Cesta spasení

Citation preview

ESTA SPASENI

F[Rj A N K

MANGS

FRANK MANGS

CESTA SPASENÍ

PŘELOŽILI

JAR. ONDRÁČEK A JOS. ŠTIFTER

19 3 7

NÁKLADEM NAKLAD. ODBORU KŘESŤANSKÁ SLUŽBA. PRAHA-ŽIŽKOV PODĚBRADOVA 24

VYTISKL JINDR. KUTA, PRAHA XII., KORUNNÍ 30

PŘEDMLUVA KE ŠVÉDSKÉMU VYDÁNI. Poselství tohoto spisku je určeno především hle­ dajícím a nově obráceným. Je však možno, že má též co říci i jiným. Bylo mojí touhou a pros­ bou podati pravdy jednoduše, ale věcně, aby, kdo­ koli opravdu hledá cestu, nemusit již bloudit. Pros, aby Bůh učinil tuto pravdu živou i tvé duši.

Frank Mangs.

PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ.

Jest mi skutečnou radostí slyšeli, že tato moje knížka „Cesta spasení11 vychází v české řeči. Mám mnoho svědectví, že jí bylo mnohé duši po­ slouženo k nalezení Spasitele i Boha živého a vě­ řím, že tentýž Duch, který skrze její poselství působil ve Skandinávii, bude působit i v Česko­ slovensku. A bude-li tato knížečka ku pomoci Tobě, milý čtenáři, domnívám se, že ji podáš dále, aby posloužila i jiným. Katrineholm. Švédsko dne 6. července 1937.

Frank Mangs.

1. POTŘEBUJEŠ BÝT SPASEN.

Od té chvíle, kdy člověk upadl v hřích, vzpouru proti Bohu, bylo jeho největší potřebou, dosáhnout smíření s Bohem. Je to přirozené, neboť vina pře­ rušila spojení mezi Bohem a člověkem. Hřích otrávil duši, dal zarůst srdce koukolem, uhasil oheň duchovního života a učinil člověka nezpů­ sobilým pro nebe. Proto potřebuje člověk obživení, jímž by se na­ vázalo přerušené spojení s Bohem. Potřebuje zku­ šenost, která by znovu zažehla zhasnuvší oheň v jeho duši, která by ho připravila pro čistý a svátý svět. Potřebuje osobního spasení. Máš-li jiné pojmenování pro tuto zkušenost, dobrá. Hlav­ ní věcí je, aby se s tebou něco stalo a abys do­ sáhl správného poměru k svému Bohu. Potřebuješ toho, neboť i ty jsi hříšník. Ovšem není to nic krásného, dáti člověku ta­ kový titul. Ale pravdu neradno zahalovat. Název hříšníka je jediný, který se hodí pro všecky oby­ vatele země. Boží Slovo dí: „Všickni zajisté zhře­ šili a nemají slávy Boží.“ Rím. 3, 23. A tys jed­ ním z těch „všickni“ a potřebuješ spasení. Chraň 5

se skrývat se v zástupu a těšil se tím, že všickni jsou na tom stejně bídně jako ty. Toto potěšení nestačí, přestoupení bližních tě nezachrání, když sám, osobně, budeš musit vydat počet ze svých vin před Bohem všehomíra. Raději s upřímností a pokorou se postav před tvář Boží s vyznáním: Zhřešil jsem. Víš, že je tomu tak. Častokrát jsi jednal proti vůli Boží. Přestupoval jsi Jeho zákon a svýma nohama šlapal Jeho rozkazy. Vyzýval tě, abys Ho nade vše miloval, ale dopustils mnohému, aby se postavilo mezi tebe a Něho. Tys na Něho za­ pomínal, nepočítal jsi s Ním. Vybízel tě, abys zapřel sám sebe, ale ty víš, že sobectví a svémyslnost diktovaly většinu tvých činů. Vyzýval tě, abys v hloubi srdce svého byl naprosto pravdivý, avšak lež poskvrňovala tvé rty, a ty jsi se zahaloval v mlhu pouhého zdání. Pán tě vybízel, abys mu sloužil s čistým srdcem, ale hřích byl pánem, jehož jsi vyvolil. Vyslovil jsi slova, která bys nechtěl, aby slyšela tvá matka, nechtěl bys ji zarmoutit. Zapomněls však, že Bůh slyší vše a že Jeho srdce je citlivější a čistší, než srdce matčino. Casto jsi se oddával citům a myšlenkám, které nebyly v souhlase s Boží bytostí a tys to vůbec neměl za hřích. Je však psáno, že Slovo Boží je soudcem také úmyslů a myšlenek srdce. Tys zhřešil a potřebuješ být zbaven dluhu, do kterého tě přivedla vina. Sám se nemůžeš zhostiti svého dluhu, nemáš, čím bys zaplatil. Cas a za­ pomenutí neodstraní dluh hřícha. Vina, jíž jsi se dopustil před dvaceti lety, je dnes před Bohem právě tak závažná, jako by ses jí byl dopustil právě včera. Bůh má dobrou paměť! 6

Potřebuješ spasení, nebot v tobě přebývá hřích. V tobě přebývá pekelná moc a skutečnost. To nejsou jen tvé ruce a rty, které se dostaly pod vliv hřícha. Tvoje srdce je napadeno hříchem, hadí jed pronikl celou tvou bytostí. Všecko je porušeno. Když Pavel popisuje své přirozené „Já“, vyznává: „Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, to jest v těle mém, dobré.“ Pán Ježíš řekl: „Ze srdce vycházejí zlá myšlení.“ Srdce je zlé a převrácené, proto z něj vycházejí zlé myšlenky. Slovo Boží dí: Nejlstivější je srdce nade všecko a nej převrácenější a proto, kdo vyrozumí jemu? Naše vlastní svědomí musí přiznat pravdu Slova Božího. Srdce je napadeno hříchem. Tobě se snad podařilo skrýti obsah svého srdce před svými bližními. Zkrášlil jsi povrch a ob­ klopil jsi se vlastní svatozáří a leskem. O tobě platí slovo Ježíšovo: Hrob zbílený, který se zdá zevně krásný, ale uvnitř je pln kostí umrlčích a nečistoty. Zapomínáš, že přijde den, kdy Bůh bude souditi tajné věci lidské. Řím. 2, 16. Podařilo se ti snad ujiti hlubokým pádům a přestupkům, zjevným neřestem, ale neunikls hadímu jedu ve svém nitru. Casto jsi tvrdě sou­ dil ty, kteří padli hlouběji než ty. A proč jsi odsuzoval svého bližního? Protože jsi se viděl lepším než on. To byl farizeus v tobě, který činil tvůj pohled tak přísným a jazyk tak ostrým. Ne­ pomyslil jsi, že sám v sobě nosíš možnost ke vše­ mu zlému a že by bylo třeba jen jiného ovzduší a tvůj pád by byl býval právě tak hluboký. Člověče, nezapomeň, že jsi hříšník a jen zá­ zrak milosti může tě připravit pro nebe. „Bez svatosti žádný neuzří Pána.“ 7

