plotius — podle jiných Plautius Plancus — se vy­ dal do rukou těch, kteří ho stíhali, aby zabránil mučení svých otroků.

268 268 273 274

POZNÁMKY

POZNÁMKY

Quintius — o smrti Lucia Quintia srov. dále 27. kapitolu. Thuranius — Gaius Thuranius byl praetorem roku 44 př. n. 1. uťal ji — Cicero byl zavražděn 7. prosince 43 př. n. 1. které podle Démosthena nazval Filippiky — řeěník Démosthenés (384—322 př. n. 1.) stál v ěele protimakedonské strany v Athénách a pronesl proti makedonskému králi Filippovi řadu řeěí, z nichž jsou významné tři tzv. Filippiky. Podle nich nazval Cicero svých ětmáct ře­

čí proti Marku Antoniovi. 274 Jeho syn — Marcus Tullius Cicero bojoval v občanské válce jako pompejovec, potom stál na straně Bratově a bojoval po boku Sexta Pompeia na Sicílii. Po jeho porážce se vrátil do Říma, kde byl pak roku 30 př. n. 1. konsulem spolu s Octavianem. Spravoval rovněž provincii Sýrii a Asii. 274 Ciceronův bratr Quintus — Quintus Tullius Cicero byl praetorem ro­ ku 62 př. n. 1., spravoval provincii Asii v letech 61—58 př. n. 1. a bo­ joval s Caesarem jako jeho legát v Galii. V občanské válce stál na

straně Pompeiově. 275 Ligaria — dalšího ze tří bratří; srov. 22. kap. 276 ženo Septimiova — Gaius Septimius byl praetorem roku 57 př. n. 1.

276 Samnit Statius — tato osobnost je odjinud neznámá. 277 Naso — Publius Náso zastával roku 44 př. n. 1. praeturu.

473

278 Icilius_ jde o zkomolené jméno; ve skutečnosti to byl Publius Silicius Corona. 279 Antoniova manželka Fulvie — Antonius se oženil s Fulvií v roce 46 př. n. 1. Předtím byla manželkou známého tribuna lidu Publia Clo­ dia Pulchra, potom Gaia Scribonia Curiona, tribuna lidu v roce 49 př. n. 1. Byla to žerta Ýelmi ctižádostivá a vládychtivá. 280 oslavil Lepidus triumf — v prosinci roku 43 př. n. 1. 281 Hortensie _ byla to dcera významného římského řečníka Quinta

Hortensia. 283 sto tisíc — jde nepochybně o sestertie. 285 Messala — Marcus Valerius Messala Corvinus byl konsulem roku 31 př. n. 1. Po vítězství nad Aquitány slavil roku 27 př. n. 1. triumf. 285 Bibulus — Lucius Calpurnius Bibulus, Antoniův legát v Sýrii, zemřel roku 32 př. n. 1. 286 Lentulova žena — Lucius Cornelius Lentulus byl praetorem roku 44 př. n. 1. 286 Apuleiovi — patrně tribunovi lidu roku 43 př. n. 1. 286 Regina — Gaius Antistius Reginus byl Caesarovým legátem v Galu. 287 Coponiova žena — Gaius Coponius, patrně praetor roku 49 př. n. 1. 287 Oppius — Marcus Oppius Comicinus byl později roku 37 př. n. 1. ae-

287 288 288 289

dilem. Metellové — je nesnadné zjistit, o které Metelly jde. Hirtius — byl to patrně mladší bratr konsula Hirtia z roku 43 př. n. 1. Restio — Gaius Antius Reslio, tribun lidu kolem roku 71 př. n. 1. propuštěnec Filemón — jiní autoři uvádějí jeho jméno ve znění Filo-

poimén. 289 Lucretius — Quintus Lucretius Vespillo, konsul roku 19 př. n. 1. byl zachráněn svou manželkou Thurií. Její památku uctil nápisem zná­

mým jako laudatio Thuriae. 290 Apuleius a Arruntius — Apuleius je blíže neznámý, Arruntius se poz­ ději vrátil a byl roku 22 př. n. 1. konsulem.

291 města Cales — v Kampánii. 291 Varro — Marcus Terentius Varro (116—27 př. n. 1.), polyhistor, byl Pompeiovým legátem ve válce s piráty a v Hispánii. 292 přijal Rebila — Caninia Rebila jmenoval Caesar roku 45 př. n. 1. po smrti konsula Q. Fabia Maxima náhradním konsulem na jediný den. 292 Themistoklés — athénský státník a vojevůdce v první polovině 5. stol. př. n. 1., byl vyhnán z Athén do exilu. Když byl nucen opustit Recko, vydal se tajně na lodi k perskému králi. Kapitánovi lodě pro­ zradil svou totožnost a slíbil mu odměnu, jestliže ho zachrání. Kdyby ho však kapitán udal, chtěl Themistoklés prohlásit, že ho vzal na loď

474

293

293

293 293

za úplatu. Ale dostal se do Efesu bez úhony a kapitána lodě za tuto službu odměnil. Agrippovým prostřednictvím — Marcus Vipsanius Agrippa (asi 63—12 př. n. 1.) byl vojevůdcem a přítelem císaře Augusta. epónymními konsuly — v císaříké době se v konsulském úřadu bě­ hem jednoho roku vystřídalo několik dvojic, aby touto hodností mohlo být poctěno více senátorů. Avšak rok byl oznaěován pouze po první z nich. Tato konsulská dvojice se právě proto nazývá epónymní; řecké adjektivum epónymos znamená pojmenovaný po někom nebo dávající jméno něčemu. Balbinovi— není přesně známo, o koho jde; snad to byl Lucius Senius Balbinus, konsul v roce 30 př. n. 1. Maecenas — Gaius Cilnius Maecenas, blízký Augustův přítel, zname­

nitý diplomat a podporovatel umění. 293 chystal.. . útok proti Caesarovi — v době Octavianovy nepřítomnosti v Římě zorganizoval syn bývalého triumvira Lepida a sestry Marka Brata spiknutí proti Octavianovi. Maecenas, který spravoval za Octa­ vianovy nepřítomnosti Řím, poslal provinilce k Octavianovi a ten jej dal odstranit. Jeho manželka si vzala život. O osudu matky však není

známo nic bližšího. 294 Publia, Brutova kvestora — byl to Lucius (nikoliv Publius) Sestius. Láodikeia — město v Sýrii. Tarsos — město v Kilikii. Patara — přístav v Lykii. Xanthos — město v Lykii. kolem Cirty — město v Numidii. Sittius — Publius Sittius z Nucerie byl podezřelý z účasti na Catilinově spiknutí, a proto uprchl do Hispánie. Po návratu z Hispánie byl ob­ žalován a utekl do Afriky. 299 prostřednictvím Lucia Figula — Lucius Marcius Figulus byl tehdy

295 295 295 295 295 296

299 299 300 300 301 301

POZNÁMKY

POZNÁMKY

Dolabellovým legátem. vydal se do Sýrie — v květnu roku 43 př. n. 1. odebral se do Láodikeie — v Sýrii. S výjimkou Sídónských — obyvatel Sídónu ve Foiníkii. Aradští — obyvatelé foiníckého města Aradu. Cassius . . . zanechal.. . synovce — byl to Lucius Cassius Longinus; padl pak u Filipp. Ariobarzana — Ariobarzanés III. vládl v Kappadokii v letech

52—42 př. n. 1. 302 Cassius a Brutus se. .. sešli — ve Smyrně roku 42 př. n. 1. 302 v Myndu — toto město leželo na pobřeží Kárie v Malé Asii.

475

303 Mithridates připlul proti Bhodu — roku 88 př. n. 1. 303 Démélrios — Démétrios Poliorkétés zaútočil na Rhodos v roce

305 př. n. 1. 304 proti Antiochovi Velikému — syrskému králi v letech 223—187 př. n. 1. 306 do Lórym — v Kárii. 308 u Tainaru — mys a přístav Tainaros na jižním Peloponnésu. 309 v Kyziku — město Kyzikos na pobřeží Frygie u Propontidy. 310 do Sarpédonova chrámu - Sarpédón, syn Diův, byl mytickým králem

311 312

v Lykii. za médského Harpaga — v 6. stol. př. n. 1. za Alexandra - jde o Alexandra Makedonského, který vládl v letech

312 313 313 314

336—323 př. n. 1. Andriaké — v Lykii. do Abýdu — toto město leželo na maloasijském pobřeží Helléspontu. do Séstu — u Helléspontu na evropské pevnině proti Abýdu. Carrinata — Gaius Carrinas byl konsulem roku 43 a 41 př. n. 1.

315 315 315

Caesar — tj. Octavianus. u Scyllaea — mysu v Sicilské úžině. do přístavu Balaru - tento přístav ležel na sever od Scyllaea.

315 zmocnil se Murka strach — srov. 82 kap. 316 Domitia Ahenobarba - Gnaeus Domitius Ahenobarbus, syn konsula z roku 54 př. n. 1., se stal konsulem roku 32 př. n. 1. 316 Decidius — Lucius Decidius Saxa, Antoniův pomocník u Filipp, poz­

ději praefekt v Sýrii. 316 Norbanus — Gaius Norbanus Flaccus, konsul v roce 38 př. n. 1. 316 úžlabiny Korpilskou a Sapajskou - Korpilové a Sapajové sídlili u se­ verního pobřeží Egejského moře. 316 no Baskupolidově území - na mincích se tamější vládce nazývá Ras-

kuporis. 317 přes Ainos a Maróneiu — města v Thrákii. 317 k Lýsimachei a Kardii - tato města ležela na Thráckém Chersonésu. 317 k Černému zálivu - mezi Thráckým Chersonésem a pobřežím Thrá-

kie. r " 317 Cassius devět — v textu je chyba; Cassius měl jedenáct legii. r 327 do Dorisku — město Doriskos leželo na východ od Maroneie. 327 k pohoří Serreiu - toto pohoří bylo na mysu mezi Maróneiou a Do-

riskem v Thrákii. , , 328 Filippos, syn Amyntuv — jde o známého makedonského krále, který

vládl v letech 359—336 př. n. 1. , 328 k řece Harpéssu, která ústí do Hermu — výklad tohoto místa naraži

474

293

293

293 293

za úplatu. Ale dostal se do Efesu bez úhony a kapitána lodě za tuto službu odměnil. Agrippovým prostřednictvím — Marcus Vipsanius Agrippa (asi 63—12 př. n. 1.) byl vojevůdcem a přítelem císaře Augusta. epónymními konsuly — v císaříké době se v konsulském úřadu bě­ hem jednoho roku vystřídalo několik dvojic, aby touto hodností mohlo být poctěno více senátorů. Avšak rok byl oznaěován pouze po první z nich. Tato konsulská dvojice se právě proto nazývá epónymní; řecké adjektivum epónymos znamená pojmenovaný po někom nebo dávající jméno něčemu. Balbinovi— není přesně známo, o koho jde; snad to byl Lucius Senius Balbinus, konsul v roce 30 př. n. 1. Maecenas — Gaius Cilnius Maecenas, blízký Augustův přítel, zname­

nitý diplomat a podporovatel umění. 293 chystal.. . útok proti Caesarovi — v době Octavianovy nepřítomnosti v Římě zorganizoval syn bývalého triumvira Lepida a sestry Marka Brata spiknutí proti Octavianovi. Maecenas, který spravoval za Octa­ vianovy nepřítomnosti Řím, poslal provinilce k Octavianovi a ten jej dal odstranit. Jeho manželka si vzala život. O osudu matky však není

známo nic bližšího. 294 Publia, Brutova kvestora — byl to Lucius (nikoliv Publius) Sestius. Láodikeia — město v Sýrii. Tarsos — město v Kilikii. Patara — přístav v Lykii. Xanthos — město v Lykii. kolem Cirty — město v Numidii. Sittius — Publius Sittius z Nucerie byl podezřelý z účasti na Catilinově spiknutí, a proto uprchl do Hispánie. Po návratu z Hispánie byl ob­ žalován a utekl do Afriky. 299 prostřednictvím Lucia Figula — Lucius Marcius Figulus byl tehdy

295 295 295 295 295 296

299 299 300 300 301 301

POZNÁMKY

POZNÁMKY

Dolabellovým legátem. vydal se do Sýrie — v květnu roku 43 př. n. 1. odebral se do Láodikeie — v Sýrii. S výjimkou Sídónských — obyvatel Sídónu ve Foiníkii. Aradští — obyvatelé foiníckého města Aradu. Cassius . . . zanechal.. . synovce — byl to Lucius Cassius Longinus; padl pak u Filipp. Ariobarzana — Ariobarzanés III. vládl v Kappadokii v letech

52—42 př. n. 1. 302 Cassius a Brutus se. .. sešli — ve Smyrně roku 42 př. n. 1. 302 v Myndu — toto město leželo na pobřeží Kárie v Malé Asii.

475

303 Mithridates připlul proti Bhodu — roku 88 př. n. 1. 303 Démélrios — Démétrios Poliorkétés zaútočil na Rhodos v roce

305 př. n. 1. 304 proti Antiochovi Velikému — syrskému králi v letech 223—187 př. n. 1. 306 do Lórym — v Kárii. 308 u Tainaru — mys a přístav Tainaros na jižním Peloponnésu. 309 v Kyziku — město Kyzikos na pobřeží Frygie u Propontidy. 310 do Sarpédonova chrámu - Sarpédón, syn Diův, byl mytickým králem

311 312

v Lykii. za médského Harpaga — v 6. stol. př. n. 1. za Alexandra - jde o Alexandra Makedonského, který vládl v letech

312 313 313 314

336—323 př. n. 1. Andriaké — v Lykii. do Abýdu — toto město leželo na maloasijském pobřeží Helléspontu. do Séstu — u Helléspontu na evropské pevnině proti Abýdu. Carrinata — Gaius Carrinas byl konsulem roku 43 a 41 př. n. 1.

315 315 315

Caesar — tj. Octavianus. u Scyllaea — mysu v Sicilské úžině. do přístavu Balaru - tento přístav ležel na sever od Scyllaea.