Potřebuješ spasení, neboř bez Krista jsi duchovně mrtev. Slovo Boží dí: „Kdož má Syna, má život, kdo nemá Syna, života nemá.“ A Pavel napsal: I vás obživil mrtvé ve vinách a hříších. Sám vztahuje to i na sebe: „Mezi nimiž i my všickni obcovali jsme.“ Když člověk upadl do hřícha, umřel duchovní smrtí. A od té doby je každé „Adamovo dítě“ sa­ mo v sobě duchovně mrtvé. To znamená, že člo­ věku chybí to, co ho činí dítětem Božím. Proto řekl Ježíš: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž vi­ dět království Božího.“ To není jen otázka existence nebo bytí, ale jde zde o duchovní obecenství s živým Bohem. Toto obecenství není nám dáno samo sebou. Ty můžeš čisti, modlili se, chodili celý svůj život do kostela a přece být duchovně mrtvým. Ty můžeš žiti mravným životem, být milosrdným k chudým a přece nemít života z Boha. Z tebe nikdy nemůže vzejít tento duchovní ži­ vot v Bohu. Je přirozeně nemožno, aby život vze­ šel ze smrti. Je třeba zasažení Božího v tvém životě. Potřebuješ prožiti to, co Slovo Boží zve znovuzrozením. Bez znovuzrození není možnosti věčného obecenství s Bohem a svátými. Potřebuješ být spasen, jinak Boží hněv zůstává na tobě. Boží hněv?! Může se Bůh lásky hněvat? Nebyl to On, jenž tak miloval svět, že dal svého Syna pro jeho spasení? Není to On, který hledá ztracené, dokud nenajde, a béře ve svou náruč ty, kdož se k Ně­ mu obrátí? Není Jeho srdce plné milosrdenství a soucitu? 8

Ano, je! Toí věčná pravda, že Bůh miluje hříš­ níka, ale je též pravda, že nenávidí hřích. Nená­ vidí jej s důrazností svatosti; musí tomu tak být, neboť původ hřícha je z ďábla. Hřích zničil ko­ runu stvoření, dílo mistrovské — člověka — a uči­ nil ho otrokem — trpaslíkem a živočichem. Bůh nenávidí hřích, avšak hříšníka miluje, pro­ to mu jde o odloučení hříšníka od hřícha. On chce vyprostit hříšníka ze železných pout nepra­ vosti a učinit ho vítězem nad zlem. Ty se bráníš této rozluce, spojuješ se s hříchem, na němž spočívá Boží hněv a prokletí. Ty jsi zajedno s hříchem a pokud v tom setrváš, visí hněv Boží také nad tebou. Ježíš řekl: „Kdož věří v Syna, má život věčný, ale kdož nevěří Synu, neuzřít života, ale hněv Boží zůstává na něm.“ Snad to lépe pochopíš na malém obrázku. Pa­ matuji se na mladého muže v mém rodišti, který za mých chlapeckých let byl zasažen bleskem. Byl venku na poli a pracoval s železným páčidlem. Toto přitáhlo blesk a muž byl usmrcen. Kdyby byl neměl spojení s kovem, který přitáhl elek­ trický náboj, byl by zůstal živ. Hřích přitahuje k sobě blesky Všemohoucího a proto je nutná rozluka mezi tebou a hříchem, chceš-li ujiti na­ vštívení Boha, který je ohněm spalujícím. Jednou se zjeví „v plameni ohně, kterýž pomstu uvede na ty, ježto neznají Boha a neposlouchají evan­ gelia Pána našeho Jezukrista, kteříž pomstu po­ nesou, věčné zahynutí, od tváře Páně a od slávy moci Jeho, když přijde, aby oslaven byl ve svá­ tých svých a předivný se ukázal ve všech věřících. II. Tess. 1, 8-10. Potřebuješ být vykoupen z moci i věčných ná­ sledků hřícha. 9

II. BŮH PŘIPRAVIL SPASENÍ PRO TEBE.

On připravil spasení ve svém jednorozeném Sy­ nu, Pánu Ježíši Kristu a učinil to tak dokonale, že není třeba ničeho doplňovat, ale jen přijmout. Tvé postavení bylo tak beznadějné; v celém vesmíru nebylo ani jednoho, kdo by ti mohl po­ moci. Sám sobě ponechán, byl bys neodvratně ztracen. Genius ani lidská moc nemohla tě za­ chránit. Andělé i serafíni nemohli spasit duši ztracenou. Ježíš mohl. On se ujal tohoto bezna­ dějného případu. Stvořitel sám sestoupil s nebe a oblékl podobu stvoření. Ježíš, Syn Boží stal se člověkem. On nepřišel jen proto, aby žil čistším a svělějším životem, než všickni ostatní, ale přišel. aby zemřel za tebe. Prohlásil sám: „Syn člověka nepřišel, aby jemu slouženo bylo, ale aby sloužil a dal život svůj za mnohé.“ Měl Golgotu ve své mysli již tehdy, když opustil trůn. „Nebo tak Bůh miloval svět, že Sy­ na svého jednorozeného dal, aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ Bůh stál za slavným programem spasení. Měl svůj plán připraven dříve, než člověk upadl v hřích. 10

Radu staletí před narozením Ježíše viděl ho prorok Izaiáš jako „muže bolestí“ a řekl: „On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše, kázeň pokoje našeho na něj vzlo­ žena a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno. Všichni my jako ovce bloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás.“ Iz. 53, 5-6. Je tomu skutečně tak. Tys bloudil i já jsem bloudil. Hřích oslepil oči naše a zatemnil náš rozum, takže jsme z nerozumu volili cestu svou, ne Boží. Avšak pravda je i to, že „když jsme ještě hříš­ níci byli, Kristus umřel za nás.“ Rím. 5, 8. On učinil, co my jsme učiniti nemohli, On vzal na sebe náš hřích se vším utrpením, bolestí i pro­ kletím. „Pro nás učiněn hříchem.“ On byl mým i tvým zástupcem před Bohem i ďáblem a vy­ konal úplně, co bylo třeba. On potřel hadu hlavu a dal svůj život jako věčně platnou oběť smíření za hřích náš. Vstoupil do hrobu i do říše smrti, aby mohl pozvednout mě a tebe do výšin slávy. Zaplatil vysokou cenu za tvé spasení. Vyprostil tě z dluhu hřícha a prokletí zákona a z věčného zatracení. Bohu buď sláva, že:

Dluh je již splacen, vítězství dáno! Kristus mřel, smíření dobyl již nám! Zákon sic odsoudil, hřích viní, však Kristus Ježíš spasil nás sám.

„Každý“, hříšníče, tomu jen věř! „Každý“, bratře, již přijmi tu zvěst! Pohled ke kříži očistí tě! Ježíš všechněch Spasitel je! 11

Hříšníče, Ježíšovo slavné dílo platí tobě. Pro tebe bojoval v Getsemane. Pro tebe nesl kříž a ko­ runu z trní. Pro tebe vylil svou krev a dal svůj život. Dobyl pro tebe úplného vítězství a otevřel ti cestu k trůnu milosti. Proč bys tedy trval ve svých vinách, když Ježíš je vzal na sebe? Proč by ses vzdaloval od Boha, když přístup je zjednán a Otec čeká s otevřenou náručí? Proč bys ne­ přijal požehnání v tom, co Ježíš pro tě učinil? Na tomto základě se může stavětí, ten jediný ostojí. Tvé vlastní dílo shoří a tvá spravedlnost je jak roucho ohyzdné, tvé zkušenosti se mění, tvá víra se zmítá, tvé city štěstí klamou a tvá láska stoupá nebo klesá jak teploměr. Avšak základ Kristova smíření je pevnější než žula. Stačí i pro tebe. Bohu bud sláva! Avšak On nejen umřel pro tebe. On též vstal z mrtvých. Hrob a říše smrti nemohla Ho zdržeti. Kníže smrti byl bezmocný vůči němu. Ježíš zbořil vě­ zení a klíče vzal k sobě. „A živý, ježto jsem byl mrtvý a aj, živý jsem na věky věků. Amen. A mám klíče pekla a smrti.“ Zjev. 1, 18. Tvůj Spasitel zvítězil dokonale nad všemi ne­ přáteli. Hřích i tělesnou mysl porazil na hlavu. Duch světa a ďábel neměl nad Ním moci. Nako­ nec rozbil i vládu smrti. Je dokonale jedinečný ve svém vítězství. Zvítězil, aby i tebe učinil ví­ tězem. „Kterýž vydán jest pro hříchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše.“ Rírn. 4, 25. On nebyl jen dokonalým Beránkem obětovaným, ale i z mrtvých vstalým, skutečným Spasitelem, který může učinili hříšníka spravedlivým před Bohem i lidmi. „A protož i dokonale spasiti může ty, kteříž 12

přistupují skrze Něho k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za ně.“ Žid. 7, 25. On žije a může dokonale spasiti. Taková je pravda. Připravil dokonalé vykoupení. Může vysvoboditi ze všech pout a očistit tvé srdce od všeho hřícha. Neome­ zuj Ho svou nevěrou a neposlušností. Dej tomu, který dal vše pro tebe, také při tobě učiniti vše a zakusíš sílu a požehnání slavného spasení. Jděme však dále. Než Ježíš odešel od svých učedlníků, řekl: „Já pak pravdu pravím vám, že jest vám užitečné, abych já odešel. Nebo, neodejdu-liť, Utěšitel nepřijde k vám a pak-liť odejdu, pošlu ho k vám.“ Jan 16, 7. Ty víš, koho mínil tím pozoruhodným označe­ ním: Utěšitel. Je to Duch svátý. Bohu bud slá­ va, že Duch přišel. Stalo se to prvního dne svatodušního v Jeruza­ lémě. Tam byl shromážděn hlouček přátel Ježí­ šových k modlitbě a očekávání. Pán jim dal po­ kyn, aby neodcházeli z Jeruzaléma, dokud by nebylo vyplněno zaslíbení Otcovo. Byli poslušní a Bůh splnil svůj slib. „A když přišel den padesátý, byli všickni jedno­ myslně spolu. A stal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého a naplnil všecken dům, kdež seděli. I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich. I naplněni jsou všickni Duchem svátým a po­ čali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvali.“ Duch svátý přišel právě tak skutečně a osobně, jako Syn Boží před třemi desítiletími. Jen způsob jejich příchodu byl různý. Syn přišel v nízké 13

podobě dítěte, položen do betlémských jeslí, Duch přišel s hřímáním a jazyky jako oheň, s Božskou silou a zaujal místo v srdcích vykoupených. Toho dne splnil se Ježíšův slib: „A jáť prošiti budu Otce a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky. — Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám.“ Jan 14, 16-18. Devatenáct století přešlo, ale ještě dnes Duch svátý působí na naší zemi. Duch Páně koná troj­ násobné poslání. Prvním jeho úkolem je, usvědčiti hříšníka z jeho hříchu. „A onť přijda, obviňovati bude svět z hříchů a z spravedlnosti a z soudu,“ řekl Pán Ježíš. Tento úkol má i vzhle­ dem k tobě, kdož ještě nejsi křesťanem. Podaří se mu to? Zbaví tě posledního cáru tvé vlastní spravedlnosti? Přesvědčí tě o naprosté ne­ dostatečnosti tvé vlastní dobroty, zbožnosti a dů­ stojnosti? Podaří se Mu odstraniti tvou samoli­ bost a soběstačnost tak, abys jako bezmocný, ztracený se sklonil u kříže a prosil o spasení z milosti? Chceš, aby se mu to podařilo? Závisí to na tvém chtění. Druhým úkolem Ducha svátého je oslaviti Pána Ježíše. „Onť mne oslaví,“ prohlásil Ježíš. Nikdo nemůže oslaviti Ježíše tak, jako Jeho vlastní Duch. On oslaví dílo smíření tak, abys viděl jedině v Něm základ svého blahoslavenství. On oslaví osobu Je­ žíšovu pro tebe, aby se ti stal dražší nad všecko ostatní. Ale Duch sv. učiní ještě více. On vytvoří živé spojení mezi oslaveným Spasitelem a ztrace­ ným hříšníkem. „Nebo z mého vezme a zvěstuje vám.“ Když toto spojení se stane skutečností, není již hříšník ztracen, dostalo se mu spasení. Bohu bud sláva! 14

III. CESTA SPASENÍ JE VELMI PROSTÁ.

Je tak prostá, že se lidé pro tu jednoduchost až urážejí. Někteří si raději volí složitější system lidských myšlenek a vynálezů, než spasení z mi­ losti, dětinou vírou v Pána. Zapomíná se, že se Bůh setkává s člověkem na jeho vlastní půdě a jedná tak, aby i ten nejméně nadaný mohl na­ jiti cestu domů. Ujasněme si tyto dvě pravdy: člověk je hříš­ ník, který potřebuje spasení a — Bůh připravil spasení pro každého. Obraťme se k Božímu Slovu, abychom slyšeli, co Bůh radí hříšníku učiniti, aby došel spasení. Především čteme ve Skut. ap. 17. kap. „Nebo časy této neznámosti přehlížeje Bůh,

již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy, aby po­ kání činili, protože uložil den, v kterémž souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze toho muže, kteréhož k tomu vystavil, slouže k víře všechněm, vzkří­ šením jeho z mrtvých.“ K čemu vyzývá Bůh dnes hříšníka? — Aby činil pokání — změnil své myšlení. Taková je určitá, přímá Boží výzva dnes k tobě, kdož ne­ jsi vpravdě křesťanem. Vybízí tě, aby ses roz­ 15

hodí jasně a nesmlouvavě a aby ses odvrátil od hřícha. Vybízí tě, abys byl nemilosrdný vůči hří­ chu a rozhodný ve změně své mysli. Nejedná se zde o nic menšího, než o úplnou revoluci v nitru. Kristovo dílo smíření není náhradou za změnu tvé mysli a za tvou poslušnost, je prostě zdro­ jem, z něhož můžeš nabírat sílu k činění jeho vůle. Denní tvá modlitba za odpuštění a tvé sliby, že budeš někdy v budoucnu lepším, to nemůže být náhražkou obrácení tvého srdce. Co chceš činit nyní? Zastav se na okamžik při čtení této knihy. Buď zcela upřímný k svému Bohu, Jeho Slovu, i k svému svědomí. Chceš učiniti konec s každým hříchem? Netáži se, chceš-li být osvobozen od následků a kletby hřícha, ale táži se, chceš-li být vytržen ze života v hříchu. Chceš se celým srdcem od­ vrátit od zla, jež Bůh nenávidí a jež tě přivádí do neštěstí pro časnost i věčnost? Nejedná se zde o to, cítíš-li sílu k opuštění hřícha a k tomu, státi se novým člověkem. Ale prostě o to, co chceš. Chceš-li být skutečně vol­ ným a dojiti až ke kořenům zla ve svém životě, tu přijde ti Bůh vstříc se vší svou mocí a učiní tě svobodným. Nechceš-li však opustiti hřích, bude nejlépe, když přestaneš čisti v této knížce. Zanech také veškeré naděje, neboť přijde den, kdy by jistě zhasla. Jděme dál a čtěme z 1. kap. Izaiáše proroka, verš 18. „Pojďtež nu, a poukažme sobé, praví Hospodin.

Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát bar­ vený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šar­ 16

lat, jako vlna budou.“ Tak mluví Hospodin. Zná tebe dokonale i tvůj hřích. Zná tě lépe, než ty sám sebe a hřích v Jeho očích je vždy hroznější, než v očích člověka. Tys větší hříšník, než si myslíš. Přes to zve tě Bůh k vyrovnání u trůnu milosti. Nabízí ti smíření, vyrovnání po dobrém. K vyrovnání musí přijít, dříve nebo později — tím nebo oním způsobem — u trůnu milosti v tomto čase, nebo u trůnu soudce na věčnosti. Každý hříšník musí se jednou postavili před Bo­ ha se svým hříchem. Nikdo se tomu nevyhne. Ještě zní pozvání k vyrovnání u trůnu milosti. Je to podivuhodné. To jedno, co máš učiniti, je položití všecky své účty na stůl a naprosto upřím­ ně vyznat svůj hřích. Dej pak každému hříchu jeho pravé jméno, ať již zní jakkoli. Neomlouvej nepravosti. Neobhajuj se pokusy uvalit vinu na jiného. Nevyznávej hříchy druhých, ale jen své vlastní. Jednej, jako bys byl jediným ztraceným hříšníkem na celém světě. Víš, co činí Bůh s takovým člověkem, který takto jedná? Odpouští mu, odpouští dokonale. „Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své, věrnýť jest Bůh a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti.“ I. Jan 1, 9. „Budou-li hříchové vaši jako červec, jako sníh zbělejí.“ Když Bůh odpustí, pak i zapomene. Lidé od­ pustí. ale nezapomenou, Bůh odpustí a nevzpo­ míná více. Dí: „Ale zaměstnal jsi mě hříchy svý­ mi a obtížils mne nepravostmi svými. Já, já sám, shlazuji přestoupení tvá pro sebe a na hříchy tvé nevzpomenu více.“ Iz. 43, 24-25. „Kdo jest Bůh silný, podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostat­ 17

kům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, protože libost má v slitování se? Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepra­ vosti naše, nýbrž uvrže do hlubin mořských vše­ cky naše hříchy.“ Mích. 7, 18-19. I ty můžeš být účasten tohoto procesu, zakusiti toto dokonalé odpuštění. V duchovním smyslu mů­ žeš být zproštěn hříchu tak, jako bys nebyl nikdy hřešil. To jedno, co Bůh žádá, je, abys vyznal a opustil svůj hřích. U Jana 6, 37 praví Pán Ježíš: Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhli ven. Ty chápeš, co znamená, přijití k Ježíši. To ne­ znamená, že Ho navštívíš pouze proto, abys do­ šel odpuštění hříchů a pokračoval ve starém ži­ votě; ale abys zůstal u Něho. Tys přišel, aby ses odevzdal Tomu, který tě koupil krví svou Bo­ hu. Ty přicházíš tak, jako přišel marnotratný syn, když se vydal z ciziny na cestu domů, k otci. Byl přijat a i ty budeš přijat. Jen pojď, třeba s roztrhaným šatem a nečistým srdcem. Pojď s ne­ čistýma rukama a poskvrněným svědomím. Jsi očekáván a vítán. „Nikdo nemůže přijití ke mně, jedině leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej.“ „Všecko, což mi dává Otec, ke mně při­ jde.“ Myslil jsi již na to, že každý pokání činící hříšník je dar Otce Synovi, jako mzda za práci duše? Svým Slovem a skrze svého Ducha táhne Bůh lidi k Pánu Ježíši. Možná, že i tebe táhne těmito řádky. Mou prosbou je, aby tomu tak bylo. Necháš-li se táhnou ti Slovem Božím a Duchem sv„ budeš Otcovým darem Synu. Mohl by Syn zavrhnouti toho, koho mu dal Otec? Myslíš, že 18

by Ježíš zavrhl duši, která ho tolik stála? — Nikdy! Proč tedy svými pochybnostmi činíš Boha lhá­ řem? Proč Ho činíš horším, než jsi sám? Potkáš-li na ulici žebráka a pozveš ho na oběd, pak ho nevyženeš, když přijde, aby užil, cos mu slíbil. Neodvrátíš se také v hněvu, když tvé plačící dítě vyznává špatný čin a prosí o odpuštění. Bůh nevzbudí touhu v tvé duši proto, aby se pak odvrátil od tebe, když bys přišel pro slíbený dar. Nepřišel-lis až dosud cele a opravdově, pojď dnes. Teď můžeš otevřití svou Bibli a číst slavný slib. Můžeš se sklonit v prosbě nad Písmem a ří­ ci: Pane Ježíši, jdu k Tobě. Dosud jsem se Tobě neoddal. Ale nyní přicházím tak, jakýž jsem. Chci býti Tvým! Pak můžeš pokračovali a děkovati Mu za to, že tě přijal, neboť On to skutečně činí: „Toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.“ A ještě jeden slib. Nacházíme jej u Jana 1, 12. „Kteříž pak koti přijali jej, dal jim moc, syny Božími býti.“ Jedná se zde o Pána Ježíše. On sám jediný může dát člověku moc být dítětem Božím. Proto je třeba osobně Ho přijmouti, chceš-li být spasen. „Kristus ve vás!“ je tajemstvím, které je jádrem osobního spasení. Můžeš být čestným, nesobeckým a pravdivým a přece nemít této zkušenosti. Můžeš být milo­ srdným a hotovým ku pomoci — být idealistou až do konečků prstů a přec ta nejhlubší tajemství živého křesťanství ti mohou být skryta. Proto se tě táži jménem Páně: Přijal jsi Syna Božího, jako svého osobního Spasitele? 19

Jde zde ovšem o duchovní přijetí. Nemůžeš Ho vidět svým okem a přirozené ucho nemůže slyšet Jeho hlasu. Ale je ti blíže než co jiného. Chceš Ho přijmout nyní? Učiníš Ho svým Pá­ nem a Mistrem? Chceš Ho korunovati králem svého života? Chceš, aby přebýval v tvém srdci? Pak On způsobí veliký převrat v tvém nitru. Snad je tam ještě mnoho zla, neposlušnosti a tmy. Ale to může být odstraněno, dokázal to v tak mnohých lidských srdcích. Může odstranit obrazy neposlušnosti ze zpuštěných stěn svatyně. Může vyčistiti každý kout tvého nitra a naplniti vše Boží slávou. Zajisté Ho přijmeš! Učiníš-li to, dá ti moc být dítětem Božím. Dostane se ti nejkrásnější výsady, jíž může člověk dosíci. Andělé nebeští jsou jen služební duchové, posílaní ku pomoci svátým, ale ty se máš stát dítětem Všemocného Boha. Máš se jím stát bez vlastního úsilí a pokusů, jen z pouhé milosti. Staneš se jím, bude-li Ježíš Kris­ tus přebývat v tvé duši. Přijal-li jsi u víře Pána Ježíše, je též důležito, abys vyznal Jeho jméno před svými bližními. To nám připomíná Rím. 10, 10. „Srdcem se zajisté věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání se děje k spasení!“ Mnozí míní, že mohou míti křesťanství jen pro sebe a usuzují asi takto: „Co je jiným po mém poměru k Bohu? Týká se to jen mne a Boha — soukromá věc, jež se v nejmenším netýká někoho jiného. Přece nebudu lepším a nepřijdu blíž k Bo­ hu tím, když vystoupím před lidi a pochlubím se, že jsem se stal křesťanem. Pyšná vyznání jsou často podvodem a ťalší.“ 20