315 zmocnil se Murka strach — srov. 82 kap. 316 Domitia Ahenobarba - Gnaeus Domitius Ahenobarbus, syn konsula z roku 54 př. n. 1., se stal konsulem roku 32 př. n. 1. 316 Decidius — Lucius Decidius Saxa, Antoniův pomocník u Filipp, poz­

ději praefekt v Sýrii. 316 Norbanus — Gaius Norbanus Flaccus, konsul v roce 38 př. n. 1. 316 úžlabiny Korpilskou a Sapajskou - Korpilové a Sapajové sídlili u se­ verního pobřeží Egejského moře. 316 no Baskupolidově území - na mincích se tamější vládce nazývá Ras-

kuporis. 317 přes Ainos a Maróneiu — města v Thrákii. 317 k Lýsimachei a Kardii - tato města ležela na Thráckém Chersonésu. 317 k Černému zálivu - mezi Thráckým Chersonésem a pobřežím Thrá-

kie. r " 317 Cassius devět — v textu je chyba; Cassius měl jedenáct legii. r 327 do Dorisku — město Doriskos leželo na východ od Maroneie. 327 k pohoří Serreiu - toto pohoří bylo na mysu mezi Maróneiou a Do-

riskem v Thrákii. , , 328 Filippos, syn Amyntuv — jde o známého makedonského krále, který

vládl v letech 359—336 př. n. 1. , 328 k řece Harpéssu, která ústí do Hermu — výklad tohoto místa naraži

476

329 329 329 330 330 330 345 346

POZNÁMKY

na potíže. Soudí se, že jde o jinou řeku, která se jmenovala Nestos, a o jeden její přítok. k Amfipoli — toto město leželo v ústí řeky Strýmonu. Krénides — podle řeckého slova kréné, tj. pramen. Filippos — Filippos II. Makedonský tak učinil v roce 358 př. n. 1. Kom — tj. Persefonu, dceru bohyně Démétry. zlomilo . . . jho — jho je řecký zygon, lámu = agnými. v čele s Pinariem — Lucius Pinarius Scarpus byl Antoniovým legátem a později spravoval Kyrénu. Lucilius — tato osobnost není blíže známa. Ó Die, vzpomeň ... — 332. verš z Eurípidovy tragédie Médeia v pře­

kladu F. Stiebitze. 346 Slratóna z Épeiru — Stratón z Épeiru byl rétorem a přítelem Bruta

a Octaviana-Augusta. Historik Velleius tvrdí, že pocházel z Makedo­ nie. 348 odešli. . . ještě dříve — v listopadu roku 44 př. n. 1.; srov. III. knihu, kap. 43 nn. 349 Nike — socha bohyně vítězství. 349 Mne tu však... — verš z Homérovy íliady (XVI, 849) v překladu O. Vaňorného. 349 Létin potomek — Apollón. 350 Cato, syn Catonův — jde o syna Marka Porcia Catona Mladšího litic­ kého; dostal od Gaia lulia Caesara milost a pak byl v táboře Marka Bruta. 350 Labeo — právník Pacuvius Antistius Labeo byl otcem významného právníka z Augustovy doby. 350 když udělují otrokům svobodu — tento ceremoniál byl provázen slo­ vy: »Chci, aby tento člověk byl svobodný.* 350 Porcie, manželka Bruta — Brutova manželka však zemřela ještě za je­ ho života. 350 k Messalovi Corvinovi a Luciovi Bibulovi — o obou velitelích srov. kap. 38.

KNIHA V 352 Sextus Pompeius — byl to mladší syn Pompeia Velikého a žil v letech 75—35 př. n. 1. Po smrti svého otce pokračoval v boji s Caesarem spo­ lu se svým bratrem Gnaeem. Gnaeus padl v bitvě u Thapsu roku 46 př. n. 1. Sextus uprchl nejprve do Hispánie a potom bojoval na Sicí­ lii. 352 Cassia Parmského — tento Cassius se také účastnil spiknutí proti

POZNÁMKY

477

Caesarovi; v roce 43 př. n. 1. byl pravděpodobně kvéstorem. Byl lite­ rárně činný a napsal kromě jiného pamflet proti Octavianovi. 353 Turullius — Publius nebo Decius Turullius se účastnil spiknutí proti Caesarovi, bojoval pak na straně Brutově a skončil jako přívrženec Antoniův. 353 i Lepida — jde o Publia Aemilia Lepida, pozdějšího konsula v roce 34 př. n. 1. a posledního voleného censora roku 22 př. n. 1. 353 Domitiovi Ahenobarbovi — Gnaeus Domitius Ahenobarbus se účast­ nil občanské války se svým otcem na straně Pompeiově a poté bojoval po boku Caesarových vrahů. Nakonec přešel k Octavianovi a roku 32

př. n. 1. zastával konsulát. 353 Provincie si rozdělili znovu — poprvé si triumvirové rozdělili provin­ cie roku 43 př. n. 1. Octavianus získal Afriku, Starou i Novou, Sardinii a Sicílii, Lepidus Hispánii, Přední i Zadní, a Galii Narbonskou, Antonius spravoval Galii Předalpskou a Zaalpskou. Podle nového uspořá­ dání připadly Caesarovi navíc Hispánie, Antoniovi Narbonská Galie

a východní provincie. 353 Lepidus byl osočován, že donáší Pompeiovi — Lepidus byl v dobrých stycích se Sextem Pompeiem v roce 44 př. n. 1. a snažil se o to, aby se senát s Pompeiem smířil. Je rovněž možné, že v roce 35 př. n. 1. laví­ roval mezi ním a Octavianem. V každém případě však v roce 40 př. n. 1. po bitvě u Perusie spravoval obě africké provincie. 353 kteří si odsloužili plnou dobu — tj. šestnáct let. 354 pod velením Catena — srov. II. knihu, kap. 58 a poznámku k ní, a dá­ le IV. knihu, kap. 47. 354 obě? bohyni — tj. Artemidě Efeské; její chrám Artemision byl největší z řeckých chrámů a ve starověku jej pokládali za jeden ze sedmi divů

světa. 354 s výjimkou Petronia — patrně senátora, který není z jiných pramenů

znám. 354 Quinta — pravděpodobně šlo o centuriona. 354 Attalos — pergamský král v letech 138—133 př. n. 1. 356 Cassiův bratr Lucius — Lucius Cassius Longinus stál na straně Caesarově a neúčastnil se Caesarovy vraždy. V roce 44 př. n. 1. zastával

tribunát lidu. Na rozdíl od svého syna, který padl u Filipp, se ne­ účastnil ani občanské války po boku svého bratra. 356 Andros, Ténos, Naxos — ostrovy v Egejském moři. 356 Myndos — přístav v maloasijské Kárii. 356 Občany Láodikeie a Tarsu — Láodikeia byla přístavní město v Sýrii,

Tarsos nejdůležitější městské centrum v Kilikii.

356 Aigínu — ostrov v Sarónském zálivu.

476

329 329 329 330 330 330 345 346

POZNÁMKY

na potíže. Soudí se, že jde o jinou řeku, která se jmenovala Nestos, a o jeden její přítok. k Amfipoli — toto město leželo v ústí řeky Strýmonu. Krénides — podle řeckého slova kréné, tj. pramen. Filippos — Filippos II. Makedonský tak učinil v roce 358 př. n. 1. Kom — tj. Persefonu, dceru bohyně Démétry. zlomilo . . . jho — jho je řecký zygon, lámu = agnými. v čele s Pinariem — Lucius Pinarius Scarpus byl Antoniovým legátem a později spravoval Kyrénu. Lucilius — tato osobnost není blíže známa. Ó Die, vzpomeň ... — 332. verš z Eurípidovy tragédie Médeia v pře­

kladu F. Stiebitze. 346 Slratóna z Épeiru — Stratón z Épeiru byl rétorem a přítelem Bruta

a Octaviana-Augusta. Historik Velleius tvrdí, že pocházel z Makedo­ nie. 348 odešli. . . ještě dříve — v listopadu roku 44 př. n. 1.; srov. III. knihu, kap. 43 nn. 349 Nike — socha bohyně vítězství. 349 Mne tu však... — verš z Homérovy íliady (XVI, 849) v překladu O. Vaňorného. 349 Létin potomek — Apollón. 350 Cato, syn Catonův — jde o syna Marka Porcia Catona Mladšího litic­ kého; dostal od Gaia lulia Caesara milost a pak byl v táboře Marka Bruta. 350 Labeo — právník Pacuvius Antistius Labeo byl otcem významného právníka z Augustovy doby. 350 když udělují otrokům svobodu — tento ceremoniál byl provázen slo­ vy: »Chci, aby tento člověk byl svobodný.* 350 Porcie, manželka Bruta — Brutova manželka však zemřela ještě za je­ ho života. 350 k Messalovi Corvinovi a Luciovi Bibulovi — o obou velitelích srov. kap. 38.

KNIHA V 352 Sextus Pompeius — byl to mladší syn Pompeia Velikého a žil v letech 75—35 př. n. 1. Po smrti svého otce pokračoval v boji s Caesarem spo­ lu se svým bratrem Gnaeem. Gnaeus padl v bitvě u Thapsu roku 46 př. n. 1. Sextus uprchl nejprve do Hispánie a potom bojoval na Sicí­ lii. 352 Cassia Parmského — tento Cassius se také účastnil spiknutí proti

POZNÁMKY

477

Caesarovi; v roce 43 př. n. 1. byl pravděpodobně kvéstorem. Byl lite­ rárně činný a napsal kromě jiného pamflet proti Octavianovi. 353 Turullius — Publius nebo Decius Turullius se účastnil spiknutí proti Caesarovi, bojoval pak na straně Brutově a skončil jako přívrženec Antoniův. 353 i Lepida — jde o Publia Aemilia Lepida, pozdějšího konsula v roce 34 př. n. 1. a posledního voleného censora roku 22 př. n. 1. 353 Domitiovi Ahenobarbovi — Gnaeus Domitius Ahenobarbus se účast­ nil občanské války se svým otcem na straně Pompeiově a poté bojoval po boku Caesarových vrahů. Nakonec přešel k Octavianovi a roku 32

př. n. 1. zastával konsulát. 353 Provincie si rozdělili znovu — poprvé si triumvirové rozdělili provin­ cie roku 43 př. n. 1. Octavianus získal Afriku, Starou i Novou, Sardinii a Sicílii, Lepidus Hispánii, Přední i Zadní, a Galii Narbonskou, Antonius spravoval Galii Předalpskou a Zaalpskou. Podle nového uspořá­ dání připadly Caesarovi navíc Hispánie, Antoniovi Narbonská Galie

a východní provincie. 353 Lepidus byl osočován, že donáší Pompeiovi — Lepidus byl v dobrých stycích se Sextem Pompeiem v roce 44 př. n. 1. a snažil se o to, aby se senát s Pompeiem smířil. Je rovněž možné, že v roce 35 př. n. 1. laví­ roval mezi ním a Octavianem. V každém případě však v roce 40 př. n. 1. po bitvě u Perusie spravoval obě africké provincie. 353 kteří si odsloužili plnou dobu — tj. šestnáct let. 354 pod velením Catena — srov. II. knihu, kap. 58 a poznámku k ní, a dá­ le IV. knihu, kap. 47. 354 obě? bohyni — tj. Artemidě Efeské; její chrám Artemision byl největší z řeckých chrámů a ve starověku jej pokládali za jeden ze sedmi divů

světa. 354 s výjimkou Petronia — patrně senátora, který není z jiných pramenů

znám. 354 Quinta — pravděpodobně šlo o centuriona. 354 Attalos — pergamský král v letech 138—133 př. n. 1. 356 Cassiův bratr Lucius — Lucius Cassius Longinus stál na straně Caesarově a neúčastnil se Caesarovy vraždy. V roce 44 př. n. 1. zastával

tribunát lidu. Na rozdíl od svého syna, který padl u Filipp, se ne­ účastnil ani občanské války po boku svého bratra. 356 Andros, Ténos, Naxos — ostrovy v Egejském moři. 356 Myndos — přístav v maloasijské Kárii. 356 Občany Láodikeie a Tarsu — Láodikeia byla přístavní město v Sýrii,

Tarsos nejdůležitější městské centrum v Kilikii.

356 Aigínu — ostrov v Sarónském zálivu.

POZNÁMKY

POZNÁMKY

356 Ikos, Keos, Skiathos a Peparéthos — ostrov Keos patří ke Kykladám, zbylé tři ostrovy jsou nejdůležitější ze Sporad. 356 Ituraiou — Ituraia byla oblast v Sýrii mezi pohořím Libanonem a Antilibanonem. 356 spor mezi Ariarathem a Sisinem — v roce 42 př. n. 1. se dostal v Kappadokii na trůn Ariarathés X. Antonius proti němu prosazoval Sisina; v roce 36 př. n. 1. jej však trůnu zbavil a dal zabít. 357 doprovázel Gabinia při jeho tažení do Alexandrie — bylo to v roce 55 př. n. 1. Gabinius tehdy pomáhal dosadit na trůn Ptolemaia XII., otce Kleopatry, jíž bylo čtrnáct let. 357 Kleopatřinu sestru Arsinou — byla to mladší sestra Kleopatry a dala se na začátku alexandrijské války prohlásit královnou Egypta. Caesar jí postoupil Kypr, ale přesto bojovala proti němu dále. Po porážce byla vedena v triumfálním průvodu v Símě a potom dostala milost.