Ne! Nejde o to, pyšnit se, ale ukázat, komu sloužíš. Ukazoval jsi to, když jsi byl bezbožným, proč bys to nemohl ukázat jako křesťan? Ovšem, zapomínáme, že jako jinde i zde není naše myšlení směrodatné. Na tom záleží, co Bůh myslí. Když on řekl, skrze Ducha sv., že k víře srdce je nutné i vyznání úst, pak musí tomu být tak. Je možno se stát křesťanem v skrytě. Já i ti­ sícové jiných v skrytě byli přijati, ale není možno zůstati křesťanem bez vyznání před lidmi. Mnozí se o to pokoušeli, ale ztroskotali. Brzy ztratili jiskru života, která byla rozžehnuta v samotě před obličejem Božím. Proč nechceš vyznat jméno Ježíšovo před svý­ mi bližními? Proto, že se za Něho stydíš. Bojíš se, že mnozí tě budou pozorovat udivenýma oči­ ma a jiní budou o tobě říkat nepěkné věci. A ty jsi příliš zbabělým, než aby ses vystavil posměchu a pohrdání lidí. Pohled nyní na Ježíše — jen na okamžik. On se nestyděl vystaviti se pro tebe posměchu světa. Nestyděl se jít na Golgotu jako zločinec, ani umříti na kříži mezi dvěma lotry. Snad se nestydíš za to, že jsi opustil cestu hřícha a vyvolil Ho jako svého Pána a Mistra? Není třeba jít na ulice a rynky a říkat všem mimojdoucím, že jsi spasen. Nemáš vyznávat vů­ bec, dokud nemáš odvahu sám věřit. Ale ukaž, že chceš náležet Pánu Ježíši. A to můžeš projevovat různými způsoby. Půjde-li ti o to, najdeš vhodné cesty a možnosti. Nečekej, že okusíš jistoty a radosti ze spasení, dokud neukážeš světu, že jsi křesťanem. Hranice mezi světem a tebou nebudou určité, dokud ote­ vřeně nevyznáš svou víru v Pána Ježíše. 21

Neplatí ti zaslíbení o věčném obecenství s Bo­ hem, dokud se stydíš vyznat jméno Páně. „Nebo, kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném, i Syn člo­ věka styděti se bude za něj, když přijde v slávě Otce svého s anděly svátými.“ Marek 8, 38. „Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi, vyznámť i já jej před Otcem svým, který jest v nebesích.“ Mat. 10, 32. „Strašlivým (zbabělým) pak a nevěrným — a všem lhářům, díl jejich v jezeře, kteréž hoří ohněm a sírou.“ Zjev. 21, 8. Nedej skončiti tomuto dni, aniž jsi se rozhodl cele pro Pána Ježíše.

22

IV. JISTOTA SPASENÍ.

Může si být již nyní člověk jist spasením? Mno­ zí odpovídají rozhodně: „Nikoli! Nemůže! Zví to, až když procitne v onom věčném světě. Až tam se ukáže, jak to dopadlo, ale zde na světě nelze dosíci jistoty v této otázce. Buďto je to domněnka nebo vědomá nepravda, když někdo říká, že má hříchy odpuštěny a že je na cestě k nebesům.“ Nemíníme diskutovali, ale položíme otázku: Co jest psáno v Slově Božím? Nebyl si Pavel jist spasením, když v listu k Římanům napsal: „Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží“? Neměl Jan jistotu spasení, když napsal: „Víme, že z Boha jsme, ale svět všecken ve zlém leží“? Nemínil tím apoštol, že každý křesťan má míti jistotu spasení, když napsal: „Tyto věci psal jsem vám, věřícím ve jméno Syna Božího“? A „my víme, že jsme přeneseni ze smrti do života“. Tudíž: Boží Slovo nám jasně a určitě ukazuje, že již v této časnosti může člověk mít jistotu spa­ sení. Přesto je mnoho upřímných duší, které této jistoty nemají. Z celého srdce chtějí náležeti Bo­ hu. Opustili každý poznaný hřích. Vyrovnali vše s Bohem i lidmi a postavili se cele na stranu Pána Ježíše a přec nemají jistoty, že jsou dětmi Božími. 23

Jaká je toho příčina? Nejčastěji je to proto, že se hledá jistota v ci­ tech, místo na základě, který položil Bůh. Ne­ chceme podceňovali duchovní city. I tyto jsou darem Božím, který však může být užit bud správně nebo nesprávně. Nepodceňujme tento cit — mohli bychom se státi náboženskými mumiemi — ale je důležito, abychom tento cit také nepře­ ceňovali. Vše musí mít pravé místo a všeho máme užívali moudře. Přirozený cit je snadno ovlivněn i vnějšími věcmi, jako počasím, větrem, hodnými i zlými lidmi, pokrokem i ústupem, ziskem i ztrá­ tou, zdravím i nemocí, mládím i stářím. Ani du­ chovní cit není prost vlivů vnějších. Zničené ner­ vy nebo choré srdce činí nemožným žiti správný citový život jako u zdravého člověka. Jak mnoho křesťanů přišlo ke mně a v hlubokém zkormou­ cení vyznali, že se dopustili „neodpustitelného hříchu“. „Cos učinil?“ táži se. Ve všech případech je to jen domnělá nebo zcela nepatrná neposlušnost, která je základem znepokojení. Jeden z těchto prý byl puzen, aby povstal a modlil se ve shromáž­ dění, ale neučinil toho a to bylo pro něho ne­ odpustitelným hříchem. Chceš-li býti jist svým spasením, musíš se učit stavět na základě, který položil Bůh. O tomto základě čteme: „Nebo jiného základu žádný po­ ložití nemůž, mimo ten, kterýž položen jest, jenž jest Ježíš Kristus.“ On sám, vzkříšený, je základem tvého blaho­ slavenství a jest tentýž včera i dnes. Ať jsi ja­ kýkoli, ať cokoli myslíš a znáš, Pán Ježíš je na­ prosto nezměnitelný. Je jediným pevným bodem ve světě plném nepokoje, nejistoty a změn. Na tomto základě, pevnějším než žula, položil 24

Bůh své slavné sliby. Ty jsou právě tak pevné, jako základ sám. Bůh míní co řekl a splní co zaslíbil, má dosti zdrojů, aby vysvobodil každého. Co máš učiniti, je, spolehnout se na Jeho sliby. Učiň tak u víře. Přijmi Slovo, jak stojí. Nestav své blahoslavenství na své víře, to není, nač bys měl spoléhat. Nenamáhej se hledáním se světlem a lampou, abys spoléhal na svou víru. Raději se uchop slibů a spolehni na ně. Nemyslívám nikdy na to, mám-li nějakou víru, čili nic. Nezabývám se jí. Spoléhám jen na Je­ žíše a to mi stačí. A to je dosti i pro tebe. A což nikdy ničeho nepocítím? Ano, když spolehneš na Boha a uposlechneš Ho. To je docela přirozené. Stál-li bys na vrcholu hory, ovládnut pocitem, že celý vrch se za dvě minuty zřítí, tu nemohl bys být klidným. Jsi-li však dosti rozumný, abys věřil, že hora unese tvou tíži, jsi docela klidný i v nejprudší bouři. Právě tak je tomu i ve tvém poměru k Bohu a Jeho slibům. Není-liž však snadné upadnouti zde v sebe­ klam ? Ano, chápeš-li se slibů, aniž jsi přistoupil na podmínky. To bys klamal sám sebe. A to činí dnes mnozí. Žije se ve vědomé lži a neupřímnosti, falši a nespravedlnosti, avšak současně se mluví o ra­ dosti ze spasení. To bývá sebeklam. My však nemluvíme o takových představách, nýbrž o tobě, kdož doopravdy chceš být křesťanem. To záleží na tobě, ty máš vzít Boha za slovo. Bojíš se, aby to nebyla sugesce? Kdyby nestál za tím Bůh a kdyby neplnil své sliby, pak by to byla jen sugesce. Ale Bůh vztáhl ruku svou k tobě a čeká, že ty vztáhneš ruku 25

víry a uchopíš se otcovské ruky. Učiníš-li to, ne­ přijdeš do spojení jen s Božími sliby, ale s Ním samým. Jak prostý je tento problém! Bůh se zavázal svými sliby právě tak, jako se dobrý otec zavazuje slibem svým dětem. Otcova čest je v plnění slibu a Boží čest je v tom, že On plní sliby své lidem. Boha ctíš tím, že Mu důvěřuješ, tak jako na druhé straně Ho tupíš svou nevěrou. Činíš Boha lhářem a to je hrozné. Mnohokrát jsi prosil, ale málo jsi děkoval. Po­ mysli jen, kdybys právě nyní, co čteš tyto řádky, sepjal své ruce a začal děkovat Bohu. „Ano, ale mám já zač Mu děkovat?“ Ty bys neměl zač děkovat? Nebojoval Pán Je­ žíš v Getsemane a nezemřel na Golgotě za tebe? Nevzbudil touhu v tvé duši a nevložil v srdce potřebu spasení? Děkuj Jemu za vše, co učinil a za vše, co chce učiniti. Děkuj tak dlouho, až nevěra zmizí a pokoj naplní tvou duši.

26

V. MŮŽEŠ BÝT ZACHOVÁN.

Můžeš být, nebot je to Bůh, který zachovává. U Jana 10. dí Ježíš: Ovce mé hlas můj slyší a já je znám a následují mne. A já život věčný dávám jim a nezahynou na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé. Otec můj, který mi je dal, většíť jest nade všecky a žádný jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého. Já a Otec jedno jsme.“ A ve svém prvním listě píše Petr: „Kteříž mocí Boží ostříháni býváte skrze víru k spasení, kteréž hotovo jest, aby zjeveno bylo v času posledním.“ Sám jsi velmi sláb, víš to zajisté sám a z tvých předsevzetí a nejlepších úmyslů jsou trosky. Či­ nil jsi stále pokusy, být lepším člověkem, ale na­ darmo. Proto není divno, že se tážeš: Mohu být zachován? Mnozí jsou, kteří by tě rádi vedli k pá­ dům. Snaží se o to ďábel i svět. Staří přátelé a neobrácení příbuzní přicházejí a snaží se od­ vrátit tě od „náboženských vrtochů“. Ale když Bůh s námi, kdo proti nám? Stačil zachovati Josefa v Egyptě i Daniele v Ba­ bylóně, stačí zachovat i tebe, třeba bys byl vněj­ šími okolnostmi nucen žiti blíže pekla, než Josef i Daniel. Je to Boží moc, která zachovává. Předpokládá se však, že se dáš Jím zachovati 27

a že přistoupíš na podmínky, za nichž se může síla Jeho uplatnit ve tvém životě. Proto dí Petr: „Protož raději, bratří, snažujte se povolání a vyvolení své uplatňovati, nebo to činíce, nepadnete nikdy.“ Připust, aby Bůh hned s počátku šel na kořeny zlého ve tvém životě.

Hled, abys byl opravdově spasen. Co myslíš, že bylo příčinou toho, že jeden ze dvanácti apoštolů Ježíšových byl zloděj a lhář — zrádce a sebevrah? V jeho životě byl okruh, který nebyl nikdy ode­ vzdán Ježíši. Byla to žádost peněz — závistivost. Casto byl ovlivňován Ježíšem. Znovu a znovu se Pán dotýkal tohoto bolavého místa. Jidáš vě­ děl, kde bylo nebezpečí, ale nepoddal se. Unikl meči pravdy. Nikdy nepronikl jeho závistivým srdcem a proto přišla katastrofa. Byl otráven vředem, který nikdy nebyl operován. I ty máš právě takový vřed ve svém životě. Ty o něm víš. Dovol Bohu jít na kořen důkladně. Měj odvahu být svatě nemilosrdným proti sobě samému a nebuď jedním z těch bezbarvých, ne­ důtklivých a polovičatých návštěvníků kostelů, kte­ ří vždy žádají potěchu, ale nikdy vykoupení od služby hříchu. Máš-li něco nevyrovnaného se svými bližními, vyrovnej to co nejdříve. Snad jsi někoho poško­ dil, obelhal nebo jinak ublížil. Snaž se uspořádat věci co nejdříve. Vzpomínám si, jak jako neobrácený hoch jsem kdysi oklamal jednoho ze svých druhů. Nelhal jsem, ale řekl jsem něco, co nebylo k jeho pro­ spěchu. Bekl jsem to s úmyslem ublížili mu — odstranit ho s cesty. 28

Brzy nato stal jsem se křesťanem a tu se tato stará věc vynořila znovu. Věřil jsem, že mne Bůh přijal, že můj hřích je odpuštěn a často jsem prosil, aby mne naplnil Duch sv. Viděl jsem, že toho potřebuji. Avšak vždy, když jsem se po­ čal modliti za to, vystoupila znovu ta stará his­ torie před mým zrakem a stála jako zeď mezi mnou a Bohem. Znovu a znovu jsem slyšel v duši připomínku: Vzpomínáš, co jsi tehdy řekl o svém druhu?“ „Ano,“ odpovídal jsem, „ale byla to prav­ da.“ „To je správné, ale vzpomínáš, proč jsi to řekl?“ „Ano, vím, ale není doma, odjel do Ame­ riky a nemám na něho adresu.“ „Víš však, kde bydlí jeho otec, který jistě má adresu.“ Musil jsem se poddati. Šel jsem k otci onoho mladíka, vyžádal si adresu a napsal jsem mu všecko. Když jsem se pak sklonil k modlitbě, zmi­ zela bránící clona mezi mnou a Bohem.