360 Lucius Antonius — byl mladším bratrem Marka Antonia; roku 44 př. n. 1. zastával tribunát lidu a v roce 41 př. n. 1. konsulát. 360 Manius — osobnost odjinud neznámá. 365 Salvidienus — Quintus Salvidienus Rufus, Octavianův přítel, byl xhomo novus«; v mládí byl pastýřem, prošel vojenskou kariérou a byl designovaným konsulem na rok 39 př. n. 1. 365 i když proti své vůli — text je pravděpodobně porušen, nebo jde o Appiánův omyl, protože tato slova se vztahují na Asinia Polliona, nikoliv

357 v Mílétu v chrámu Artemidy Leukofryény — podle historiků Cassia Diona a Flavia losepha byla Arsinoé zavražděna v Efesu. Avšak Arte­ mis Leukofryéné byla uctívána v maloasijské Magnésii nad Maiandrem, takže je pravděpodobné, že Arsinoé byla v azylu v jejím tamějším chrámě. 357 Kleopatřin bratr — Ptolemaios XIII. 357 vyplenili. . . Palmýru — Palmýra byla nejdůležitějším městem v syr­ ské poušti; byla vzdálena den cesty od Eufratu. 358 po Antiocha Euseba a jeho syna Antiocha — Antiochos X. Eusebéš vládl v letech 94—83 př. n. 1. a Antiochos XIII. v letech 69—65 př. n. 1.

a přál Octavianovi. 367 u města Ancony — v Picenu. 367 tohoto vojska — je nejasné, zda jde o vojsko Antoniovo, nebo Ocla-

478

358 po Seleukovi Níkátorovi— žil v letech 358—281 př. n. 1. 358 Když Pompeius získal Sýrií — v roce 63 př. n. 1. 358 jmenoval. . . správcem Scaura — Marcus Aemilius Scaurus byl správ­ cem Sýrie v letech 63—62 př. n. 1. 358 další nástupce — byli to Lucius Marcius Philippus v letech 61—60 př. n. 1. a Gnaeus Cornelius Lentulus Marcellinus v letech 59—58 př. n. 1. 358 Gabinia — Aulus Gabinius spravoval Sýrii v letech 57—55 př. n. 1. 358 Crassa — Marcus Licinius Crassus byl v Sýrii jako prokonsul v roce 54 př. n. 1. 358 Bibula — Marcus Calpurnius Bibulus byl správcem Sýrie v letech 51—50 př. n. 1. 358 Antonius v Egyptě přezimoval — v zimě roku 41—40 př. n. 1. .359 Sextiovi do Afriky — Titus Sextius spravoval obě africké provincie do konce roku 42 př. n. 1. 360 Tak plynulo jejich pětiletí — srov. IV. knihu, 2. kap.

479

na Salvidiena. 365 společně s ním — není jasné, koho má Appiános na mysli. Vydavatelé díla soudí, že text řeckého originálu není na tomto místě úplný. 365 K Lepidovi se uchýlila i Fulvie — jde o porušený text; někteří vyda­ vatelé uvádějí Lucia místo Lepida. Podle zpráv historika Cassia Diona se Fulvie odebrala také do Praeneste. Lepidus byl v té době v Símě

vianovo. 368 z Antia — v tomto městě v Latiu byly významné chrámy bohyně For­

tuny a Aesculapia. 368 Lanuvia — v latijském Lanuviu byl hlavní chrám bohyně zvané luno Sospes Mater Regina. 368 Nemorského háje — v tomto posvátném háji, který stál u Aricie v La­ tiu, byla slavná svatyně bohyně Diany. 368 z Tiburu — tj. z dnešního Tivoli. V latijském Tiburu stál bohatý chrám Herculův. 368 Pompeius — tj. Sextus Pompeius. 368 z Kefallénie — ostrova v dn. Iónském moři u pobřeží středního ňecka. 368 Fangonovi — Gaius Fuficius Fango byl přívržencem Caesara, který ho dostal do senátu. Sebevraždu spáchal v polovině roku 40 př. n. I. 369 mauretánského krále Bokcha — Appiános se mýlí, neboť šlo o Bokchova bratra Boguda. 371 Furnius — Gaius Furnius byl v roce 42 př. n. 1. asi praetorem; roku 36 a 35 př. n. 1. spravoval provincii Asii. 371 do města Sentie — jde o Sentinum v Umbrii. 371 Barbatius — Marcus Barbatius Pollio. 371 Sutrium — město v jižní Etrurii. 372 k ... městu Perusii — v Etrurii, dn. Perugia. 372 Tisiena . . . pověřil — Tisienus Gallus, legát Lucia Antonia, hájil skvě­ le město Nursii před Octavianovým útokem.

POZNÁMKY

POZNÁMKY

356 Ikos, Keos, Skiathos a Peparéthos — ostrov Keos patří ke Kykladám, zbylé tři ostrovy jsou nejdůležitější ze Sporad. 356 Ituraiou — Ituraia byla oblast v Sýrii mezi pohořím Libanonem a Antilibanonem. 356 spor mezi Ariarathem a Sisinem — v roce 42 př. n. 1. se dostal v Kappadokii na trůn Ariarathés X. Antonius proti němu prosazoval Sisina; v roce 36 př. n. 1. jej však trůnu zbavil a dal zabít. 357 doprovázel Gabinia při jeho tažení do Alexandrie — bylo to v roce 55 př. n. 1. Gabinius tehdy pomáhal dosadit na trůn Ptolemaia XII., otce Kleopatry, jíž bylo čtrnáct let. 357 Kleopatřinu sestru Arsinou — byla to mladší sestra Kleopatry a dala se na začátku alexandrijské války prohlásit královnou Egypta. Caesar jí postoupil Kypr, ale přesto bojovala proti němu dále. Po porážce byla vedena v triumfálním průvodu v Símě a potom dostala milost.

360 Lucius Antonius — byl mladším bratrem Marka Antonia; roku 44 př. n. 1. zastával tribunát lidu a v roce 41 př. n. 1. konsulát. 360 Manius — osobnost odjinud neznámá. 365 Salvidienus — Quintus Salvidienus Rufus, Octavianův přítel, byl xhomo novus«; v mládí byl pastýřem, prošel vojenskou kariérou a byl designovaným konsulem na rok 39 př. n. 1. 365 i když proti své vůli — text je pravděpodobně porušen, nebo jde o Appiánův omyl, protože tato slova se vztahují na Asinia Polliona, nikoliv

357 v Mílétu v chrámu Artemidy Leukofryény — podle historiků Cassia Diona a Flavia losepha byla Arsinoé zavražděna v Efesu. Avšak Arte­ mis Leukofryéné byla uctívána v maloasijské Magnésii nad Maiandrem, takže je pravděpodobné, že Arsinoé byla v azylu v jejím tamějším chrámě. 357 Kleopatřin bratr — Ptolemaios XIII. 357 vyplenili. . . Palmýru — Palmýra byla nejdůležitějším městem v syr­ ské poušti; byla vzdálena den cesty od Eufratu. 358 po Antiocha Euseba a jeho syna Antiocha — Antiochos X. Eusebéš vládl v letech 94—83 př. n. 1. a Antiochos XIII. v letech 69—65 př. n. 1.

a přál Octavianovi. 367 u města Ancony — v Picenu. 367 tohoto vojska — je nejasné, zda jde o vojsko Antoniovo, nebo Ocla-

478

358 po Seleukovi Níkátorovi— žil v letech 358—281 př. n. 1. 358 Když Pompeius získal Sýrií — v roce 63 př. n. 1. 358 jmenoval. . . správcem Scaura — Marcus Aemilius Scaurus byl správ­ cem Sýrie v letech 63—62 př. n. 1. 358 další nástupce — byli to Lucius Marcius Philippus v letech 61—60 př. n. 1. a Gnaeus Cornelius Lentulus Marcellinus v letech 59—58 př. n. 1. 358 Gabinia — Aulus Gabinius spravoval Sýrii v letech 57—55 př. n. 1. 358 Crassa — Marcus Licinius Crassus byl v Sýrii jako prokonsul v roce 54 př. n. 1. 358 Bibula — Marcus Calpurnius Bibulus byl správcem Sýrie v letech 51—50 př. n. 1. 358 Antonius v Egyptě přezimoval — v zimě roku 41—40 př. n. 1. .359 Sextiovi do Afriky — Titus Sextius spravoval obě africké provincie do konce roku 42 př. n. 1. 360 Tak plynulo jejich pětiletí — srov. IV. knihu, 2. kap.

479

na Salvidiena. 365 společně s ním — není jasné, koho má Appiános na mysli. Vydavatelé díla soudí, že text řeckého originálu není na tomto místě úplný. 365 K Lepidovi se uchýlila i Fulvie — jde o porušený text; někteří vyda­ vatelé uvádějí Lucia místo Lepida. Podle zpráv historika Cassia Diona se Fulvie odebrala také do Praeneste. Lepidus byl v té době v Símě

vianovo. 368 z Antia — v tomto městě v Latiu byly významné chrámy bohyně For­

tuny a Aesculapia. 368 Lanuvia — v latijském Lanuviu byl hlavní chrám bohyně zvané luno Sospes Mater Regina. 368 Nemorského háje — v tomto posvátném háji, který stál u Aricie v La­ tiu, byla slavná svatyně bohyně Diany. 368 z Tiburu — tj. z dnešního Tivoli. V latijském Tiburu stál bohatý chrám Herculův. 368 Pompeius — tj. Sextus Pompeius. 368 z Kefallénie — ostrova v dn. Iónském moři u pobřeží středního ňecka. 368 Fangonovi — Gaius Fuficius Fango byl přívržencem Caesara, který ho dostal do senátu. Sebevraždu spáchal v polovině roku 40 př. n. I. 369 mauretánského krále Bokcha — Appiános se mýlí, neboť šlo o Bokchova bratra Boguda. 371 Furnius — Gaius Furnius byl v roce 42 př. n. 1. asi praetorem; roku 36 a 35 př. n. 1. spravoval provincii Asii. 371 do města Sentie — jde o Sentinum v Umbrii. 371 Barbatius — Marcus Barbatius Pollio. 371 Sutrium — město v jižní Etrurii. 372 k ... městu Perusii — v Etrurii, dn. Perugia. 372 Tisiena . . . pověřil — Tisienus Gallus, legát Lucia Antonia, hájil skvě­ le město Nursii před Octavianovým útokem.

480

POZNÁMKY

372 sám se odebral do Perusie — v říjnu roku 41 př. n. 1. 373 Ateia — Ateius byl velitel podřízený Ventidiovi nebo Asiniovi Pollionovi. 373 poslala Plaňka — Lucius Munatius Plancus byl Caesarovým legátem v Galii, praefektem v Římě, správcem Zaalpské Galie v letech 44—43 př. n. 1. V bojích mezi senátem a Antoniem se připojil k Antoniovi. Roku 42 př. n. 1. byl konsulem, pak spravoval provincii Asii. Nakonec přešel k Octavianovi a prozradil mu také, že Antoniova závěr je ulože­ na u vestálek. V roce 27 př. n. 1. navrhl Octavianovi jméno Augustus, v roce 22 př. n. 1. byl censorem. 373 do Spoletia — město v Umbrii. 373 V noci před příchodem nového roku — 31. prosince 41 př. n. 1. 374 od první hlídky až do rána — v římském vojsku se čas od západu do východu slunce dělil na čtyři hlídky, z nichž dvě byly před půlnocí, dvě po půlnoci. První hlídka začínala kolem osmnácté hodiny. Délka každé hlídky byla asi tři hodiny.

378 tři urozené posly — nejvýznamnějším byl nepochybně Gaius Furnius, známý svou výmluvností. 382 z Caesarových vzpomínek — o Augustových memoárech je zmínka ta­ ké ve IV. knize, kap. 110 a v Knize illyrské, kap. 14. 384 o Cannutia — buď jde o Gaia Cannutia, nepřítele Octaviana a Anto­ nia, nebo o Tiberia Cannutia — srov. III. knihu, kap. 41 __ , který byl tribunem lidu roku 44 př. n. 1. Z nenávisti vůči Antoniovi stál na stra­ ně Octaviana, ale pak patrně změnil své smýšlení. 384 Gaia Flavia, Clodia Bithynika — první z obou není odjinud znám a rovněž identifikace druhého působí nesnáze. 384 skončilo obléhání... v Perusii — roku 40 př. n. 1. 384 Crassus — Publius Canidius Crassus, jeden z velitelů Antoniova voj­ ska na severu. Byl Lepidovým legátem v Galii v roce 53 př. n. 1. a při­ spěl k jeho dohodě s Antoniem. Později se stal konsulem, stál na straně Antonia a nakonec byl po jeho porážce z Octaviahova popudu zavražděn. 385 v Camerii — jde o Camerinum v Umbrii. 385 do Puteol — město a přístav v Kampánii. Řekové je nazývali Dikaiarcheia. 385 s Galií a Hispánií, ačkoliv obě patřily Antoniovi — jde o Appiánův omyl, poněvadž podle dohody uzavřené po bitvě u Filipp připadla Hispánie Octavianovi. 385 přes zimu — roku 41—40 př. n. 1. 385 na jaře — roku 40 př. n. 1. 386 Lucius Libo — Lucius Scribonius Libo se účastnil občanské války

POZNÁMKY

386 387

388

388 388 389

389 389 389 389

481

v letech 49 48 př. n. 1. na straně Pompeiově, v roce 44 př. n. 1. se stal tchánem Pompeiova syna Sexta, v roce 34 př. n. 1. byl konsulem. Satuminus — Sentius Satuminus Vetulo, otec Gaia Sentia Satumina, konsula roku 19 př. n. 1. sňatek se Scribonií — Scribonie se roku 40 př. n. 1. vdávala potřetí a byla o něco starší než Octavianus. V roce 39 př. n. 1., brzy po naro­ zeni dcery lulie, ji Octavianus zapudil. Scribonie provázela svou dce­ ru do vyhnanství v roce 2 př. n. 1. Peducaea a Lucia identifikace Peducaea je nejistá; co se týče Lu­ cia, je-li toto jméno praenomen, lze jej ztotožnit s Luciem Balbem, který spravoval Přední Hispánii. v Sikyónu — ve městě na Peloponnésu, které leželo severozápadně od Korintu. podle vlajky — na zádi velitelovy lodě. do Paloenta — jde o přístav Palús, 2. p. Palúnta, zvaný také Palé, na

ostrově Kefallénii v dnešním Jónském moři u pobřeží středního Řec­ ka. Odtud pluli do Brundisia — v srpnu roku 40 př. n. 1. vyslal Ménodóra — byl to velitel Pompeiova loďstva, v jiných prame­ nech je nazýván zkráceně Ménás. ausonského města — Appiános nazývá severní Apulii Ausonií. města Siponta — byl to přístav v severní Apulii, důležitý pro styky s Řeckem.

390 obléhá jen Consentii — město v jihoitalském Bruttijsku. 390 Servilius — Publius Servilius Rullus, Octavianův legát. 390 u města Urie — podle zprávy Plinia Staršího leželo toto město na Appiově silnici mezi Tarentem a Brundisiem. Jeho řecký název byl Hýria. 395 Marcellus — Gaius Claudius Marcellus, konsul roku 50 př. n. I., ze­ mřel roku 40 př. n. 1. 395 Caesarovy sestry Oclavie — byla to vlastní, mladší Octavianova se­ stra. 395 Labiena, syna Labienova — Quintus Labienus byl synem Tita Labiéna, který byl Caesarovým legátem v Galii; za občanské války stál Titus Labienus na straně Pompeiově a padl u Mundy v roce 45 př. n. , 1. Quintus byl přívrženec Brutův a Cassiův a po jejich smrti se nevzdal boje a napadal s Parthy Sýrii. 396 v Knize parthské — o této nedochované knize se Appiános zmiňuje ve svém díle celkem třikrát. 398 u ostrova Pilhékúsy — Pithékúsai, latinsky Aenaria, byl řecký název dnešního ostrova Ischia v Tyrrhénském moři.

480

POZNÁMKY

372 sám se odebral do Perusie — v říjnu roku 41 př. n. 1. 373 Ateia — Ateius byl velitel podřízený Ventidiovi nebo Asiniovi Pollionovi. 373 poslala Plaňka — Lucius Munatius Plancus byl Caesarovým legátem v Galii, praefektem v Římě, správcem Zaalpské Galie v letech 44—43 př. n. 1. V bojích mezi senátem a Antoniem se připojil k Antoniovi. Roku 42 př. n. 1. byl konsulem, pak spravoval provincii Asii. Nakonec přešel k Octavianovi a prozradil mu také, že Antoniova závěr je ulože­ na u vestálek. V roce 27 př. n. 1. navrhl Octavianovi jméno Augustus, v roce 22 př. n. 1. byl censorem. 373 do Spoletia — město v Umbrii. 373 V noci před příchodem nového roku — 31. prosince 41 př. n. 1. 374 od první hlídky až do rána — v římském vojsku se čas od západu do východu slunce dělil na čtyři hlídky, z nichž dvě byly před půlnocí, dvě po půlnoci. První hlídka začínala kolem osmnácté hodiny. Délka každé hlídky byla asi tři hodiny.

378 tři urozené posly — nejvýznamnějším byl nepochybně Gaius Furnius, známý svou výmluvností. 382 z Caesarových vzpomínek — o Augustových memoárech je zmínka ta­ ké ve IV. knize, kap. 110 a v Knize illyrské, kap. 14. 384 o Cannutia — buď jde o Gaia Cannutia, nepřítele Octaviana a Anto­ nia, nebo o Tiberia Cannutia — srov. III. knihu, kap. 41 __ , který byl tribunem lidu roku 44 př. n. 1. Z nenávisti vůči Antoniovi stál na stra­ ně Octaviana, ale pak patrně změnil své smýšlení. 384 Gaia Flavia, Clodia Bithynika — první z obou není odjinud znám a rovněž identifikace druhého působí nesnáze. 384 skončilo obléhání... v Perusii — roku 40 př. n. 1. 384 Crassus — Publius Canidius Crassus, jeden z velitelů Antoniova voj­ ska na severu. Byl Lepidovým legátem v Galii v roce 53 př. n. 1. a při­ spěl k jeho dohodě s Antoniem. Později se stal konsulem, stál na straně Antonia a nakonec byl po jeho porážce z Octaviahova popudu zavražděn. 385 v Camerii — jde o Camerinum v Umbrii. 385 do Puteol — město a přístav v Kampánii. Řekové je nazývali Dikaiarcheia. 385 s Galií a Hispánií, ačkoliv obě patřily Antoniovi — jde o Appiánův omyl, poněvadž podle dohody uzavřené po bitvě u Filipp připadla Hispánie Octavianovi. 385 přes zimu — roku 41—40 př. n. 1. 385 na jaře — roku 40 př. n. 1. 386 Lucius Libo — Lucius Scribonius Libo se účastnil občanské války

POZNÁMKY

386 387

388

388 388 389

389 389 389 389

481

v letech 49 48 př. n. 1. na straně Pompeiově, v roce 44 př. n. 1. se stal tchánem Pompeiova syna Sexta, v roce 34 př. n. 1. byl konsulem. Satuminus — Sentius Satuminus Vetulo, otec Gaia Sentia Satumina, konsula roku 19 př. n. 1. sňatek se Scribonií — Scribonie se roku 40 př. n. 1. vdávala potřetí a byla o něco starší než Octavianus. V roce 39 př. n. 1., brzy po naro­ zeni dcery lulie, ji Octavianus zapudil. Scribonie provázela svou dce­ ru do vyhnanství v roce 2 př. n. 1. Peducaea a Lucia identifikace Peducaea je nejistá; co se týče Lu­ cia, je-li toto jméno praenomen, lze jej ztotožnit s Luciem Balbem, který spravoval Přední Hispánii. v Sikyónu — ve městě na Peloponnésu, které leželo severozápadně od Korintu. podle vlajky — na zádi velitelovy lodě. do Paloenta — jde o přístav Palús, 2. p. Palúnta, zvaný také Palé, na

ostrově Kefallénii v dnešním Jónském moři u pobřeží středního Řec­ ka. Odtud pluli do Brundisia — v srpnu roku 40 př. n. 1. vyslal Ménodóra — byl to velitel Pompeiova loďstva, v jiných prame­ nech je nazýván zkráceně Ménás. ausonského města — Appiános nazývá severní Apulii Ausonií. města Siponta — byl to přístav v severní Apulii, důležitý pro styky s Řeckem.

390 obléhá jen Consentii — město v jihoitalském Bruttijsku. 390 Servilius — Publius Servilius Rullus, Octavianův legát. 390 u města Urie — podle zprávy Plinia Staršího leželo toto město na Appiově silnici mezi Tarentem a Brundisiem. Jeho řecký název byl Hýria. 395 Marcellus — Gaius Claudius Marcellus, konsul roku 50 př. n. I., ze­ mřel roku 40 př. n. 1. 395 Caesarovy sestry Oclavie — byla to vlastní, mladší Octavianova se­ stra. 395 Labiena, syna Labienova — Quintus Labienus byl synem Tita Labiéna, který byl Caesarovým legátem v Galii; za občanské války stál Titus Labienus na straně Pompeiově a padl u Mundy v roce 45 př. n. , 1. Quintus byl přívrženec Brutův a Cassiův a po jejich smrti se nevzdal boje a napadal s Parthy Sýrii. 396 v Knize parthské — o této nedochované knize se Appiános zmiňuje ve svém díle celkem třikrát. 398 u ostrova Pilhékúsy — Pithékúsai, latinsky Aenaria, byl řecký název dnešního ostrova Ischia v Tyrrhénském moři.

POZNÁMKY

POZNÁMKY

398 Pompeiovu matku Mucii — Tertia Mucia, matka Sexta Pompeia a Gnaea Pompeia, byla třetí manželkou Pompeia Velikého. Když se s ní Pompeius v roce 62 př. n. 1. rozvedl kvůli nevěře, které se údajně měla dopustit s Caesarem, vdala se za Aemilia Scaura, nevlastního syna diktátora Sully. 398 do Bájí — přímořského města v Kampánii. 399 po Bithynikovi — Pompeius Bithynicus spravoval Sicílii jako praetor nebo propraetor. Sextus Pompeius na něj zaútočil, ale nepodařilo se mu nad ním zvítězit. Později se Bithynicus Sextoví Pompeiovi vzdal a ten ho ponechal naživu. Teprve poté, když Sextus Pompeius získal celou Sicílii, dal Bithynika zavraždit pod záminkou, že Bithynicus usi­ loval o jeho život. 400 s manželkou Tulií — Appiános se mýlí, protože Sextová manželka se jmenovala Scribonie a byla neteří Scribonie, Augustovy druhé man­ želky; lulie byla matka Antoniova. Protože se však spíše předpokládá, že šlo o nátlak lulie, je oprávněná domněnka, že se do textu dostala omylem slova s manželkou. 401 poslali do Říma — roku 39 př. n. 1.

420 senátora Bebilla — jde buď o Gaia Caninia Rebilla, jednodenního konsula roku 45 př. n. 1., nebo o jeho syna. 420 u Messaly — byl to Marcus Valerius Messale, původně přívrženec Bruta a Cassia, polom Antonia a nakonec Octaviana.

482

402 Sosia — Gaius Sósius, Antoniův přívrženec, spravoval Sýrii v letech 38—34 př. n. 1. a byl konsulem roku 32 př. n. 1. 403 do Idúmaie a Samaří — Idúmaia byla ěástí Palestiny, Samaří leželo severozápadně od Sichemu a bylo původně sídlem izraelských králů, později se podle tohoto města nazývala oblast v pohoří Efraim. 403 Héráda — Héródés se dostal na trůn v roce 40 př. n. 1. 403 do Písidie — v Malé Asii. 403 prožil zimu v Athénách — v roce 39/38 př. n. 1. 409 minul Slylidu — sloup v podobě věže postavený severně od Rhegia proti Messaně. 414 Počátkem jara — roku 37 př. n. 1. 415 mezi Metaponlem a Tarentem — Metapontum leželo v Lukánii u Tarentského zálivu. 416 Antonius . . . spěchal do Sýrie — na podzim roku 37 př. n. 1. 417 Taurus — Titus Statilius Taurus, konsul roku 37 a 26 př. n. 1. 417 Byl to desátý den po letním slunovratu — 1. července 36 př. n. 1. 417 Plinia — jeho jméno bylo Lucius Plinius Rufus. 417 Liparu — největší z dnešních Liparských ostrovů na sever od Sicílie. 417 Appius — je ztotožňován s Appiem Claudiem Pulchrem, konsulem roku 38 př. n. 1., ale identifikace je sporná. 418 Minervin mys — na pobřeží Kampánie proti dnešnímu ostrovu Capri. 418 rychlých libumských (lodí) — tyto lodě byly nazvány podle illyrského kmene Libumů, u nichž je Římané poznali.

483

421 u Tauromenia — města na severovýchodním pobřeží Sicílie, dn. Taor­ mina. 421 ležícímu naproti Tauromeniu — jde o Appiánův omyl, protože Scylacium leželo v Kalábrii na pobřeží dnešního Jónského moře. 421 Pompeiův velitel Papiás — byl to Papiás Démocharés, někdy nazýva­ ný pouze jedním ze svých jmen. 421 na Strongylu — dnešní Stromboli. 421 z. . . Vulcanových ostrovů — z dnešních Liparských ostrovů. Řecký název byl Aiolské ostrovy. 422 v Peloru, Mylách a Tyndaridě — Pelorum je název pobřeží u mysu, řecký nazývaného Pelórias, na nejzazším severovýchodním cípu Sicí­ lie, dn. Capo di Faro. Myly byly kotviště lodí na severovýchodě Sicílie. Tyndaris byla důležitý vojenský a námořní bod, který ležel na západ od Myl. 422 na Therasii — jeden z Liparských ostrovů, řecký nazývaný Hiera, dn. Volcano. 424 do Leucopelry — řecký Leukopetra, tj. Bílá skála, mys v Bruttijsku, na jih od Rhegia. 425 po řece Onobale — tento název není odjinud znám. 425 obyvateli Naxu — Naxos byl první řecká kolonie na Sicílii. Appiánův výklad o založení osady je matoucí, neboť kolonie byla založena oby­ vateli Chalkidy z Euboie. Pouze řecký historik Hellánikos připomíná, že na kolonizaci této osady se podíleli i obyvatelé ostrova Naxu. 425 u výběžku Coccina — toto místo není z jiných pramenů známo. 425 do města Phoenix «— toto město leželo mezi Messánou a Tauromeniem na Sicílii. 426 Titiniovi. . . Carisiovi — byli to Octavianovi legáti v době války se Sextem Pompeiem a nejsou blíže známi. 426 do přístavu Abaly — místo nelze přesně identifikovat; tento přístav snad ležel na bruttijském pobřeží směrem k Sicilské úžině a Sicílii. 427 poslal. . . Laronia — Quintus Laronius, Octavianův legát, byl pozdě­ ji, v roce 33 př. n. 1., konsulem. 429 k Naulochu — bylo to kotviště lodí na severovýchodním cípu Sicílie. 429 stejně jako Myl — Myly však měl ve své moci Pompeius. 429 Artemisia — Artemision, malá osada nedaleko Myl s chrámem bohyně Artemidy. 429 býci Hélioví — narážka na Homérovo vyprávění v Odyssei XB,

POZNÁMKY

POZNÁMKY

398 Pompeiovu matku Mucii — Tertia Mucia, matka Sexta Pompeia a Gnaea Pompeia, byla třetí manželkou Pompeia Velikého. Když se s ní Pompeius v roce 62 př. n. 1. rozvedl kvůli nevěře, které se údajně měla dopustit s Caesarem, vdala se za Aemilia Scaura, nevlastního syna diktátora Sully. 398 do Bájí — přímořského města v Kampánii. 399 po Bithynikovi — Pompeius Bithynicus spravoval Sicílii jako praetor nebo propraetor. Sextus Pompeius na něj zaútočil, ale nepodařilo se mu nad ním zvítězit. Později se Bithynicus Sextoví Pompeiovi vzdal a ten ho ponechal naživu. Teprve poté, když Sextus Pompeius získal celou Sicílii, dal Bithynika zavraždit pod záminkou, že Bithynicus usi­ loval o jeho život. 400 s manželkou Tulií — Appiános se mýlí, protože Sextová manželka se jmenovala Scribonie a byla neteří Scribonie, Augustovy druhé man­ želky; lulie byla matka Antoniova. Protože se však spíše předpokládá, že šlo o nátlak lulie, je oprávněná domněnka, že se do textu dostala omylem slova s manželkou. 401 poslali do Říma — roku 39 př. n. 1.

420 senátora Bebilla — jde buď o Gaia Caninia Rebilla, jednodenního konsula roku 45 př. n. 1., nebo o jeho syna. 420 u Messaly — byl to Marcus Valerius Messale, původně přívrženec Bruta a Cassia, polom Antonia a nakonec Octaviana.