Nikdy si nezahrávej s hříchem. Je to velmi nebezpečné. Z hračky snadno vy­ jde něco vážného. První krok k mravní katastrofě byl nejednou „nevinný flirt“. Mnohý se stal od­ padlíkem, poněvadž znovu a znovu svým povídá­ ním přišel o požehnání, které mu Bůh dával. Víš, že hřích je přívěškem. Třebas jej opustil, přichází znovu, aby tě zase dostal do své moci. Snad nepřijde otevřeně, hrubě a drze. Přichází jen v myšlenkách. Staré vzpomínky na hřích víří ve tvé paměti. Vypadá to tak, jako by celé nitro bylo velkým filmovým kotoučem, natočeným za dnů i nocí ztrávených v hříchu. Vše je vyvoláno, okopírováno, třeba jen stroj vzpomínek uvésti do pohybu a představení může započít. Utíkej, zachovej život svůj, když tě ďábel láká 29

do tohoto biografu. Poskvrní tvou duši, zahání Du­ cha Božího. Přeruš hned-představení a ujdeš mno­ ha bolestem a porážkám ve svém vnitřním životě. Ty jsi se stal křesťanem a započal jsi s natá­ čením nového oddílu života pod vedením a kon­ trolou Ducha sv. Plň svou duši nebeskými věcmi, aby mohla být vhodným příbytkem toho, jenž tě koupil Bohu svou krví. Nezahrávej si se starými hříšnými zvyky. Spal karty, rozbij láhev s alkoholem, zhasni oheň na oltáři nikotinového boha. Odlož malé lži a pře­ řeknutí, vždyť tím se stali mnozí nejlepšími slu­ žebníky ďábla. Bůh měl přání, aby se stali vodiči proudu života z Ducha sv., ale oni se stali prů­ duchy bahna a nečistoty. Zachovejž tě Bůh od takového hříchu. A kdyby přes to to dopadlo s tebou tak špatně, že by tě hřích omámil a ty bys upadl, povstaň okamžitě. Nezůstaň ležet v nečistotě ani hodinu, to by ti neprospělo. Nečekej s vyrovná­ ním až do večera. Mohlo by pak už býti pozdě. Jakmile zpozoruješ, že jsi slovem nebo činem na scestí, jdi na modlitbě k Bohu a pověz Mu vše. Tam pak, kde je třeba vyrovnání s lidmi, jednej právě tak. Nedopusť nikdy, aby zlo za­ pustilo kořeny v tvé mysli. Je pak nesnadné, do­ stat je ven. Buď na stráži proti vlivu světa.

Setkáváš se s ním v různých podobách. Setká­ váš se s ním prostřednictvím přátel, kteří nejsou rádi, žes je opustil. Pokusí se znovu, aby tě do­ stali do starého tábora. A dáš-li se zlákat, jsi pro­ dán. Nejlepší způsob, abys jim unikl, je otevřeně 30

vyznat Pána Ježíše. Mluv s nimi o spasení dříve, než oni začnou o tanci nebo divadle. Nemusíš být k nim nerudný a nepřátelský. Nepočínej si, jako by starosti a žaly celého světa ležely na to­ bě proto, že jsi se stal křesťanem. Ukaž, že křes­ ťanství živé činí člověka radostným a přirozeným. Je tomu tak skutečně. Ukaž jim, že máš něco, cos dříve neměl, ale nebuď nikdy vysokomyslný a výstřední. Takové věci křesťanu nesluší. Avšak duch světa tě nepotkává jen skrze lidi a světské zábavy. Setkáš se s ním i v knihách. A bude nejlépe být tak rozhodný, jako oni nově obrácení v Efezu za časů ap. Pavla. Za probu­ zení tam bylo spáleno za 50.000 drachem knih. Proved velkou čistku, nejen svého srdce, ale i knihovny. Ty nemáš času zabývati se neuži­ tečným čtením. Život je tak krátký a dny rychle ubíhají. Nemáš sytit svou duši dvojsmyslnou čet­ bou, víš, jak snadno se zlé přichytí.

Užívej prostředků., které Bůh dal pro tvoje za­ chování. Cti Bibli! Bůh sám chce k tobě mluvit jejím prostřednictvím. Dostalo se nám jí tak, že Du­ chem sv. puzeni mluvili svati Boží lidé. Nepo­ rozumíš všemu v Bibli, ale není třeba, abys všemu rozuměl. Když si dobře všimneš toho, čemu mů­ žeš rozumět a klidně poodložíš zatím ostatní, bu­ de s tebou dobře. Nezačínej s nejtěžšími částmi Slova Božího. Cti evangelium Janovo třikrát po sobě s modlitbou k Bohu a pak se zabývej ostat­ ními částmi Nového zákona. Pros, aby Duch sv. otevřel tvou mysl tak, abys porozuměl tomu, co čteš. On vdechl tuto knihu a nikdo nemůže učiniti její obsah tak živým a svě­ 31

žím jako On. Tento Duch vytváří spojení mezi tebou a čteným Slovem. Cti s přemýšlením, nepolykej stránky. Není hlavní věcí, abys přečetl co nejvíce, ale abys pro duši přijal co možná největší užitek. „Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem Slovo tvé za ra­ dost a potěšení.“ Jer. 15, 16. Prorok Ezechiel dostal rozkaz, snísti knihu, kte­ rá obsahovala Boží poselství. A taková výzva zní k nám i dnes v duchovním smyslu: Jisti Slovo Boží: „Synu člověčí, všecka slova má, kteráž mluviti budu, přijmi v srdce své.“ Ez. 3, 10. Nejednou stačí nám jediná kapitola k přemýš­ lení na celé dny i týdny. Prohlubuj se v Slově Božím dokud jsi mlád a máš schopnost paměti. Později bude to těžší. Nenech přejiti jednoho dne, abys neměl chvilku se svou Biblí. Buď modlícím se křesťanem. V slově mluví k tobě Bůh a v modlitbě můžeš mluviti ty k Bo­ hu. To je slavná výsada, mluviti s Bohem. To znamená, že máš přístup ke Králi králů a Pánu pánů. A můžeš míti přístup kdykoli. O půl noci, když tě spánek opustí, můžeš mluviti s Bohem. Není lepšího způsobu k využití bezesných nocí než rozmlouvati s Bohem. Je však třeba, aby se tě zmocnil duch modlit­ by. Jinak by tvůj modlitební život byl otroctvím. Zmocní-li se tě duch modliteb a pokorných pro­ seb, budeš moci mluviti s Bohem ve dne i v noci. Uprostřed pilné práce, kdy mnohonásobné úkoly se kupí kolem tebe, můžeš míti spojení s nebem. To je, nač myslí Pavel řka: „Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v duchu. Ef. 6, 18. Vstup na tuto slavnou cestu. Nech se na ni vést Bohem. A nezbude ti času na zlé myšlenky a zby­ 32

tečné starosti. „O nic nebuďte pečliví, ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díkůčiněním prosby vaše známy buďte Bohu. A po­ koj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum lidský, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši.“ Fil. 4, 6, 7. Můžeš mluviti s Bohem o všech věcech. Ne vždy mohou lidé dbát tvých starostí a ani jim nelze vše svěřiti. Tvůj Spasitel má však vždycky čas a rozumí ti dokonale. Uč se důvěrnému obecenství s Ním, On to chce a ty toho máš zapotřebí. Tím, že budeš denně mít obecenství s Bohem na modlitbě, nastane při tobě změna a tvé okolí pozná, že býváš s Ježíšem. Hledej obecenství s lidem Božím. Vstup do křesťanského sboru a učiň to co nejdřív. Když jsi se narodil, potřeboval jsi domov, kde laskavé srdce a jemné ruce pečovaly o tebe. A i jako nově duchovně zrozené dítě potřebuješ také do­ mov. Není ti jej třeba jen pro to, abys byl vychováván a opatrován, ale i proto, abys měl zvláštní okruh, kde bys uplatnil svou pracovní touhu. Svou pros­ bu i svou oběť. A tímto místem je sbor. Nepřistupuj jen proto, abys obdržel, ale proto, abys dával. Nečekej mnoho od svých spolukřesťanů. Mohl bys se v některých zklamat. Ale to není to nejhorší, horší je, kdyby se církev Boží a tvůj Spasitel zklamali v tobě. Nebuď jen pro zaplnění místa v lavici. Buď živým údem těla Kristova, jehož by Mistr mohl použiti ku požehnání druhých. Buď činným účast­ níkem modlitebných shromáždění a bývej příto­ men Svaté večeři Páně tak často, jak je možno. Vstup do toho sboru, kde je ti nejkrásněji. Kam se nejlépe hodíš. Je lépe již se začátku najiti svůj 33

skutečný duchovní domov, než za nějaký čas pře­ stupovat. Nenech se nutiti lidským vlivem, kde si máš zvoliti svůj duchovní domov. Mluv o této věci s Bohem a buď upevněné mysli. Kamkoli však přijdeš, musíš hýli na stráži proti rozkolu. Setkáš-li se s křesťanem, který neuka­ zuje slovem i skutkem, že miluje všechen Boží lid, pak utíkej od něho jako by byl nakažen mo­ rem. Vždyť je poskvrněn a tato nemoc je velmi nakažlivá. A bude-li to tak, že duchovní stav v místě, kde jsi, byl by tak zlý a sbor byl v rozkolu, posečkej mimo sbor. Je lépe bez organisace jít k nebi, než být v organisaci a zahynout,