482

402 Sosia — Gaius Sósius, Antoniův přívrženec, spravoval Sýrii v letech 38—34 př. n. 1. a byl konsulem roku 32 př. n. 1. 403 do Idúmaie a Samaří — Idúmaia byla ěástí Palestiny, Samaří leželo severozápadně od Sichemu a bylo původně sídlem izraelských králů, později se podle tohoto města nazývala oblast v pohoří Efraim. 403 Héráda — Héródés se dostal na trůn v roce 40 př. n. 1. 403 do Písidie — v Malé Asii. 403 prožil zimu v Athénách — v roce 39/38 př. n. 1. 409 minul Slylidu — sloup v podobě věže postavený severně od Rhegia proti Messaně. 414 Počátkem jara — roku 37 př. n. 1. 415 mezi Metaponlem a Tarentem — Metapontum leželo v Lukánii u Tarentského zálivu. 416 Antonius . . . spěchal do Sýrie — na podzim roku 37 př. n. 1. 417 Taurus — Titus Statilius Taurus, konsul roku 37 a 26 př. n. 1. 417 Byl to desátý den po letním slunovratu — 1. července 36 př. n. 1. 417 Plinia — jeho jméno bylo Lucius Plinius Rufus. 417 Liparu — největší z dnešních Liparských ostrovů na sever od Sicílie. 417 Appius — je ztotožňován s Appiem Claudiem Pulchrem, konsulem roku 38 př. n. 1., ale identifikace je sporná. 418 Minervin mys — na pobřeží Kampánie proti dnešnímu ostrovu Capri. 418 rychlých libumských (lodí) — tyto lodě byly nazvány podle illyrského kmene Libumů, u nichž je Římané poznali.

483

421 u Tauromenia — města na severovýchodním pobřeží Sicílie, dn. Taor­ mina. 421 ležícímu naproti Tauromeniu — jde o Appiánův omyl, protože Scylacium leželo v Kalábrii na pobřeží dnešního Jónského moře. 421 Pompeiův velitel Papiás — byl to Papiás Démocharés, někdy nazýva­ ný pouze jedním ze svých jmen. 421 na Strongylu — dnešní Stromboli. 421 z. . . Vulcanových ostrovů — z dnešních Liparských ostrovů. Řecký název byl Aiolské ostrovy. 422 v Peloru, Mylách a Tyndaridě — Pelorum je název pobřeží u mysu, řecký nazývaného Pelórias, na nejzazším severovýchodním cípu Sicí­ lie, dn. Capo di Faro. Myly byly kotviště lodí na severovýchodě Sicílie. Tyndaris byla důležitý vojenský a námořní bod, který ležel na západ od Myl. 422 na Therasii — jeden z Liparských ostrovů, řecký nazývaný Hiera, dn. Volcano. 424 do Leucopelry — řecký Leukopetra, tj. Bílá skála, mys v Bruttijsku, na jih od Rhegia. 425 po řece Onobale — tento název není odjinud znám. 425 obyvateli Naxu — Naxos byl první řecká kolonie na Sicílii. Appiánův výklad o založení osady je matoucí, neboť kolonie byla založena oby­ vateli Chalkidy z Euboie. Pouze řecký historik Hellánikos připomíná, že na kolonizaci této osady se podíleli i obyvatelé ostrova Naxu. 425 u výběžku Coccina — toto místo není z jiných pramenů známo. 425 do města Phoenix «— toto město leželo mezi Messánou a Tauromeniem na Sicílii. 426 Titiniovi. . . Carisiovi — byli to Octavianovi legáti v době války se Sextem Pompeiem a nejsou blíže známi. 426 do přístavu Abaly — místo nelze přesně identifikovat; tento přístav snad ležel na bruttijském pobřeží směrem k Sicilské úžině a Sicílii. 427 poslal. . . Laronia — Quintus Laronius, Octavianův legát, byl pozdě­ ji, v roce 33 př. n. 1., konsulem. 429 k Naulochu — bylo to kotviště lodí na severovýchodním cípu Sicílie. 429 stejně jako Myl — Myly však měl ve své moci Pompeius. 429 Artemisia — Artemision, malá osada nedaleko Myl s chrámem bohyně Artemidy. 429 býci Hélioví — narážka na Homérovo vyprávění v Odyssei XB,

484

POZNÁMKY

260 nn. o tom, jak Odysseovi druhové zabili býky — podle jiné verze krávy — boha slunce Hélia. 429 území Palaisténú — toto území lze těžko identifikovat a předpokládá se, že jeho název je v textu zkomolen. 430 Jakmile nastal smluvený den — 3. září 36 př. n. 1. 437 Sotva přišel do Říma — 13. listopadu 36 př. n. 1. 438 skončily. .. nepokoje — roku 36 př. n. 1. 438 Caesarovi. . . bylo dvacet osm let — Octavianus se narodil 23. září 63 př. n. 1. 438 určil Sabina — celé jméno znělo Gaius Calvisius Sabinus. 439 Z jeho doby prý pochází — noční stráž (cohortes vigilum) však byla zřízena později, až v roce 6 př. n. 1. 439 zvolili ho natrvalo tribunem — Octavianus tehdy získal pouze tribunskou nedotknutelnost, kdežto plnou tribunskou hodnost měl až od ro­

439 442 443 443 443 443 443

443 443 443

443 443

446

ku 23 př. n. 1. u mysu Lacinia — nedaleko Krotónu v jižní Itálii. zmocnil se . . . Lampsaku — města v maloasijské Mýsii. do Achajského přístavu — v maloasijské Tróadě u Helléspontu. zMýsie — byla to severní část římské provincie Asie. z . . . Propontidy — dnešního Marmarského moře. kde trávila zimu — v roce 36/35 př. n. 1. Pompeius se zmocnil Níkaie a Níkomédeie — měst v maloasijské Bíthýnii. počátkem jara — roku 35 př. n. 1. u Prokonnésu — v Propontidě. Nasidius — Quintus Nasidius, velitel Pompeiova loďstva roku 36 př. n. 1.; o rok později přešel na Antoniovu stranu a byl roku 31 př. n. 1. poražen Agrippou. Thermus — Quintus Minucius Thermus byl praetorem mezi rokem 60—58 př. n. 1. Fannius — Gaius Fannius zastával praeturu v roce 55 př. n. 1.; před proskripcemi uprchl na Sicílii. Scaurus — Marcus Aemilius Scaurus byl nevlastním bratrem Sexta Pompeia, protože Mucie, manželka Pompeia Velikého, se po rozvodu provdala za muže jménem Marcus Aemilius Scaurus a měla s ním výše uvedeného syna, který se jmenoval jako jeho otec.

SEZNAM VYBRANÝCH ZEMĚPISNÝCH JMEN

485

SEZNAM VYBRANÝCH ZEMĚPISNÝCH JMEN

Afrika — lat. Africa, pod tímto názvem rozuměli Uhnané v šir­ ším slova smyslu světadíl Afriku, který Rekové nazývali Libye. V užším slova smyslu označovala Africa především římskou provin­ cii vytvořenou v roce 146 př. n. 1. na území, které dříve ovládalo Kartágo. V roce 46 př. n. 1. byla připojena k římské říši Numidie jako provincie Africa nova — Nová Afrika, kdežto původní provincie se jmenovala Africa vetus — Stará Afrika. Obě byly později spojeny v provincii Africa proconsulates — Afrika prokonsulská. Aktion — lat. Actium, mys a město na západním pobřeží středního

Řecka. Alba — římská kolonie ve střední Itálii. Ariminum — město v Umbrii. Arménie Malá — krajina v Malé Asii v sousedství Pontu, Kappadokie a Arménie Velké. Arménie Velká — území na horním toku Eufratu a Tigridu. Asie — lat. Asia, označuje světadíl Asii i římskou provincii Asii, kte­ rá vznikla v roce 133 př. n. 1. a zahrnovala Mýsii, Lýdii a poz­ ději i Kárii.

Bíthýnie — země v severozápadní části Malé Asie. Bruttijsko — území v nejjižnější čá­ sti Itálie. Brundisium — dn. Brindisi, přístav v jihoitalské Kalábrii.

Capua — město v Kampánii. Cirta — město v severoafrické Numidii. Cumy — lat. Cumae, řec. Kýmé, město v Kampánii. Épeiros — území u západního po­ břeží severního Řecka, sousedící na severu s Illyrií a na jihovýcho­ dě s Aitólií. Etrurie — území v západní části střední Itálie. Foiníkie — země na východním po­ břeží Středozemního moře. Frygie — krajina na západě Malé Asie.

Galatie — krajina uprostřed Malé Asie. Galie Narbonská — lat. Gallia Narbonensis nebo Provincia, dn. Provence, podrobená Římany

v letech 125—120 př. n. 1. Galie Zaalpská — lat. Gallia Transalpina nebo ulterior ( = zadní),

484

POZNÁMKY

260 nn. o tom, jak Odysseovi druhové zabili býky — podle jiné verze krávy — boha slunce Hélia. 429 území Palaisténú — toto území lze těžko identifikovat a předpokládá se, že jeho název je v textu zkomolen. 430 Jakmile nastal smluvený den — 3. září 36 př. n. 1. 437 Sotva přišel do Říma — 13. listopadu 36 př. n. 1. 438 skončily. .. nepokoje — roku 36 př. n. 1. 438 Caesarovi. . . bylo dvacet osm let — Octavianus se narodil 23. září 63 př. n. 1. 438 určil Sabina — celé jméno znělo Gaius Calvisius Sabinus. 439 Z jeho doby prý pochází — noční stráž (cohortes vigilum) však byla zřízena později, až v roce 6 př. n. 1. 439 zvolili ho natrvalo tribunem — Octavianus tehdy získal pouze tribunskou nedotknutelnost, kdežto plnou tribunskou hodnost měl až od ro­

439 442 443 443 443 443 443

443 443 443

443 443

446

ku 23 př. n. 1. u mysu Lacinia — nedaleko Krotónu v jižní Itálii. zmocnil se . . . Lampsaku — města v maloasijské Mýsii. do Achajského přístavu — v maloasijské Tróadě u Helléspontu. zMýsie — byla to severní část římské provincie Asie. z . . . Propontidy — dnešního Marmarského moře. kde trávila zimu — v roce 36/35 př. n. 1. Pompeius se zmocnil Níkaie a Níkomédeie — měst v maloasijské Bíthýnii. počátkem jara — roku 35 př. n. 1. u Prokonnésu — v Propontidě. Nasidius — Quintus Nasidius, velitel Pompeiova loďstva roku 36 př. n. 1.; o rok později přešel na Antoniovu stranu a byl roku 31 př. n. 1. poražen Agrippou. Thermus — Quintus Minucius Thermus byl praetorem mezi rokem 60—58 př. n. 1. Fannius — Gaius Fannius zastával praeturu v roce 55 př. n. 1.; před proskripcemi uprchl na Sicílii. Scaurus — Marcus Aemilius Scaurus byl nevlastním bratrem Sexta Pompeia, protože Mucie, manželka Pompeia Velikého, se po rozvodu provdala za muže jménem Marcus Aemilius Scaurus a měla s ním výše uvedeného syna, který se jmenoval jako jeho otec.

SEZNAM VYBRANÝCH ZEMĚPISNÝCH JMEN

485

SEZNAM VYBRANÝCH ZEMĚPISNÝCH JMEN

Afrika — lat. Africa, pod tímto názvem rozuměli Uhnané v šir­ ším slova smyslu světadíl Afriku, který Rekové nazývali Libye. V užším slova smyslu označovala Africa především římskou provin­ cii vytvořenou v roce 146 př. n. 1. na území, které dříve ovládalo Kartágo. V roce 46 př. n. 1. byla připojena k římské říši Numidie jako provincie Africa nova — Nová Afrika, kdežto původní provincie se jmenovala Africa vetus — Stará Afrika. Obě byly později spojeny v provincii Africa proconsulates — Afrika prokonsulská. Aktion — lat. Actium, mys a město na západním pobřeží středního

Řecka. Alba — římská kolonie ve střední Itálii. Ariminum — město v Umbrii. Arménie Malá — krajina v Malé Asii v sousedství Pontu, Kappadokie a Arménie Velké. Arménie Velká — území na horním toku Eufratu a Tigridu. Asie — lat. Asia, označuje světadíl Asii i římskou provincii Asii, kte­ rá vznikla v roce 133 př. n. 1. a zahrnovala Mýsii, Lýdii a poz­ ději i Kárii.

Bíthýnie — země v severozápadní části Malé Asie. Bruttijsko — území v nejjižnější čá­ sti Itálie. Brundisium — dn. Brindisi, přístav v jihoitalské Kalábrii.

Capua — město v Kampánii. Cirta — město v severoafrické Numidii. Cumy — lat. Cumae, řec. Kýmé, město v Kampánii. Épeiros — území u západního po­ břeží severního Řecka, sousedící na severu s Illyrií a na jihovýcho­ dě s Aitólií. Etrurie — území v západní části střední Itálie. Foiníkie — země na východním po­ břeží Středozemního moře. Frygie — krajina na západě Malé Asie.

Galatie — krajina uprostřed Malé Asie. Galie Narbonská — lat. Gallia Narbonensis nebo Provincia, dn. Provence, podrobená Římany

v letech 125—120 př. n. 1. Galie Zaalpská — lat. Gallia Transalpina nebo ulterior ( = zadní),

486

SEZNAM VYBRANÝCH ZEMĚPISNÝCH JMEN

patřila k ní Galie Narbonská a dá ■ le území podrobené Caesarem v letech 58—51 př. n. 1. Galie Předalpská — lat. Gallia Cisalpina nebo cilerior ( = přední), dnešní severní Itálie, podrobeňá Římany v letech 225—222 př. n. 1. a připojená k Itálii roku 42 př. n. 1.

Hadrumetum — přistav v severní Africe jihovýchodně od Kartága. Helléspontos — dn. Dardanelly. Illyrie, Illyricum — v římském po­ jetí území od Jaderského moře k Černému včetně Raetie, Norika

a Moesie, tedy celé pravé povodí Dunaje. Iónie — území ve střední části zá­ padní Malé Asie. Kampánie — krajina ve střední Itá­ lii. Kanny — lat. Cannae, osada v jihoitalské Apulii. Kappadokie — krajina ve východní Malé Asii. Kárie — země v jihozápadní Malé Asii. Kilikie — krajina v jihovýchodní Malé Asii. Knidos — město v jižní Kárii. Kommagéné — území v Přední Asii na rozhraní Kilikie, Sýrie a Mezopotámie. Korkýra — ostrov u pobřeží Illyrie v Iónském moři, dn. Korfu. Kós — ostrov v jižních Sporadách u jihozápadního pobřeží Malé Asie.

Krolón — přístav v jihoitalském Bruttijsku. Kyréna — území v severní Africe, na západě ohraničené Velkou Syrtou, na východě Egyptem.

Latium — území ve střední Itálii u Tyrrhénského moře. Ligurie — krajina v severozápadní Itálii. Lilybaeum — přistav na západním pobřeží Sicíle. Lukánie — krajina v jihozápadní Itálii, Lusitánie — krajina v Hispánii, dn. Portugalsko a západní část Špa­ nělska. Lýdie — země v západní Malé Asii. Lykie — krajina v jihozápadní Malé Asii.

Massilie — řec.Massalia, dn.Marse­ ille. Mauretánie — území od dnešního Gibraltaru po Numidii, dnešní Maroko a část západního Alžír­ ská. Moesie — severní část Thrákie, pozdější římská provincie. Mýsie — krajina v severozápadní Malé Asii. Numidie — krajina v severní Africe na západ a jih od území patřícího Kartágu, z níž byla vytvořena ro­ ku 48 př. n. 1. provincie Nová Afrika. Pamfýlie — krajina v jižní části Ma­ lé Asie. Paflagonie — krajina v severní Ma­ lé Asii.

SEZNAM VYBRANÝCH ZEMĚPISNÝCH JMEN

Parthové — kmeny žijící na území dnešního Íránu.

Picenum — krajina ve střední Itálii na pobřeží dnešního Jaderského moře. Písidie — krajina v Malé Asii mezi Pamfýlií a Frygií. Pontos — území v severovýchodní části Malé Asie. Propontis — moře mezi Helléspontem a Thráckým Bosporem, dn. moře Marmarské. Rhegium — řec. Rhégion, město v nejjižnějším cípu Itálie, původ­ ně řecká kolonie; dn. Reggio. Rhodes — ostrov ve Sporadách u jihozápadního břehu Malé Asie.

Samnité — obyvatelé Samnia, kraji­ ny na východ od Latia, osídlené sabellskými kmeny, z nichž nej­ početnější byli Samnité. Samos — ostrov v Egejském moři. Sena — město v Umbrii. Sýrie — území v Přední Asii mezi Eufratem a Středozemním mo­ řem. Syrská kotlina — část Sýrie mezi

487

pohořím Libanonem a Antilibanonem.

Tarent — lat. Tarentum, řec. Tarás, přístav v jihoitalské Kalábrii. Tauromenium — řec. Tauromenion, dn. Taormina, město na vý­ chodním pobřeží Sicílie. Thessalie — území ve východní čá­ sti severního Řecka.

Thrákie — krajina na severovýcho­ dě Balkánského poloostrova, zhruba dnešní Bulharsko. Thurie — řec. Thůrioi, město v se­ verním Bruttijsku.

Umbrie — krajina ve východní části střední Itálie. Utica — hlavní centrum provincie Afrika, zřízené po dobytí Kartá­ ga.

Uenusie — město v jihoitalské Apu­ lii. Vibo — nebo Vibo Valentia, u řec­ kých autorů Hippónion, přístav­ ní město v jihozápadní Itálii. Volskové — kmen v jihovýchodní části Latia.

486

SEZNAM VYBRANÝCH ZEMĚPISNÝCH JMEN

patřila k ní Galie Narbonská a dá ■ le území podrobené Caesarem v letech 58—51 př. n. 1. Galie Předalpská — lat. Gallia Cisalpina nebo cilerior ( = přední), dnešní severní Itálie, podrobeňá Římany v letech 225—222 př. n. 1. a připojená k Itálii roku 42 př. n. 1.

Hadrumetum — přistav v severní Africe jihovýchodně od Kartága. Helléspontos — dn. Dardanelly. Illyrie, Illyricum — v římském po­ jetí území od Jaderského moře k Černému včetně Raetie, Norika

a Moesie, tedy celé pravé povodí Dunaje. Iónie — území ve střední části zá­ padní Malé Asie. Kampánie — krajina ve střední Itá­ lii. Kanny — lat. Cannae, osada v jihoitalské Apulii. Kappadokie — krajina ve východní Malé Asii. Kárie — země v jihozápadní Malé Asii. Kilikie — krajina v jihovýchodní Malé Asii. Knidos — město v jižní Kárii. Kommagéné — území v Přední Asii na rozhraní Kilikie, Sýrie a Mezopotámie. Korkýra — ostrov u pobřeží Illyrie v Iónském moři, dn. Korfu. Kós — ostrov v jižních Sporadách u jihozápadního pobřeží Malé Asie.

Krolón — přístav v jihoitalském Bruttijsku. Kyréna — území v severní Africe, na západě ohraničené Velkou Syrtou, na východě Egyptem.

Latium — území ve střední Itálii u Tyrrhénského moře. Ligurie — krajina v severozápadní Itálii. Lilybaeum — přistav na západním pobřeží Sicíle. Lukánie — krajina v jihozápadní Itálii, Lusitánie — krajina v Hispánii, dn. Portugalsko a západní část Špa­ nělska. Lýdie — země v západní Malé Asii. Lykie — krajina v jihozápadní Malé Asii.

Massilie — řec.Massalia, dn.Marse­ ille. Mauretánie — území od dnešního Gibraltaru po Numidii, dnešní Maroko a část západního Alžír­ ská. Moesie — severní část Thrákie, pozdější římská provincie. Mýsie — krajina v severozápadní Malé Asii. Numidie — krajina v severní Africe na západ a jih od území patřícího Kartágu, z níž byla vytvořena ro­ ku 48 př. n. 1. provincie Nová Afrika. Pamfýlie — krajina v jižní části Ma­ lé Asie. Paflagonie — krajina v severní Ma­ lé Asii.

SEZNAM VYBRANÝCH ZEMĚPISNÝCH JMEN

Parthové — kmeny žijící na území dnešního Íránu.

Picenum — krajina ve střední Itálii na pobřeží dnešního Jaderského moře. Písidie — krajina v Malé Asii mezi Pamfýlií a Frygií. Pontos — území v severovýchodní části Malé Asie. Propontis — moře mezi Helléspontem a Thráckým Bosporem, dn. moře Marmarské. Rhegium — řec. Rhégion, město v nejjižnějším cípu Itálie, původ­ ně řecká kolonie; dn. Reggio. Rhodes — ostrov ve Sporadách u jihozápadního břehu Malé Asie.

Samnité — obyvatelé Samnia, kraji­ ny na východ od Latia, osídlené sabellskými kmeny, z nichž nej­ početnější byli Samnité. Samos — ostrov v Egejském moři. Sena — město v Umbrii. Sýrie — území v Přední Asii mezi Eufratem a Středozemním mo­ řem. Syrská kotlina — část Sýrie mezi

487

pohořím Libanonem a Antilibanonem.

Tarent — lat. Tarentum, řec. Tarás, přístav v jihoitalské Kalábrii. Tauromenium — řec. Tauromenion, dn. Taormina, město na vý­ chodním pobřeží Sicílie. Thessalie — území ve východní čá­ sti severního Řecka.

Thrákie — krajina na severovýcho­ dě Balkánského poloostrova, zhruba dnešní Bulharsko. Thurie — řec. Thůrioi, město v se­ verním Bruttijsku.

Umbrie — krajina ve východní části střední Itálie. Utica — hlavní centrum provincie Afrika, zřízené po dobytí Kartá­ ga.

Uenusie — město v jihoitalské Apu­ lii. Vibo — nebo Vibo Valentia, u řec­ kých autorů Hippónion, přístav­ ní město v jihozápadní Itálii. Volskové — kmen v jihovýchodní části Latia.

488

rejstřík vybraných vlastních jmen

REJSTŘÍK VYBRANÝCH VLASTNÍCH JMEN

Agrippa — Marcus Vipsanius Agrippa (asi 63—12 př. n. 1.), římský vojevůdce, přítel císaře Augusta, později i jeho zeť 293, 371—374, 385, 389, 390, 414, 416, 419—420, 422—424, 427-433 Alexandras Veliký, makedonský král v letech 336—323 př. n. 1. 22, 191—195, 312 Amatius viz Marius Antonius Gaius Antonius, konsul roku 63 př. n. 1. 99 Gaius Antonius, bratr triumvira 121, 125, 204, 210, 212—213, 248, 308 Lucius Antonius, Antoniův bratr 360, 364—384, 386—387, 392—393 Marcus Antonius, konsul roku 99 př. n. 1., děd triumvira 39, 63-64 Marcus Antonius, triumvir 21—22, 116, 121, 132—133, 144, 154, 163, 165, 168, 170—182, 186—190,196—200, 203—246, 248—253, 255, 258—262, 265, 268, 271—274, 276, 279, 281, 284—285, 287—288, 290—291, 293—294, 298, 301, 308, 315—316, 322, 330—334, 338—340, 343, 345—346, 348—361, 364—368, 370-373,

378, 385—406, 414—417, 427, 432, 435—436, 439—447 Apuleius viz Satuminus Arisloníkos, vůdce povstání proti Římanům v Pergamu 30 Asintus Pollio — Gaius Asiníus Pollio (76 př. n. 1. — 5 n. 1.), řím­ sky politik, vojevůdce a spisova­ tel 121, 124, 148, 227, 245, 249, 259, 268, 278, 314, 365, 372—374, 384—385, 392, 395 Augustus viz také Caesar a Octavius 22

Bibulus Lucius Calpumius Bibulus, přívrže­ nec Bratův, později Antoniův, správce Sýrie 285, 328—329, 350,439 Marcus Calpumius Bibulus, Caesarův kolega v konsulátě roku 59 př. n. 1. 101 — 103, 127 Brutus Becimus lunius Brutus Albinus (asi 81—43 př. n. 1.), římský vojevůd­ ce, účastník spiknutí proti Caesarovi 126, 166—167, 175, 187, 190, 196, 205, 213, 215, 217, 220—221, 226, 228, 232—233, 236—239, 243—246, 249—250, 252—253, 255, 259—261 lunius Brutus, otec Marka lunia Brata 166

Lucius lunius Brutus, podle tradice

rejstřík vybraných vlastních jmen

jeden ze zakladatelů římské repu­ bliky 167, 171 — 172 Lucius lunius Brutus Damasippus, městský praetor roku 82 př. n. 1. 73, 75-76 Marcus lunius Brutus (85—42 př. n. 1.), římský politik a voje­ vůdce, účastník spiknutí proti Caesarovi 21, 166—170, 173-174, 183—187, 196—197, 199—200, 203, 210—212, 219—220, 232, 238, 247—248, 252, 255, 259, 262, 264, 274, 278, 284—285, 290, 292, 294, 297—298, 300—302, 305, 308—313, 316—317, 325, 327—338, 340—342, 344—355, 377, 380, 397, 403, 427 Caesar Gaius Julius Caesar, kuralský aedil roku 90 př. n. 1. 63 Gaius Julius Caesar (100—44 př. n. 1.), římský politik, vojevůd­ ce a spisovatel 20—22, 84, 96, 99—106, 109—225, 229, 231—234, 236—238, 240, 245—247, 250—254, 258, 260—261, 266—267, 273, 282, 295—300, 305, 308, 309, 313—314, 317—318, 322, 324—325, 342, 347—348, 356, 358, 367, 384, 388, 391, 393, 400—401, 417, 436, 439, 442, 446 Gaius Julius Caesar (63 př. n. 1. — 14 n. 1.), původním jménem Gaius Octavius, syn neteře Gaia Julia Caesara, nazývaný v novo­ dobé literatuře a některými řím­ skými autory Octavianus, od ro­

489

ku 27 př. n. 1. Augustus 191, 202, 204—211, 213—218, 220-232, 234-241, 243-250, 252—263, 265, 268, 278, 285, 287—288, 290, 293—297, 299 301, 308, 315-317, 330-331’ 333—334, 336, 338, 340, 343—346, 348—357, 359—402* 404—407, 409—426, 429—430, 432—441,443,447 Lucius Julius Caesar, strýc Marka Antonia 268, 284—285 Lucius Julius Caesar, konsul roku 90 př. n. 1. 48,63 Sextus Julius Caesar, konsul roku 91 př. n. 1. 44—47 Sextus Julius Caesar, vnuk konsula roku 91 př. n. 1. 247, 298—299 Cassius Gaius Cassius Longinus, římský

politik a vojevůdce, přední účast­ ník spiknutí proti Caesarovi 21, 166—170, 173—174, 183, 186—187, 196—197, 199—200, 203, 211—212, 219—220, 238—239, 247—248, 252, 255, 259, 261—262, 264, 278, 284—285, 295, 297—309, 312—313, 316—335, 340—342, 346—357, 377, 380, 397, 427 Gaius Cassius Longinus nebo Luci­ us Cassius 150—152 Lucius Cassius Longinus, bratr

účastníka spiknutí proti Caesaro­ vi 356 Lucius Cassius Longinus, synovec účastníka spiknutí proti Caesaro­ vi 350 Lucius Cassius Longinus, Catilinův přívrženec 98

488

rejstřík vybraných vlastních jmen

REJSTŘÍK VYBRANÝCH VLASTNÍCH JMEN

Agrippa — Marcus Vipsanius Agrippa (asi 63—12 př. n. 1.), římský vojevůdce, přítel císaře Augusta, později i jeho zeť 293, 371—374, 385, 389, 390, 414, 416, 419—420, 422—424, 427-433 Alexandras Veliký, makedonský král v letech 336—323 př. n. 1. 22, 191—195, 312 Amatius viz Marius Antonius Gaius Antonius, konsul roku 63 př. n. 1. 99 Gaius Antonius, bratr triumvira 121, 125, 204, 210, 212—213, 248, 308 Lucius Antonius, Antoniův bratr 360, 364—384, 386—387, 392—393 Marcus Antonius, konsul roku 99 př. n. 1., děd triumvira 39, 63-64 Marcus Antonius, triumvir 21—22, 116, 121, 132—133, 144, 154, 163, 165, 168, 170—182, 186—190,196—200, 203—246, 248—253, 255, 258—262, 265, 268, 271—274, 276, 279, 281, 284—285, 287—288, 290—291, 293—294, 298, 301, 308, 315—316, 322, 330—334, 338—340, 343, 345—346, 348—361, 364—368, 370-373,

378, 385—406, 414—417, 427, 432, 435—436, 439—447 Apuleius viz Satuminus Arisloníkos, vůdce povstání proti Římanům v Pergamu 30 Asintus Pollio — Gaius Asiníus Pollio (76 př. n. 1. — 5 n. 1.), řím­ sky politik, vojevůdce a spisova­ tel 121, 124, 148, 227, 245, 249, 259, 268, 278, 314, 365, 372—374, 384—385, 392, 395 Augustus viz také Caesar a Octavius 22