34

VI. DEJ SE NAPLNIT DUCHEM SVATÝM.

Ty Ho potřebuješ.

Potřebuješ to, abys mohl žít jako vítězící křes­ ťan. Znáš sám sebe i své mdloby. Víš, jakou mocí je hřích a jak mocný vliv má tvé bezbožné okolí. Kromě toho je celý svět démonů, který užívá všech sil pekla, aby tě přivedl k pádu. Zde nestačí dobré předsevzetí a prchavá nálada. Musíš být oděn nebeskou silou, abys prošel. Po­ třebuješ být naplněn a proniknut Duchem svá­ tým. Nepotřebuješ to jen pro sebe, ale i pro jiné. Bůh chce, abys byl nástrojem pro získání svého okolí. Chce skrze tebe najít cestu k tvým neobrá­ ceným příbuzným a sousedům. Znáš své okolí. Víš, jak jsou mnozí spoutáni předsudky, hříchem a bázní před lidmi. A tyto právě máš získati. Nezískáš jich nikdy svou vlast­ ní silou a nadáním. Ale můžeš být oděn silou s hůry a pak dokážeš, co bys jinak nikdy nedo­ kázal. Není řečeno, že je získáš první den, ale denně budeš nabírat sílu od Boha, abys mohl žiti jako křesťan, a vytrváš-li na modlitbě, přijde den, v němž odpor pomine a ty budeš chválit Boha za vítězství. 35

Bůh zaslíbil naplnili tě svým Duchem.

Tím je řečeno: On tě naplní, přistoupíš-li na podmínky a přijmeš-li Ho. Slib je dán od Boha a On splní, co slíbil. Čteme ve Skut. ap. 2. kap. „Vámt zajisté zaslíbení to svědčí a synům vašim i všechněm, kteříž daleko jsou. Kterýchžkoli po­ volal by Pán Bůh náš.“ „A budeť v posledních dnech (dí Bůh), vyleji z Ducha svého na všeliké tělo a prorokovati budou synové vaši i dcery vaše a mládenci vaši vidění vídati budou, a starci vaši sny míti budou. A zajisté na služebníky a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha své­ ho a budou prorokovati.“ To není tedy pouze několik vyvolených se zvláštním úkolem, jimž by­ lo zaslíbeno, že budou naplněni Duchem Páně. Slib platí pro každého křesťana. Platí i pro tebe, kterýs nastoupil cestu následování Pána a kte­ rýs třeba nejslabší ze všech. Tvůj Spasitel si ne­ přeje, abys bídně živořil v duchovní mdlobě a po­ rážkách, ale chce, abys již nyní byl vítězem nade vším hříchem. Tak to řekl Pán Ježíš: „Žízní-li kdo, pojď ke mně a napij se. Kdo věří ve mne, jakož dí písmo, řeky z nitra jeho poplynou vody živé.“ Bůh tě chce učinili otevřeným, čistým potrubím tohoto slavného proudu života. Bůh však nezaslíbil toliko naplniti své děti Du­ chem svátým, ale

On nám rozkázal přijmouti.

V ep. k Ef. 5. čteme: „A neopíjejte se vínem, v němž jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem.“ Zde jsou dva rozkazy. V prvém se zakazuje opíjet se vínem a v druhém se nařizuje 36

naplnění Duchem. Nemůžeme pojímali věc libo­ volně a jednati jak chceme, aniž jsme přišli do rozporu s Božím přikázáním a Boží vůlí. Nemáš práva podrželi jedinou věc, která by byla na pře­ kážku k provedení Božího plánu v této věci. A ne­ smíš ani svou nevěrou bránit Bohu, aby ti dal, co tak nutně potřebuješ. Jsi naplněn Duchem svátým? Neptám se tě, zda jsi byl někdy v minulosti naplněn. Ale máš-li nyní plnost. Nemůžeš-li od­ pověděli na tuto otázku ano, tedy se skloň na modlitbě před Bohem hned, dej se Pánem věsti k novému sebeodevzdání, k novému vyrovnání, k novému kroku víry a zakusíš, že ještě dnes dává On Ducha svého těm, kteříž Ho prosí.

Dosáhneš všeho z milosti. Nikdy nejsi hoden, abys byl naplněn Duchem svátým. Nezasloužíš si toho daru a nemůžeš jej koupit za peníze. Nepotřebuješ určitého stupně milosti, abys mohl předstoupili před obličej Boží se svým prázdným srdcem. Nepotřebuješ ani mno­ haleté zkušenosti křesťana, abys byl zralým pro plnost Ducha. Nepotřebuješ zkrátka nic jiného, než přijití s toužícím, pomoci potřebujícím srd­ cem, jež jest ochotno přijmouti. Věřím velmi rád, že toto ti nechybí. Nově obrácená duše, to platí tobě. Bůh chce ve své nekonečné milosti proniknouti každou cévu tvého svědomí. On chce spáliti vše hořlavé ve tvém životě a naplniti tě svou svatostí a slávou. Chce tě naplniti svou láskou, abys Ho mohla mi37

lovati nade vše. On chce vložit do tvého srdce palčivou touhu po spáse tvých bližních. Nemáš být spokojena s ničím menším. Přijmi vše, co ti Bůh chce dát. Přijmi to tak, jak On to dává. Podrob se Bohu, aby jednal s tebou ve všem podle své vůle a zakusíš, že ti požehná a učiní tě požehnáním pro jiné.

38

NAKLADATELSKÝ ODBOR SPOLKU

KŘESŤANSKÁ SLUŽBA ŽIŽKOV, PODÉBRADOVA 24 vydal: Kč brož.

F. Urbánek: Touha po obživení Z dějin Jednoty Slovo k 28. říjnu Jan Žižka

Hus a Václav J. Karafiát: Z prvních dob probuzení J. Konopásek: Biblické studie J. Slanina: To nejdůležitější J. S t r o u d : Hlas času

vél.

— '50 T50 —'50 1 — r—

6—

12 —

50'—

65'—

10 —

,

3'50

6'50

B. Jehličková: Kytice t kvítků víry Dům u lesa Bloudící oslové Čtyřlístek

4'50 2'50 12 — 6'—

9'— 7'50 20'— 12 —

* » * : Reneě de Benoit

12 —

20'—

Amy le Feuvre: Andy

12 —

20 —

* , * : Sadhu Sundar Singh

S. Horton: Cesta vedoucí do Říma F. Mangs: Cesta spasení

2'— 20 —

2 —

28 —