Bibulus Lucius Calpumius Bibulus, přívrže­ nec Bratův, později Antoniův, správce Sýrie 285, 328—329, 350,439 Marcus Calpumius Bibulus, Caesarův kolega v konsulátě roku 59 př. n. 1. 101 — 103, 127 Brutus Becimus lunius Brutus Albinus (asi 81—43 př. n. 1.), římský vojevůd­ ce, účastník spiknutí proti Caesarovi 126, 166—167, 175, 187, 190, 196, 205, 213, 215, 217, 220—221, 226, 228, 232—233, 236—239, 243—246, 249—250, 252—253, 255, 259—261 lunius Brutus, otec Marka lunia Brata 166

Lucius lunius Brutus, podle tradice

rejstřík vybraných vlastních jmen

jeden ze zakladatelů římské repu­ bliky 167, 171 — 172 Lucius lunius Brutus Damasippus, městský praetor roku 82 př. n. 1. 73, 75-76 Marcus lunius Brutus (85—42 př. n. 1.), římský politik a voje­ vůdce, účastník spiknutí proti Caesarovi 21, 166—170, 173-174, 183—187, 196—197, 199—200, 203, 210—212, 219—220, 232, 238, 247—248, 252, 255, 259, 262, 264, 274, 278, 284—285, 290, 292, 294, 297—298, 300—302, 305, 308—313, 316—317, 325, 327—338, 340—342, 344—355, 377, 380, 397, 403, 427 Caesar Gaius Julius Caesar, kuralský aedil roku 90 př. n. 1. 63 Gaius Julius Caesar (100—44 př. n. 1.), římský politik, vojevůd­ ce a spisovatel 20—22, 84, 96, 99—106, 109—225, 229, 231—234, 236—238, 240, 245—247, 250—254, 258, 260—261, 266—267, 273, 282, 295—300, 305, 308, 309, 313—314, 317—318, 322, 324—325, 342, 347—348, 356, 358, 367, 384, 388, 391, 393, 400—401, 417, 436, 439, 442, 446 Gaius Julius Caesar (63 př. n. 1. — 14 n. 1.), původním jménem Gaius Octavius, syn neteře Gaia Julia Caesara, nazývaný v novo­ dobé literatuře a některými řím­ skými autory Octavianus, od ro­

489

ku 27 př. n. 1. Augustus 191, 202, 204—211, 213—218, 220-232, 234-241, 243-250, 252—263, 265, 268, 278, 285, 287—288, 290, 293—297, 299 301, 308, 315-317, 330-331’ 333—334, 336, 338, 340, 343—346, 348—357, 359—402* 404—407, 409—426, 429—430, 432—441,443,447 Lucius Julius Caesar, strýc Marka Antonia 268, 284—285 Lucius Julius Caesar, konsul roku 90 př. n. 1. 48,63 Sextus Julius Caesar, konsul roku 91 př. n. 1. 44—47 Sextus Julius Caesar, vnuk konsula roku 91 př. n. 1. 247, 298—299 Cassius Gaius Cassius Longinus, římský

politik a vojevůdce, přední účast­ ník spiknutí proti Caesarovi 21, 166—170, 173—174, 183, 186—187, 196—197, 199—200, 203, 211—212, 219—220, 238—239, 247—248, 252, 255, 259, 261—262, 264, 278, 284—285, 295, 297—309, 312—313, 316—335, 340—342, 346—357, 377, 380, 397, 427 Gaius Cassius Longinus nebo Luci­ us Cassius 150—152 Lucius Cassius Longinus, bratr

účastníka spiknutí proti Caesaro­ vi 356 Lucius Cassius Longinus, synovec účastníka spiknutí proti Caesaro­ vi 350 Lucius Cassius Longinus, Catilinův přívrženec 98

490

REJSTŘÍK VYBRANÝCH VLASTNÍCH JMEN

Quintus Cassius, tribun lidu a Caesarův přítel 116—117, 123 Calilina — Lucius Sergius Catilina, organizátor spiknutí proti římské republice, praetor roku 68

př. n. 1. 96—99 Cato Lucius Porcius Cato, konsul roku 89 př. n. 1., vnuk Catona Staršího a strýc Catona Mladšího 49 Marcus Porcius Cato Mladší Uticky (95—46 př. n. 1.), římský politik a vojevůdce 99—100, 102—103, 109, 121, 150—151, 156—160 Marcus Porcius Cato, syn Catona Mladšího 159, 166, 350 Cicero Marcus Tullius Cicero (106—43 př. n. 1.), římský politik, řečník a spisovatel 96—100, 102, 104—105, 107, 118, 159, 187, 198, 229—238, 240, 245, 250, 255—257, 264, 271, 273-274,

294, 353 Marcus Tullius Cicero, řečníkův syn 273—274, 294, 353 Quintus Tullius Cicero, řečníkův bratr 274 Cinna Gaius Helvius Cinna, tribun lidu a básník 190 Lucius Cornelius Cinna, římský po­ litik, vůdce populárů, konsul v letech 87—84 př. n. 1. 58—63, 65—69, 98, 282 Lucius Cornelius Cinna, praetor spřízněný s Caesarem 173, 176, 183 Clodius — Publius Clodius Pulcher, tribun lidu roku 59 př. n. 1. 103—105, 107—110, 273

rejstřík vybraných vlastních jmen

Crassus Licinius Crassus, velitel ve spo­ jenecké válce 44 Marcus Licinius Crassus (115—53 př. n. 1), římský politik a vojevůd­ ce, jeden z triumvirů 74, 93—95, 101, 105—106, 114, 122, 127, 148, 165, 247, 299, 358, 395 Publius Licinius Crassus, otec tri­ umvira 61

Tiberius Sempronius Gracchus, konsul roku 177, př. n. 1., otec bratří Gracchů 29 Tiberius Sempronius Gracchus, tri­ bun lidu roku 133 př. n. 1. 19—20, 22, 24—32, 36, 39—40, 95 Gracchus — Lžigracchus, vlastním jménem Lucius Aequitius 39—40

Damasippus viz Brutus Dolabella Gnaeus Cornelius Dolabella, kon­ sul roku 81 př. n. 1. 81 Publius Cornelius Dolabella, kon­ sul roku 44 př. n. 1. 122, 125, 171, 173, 178, 180, 199—200, 205, 208—209, 211—212, 219—220, 234, 237—238, 247—248, 254, 258, 295, 298—301, 303—305, 354, 356

Hirtius — Aulus Hirtius, konsul roku 43 př. n. 1. 229, 239—240, 242—244, 246

Drusus Marcus Livius Drusus, tribun lidu roku 122 př. n. 1. 33—34 Marcus Livius Drusus, tribun lidu roku 91 př. n. 1., syn tribuna lidu roku 122 př. n. 1. 41—43 Filippos, makedonský král v le­ tech 359—336 př. n. 1., otec Ale­ xandra Velikého 192-193, 195, 312, 328

Glaucia — Gaius Servilius Glaucia, praetor roku 100 př. n. 1. 37—39 Gracchus Gaius Sempronius Gracchus, tri­ bun lidu 123 a 122 př. n. 1. 27, 30—36, 41

Kleopatra, egyptská královna (69—30 př. n. 1.) 22, 141, 149, 153, 160, 195, 247, 299—301, 308, 313, 352, 356—359, 364, 391, 396, 403, 447 Labienus Quintus Labienus, syn Tita Labiena 395, 439—440 Titus Labienus, Caesarův legát v Galii, poté pompejovec 135, 156, 162 Lentulus Lucius Cornelius Lentulus, konsul roku 49 př. n. 1. 116, 144 Lucius Cornelius Lentulus, praetor roku 44 př. n. 1. 286 Publius Cornelius Lentulus, úča­ stník Catilinova spiknutí 97—98 Publius Cornelius Lentulus, legát Lucia Caesara 44 Publius Cornelius Lentulus Spinther, konsul roku 57 př. n. 1. 171 Lepidus Marcus Aemilius Lepidus, římský politik a vojevůdce, triumvir

491

21—22, 121, 126, 163—164, 168, 171-172, 174, 176, 179—180, 187, 227, 244—245, 249, 251—252, 255, 259, 261-262, 265, 268, 280-281, 284, 293-294, 353, 359, 366, 370—371, 377, 387, 395, 399, 403, 415, 417, 421, 429, 433—435, 438, 441 Marcus Aemilius Lepidus, konsul roku 78 př. n. 1. 77, 85, 87

Maecenas — Gaius Cilnius Maece­ nas, Augustův přítel, příznivec umění 293, 387, 395, 414—415, 418, 427 Marius Gaius Marius (156—86 př. n. 1.), představitel populárů 37—39, 44—47, 52—54, 56, 57, 58, 60—65, 68—69, 95, 118, 121, 261, 271, 282 Marcus Marius, Mariův syn 56—57, 72—75, 77—78, 80,82 Marcus Marius Gratidianus 59 Lžimarius — Amatius 196—197, 205, 219, 234 Messala — Marcus Valerius Messa­ la Corvinus (64 př. n. 1. — 13 n. 1.), římský politik, řečník a vo­ jevůdce 285, 350, 420—422, 425-427 Octavianus viz Caesar a Octavius Octavius Gaius Octavius, praetor roku 61 př. n. 1., otec císaře Augusta 202, 210 Gaius Octavius, po adopci Caesa­ rem Gaius lulius Caesar; jméno Octavianus učívané pro dobu

490

REJSTŘÍK VYBRANÝCH VLASTNÍCH JMEN

Quintus Cassius, tribun lidu a Caesarův přítel 116—117, 123 Calilina — Lucius Sergius Catilina, organizátor spiknutí proti římské republice, praetor roku 68

př. n. 1. 96—99 Cato Lucius Porcius Cato, konsul roku 89 př. n. 1., vnuk Catona Staršího a strýc Catona Mladšího 49 Marcus Porcius Cato Mladší Uticky (95—46 př. n. 1.), římský politik a vojevůdce 99—100, 102—103, 109, 121, 150—151, 156—160 Marcus Porcius Cato, syn Catona Mladšího 159, 166, 350 Cicero Marcus Tullius Cicero (106—43 př. n. 1.), římský politik, řečník a spisovatel 96—100, 102, 104—105, 107, 118, 159, 187, 198, 229—238, 240, 245, 250, 255—257, 264, 271, 273-274,

294, 353 Marcus Tullius Cicero, řečníkův syn 273—274, 294, 353 Quintus Tullius Cicero, řečníkův bratr 274 Cinna Gaius Helvius Cinna, tribun lidu a básník 190 Lucius Cornelius Cinna, římský po­ litik, vůdce populárů, konsul v letech 87—84 př. n. 1. 58—63, 65—69, 98, 282 Lucius Cornelius Cinna, praetor spřízněný s Caesarem 173, 176, 183 Clodius — Publius Clodius Pulcher, tribun lidu roku 59 př. n. 1. 103—105, 107—110, 273

rejstřík vybraných vlastních jmen

Crassus Licinius Crassus, velitel ve spo­ jenecké válce 44 Marcus Licinius Crassus (115—53 př. n. 1), římský politik a vojevůd­ ce, jeden z triumvirů 74, 93—95, 101, 105—106, 114, 122, 127, 148, 165, 247, 299, 358, 395 Publius Licinius Crassus, otec tri­ umvira 61

Tiberius Sempronius Gracchus, konsul roku 177, př. n. 1., otec bratří Gracchů 29 Tiberius Sempronius Gracchus, tri­ bun lidu roku 133 př. n. 1. 19—20, 22, 24—32, 36, 39—40, 95 Gracchus — Lžigracchus, vlastním jménem Lucius Aequitius 39—40

Damasippus viz Brutus Dolabella Gnaeus Cornelius Dolabella, kon­ sul roku 81 př. n. 1. 81 Publius Cornelius Dolabella, kon­ sul roku 44 př. n. 1. 122, 125, 171, 173, 178, 180, 199—200, 205, 208—209, 211—212, 219—220, 234, 237—238, 247—248, 254, 258, 295, 298—301, 303—305, 354, 356

Hirtius — Aulus Hirtius, konsul roku 43 př. n. 1. 229, 239—240, 242—244, 246

Drusus Marcus Livius Drusus, tribun lidu roku 122 př. n. 1. 33—34 Marcus Livius Drusus, tribun lidu roku 91 př. n. 1., syn tribuna lidu roku 122 př. n. 1. 41—43 Filippos, makedonský král v le­ tech 359—336 př. n. 1., otec Ale­ xandra Velikého 192-193, 195, 312, 328

Glaucia — Gaius Servilius Glaucia, praetor roku 100 př. n. 1. 37—39 Gracchus Gaius Sempronius Gracchus, tri­ bun lidu 123 a 122 př. n. 1. 27, 30—36, 41

Kleopatra, egyptská královna (69—30 př. n. 1.) 22, 141, 149, 153, 160, 195, 247, 299—301, 308, 313, 352, 356—359, 364, 391, 396, 403, 447 Labienus Quintus Labienus, syn Tita Labiena 395, 439—440 Titus Labienus, Caesarův legát v Galii, poté pompejovec 135, 156, 162 Lentulus Lucius Cornelius Lentulus, konsul roku 49 př. n. 1. 116, 144 Lucius Cornelius Lentulus, praetor roku 44 př. n. 1. 286 Publius Cornelius Lentulus, úča­ stník Catilinova spiknutí 97—98 Publius Cornelius Lentulus, legát Lucia Caesara 44 Publius Cornelius Lentulus Spinther, konsul roku 57 př. n. 1. 171 Lepidus Marcus Aemilius Lepidus, římský politik a vojevůdce, triumvir

491

21—22, 121, 126, 163—164, 168, 171-172, 174, 176, 179—180, 187, 227, 244—245, 249, 251—252, 255, 259, 261-262, 265, 268, 280-281, 284, 293-294, 353, 359, 366, 370—371, 377, 387, 395, 399, 403, 415, 417, 421, 429, 433—435, 438, 441 Marcus Aemilius Lepidus, konsul roku 78 př. n. 1. 77, 85, 87

Maecenas — Gaius Cilnius Maece­ nas, Augustův přítel, příznivec umění 293, 387, 395, 414—415, 418, 427 Marius Gaius Marius (156—86 př. n. 1.), představitel populárů 37—39, 44—47, 52—54, 56, 57, 58, 60—65, 68—69, 95, 118, 121, 261, 271, 282 Marcus Marius, Mariův syn 56—57, 72—75, 77—78, 80,82 Marcus Marius Gratidianus 59 Lžimarius — Amatius 196—197, 205, 219, 234 Messala — Marcus Valerius Messa­ la Corvinus (64 př. n. 1. — 13 n. 1.), římský politik, řečník a vo­ jevůdce 285, 350, 420—422, 425-427 Octavianus viz Caesar a Octavius Octavius Gaius Octavius, praetor roku 61 př. n. 1., otec císaře Augusta 202, 210 Gaius Octavius, po adopci Caesa­ rem Gaius lulius Caesar; jméno Octavianus učívané pro dobu

492

REJSTŘÍK VYBRANÝCH VLASTNÍCH JMEN

před rokem 27 př. n. 1. mu ofici­ álně nepatřilo, od roku 27 př. n. 1. Augustus. Viz také Cae­ sar a Augustus 21, 187, 191, 201—203, 265, 346

Gnaeus Octavius, konsul roku 87 př. n. 1. 58, 60—63 Marcus Octavius, tribun lidu, kole­ ga Tiberia Graccha 26—27 Marcus Octavius, Pompeiův legát 125 Pansa — Gaius Vibius Pansa, kon­ sul roku 43 př. n. 1. 229, 239—246, 256 Piso — Lucius Calpurnius Piso, Caesarův tchán 103, 182—183, 187, 229, 232—236 Pollio viz Asinius Pollio Pompeius Gnaeus Pompeius, starší syn Pompeia Velikého 151, 161-162, 193—194 Gnaeus Pompeius Magnus (Veliký; 106—48 př. n. 1.), římský politik a vojevůdce 21, 44, 68, 72—73, 78—79, 88—92, 94—96, 101—103,105—107,109-123, 125-154, 157-160, 168, 170, 174, 177, 190, 197, 204, 213, 234, 247, 282, 299, 313—314, 323, 342, 347, 352, 358, 418, 440—441, 444, 446—447 Gnaeus Pompeius Strabo, konsul roku 89 př. n. 1., otec Pompeia Velikého 44, 48-50, 58, 60—61, 68 Quintus Pompeius Rufus,, konsul roku 88 př. n. 1. 53—55 Sextus Pompeius Magnus Pius, mladší syn Pompeia Velikého

162, 174, 197, 203, 219, 234, 277, 284, 286, 288, 290—296, 305, 313—315, 323 —324, 326, 332, 337, 352—353, 361, 364—366, 368, 386—387, 389—402, 404—411, 413, 415—417,419—427, 429—432, 434—436, 438, 440—447 Satuminus — Lucius Apuleius Šaturninus, tribun lidu roku 103 a 110 př. n. 1. 37-40 Scipio Lucius Cornelius Scipio Asiagenus, konsul roku 88 př. n. 1. 45, 69, 71, 78 Lucius Scipio — ve skutečnosti Quintus Caecilius Metellus Pius Scipio, konsul roku 80 př. n. L, Pompeiův tchán 110, 134, 137, 144, 150—151, 156-157, 159—160 Publius Cornelius Scipio Aemilianus Africanus Minor (Mladší) Numanlinus (185/4 — 129 př. n. 1.), vítěz nad Kartágem 29—31, 34, 123, 254, 319 Publius Cornelius Scipio Africanus

Maior (Starší; 236—184 př. n. 1.), římský politik a voje­ vůdce, vítěz nad Hannibalem ro­ ku 202 př. n. 1. 254 Publius Cornelius Scipio Nasica Se­ rapio, konsul roku 138 př. n. 1. 29 Spartacus, vůdce povstání otroků v letech 73—71 př. n. 1. 92—95 Sertorius — Quintus Sertorius, míslodřžitel v Hispánii, vůdce povstání proti Římanům 59—61, 68, 71—72, 87—92, 96

rejstRík vybraných vlastních jmen

Suita — Lucius Cornelius Sulla Fe­ lix (Šťastný; 138—78 př. n. 1.), římský politik, představitel opti­ mátů 20—22, 44, 47, 49—50,

52—55, 57—58, 61 62, 64—88, 95—96, 98, 118, 121’ 155, 164, 166, 184—185, 193, 261, 267, 271, 277, 282, 289

492

REJSTŘÍK VYBRANÝCH VLASTNÍCH JMEN

před rokem 27 př. n. 1. mu ofici­ álně nepatřilo, od roku 27 př. n. 1. Augustus. Viz také Cae­ sar a Augustus 21, 187, 191, 201—203, 265, 346

Gnaeus Octavius, konsul roku 87 př. n. 1. 58, 60—63 Marcus Octavius, tribun lidu, kole­ ga Tiberia Graccha 26—27 Marcus Octavius, Pompeiův legát 125 Pansa — Gaius Vibius Pansa, kon­ sul roku 43 př. n. 1. 229, 239—246, 256 Piso — Lucius Calpurnius Piso, Caesarův tchán 103, 182—183, 187, 229, 232—236 Pollio viz Asinius Pollio Pompeius Gnaeus Pompeius, starší syn Pompeia Velikého 151, 161-162, 193—194 Gnaeus Pompeius Magnus (Veliký; 106—48 př. n. 1.), římský politik a vojevůdce 21, 44, 68, 72—73, 78—79, 88—92, 94—96, 101—103,105—107,109-123, 125-154, 157-160, 168, 170, 174, 177, 190, 197, 204, 213, 234, 247, 282, 299, 313—314, 323, 342, 347, 352, 358, 418, 440—441, 444, 446—447 Gnaeus Pompeius Strabo, konsul roku 89 př. n. 1., otec Pompeia Velikého 44, 48-50, 58, 60—61, 68 Quintus Pompeius Rufus,, konsul roku 88 př. n. 1. 53—55 Sextus Pompeius Magnus Pius, mladší syn Pompeia Velikého

162, 174, 197, 203, 219, 234, 277, 284, 286, 288, 290—296, 305, 313—315, 323 —324, 326, 332, 337, 352—353, 361, 364—366, 368, 386—387, 389—402, 404—411, 413, 415—417,419—427, 429—432, 434—436, 438, 440—447 Satuminus — Lucius Apuleius Šaturninus, tribun lidu roku 103 a 110 př. n. 1. 37-40 Scipio Lucius Cornelius Scipio Asiagenus, konsul roku 88 př. n. 1. 45, 69, 71, 78 Lucius Scipio — ve skutečnosti Quintus Caecilius Metellus Pius Scipio, konsul roku 80 př. n. L, Pompeiův tchán 110, 134, 137, 144, 150—151, 156-157, 159—160 Publius Cornelius Scipio Aemilianus Africanus Minor (Mladší) Numanlinus (185/4 — 129 př. n. 1.), vítěz nad Kartágem 29—31, 34, 123, 254, 319 Publius Cornelius Scipio Africanus

Maior (Starší; 236—184 př. n. 1.), římský politik a voje­ vůdce, vítěz nad Hannibalem ro­ ku 202 př. n. 1. 254 Publius Cornelius Scipio Nasica Se­ rapio, konsul roku 138 př. n. 1. 29 Spartacus, vůdce povstání otroků v letech 73—71 př. n. 1. 92—95 Sertorius — Quintus Sertorius, míslodřžitel v Hispánii, vůdce povstání proti Římanům 59—61, 68, 71—72, 87—92, 96

rejstRík vybraných vlastních jmen

Suita — Lucius Cornelius Sulla Fe­ lix (Šťastný; 138—78 př. n. 1.), římský politik, představitel opti­ mátů 20—22, 44, 47, 49—50,

52—55, 57—58, 61 62, 64—88, 95—96, 98, 118, 121’ 155, 164, 166, 184—185, 193, 261, 267, 271, 277, 282, 289

494

EDIČNÍ POZNÁMKA

EDIČNÍ POZNÁMKA

Překlad druhé části Appiánova díla obsahuje Appiánovy Ob­ čanské války a vychází pod českým názvem Krize římské re­ publiky. Byl pořízen podle řeckého originálu, který vydali s titulem APPIANI HISTORIA ROMANA II. L. Mendels­ sohn a P. Viereck, Lipsko 1905 (1986). Při překladu bylo také přihlédnuto k dalším vydáním, zejména k Appiani Bellorum civilium liber quintus. Introduzione těsto critico e commento con traduzione e indici a ču­ rá di Emilio Gabba, Firenze 1970. Česky byly z dějin občanských válek uveřejněny pouze pasáže v chrestomatii Antika v dokumentech, redigovali Ju­ lie Nováková a Jan Pečírka, Praha 1961. Při transkripci vlastních jmen volili překladatelé u řím­ ských osobností stejně jako u místních označení v Itálii a v západních provinciích římské říše vžité latinské formy. Nesnáze působily názvy řeckých měst v jižní Itálii a na Sicí­ lii, jež se většinou transkribují podle řečtiny. V zájmu jed­ noty přepisu zde byla i v těchto případech většinou dána přednost latinskému názvu. S jistými odchylkami byla re­ spektována transkripce Encyklopedie antiky (Praha 1973).

OBSAH

OBSAH

APPLÍNOS A KRIZE ŘÍMSKÉ REPUBLIKY (Bohumila Mouchová) 7 OBČANSKÉ VÁLKY KNIHA I 19 KNIHA II 96 KNIHA III 196 KNIHA IV 261 KNIHA V 352 POZNÁMKY 448 SEZNAM VYBRANÝCH ZEMÉPISNÝCH JMEN 485 REJSTŘÍK VYBRANÝCH VLASTNÍCH JMEN 488 EDIČNÍ POZNÁMKA 494

495

494

EDIČNÍ POZNÁMKA

EDIČNÍ POZNÁMKA

Překlad druhé části Appiánova díla obsahuje Appiánovy Ob­ čanské války a vychází pod českým názvem Krize římské re­ publiky. Byl pořízen podle řeckého originálu, který vydali s titulem APPIANI HISTORIA ROMANA II. L. Mendels­ sohn a P. Viereck, Lipsko 1905 (1986). Při překladu bylo také přihlédnuto k dalším vydáním, zejména k Appiani Bellorum civilium liber quintus. Introduzione těsto critico e commento con traduzione e indici a ču­ rá di Emilio Gabba, Firenze 1970. Česky byly z dějin občanských válek uveřejněny pouze pasáže v chrestomatii Antika v dokumentech, redigovali Ju­ lie Nováková a Jan Pečírka, Praha 1961. Při transkripci vlastních jmen volili překladatelé u řím­ ských osobností stejně jako u místních označení v Itálii a v západních provinciích římské říše vžité latinské formy. Nesnáze působily názvy řeckých měst v jižní Itálii a na Sicí­ lii, jež se většinou transkribují podle řečtiny. V zájmu jed­ noty přepisu zde byla i v těchto případech většinou dána přednost latinskému názvu. S jistými odchylkami byla re­ spektována transkripce Encyklopedie antiky (Praha 1973).

OBSAH

OBSAH

APPLÍNOS A KRIZE ŘÍMSKÉ REPUBLIKY (Bohumila Mouchová) 7 OBČANSKÉ VÁLKY KNIHA I 19 KNIHA II 96 KNIHA III 196 KNIHA IV 261 KNIHA V 352 POZNÁMKY 448 SEZNAM VYBRANÝCH ZEMÉPISNÝCH JMEN 485 REJSTŘÍK VYBRANÝCH VLASTNÍCH JMEN 488 EDIČNÍ POZNÁMKA 494

495

494

59 Přel cans pub) s tit sohi

SVAZEK ANTICKÉ

KNIHOVNY NAKLADATELSTVÍ SVOBODA

zejn zion ra d

past lie I skýt a v Nes lii, , not; přei spe

Appiános, Krize římské republiky (Římské dějiny II - Občanské války). Z řeckeho originálu podle vydání Appiani Historia Romana II, vyd. L. Men­ delssohn a P. Viereck, Lipsko 1905 (1986), přeložili, poznámkami, rejstří­ kem a mapkou doplnili doc. dr. Jan Burian, CSc., a dr. Bohumila Mouchová, CSc. Předmluvu napsala dr. Bohumila Mouchová, CSc. Odborně recen­ zoval prof. dr. Pavel Oliva, člen korespondent ČSAV. Přebal a vazbu navrhl Jan Solpera. Odpovědná redaktorka dr. Svatava Matoušková. Výtvarná redaktorka Jaroslava Lorenzová. Technická redaktorka Jitka Vostradovská Vydání první. Praha 1989. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 6043. (7156.) publikaci. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. Náklad 7800 výtisků. AA 24,86, VA 26,06. Tematická skupina 13/32. Cena brož. výt. 27,10 Kčs, váz. výt. 33 Kčs. 73/605—22—85

25-096:89

Kčs 33,-

494

59 Přel cans pub) s tit sohi

SVAZEK ANTICKÉ

KNIHOVNY NAKLADATELSTVÍ SVOBODA

zejn zion ra d

past lie I skýt a v Nes lii, , not; přei spe

Appiános, Krize římské republiky (Římské dějiny II - Občanské války). Z řeckeho originálu podle vydání Appiani Historia Romana II, vyd. L. Men­ delssohn a P. Viereck, Lipsko 1905 (1986), přeložili, poznámkami, rejstří­ kem a mapkou doplnili doc. dr. Jan Burian, CSc., a dr. Bohumila Mouchová, CSc. Předmluvu napsala dr. Bohumila Mouchová, CSc. Odborně recen­ zoval prof. dr. Pavel Oliva, člen korespondent ČSAV. Přebal a vazbu navrhl Jan Solpera. Odpovědná redaktorka dr. Svatava Matoušková. Výtvarná redaktorka Jaroslava Lorenzová. Technická redaktorka Jitka Vostradovská Vydání první. Praha 1989. Vydalo Nakladatelství Svoboda jako svou 6043. (7156.) publikaci. Vytisklo Rudé právo, tiskařské závody, Praha. Náklad 7800 výtisků. AA 24,86, VA 26,06. Tematická skupina 13/32. Cena brož. výt. 27,10 Kčs, váz. výt. 33 Kčs. 73/605—22—85

25-096:89

Kčs 33,-